načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Strašidelná knihovna – Na půdě je duch – Dori Butlerová Hillestad

Strašidelná knihovna - Na půdě je duch

Elektronická kniha: Strašidelná knihovna
Autor: Dori Butlerová Hillestad
Podnázev: Na půdě je duch

Holčička Klárka spolu s duchem Kazem řeší různé detektivní záhady. Druhý díl zábavné duchařské a detektivní řady pro děti od 7 let. Kaz není obyčejný kluk, je to duch. Klárka zas není obyčejná holka - dokáže totiž vidět duchy. Jejich ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2018
Počet stran: 128
Rozměr: 20 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: ilustrovala Aurora Damantová
z anglického originálu The haunted library - The ghost in the attic přeložil Václav Soukup
Skupina třídění: Americká próza
Literatura pro děti a mládež (beletrie)
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-3296-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Holčička Klárka spolu s duchem Kazem řeší různé detektivní záhady. Druhý díl zábavné duchařské a detektivní řady pro děti od 7 let. Kaz není obyčejný kluk, je to duch. Klárka zas není obyčejná holka - dokáže totiž vidět duchy. Jejich detektivní kancelář je proto jako stvořená pro řešení záhad! Tentokrát je vyšetřování zavede na sousedovic půdu, ze které se začaly ozývat strašidelné zvuky. Kaz navíc oknem zahlédne psa, který vypadá jako jeho duší psí kamarád Kosmo. Bude třeba opustit bezpečné zdi knihovny a vydat se ven. Jak to ale udělat, aby Kaze zase neodfoukl vítr?

Popis nakladatele

Chcete, aby děti rády četly? Nabídněte jim příběh, který je bude bavit. Pozvěte je do Strašidelné knihovny!

Kaz není obyčejný kluk, je to duch. Klárka zas není obyčejná holka – dokáže totiž vidět duchy. Jejich detektivní kancelář je proto jako stvořená pro řešení záhad! Tentokrát je vyšetřování zavede na sousedovic půdu, ze které se začaly ozývat strašidelné zvuky. Kaz navíc oknem zahlédne psa, který vypadá jako jeho duší psí kamarád Kosmo. Bude třeba opustit bezpečné zdi knihovny a vydat se ven. Jak to ale udělat, aby Kaze zase neodfoukl vítr?

Zařazeno v kategoriích
Dori Butlerová Hillestad - další tituly autora:
Strašidelná knihovna - Ztracený duch Strašidelná knihovna
Strašidelná knihovna - Na půdě je duch Strašidelná knihovna
Strašidelná knihovna - Duch přichází v pět Strašidelná knihovna
 (e-book)
Strašidelná knihovna - Duch přichází v pět Strašidelná knihovna
 (e-book)
Strašidelná knihovna - Duch za oponou Strašidelná knihovna
Strašidelná knihovna - Tajný pokoj Strašidelná knihovna
 
K elektronické knize "Strašidelná knihovna - Na půdě je duch" doporučujeme také:
 (e-book)
Mengeleho děvče Mengeleho děvče
 (e-book)
Nomád Nomád
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Strašidelná knihovna –

Na půdě je duch

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Dori Hillestad Butlerová

Strašidelná knihovna – Na půdě je duch – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



PRO BENA,

PROTOŽE VŠECHNO DOBRÉ ZAČÍNÁ U TEBE!

Jsem moc vděčná mé agentce, Sáře Crowe, že se v mém životě objevila přesně ve chvíli, kdy

jsem ji nejvíc potřebovala, a mému vydavateli, Jordanovi Hamessleymu, že dal důvěru autorce,

kterou neznal, a že pokládal ty správné otázky, které mi pomohly prohloubit Kazův svět. Také

bych ráda poděkovala Auroře Damantové, že přivedla Kaze a jeho rodinu k životu, a každému

v Grosset & Dunlap, že svou tvrdou prací pomohli mému jménu, především Sáře Corbettové,

Pietě Pebertonové a Sáře Ortizové. Když jsem Sáře Ortizové oznámila, že bych chtěla navštívit

školy ve všech padesáti státech, zakřičela „TO JE ŠÍLENÉ“ takovým stylem, že mi okamžitě došlo,

jak moc ráda se stanu autorkou Grosset & Dunlap.

Nakonec děkuji svému manželovi Benovi, že ve mně vždycky věří; mým dětem, Benovi a Andy

(být vaší mámou pro mě vždycky bude ten největší úspěch), a mému psovi Mousovi, který mi leží

u nohou a zahřívá je, zatímco píšu.

* * * * * * * * * * * * * *


NAPSALA DORI HILLESTAD BUTLEROVÁ

ILUSTROVALA AURORA DAMANTOVÁ


6

D

u

c

h

a

ř

s

ký slo

v

n

í

č

e

k

nafouknout se

To duchové dělají, když se chtě jí zvětšit.

zjevit se

To duchové dělají, když chtě jí, aby je lidé viděli.

Místo, kde duchové bydlí.

smrsknout se

To duchové dělají, když se chtě jí zmenšit.

pevný

Všechny předměty a bytosti, skrz které není

(na rozdíl od duchů) vidět, duchové označují jako pevné.

Tak duchové často ří kají lidem, kteří ne jsou duchové.

projít skrz

To duchové dělají, když jim v cestě stojí stěna, dveře nebo jiný

pevný objekt – prostě projdou skrz.

plout

Tak se duchové pohybují vzduchem.

kvílet

To duchové dělají, když chtě jí, aby je lidé slyšeli.


7

D

u

c

h

a

ř

s

ký slo

v

n

í

č

e

k

K

ap

itola

1

ANO,

DLÁMEDOMY,

KDESTRAŠÍ

C

o se děje, Kazi?“ zeptala se Klárka

a zatřásla kostkami v ruce.

„Vypadáš fakt smutně.“

Kaz byl smutný. Hráli s Klárkou

kostky ve výtvarném oddělení. Klárka

házela za oba. Kaz si nemohl pomoct;

zdálo se mu, že Klárka sobě vždycky

hodila lépe než jemu.

Ale proto nebyl smutný. Byl smutný,

protože už tomu byly tři týdny, co ztratil

svůj duchdům. A také uplynuly tři týdny


8

od doby, kdy naposledy viděl svojí mamku, taťku, svého brášku – malého Honzu nebo svého psa – Kosma.

A dokonce ještě déle neviděl svého bratra Finna a prarodiče.

Maminka s tatínkem vždycky říkali, že jednoho dne Finn, babička a dědeček možná najdou cestu zpět a vrátí se do jejich starého duchdomu. Jenže to se teď už nikdy nestane a Kaz to věděl.

Jejich duchdům byl pryč. A jeho rodina taky. Vítr odnesl Kaze přes pole... domy... stromy... až do Klárčiny knihovny. Co se stalo se zbytkem jeho rodiny, to Kaz netušil. Stejně jako to, jestli je ještě někdy uvidí.

„Myslíš na svou rodinu?“ zeptala se Klárka.

„Tak trochu,“ přiznal Kaz.

Klárka byla pevňačka, ale od ostatních pevňáků se lišila. Dokázala totiž vidět duchy, i když se zrovna nezjevovali. A dokázala je slyšet, i když zrovna nekvíleli.

Kaz byl duch, ale od ostatních duchů se lišil. Neuměl se zjevovat. Neuměl kvílet. A nerad procházel pevnými předměty.

„Neboj, Kazi,“ řekla Klárka. „My tvou rodinu najdeme. Proto jsme si přece založili detektivní kancelář, pamatuješ?“

Beckett se uchechtl. To byl další duch, který žil v knihovně. Většinu času Beckett trávil ve své tajné místnosti za stěnou z knih ve výtvarném oddělení. Nicméně občas ji opouštěl, aby si v knihovně četl knihy.

„Co je?“ přimhouřila Klárka oči a probodla jimi Becketta. „Čemu se smějete?“

„Ničemu,“ řekl Beckett a otočil stránku v knize. „Jestli se chcete nazývat detektivy, 10 je to vaše věc. Já jen, že jste zatím vyřešili pouze jeden případ, který navíc nebyl nijak zvlášť složitý.“

„To teda byl!“ hádala se Klárka.

S tím Kaz musel souhlasit. Tehdy si myslel, že on a Klárka nikdy nepřijdou na to, kdo nebo co v knihovně straší.

„Když to říkáš,“ pokrčil Beckett rameny. „Ale dovol mi položit ti jednu otázku: Kdo si najme dítě a ducha, aby pro něho vyřešili nějakou záhadu?“

„Lidé, kteří mají v domě duchy,“ řekla Klárka, jako by to bylo úplně jasné.

Beckett se znovu uchechtl.

„My se jim nevysmějeme, jak by to udělali dospělí detektivové,“ řekla Klárka. „Přijdeme k nim domů a najdeme jejich duchy. A i kdyby ti duchové nechtěli mluvit se mnou, s Kazem mluvit budou. Protože on je duch stejně jako oni.“

„Ať už půjdete kamkoliv, jak se tam dostane Kaz?“ zeptal se Beckett. „Nemůže se pohybovat venku. Odnesl by ho vítr.“

Tohle Kaz dosud nepromyslel.

Ale Klárka pokrčila rameny, jakoby na tom nic nebylo. „Na něco přijdeme.“

„Jak se tihle pevňáci–“ začal Beckett.

„Neříkej nám pevňáci,“ přerušila ho Klárka. Kaz věděl, že Klárka to slovo nemá ráda.

Ale Beckett se nedal odradit. „Jak se tihle pevňáci“ – na slovo pevňáci kladl obzvlášť velký důraz, jen aby Klárku pozlobil – „dozvědí o vaší detektivní kanceláři? Zaplatíte si reklamu v novinách? Necháte si nad dveřmi udělat vývěsní štít? Co tvoji rodiče? Vědí o té vaší detektivní kanceláři?“

O tom Kaz pochyboval. Klárčini rodiče si mysleli, že je příliš mladá na to, aby byla detektivem.

„Co by tvoji rodiče řekli, kdyby se to dozvěděli?“ zeptal se Beckett. „Možná, že bych se jim měl ukázat a říct jim to.“

„To ani omylem.“ Klárka vyskočila na nohy. „Proč nejdete za tu svou zeď a nenecháte nás o samotě?“

„Klárko?“ ozval se za nimi hlas.

Kaz se otočil a uviděl Klárčinu babičku, babičku Karen. Byla to knihovnice a bydlela nad knihovnou s Klárkou a jejími rodiči. Babička Karen se o Klárku také starala, když byli Klárčini rodiče pryč a řešili své případy.

„S kým si to povídáš, zlatíčko?“ zeptala se babička Karen a uhladila si růžový proužek ve svých vlasech.

Babička Karen byla jediná osoba, ať už duch nebo pevňák, u které Kaz kdy viděl takhle upravené vlasy.

„S nikým,“ řekla Klárka a kousla se do rtu.

Babička Karen vkročila do místnosti a rozhlédla se. Nemohla vidět Kaze ani Becketta, přestože se vznášeli přímo před ní.

„No, tvoji rodiče by si s tebou rádi promluvili,“ řekla babička Karen. „Jsou nahoře ve své kanceláři.“

„Oukej,“ řekla Klárka a natáhla se pro svůj zelený batoh. V tom batohu si s sebou nosila všechny věci potřebné k práci detektiva. Kamkoliv šla, vždy ho měla při sobě.

Kaz plul za Klárkou po schodech. Nahoře v chodbě uviděli Klárčina tátu. Stál tam, podupával nohou a na zemi vedle něj byly položené dva kufry.

Klárčina máma byla v jejich kanceláři a mluvila do věci zvané mobil nebo telefon. Kaz si nebyl jistý, které z těch dvou slov je správné. Ať už to ale bylo jakkoliv, velice rád pevňáky pozoroval, když do těch věcí mluvili. Zdálo se mu nesmírně zajímavé, že si pevňáci mohli povídat s jinými pevňáky, kteří tam vůbec nebyli.

„Ne, je mi líto,“ řekla Klárčina maminka do telefonu. „To není ten druh práce, kterou děláme.“ Dotkla se tlačítka na přístroji a položila ho na stůl.

„Kdo to byl?“ zeptal se Klárčin táta.

„Ále, další šílenec, který si myslí, že má ducha na půdě.“ Klárčina maminka obrátila oči v sloup.

Duch? Kaz s Klárkou na sebe mrkli.

„Na takové nesmysly nemáme čas,“ řekl taťka. „Zmeškáme náš let.“

Klárka si odkašlala. „Babička říkala, že mě chcete vidět?“

„Ach ano, Klárko,“ řekla její maminka a urovnala si na stole nějaké papíry. „Chtěli jsme ti říct, že musíme na pár dní odletět pryč.“

„Už zas?“ zeptala se Klárka.

„Bojím se, že ano,“ řekla maminka. „Je to naše práce. Nic s tím nenaděláme.“

„Pomáhej babičce, zatímco tu nebudeme,“ řekl taťka a pocuchal jí vlasy.

„A nezatěžuj ji řečmi o duchách,“ řekla mamka. Klárčini rodiče Klárce nevěřili, že vidí duchy, a nelíbilo se jim, když tvrdila, že to dokáže. Báli se, že si lidé budou myslet, že je divná.

Objali ji na rozloučenou, vzali si své kufry a odešli.

Hned, jak byli pryč, došla Klárka k maminčinu stolu a zvedla telefon.

„Co hodláš dělat?“ zeptal se Kaz.

„Zavolám zpátky tomu šílencovi a zjistím, jestli si nás najme, abychom našli jeho ducha.“

Klárka vymačkala několik tlačítek a potom si telefon přiložila k uchu. „Dobrý den,“ řekla. „Jmenuji se Klárka Kendallová. Před chvílí jste volala do detektivní kanceláře manželů Kendallových.“ Odmlčela se. „Ne, ti si s duchy neporadí. Ale K & K Případy duchů ano.“

Klárka chvíli poslouchala a pak se natáhla pro papír a tužku. „Můžete mi prosím říct vaší adresu?“

Kaz se díval, jak píše: VIKTORIE BEESLEYOVÁ. LESNÍ ULICE 315.

„Dobře, paní Beesleyová. Budu tam co nevidět.“ Klárka položila telefon na stůl a zazubila se na Kaze. „Máme případ! Opravdový případ s duchem!“

Byl v tom ale jeden háček: Kaz nemohl jít s Klárkou. Jak řekl Beckett, kdyby se ocitl venku, odnesl by ho vítr. 19



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.