načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Středa nám chutná - Iva Procházková; Katarína Ilkovičová

Středa nám chutná
-15%
sleva

Kniha: Středa nám chutná
Autor: ;

V neobyčejném dětském domově Slunečnice vládne hodná paní ředitelka Pralinka, a děti jsou tam šťastné. Jednoho dne sem přijde jako osmdesátá čtvrtá obyvatelka holčička Cilka. A ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3%hodnoceni - 75.3% 87%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2013-10-16
Počet stran: 64
Rozměr: 163 x 238 mm
Úprava: 63 stran : barev. ilustrace , 1 portrét
Vydání: 2. vyd.
Spolupracovali: ilustrovala Katarína Ilkovičová
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000031361
EAN: 9788000031361
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

V neobyčejném dětském domově Slunečnice vládne hodná paní ředitelka Pralinka, a děti jsou tam šťastné. Jednoho dne sem přijde jako osmdesátá čtvrtá obyvatelka holčička Cilka. A brzy se ukáže, že i ona je neobyčejná – na temeni hlavy jí totiž rostou jablíčka. Od té doby je dětem v domově, kde je nikdo netrestá a kde romantický nepořádek podporuje fantazii, ještě báječněji. Cilka má nejen zvláštní schopnost rozptýlit chmury kolem sebe a dělat dobrou náladu, ale i rozvířit překvapivé příhody, jaké Slunečnice dosud nezažila. A navíc je díky Cilce každá středa sladká!

Související tituly dle názvu:
Posilování středu těla - anatomie Posilování středu těla - anatomie
Ellsworth Abigail
Cena: 339 Kč
Středa nám chutná Středa nám chutná
Ilkovičová Katarína, Procházková Iva
Cena: 119 Kč
Zdenka Procházková Zdenka Procházková
Procházková Zdenka
Cena: 222 Kč
Cesta do středu Země Cesta do středu Země
Verne Jules
Cena: 135 Kč
Zákazníci kupující knihu "Středa nám chutná" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

13

O nějaký den později si jedna z lékařek všimla, že pouhýmzapsáním počátečních písmen všech pěti jmen vedle sebe vznikne jméno šesté: C. I. L. K. A. Kupodivu právě toto jméno se vžilo. Celestýna, Izabela, Libuše, Kateřina i Anna byly rychle zapomenuty a brzyneřekl děvčátku nikdo jinak než Cilka.

Cilka nebyla krásné dítě. Ani roztomilé dítě. Dokonce ani příliš bystré dítě. Cilka byla šťastné dítě. Nikdy si na  nic nestěžovala. Nikdy nic křikem nevymáhala. Většinu času spokojeně leželaa zabý vala se sama sebou. Počítala si prsty, napřík lad. Na rukoui na nohou. Zkoušela vypláznout jazyk, jak nejdál to jde. Nebo se koulela z boku na bok. Nic jí nechybělo. A nejenže byla sama klidná, Cilka kolem sebe klid i šířila. Pokoj, ve kterém spala, byl vždy nejtiššíz celého ústavu. Časem si ošetřovatelky zvykly dávat do  její blízkosti obzvlášť plačtivé, nervózní a ukřičené děti. Cilka všechny uklidnila.

Když měla všechny prsty na rukou i na nohou spočítané,délku jazyka přesně odhadnutou a koulení z boku na bok zvládnuté na jedničku, posadila se, posléze postavila a začala chodit.

Vedoucí ústavu si povzdechla: „Cilka už je velká. Brzy násopustí.“

„Nevím, co si bez ní počnem,“ řekla ošetřovatelka. „Má na  děti tak báječný vliv!“

„Nejen na děti. I na nás. Ještě nikdy jsem nebyla tak klidnáa vyrovnaná jako v poslední době,“ přiznala se vedoucí. „A vy jste si přestala kousat nehty – všimla jsem si toho!“

„Bude nám všem chybět,“ pokývala hlavou sestra a  zadívala se přes skleněnou stěnu na  Cilku, která obcházela kolem dokola dřevěnou ohrádku a usmívala se, takže jí v puse byly vidět čtyři malé zuby. Dva nahoře a dva dole.

Cilka byla přestěhována do dětského domova Slunečnice.Nacházel se ve starém cihlovém domě uprostřed rozlehlé zahradyna předměstí velkého města. Zdi domu byly opršelé, na některých místech porostlé břečťanem, na jiných divokým vínem. Po střeše serozlézal mech. Ani zahrada nebyla příliš udržovaná. Ředitelka domova, všeobecně přezdívaná Pralinka, zastávala názor, že mnoho pořádku dětem škodí, zatímco romantický nepořádek podporuje fantazii. Soudě dle stavu zahrady, která připomínala prales a pro cizího pří- 15 chozího byla zcela neprůchodná, dosáhla dětská fantazie v domově Slunečnice nejvyššího stupně.

Dětí bylo v domově osmdesát tři. Cilka přišla jako osmdesátá čtvrtá. Ze všech nejmladší.

Do  výchovného systému Pralinky patřilo ještě několik pozoruhodných zásad. Především děti nikdy k  ničemu nenutila. Dále si nikdy nelámala hlavu, jak je potrestat. Buďto si dítě některým svým uličnictvím vykoledovalo okamžitý pohlavek, herdu do zad, čidokonce kopanec do  zadku, anebo si mohlo být jisté, že ujde trestu úplně.

Pralinka se taky nikdy ničemu, co přišlo od dětí, nedivila, nic nepovažovala za nenormální, všechno brala vážně. Když za nípřišel malý, hubeňoučký Tomík, že se mu podařilo udělat hovínko větší než rohlík, znělo to neuvěřitelně; přesto se šla na jeho žádost přesvědčit – a dala muza pravdu.

Právě tak Pralinku nepřekvapilo, když se k ní jednou po ránu dostavila delegace dětí s tvrzením, že Cilce roste na hlavě jablko.

„Jaké?“ zeptala se.

„Žluté,“ odpověděla vyčouhlá Božena, která přes svých jedenáct let chodila teprve do  třetí třídy, protože odmítala vzít na vědomí skutečnost, že mezi jednotlivými slovy musí nechávat mezery – psala všechno dohromady, takže se jejíúlohy podobaly dlouhé, mnohokrát zakroucené a  zašmodrchané tkaničce do bot.

„Zatím je žluté,“ opravil ji tlouštík Ota s věčně zpoceným nosem. „Ale zdá se, že začíná červenat.“

„To si musím prohlédnout,“ prohlásila Pralinka a odešla s dětmi do Cilčina pokoje.

Cilka seděla v  posteli a  protírala si oči. Před chvílí se probudila. Oknem viděla větve modřínu, po kterých šplhala veverka. Měla rezavý kožíšek a  v  něm jí skákaly černé blechy. Do  výšky a  zase dolů. Z levého ucha na pravé a z pravého na levé. Z ocasu na hlavu. A z hlavy na břicho. Bylo to veselé. Cilka se zasmála, kýchlaa pomyslela si: No tohle!

Vtom vstoupila do  pokoje Pralinka s  Boženou, Otou a  dalšími dětmi. Už od dveří Pralinka viděla, že je všechno přesně tak, jak děti říkaly. Uprostřed hlavy, nahoře na temeni, rostlo Cilce jablko. Zčásti se ztrácelo v houštině jejích rozcuchaných, jabloňovými lístkyposyaných vlasů. Přesto bylo dobře rozpoznat jeho žlutou, místy lehce narůžovělou barvu.

„Cilko,“ řekla Pralinka rozechvěle, „víš, co máš na hlavě?“

Cilka zvedla ruku a dotkla se konečky prstů jablka.

„Bouli,“ řekla. „Jú, ta je vobrovská!“

„To není boule, Cilko,“ přistoupila Pralinka k posteli a přejela po jablku dlaní. „To je jablko.“

„Jablko?“ 18



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist