načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stomie - Veronika Zachová; kolektiv

Stomie

Elektronická kniha: Stomie
Autor: Veronika Zachová; kolektiv

Jediná ucelená publikace na našem trhu pro sestry, které pečují o pacienty se stomií. Obsahuje přehledné informace o historii, stomických pomůckách, operacích končících stomií, o ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  89
+
-
3
bo za nákup

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2010
Počet stran: 200
Rozměr: 21 cm
Úprava: xv, xii stran barevné obrazové přílohy: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Ortopedie. Chirurgie. Oftalmologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2010
ISBN: 978-80-247-3256-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jediná ucelená publikace na našem trhu pro sestry, které pečují o pacienty se stomií. Obsahuje přehledné informace o historii, stomických pomůckách, operacích končících stomií, o problémech, které stomiky provázejí. Obsahuje odpovědi na otázky sester, které pečují nejen o potřeby stomiků, ale také zodpovídají dotazy pacientů a jejich příbuzných a poskytují jim psychickou podporu ve složitých situacích. Publikaci doplňují kazuistiky a slovo stomika, který problematiku vnímá z jiného pohledu.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Veronika Zachová; kolektiv - další tituly autora:
Praktický průvodce stomika Praktický průvodce stomika
 (e-book)
Praktický průvodce stomika Praktický průvodce stomika
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mgr. Veronika Zachová a kolektiv STOMIE Kolektiv autorů: Mgr. Kateřina Drlíková – Chirurgická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha Milada Karlovská – Urologické oddělení FN Na Bulovce, Praha Mgr. Dagmar Škochová – I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Mgr. Veronika Zachová – I. chirurgická klinika 1. LF UK a VFN, Praha Recenzenti: Prof. MUDr. Zdeněk Krška, CSc. Bc. Naděžda Kubíková © Grada Publishing, a.s., 2010 Cover Photo © fotobanka allphoto, 2010 Vydala Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4214. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Helena Vorlová Sazba a zlom Jana Řeháková, DiS. Fotografi e 1.1 a 1.2 Barbora Šmejkalová, DiS., fotografi e 4.1, 4.2, 4.5, 4.6, 8.2, 8.3 a v obrazové příloze II Mgr. Veronika Zachová, fotografi e 8.1, 8.4, 15.9, 15.16 a 15.17 Mgr. Kateřina Drlíková, fotografi e 8.5, 8.6 a 8.7 Milada Karlovská Perokresby Mgr. Veronika Zachová Počet stran 200 + 32 barevných příloh 1. vydání, Praha 2010 Za fi nanční podporu publikace patří poděkování fi rmám ConvaTec Česká republika, s. r. o., Coloplast A/S, Hollister s.r.o., B. Braun Medical s.r.o. a Lipoelastic, a.s. Vytiskla Tiskárna PROTISK, s.r.o., České Budějovice Názvy produktů, fi rem apod. použité v této knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství. ISBN 978-80-247-3256-5

ISBN 978-80-247-7304-9 (elektronická verze ve formátu PDF)

© Grada Publishing, a.s. 2012

(tištěná verze)


5

Úvod ............................................................................................. 9

1 Historie (Dagmar Škochová)................................................... .10

1.1 Stomie ve světových dějinách ................................................10

1.2 Historie péče o stomie ............................................................13

2 Anatomie a fyziologie úvodem ...............................................18

2.1 Anatomie a fyziologie gastrointestinálního traktu

(Veronika Zachová) ..................................................................18

2.2 Anatomie a fyziologie urogenitálního systému

(Milada Karlovská) ..................................................................21

2.3 Kůže jako orgán (Veronika Zachová) ....................................23

3 Onemocnění související se založením stomie ........................25

3.1 Onemocnění trávicí trubice (Veronika Zachová) ................25

3.2 Onemocnění urogenitálního systému (Milada Karlovská) ....28 4 Druhy stomií ...........................................................................31

4.1 Stomie (Kateřina Drlíková) ....................................................31

4.2 Kolostomie (Kateřina Drlíková) ............................................33

4.3 Ileostomie (Kateřina Drlíková) ..............................................35

4.4 Derivace moči a urostomie (Milada Karlovská) ..................36

4.5 Ostatní typy stomií (Kateřina Drlíková) ..............................37

5 Chirurgické výkony se založením stomie ..............................39

5.1 Chirurgie gastrointestinálního traktu (Veronika Zachová) ...39

5.2 Chirurgie urogenitálního traktu (Milada Karlovská) ........41

5.3 Komplikace v chirurgii vedoucí k založení stomie

(Veronika Zachová) ..................................................................43

obsah


6

6 Edukace stomiků (Kateřina Drlíková)......................................45

6.1 Obecná edukace .......................................................................45

6.2 Edukátor – stomická sestra ....................................................49

6.3 Stomik – faktory ovlivňující edukaci ...................................50

7 Komplexní předoperační příprava

(Kateřina Drlíková, Veronika Zachová, Milada Karlovská).......56

7.1 Edukace stomika v předoperačním období .........................56

7.2 Příprava střeva před invazivními výkony ............................62

8 Základní principy pooperační edukace stomiků

(Kateřina Drlíková, Veronika Zachová, Milada Karlovská).......64

8.1 Dovednosti při výměně pomůcek ........................................67

8.2 Odstraňování stávajících stomických pomůcek .................70

8.3 Péče o peristomální kůži ........................................................71

8.4 Přímá aplikace pomůcek ........................................................73

8.5 Specifika používání jednodílného systému .........................75

8.6 Specifika postupu použití pomůcek adhezivní

technologie ...............................................................................77

8.7 Likvidace použitých pomůcek ..............................................77

9 Následná stomická péče, stomaporadny (Kateřina Drlíková) ....79

10 Komplexní pohled na problematiku života stomiků

(Veronika Zachová) ...................................................................84

10.1 Aktivní život stomiků .............................................................84

10.1.1 Pohybový režim stomiků v pooperačním období .....84

10.1.2 Pohybový režim stomiků z dlouhodobého hlediska ...87

10.1.3 Záliby a pracovní zařazení .........................................90

10.1.4 Cestování ......................................................................91

10.1.5 Péče o jizvu ...................................................................92

10.2 Výživa a životospráva stomiků ..............................................93

10.2.1 Pitný režim ...................................................................93

10.2.2 Výživa stomiků ............................................................95

10.3 Metody regulace vyprazdňování ........................................104

10.3.1 Irigace (Kateřina Drlíková) ......................................104

10.3.2 Bezsáčkové stomické pomůcky ................................106


7

10.4 Sexuální život stomika .........................................................107

10.4.1 Problematika sexuálního života u žen se stomií ...110

10.4.2 Problematika sexuálního života u mužů

se stomií ......................................................................112

10.5 Psychosociální problematika stomiků ............................... 114

10.6 Sdružení a aktivity stomiků ................................................123

11 Stomie v dětském věku (Veronika Zachová) ...........................128

12 Specifika práce stomické sestry (Veronika Zachová) .............135

12.1 Edukace stomasester (Kateřina Drlíková)..........................135

12.2 Problematika pomáhající profese, syndrom vyhoření

(Veronika Zachová) ................................................................138

13 Kvalita ošetřovatelské péče o stomiky (Veronika Zachová) ...146

13.1 Standardní pracovní postupy zdravotnického zařízení ...148

13.2 Standardní pracovní postupy doporučené

výrobci stomických pomůcek .............................................149

14 Komplikace stomií (Veronika Zachová) .................................151

15 Nejčastější komplikace v obrazech

(Veronika Zachová, Kateřina Drlíková) ...................................164

15.1 Nekróza stomie ......................................................................164

15.2 Dehiscence sutury stomie ....................................................164

15.3 Granulační tkáň ....................................................................165

15.4 Nepříznivá reakce na adhezivní složky pomůcek .............165

15.5 Kontaktní iritační dermatitida u ileostomika ...................165

15.6 Parastomální píštěl ................................................................166

15.7 Macerace peristomální kůže ................................................166

15.8 Kožní defekt způsobený mechanickými vlivy ..................166

15.9 Parastomická kýla .................................................................167

15.10 Prolaps stomie ........................................................................167

15.11 Stenotická stomie ..................................................................167

16 Důvody, proč je báječné mít stomii (Pavel Kreml) .................168


8 17 Přílohy .................................................................................. 173

17.1 Použité zkratky ......................................................................173

17.2 Malý slovníček odborných pojmů ....................................... 174

17.3 Účinek potravin ....................................................................179

17.4 Bezezbytková dieta ...............................................................180

17.5 Šetřící dieta po operaci .........................................................181

17.6 Charta práv stomiků ............................................................182

17.7 Společnosti dodávající pomůcky a příslušenství ...............183

Závěr

Poděkování autorů .................................................................... 184

Doslov ........................................................................................ 185

Souhrn odborné literatury ..........................................................186

Rejstřík věcný ............................................................................ 196

Rejstřík jmenný ......................................................................... 200

Úvod

Úvod Je mnoho knih, které jste již přečetli, je mnoho těch, které ještě číst budete. Zkuste se začíst do této. Najděte si klidnou chvíli a věnujte, prosím, čtení o ošetřování stomií a o zkušenostech se stomiky opravdovou pozornost.

Věřte, že noví pacienti, kterým lékař sdělil, že se stanou stomiky, to nemají lehlé. Vy jim svými zkušenostmi a citlivým přístupem můžete velmi pomoci překonat těžké období. I maličkost dovede rozjasnit ztrápenou tvář.

V roce 2002 i mně pomohla zkušená stomasestra, ještě dnes jsem jí vděčná.

Ing. Marie Ředinová, předsedkyně Českého ILCO

V Praze, září 2010

Milí čtenáři, publikace o okolnostech života stomiků vyjadřuje nutnost komplexního přístupu. Přijměte ji tedy jako celistvé dílo, jehož jednotlivé kapitoly jsou úzce propojeny a tématicky se prolínají. Při čtení tedy doporučujeme věnovat všem kapitolám stejnou pozornost.

autorky


10

Stomie1

1 Historie

Dagmar Škochová

„Vadou těla se duše nezohaví,

ale krásou duše se zdobí tělo.“

Lucius Annaeus Seneca 1.1 Stomie ve světových dějinách V  dějinách medicíny nacházíme velice málo informací o stomiích. V  podstatě až do 20. století nebylo mnoho známo ani o léčení pacientů se stomiemi, natož o samotném ošetřování stomií. Velkým problémem pro provádění rozsáhlých břišních operací byla anestezie. K tlumení bolestí se ve starověké Číně používal přípravek, jehož součástí bylo indické konopí. V řeckých zápiscích se hovoří, že bůh lékařství Asklepios (Aeskulap) používal pro zmírnění bolesti a jako analgezii při chirurgických zákrocích rostlinný lék Nepenthe, který byl jinak také nazýván jako „lék zapomnění“. V  Hippokratově době se rostliny s  narkotickými účinky (mandragora, mák, konopí) již používaly k  výrobě opia. Kolem roku 450 př. Kr. se pacienti uspávali také vdechováním kouře z různých bylin. Tento způsob byl připisován také Hippokratovi. V průběhu několika dalších století se zkoušely různé metody pro zmírnění bolesti v průběhu chirurgického zákroku. Jednou z metod bylo používání houby namočené v opiu. Stále chyběly vědomosti o anestezii a abdominální operace byly velice riskantním zákrokem jak pro pacienta, tak pro lékaře.

První zmínka o stomii sahá do období 350 př. n. l., kdy Praxagoras

z  Kósu úspěšně upravil střevní vývod při poranění břicha. Bližší podrobnosti nejsou známy. Podobně Paracelsus (1493–1541) údajně několikrát úspěšně ošetřil poranění břicha tak, že výsledkem byl střevní vývod. Paracelsus doporučoval připojení vývodu tak, aby se nemuselo zbytečně zasahovat do zbývající části colon. Palfyn (1726) poukázal na spontánní hojení takto zhotovených vývodů. Teprve Littré v  roce 1710 jako první navrhl zhotovení cékostomie u anální atrézie, ale jeho myšlenku realizoval až Pillore v roce 1776 u pacienta se stenózujícím karcinomem sigmoidea. Pacient operaci přežil pou

1Historie

ze o 28 dní. Jako první provedl levostrannou inguinální kolostomii v roce 1793 Duret u atrézie anu. Fine (1797) zhotovil u inkancerované pupeční kýly omylem místo ileostomie transverzostomii (1).

Velkým mezníkem v  historii medicíny byl jistě rok 1794, kdy byl zrušen zákon, který po staletí odděloval chirurgii od medicíny, a zavedlo se standardní vzdělávání pro lékařské povolání.

Na základě anatomických studií a po řadě neúspěchů s transperitoneálními stomiemi navrhl anatom Callisen (1817) levostrannou retroperitoneální lumbální kolostomii, kterou úspěšně realizoval Amussat (1839). Tento typ kolostomie byl v éře před zavedením zásad antisepse nejrozšířenější. Také J. F. Dieffebach provedl v  roce 1834 uměle vytvořený vývod střeva navenek, preternaturální anus (kolostomii) (2).

V roce 1850 provedl Luke v Anglii jako vůbec první fixaci abdominální kolostomie a vyvedl kličku sigmoidea skrze břišní stěnu vlevo. V  roce 1855 Thiersch v  Německu byl první, kdo vytvořil bypass transverzální kolostomie po úspěšně provedené sigmoideostomii a primární anastomóze, pacient však zemřel na peritonitidu.

V  roce 1879 byl první Schede v  Německu, kdo provedl resekci tumoru colon extraabdominálně, kdy ponechal oba konce střeva otevřené, čímž vytvořil kolostomii se dvěma trubicemi.

V roce 1841 popsal Schitzinger postup, který v roce 1884 zdokonalil Madelung, kdy vytvořil terminální sigmoidální vývod a zaslepil aborální konec kličky. Tento postup bývá považován za předchůdce resekce, jak ji prováděl Hartmann. Tato nová chirurgická metoda se stala klinickým modelem na dalších několik desetiletí (3).

Z  období napoleonských válek již máme zprávy o úspěšném ošetření střelných poranění břicha s  výhřezem vnitřností. Po bitvě u Waterloo bylo zaznamenáno uzdravení 12 mužů s poraněním střeva, z toho dvakrát tenkého.

I u nás se zachoval z této doby pozoruhodný záznam o záchraně

vojína s poraněním břicha. V lidové kronice králové-městeckého tkalce Ferdinanda Janáka z první poloviny 19. století jsou zaznamenány životní osudy kantora Vincence Svobody, který byl odveden k rakouským švališérům a v  bitvě byl tak těžce zraněn, že mu kulka prolétla bokem a druhým ven a »přerazila mu tlusté střevo«. „Zraněného vojína se ujali Francouzi, kteří ho našli na bojišti. Dali si s ním práci, vytáhli

Stomie1

mu přeražené střevo dírou v boku a upevnili je ke stěně břišní, na bok mu dali pikslu, a když cítil, že by byla plná, odepjal ji, vyčistil a připjal opět.“ Tak žil kantor Svoboda s touto kolostomií a učil v Dymokurech, kde až po mnoha letech zemřel.“ (4).

Nás může těšit, že se do historie stomických technik zapsal známý český chirurg Karel Maydl, který v roce 1888 poprvé provedl dvouhlavňovou sigmoideostomii, která se prakticky stejným způsobem zhotovuje dodnes.

Důležitost mírného prolapsu, zejména u ileostomií zdůrazňoval Lauenstein (1894), protože se tak daleko lépe ošetřovaly střevní vývody. Tyto návrhy realizovali Partsch a Schmieden (1912), ale tato metoda se všeobecně rozšířila až díky Brookovi.

Stále častěji se objevovala snaha o zhotovení tzv. kontinentní stomie, to znamená ovlivnit umělý vývod tak, aby jím stolice samovolně neodcházela a bylo by možné pomocí svěrače ovládaného vůlí pacienta vyprazdňování usměrňovat. Feustel a Hennig v  roce 1974 se o takovou metodu pokusili, kdy implantovali do podkoží v  okolí stomie kovový prstenec, na který pak nasedal magnetický uzávěr. Schmidt (1979) se pokoušel o kontinenci stomie obtáčením hladké svaloviny z části střeva kolem jejího aborálního konce.

Kromě technik konstrukce stomií na trávicím ústrojí se rozvinula chirurgie i v oboru urologie. Pokroky v historii medicíny je nutné vztahovat i k rozvoji ostatních věd a civilizace. Urologie dosáhla větších možností díky diagnostice pomocí cystoskopie (dále elektrokogulace umožnila endoskopickou léčbu). Před touto érou se lékař opíral o suspektní klinický nález (hematurie, dysurie). Prvním urologem pozorujícím nádor močového měchýře pomocí Nitzeho cystoskopu byl Von Dittel. Sám Nitze publikoval cystoskopickou diagnostiku v roce 1889. G. N. Papanicolaou diagnostikoval nádory močového měchýře cytologickým vyšetřením. Jeho objev byl uznán až v roce 1941. Radikální operace močového měchýře byly spojeny s vysokou mortalitou (až 60 %), nebyla totiž vyřešena otázka implantace ureterů. V roce 1910 Coffey zveřejňuje techniku implantace ureterů do submukózního tunelu u psů. O dva roky později se metoda úspěšně zdařila na Mayo Clinic. Do padesátých let 20. století byla vedoucí metodou ureterosigmoideostomie. V  roce 1950 předvedl v  USA urolog Eugren Bricker metodu, při níž se použije 12–15 cm

1Historie

tenkého střeva k  vytvoření prominující stomie. Podle statistických údajů, které E. Bricker předložil, vykazovala tato metoda (ureteroileostomie) nejméně komplikací jako např. pyelonefritidy a metabolické poruchy. Tato metoda se používá dodnes. Kromě zvětšení močového měchýře se rozvíjely i techniky jeho náhrady pomocí tenkého nebo tlustého střeva. Metodu rozšířil urolog Camey, který první náhradu konstruoval v roce 1958. Kromě toho se objevily i snahy o vytvoření kontinentní derivace moči, a to již v roce 1908 (Jean Verhoogen). První rezervoár vytvořili později Gilchrist a Mericks pomocí céka (caecum = slepé střevo), terminální ileum sloužilo jako odtokový systém s kožním stomatem. V roce 1975 pokračoval Niels Kock se svými zkušenostmi při vývoji kontinentní ileostomie po proktokolektomii a vytvořil i  kontinentní derivaci moči. Pod názvem Kock pouch se tedy skrývá kontinentní ileální rezervoár (5).

Chirurgické techniky se v posledních desetiletích stále zdokonalují také vzhledem k  modernímu vybavení operačních sálů, využití nových chirurgických nástrojů a v neposlední řadě vzhledem k možnostem novodobé anestezie. 1.2 Historie péče o stomie K  založení dočasného nebo trvalého vývodu (stomie) mohou vést maligní, ale i některá benigní onemocnění. Ve většině případů je to v  důsledku maligního onemocnění tlustého střeva, přičemž incidence střevních nádorů v České republice prudce stoupá. Nicméně kohokoliv od nejútlejšího věku může postihnout i jiné onemocnění, které v  průběhu léčby vyžaduje založení stomie. Tím nastává pro každého člověka velká změna v jeho dosavadním životě. Pacient se musí vyrovnat se samotnou diagnózou onemocnění, následně s  operačním řešením, ale hlavně se změnami, které s sebou stomie přináší. Často mívá pacient problém vyrovnat se s novým obrazem vlastního těla. V tomto, pro pacienta složitém období bývá zcela nezastupitelnou podpůrná role rodiny, eventuálně blízkých přátel a v neposlední řadě ošetřovatelského personálu. Společným cílem pro všechny zúčastněné by měl být člověk, který přijal novou skutečnost a nalezl ztracené sebevědomí.

Stomici v dobách minulých byli velice často izolováni od společenského života, a tím se dostávali do jakéhosi začarovaného kruhu. Jistou měrou se na tom podílely možnosti, jak stomii ošetřovat.

14

Stomie1

V minulých desetiletích bylo téma stomií i přes neustávající pokrok

tabuizováno. Mlčení a ostych vedlo dlouhodobě k nedostatečné infor

movanosti veřejnosti o problematice života stomiků. Neznalosti se

samozřejmě podílely na tvorbě mylných předsudků o tom, že stomik

nikdy nemůže vést aktivní a plnohodnotný život. Stomik byl velice

často izolován od společnosti také pro zápach, kterého se vzhledem

k omezenému sortimentu stomických pomůcek nemohl zcela zbavit.

Péče o stomie, zejména však o ileostomie znamenala obrovský pro

blém jak z pohledu medicínského, tak společenského.

Většina sester ještě pamatuje doby, kdy bylo ošetřování stomie

velmi omezené. První ošetřování střeva vyvedeného na povrch těla

spočívalo pouze v  překrytí vrstvou buničité vaty, eventuálně plátě

nou rouškou. Tento způsob byl samozřejmě pro pacienta málo při

jatelný, stejně tak pro ošetřující personál. Teprve v šedesátých letech

20. století se začaly v Československu objevovat předměty, které již

připomínaly opravdovou stomickou pomůcku. Základem byly růz

né sáčky (jímače obsahu střeva), které bylo potřeba upevnit kolem

stomie pomocí pásku. Používal se tzv. Jánošíkův pás, který se pod

kládal mulovým čtvercem, vystřiženým podle velikosti vývodu.

Tyto systémy byly značně nespolehlivé, nepřiléhaly ke kůži kolem

stomie, obtékaly, docházelo k úniku střevního obsahu a propouš

tění zápachu. Navíc systém neposkytoval ochranu kůže před agre

sivními výměšky, a tak se kůže ošetřovala pouze mastmi a pasta

mi (např. Schmiedenova) a obkládala mulovým materiálem. Tento

pás byl nevyhovující a pacienta značně omezoval v běžných denních

aktivitách. Krátce po operaci se na stomii přikládal čtverec s vazelí

nou a sterilní krytí. Pacient byl zabalen do buničiny a až po přiho

jení stomatu mohl používat pás. Další kolostomický pás se sponou,

kroužkem a polyetylénovým sáčkem znamenal malý pokrok v mož

nosti ošetřování stomií. Spona byla velice tuhá, pacientům překážela

a  nedržela na vyústění střeva. Z  vlastní zkušenosti víme, že výmě

na takového kolostomického systému byla velice problematická,

zdlouhavá, často docházelo ke znečistění oděvu, ale mnohdy i celého

lůžka. Později francouzská firma Porges dodávala kolostomický pás

Saniliac, kde spona byla z  flexibilnějšího materiálu a měla přidržo

vat gumový kroužek, na který se navlékal sáček. Pacientům však

často překážely na sponě kovové háčky pro upevnění elastického

pásu. Lépe se tímto systémem udržovala stomie, která přesahovala

1Historie

přes okraj kůže. Sáček se před přiložením na ústí stomie podkládal vrstvou mulu. Obě uvedené spony po opakovaném použití zapáchaly a ani tento systém nejímal bezpečně střevní obsah. Navíc byly tyto kolostomické pásy velice nápadné pod oděvem, sáčky při pohybu šustily a pacientovi způsobovaly značný diskomfort (obr. 1.1 a 1.2 v obrazové příloze IA).

Kvalitativní změnou v  ošetřování stomií byly nalepovací sáčky. Nejčastěji používaný sáček měl čtvercovou lepicí plochu, v níž se vystřihl podle šablony z  tvrdého papíru otvor kopírující tvar stomie. Jednorázové lepicí sáčky měly pro pacienta několik nesporných výhod jako např.: rychlá a jednoduchá výměna, dobrá přilnavost ke kůži kolem stomie a izolace zápachu. V neposlední řadě byla stomiky velice dobře vnímána skutečnost, že nebylo nutné používat fixační pás a pomůcka se tím stala mnohem diskrétnější. Časté odstraňování lepicího sáčku však rychle devastovalo kůži v  okolí stomie. Lepicí sáčky nemohli využívat všichni stomici, protože pro mnohé byla lepicí vrstva silně dráždivá. Před nalepením sáčku pacientovi, který s ním neměl zkušenost, jsme prováděli jednoduchou zkoušku nalepením odstřiženého kousku lepicí části na břicho, a pokud se po několika hodinách neobjevilo začervenání kůže nebo puchýřky, sáček jsme nalepili. Při ošetřování ileostomie, kde bylo třeba jímat množství tekutého agresivnějšího střevního obsahu, se často využívaly sáčky výpustné, které se uzavíraly svorkou z umělé hmoty, čímž se výrazně omezila potřeba časté výměny lepicího sáčku. Na mokvající kůži bylo vhodné umístit kolem otvoru v  sáčku těsnící kroužek z  pryskyřice, který působil absorpčně a bránil zatékání střevního obsahu pod lepicí plochu. Do éry dávno minulé patřilo i používání benzinu (lihobenzinu) k odloučení zbytků adheziva z kůže, který samozřejmě negativně působil na podrážděné okolí stomie. Setkávali jsme se často se stomiky, kteří z praktických důvodů střídali období, kdy preferovali používání lepicích sáčků a ošetřování stomie pomocí kolostomických pásů, kdy bylo okolí stomie lepidlem méně zatěžováno. Naopak někteří stomici, převážně ve vyšším věku, si zvykli na používání kolostomického pásu a nechtěli systém měnit za novější ani komfortnější pomůcku. Pečujeme i o stomiky, kteří si pomocí kolostomického pásu pečují o stomii téměř tři desítky let.

Nečekaný zlom nastal v  ošetřování stomií vyvinutím nedráždivých, bezpečných lepidel na kůži. Postupně se na trhu začaly objevovat

+


16

Stomie1

sáčky, které měly samostatnou podložku. Po správném nalepení zůstávala již na kůži průměrně tři dny a po naplnění se vyměňovaly pouze sáčky. Pozitivní událostí bylo osvědčení pryskyřice jako adhezivní látky. Vývoj dvoudílných pomůcek byl zase závislý na technologiích zpracování plastů tak, aby systém po spojení zaručoval dokonalou těsnost. Postupně se při vývoji pomůcek začaly uplatňovat hydrokoloidní látky, karboxymetylcelulóza a šetrná adheziva. V roce 1960 předvedly dánské praktické sestry první adhezivní kolostomický sáček na jedno použití, který byl impulzem pro založení dnes již světově známé firemní společnosti Coloplast. Následně se začalo s  výrobou těchto pomůcek. Firma ConvaTec v  roce 1972 uvedla na trh novou moderní pomůcku Stomahesive. Tento materiál se v různých modifikacích, pod různými názvy používá s velkým úspěchem i v současné době.

V Československu existovaly velké nedostatky při zajištění pomůcek, přestože již byl znám modernější sortiment bezpečných a  šetrných jednodílných i dvoudílných systémů. Dovoz byl omezen a  pomůckami byli vybavováni mladší, aktivní pacienti, častěji ileostomici. Základní sortiment stomických pomůcek se podařilo zajišťovat až po roce 1989. Sami stomici se snažili korigovat nedostatky v péči a v polovině osmdesátých let 20. století začaly vznikat organizace stomiků. Velmi záhy se ukázalo, že stomici nepotřebují jen pomůcky, ale komplexní systém péče. Svou roli tak převzaly průkopnice – stomické sestry, členky multidisciplinárního týmu, ale nejčastěji týmu chirurgického pracoviště. Jejich úkolem je edukovat stomika ve všech obdobích, před operací (na ambulanci, v poradně), během hospitalizace (pravidelné návštěvy u lůžka) i v následné péči.

Závěrem ohlédnutí do historie si vypůjčíme slova profesora Arnolda Jiráska z  roku 1954, která dobře ilustrují velice omezené možnosti, které jsme měli při ošetřování stomií ještě před 30 lety, ale dokladují i fakt, že již tehdy byla základem správné péče o stomii včasná edukace pacienta.

„Když se u nemocného rána kolem kolostomie zahojí, naučíme ho

zacházet s mimopřirozenou řití. Aby byl možný v občanském životě, dostává na kolostomii jímadlo (recipient) s příslušným upevňovacím pásem. My svým operovaným přikrýváme ránu ruskou houbou, obšitou na všech plochách, až na tu, která přijde na ránu, nepromokavým

1Historie

batistem a připevňujeme ji pásem. Nemocný si musí zvyknout stolici upravovat příslušným jídlem a pitím, aby byla do jisté míry pravidelná. Proti zápachu doporučujeme naprostou čistotu, dobré zavázání a voňavku pro obvaz i šaty.“ (6).

Kvalita života je pro každého velice subjektivní pocit. Je samozřej

mé, že závažné onemocnění či trvalé postižení změní často pomyslný žebříček životních hodnot každého jedince. Snažme se tedy pomáhat našim pacientům k maximální soběstačnosti a kvalitě života s ohledem na fyzickou, psychickou, sociální i duchovní pohodu. Literatura 1. VORLíČEK, J., ADAM, Z., POSPíŠILOVá, Y. a kol. Paliativní

medicína. 2. vyd. Praha: Grada Publishing 2004.

2. NIKLíČEK, L., STEIN, K. Dějiny medicíny v  datech a faktech.

Praha: Avicenum 1985. 3. PETERS-GAWLICK, M. Několik slov o historii stomií.

Stomasestra, 1999; 25(2): 28–29. 4. TYPOVSKÝ, K. Traumatologie břicha. Praha: Avicenum 1977;

s. 20–21. 5. SABRA, R., URBAN, M., ZACHOVAL, M. Karcinom močového

měchýře. Praha: s.n. 1999. 6. JIRáSEK, A. Ošetřování chirurgických nemocných. 5. vyd. Praha:

Státní zdravotnické nakladatelství 1954; s. 93.

Stomie2

2 Anatomie a fyziologie úvodem

„Ve válce – jako v lásce, máme-li skončit,

musíme se vidět zblízka.“

Napoleon Bonaparte 2.1 Anatomie a fyziologie gastrointestinálního traktu

Veronika Zachová Gastrointestinální aparát zajišťuje příjem a zpracování tělu potřebných látek, kromě kyslíku (respirační aparát). Zažívací ústrojí mechanicky a chemicky zpracovává potravu vstupující do traktu (trávení), dále zajišťuje přestup látek do krevního oběhu (vstřebávání živin), v  určitých úsecích zažívacího ústrojí je dále potrava skladována a průběžně se posouvá k dalšímu zpracování. Stěna zažívacího ústrojí funguje jako bariéra proti nežádoucím látkám a mikroorganismům z potravy (selektivní resorpce, imunitní systém střev) (obr. 2.1).

V dutině ústní se potrava mechanicky rozmělňuje a mísí se se

slinami obsahujícími enzym ptyalin (štěpení škrobů). Ve sliznici dutiny ústní jsou i chuťové buňky stimulované rozpuštěnými látkami z potravy. Sousto podráždí kořen jazyka, patrové oblouky a hltan, tím spouští polykací reflex, který je i ovlivnitelný vůlí. Hladká svalovina jícnu poté peristaltickými vlnami posunuje polknuté sousto do žaludku.

V žaludku se potrava shromažďuje, mechanicky rozmělňu

je a chemicky štěpí působením kyseliny chlorovodíkové a enzymů. Nalačno může mít žaludek objem asi 50 ml, při naplnění se může zvětšit až na 1500 ml. Pokud se žaludek nekontrahuje, mohou tekutiny protékat po stěnách žaludku rychleji do duodena. Žaludeční peristaltika se objevuje asi za 1 hodinu po naplnění žaludku, potrava se mění v chymus (tráveninu) smísením se žaludečními šťávami. V  žaludku se produkují denně 2–3 litry kyselé trávicí šťávy, která obsahuje výše zmíněnou kyselinu chlorovodíkovou, proteolytické enzymy, intristický faktor (vazba s vitaminem B

12

) a mucin chrá

nící sliznici žaludku. Kyselina chlorovodíková aktivuje proteolytické enzymy a zajišťuje optimální kyselé prostředí, chrání vitaminy (vitamin C), likviduje bakterie, převádí látky na lépe vstřebatelné



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist