načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Mistborn: Stíny minulosti - Brandon Sanderson

Mistborn: Stíny minulosti

Elektronická kniha: Mistborn: Stíny minulosti
Autor:

Když rodinné povinnosti přiměly Waxiliána Ladriana k tomu, aby opustil divoké Buriny a ve své rodné metropoli se chopil rodinného majetku a postavil se do čela domu Ladrianů, netušil, že ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  165
+
-
5,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » TALPRESS
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 359
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran
Vydání: První vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Mistborn, Shadows of self ... přeložila Milena Poláčková
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-719-7611-0
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Napínavý román je pátou knihou fantaskní řady Mistborn a zároveň spadá do minisérie, ve které vstoupil do děje svérázný ochránce zákona Waxilián Ladrian v působivých steampunkových kulisách rozvíjejícího se velkoměsta Elendelu. Steampunkové dobrodružství Waxe Ladriana se odehrává v mistbornském univerzu, tj. ve světě připomínajícím New York počátku 20. století, kdy technický rozvoj jede na plné obrátky, staví se moderní železnice, objevují se první mrakodrapy a města naplno využívají elektrické energie. Přesto i v tomto technologickém světě má stále místo stará dobrá magie. Wax přesídlil z divokých Burin do velkoměsta a zde se vypořádává se zodpovědností za rodinný majetek a pomalu zapouští kořeny do vzrušujícího prostředí kolotajícího velkoměsta Elendelu. Na jedné straně nesmírný technický pokrok, na druhé straně hluboká společenská krize vytvářejí zásadní problémy a také živnou půdu pro náboženství i fanatické sekty. Wax se tak se svými kolegy a přáteli dostává na stopu spiknutí, které by mohlo ohrozit i existenci civilizace.

Popis nakladatele

Když rodinné povinnosti přiměly Waxiliána Ladriana k tomu, aby opustil divoké Buriny a ve své rodné metropoli se chopil rodinného majetku a postavil se do čela domu Ladrianů, netušil, že se mu všechno, co se v Burinách naučil, bude stejně jako tam hodit i uprostřed velkoměsta. Elendel zažívá obrovský technický pokrok, ale současně s ním se potýká se společenskou krizí. Demokracie zápasí s korupcí a stále významnější společenskou silou se stává náboženství, jehož sekty soupeří o věřící. Wax se svým excentrickým kolegou Waynem, který je stejně jako on twinborn s allomantickými i feruchemickými schopnostmi, a s mladou policistkou Marasi postupně přicházejí na stopu spiknutí, které přesahuje rámec běžného zločinu a stává se hrozbou pro samotnou existenci civilizace.

Zařazeno v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Brandon Sanderson

STÍNY

MINULOSTI

MISTBORN

TALPRESS


Copyright © 2015 by Dragonsteel Entertainment, LLC

Translation © 2016 by Milena Poláčková

Cover © 2015 by Chris McGrath

Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této knihy není dovoleno použít

nebo jakýmkoli způsobem reprodukovat a šířit bez souhlasu nakladatele.

ISBN 978-80-7197-638-7 (pdf)


MOSHEMU FEDEROVI,

který to se mnou risknul


PODĚKOVÁNÍ

Tato kniha má poněkud zvláštní historii, protože jsem třetinu

z ní psal zároveň s jinou knihou. (Čekal jsem na redakčnípoznámky; byl to, myslím, závěrečný díl Kola času). Musel jsem

práci na této knize přerušit a ponořit se do té druhé.

Než jsem se kní vrátil, moje představa o nové trilogii oWaxovi, Waynovi a Marasi se mezitím změnila – a ta kmě stálo dost velké úsilí přepracovat první třetinu do náležité podoby, aby zapadla do rámce zbývajících dvou třetin, které jsem psal. Hodně jsem spoléhal na vynikající redakční vizi svéhoredaktora Moshe Federa, svého agenta Joshuy Bilmese a svéhoredakčního asistenta Petera Ahlstroma. Zvláštní poděkování patří také mému redaktorovi ve Velké Británii Simonu Spantonovi.

Kromě toho jsem se jako vždy opíral o svou neocenitelnou tvůrčí skupinu, k níž patří Emily Sandersonová, Karen a Peter Ahlstromovi, Darci a Eric James Stoneovi, Alan Layton, Ben „prosím nespleO mi zase jméno“ Olsen, Danielle Olsenová, Kathleen Dorseyová Sandersonová, Kaylynn ZoBellová, Ethan a Isaac Skarstedtovi a Kara a Isaac Stewartovi.

Vrhli jsme se do prvního kritického čtení a párbystrozrakých čtenářů přispělo skvělými komentáři. Byli to: JoryPhillips, Joel Phillips, Bob Kluttz, Alice Arnesonová,Trae Cooper, Gary Singer, Lyndsey Lutherová, Brian T. Hill, Jakob Remick, Eric James Stone, Bao Pham, Aubree Phamová, SteveGodecke, Kristina Kuglerová, Ben Olsen, Samuel Lund, MeganKanneová, Nate Hatfield, Layne Garrett, Kim Garrettová, Eric

7


Lake, Karen Ahlstromová, Isaac Skarstedt, Darci Stoneová,Isaac

Stewart, Kalyani Poluri, Josh Walker, Donald Mustard III,

Cory Aitchison a Christi Jacobsenová.

Během let jsem s potěšením sledoval, ja kse vyvíjí výtvarná stránka mých románů. Vždycky jsem velmi inklinoval kmnohem rozsáhlejší výtvarné složce ve svých knihách, než jeobvyklé – prostě tolik, kolik se tam vejde. V tomto svazku mi tohle umožnili tři skvělí výtvarníci. Chris McGrath vytvořil obálku – miluju jeho výstižné vyobrazení postav. Můj dobrý přítel a nyní stálý výtvarný redaktor Isaac Stewart je autorem map a dokumentů. Nedostižný Ben McSweeney vytvořilúžasné novinové vsuvky.

Potles ksi zaslouží Eddie Schneider, Sam Morgan, Krystyna Lopezová a Christa Atkinsonová z mé agentury JABberwocky aveVelkéBritánii JohnBerlynez agenturyZenoAgency.

V nakladatelství Tor patří moje poděkování TomuDohertymu, Lindě Quintonové, Marcu Palmierimu, Karlu Goldovi, Dianě Pho, Nathanu Weaverovi, Edwardu Allenovi a Rafalu Gibekovi. Na korekturách má zásluhu Ingrid Powellová.

Redakční úpravy provedl Terry McGarry a audioknihunačetl můj oblíbený interpret Michael Kramer. Vedle něho si za profesionální práci na audioknize zaslouží poděkování Robert Allen, Samantha Edelsonová a Mitali Dave. Poprvé se v této knize objeví jméno mého manažera Adama Hornea. Dobrá práce, Adame!

A nakonec jako obvykle patří velké poděkování mé rodině – mé úžasné ženě a třem klukům, kterým pořád nejde do hlavy, ja kto, že v tátových knihách je ta kmálo obráz ků.

8





PROLOG

Waxilián Ladrian, muž zákona a strážce veřejného pořádku,

svižně seskočil z koně a otočil se k výčepu.

„Jé,“ prohodil mladík, který jel po jeho boku, „vy jste senechytil do třmenu a nezakop!“

„To se stalo jenom jednou,“ zavrčel Wax.

„Jo, ale byla to děsná sranda.“

„Zůstaň u koní,“ nařídil Wax a hodil po mladíkovi otěže. „A nepřivazuj Pohromu. Budu ji potřebovat.“

„Jasně.“

„A ne abys někde něco ukrad.“

Mladí k– sedmnáctiletý chlapec s obličejem ja ko měsíče k beze stopy strniště na bradě, i když se usilovně snažil si jevyěstovat – slavnostně přikývl. „Slibuju, že vám nešlohnu ani ň, Waxi.“

Waxilián vzdychl. „Takhle jsem to neřekl.“

„Ale...“

„Prostě zůstaneš u koní. A nebudeš s nikým mluvit.“Zakroutil hlavou, otevřel dveře do výčepu a rázně vykročil. Nepatrně doplňoval feruchemické zásoby, a tím si asi o desetinu snížil váhu. Dělal to v poslední době stále, zvlášO po tom, co před pár měsíci při jednom honu za zločincem vyčerpal zásobu váhy až na dno.

Výčep byl samozřejmě omšelý a špinavý. Tady v Burinách bylo omšelé, špinavé a rozbité skoro všechno. Byl tu už pět let a ještě si na to nezvykl. Snažil se uživit jako úředník a postupně

13


se stěhoval stále dál od nejobydlenějších středisek, aby pokud

možno zůstal nepoznán. Jenže v Burinách jsou i nejobydlenější

střediska špinavější a omšelejší než v Elendelu.

A tady na okraji civilizované země už slovo „špinavý aomšelý“ ani nestačilo. Muži, kolem nichž procházel ve výčepu,seděli zhrouceně kolem stolů a sotva zvedli hlavu. To byla další zvláštnost Burin. Rostliny i lidé jako by byli pichlaví a shrbení kzemi. I vějířovité a kácie, které se ně kdy vypnuly do výš ky, tu byly tvrdé a zemité.

Rozhlédl se po místnosti, ruce v bok, a doufal, že upoutápozornost. Neupoutal. Rozzlobilo ho to. Proč tedy nosí městský oble ka kněmu fialovou kravatu, když si toho ni kdo aninevšimne? Aspoň se mu ale nesmáli jako v tom minulém výčepu.

S rukou na pistoli kráčel k baru. Barman byl vysoký avypadal, že má předky z Terrisu – aspoň podle toho vytáhlého klátivého vzezření.Ovšem jeho příbuzní v Kotlině by se asizhrozili, kdyby ho viděli, jak jednou rukou okusuje kuřecí stehno a druhou obsluhuje hosty. Wax se usilovně snažil, aby se mu nezvedl žaludek. Místní úroveň hygieny byla další věc, nakterou si zvykal jen velmi ztuha. Tady když se někdo zašOoural v nose a pa ksi utřel ru ku do kalhot, než vám ji podal, byl pro ostatní pedant a netýkavka.

Wax čekal. Pak ještě chvíli. Potom si odkašlal. Barman se na něj konečně otráveně podíval.

„No?“

„Hledámněkoho,“proneslWax tiše.„Říkajímu‚Tvr[ák Joe‘.“

„Neznám,“ odpověděl barman.

„Neznáte – tady ho zná kdekdo široko daleko.“

„Neznám.“

„Ale –“

„Vono je lepší takový lidi neznat,“ přerušil ho barman azakousl se do kuřecího stehna. „Ale mám kámoše.“

„Neříkejte.“

Barman se do něho zabodl pohledem.

„Ehm... Jistě. Pardon. Pokračujte.“

„Můj kámoš občas zná i lidi, který ostatní neznají. Ale bude mi chvíli trvat, než ho seženu. Zaplatíte?“

14


„Já jsem muž zákona,“ odtušil Wax. „Pracuju ve jménuspravedlnosti.“

Barman zamžoural očima. Pomalu, váhavě, jako by usilovně přemýšlel. „Takže... zaplatíte?“

„Ano, zaplatím,“ povzdechl si Wax a v duchu počítal, nakoli kuž ho Tvr[á kJoe přišel. Už si nemůže dovolit znova lézt do téhle díry. Pohroma potřebuje nové sedlo a Wax tu nějak rychle ošoupal všechny svoje obleky.

„Fajn,“ kývl barman a pokynul Waxovi, aby ho následoval. Prokličkovali místností kolem stolů a piana, které stálo zajedním ze sloupů mezi dvěma stoly. Vypadalo, že na ně léta nikdo nehrál, a kdosi na ně postavil řadu špinavých půllitrů.Vstouili do malé místnosti vedle schodiště. Byl v ní cítit prach.

„Počkejte tady,“ řekl barman, odešel a zavřel za sebou dveře.

Wax zůstal stát se založenýma rukama a díval se na jedinou židli, která tu stála. Měla popraskaný a oloupaný bílý nátěr. Nepochyboval o tom, že kdyby se na ni posadil, polovinu by si ho odnesl na kalhotách. Tak jen popocházel sem a tam.

Postupně se s lidmi v Burinách stále víc sžíval, i když o jejich zvláštních zvycích to neplatilo. Během těchto posledníchměsíců honby za vypsanými odměnami na zločince se přesvědčil, že tu jsou dobří lidé, schovaní mezi ostatními. Přesto byli ale všichni do morku kostí fatalisté. Nevěřili úředním osobám a mužům zákona se na hony vyhýbali, přestože to znamenalo, že takoví jedinci jako Tvr[ák John budou dál ničit a krást. Kdyby železniční a těžební společnosti nevypisovaly odměny na jejich hlavu, ta kby se nic –

Okno se zachvělo. Wax se zastavil, potom popadl zbraň aspálil ocel. Kov hořící v jeho těle mu navodil zvláštní pocitvnitřního tepla, jako když se člověk napije něčeho horkého. Z hrudi mu vyrazily modré paprskysměřující k nejbližším zdrojům kovu, z nichž několik bylo přímo za rozbitým oknem. Ostatníukazovaly dolů. Výčep má tedy sklep. To bylo v Burináchneobvyklé.

Mohl by na ty paprsky zatlačit, kdyby potřeboval, aodsunout kovové věci, ke kterým mířily. Zatím ale jenom sledoval, jak mezi oknem a okenním rámem proklouzla tyčka a zvedla

15


západku, která držela okno zavřené. Okno se zachvělo aotevřelo se.

Do místnosti skočila mladá žena v tmavých kalhotách se zbraní v ruce. Byla štíhlá, s hranatým obličejem, v ústechsvírala nezapálenou cigaretu a Waxovi připadala nějakvzdáleně povědomá. Napřímila se, evidentně spokojená, a otočila se ko knu, aby ho zavřela. V tu chvíli ho zahlédla.

„Sakra!“ vykřikla a couvla. Pozvedla zbraň a upustilacigaretu.

Wax také zvedl pistoli a připravil se, aby se mohl allomancií bránit proti střelbě. Mohl tlačit na kovové předměty, ano, ale ta krychlý, aby tím zastavil střelbu, zase nebyl. K tomu musel zatlačit na zbraň ještě dřív, než střelec stiskl spoušO.

„Hej,“ řekla žena a přitom se na něj dívala skrz mířidla.„Nejste vy ten chlap? Co oddělal Černýho Pereta?“

„Waxilián Ladrian,“ pravil. „Muž zákona a strážceveřejného pořádku.“

„Děláte si srandu! To se fakt takhle představujete?“

„Jistě. A proč ne?“

Neodpověděla. Odvrátila pohled od zbraně a chvíli hostudovala. „Fakt?“ utrousila nakonec. „S kravatou, jo?“

„To je snad moje věc,“ odtušil. „Prostě džentlmen, který loví zločince.“

„A kčemu lovec zločinců potřebuje ta kovou věc?“

„Aby měl reputaci,“ odpověděl Wax a zvedl hlavu. „Mají ji všichni zločinci. O Tvr[áku Joeovi a jemu podobných slyšeli v celých Burinách. Ta kproč bych ji neměl mít já?“

„Protože vám to dělá z ksichtu terč.“

„To stojí za to riziko,“ usoudil. „Ale když už jsme u terčů...“ Mávl pistolí a pohlédl na její zbraň.

„Vy jdete po tý odměně, co je na Joea vypsaná, co?“zeptala se.

„Jasně že jdu. Vy taky?“

Přikývla.

„Ta kto vezmeme napůl?“ navrhl.

Vzdychla, ale zbraň sklonila. „Fajn. Ale ten, kdo ho dostane, bude mít víc.“

16


„Já mám ale v plánu dostat ho živýho...“

„Výborně. To mi dává větší šanci oddělat ho jako první.“ Zašklebila se a zamířila ke dveřím. „Já jsem Lessie. Tvr[ák je někde tady, co? Viděl jste ho?“

„Neviděl,“ odpověděl Wax a připojil se kní. „Zeptal jsem se barmana a on mě poslal sem.“

Otočila se kněmu. „Jo ta kvy jste se zeptal barmana.“

„Jistě,“ přitakal. „Čet jsem o tom. Barmani vědí všechno a... proč kroutíte hlavou?“

„V tomhle lokále patří všichni Tvr[ákovi, pane Kravata,“ objasnila Lessie. „A půlka lidí v tomhle městě. Takže vy jste se ptal barmana, jo?“

„To jsme snad už vyřešili.“

„Mrcha Zmar!“ Rozrazila dveře a vykoukla ven. „Jak jste proboha mohl zrovna vy oddělat Černýho Pereta?“

„No no, ta kzlý to snad zase není. Přece nemůže každývbaru...“

Zarazil se, když vyhlédl ze dveří. Vysoký barman pro nikoho nešel. Ne, zůstal ve výčepu a kýval rukou k bočnímu vchodu na skupinu rváčů a násilníků, aby se připravili. Vypadali docela neochotně, někteří rozzlobeně gestikulovali, ale většina jich měla připravené pistole.

„Sakra,“ ucedila Lessie.

„Utečeme tím oknem, co jste přišla?“

Místo odpovědi opatrně přivřela dveře, odstrčila Waxestranou a vrhla se ko knu. Chytila se parapetu a chtěla lézt ven, ale odkudsi zapráskala střelba a z parapetu vyletělo několik třísek.

Lessie zaklela a přikrčila se k zemi. Wax se skrčil vedle ní.

„Odstřelovač!“ sykl.

„To máte vždycky takovýhle postřeh, pane Kravata?!“

„Ne, jenom když na mě někdo střílí.“ Vyhlédl nad okenní parapet, ale bylo tu příliš mnoho možností, kde by se mohl střelec ukrývat. „Tohle je problém.“

„No teda, bystrozraký je slabý slovo, opravdu.“ Lessie se plazila po podlaze ke dveřím.

„Zapeklitý problém,“ pokračoval Wax a přikrčený přešel

17


místnost. „Ja ksem ta krychle dostali odstřelovače? Muselivědět předem, že se tu objevím. Možná je to celý past.“

Lessie potichu zanadávala, když se přiblížil ke dveřím aznovu je pootevřel. Rváči se tiše o něčem dohadovali a ukazovali směrem knim.

„Oni mě berou vážně,“ rozjařil se Wax. „No! Pověst funguje. Vidíte? Mají strach!“

„Gratuluju,“ prskla. „Myslíte, že mi dají odměnu, když vás zastřelím?“

„Musíme nahoru,“ mávl na schodiště u dveří.

„A kčemu nám to bude?“

„Ta kza prvé, všichni ti ozbrojenci, co nás chtějí zabít, jsou tady dole. Tak bych skoro radši byl někde jinde. A pak, naschodišti se budeme líp bránit než v místnosti. Kromě toho možná na druhý straně najdeme okno a podaří se nám utéct.“

„Jo. To chcete skákat z druhýho patra?“

Skákat z druhého patra nebyl pro mincíře problém. Wax mohl zatlačit na odhozený kousek kovu, a zpomalit si tak pád a dopadnout bezpečně. Zároveň byl feruchem, takže si mohl vytvářením feruchemické zásoby snížit váhu ještě mnohem víc než obvykle, takže se vlastně mohl vznášet ve vzduchu.

O jeho schopnostech se ovšem běžně nevědělo a on by to rád nechal tak. Kolovaly historky o tom, jak vždycky zázrakem přežije, a to ho zahalovalo jakýmsi tajemstvím. Spekulovalo se o tom, že je metalborn; dokud ovšem lidé nepřijdou na to, jak to vlastně dělá, je stále ve výhodě.

„Hele, já vyběhnu po schodech,“ řekl. „Jestli vy tu chcetezůstat a bránit se na vlastní pěst, ta kfajn. Aspoň ode mě odvedete pozornost.“

Podívala se na něho a usmála se. „Dobře. AO je teda povašem. Ale jestli nás zastřelí, dlužíte mi panáka.“

Stejně je mi na ní něco povědomé, pomyslel si Wax. Pokýval hlavou, v duchu počítal do tří a potom vyrazil ze dveří anamířil zbraň proti nejbližšímu rváči. Muž uskočil. Wax vystřeliltřikrát – a minul. Zasáhl místo rváče piano a vyloudil z něj velmi nelibozvučný akord.

Lessie se vynořila za ním a hnala se na schodiště. Nesourodá

18


směsice rváčů s překvapenými výkřiky napřáhla zbraně. Wax

odklonil pistoli z dráhy své allomancie a lehce zatlačil namodré linky směřující od něho k mužům v místnosti. Tím vychýlil

jejich rány, když začali střílet.

Pustil se za Lessií do schodech a utíkal před sprškami kulek.

„Fíha,“ vydechla Lessie, když se dostala na prvníodpočívadlo. „Přežili jsme.“ Ohlédla se na Waxe. Tváře měla rudé.

Waxiliánovi konečně všechno zapadlo do sebe. „Tak jsem vás

přeci už viděl.“

„Ne, neviděl,“ namítla a odvrátila pohled jinam. „Radši –“

„U Slzavýho bejka!“ vykřikl. „Ta tanečnice!“

„Ach jo,“ vzdychla a vyšla na další schodiště. „No ta kjo,

vzpomněl jste si.“

„Já věděl, že to jen markýrujete. Tanečnici, který setakhle pletou nohy – i když jsou krásný – by si totiž nenajal ani

Rusko.“

„Můžeme vyskočit z okna, prosím?“ zeptala se a nahlížela do horního patra, jestli se tam neskrývají rváči.

„Co tu teda děláte? Jdete po odměně?“

„Něco na ten způsob.“

„A vy jste fakt nevěděla, že na vás –“

„Stačí, už jsme to probrali.“

Vyšplhali do nejvyššího patra a Wax chvíli čekal, dokud stín na zdi nedosvědčil, že je někdo sleduje. Jednou vystřelil, opět minul, ale zahnal muže zpátky. Zvenku zaslechl hádku. Možná všichni ve výčepu patří Tvr[ákovi, ale úplně loajální mu zase nejsou. Prvních pár, kteří vylezou sem nahoru, to rozhodněkouí, a evidentně se do toho nikomu nechce.

Tím Wax aspoň získá trochu času. Lessie opatrně vstoupila do místnosti a obešla prázdnou postel a vedle ní pár bot.Otevřela okno na druhé straně budovy, než byl odstřelovač.

Před sebou měla celý Werting, osamělou sbírku domovů a obchodů, přikrčenou, jako by čekala – marně – na den, kdy až sem dosáhne železnice. O kus dál za skromnými obydlími se líně procházelo několik žiraf, jediný náznak živé přírody na celé téhle obrovské pláni.

Pod oknem bylo prázdno, nikde žádná střecha, na kterou

19


by se dalo vylézt. Lessie se ustaraně podívala na zem. Waxilián

si vsunul prsty do úst a ostře hvízdl. Nic se nestalo.

Hvízdl ještě jednou.

„Co to sakra děláte?“ divila se Lessie.

„Volám koně,“ odpověděl a ještě jednou hvízdl. „Skočíme do sedla a odjedeme.“

Zírala na něj. „Děláte si srandu?“

„Jistěže ne. Mám to nacvičený.“

Na ulici dole se vynořila osamělá postava. Mladík, kterýpřijel s Waxiliánem. „Ehm, Waxi?“ zavolal nahoru. „Pohroma stojí támhle. Pije.“

„Sakra,“ zaklel Wax.

Lessie se na něho podívala. „Vy jste pojmenoval koně –“

„Ona je totiž dost klidná a pomalá,“ vysvětlil Wax a vylezl na okenní parapet. „Myslel jsem, že by ji to třeba mohlo trochu povzbudit.“ Dal si ruce kústům a zavolal dolů na chlapce. „Wayne! Přive[ ji sem. Skočíme dolů!“

„No to určitě,“ čertila se Lessie. „Vy si myslíte, že to sedlo je kouzelný a kobylu zachrání, abychom jí nezlomili hřbet, až na ni spadneme?“

Wax zaváhal. „No, četl jsem, že se to ta kdělá...“

„Jo. Já mám nápad,“ odfrkla si Lessie. „Zavolejte rovnou všechny ty chlapy, co jsou dole, stoupněte si na ulici a hezky si to tam rozdejte, ja kse sluší a patří.“

„Myslíte, že by to zabralo? Já...“

„Ne, nezabralo by to,“ odsekla. „Je to blbost. Zmarovasloto, jak vy jste mohl zabít Černýho Pereta?“

Chvíli se na sebe dívali.

„No...,“ začal.

„A sakra. Vy jste ho dostal na hajzlu, co?“

Wax se zazubil. „Jo.“

„A střelil jste ho zezadu, ne?“

„Ta kstatečně, ja kjen může muž druhého střelit zezadu.“

„Hmm. No, třeba ještě nejste úplně ztracenej.“

Kývl směrem ko knu. „S kočíme?“

„Jasně. Proč si nezlomit obě nohy, než nás zastřelí. K vám by se to hodilo, pane Kravata.“

20


„Myslím, že to zvládneme, paní Růžová Podvazková.“

Zvedla obočí.

„Pokud mě budete pojmenovávat podle součástí oblečení, budu vám dělat totéž,“ řekl.

„Už se ani slůvkem nezmíním,“ odpověděla a zhluboka se nadechla. „Takže?“

Přikývl, spálil kovy a připravil se, aby se jí mohl držet na blízku a oba je zbrzdit, až budou padat, aby vzbudil zdání, že jen zázrakem pád přežili. Mezitím však zaznamenal, že se jeden z modrých paprsků pohybuje. Byl téměř průsvitný, ale široký, a ukazoval přes ulici.

Okno vězení. Od něčeho se v něm odráželo slunce.

Wax okamžitě popadl Lessii a odvlekl ji pryč. O zlomekvteřiny později jim nad hlavou prosvištěla kulka a zavrtala se do dveří na druhé straně místnosti.

„Další odstřelovač,“ sykla.

„Hmm, nezapřete pozorovatelský talent...“

„Držte hubu. Co teda te[?“

Wax se zamračil a přemýšlel. Díval se na díru po kulce a odhadoval její dráhu. Odstřelovač mířil příliš vysoko. Asi by minul, i kdyby se neskrčili.

Proč mířil vysoko? Pohybující se modrý paprsek od pistole svědčil o tom, že než odstřelovač vypálil, běžel někam zaujmout pozici. Nebo to má nějaký horší důvod? Sestřelit mě v letu ?Až budu padat z okna?

Zaslechl kroky na schodišti, ale žádné modré paprskyneviděl. Zaklel, odplížil se o kus dál a vyhlédl ven. Po schodech se blížila skupina mužů. Nebyli to ti rváči zdola. Tihle měli vrukou samostříly a obsidiánové nože. Nikde ani kousek kovu.

Sakra! Byla to past. Vědí, že je mincíř. A Tvr[á kJoe na něj poslal tlupu zabijáků.

Odsunul se zpátky do místnosti a chytil Lessii za paži. „Ten váš informátor vám řekl, že Tvr[ák Joe je tady v tom baráku?“

„Jo,“ přisvědčila. „Skoro jistě je. On je vždycky rád tam, kde se schází gang. Aby měl svý hochy pod dohledem.“

„Ten bará kmá s klep.“

„No a?“

21


„Ta kse mě držte.“

Popadl ji oběma rukama a strhl ji na zem, až vyjekla azaklela. Přitiskl ji k sobě a zvýšil si váhu.

Váhy měl nastřádanou velkou zásobu, ukládal ji celé týdny. Te[ ji všechnu vyčerpal, a během okamžiku si tak znásobil několikrát svou hmotnost. Dřevěná podlaha zapraskala apotom se pod nimi rozletěla.

Propadli se dolů. Vzduchem létaly kusy Waxovaroztrhaného oblečení. Zavřel oči a zatlačil na stovky modrých paprsků, které od něho vedly k hřebíkům v dolní podlaze. Prorazil je skrz podlahu dolů, tím ji uvolnil a otevřel jim cestu skrzpřízemí do sklepení.

Ve víru prachu a tříse kse prohnali přízemím. Waxiliánpoužil ocel a zpomalil jejich pád, i ta kvša kdopadli natvrdo na stůl ve sklepní místnosti. Waxilián hlasitě vydechl a začal ze sebe setřásat třísky a kusy dřeva. Sklepní prostor byl kupodivu obložený pěkným dřevem a osvětlený lampami ve tvaruženských křivek. Na stole, kde skončili, byl původně luxusní bílý ubrus, te[ z něho vša kzbyla pomač kaná hromád ka. Nohy se polámaly a stůl zůstal stát našišato.

V čele stolu seděl muž. Waxovi se podařilo vstát a namířit na nějzbraň.Mělhranatýobličeja šedavou pleO, což bylaznámka jeho kolosského původu. Tvr[ák Joe. Podle ubrousku, který měl zasunutý za límec, a rozlité polévky na rozlámaném stole, Wax usuzoval, že ho patrně vyrušil od večeře.

Lessie cosi zabručela, skulila se stranou a oprášila si zoblečení třísky. Její zbraň nejspíš zůstala nahoře. Wax pevně svíral pistoli a koutkem oka sledoval dvě postavy pokryté prachem za Tvr[ákem Joem, jeho ochranku. Byli to prý sourozenci, muž a žena, oba vynikající střelci. Jeho pád je evidentněpřekvapil, protože ač drželi ruce na pistolích, nevystřelili.

Wax mířil zbraní na Joea, ale kdyby stiskl spoušO, Joeovi bodyguardi by ho v okamžiku zabili. Možná že nakonec přece jen tento tah nepromyslel.

Joe posunul po ubruse torzo rozbitého talíře lemovanéskvrnami od rozlité polévky. Podařilo se mu trochu nabrat na lžíci. „Ty,“ poznamenal, když usrkl, „máš bejt už dávno mrtvej.“

22


„Měl bys uvažovat o novým týmu rváčů,“ upozornil ho Wax. „Ti nahoře za moc nestojí.“

„Já jsem nemluvil o nich,“ namítl Joe. „Ja kdlouho už tady v Burinách vopruzuješ? Dva roky?“

„Rok,“ odpověděl Wax. Byl tu sice už delší dobu, ale„vopruzovat“, ja kto nazval Joe, začal až před nedávnem.

Tvr[á kJoe hlasitě mlas kl. „Myslíš, že ta koví ja ko ty jsou tady něco novýho, mladej? Co chodí s očima navrch hlavy,pistolí nízko u boku a fungl novejma ostruhama? Přišli jste nám ukázat, jak to chodí u vás v civilizaci, co? Takových my tu vidíme hafo ro kco ro k. Jenže ti bu[ v sobě najdou tu slušnost, že se nechají podplatit, nebo je odděláme dřív, než toho stačí moc zpackat. Ale ty né.“

Schválně to protahuje, pomyslel si Wax. Čeká, až sempřijdou ti shora. Stihl by Wax Joea zabít, než zaútočí strážci? Asi ano. Ale co pak?

K té ženské vpravo nejdou žádné paprsky, pomyslel siWaxilián. Vsadil by se, že má exkluzivní malý samostříl, schovaný v pouzdře. Vyrobený přímo na mincíře.

Ani s allomancií neměl Waxilián šanci zabít všechny tři a sám vyváznout živý. Po spánku mu stékal pot.

„Ty sem nepatříš,“ pokračoval Joe, naklonil se a opřel se lokty o stůl. „Přišli jsme sem, abychom se takovým, jako jsi ty,vyhnuli. Těm vašim pravidlům. Té vaší nadutosti. Tady jsmesvobodní. My tě tu prostě nechceme.“

„Kdyby tohle byla pravda,“ poznamenal Waxilián apřekvail sám sebe, ja khlubo kým hlasem umí mluvit, „ta kby za mnou nechodili lidi brečet, že jsi jim zabil děti. Třeba tu nepotřebuješ elendelský zákony, ale to neznamená, že nepotřebuješ vůbec žádný zákony. A už vůbec to neznamená, že si můžeš dělat, co chceš.“

Tvr[á kJoe potřásl hlavou a vstal. „Tohle není domov pro tebe, mladej. Tady má každej svou cenu. A když žádnou nemá, ta kse sem nehodí. Umřeš. Pomalu a bolestivě, ja ko by umíral lev v tom tvým městě. To, co dnes dělám, je vlastněmilosrdenství.“

Kývl na strážce.

23


Wax zareagoval bleskově. Zatlačil na lampy na stěnách aodrazil se od nich. Byly pevně ukotvené, a tak ho jehoallomantický tlak vymrštil do vzduchu. Otočil v ruce zbraň a vystřelil, pak zatlačil vším, co měl.

Jeho kulka pro jednou zasáhla cíl a srazila k zemi ženu, která vytasila svůj malý samostříl. Upadla na zem. Waxův tla kvyrazil z ruky pistoli druhému strážci a samotným Tvr[ákem Joem mrštil o ze[.

Wax vša kta ké přišel o zbraň. Pistole vyletěla do vzduchu, roztočila se a mířila na druhého strážce. Zasáhla ho do obličeje a rána ho srazila kzemi.

Wax nabral rovnováhu a podíval se přes místnost na Joea, který se zdál zaskočený pohledem na oba své strážce ležící bezmocně na zemi. Nebyl čas na rozmýšlení. Wax se vrhl po Tvr[ákovi. Kdyby se dostal k nějakému kovu, aby ho využil jako zbraň, možná –

Vzadu cvakla spoušO. Wax se zastavil a ohlédl se přes rameno po Lessii. V ruce držela malý samostříl a mířila přímo na něho.

„Tady má každej svou cenu,“ řekl Tvr[ák Joe.

Waxilián zíral na šíp na samostřílu. Měl hlavici z obsidiánu. Kde to měla schované? Pomalu polkl.

Vystavila se nebezpečí, když se mnou šla nahoru! pomyslel si. Jak mohla...

Ale Joe o tom, že je Waxilián allomant, věděl. Takže ona taky. Bylo jí jasné, že Wax umí odvrátit kulky, takže jí žádné nebezpečí nehrozilo. Byla to past.

„Já vás varovala, že všichni lidi tady ve výčepu patří Joeovi,“

utrousila.

„Já...“ Polkl naprázdno. „Ale nohy máte hezký, na tom se

nic nemění.“

Podívala se mu do očí. Potom vzdychla, otočila samostříl

a střelila Tvr[áka Joea do krku.

Wax vytřeštil oči, když se Tvr[ákova obří postava zhroutila

kzemi. Joe se dusil a krvácel.

„Tohleto?“ Lessie se na Waxe zaškaredila. „Tímhletím mě

jako máte získat, jo? ‚Nohy máte hezký‘? Fakt, jo? Hele,Kravata, tady si fakt neškrtneš.“

24


Waxilián s úlevou vydechl. „Pro věčnej Soulad. Fakt jsem si myslel, že mě zastřelíte.“

„To jsem taky měla,“ broukla. „Nemůžu věřit –“

Zarazila se. Nahoře vrzly schody. Rváči se konečněodhodlali vyrazit za nimi dolů. Dobrá desítka jich vtrhla do místnosti s namířenými zbraněmi.

Lessie se shýbla, aby sebrala zbraň Joeově ochrance, která ležela na zemi.

Wax chvilku přemýšlel a potom se rozhodl spontánně.Zaujal dramatickou pozici vedle mrtvého Tvr[áka a jeho dvou ochránců. Z propadlého stropu se stále snášel prach a vířil ve slunečních paprscích, které sem dopadaly oknem shora.

Rváči se zastavili. Dívali se užasle střídavě na svého mrtvého vůdce a na Waxiliána.

Nakonec s výrazem dětí přistižených ve spižírně, jak kradou marmeládu, sklonili zbraně. Přední řada se drala dozadu za zadní a všichni se chaoticky strkali dveřmi ven a pelášili po schodišti. Poslední byl barman. Zůstal stát jako omráčený. Potom utekl za nimi.

Wax se otočil a podal ruku Lessii, aby jí pomohl vstát. Ohlédla se za prchající bandou rváčů, jejichž těžké botyrachotily po schodišti, ja kse zoufale snažili, aby se co nejrychleji dostali pryč. Během okamžiku se v budově rozhostilo naprosté ticho.

„Hmm, teda vy jste nenápadnej ja khrábě v kapse, fa kt, Kravata.“

„No, ‚tohleto‘ se někdy hodí,“ poznamenal.

„Hm. Že bych si to jako měla taky pořídit?“

„No, pořídit si ‚tohleto‘ bylo jedno z nejrozumnějšíchrozhodnutí, co jsem kdy udělal tady v Burinách.“

Lessie pomalu přikyvovala. „Nemám tušení, o čem tomluvíme, ale připadá mi to krapet oplzlý.“ Podívala se za něho směrem kmrtvému tělu Tvr[á ka Joea, které leželo v kaluži vlastní krve a upíralo nevidoucí oči nahoru.

„Díky,“ řekl Wax. „Že jste mě nezabila.“

„Hmm. Já jsem ho stejně nakonec chtěla oddělat avyzvednout si za něj tu odměnu.“

25


„No to jo, ale pochybuju, že jste to plánovala udělat před

celým tím gangem uvězněná ve sklepě bez možnosti utéct.“

„Pravda. To bylo hodně blbý, co?“

„Ta kproč jste to udělala?“

Stále se dívala na mrtvé tělo. „Provedla jsem hodně věcí jeho

jménem a lituju toho, ale pokud vím, tak jsem nikdy nezabila

člověka, který si to nezasloužil. Zabít vás... no, to by bylo jako

zabít i to, co zastupujete. Rozumíte mi?“

„Mám hrubou představu.“

Sáhla si rukou na krvácející oděrku na krku. Poškrábaly ji

kusy rozlámaného dřeva, když padali dolů. „Ale doufám, že

příště to nebude takováhle spoušO. Já jsem tenhle výčep měla

docela ráda.“

„Budu se snažit,“ zasalutoval Wax. „Já to tady chci změnit.

Když ne v celých Burinách, ta kaspoň v tomhle městě.“

„No,“ prohodila Lessie a došla až ktělu Tvr[á ka Joea, „jsem

si jistá, že i kdyby chtěla nějaká banda zloduchů na tohle město

zaútočit, dvakrát si to rozmyslí, když si uvědomí, co jstedo

kázal s tou pistolí.“

„Vy jste to viděla, že jo?“ Zašklebil se.

„To se hned tak nevidí,“ mudrovala, klekla si a začala Joeovi

prohlížet kapsy. „Tři rány, tři cíle a ani jeden zásah. To se jen

ta kně komu nepovede. Asi byste se měl víc než ‚tomuhletomu‘

věnovat střelbě.“

„Ta ktohle ale bylo opravdu oplzlý.“

„Výborně. Nemám ráda, když jsem sprostá neúmyslně.“Vyn

dala Joeův zápisní ka usmála se. Vyhodila ho do vzduchu a zase

ho chytila. Nahoře se v díře, kterou Waxilián zanechal ve

stropě, objevila hlava koně a po ní hlava dospívajícího mladíka

v obrovské buřince. Kde ji vzal?

Pohroma radostně zaržála.

„No jistě, te, přijde,“ ulevil si Wax. „Zvíře blbý.“

„No,“ podotkla Lessie, „mám pocit, že držet se od vás při

přestřelce radši dál je víc než chytrý.“

Wax se usmál a podal Lessii ruku. Chytila ji. Přitáhl si ji blíž.

A potom je po modrém paprsku světla vytáhl ze sutin.

26


PRVNÍ ČÁST


1

O PATNÁCT LET POZDĚJI

Winsting pozoroval západ slunce a usmíval se. Nastal ideální

večer ktomu, aby se vydražil.

„Máme všechno připraveno? Hlavně kryt, kdyby něco?“ zeptal se a lehce sevřel zábradlí balkonu.

„Ano, pane.“ Flog měl na sobě přihlouplý klobouk vburinském stylu a dlouhý plášO, i když nikdy v životě neopustilelendelskou kotlinu. Navzdory tomuto příšernému vkusu bylovšem jako ochranka vynikající. I přesto však Winsting lehce allomanticky tahal za jeho emoce a mírně mu zvyšoval pocit loajality. Opatrnosti není nikdy dost.

„Pane?“ ozval se Flog a podíval se kmístnosti za nimi. „Už jsou všichni tam. Jste připraven?“

Aniž by Winsting odvrátil pohled od zapadajícího slunce, zvedl prst, aby Floga umlčel. Balkon budovy ve Čtvrtémoktantu v Elendelu byl situovaný směrem ke kanálu a k centru města a poskytoval krásný výhled na Pláň znovuzrození. Přes pláň se táhly dlouhé stíny soch Následnice a Posledního císaře vparku, kde byla podle legendy objevena jejich těla po Velkémkatacendru a Konečném povýšení.

Bylo dusno a jen tu a tam zavanul chladný vítr zHammondarské zátoky pár kilometrů západním směrem. Winstingkleal prsty o zábradlí balkonu a trpělivě vysílal allomantické impulsy, aby usměrňoval emoce lidí shromážděných vmístnosti za ním. Respektive těch příliš naivních na to, aby si vzali klobouk s aluminiovým lemem.

29


Už každou chvilku...

Z nenápadných teče kse mu před očima začala tvořit mlha. Šířila se jako mrazivé květy na okenních sklech. Jednotlivépramínky se natahovaly a vzájemně proplétaly, až se z nich staly prameny a ty se spojovaly v pohybující se řeky a proudy, které postupně splývaly a zahalovaly město. Pohlcovaly. Stravovaly.

„Mlhavá noc,“ poznamenal Flog. „To není dobrý znamení, pane. Není.“

„Nebu[ blázen,“ okřikl ho Winsting a narovnal si kravatu.

„On nás sleduje,“ nevzdával se Flog. „Ta mlha, to jsou jeho oči, pane. Přísahám při Zmaru, že je to pravda.“

„To jsou hloupý pověry. Nesmysl.“ Winsting se otočil aodešel do místnosti. Flog za ním zavřel dveře, aby se mlhanedostala dovnitř.

Dvě desítky lidí – spolu s nepostradatelnými bodyguardy –, které se tu sešly a společně se bavily, tvořily vybranouspolečnost. Byli nejen významní, ale vzájemně se nenáviděli, přestože se na sebe mile usmívali a čile společensky konverzovali. Dával přednost tomu, aby na takovýchto akcích byli pouze rivalové. AO jsou si všichni na očích a aO každý na vlastní kůži pocítí, jakou cenu má prohra.

Winsting vstoupil mezi ně. Opatrně se snažil zaplašit jejich nedůvěru. Bohužel mnozí měli na hlavách klobouky saluminiovým lemováním a ty je chránily proti emocionálníallomancii – i když osobně každého návštěvníka ujistil, že mezi nimi žádní klidaři ani buřiči nejsou. O svých schopnostechsamozřejmě nemluvil. Jeho za allomanta nepokládali.

Zadíval se přes místnost směrem kbaru. Blome, který ho měl na starosti, zakroutil hlavou. Nikdo jiný v místnosti tedy kovy nepálí. Výborně.

Winsting došel až kbaru, tam se otočil a zvedl ruce, aby upoutal pozornost. Na rukávech tuhé bílé košile se muzatřpytily briliantové manžetové knoflíčky. Všechno zařízení bylo pouze ze dřeva, přirozeně.

„Dámy a pánové,“ spustil, „vítám vás na naší malé aukci. Přihazování právě začíná a skončí, až uslyším nabídku, která se mi bude nejvíc líbit.“

30


Víc neřekl. Příliš dlouhé řečnění by narušilo dramatický

efekt. Vzal si skleničku nápoje, kterou mu nabídl jeden zobsluhujících, a vmísil se do davu. Rozhlédl se kolem sebe aznejistěl. „Není tu Edwarn Ladrian,“ pronesl tiše. Odmítal ho nazývat

tou hloupou přezdívkou Mistr Smokas.

„Není,“ přisvědčil Flog.

„Já jsem myslel, že jste říkal, že jsou tu všichni!“

„Všichni, kdo oznámili účast,“ odpověděl Flog a neklidně se

zavrtěl.

Winsting sevřel rty, ale jina kna sobě z klamání nedal znát.

Byl si jistý, že jeho pozvání Edwarna zaujme. Možná by mohl

vykoupit jednoho ze zločineckých lordů, kteří se tushromáždili. Přinejmenším to stálo za zvážení.

Winsting došel ke stolu uprostřed místnosti, na němž ležel zlatý hřeb večera. Byl to obraz ležící ženy. Namaloval ho sám Winsting a bylo zřejmé, že se zdokonaluje.

Obraz byl bezcenný, ale lidé, kteří se tu sešli, za něj byli ochotní dát velké částky.

První, kdo o něj projevil zájem, byl Dowser, který řídilvětšinu pašeráckých operací v Pátém oktantu. Na tvářích měl třídenní strniště, schované pod buřinkou, kterou nenechal v šatně – což bylo podezřelé. Krásná žena po jeho boku aelegantní oble kovšem ta kovému člově ku na čistotě chara kteru nepřidaly. Winsting nakrčil nos. Téměř každý zde v místnosti byl opovrženíhodnou nulou, ale ostatní v sobě aspoň měli tu elementární slušnost, že na to nevypadali.

„Je to ošklivý jako noc,“ zabručel Dowser, když se podíval na obraz. „Nechápu, ja kpo nás můžete chtít, abychom na něco takovýho přihazovali. To je přeci nestoudnost.“

„Chcete, abych byl upřímný, pane Dowsere?“ zeptal seWinsting. „Abych vám řekl upřímně, jak se věci mají? ZaplaOte mi a na oplátku dostanete můj hlas ve volbách do senátu příští rok.“

Dowser se rozhlédl na obě strany, jako by čekal, že do místnosti každou chvíli vtrhne policie.

Winsting se usmál. „Jistě si všimnete toho lehkého šedavého nádechu v její tváři. To je zobrazení prekatacendrické doby,

31


kterou charakterizoval všudypřítomný popel. Hmmm? Zatím

moje nejlepší dílo. Nabídnete? Abychom začali s aukcí?“

Dowser mlčel. Nakonec nabídkuudělá.Každý člověk v téhle místnosti se přetvařuje a pózuje. Polovina přítomných jsou šéfové zločineckých gangů jako Dowser a ostatní jsou podobní jako Winsting – vysoce postavení lidé z prominentníchšlechtických domů, ovšem úplatní úplně stejně.

„Vy nemáte strach, Winstingu?“ zeptala se žena poDowserově boku.

Winsting se zamračil. Neznal ji. Štíhlá, krátké zlaté vlasy a velké nevinné oči. Byla nezvykle vysoká.

„Strach, má milá?“ opáčil. „Z těchhle lidí, co se tu sešli?“

„Ne,“ zapředla. „Z toho, že váš bratr přijde na to... co děláte.“

„UjišOuju vás,“ namítl, „že Replar přesně ví, co jsem zač.“

„Guvernérův vlastní bratr,“ pokračovala, „a žádat o úplatky.“

„Pokud vás to tak překvapuje, má milá, tak asi žijete moc v ústraní,“ poznamenal. „Na tomhle trhu prodávají dalekovětší ryby, než jsem já. Možná uvidíte, až přijde další úlovek.“

PoznámkaupoutalaDowserovupozornost.Winstingseusmál, když si všiml, jak mu zajiskřilo v očích. Ano, pomyslel si,přesně to jsem chtěl naznačit, že sám můj bratr je otevřený tvým úplatkům. Třeba to zvedne Dowserovu nabídku.

Winsting se otočil a vzal si z nabízeného podnosu rybu aslaný koláč. „Ta ženská, co je s Dowserem, je špionka,“ řekl tiše Flogovi, který mu byl stále v patách. „Možná od tajné policie.“

Flog se zarazil. „Panebože! Každého jsme několikrátprověřovali.“

„Ta kvám jeden ute k,“ zašeptal Winsting. „Vsadím na to všechno, co mám. Jakmile se z jakéhokoli důvodu oddělí od Dowsera, postaráš se, že bude mít nehodu.“

„Ano, pane.“

„A Flogu,“ dodal ještě, „rovnou k věci. Ne abys zase hledal místo, kde se mlha nedívá. Jasný?“

„Ano, pane.“

„Výborně,“ prohodil Winsting s úsměvem a vyrazil směrem kLordu Huguesi Entronovi, bratranci a důvěrní kovi hlavy domu Entronů.

32


Asi hodinu se Winsting potuloval mezi návštěvníky apomalu sbíral nabídky. Někteří se zdráhali, raději by se s ním sešli mezi čtyřma očima a učinili nepřímé nabídky jen tak vnarážkách a potom se vytratili do elendelského podsvětí. Jakzločinečtí šéfové, tak šlechtici raději chodí kolem horké kaše, než diskutují otevřeně a přímo.Nicméně nabídky dali, a dobré. Než Winsting obešel celou místnost dokola, musel se hodněovládat, aby nedal najevo nadšení. Už se nebude muset omezovat ve výdajích. Kdyby bratr mohl –

Výstřel práskl tak nečekaně, že se zprvu mohlo zdát, ženěkdo z obsluhujících něco rozbil. Ale ne. Byla to ostrá rána. Ohlušující. Ještě nikdy neslyšel výstřel uvnitř v místnosti.Neuměl si představit, že je to ta k konsternující.

Zalapal po dechu a upustil pohár s nápojem, ja kse usilovně snažil zjistit, odkud střelba přichází. Za okamžik následoval další výstřel a potom ještě další. Bylo to jako bouře, jedna strana pálila na druhou v obrovské kakofonii smrti.

Než stačil vykřiknout o pomoc, Flog ho držel za paži a vlekl ke schodišti dolů do krytu. Jeden z členů jeho ochranky se zhroutil na dveře s vytřeštěnýma očima a skvrnou od krve na košili. Winsting chvíli němě zíral na umírajícího muže, než se Flogovi podařilo odtrhnout ho z místa a postrčit na schody.

„Co se děje?“ zeptal se konečně, když za ním ochranka zabouchla a zamkla dveře. Strážci ho táhli dolů temnýmschodištěm spoře osvětleným řadou elektrických světel. „Kdo to střílel? Co se stalo?“

„Nemáme tušení,“ odpověděl Flog. Shora se ještě ozývala střelba. „Seběhlo se to moc rychle.“

„Někdo prostě začal střílet,“ odtušil muž z ochranky. „Mohl to být Dowser.“

„Ne, byl to Darm,“ oponoval jiný. „Ten první výstřel jsem zaslechl z té skupinky, co stál on.“

V každém případě to byla katastrofa. Winsting už viděl, jak mu bohatství mizí v krvavém masakru nahoře, a zvedl se mu žaludek, když se dostali dolů na konec schodiště ke dveřím, které připomínaly trezor. Flog ho strčil dveřmi dovnitř.

33


„Já se vrátím nahoru,“ prohlásil. „Kouknu se, co se dázachránit. A kdo to spunktoval.“

Winsting přikývl, zavřel dveře a zamkl je zevnitř. Sedl si nervózně na židli. Malá bunkrovitá místnost byla zásobena vínem a dalšími vymoženostmi, ale tím se te[ nemohlroztylovat. Neklidně si pohrával s rukama. Co tomu řekne bratr? Mrcha Zmar! A co tomu řeknou noviny? Musí to nějak ututlat.

Kdosi zaklepal na dveře. Winsting se podíval kukátkem. Stál tam Flog. Za ním hlídala několikačlenná ochranka schodiště. Zdálo se, že střelba utichla, i když shora sem zněla jenom jako slabé praskání.

Winsting otevřel dveře. „Ta kco?“

„Všichni jsou mrtví.“

„Všichni?“

„Do jednoho,“ kývl Flog a vešel do místnosti.

Winsting ztěžka dopadl na židli. „Možná je to tak dobře,“ řekl ve snaze najít v téhle černé pohromě nějaký záblesk světla. „Aspoň nás z toho nemůže nikdo obviňovat. Možná z toho prostě vyvázneme. Zameteme za sebou stopy.“ To byl ovšem znepokojivý úkol. Budova patřila jemu. Smrt všech těch lidí tedy budou spojovat s ním. Potřebuje alibi. Sakra, bez bratra to nepůjde. Stálo by ho to místo, i kdyby veřejnost nikdynezjistila, co se stalo. Znechuceně se sesunul do židle. „No?“nadhodil. „Co myslíš?“

Místo odpovědi Winstinga popadly za vlasy dvě ruce, strhly mu hlavu dozadu a prořízly hrdlo.

34


2

Přemýšlím o tom, že bych jednu z těch věcí měl napsat, stálo

v útlé knize. Abych vyjádřil svoje vlastní stanovisko. Ne to, co

za mě řeknou historici. Pochybuji, že by to vystihli správně.

A vlastně ani nevím, jestli chci, aby to vystihli správně.

Wax poklepal na knihu koncem tužky a potom si na volný

list papíru napsal poznámku.

„Uvažuju o tom, že bych na svatbu pozvala bratryBoriso

vy,“ ozvala se Steris z protější pohovky.

Zabručel, ale nezvedl oči od knihy.

Vím, že Sazed nesouhlasí s tím, co jsem udělal, četl dál. Ale

co čekal, že udělám ?Když věděl, co vím...

„Jsou to přece tví známí, ne?“ pokračovala Steris.

„Postřelil jsem jim otce,“ odpověděl Wax, aniž by zvedl

hlavu. „Dvakrát.“

Nemohl jsem ji nechat zemřít, stálo dál v knize. To by nebylo

správné. Hemalurgie je dobrá věc, to si uvědomuji. Sazed je te,

na obou stranách. Zmar už tu není.

„Myslíš, že by tě chtěli zabít?“ zeptala se Steris.

„Boris Mladší se zapřísahal, že si připije mou krví,“ objasnil

Wax. „Boris Třetí, to je bratr Borise Mladšího – no, ani sene

ptej – přísahal, že... co to bylo?... že mi ukouše všechny prsty?

On není zrovna moc inteligentní.“

Můžeme toho využít. Měli bychom. Že bychom měli?

„Ta kjá je napíšu do toho seznamu,“ ře kla Steris.

Wax vzdychl a zvedl hlavu od knihy. „Ty chceš pozvat moje

úhlavní nepřátele na naši svatbu?“ utrousil.

35


„Někoho pozvat musíme,“ namítla Steris. Seděla naproti

němu, plavé vlasy měla sčesané do uzlu a kolem sebe mělarozrostřené papíry a dokumenty ke svatbě. Na sobě měla modré

květované šaty, módní, ale nijak odvážné, a úhledný klobouk,

který jí seděl na hlavě jako ulitý.

„Jsem si jistý, že existujou lepší adepti na svatební hosty než lidi, co by mě nejradši viděli mrtvýho,“ konstatoval Wax. „Lidi prý zvou příbuzné.“

„No, když už jsme u příbuzných,“ poznamenala Steris, „tak jsem přesvědčená, že tvoji příbuzní by tě viděli mrtvýho hrozně rádi.“

Vystihla to přesně. „No ale tvoji ne. Aspoň jsem o tom zatím neslyšel. Ta kjestli potřebuješ zaplnit místa, pozvi jich víc.“

„Už jsem pozvala celou svou rodinu, ja kse sluší a patří,“ odsekla. „A všechny známé, kteří si to zaslouží.“ Sáhla stranou a vytáhla list papíru. „Ale ty jsi mi dal jenom dvě jména. Wayna a nějakou Ranette – ta tě, jak jsi mi řekl, na tvé svatební hostině snad nezastřelí.“

„No, není to pravděpodobný,“ přisvědčil Wax. „Už se mě nepokusila zastřelit celý léta. Aspoň ne vážně.“

Steris vzdychla a odložila papír.

„Steris...,“ vzdychl Wax, „promiň. Já to nechci zlehčovat. Ranette je v pohodě. Děláme si z ní srandu, ale je tokamarádka a na svatbě nic neprovede, slibuju.“

„A kdo teda provede?“

„Prosím?“

„Znám tě už rok, Lorde Waxiliáne,“ pronesla významně. „Beru tě takovýho, jaký jsi, ale nedělám si iluze. Na tý svatbě se něco semele. Vtrhne tam nějaký zloduch a začne střílet. Nebo se najde za oltářem ukrytá výbušnina. Nebo se najednou někdo objeví a bez vysvětlení se tě pokusí zamordovat. Prostě se něco stane a já se jenom snažím na to připravit.“

„Ty to myslíš vážně, co?“ usmál se Wax. „Ty vlastně zvažuješ

pozvat nějakýho mýho nepřítele, aby sis ten průšvih mohla

naplánovat.“

„Srovnala jsem si je podle stupně nebezpečnosti adostupnosti,“ odpověděla Steris a prolistovala papíry.

36


„Počkej,“ zarazil ji Wax, vstal a došel k ní. Naklonil se nad ni a podíval se jí přes rameno do papírů. Každý obsahoval podrobný životopis. „Gorila Manton... Dashirovci... No né! Cizá kRic k. Na toho bych zapomněl. Kde jsi to všechno vzala?“

„Tvé hrdinské činy jsou veřejně zdokumentované,“oznámila. „Prostě jsi známá osobnost.“

„Koli kjsi na tom strávila času?“ zajímal se a listoval papíry ve stohu.

„Chtěla jsem to provést důkladně. Svým způsobem mi to bystří mysl. Kromě toho jsem chtěla vědět, co jsi vlastně celý život dělal.“

Bylo to vlastně milé. Ta kněja kprapodivně. Prostě typic ká Steris.

„Pozvi Douglase Ventura,“ navrhl. „Je to skoro kamarád, ale chlastá jako duha. Můžeš se spolehnout, že udělá průšvih na afterparty.“

„Výborně,“ tleskla Steris. „A těch ostatních sedmatřicet míst pro tvé hosty?“

„Ta kpozvi naše švadleny a kováře a ta k. A vrchní strážní ky ze všech oktantů. To bude krásný gesto.“

„Dobře.“

„Jestli chceš, abych ti ještě něja kpomohl s přípravami –“

„Ne, ty jen pošli žádost Otci Demouxovi. Ostatní zařídím, to je činnost přesně pro mě. Ale jednou bych se ráda dozvěděla, co je to za tu malou knížku, kterou si pořád čteš.“

„Já –“

Domovní dveře třeskly a na schodišti zaduněly těžké kroky. O okamžik později se rozletěly i dveře pracovny a dovnitř vpadl Wayne. Za ním pokorně vešel s omluvným úsměvem majordomus Darriance.

Wayne byl středně vysoký šlachovitý mladík s kulatýmobličejem, hladce oholený a oblečený v „burinském“ stylu, přestože mu Steris nechala poslat nové oblečení – minimálně třikrát.

„Wayne, co kdybys někdy pro změnu zkusil zazvonit?“pokáral ho Wax.

„Jó, to bych zburcoval komorníka,“ bránil se Wayne.

„No, ktomu tu právě je.“

37


„Jsou to šmejdi, všichni do jednoho,“ mínil Wayne a zavřel dveřeDarrianceovipřednosem.„Není jim co věřit. Hele, Waxi, musíme vyrazit! Marksman se nechal vidět!“

Konečně! pomyslel si Wax. „Jen si vezmu kabát.“

Wayne se podíval na Steris. „Čágo, Šílenče,“ kývl na ni.

„Nazdar, Idiote,“ pokývla také.

Wax si připnul přes dokonale padnoucí městský oblek svestou a kravatou opasek se zbraní a přehodil přes sebe mistplášO. „Jdeme,“ prohlásil a ještě cestou kontroloval střelivo.

Wayne energicky vyběhl na schody. Wax se zastavil u Steris. „Já...“

„Chlap musí mít nějakýho koníčka,“ uchlácholila ho,vzala do ruky další papír a podívala se na něj. „Lord Waxilián tedy nebude výjimkou. Ale prosím, pokud možno se nenech střelit do obličeje, večer nás budou malovat na svatebníportréty.“

„Budu to mít na paměti.“

„A dohlídni mi tam na sestru,“ dodala Steris.

„Tohle bude nebezpečná práce,“ odpověděl Wax apospíchal ke dveřím. „Pochybuju, že tam pošlou Marasi.“

„Jestli si to opravdu myslíš, ta kněco není v pořád ku s tvou profesionální intuicí. Protože to je nebezpečná práce, ta ksi Marasi najde cestu, ja kse do ní zapojit.“

Wax se zastavil u dveří. Ohlédl se na Steris. Zvedla hlavu a pohlédla mu do očí. Jako by v jejich loučení cosi chybělo. Jako by v něm bylo málo lásky.

Zdálo se, že to ta kcítí i Steris, ale oba mlčeli.

Wax zaklonil hlavu a spolkl doušek whisky s vločkami kovu a potom proběhl dveřmi a vrhl se přes zábradlí balkonu.Zatlačil na stříbrné vykládání na mramorové podlaze vstupní haly, aby se zpomalil, a dopadl hlasitě nohama na kámen.Darriance otevřel dveře a Wax vyběhl za Waynem, aby za ním naskočil do vozu a –

Strnul na schodech na ulici. „Co to sakra je?“

„Automobil!“ křikl Wayne ze zadního sedadla vozu.

Wax zabručel, seběhl schody a došel kvozu. Za volantem seděla Marasi v moderních fialových šatech s krajkou.Vypa>38


dala mnohem mladší než její nevlastní sestra Steris, i když je

od sebe dělilo pouhých pět let.

Měla te[ hodnost poručíka. Pracovala jako asistentkavrchního strážmistra tohoto oktantu. Nikdy mu nebyla schopná úplně vysvětlit, proč upustila od advokátské kariéry a dala se kpolicii, ale aspoň nepracovala ja ko policist ka v terénu, ale jako analytička a sekretářka. V této pozici by neměla býtvystavena přímému nebezpečí.

A najednou je tady. Oči jí zářily nadšením, když se k němu otočila. „Jedete s námi?“

„Co tu děláte?“ zeptal se Wax a váhavě otevřel dveře.

„Řídím. Nebo chcete, aby to vzal radši Wayne?“

„Chci, aby to radši vzali pořádní koně.“ Usadil se dojednoho z těch sedadel.

„Nebu[te staromódní,“ napomenula ho Marasi, pohnula špičkou nohy a vůz zběsile vyrazil dopředu. „Marksmanvyloupil První sjednocenou, ja kjste tipoval.“

Wax se ze všech sil držel. Tipoval už před třemi dny, že se Marksman vrhne na tuto banku. Kdyby se to nestalo, měl by podezření, že utekl do Burin.

„Kapitán Reddi si myslí, že se Marksman uteče schovat do Sedmého oktantu,“ poznamenala Marasi, když míjeli koňský povoz.

„Reddi se plete,“ namítl Wax. „Otočte to kZapadá kovu.“

Neřekla ani slovo. Automobil poskočil a zatřásl se, nežnajeli na novou dlážděnou cestu. Tam nabral rychlost. Byla to jedna z nejmodernějších cest pro motorové vozy, o jakých se psalo v žurnálech, vozy s gumou na kolech a motorem na benzin.

Město se jim snažilo přizpůsobit. Tolik povyku jen kvůli tomu, aby lidi mohli jezdit v těchhle bláznivýchvymoženostech, pomyslel si Wax zakysle. Koně takhle hladké cestynepotřebovali – i když si musel přiznat, když Marasi ostře řízla zatáčku, že automobil zatáčí báječně.

Ale i ta kje to hromada plechového šrotu.

„Vy byste tu vůbec neměla být,“ štěkl Wax, když Marasiznovu bravurně zatočila.

39


Dívala se před sebe. Za nimi se Wayne vykláněl do půlky těla z okénka, držel si klobouk a křenil se.

„Vy přece máte vzdělání na to, abyste dělala advokátku,“ vedl si Wax dál svou. „Patříte do soudní síně, a ne na razii na zločince.“

„Vždycky jsem se o sebe dokázala postarat a nikdy jstenerotestoval.“

„Protože to vždycky vypadalo jenom jako výjimka. Ale te[ tu jste zas.“

Marasi pohnula tyčí po pravé straně a přeřadila na jiné otáčky motoru. Wax tomu stále nemohl přijít na chuO. Projeli kolem několika koní a jeden z jezdců za nimi cosi křičel.Kloená zatáčka smýkla Waxem ke straně. Nevrle zabručel.

„Co to s váma v poslední době je?“ bručela Marasi. „Vadí vám automobil, vadí vám, že jsem tady, ráno vám vadí, že máte moc horký čaj. Člověk by až řekl, že vás potkalo nějaké nemilé životní rozhodnutí a že ho z hloubi duše litujete.“

Wax se díval před sebe. V zrcátku viděl Wayna, jak si sedl zpátky na sedadlo a zvedl obočí. „Na tom něco bude, kámo.“

„Děkuju za pomoc.“

„Rádo se stalo, ale nebylo to ani úmyslné,“ odtušil Wayne. „Naštěstí vím, o jakým nemilým rozhodnutí je řeč. Jo, měl sis koupit ten klobouk, jak jsme se na něj před týdnem koukali. Ten byl pro štěstí. Na tohle já mám pátý smysl.“

„Pátý?“ podivila se Marasi.

„No jo, na to já mám nos. Já –“

„Tam,“ přerušil je Wax, předklonil se a vyhlédl skrzpřední sklo. Z postranní uličky se vynořila postava, vyletěla do vzduchu a potom dopadla doprostřed rušné ulice někde před nimi.

„Měl jste pravdu,“ řekla Marasi. „Jak jste to věděl?“

„Marks se rád nechá vidět,“ vysvětlil a vytáhl z pouzdraVindikátor. „Myslí si o sobě, že je gentleman darebák. Je[te s tou věcí pořád stejně, jestli to jde.“

Než stačila Marasi odpovědět, rozrazil Wax dveře a vyskočil ven. Vystřelil směrem pod sebe, zatlačil na kulku a vymrštil se do vzduchu. Tlakem rozhoupal projíždějící vůz a ten hovy>40


chýlil ke straně, takže dopadl na dřevěnou střechu Marasina

automobilu.

Jednou rukou se chytil okraje a druhou držel zbraň.MistlášO mu vlál ve větru. Před ním se Marks řítil po ulicipomocí allomantického tlaku ocelí. Wax také pálil kovy a hluboko uvnitř cítil příjemné teplo.

Vyletěl nad automobil i nad cestu. Marks vždycky loupil ve dne a vždycky utíkal po nejrušnějších silnicích. Dělalo mudobře být středem pozornosti. Nejspíš si připadal nezranitelný. To se občas allomantům stávalo. Wax několika skoky předběhl automobily i vozy a míjel obytné domy po obou stranáchulice. Burácející vítr, výška a perspektiva mu čistily hlavu auklidňovaly emoce stejně jako klidařská allomancie. Jeho starosti se rozplynuly a na chvíli nevnímal nic než honičku dvouallomantů.

Marksman byl celý v červeném a naobličeji měl černou masku s bílými tesáky. Vypadal jako démon z hlubin ze starých bájí. Byl mincíř, ale nejen to, zdálo se, že má informace, které běžný zloděj nemohl získat. Někdo mu pomáhal, podporoval ho.

A byl napojený na Sbor, podle záznamů v diáři, který Wax ukradl strýci. Po tolika měsících už sice význam diáře klesal, ale stále se tam ještě tu a tam objevila nějaká perla.

Marks se pohyboval směrem k průmyslové oblasti. Wax za ním skákal po automobilech. Bylo zvláštní, oč si připadal bezpečnější, když se takhle řítil vzduchem, než když byluvězněný v jedné z těchhle motorizovaných krabic.

Marks se otočil ve vzduchu a rozhodil hrst čehosi. Wax se odrazil od pouliční lampy a trhaně odletěl ke straně. Marksovy mince zabubnovaly na kapotě auta pod nimi. Vůz zakličkoval a řítil se přímo do kanálu.

Mrcha Zmar, pomyslel si Wax znechuceně a posunul sezpátky. Sáhl do zásob a zvýšil si váhu na dvacetinásobek. Potom doskočil na střechu střečkujícího vozidla.

Tvrdě.

Rána zarazila přede kautomobilu do země. Auto chvíli drhlo po kamenech, zpomalilo, až se nakonec zastavilo dřív, než přepadlo do kanálu. Wax zahlédl vyděšený výraz lidí uvnitř,

41


potom uvolnil feruchemickou zásobárnu váhy a pustil se za

Marksem. Málem už ho ztratil, ale červené oblečení bylonaštěstí nápadné. Všiml si ho, když vyskočil podél jednoho znižších mrakodrapů, které tu ve městě stály. Wax zamířil za ním

a sledoval, ja kprolétá o knem jednoho z horních pater, asi

dvanáctého, nebo čtrnáctého.

Wax vystřelil na oblohu a před očima se mu míhala okna, která míjel. Všude kolem něho se rozprostíralo město Elendel, z komínů elektráren, továren a domů stoupal dým. Přiblížil se k oknu, kterým vnikl Marks dovnitř, a lehce přistál nakamenné římse sousedního okna vlevo. K oknu, kterým vstoupil do budovy Marks, hodil minci.

Narazila na sklo. Z okna vyletěla sprška kulek. Wax zvýšil svou váhu a vrhl se do budovy druhým oknem. Sklouzl po střepech a zvedl Vindikátor směrem k sádrové přepážce, která ho oddělovala od místnosti, v níž byl Marks.

Kolem něho se rozprostřely modré průsvitné paprsky aukazovaly na tisíc různých stran ke zdrojům kovu. K hřebíkům ve stole za ním, kde se krčil vyděšený muž v obleku. Ke kovovým drátům elektrického vedení ve zdech. Nejdůležitější ovšembyly paprsky, které vedly skrz zdi do vedlejší místnosti. Bylyslabé, protože allomantické působení zeslabovaly překážky.

Jeden z paprsků se zachvěl, jak vedle kdosi zvedl zbraň. Wax pootočil bubínkem Vindikátoru, až zaskočil na správné místo.

Nabil protimistingovou kulkou.

Vystřelil a potom zatlačil, rozdmýchal kovy a zavrtal kulku do zdi největší silou, jaké byl schopen. Kulka proletěla zdí, jako by byla z papíru.

Zdroj kovu ve vedlejší místnosti upadl na podlahu. Wax se vrhl ke zdi, zvýšil si váhu a naštípl sádrovou přepážku. Dalším úderem ramene se dostal dovnitř. Zbraň držel v pohotovosti a rozhlížel se po terči.

Našel však jen kaluž krve, která se vsakovala do koberce, a odhozenou poloautomatickou zbraň. Místnost byla jakási kancelář. Několik mužů a žen se rozechvěle tisklo k podlaze. Jedna žena zvedla prst a ukázala na dveře. Wax na ni kývl a plížil se podél zdi ke dveřím. Opatrně vyhlédl ven.

42


Se žalostným skřípěním se dala do pohybu registrační skříň. Jela halou přímo na něho. Wax jí uskočil z cesty, potom skočil do haly a zamířil.

Zbraň se mu okamžitě zakymácela. Popadl ji pevněoběma rukama, ale něčí allomantický tlak mu vyhodil druhou pistoli z pouzdra. Nohy mu začaly podkluzovat, jak ho zbraň táhla zpátky. Chvíli bojoval, ale nakonec Vindikátor upustil. Ten se kutálel po chodbě až k troskám kancelářské skříně,která narazila do zdi. Jakmile tohle skončí, bude se pro něj muset vrátit.

Marks stál na druhém konci chodby, osvětlený tlumeným elektrickým světlem. Krvácel z rány na rameni, tvář mělskrytou za černobílou maskou.

„V tomhle městě je tisícovka zločinců daleko horších, než jsem já,“ řekl tlumeným hlasem přes masku. „Ale ty musíš honit mě, čmuchale. Proč? Já jsem hrdina l



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist