načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Stromy a keře. Mé životní lásky - Václav Větvička

Stromy a keře. Mé životní lásky
-13%
sleva

Kniha: Stromy a keře. Mé životní lásky
Autor:

Kniha obsahuje zajímavé a velmi podrobné informace o stromech a keřích, o původu a rozšíření těchto dřevin, jejich významu pro krajinu i hospodářství, o jejich introdukci do naší ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost

hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7%hodnoceni - 75.7% 100%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Aventinum
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 04.12.2017
Počet stran: 484
Rozměr: 31 cm + příloha (6 stran)
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
Vazba: kniha, vázaná vazba
ISBN: 9788074420931
EAN: 9788074420931
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha obsahuje zajímavé a velmi podrobné informace o stromech a keřích, o původu a rozšíření těchto dřevin, jejich významu pro krajinu i hospodářství, o jejich introdukci do naší země a se zmínkami o pěstovaných kultivarech. V neposlední řadě v ní autor - známý botanik, dendrolog a publicista, poukazuje na rozdíly jednotlivých popsaných druhů a většinou uvádí, kde který strom či keř u nás roste.
Z podání autora Václava Větvičky je znát, že tyto živé organismy, které na naší zemi byly již dávno předtím, než se na ní objevil Homo sapiens, jsou skutečně jeho životními láskami. Jak sám autor zmínil v pořadu GEN v České televizi je to jeho celosvětově nejúspěšnější kniha.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Stromy a keře Stromy a keře

Cena: 254 Kč
Léčivé stromy a keře Léčivé stromy a keře
Váňa Pavel
Cena: 266 Kč
Léčivé stromy a keře Léčivé stromy a keře
Váňa Pavel
Cena: 266 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

116

Borovice pyrenejská

Pinus uncinata Mill. ex Mirbel

Borovicovité – Pinaceae

Vyobrazení:

1 – větévka s mladými šiškami a samčími šišticemi

2 – habitus

3 – šiška

4 – detail jehlic

Borovice pyrenejská (Pinus uncinata) pochází ze

západní Evropy, zejména z Pyrenejského poloostrova.

Je rozšířena v západní Evropě, hlavně ve vyššíchpolohách Pyrenejí, roztroušeně se také vyskytuje v Alpách

a v dalších přilehlých horách, ale i ve francouzských

pohořích jako je Jura nebo Vogézy.

Je blízce příbuzná středoevropské blatce. Tato„záadoevropská“ blatka je malý strom (do výšky 10 m)

s úzce kuželovitou korunou. Od druhu borovice blatka

(Pinus rotundata) se odlišuje především tvarem štítků

na plodních šupinách. Štítky plodních šupin jsou na

osluněné straně zobákovitě protáhlé do čtyřbokéhojehlanu a hákovitě zahnuté k bázi šišky; pupek je vyniklý

a prodloužený. Šišky jsou buď kuželovité nebo vejčité,

většinou 3 – 4 cm (zřídka až 7 cm) dlouhé.

4

2

3

1


238

Líska obecná

Corylus avellana L.

Líska obecná je dřevina sloužící člověku odnepaměti. Poskytuje mu nejen proslulé oříšky, pro něž bylo

vyšlechtěno více „ovocnářsky“ významných kultivarů

(jako např. Hallský, Hampelův, Lombardský bílý,Webbův, Cosfordský), ale i dobře štípatelné, ohebné,pružné a houževnaté dřevo, z něhož se vyráběly sudové

obruče a využívalo se v košíkářství, na hole, držadla a

příčky; strouhala se z něj i tzv. dřevitá vlna. Je to však

dřevo málo trvanlivé, použitelné jen v suchém prostředí.

Spontánně je líska rozšířena po celé Evropě, naseveru až k 63° s. š., na východě až po Arménii. V době

poledové byla v Evropě jednou z dominantních dřevin

v podrostu borových lesů, jehož zmlazování bránila tak,

že místy byly bory čistými porosty lísky zcelazatlačeny. Dokládají to časově přesně definovatelnéuloženiny v rašelinných pánvích; nutno však brát ohled i na

to, že líska, jako větroprašná dřevina, produkujenadměrné množství pylu, což poněkud zkreslujekvantitativní zastoupení v rašelinných nálezech.

Lísky patří k nejčasněji kvetoucím dřevinám (únor,

březen). Samčí květy vyrůstají v jednoduchýchjehnědách, až 6 cm dlouhých. Za každým podpůrnýmlistenem je vždy jediný bezobalný květ s rozštěpenými

tyčinkami. Samičí květy mají zakrnělé okvětí a jsou

směstnány do pupenů, z kterých vyčnívají jen červené

blizny. Střídavě postavené, opadavé listy jsou krátce

chlupaté a často asymetrické. Lískám vyhovují hlinitopísčité půdy. Jsou také ekologicky dosti plastické,takže rostou jak ve stínu, tak na plném slunci. V kultuře

se množí semeny, hřížením a řízkováním.

Líska je vícekmenný keř až stromek, vysoký do

5 –7 m; je krajinotvorná i hospodářsky užitečná, u nás

je zastoupená ponejvíce v pahorkatině, v nížinách a ve

vyšších horských polohách jenom roztroušeně,nejvýše byla zaznamenána v karech Hrubého Jeseníku a také

v Krkonoších.

Lískovité – Corylaceae

Vyobrazení:

1 – habitus

2 – list

3 – oříšky v punčoškách

4 – samčí jehnědy a samičí květy s červenými bliznami

5 – větévka

6 – silueta

2

1

3


362

Růže bílá

Rosa × alba L.

Jednou z nejstarších historických růží je růže bílá.

Názorů na její vznik je několik. Nejpravděpodobnější

je ten, podle něhož některá z planých šípkových růží

ze sekce Caninae, zřejmě s chlupatými listy (např. Rosa

canina subsp. corymbifera), byla opylena pylemnějaké damašské růže. Po prvním rodiči růže bílá zdědila

vzrůst a snad i barvu květů, po druhém plnokvětost.

Možná by k tomu stačila i jen prostá Rosa gallica,

jak soudil český rhodolog Ivan Klášterský. K nějaké

podobné mesalianci mohlo dojít spontánně někde na

svazích Kavkazu nebo na Krymu, protože tamdocházelo ke kontaktu obou rodičů. Jisté je, že plnokvětou

růži bílou (třebaže se tak do časů C. Linného nejmenovala) znali staří Řekové i Římané, a je velmipravděpodobné, že ji s sebou přivezli až do jižní a západní

Evropy. Dodnes je růže bílá standardním inventářem

středoevropských venkovských hřbitůvků a božích

muk. Je to také ona bílá růže ve známé anglické válce

růží; však se také nazývá „White Rose of York“.

Za jednu z nejstarších odrůd růže bílé se považuje

poloplná Rosa × alba ‘Semiplena’. Zatím je sporné,

zda je odvozenější od zcela plnokvětého tvaru, nebo je

tomu naopak. Bývá uváděna též pod jmény Rosa × alba

‘Suaveolens’ a Rosa × alba ‘Nivea’. Prvé se odvolává

na její intenzivní vůni, pro niž se vedle růže damašské

pěstuje v pověstné bulharské přípravně růžového oleje

u Kazanlaku, druhé souvisí se sněžnou bělostí květů.

Rosa × alba je vzpřímeně rostoucí keř vzhledu keře

šípkové růže, někdy až 2 m vysoký. Větve majíhákovité ostny jako šípkové růže, pod květy všakpřevládají štětinovité osténce. Listy jsou nejčastěji sedmičetné,

na rubu chlupaté. Bílé květy jsou většinou plné, jen

zřídka poloplné nebo jednoduché, až 8 cm široké,ploše rozevřené, vonné; stopky mají červenavě stopkatě

žláznaté. Šípky jsou tmavočervené, hladké. Rosa × alba

‘Semiplena’ se liší pouze velkými poloplnými květy

Růžovité – Rosaceae, staré kulturní růže – stolístky

Vyobrazení:

1 – kvetoucí větévka

2 – poloplný kultivar ‘Semiplena’

1

2


477

Pavlovnie plstnatá

Paulownia tomentosa (Thunb.) Steud.

Kvetoucí pavlovnie je královská dřevina; už první

pohled prozrazuje její výjimečnost. Je to rozkladitý

strom s nápadně velkými, někdy i 50 cm dlouhými (!)

široce vejčitými, vstřícně vyrůstajícími opadavými listy.

Přes svoji mohutnost jsou tyto listy jemné, tenké, měkce

plstnaté – podobně, jako jsou hnědou plstí obalenakvětní poupata, připravená na stromě už od létapředchozího roku. Vyrůstají ve velkých, 20 –30 cm dlouhých

vzpřímených květenstvích. Obvykle vykvétají v dubnu nebo v květnu, před vyrašením listů. Po tuhýchzimách, přes plstěný „kožíšek“ poupata namrzají a pak

již nerozkvetou. Je to tedy dřevina jak se patří citlivá,

jak se na královský majestát sluší.

Synonymum vědeckého jména (Paulowniaimperialis, pavlovnie císařská) souvisí spíše než se vzhledem

a citlivostí s celkovou dedikací – rodové jménoobdržela na počest dcery ruského cara Pavla I., princezny

Anny Paulowny, královny holandské (1795 až 1865).

Krtičníkovité – Scrophulariaceae

Pavlovnie je zde jediným dřevinným zástupcemčeledi krtičníkovitých (Scrophulariaceae), v jejichž 220

rodech jsou převážně byliny. Jsou to stromy až 15 m

vysoké, s majestátní rozložitou korunou, soboupohlavnými, výrazně sympetrickými květy, organisovanými

podle čísla 5; kališní lístky a korunní lístky styčinkami jsou vzájemně srostlé (někdejší rostlinysrostloplátečné, Sympetalae). Plodem je špičatě vejčitá tobolka

s mnoha (až 1200) křídlatými semeny v každé!

Asi osm druhů pavlovnií roste ve východní Asii;

Paulownia tomentosa pochází z Číny, ačkoliv se postaletí pěstuje v Japonsku. Dovezena do Evropy byla roku

1884 do Francie (jiný zdroj říká 1894). V USA, naúzemí mezi Georgií a New Yorkem dokonce zplaněla.

První pavlovnie byla u nás vysazena před rokem

1844 v pražské Královské oboře. Dva mladší stromy

(asi 60 leté) rostou v Botanické zahradě UK v Praze.

3

1

2

Vyobrazení:

1 – květenství

2 – plody – špičaté tobolky

3 – silueta stromu v zimě




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist