načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Strom naděje - Katherine Applegateová

Strom naděje

Elektronická kniha: Strom naděje
Autor:

Laskavý a vtipný příběh od oceňované autorky o nutnosti postavit se strachu čelem Jindy poklidná atmosféra v malém městečku se změní, když se přistěhuje nová rodina, která je ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  144
+
-
4,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Albatros
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 239
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustroval Charles Santoso
přeložil Petr Eliáš
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-000-5024-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Laskavý a vtipný příběh od oceňované autorky o nutnosti postavit se strachu čelem Jindy poklidná atmosféra v malém městečku se změní, když se přistěhuje nová rodina, která je tak trochu “jiná”. Hrozí, že kvůli nevraživosti místních bude muset z města zmizet a s ní i prastarý dub, ke kterému lidé už po léta chodí na prvního máje věšet svá přání. Ale za ta léta, co je dub na světě, si naštěstí našel v říši zvířat přátele, kteří ho nenechají na holičkách! Příběh držitelky ocenění Newberry Medal naučí čtenáře postavit se vlastnímu strachu.

Zařazeno v kategoriích
Katherine Applegateová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Strom naděje

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.albatros.cz

www.albatrosmedia.cz

Katherine Applegateová

Strom naděje – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Strom nadûje



Katherine Applegateová

Ilustroval Charles Santoso

Strom nadûje

ALBATROS



Pro ty, kdo přicházejí,

i ty, kdo je vítají



Chovej se jinak ke stromům

Promlouval už ve starověku

mluvící dub ku člověku.

Ke mně však hovoří

každičké mlází.

Stromy tu nebýt,

moudrost mi schází.

Ten, kdo jen mluví

a k stromům je hluchý,

o tom, že mluví,

sám nemá tuchy.

—MARY CAROLYN DAVIESOVÁ (1924)



1

Povídat si se stromy je tĕžké. Nejsme žádní

mluvkové.

To neznamená, že nedokážeme úžasné věci. Věci, které se tobě nejspíš nikdy nepodaří.

Střežíme ochmýřená soví mláďata. Držíme vachrlaté pevnosti ve větvích. Fotosyntetizujeme.

Ale na řeči s lidmi nás neužije.

11

1


12

Jen zkus přemluvit strom, aby ti vyprávěl dobrý vtip.

S někým však stromy mluví. S těmi, kterým se dá věřit. Mluvíme s odvážnými veverkami. S pracovitými žížalami. S načančanými motýly a plachými můrami.

Ptáci? To jsou miláčci. Žáby? Mrzouti s dobrým srdcem. Hadi? Příšerné drbny.

A stromy? Jaktěživ jsem nepotkal strom, který by se mi nelíbil.

Vlastně ano. Ten platan támhle na rohu. Samé tintili vantili.

Mluvíme tedy vůbec někdy s lidmi? Myslím tím doopravdy, po lidsku, jak to dovedou jen oni?

Dobrá otázka.

Stromy mají koneckonců k lidem poněkud složitý vztah. Jednou nás objímáte, a pak z nás děláte stoly nebo špachtle do pusy.

Možná přemýšlíš, proč vám to neřekli ve škole, že stromy mluví. Třeba když jste v učebnici dorazili ke kapitole Příroda je kamarád.

Paní učitelka za to nemůže. Ona nejspíš vůbec neví, že stromy mluví. Většina lidí to neví.

Nicméně když budeš mít kromobyčejnou kliku a ocitneš se pod přátelsky vyhlížejícím stromem, neuškodí se zaposlouchat.

Vtipy vyprávět nesvedeme.

Ale umíme vyprávět příběhy.

A jestli neuslyšíš nic než šustění listí, nic si z toho nedělej. Většina stromů se nerada projevuje.

2

Mimochodem, jmenuju se Rudy.

Neznáme se náhodou? Takový dub kousek

od školy? Velký, ale zase ne moc? V létě

vrhám příjemný stín a na podzim se krásně

zbarvím?

Jsem hrdý na to, že jsem dub červený,

jinak také Quercus rubra. Duby červené u nás

v Severní Americe patří mezi nejběžněj ší

stromy. Jen v naší čtvrti jsou nás stovky

2


16

a stovky a jako pilné pletačky vplétáme své

kořeny do hlíny.

Mám zvrásněnou,červeno

šedivou kůru, tuhé listy se

špičatými lalůčky,tvrdo

hlavé, pátravé kořeny

a na podzim tu nejlepší

barvu v ulici. Moje

jméno ji ani zdaleka

nevystihuje.

Když přijde říjen,

vypadám, jako bych hořel.

Je zázrak, že mě vždycky na

podzim hasiči celého nezlijí

hadicí.

Možná vás překvapí, že všechny dubyčer

vené se jmenují Rudy.

A všechny javory cukrové se jmenují Cukr.

A třeba všechny břízy bradavičnaté zase

Bradavice. A cypřiše se jmenují Cypřiš.

Tak to ve světě stromů chodí.


17

Nepotřebujeme spoustu jmen, abychom se

navzájem poznali.

Představte si třídu, kde se všechny děti jmenují třeba Hugo. Jak by chudák paní učitelka ráno dělala docházku!

Ještě že stromy do školy nechodí.

Jistě, výjimka potvrzuje pravidlo. Kdesi v Los Angeles je palma, která trvá na tom, aby se jí říkalo Karma, ale v Kalifornii je možné všechno.

19

3

Přátelé mi říkají Rudy a ty mi tak můžeš říkat

taky. Ale lidi z naší čtvrti mi už léta letoucí

říkají „strom naděje“.

To má svůj důvod a ten důvod pocházíz dáv

ných dob, kdy jsem byl jen maličkaté semínko

a myslel jsem si, kdovíco ze mě nebude.

Je to dlouhý příběh.

Každý rok prvního května se scházejí lidé

z celého města a krášlí mě kousky papíru,

3 štítky, útržky látky, ústřižky příze a tu a tam i nějakou tou ponožkou. Za každou takovou ozdobou je přání, naděje, touha.

Je jedno, jestli své přání přehodí přes větev,

jen tak ho zavěsí, nebo uvážou hezky namašličku. Všichni přitom doufají v něco lepšího.

Stromy naděje mají dlouhou a ctihodnou

historii, čítající stovky let. Mnoho jich roste

v Irsku, tam jsou to obyčejně hlohy a někdy

také jasany. Ale stromy, jako jsem já, najdete

po celém světě.

Lidé jsou většinou laskaví, když za mnou

přijdou. Chápou, že když uzlík přílišutáhnou, nemůžu pořádně růst. K mým čerstvě

vyrašeným lístkům se chovají ohleduplně

a na odhalené kořeny jsou opatrní.

Když takový člověk napíše své přání na

hadřík nebo kousek papíru, přiváže mi ho na

větev. Zpravidla to přání i nahlas zašeptá.

Na prvního máje je to tradice, ale lidé za

mnou chodí po celý rok.

Propáníčka, co já už všechno slyšel:

Přál bych si létající skateboard.

Přála bych si svět bez válek.

Přála bych si, aby celý týden nebyly na nebi mraky.

Přál bych si tu největší čokoládu na světě.

Přál bych si jedničku z písemky

ze zeměpisu.

Přála bych si, aby paní učitelka

Gentoriniová nebyla po ránu

tak mrzutá.

Přál bych si, aby můj pískomil uměl mluvit.

Přál bych si, aby se táta uzdravil.

Přála bych si, abych neměla tolik hlad.

Přál bych si, abych nebyl tak sám.

Přála bych si vědět, co si mám přát.

Spousta přání. Parádních i praštěných, sobeckých i soucitných.

23

Je to pro mě čest, že mým starým údům

všechna ta přání svěřují. Přestože prvního

máje k večeru vypadám, jako by na mě někdo

vysypal obrovitý odpadkový koš.

4

Asi už víš, že jsem upovídanější než většina

jiných stromů. Je to pro mě novinka, pořád si

zvykám.

Ale tajemství udržím odjakživa. Když jsi jednou strom naděje, musíš být vždycky naprosto diskrétní.

Lidé stromům vyprávějí kdeco. Vědí, že je vyslechneme.

Beztak nemáme na vybranou.

4


26

Krom toho, čím víc posloucháš, tím víc se toho dozvíš.

Bongo tvrdí, že jsem šťoural, a asi na tom něco je. Ona je moje nejlepší kamarádka, vrána, kterou znám od dob, kdy zevnitř klovala do kropenatého vajíčka.

Občas se neshodneme, ale tak to mezikamarády chodí, bez ohledu na druh. V životě jsem viděl už mnoho překvapivých přátelství: poník a žába, káně rudoocasá a křečekbělonohý, šeřík a motýl monarcha. Všichni se tu a tam hádali.

Podle mě je Bongo na tak mladého ptáka dost škarohlídská.

Já jsem podle Bongo na tak starý strom dost optimista.

Je to pravda. Jsem optimista. Raději se na život koukám z té lepší stránky. Při svém stáří jsem viděl dobré i zlé. Ale dobrého daleko víc než zlého.

A tak si s Bongo myslíme každý své. Vůbec to nevadí. Jsme koneckonců každý úplně jiný.

Bongo se kupříkladu domnívá, že způsob, jakým si my stromy dáváme jména, jelegrační. Jak je zvykem mezi vranami, Bongo si své jméno vybrala po svém prvním letu. A dost možná to nebude její jediné jméno. Vrány mění jména podle chvilkových rozmarů. Její sestřenice Gizmo už má sedmnácté.

Někdy si vrány berou lidská jména. Takových Daliborů Vránů je jako máku. Jindy si dají jméno podle toho, co se jim zrovna zalíbí: Špunt, Cicimek nebo Zdechlina. Často se jmenují poleteckých manévrech: Vývrtka nebo třeba

Výkrut. Anebo po barvách: Lilková nebo

Antracitová.

Mnoho vran si vybere zvuk, který rádyvyluzují. (Vrány napodobí cokoli.) Znám vrány

jménem Zvonkohra, Kamion a Mrzutý

taxikář, a to ani nemluvím o těch, které se ve

slušné společnosti nepatří zmiňovat.

Kousek dál v ulici bydlí nadějná rocková

kapela složená ze čtyř školáků. Zkoušejí

v garáži. Hrají na akordeon, na basovoukytaru, na tubu a na bonga.

Ta kapela zatím nevystupovala jinde než

v garáži, ale Bongo ráda

sedává u nich na střeše

a pohupuje se do rytmu.


29

5

Jména nejsou to jediné, čím se lišíme od vran.

Některé stromy jsou mužského pohlaví. Jiné zase ženského. A některé, jako třeba já, jsou obojí zároveň.

Je to matoucí, ale tak už to v přírodě bývá.

Jestli jsem pro tebe spíš ten, nebo ta, na tom nezáleží.

Za ta léta jsem zjistil, že botanikové – ti šťastní lidé, kteří celé dny studují život

5


30

rostlin – některým stromům, například

cesmínám nebo vrbám, říkají „dvoudomé“,

což znamená, že ten druh má zvlášť mužské

a zvlášť ženské stromy.

Spoustě jiných stromů, jako jsem třeba já, říkají „jednodomé“. To je jen nóbl způsob, jak říct, že na jedné rostlině najdete samčí i samičí květy.

A taky to dokazuje, že stromy majímnohem zajímavější život, než si vy lidé někdy myslíte.

6

Jednu vĕc mají stromy a vrány společnou –

vlastně je společná všem v živé přírodě. Je to

pravidlo, že s lidmi se nemluví.

Je to pro naši vlastní ochranu. Alespoň tedy teoreticky.

Často přemýšlím, jestli je to nekonečné mlčení dobrý nápad. Už mockrát jsem chtěl promluvit, zasáhnout, někomu pomoct. Ale nikdy jsem neřekl ani slovo.

6


32

Tak už je to zkrátka na světě odjakživa zařízeno.

Ptáš se, jestli nám to nikdy neujede? Ale samozřejmě, tu a tam se vloudí chybička.

Loni jsem slyšel o žábě jménem Moucha, co podřimovala v poštovní schránce. (Všechny žáby se jmenují po hmyzu, který mají nejraději.)

Když pošťák schránku otevřel, Moucha vyrazila s vyděšeným kvákáním ven. Pošťák omdlel.

Když se vzbudil, Moucha se hluboce omlouvala a dřepěla mu přitom na čele.

To je porušení zákazu mluvit s lidmi.

Ale na celou tu šlamastyku se brzyzapomnělo. Koneckonců, ten pošťák si byl naprosto jistý, že žáby mluvit neumějí.

„To se mi jen něco zdálo,“ říkal si určitě.

Je docela zajímavé, že nedlouho po té

události se žábou odešel do důchodu.

Ať je to, jak chce, když vezmeš v úvahu


33

počet stromů a žab a vyder a střízlíků a vážek

a pásovců a všech ostatních v přírodě, jeden

by řekl, že lidé na to naše malé tajemství už

určitě dávno přišli.

Co ti na to mám říct? Příroda je ošidná.

A lidé jsou... nezlob se na mě, ale většina

z vás není dvakrát všímavá.

Teď si asi říkáš, tedy jestli jsi

zvídavý či pochybovačný typ, jak přesně

stromy komunikují. Dost možná se

pustíš do zkoumání nejbližší sosny,

jedle nebo osiky a budeš se to snažit

rozlousknout.

Lidé mluví pomocí plic, hrdel, hrtanů,

jazy ků a rtů, díky složité symfonii zvuku,

dechu a pohybu.

Ale informace se dají přenášeti bezpočtem jiných způsobů. Zdviženým obočím,

při duše ným smíchem, otřenou slzou: i tak

se vyjadřuješ.

U stromů je komunikace stejně složitá


a zázračná jako u lidí. V tajemném tanci

slunečního svitu a cukru, větru a vody

a hlíny budujeme mosty, které nás pojí se

světem.

Žáby mají taky svůj způsobdorozumívání. Totéž platí o psech. A taky o mlocích a pavoucích, slonech a orlech.

Jak přesně to děláme? To my víme, a ostatní na to musí přijít sami.

Příroda si potrpí na zapeklitá tajemství.

7

Mimochodem, nejsem jen strom. Jsem taky

domov. Hotová osada.

Na mých větvích se hnízdí. Mezi mými kořeny se hloubí nory. Na mé listy se kladou vajíčka.

A pak jsou tu moje dutiny. Vykotlaný kmen nebo větev nejsou nic zvláštního, hlavně u stromu, který už tu nějaký pátek je, jako já.

7


36

Taková dutina může být maličká, tak akorát pro drobné sýkorky nebo rodinu křečků bělonohých. Anebo může býtveliká tak, že se do ní vejde i svobodomyslný medvěd.

Jistě, já jsem městský strom. Tady moc medvědů nemáme, leda těch plyšových. Ale už jsem hostil zástupy mývalů, lišek, skunků, vačic i myší. Jeden rok jsem byl domovem milé a nesmírně zdvořilé dikobrazí rodinky.

A taky jsem už ukrýval člověka.

Je to na dlouhé vyprávění. (Takových příběhů mám spoustu, nashromážděných, jako když si veverka snáší na zimu žaludy.)

Dutiny vznikají z mnoha příčin. Datel. Spadlá větev. Blesk. Nemoc. Hmyz.

Já osobně mám tři dutiny. Dvě středně velké, ty mi udělali datli. Ta největší se mi přihodila, když jsem byl ještě docela mladý. Přišel jsem o velkou větev, oslabenou náporem sněhu za mohutné bouře. Byla to



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist