načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stopy neznáma - Arnošt Vašíček

Stopy neznáma

Elektronická kniha: Stopy neznáma
Autor:

Strhující pátrání po největších záhadách počátku třetího tisíciletí  Mimozemský přístroj ze Sibiře – Světla odnikud – Výbuch, který zachránil svět- Příliš ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  120
+
-
4
boky za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Mystery Film
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 167
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-904-1909-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Strhující pátrání po největších záhadách počátku třetího tisíciletí  Mimozemský přístroj ze Sibiře – Světla odnikud – Výbuch, který zachránil svět- Příliš mnoho zrůd – Před hradbami Edenu - Uctívači hvězd zpoza humen…

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

MYSTERY FILM

Ostrava 2006

ARNOŠT VAŠÍČEK

STOPY

NEZNÁMA


Arnošt Vašíček: Stopy neznáma

Mystery Film, Ostrava 2006

Copyright © Arnošt Vašíček

Veškerá práva vyhrazena. (All rights reserved.)

Tato kniha ani jakákoli její část včetně fotografií nesmí být publikovány, kopírovány

či jiným způsobem šířeny bez výslovného povolení.

Vydal Arnošt Vašíček – Mystery Film, Mánesova 20, Ostrava

Fotografie Arnošt Vašíček, Radka Šaldová, Lubomír Kovařík

Obálka, grafická úprava a sazba Daniel Janošec

Vytiskla Tiskárna Oldřich Harok, 739 34 Šenov

Mystery Film

Ostrava 2006

ISBN 80-239-7845-4


5

Obsah

I. Invaze tajemných stvůr 9

Levitující cizinci – Návrat kovového boha – Lebka bez úst –

Humanoid z Chile – Kozí upír znovu na scéně – Živá ozvěna

– Bosenská bestie

II. Světla na obloze 29

Létající prsteny – Operace Prato – Tichý obr – Svědectví

astronautů – Hořící koule

III. Výbuch, který zachránil svět? 42

Řekni, kde ta pravda je... – Ohalení, nebo spekulace? –Údolí mrtvých IV. A nebesa se otevřela... 57 Mrazivý nálet – Kvákající sprška – Pokrm shůry – S puncem svátosti – Andělské vlasy – Krvavý déšť – Mimozemštívetřelci? V. Na cestě z ráje 77 Kam zmizel Kain? – Výlet do Aratty – Adamův most – Hora počátku

STOPY NEZNÁMA


6

VI. Oživlá past 91

Zajatci mlžného tunelu – Hrob na dně – Nové oběti –Pátrání po pachateli

VII. Překvapivé objevy 118

Ještěr s raketou – Disk z Nebry – Zelený příliv – Vrak zneznáma – Dítě obojživelník – Satyrové z buše

VIII. Ztracená města 137

Ne z tohoto světa – Sídlo střežené hadem IX. Se strachem v patách 146

Hřbitov hrůzy – Duch použil únikový východ – Vlaky

bez strojvůdce X. Hrobky a poklady 153 Nedobytný záliv – Naděje s leskem zlata – Šifra piráta Mamlasa

STOPY NEZNÁMA


Každá rozluštěná záhada nás přivede na práh další,

ještě větší záhady.

Rachel Carson



9

INVAZE TAJEMNÝCH STVŮR

I. Invaze tajemných

stvůr

„Probudila mě prudká bolest. Cítil jsem, jak mi po tváři stéká pramínek krve. Vylekaně jsem otevřel oči. Přímo přede mnou visela ve vzduchu podivná zrůda. Pestře zbarvené,jakoby pruhované tělo svítilo do tmy, oči rudě žhnuly.Vyděšeně jsem vykřikl a instinktivně před sebe vztáhl ruce. To ,cosi‘ po mně vztekle seklo. Ostrý dráp mi zanechal na dlanihlubokou řeznou ránu,“ vypověděl třicetiletý úředník V. N.Sudarsan z téměř dvoumilionového indického města Lakhnaú.

Obchodnice Ašma měla podobně děsivý zážitek: „Spala jsem na terase. Najednou mě ozářilo červené světlo vycházející z něčeho, co bylo nade mnou. Pak se to vrhlo na mou tvář, na níž mi zůstaly dva ošklivé škrábance. Můj křikpřivolal manžela. Když vběhl na terasu, rychle se to rozplynulo ve vzduchu.“

Policie indického státu Uttarpradéš zaregistrovala v létě roku 2002 více než stovku podobných případů. Uprostřed noci se snášel z oblohy neznámý světélkující tvor. Jehonačervenalé tělo obepínaly modré pásy připomínající velkénaběhlé žíly. Když pronikl do obydlených domů, zanechával na

STOPY NEZNÁMA

tvářích a končetinách spáčů škrábance a popáleniny.Tajemný útočník dostal jméno Muchnowa – Monstrum škrábající

tvář. Nejméně dvanáct lidí setkání s ním nepřežilo.

Úřady ani přivolaní vědci nedokázali noční invazevysvětlit. Vojenské hlídky byly bezmocné. Se stoupajícím počtem útoků sílila panika. Matky dávaly dětem na tváře ochranné masky. Muži vzali obranu do svých rukou. Z budov strhávali satelitní antény, které prý Muchnowu přímo magickypřitahovaly. Jinde ustavili strážní oddíly. Jejich příslušníci celou noc obcházeli vesnici a snažili se monstrum zahnatbubnováním. Policie musela v několika případech střelbou umravnit dav, který chtěl lynčovat podezřelé ze spolupráce s vetřelci.

Znovu se začalo diskutovat o sérii podobně záhadných útoků, které se odehrály o rok dříve. V Dillí bylo tehdynaadeno a ošklivě zraněno několik desítek lidí. Popisytajemného agresora se různily. Podle jedné verze měl červeně zářící oči, na hlavě jakousi helmu a na hrudi několik blikajících nazelenalých světel.

Druhá část svědků tvrdila, že tvor má kočičí hlavu s nepřirozeně vypoulenýma očima. Jeho tělo pokrýváčerná srst. Je vysoký asi 120 cm a jedním skokem dokážepřekonat obrovskou vzdálenost.

„Asi v jednu hodinu v noci mě vzbudil bručivý zvuk a všeru jsem rozeznal postavunějakého tvora sedícího na střeše. Najednou proti mně vyskočil a podrápal mě svými kovovými pařáty,“ vypověděl jeden znaINVAZE TAJEMNÝCH STVŮR

padených. Také další oběti se domnívaly, že spáry byly z kovu.

To vedlo k domněnce, že nejde o živočicha, ale o nějakéhorobota, který se svým tvůrcům vymkl zpod kontroly.

Znepokojující zprávy přišly také z Ásámu. Vesničané zde

pozorovali jakéhosi netvora, který pomocí světelnéhopaprsku dovedl projít zdí nebo jinou pevnou překážkou. Policisté

prošetřovali přes dvacet ohlášených případů.

I když se úřady zpočátku snažily naznačit, že zvěsti oneznámých stvůrách zrodila pouhá představivost, množství

zraněných osob nedovolovalo smést celou záležitost ze stolu.

Vláda vytvořila speciální vědecký tým. Indická tajná služba

pečlivě prověřovala okolnosti jednotlivých napadení.Profesor Ravindra Arora usoudil, že jde o neobvykle silný výskyt

kulových blesků, které jsou v tomto období běžné. Podle

jiné teorie pákistánští agenti vysadili v krajině obří, nesmírně

agresivní hmyz, který byl vyšlechtěn genetickými inženýry.

Lidé z postižených oblastí se ale nejčastěji přikláněli k hyotéze o mimozemském původu. Tajemný Muchnowa totiž

velmi nápadně připomíná útočníky, kteří se již dříveobjevovali na různých místech naší planety a téměř vždy bylipozorováni spolu s neznámými létajícími objekty.

V listopadu roku 1954 ve Venezuele jeli Gustave Gonzales a Jose Ponce autem z Caracasu do Petare. V jednom

místě byli přinuceni zastavit. Cestu přehrazovala svítící

koule o průměru asi 30 m. Překvapení muži vystoupili zvozu. Popošli blíž, aby zjistili, co se děje. Zpozorovali malého

chlupatého tvora s humanoidními rysy. Gonzales se pokusil

k „neznámému“ přiblížit, ale byla to chyba. Bytost vysunula

drápy a zaútočila.

Gonzales vytáhl nůž. Prudce bodl. Čepel jako by narazila

na železo. Podruhé už Gonzales zaútočit nestačil. K zemi ho

poslal paprsek, který po něm vypálila další bytost.


12

STOPY NEZNÁMA

Ponce nečekal, až na něj přijde řada, a utekl.

Otřesený Gonzales později na policii vypověděl, žebytosti neznámého původu byly vysoké asi 90 cm a jejich pevné tělo pokrývaly štětiny. Nemohly prý vážit více než 15 kg ajejich končetiny byly vybaveny zatahovacími drápy. Nakonec všichni čtyři neznámí zmizeli ve stroji, jenž se vzápětí vznesl do vzduchu.

Také obyvatelé Velikonočního ostrova se ještě v polovině minulého století obávali nebezpečných tvorů z jiného světa, kteří sestupovali z noční oblohy, jejichž oči připomínaly hmyz a tělo měli pruhované jakoby žilami. Muzeum v Paeete na ostrově Tahiti vystavuje prastarou sochu tohoto neznámého útočníka s nepřehlédnutelně hmyzími rysy.Objevoval se prý za temných nocí a napadal domorodce, najejichž tělech zanechával krvavé šrámy.

Skupina mladých brazilských speleologů strnula hrůzou, když se v jedné ze zkoumaných jeskyní v okolí Baldimuocitla tváří v tvář dvounohé nestvůře, která připomínala obří hmyz. K útoku ale nedošlo. Monstrum kvapně zmizelo ve tmě.

Levitující cizinci

Současná svědectví z Indie obsahují jednu překvapující skutečnost. Muchnowa téměř vždy visí ve vzduchu nadobětí a v případě ohrožení se dovede vznést prudce do výše. Na jeho těle ale nejsou vidět žádná křídla nebo technickézařízení, které by tento výkon umožňovaly. Zprávy o podobně levitujících neznámých stvořeních přišly v roce 2005 zněkolika dalších zemí.

„Jako obvykle – den co den okolo sedmé ráno – jsemodcházel do práce. Když jsem se náhodou podíval na oblohu,

INVAZE TAJEMNÝCH STVŮR

zaujala mě podivná silueta visící ve vzduchu. Nacházela se

pouhých pár metrů nad střechou mého domu. Nemohl jsem

uvěřit vlastním očím. Počasí bylo jasné, nikde žádné mraky.

Udiveně jsem zíral, jak se pod blankytnou oblohou vznáší

něco jako malá lidská postava. Rozhodl jsem se neobvyklý

výjev natočit a rychle se vrátil domů pro kameru. Přitom

jsem probudil sestru a oba jsme vyběhli před dům,“vysvětlil Horacio Roquet, jak 17. července 2005 pořídil v hlavním

městě Mexika velmi neobvyklé záběry.

Létající humanoid se na

nich přesouvá na pravoustranu a zároveň stoupá výš knebi. O chvíli později zůstává

opět nehybně viset v povětří.

Teprve po několika minutách

rychle zmizí z dohledu.

Již o pět let dříve se stejně

unikátní nahrávka podařila

Salvadoru Guerrerovi. Najejím počátku neznámá bytost

visí ve výšce několika desítek

metrů. Na temné siluetě lze

zřetelně rozeznat horní adolní končetiny, ale žádné další

detaily.

Z mexického městaMonterrey pochází svědectvípolicejního důstojníka Leonarda

Samaniega.

„Vracel jsem se z nočníobhlídky svého rajonu. Bylo asi

Tvor s výraznýma ušima, pozo­

rovaný v Thajsku, se podobal

bytostem, které byly spatřeny již

o pár desítek let dříve na jiných

místech.


14

STOPY NEZNÁMA

čtvrt na čtyři, když se cosi objevilo ve vzduchu přímopřede mnou. Vypadalo to jako malý člověk, který se vznáší nad

zemí. Zahlédl jsem velké černé oči bez víček.“

Záhadná bytost náhle skočila přímo proti jedoucímu vozu

a přistála na předním skle. Vyděšený policista zařadilzpátečku. Rádiem volal o pomoc. Ve zmatku narazil autem do zdi

a omdlel. Probral se, až když dorazila sanitka a několikdalších policistů. Nikdo z nich ale útočníka nespatřil.

Další zpráva přišla z Thajska. Na rýžovém poli poblížvesnice Huaj Nam Rak se pohyboval podivně vyhlížející tvor.

Vyděšeným vesničanům vůbec nevěnoval pozornost. Asihodinu se popleteně motal sem a tam, jako by zabloudil nebo

cosi hledal.

„Byl asi sedmdesát centimetrů vysoký a měl žlutou kůži.

Měl taky velkou hlavu, velké uši i velké oči, ale malá ústa,“

prohlásil jeden z očitých svědků Saven Búnjalak. „Pak se tvor

najednou vznesl do koruny

stromu. Když přiběhli další

lidé, aby se na něj podívali,

vystoupil k nebi jako svítivá

koule.“

Podobného vetřelce pozoroval i rolník Fevzi Cam zvesnice Narli na jihovýchoděTurecka.

„Ta bytost měřila na výšku asi sedmdesát centimetrů

a měla velkou kulatou hlavu

a velké oči. Dovedla létat bez

použití techniky. Bylaoblečena v lesklém žlutošedém oděvu

a na břiše měla žluté světlo.“

V Peru byly objeveny pra­

staré obří rytiny zobrazující

neznámé bytosti s technickým

zařízením na hrudi.


15

INVAZE TAJEMNÝCH STVŮR

Svítící zařízení na hrudi či břiše je dalším z poznávacích znaků tajemných cizinců.

Tento zvláštní detail mi připomněl jednu archeologickou záhadu, na niž jsem před časem narazil na severnímpobřeží Peru. Poblíž téměř čtyři tisíce let staré svatyně Sechin se v prašném podloží rýsuje portrét podivného tvora. Jehohlava má tvar srdce. Obrovské kulaté oči připomínají sovu.Útlou postavu nesou neúměrně dlouhé hranoly končetin bez kolen. Z hrudi vycházejí jakési trubice. Vypadá to jakootevřená krabice s elektrickým rozvodem, z níž čouhajíneukončené kusy vedení. Zatím se nikomu nepodařilo vysvětlit, kdo je na rytině zobrazen.

Návrat kovového boha

Ráno bylo mrazivé. Nosič, který se jako první vysoukal ze stanu, si chvíli zimomřivě mnul ruce, než před sebouzaznamenal pohyb. Po vrcholku nedalekého hřebenu klouzalo cosi bílého.

Tábor vědecké expedice se nacházel na ledovci ve výšce přes 5000 m. Široko daleko neměla být živá duše.

„Přichází yetti – sněžný muž,“ bylo první, co nosičenaadlo. Otočil se a zavolal ostatní.

„Nic běžně známého se nepodobá tomu, co jsme spatřili,“ přiznal později vedoucí výpravy dr. Anil Kulkarni. „Podél horského svahu, přímo k našemu táboru, se blížilo nějakétěleso. Vypadalo jako robot plující těsně nad zemí.“

Neznámý obdélníkový stroj byl asi 120 cm vysoký. Měl válcovitou hlavu s oblými přívěsky a krátké ruce a nohy. Když ho od tábora dělilo jen asi 50 m, na krátký okamžik zůstal stát. Pak se otočil a prudkým svahem stoupal zpět k hřebenu. Přitom změnil barvu na černou. A za chvíli opět

STOPY NEZNÁMA

zbělal. Ale možná to byl jen dojem vyvolaný proměnlivostí

světelných podmínek, jak krajinu začalo ozařovat vycházející

slunce.

Nakonec neznámý stroj vzlétl kolmo vzhůru, chvíli se vznášel nízko nad krajinou a zmizel na obloze.

Neuvěřitelnou událost by pravděpodobně nikdo nebral vážně, kdyby ji nepotvrdilo hned pět nositelů akademických titulů. Výpravu z Vesmírného střediska v Ahmadábádutvořili tři zkušení specialisté na ledovce a dva geologové.Společně zkoumali terén poblíž posvátného jezera Čandratal vindickém státě Himáčalpradéš. To, co spatřili 27. září 2004, prý rozhodně nevypadalo jako předmět vyrobený lidskýma rukama. Přesto tuto možnost nevyloučili dříve, dokud nekontaktovali střediska pro výrobu a vývoj robotů v USA, Švédsku a Německu. Zajímalo je, zda nějaký bezpilotníšpionážní letoun nebo meteorologická sonda má obdobný tvar a rozměry, zda existuje robot, který by zvládl tak odlišnédruhy pohybu, dokázal by chodit i létat.

Tajemné setkání vědců s neznámým strojem mi připomnělo záhadu, kterou jsem se podrobně zabýval v knizeBytosti odjinud.

V jednom ze tří nejposvátnějších hinduistických chrámů ve východoindickém Purí je uctívána socha bohaDžaganátha. Pestře pomalovaný dřevěný kolos se zcela vymykápodobě známých postav hinduistického panteonu. Na zavalitém obdélníkovém trupu sedí hranatá hlava s talířky neobvykle velkých kulatých očí. Paže – či spíše jakési pahýly bez dlaní a loketních kloubů – nejsou spuštěny dolů, ale ční dopředu. Na jejich horních částech se dají rozpoznat namalované kruhy reflektorů s vycházejícími paprsky světla. Socha má zvláštní proporce. Hlava i trup jsou stejně vysoké a vzadu až nepřirozeně rovné, jako by je seřízl obrovský nůž. Absolutní

INVAZE TAJEMNÝCH STVŮR

plochost poznamenává také horní část hlavy i spodek těla.

Tvář, postrádající nos i ústa, tvoří tři ostře lomené stěny.Absence obvyklých rysů člověka, hranatost a přemíra rovných

ploch vyvolávají dojem stroje. Ne, to není bůh v lidsképodobě ani mytologická bytost zplozená fantazií, ale věrnézobrazení robota.

Džaganáth bývá považován za svéráznou podobu Kršny. Ale indičtí teologové přiznávají, že lano, jímž byl tento bůh se vzhledem robota vytažen mezi elitu hinduistického panteonu, je utkáno z nesčetných vláken velmi starýchrůznorodých mýtů, které naznačují cizí původ. Zdá se, že mezi tradiční božstva byl Džaganáth zařazen až dodatečně, když si lidé nedokázali přirozeně vysvětlit některé jeho udivující vlastnosti. Samotné jméno je etymologicky odvozeno od pojmu Pán Vesmíru nebo také Pán či Bytost z Vesmíru. Jeho kult sahá pravděpodobně až do doby kamenné, kdy se napobřeží Orissy usadilo předárijské obyvatelstvo černé pleti. Byl to důvod k tomu, aby i tvář boha nesla kovově černou barvu, nebo se zde odráží vzpomínka na jeho skutečnou podobu?

O zrození či příchodu Džaganátha se dochovaly odlišné pověsti. Jedna verze spojuje boha s temně modrým tělesem, které spadlo z nebe. Historici naznačují, že to byl velkýmeteorit, ale dodnes se po něm nenašla ani stopa.

Lebka bez úst

Antropologické muzeum v Mexico City vystavuje velmi zvláštní sochu. Zatímco všechny ostatní exponáty jsou pro poznáníchtivé návštěvníky opatřeny podrobnými informacemi, zde cedulka s popiskou schází. Nikdo ani netuší, kdo sochu vytvořil, jak je stará a čí podoba je zvěčněna v kameni. Koho asi představuje stvoření s nepřirozeně plochou hlavou,

STOPY NEZNÁMA

výraznýma očima a chobotem či trubicí dýchacího přístroje

na hrudi? Chtělo by se věřit, že navzdory strohému, zjevně

realistickému ztvárnění jde pouze o výjev z mytologie, ale

další senzační vykopávky z Mexika nás přesvědčují o opaku.

Podobné bytosti zcela jistě kdysi kráčely po zemskémpovrchu. Archeologové totiž odkryli kostru menšíhoneznámého dvounohého tvora. Pozůstatky sestávaly z páteře,ramenní kosti, částí paží a ploché hlavy ve tvaru troj úhelníku.Rekonstrukce vzhledu prokázala nápadnou shodu s podobou sochy.

Mluvčí týmu mexických antropologů prohlásil, že senejedná o žádného dosud známého tvora, a neváhal vyslovit hypotézu o mimozemském původu. Podrobné výsledkyvědeckého ohledání nebyly ovšem nikdy zveřejněny a také není známo, kde je kostra přechovávána. Věrohodnost nálezu ale potvrdila agentura AFP.

Socha tak vyvolává sérii znepokojujících otázek. Byla její podoba vytvořena podle zcela konkrétního vzoru, jaknaznačuje vykopaná kostra? Jestliže ano, odkud pocházelybytosti s tak neobvyklým tvarem hlavy a zbytnělým hrudníkem? Přišly skutečně z kosmu, anebo jsou produktem jakési nám doposud neznámé slepé větve evoluce lidského rodu? Lzevůbec připustit, že na naší planetě žili tvorové, o jejichžexistenci jsme doposud neměli ani tušení?

Pyramidu těchto otázek rozšířil nález další podivné lebky. Je velmi malá a velmi lehká. Neváží ani 250 g. I na svéminiaturní rozměry je lehčí, než by měla být, pokud by ji tvořily lidské kosti. Odborníky překvapilo, že má šest otvorů, ale – stejně jako socha z Mexika – žádná ústa.

Lebka byla objevena v květnu roku 2001 v Rodopech na

jihu Bulharska. Vedle ní se nacházela část jakéhosi předmětu

zhotoveného z neznámého kovu. Jeden z nejznámějšíchevbr />

19

INVAZE TAJEMNÝCH STVŮR

ropských antropologů profesor Jordan Jordanov prohlásil, že

za celý svůj život neviděl nikdy nic podobného, nic, co by se

tak výrazně lišilo od člověka i všech známých zvířat.

Humanoid z Chile

Tajemné cosi leželo v trávě pod keřem. Hlava na dlouhé

tenké šíji měla neobvyklý tvar. Malé, šikmo uložené oči se

přivíraly. Ústa křečovitě lapala po dechu. Útlé drobné tělo se

třáslo jako v zimnici.

Chlapec se sehnul, opatrně položil stvoření na dlaň a běžel

je ukázat rodičům.

Psal se 1. říjen 2002. Poklidná dovolená v malebnémokolí jihochilského města Concepcion pro rodinu Carreñových

skončila. Novináři žádali o rozhovor, televizní stanice chtěly

unikátní objev představit divákům a chystaly besedu s odborníky.

Nalezený tvor má dvě nohy, dvě ruce s poněkud delšími prsty a vzpřímenou postavu. Na výšku ale měří pouze

7,5 cm. Je to nějaký druh zvířete, lidský plod, zrůdná hříčka

přírody nebo něco zcela jiného?

Bouři odporu vyvolal dr. Antonio Mann, který pohotově

vystoupil s hypotézou, že jde o hmyzožravého vačnatceDromiciops gliroides, jedinečný druh obývající hustou a vlhkou

vegetaci Chile a Argentiny. Domorodci této živé fosilii říkají

kolokolo – posel špatných zpráv. Jeho přítomnost vyvolává

strach. Je prý znamením blížícího se neštěstí (asi jakohoukání sýčka u nás). Evropané jej nazývají Monito del Monte, což

ve španělštině znamená horská opička.

Kolokolo je drobný. Má nezvykle tvarovanou lebku,náadné oči, krátké a kulaté ušní boltce, dobře vyvinutý vak,

hustou srst a dlouhý osrstěný ocas.




Arnošt Vašíček

ARNOŠT VAŠÍČEK


27. 8. 1953

Arnošt Vašíček je český spisovatel, scénárista a záhadolog.

Arnošt Vašíček vystudoval Karlovu univerzitu v Praze, Fakultu žurnalistik. Patří k nejakčnějším českým záhadologům.

Arnošt Vašíček píše o záhadách knihy a scénáře. Navštívil například Jižní Ameriku za mystérii podivných mumií a hrozivého zvířete sachamamy. Právě tohoto tvora spatřilo několik domorodců na severozápadě Peru. O podobném živočichu si odjakživa vyprávějí peruánští indiáni. Říkají mu sachamama, ale v jiných částech Amazonie je známý jako minhacao. ˇUdajný netvor, dlouhý 15 - 40 metrů prý dokáže dlouhé týdny pod hladinou, odkud se občas vynoří a ničí vše, co mu přijde do cesty. O tom všem informují peruánská a světová média. Když to Vašíček zjistí, neváhá a vyráží do hlubin peruánské džungle. Je první, kdo se dostal na místo, vyfotil čerstvou stopu a vyslechl očité svědky. Své zážitky popisuje v knize - Tajemná minulost.

Vašíček se vydal i na indonéský ostrov Jáva za tajemnými trpasličími bytostmi.

Dalším Vašíčkovým velkým tématem je hledání důkazů o přítomnosti mimozemských civilizací na Zemi. Odvolává se na nálezy tisíce let starých kreseb ve skalách např. v Austráli, na nichž rozpoznáváme létající stroje a postavy astronautů.

Vzpomíná na okamžiky, na které nelze zapomenout, např. návštěva zapovězené jeskyně na souostroví Fidži, pobyt u kmene Dani na Západním Iránu, setkání s marockými mágy a kouzelníky ad.

Svou pozornost věnuje spisovatel také Česku. Vydává se do míst s templářskou minulostí, pokouší se o rozluštění tajemství Ďáblovy bible.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist