načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Strašidlář - Mezi námi ze záhrobí - Zdeňka Študlarová Hynek Klimek

Elektronická kniha: Strašidlář - Mezi námi ze záhrobí
Autor:

Určitě jste nevěděli, že s duchy, kostlivci a upíry se dají zažít i docela veselé, zábavné a napínavé historky, při nichž se nebudete ani moc bát. Pusťte se do čtení a sami ...


Titul je skladem - ke stažení ihned
Vaše cena s DPH:  157
Médium: e-kniha
+
-
ks
Doporučená cena:  168 Kč
7%
naše sleva
5,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Bambook
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 64
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran : barevné ilustrace
Vydání: První vydání
Spolupracovali: ilustrace Zdeňka Študlarová
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-5629-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Určitě jste nevěděli, že s duchy, kostlivci a upíry se dají zažít i docela veselé, zábavné a napínavé historky, při nichž se nebudete ani moc bát. Pusťte se do čtení a sami uvidíte!

Zařazeno v kategoriích
Zdeňka Študlarová Hynek Klimek - další tituly autora:
Strašidlář - Mezi námi přízraky Strašidlář
Klimek, Zdeňka Študlarová Hynek
Cena: 157 Kč
Strašidlář - Mezi námi hradními strašidly Strašidlář
Klimek, Zdeňka Študlarová Hynek
Cena: 157 Kč
Strašidlář - Mezi námi obry Strašidlář
Klimek, Zdeňka Študlarová Hynek
Cena: 157 Kč
Strašidlář - Mezi námi vílami Strašidlář
Klimek, Zdeňka Študlarová Hynek
Cena: 157 Kč
Strašidlář - Mezi námi městskými strašidly Strašidlář
Klimek, Zdeňka Študlarová Hynek
Cena: 157 Kč
Strašidlář - Mezi námi ohnivými strašidly Strašidlář
Klimek, Zdeňka Študlarová Hynek
Cena: 157 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Hynek Klimek
Strašidlář
Mezi námi ze záhrobí
Ilustrace Zdeňka Študlarová
Vydala Grada Publishing, a.s., pod značkou Bambook
U Průhonu 22, 170 00 Praha 7
obchod@grada.cz, www.grada.cz, www.bambook.cz
tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400
jako svou 6191. publikaci
Odpovědná redaktorka Magdalena Jimelová
Jazyková úprava Gabriela Janů
Návrh obálky Zdeňka Študlarová
Grafická úprava a sazba Šimon Jimel
Počet stran 64
První vydání, Praha 2016
Vytiskla tiskárna FINIDR s.r.o., Český Těšín
© Grada Publishing, a.s., 2016
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy
Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být
reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného
souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
ISBN 978-80-271-9153-6 (ePub)
ISBN 978-80-271-9152-9 (pdf)
ISBN 978-80-247-5629-5 (print)





O bsah
Průvodce se představuje 5
O zamilovaném mládenci chráněném duchy 7
O pomocnících ze záhrobí 9
O mších duchů 12
O průvodech duchů 15
O proradných duších loupežníků a vzdychajících duších vojáků 20
O dalších duchách 25
O naříkajících duších 28
O zprostředkované výhře a dalších návštěvách zesnulých 31
O zmizelé dívce 35
O neklidných umrlcích 37
O kostlivci s prořídlými zuby 40
O rozlámaném kostlivci 43
O kostlivci bez hlavy a černém muži 45
O fextech 48
O upírech 51
O zanášejících slepicích 54
O umrlčích prknech 58
O předzvěstech smrti 60
O hřbitově strašidel 62
Vypravěč se loučí 64










P růvodce se Představuje
J
menuji se Egon a budu vám
vyprávět o strašidlech, přízracích
a tajemných jevech ze záhrobí. Prý se
na to dobře hodím. Asi je to pravda,
protože o záhrobí sháním informace
již přes šest set let, kdy jsem na světě.
Chtěl bych se tam konečně dostat,
avšak třebaže jsem se o záhrobí
dozvěděl již hodně, stále se mi to nedaří.
Mám havraní podobu, ale havranem
jsem od počátku svého bytí nebyl. Býval jsem
člověkem. V Šumperku, odkud pocházím, jsem byl váženým
občanem a městským radním. S ostatními radními
i s purkmistrem jsem ale býval velmi často
v rozepři, a to se mi vymstilo.
„Egone! Ty si neustále vedeš svou
a krákoráš jako starý havran! Kéž by
ses havranem skutečně stal, aby
od tebe byl už pokoj!“ křikl na mě
jednou purkmistr.
Rozzlobilo ho, když jsem byl opět,
jako již mnohokrát předtím, jediný ze
všech proti jednomu jeho návrhu. Byl
podle mne stejně hloupý jako ty předešlé.
„To je fakt! Bez ustání krákoráš
a protestuješ, ať jednáme o čemkoliv!
5 5





Jsi opravdu jako havran a měl by ti narůst zobák,“ přidal se
k purkmistrovi další z mých kolegů.
„Tvoje věčné krákorání už doopravdy není k vydržení,
havrane zatracený, proklatče proklatá!“ vystupňoval odpor vůči
mně další z radních.
A pak se to stalo. Ucítil jsem, že se scvrkávám a moje
podoba se mění. Kdo ví, kdo tehdy potupnou kletbu zaslechl,
ale zafungovala. Stal se ze mě havran. Nevím, zdali to mé
kolegy potěšilo, anebo naopak vylekalo. Já sám jsem zpanikařil
a ulétl otevřeným oknem. Vůbec jsem nevěděl, co si počít.
Domů jsem se v havraní podobě mohl jen těžko vrátit. Beztak
by mě nikdo nepoznal, a mluvit, abych mohl říct, kdo jsem a co
a jak se se mnou stalo, jsem nedokázal. Až mnohem později
jsem se naučil, jak lze hovořit lidskou řečí, když má člověk,
proměněný v havrana, namísto úst zobák.
Radní včetně purkmistra mou proměnu zatajili. Byli rádi, že
se mě zbavili, a dohodli se, že o ní pomlčí a zůstane tajemstvím.
Po městě se rozkřiklo, že jsem zmizel. Já jsem od té doby žil
v lese a živil se na blízkých polích. Něco jsem o havranech
věděl, a tak jsem se bytím ve své nové podobě protloukal, jak
se dalo. Jak jsem časem nabýval nové vědomosti, dařilo se mi
přece jen lépe než na počátku existence v havraním těle.
Dál už o sobě ale vyprávět nebudu. Vše důležité již víte a nic
převratného se se mnou za celá ta dlouhá staletí nestalo. Mluvit
umím, ale psát pařátem nedokážu. Takže nyní nadiktuji písaři,
co o záhrobí vím, aby to zapsal a abyste si to vy mohli přečíst.
6 6





o zamilovaném mládenci
chráněném duchy
Z
a dívkou ze Zdíkovce na Vimpersku, která se mu zalíbila
na tancovačce, nebylo zatěžko docházet mladíkovi, který
sem měl ze své domovské vsi dobrou hodinu cesty. Místním
chlapcům nebylo po chuti, že by jim nejkrásnější dívku z obce
odvedl přespolní. Třebaže předtím soupeřili o její přízeň a jeden
druhému by nejraději nasadili psí hlavu, v nastalé situaci je
napadlo, že nejlepší bude, když se spolu domluví, jak vetřelce
zapudit.
Chtěli, aby je při rokování nikdo neviděl a nerušil, proto se
sešli na hřbitově se starobylým kostelem, obehnaném zdí na
kraji vsi. Dali hlavy dohromady a rozumovali, co s tím. Dohodli
se, že si na opovážlivého cizáka počíhají, zbijí ho a vyženou mu
jeho choutky navždy z hlavy.
7 7





Jak se dohodli, tak učinili. Navečer, kdy do Zdíkovce
pravidelně obden chodíval právě kolem hřbitova, na něj
číhali schovaní za zdí. Avšak ke svému rozčarování uviděli,
že tentokrát nejde sám. Před ním šel hlouček postav a kousek
za ním další skupinka. Nechali ho tedy projít bez úhony, ale
úmyslu se nevzdali. Rozhodli se počkat, až se bude v noci
vracet. Jenže opět nebyl sám. Znovu před ním i za ním kráčeli
jiní, a jeden dokonce vedle něj, a tak se neodvážili nenechat ho
v klidu projít.
Jeden z nich se s ním na druhý den náhodně setkal
ve Vimperku. Protože byl trulant, neudržel jazyk za zuby
a vyzvídal, co to bylo za lidi, kteří ho předešlý večer při cestě
do Zdíkovce a v nočních hodinách při jeho odchodu provázeli.
Udiveného mladíka překvapilo, že tazatel ví, že předchozí
den byl ve Zdíkovci, a to až do noci, ale především to, nač
se vyptával. Přesto popravdě odvětil, že s ním nikdo nebyl
a šel jako obvykle sám. Po jeho odpovědi zůstal mládenec ze
Zdíkovce jako omráčený a koktavě se rozloučil.
Když ve Zdíkovci pověděl ostatním, co se dozvěděl, zalekli
se. Odvodili si, že jejich spiklenecký rozhovor na hřbitově
vyslechli duchové tam pohřených zemřelých a rozhodli se
přespolního mladíka ochránit. A kdyby si začali něco nekalého
s někým, koho chrání duchové, dozajista by je stihl trest. Nikdo
z nich si přespolnímu mládenci neodvážil při jeho dalších
cestách za milou zkřížit ani vlásek na hlavě. A tak se stalo, na
co bylo zaděláno. Mládenec se s milou oženil a odvedl si ji do
své domovské vsi.

8 8





o Pomocnících ze záhrobí
V
Lažišti na Prachaticku usoudil sedlák z bohatého statku,
že už je příliš starý na to, aby dál řídil hospodářství. Patřily
k němu rozlehlé polnosti, velké stádo dobytka i prasata a další
hospodářské zvířectvo, hejna drůbeže a další majetek. Sloužila
u něj více než desítka čeledínů a děveček, na které bylo třeba
při práci dohlížet, a bylo mu už zatěžko se o to všechno starat.
Ženu už neměl, již před lety mu zemřela, a tak se rozhodl, že
celé hospodářství předá svému jedinému synovi a sám odejde
na výminek.
Udělal, jak se rozhodl. Přestěhoval se do malé světničky
v rohu obytného stavení s představou, že zbavený starostí
o hospodářství spokojeně dožije klidné stáří. Jenomže se zmýlil.
Jeho syn měl stejně tvrdou povahu jako on sám. Starý sedlák
býval nesmlouvavý a tvrdě vyžadoval plnění svých příkazů.
Přátele mezi sousedy neměl a čeleď se ho bála. Jeho syn byl po
něm.
V podobných případech, kdy otec předával hospodářství
synovi, nebývalo výjimkou, že spolu předem sepsali smlouvu, co
bude starý hospodář od nového pravidelně dostávat, tedy kolik
jídla, kolik paliva, jaké služby pro něj budou vykonávat čeledíni
a případně další, co si odstupující hospodář vymínil.
Tenhle sedlák ovšem se svým synem žádnu smlouvu
nesepsal. Sotva převzal mladý sedlák hospodářství, k otci
výměnkáři se začal chovat tak, jako by byl cizí. Zanedbával ho,
a když si postěžoval, hrubě ho odbyl.
Jídla dostával bývalý hospodář málo, všechno na výminku
si musel udělat sám, nikoho ku pomoci nedostal. Dokonce se
stalo, že když si jednou třesoucíma se rukama pracně naštípal
9 9





dříví a hned si ho neodnesl, jeho syn poslal děvečku, aby
naštípaným dřívím zatopila v kamnech v jeho světnici.
Nedlouho potom mladý hospodář nastydl a v horečkách
musel ulehnout do postele. Už z ní nevstal. Dostal zápal plic
a zemřel. Jeho smrt kromě starého otce nikdo neoplakával.
Tomu navíc nezbývalo, než aby znovu převzal
péči o celé hospodářství, dokud za sebe najde
někoho, kdo by dělal správce.
V noci po pohřbu se na dvoře statku
náhle začaly ozývat rány, jako by někdo
štípal dříví. Čeledíni i děvečky se
ustrašeně choulili v čeledníku. Na
dvůr se odvážil vyjít jen starý sedlák.
Ke svému úžasu spatřil svého
zemřelého syna. To on štípal
dříví. Přízrak zemřelého otočil
k sedlákovi hlavu.
„To abyste měl, tatínku, zásobu
na zimu a nemusel se starat, kdo
dříví naštípe. A snažně vás prosím
za odpuštění, jak jsem se k vám
choval,“ řekl a sedlák se slzami v očích odvětil, že mu odpouští.
Přízrak zemřelého štípal dříví a skládal do hranice u zdi
statku ještě po dvě další noci. Poté se již nikdy neobjevil. Patrně
si vysloužil posmrtný klid.
Sedlákovi z Třešňova na Orlickoústecku přispěchal naopak
na pomoc jeho zemřelý otec. Bylo to v kritické situaci. Mladý
sedlák jel s žebřiňákem naloženým dřívím z prudkého svahu.
Přetížený povoz nabral rychlost, začal koňům narážet do zadku
a ti začali zběsile pádit svažitým úvozem. Hrozilo, že se všichni
zabijí. Vyděšený sedlák marně volal na koně, aby je zklidnil,
a zoufale se pokoušel žebřiňák přibrzdit pákou, zákolníkem.
10 10





V nejtěžší chvíli náhle ucítil, že povoz skutečně zpomaluje.
Ke svému úžasu zpozoroval, že vedle něj kdosi sedí a pomáhá
mu brzdit. Byl to přízrak jeho zesnulého otce. Brzdil přední
loukoťové kolo žebřiňáku na druhé straně povozu. Když
s přibrzděným povozem sjeli bez úhony dolů z kopce a zastavili,
otcův přízrak se na ochráněného syna vlídně usmál a zmizel.
11 11





o mších duchů
V
Putimi na Písecku měla jednou v noci neklidný spánek
stará vdova. Vytrhávala se ze spaní, převalovala se v posteli
a trápila ji obava, aby ráno nezaspala jitřní mši. Nakonec
vstala a vyhlédla z okna. Ke svému údivu uviděla, že v kostele,
na který z okna své chaloupky viděla, se svítí. Napadlo ji, že
rozsvítili, protože už je ráno a chystá se bohoslužba.
Kvapně se oblékla a spěchala zimní mrazivou nocí ke
kostelu. Když dorazila, lavice už byly téměř zaplněné, jen
na jedné vzadu bylo ještě volné místo, a tak si přisedla. Ke
svému úžasu uviděla, že si sedla zrovna vedle své kmotry. Ta
však byla již řadu let po smrti!
Zatajil se jí dech a v celém těle pocítila mrazení. Kmotra se
k ní naklonila a zašeptala jí do ucha: „Co tady děláš, nešťastnice?
Jak ses mohla opovážit přijít na půlnoční mši zemřelých?!
Honem odtud upaluj, než s tebou bude zle!“
Vyděšená vdova ji poslechla, ale to už
se po ní natahovalo několik párů rukou.
Popadly ji za kabát, ale ona vyskočila z lavice
a duchapřítomně si ho vysvlékla. Rozeběhla
se ke dveřím a podařilo se jí uhnout nebožtíkům,
kteří po ní chňapali, a z kostela utéci. Stěží
popadala dech, když polomrtvá hrůzou doběhla
do chalupy. Jak byla, padla na postel jak
omráčená.
Když pak nad ránem přicházeli věřící na
jitřní, spatřili na hřbitově u kostela po hrobech
rozházené cáry starého kabátu. Když se po
poledni stará vdova s křídově bílým obličejem
1212





a chvějící se odvážila vyjít z chalupy, sousedům vypověděla,
co prožila. Z hrůzného zážitku se ale již plně nevzpamatovala
a zanedlouho zemřela. Na nočních bohoslužbách duchů ji pak
již nikdo neohrožoval.
O bohoslužbách duchů zemřelých se vypráví také v Kouřimi
na Kolínsku, kde se scházejí na mši v kostele svatého Štěpána.
V Krupce na Teplicku se jejich půlnoční bohoslužba koná
v hřbitovní kapli a říká se to i na hradě Karlštejně o hradní
kapli. Také v Hranicích na Přerovsku zaznamenala pověst
takové mše v kostele na hřbitově, stojícím stranou v polích.
Pověst z Pelhřimova ví o půlnočních mších duchů hned
na dvou místech, a to v kostele zasvěceném svatému Vítu a ve
hřbitovní kapli Panny Marie. Bývají ale jen jediný den v roce,
v den Památky zemřelých, lidově o Dušičkách. Také tady se
povídá, že osvětlená okna kaple a hudba se zpěvem, které odtud
zaznívaly, přivábily jednu živou.
13 13





Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je
možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.