načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stinná místa – Daniel Barták

Stinná místa

Elektronická kniha: Stinná místa
Autor: Daniel Barták

Nečekané dědictví po biologickém otci, jejž nikdy nepoznal, zavede Pavla Horvátha do ospalé vsi příznačně pojmenované Dřímota. Zdejší sny jsou ale nočními můrami a on si navíc ani není jistý, zda spí či bdí. Místní jej už od pohledu nemají ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » XYZ
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 238
Rozměr: 20 cm
Vydání: 1. vydání
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-759-7548-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Nečekané dědictví po biologickém otci, jejž nikdy nepoznal, zavede Pavla Horvátha do ospalé vsi příznačně pojmenované Dřímota. Zdejší sny jsou ale nočními můrami a on si navíc ani není jistý, zda spí či bdí. Místní jej už od pohledu nemají rádi, neboť se otci velice podobá a ta podoba vyvolává nepříjemné vzpomínky - na spoustu krve a vytrhané zuby všude kolem, na sklad zakázaných chemikálií ve sklepě, které jej pravděpodobně připravily o rozum, na tajné pokusy s látkami, které měly zachraňovat životy, nebýt ovšem strašlivých vedlejších účinků... A Pavel sám brzy začíná pochybovat o vlastním zdravém rozumu.

Popis nakladatele

Napínavý fantaskní příběh s prvky hororu.

Pavel Horváth nečekaně získal dům v obci zvané Dřímota – zdědil ho po svém otci, kterého nikdy nepoznal. Je dost překvapen, když ho hned po vstupu do zdejšího hostince místní obyvatelé nepokrytě zmlátí. To je ovšem teprve začátek jeho příběhu. Potom se začnou dít věci mnohem podivnější. Není to zdaleka jen proto, že se v domě ukrývá tajný sklad chemikálií. Velká část jeho nově vzniklých problémů souvisí s dávným vědeckým objevem jeho zesnulého otce…

Zařazeno v kategoriích
Daniel Barták - další tituly autora:
Na útěku Na útěku
 (e-book)
Život v kleci Život v kleci
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Stinná místa

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.xyz.cz

www.albatrosmedia.cz

Daniel Barták

Stinná místa – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2019

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 1


STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 2


DANIEL BARTÁK

STINNÁ MÍSTA

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 3


STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 4


STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 5


© Daniel Barták, 2019

Cover © Marek Pařízek, 2019

© NAKLADATELSTVÍ XYZ, 2019

ISBN tištěné verze 978‐80‐7597‐548‐5

ISBN e-knihy 978-80-7597-593-5 (1. zveřejněnı́, 2019)

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 6


Poděkování všem, kteří se podíleli na vzniku téhle knihy:

Alena Melníková, Juraj Štubner,

RNDr. Jindřich Fanfrlík Ph.D., Petr Tychtl,

Petra Niederlová, Iveta Poláčková,

David Endrýs a Jakub Kukla.

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 7


STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 8


PROLOG

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 9


STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 10


Tam bude pláč a skřípání zubů.

Matouš 13

/ PŘED ČTYŘICETI LETY /

D

o jámy v jižní části kněžiště kostela svatého Jana

Křtitele mířil poslední mrtvý. Dvojice biochemiků

stojících nad ní sledovala, jak nebožtík sjel po schodech a zarazil se o další těla.

Muži se podívali jeden na druhého a v očích se jim ob‐ jevila stejná otázka: Snad odtud nevylezou? Přes hlavu měli natažené ochranné masky, na sobě speciální oděvy, které je měly, jak pevně doufali, ochránit před tím, co ty v jámě přivedlo až na její dno.

Ještě před několika hodinami vůbec netušili, co se děje, a upřímně, nevěděli to ani teď. Někde se stala chyba a jejich pacienti, které posbírali, kde se jen dalo, začali v obrovských bolestech umírat.

11

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 11


Zpanikařili. Zvlášť když dva jejich starší kolegové man‐ želé Nowakovi odjeli na konferenci ve východní části Ber‐ lína a nemohli se s nimi spojit. Ti dva, kteří jako jediní přesně věděli, kdo za tímhle vládním projektem stojí, kdo je poslal do tohohle města duchů, kde takřka nikdo nežil a které ani pomalu nebylo na mapě, je nechali na pospas hrůznému pohledu na umírající a výčitkám svědomí. A zřejmě i lidem z ministerstva, pokud za sebou dobře ne‐ zahladí stopy.

Starší z biochemiků, Jaroslav Moučka zvaný Jarin, se otočil k desce, pod kterou ten mladší – úplnou náhodou – nalezl vchod do podzemní chodby. Chtěl se k desce sklonit a zakrýt jí díru, místo toho se do ní ještě jednou podíval. Peklo! Takhle přesně si ho vždycky představoval. Zmar a utrpení uvnitř temné jámy.

Pokřižoval se tak, aby to nikdo neviděl, a začal se mod‐ lit.

Takhle to přece nemůže skončit. Ti lidé neměli umřít, mělo se jim pomoct. A pak dalším a dalším. Pokoušeli se o průlom v medicíně, takřka o zázrak. Ale ty, jak si dnes s hrůzou uvědomil, se jen tak nedějí. Ani na posvátné půdě ne.

Po tvářích mu kanuly slzy, začínal se hroutit. Nikoliv nad osudem těch mrtvých, ale svým. Měl rakovinu a je‐ diné, co mu mohlo pomoci, byl vir, kterému ještě ani ne‐

DANIEL BARTÁK

12

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:57 Stránka 12


dali jméno. Když viděl, jak skvělé mají výsledky, neváhal a aplikoval si ho do těla.

Teď věděl, že udělal chybu. To, co se dnes na faře stalo, bylo pro něj zdrcující. Tušil, že ho zřejmě čeká stejný osud jako ty dole, jen nevěděl kdy. Rozhodně dřív, než kdyby to nechal být. Měl vůbec čas se ještě o něco pokusit a svůj osud zvrátit? Věřil, že ano.

Za ním se ozvalo šustění papírů, které ho přimělo k tomu, aby se otočil.

„Co to děláš?!“ obořil se Jarin na mladšího kolegu, jenž k jeho smůle byl synem manželů Nowakových, kteří to tu měli na povel. Jmenoval se Herold a Jarin ho už od začátku nemusel.

„Končíme, Jarine, uf fe f tím fmiř,“ řekl Herold.

„To nemůžeme. Musíme pokračovat. To vyřešíme, vždyť jsme byli tak blízko,“ prosil Jarin, ale papíry do díry padaly dál. Překročil tedy díru a strčil do kolegy, který udě‐ lal čtyři kroky zpátky. Pak se rozkročil tak, jako by říkal „Jen přes moji mrtvolu“, a zařval: „Nech toho, jsem ti řek!“

Jarin nechápal, co si to ten dvacetiletý cápek vůbec do‐ voluje. Vždyť ani neměl být součástí projektu. Kdyby nebylo jeho rodičů... Nesnášel protekční parchanty a zvlášť jeho.

„Dej mi ty dokumenty!“ řekl a natáhl k Nowakovi ruku.

„Neblázni, foudruhu. Nevidíš, co fe tady děje? Je konec. Každou chvíli může na dveře zaklepat někdo z lidí z mi‐

STINNÁ MÍSTA

13

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 13


nisterstva a co pak? Měli fme jen jednu šanci. Zklamali fme. Další už nám nedají.“

„Ale vždyť nám stačí málo. Neblázni a dej mi ty pa‐ píry!“ Jarin udělal krok, natáhl se pro ně, ale papíry se za‐ čaly snášet k zemi jako padající sníh. Chtěl se pro ně sehnout, sesbírat je; místo toho zkameněl. „Co to děláš?“ řekl a nevěřícně vytřeštil oči. Mezi ním a kolegou se obje‐ vila hlaveň pistole.

„Dobře vím, o co ti jde, a je mi to líto. Ale opravdu kon‐ číme.“

„To nemůžeš!“ Jarin cítil, jak strašně se potí. Nejraději by ze sebe ten ochranný oblek strhal, ale neměl čas.

Vtom se ve střelcově druhé ruce objevila kostka a za‐ čala z ní pomalu sklouzávat. Vzápětí opustila dlaň a za ne‐ ustálého točení padala dolů.

„To přece nemyslíš vážně?“ vyštěkl Jarin. Dobře věděl, co to znamená. Sám byl už několikrát svědkem toho, že Herold nechal rozhodnutí na téhle hračce. Jak dětinské. Přesto ji nespustil z očí.

Kostka dopadla na dlažbu, několikrát se od ní odrazila. V jednu chvíli se zdálo, že se ztratí pod papírem, ale na‐ konec se na jiném zastavila.

Jarin zaostřil pohled. Šestka! Aniž tušil, co to znamená, objevil se mu na tváři úsměv. Šestka! To může být jenom dobré.

DANIEL BARTÁK

14

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 14


Podíval se na Herolda a ve stejnou chvíli naplnil kos‐ telní loď ohlušující výstřel. Kulka prolétla maskou a za‐ sáhla Jarina pod nosem. Ten udělal dva kroky dozadu, s třetím se pod ním otevřelo peklo.

Muž s pistolí začal sbírat rozházené papíry na hro‐ madu. Rozhodl se jinak. Raději je na faře spálí, než aby je nechal jen tak pohozené v podzemní chodbě, a to i přesto, že o ní zřejmě nikdo další nevěděl. Pořád se totiž nemohl zbavit pocitu, že by to pro něj mohlo být nebezpečné.

STINNÁ MÍSTA

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 15


STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 16


PRVNÍ ČÁST

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 17


STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 18


Tu vyšli jsme a zřeli jsme zas hvězdy.

Dante Alighieri, Božská komedie – Peklo

(překlad Jaroslav Vrchlický)

/ SOUČASNOST /

Den první

J

menuju se Pavel Horváth a s tím čutálistou z Plzně

nemám nic společného. No... nemám. Řekněme, že vy‐ padám jako jeho posezonní model, který přestal běhat a narostlo mu břicho. Mě se tohle oplácané tělíčko drží ce‐ loročně, ale nestěžuju si.

Přitom pohybu mám dost. Jako neřidič, zřejmě po‐

slední svého druhu, se nachodím, až běda. Denně tak pět kiláků, často i víc. A v práci, kde dělám instalatéra‐tope‐ náře, si taky pěkně máknu.

I tady v Dřímotě, kde lišky dávají dobrou noc, chodím

pěšky. Ale abyste mě špatně nepochopili, moc mě to ne‐ baví, po pravdě to nesnáším. Akorát mi to přijde lepší než s těma pošukama za volantem sdílet silnici.

19

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 19


Dnes mě do městečka vytáhl hlad. Jak jinak. Naštěstí to z mého nového domu, který jsem zdědil po otci, není zas tak daleko. Lesem nějakých pětadvacet minut. Po‐ hoda.

Bohužel Dřímota nepatří mezi místa, kde by se dalo vybírat z tuctu obchodů napěchovaných zbožím. Městečko čítající podle mého odhadu nějakých dvě stě, tři sta oby‐ vatel nemá ani vlastní Vietnamce. A město bez Vietnamců prostě není ani město, nýbrž prdel zakopaná!

No, a tak člověk musí vzít zavděk smíšeným zbožím, jehož sortiment není zrovna pro náročné. Spíš to tu vy‐ padá, jako by ho zrovna vyrabovali. Regály poloprázdné, obsluha nesympatická, skoro jako bych ji otravoval.

Kam jsem to proboha vlezl?

Nedalo se nic dělat. Najíst jsem se musel, a tak jsem si naporoučel půl kila točeňáku, majonézu, chleba a pár lah‐ váčů. Měli jen Březňáka, no to mě poser. Kdo takovou břečku, s Leninem na etiketě, může vůbec pít? Když ale není nic jinýho... Strčil jsem jich do košíku hned deset a přidal kousek tohohle, špetku tamtoho a pytlík támhle‐ toho, aby bylo na večer co chřupat.

Obtěžkán přeplněným batohem a dvěma igelitkama jsem přeběhl hlavní ulici a zastavil se před hospodou, odkud jsem poprvé zahlédl věž kostela vykukující nad ba‐ ráky.

DANIEL BARTÁK

20

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 20


Neměl jsem v plánu tady zůstat déle, než bude ne‐ zbytně nutné, nicméně okouknout jsem to tu musel. Má‐ lokdy se vám totiž poštěstí, že se ocitnete na místě, o kterém na netu nepíšou nic nebo jenom to, že je. Proto jsem vkročil do putyky.

Už jak jsem překročil práh hospody U Legionáře, vní‐ mal jsem určité signály, nabádající k okamžitému zařazení zpátečky. Jenže to bych se musel poslouchat a nemyslet jen na jedno orosený.

Ve vzduchu se vznášelo cosi divného. Cítil jsem to, a přesto – nebo právě proto – jsem neodešel. Podivnou atmosféru poloprázdného lokálu umocňovalo tlumené osvětlení a za výčepem stojící muž, s ježatými stříbrnými vlasy a knírkem ve tvaru obráceného U. Připomínal nas‐ ranýho mrože.

Pozdravil jsem a prošel lokálem do zapadlého koutu u záchodů, kde jsem se posadil. Naskytl se mi tak dobrý rozhled po místnosti a zároveň jsem na sebe zbytečně ne‐ upozorňoval. Už takhle se na mě lepilo víc pohledů, než bych si přál, a moc přátelské nebyly. Jediný, kdo si mě ne‐ všímal, byl personál. Nevadí, aspoň jsem si to tady mohl okouknout.

Čelo místnosti zdobili na zdi namalovaní legionáři se‐ dící v zimních kabátech na jednom koni. Z malby, na ně‐ kolika místech popraskané, vyzařoval podivný neklid.

STINNÁ MÍSTA

21

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 21


Kresba mě vtahovala do sebe, až jsem na mlhavý okamžik uvěřil, že vnímám houpavý pohyb koně, křupání sněhu a tlumený hovor mužů. O čem se baví, jsem však neslyšel.

U Legionáře? Proč jen u jednoho? Znělo to líp, ale k tomu druhému to nebylo fér.

Pohledem jsem sklouzl na poněkud vybledlou brčálo‐ vou malbu, která pokrývala zbytek lokálu. Tahle hospoda tedy měla atmosféru. Zvláštní, pochmurnou, do které per‐ fektně zapadali její hosté s poněkud sepranými svetry, ko‐ šilemi a se zarudlými nosy smutných klaunů.

„Tak co to bude?“ oslovila mě osoba přiskřípnutým hlasem, která se zničehonic objevila nade mnou.

Jako by mi někdo dal na výběr, projelo mi hlavou, ale nahlas jsem řekl pouze: „Pivo.“

Starší žena s prsy, že by mohla kojit z mostu vodníky, se otočila a pomalým krokem zamířila k výčepu. Chvíli jsem pozoroval její dlouhé vlasy a kypré boky, jak se v rytmu neochoty vzdalují, abych se v myšlenkách vrátil k dnešnímu odpoledni.

Něco po druhé jsem vystoupil asi kilometr od ba‐ ráku z bílé Fabie, když jejímu řidiči, bývalému tchánovi, těsně předtím zazvonil mobil. Nemusel jsem se ani ptát, kdo volá. Stačilo se zaposlouchat do toho hysterického řevu, který vycházel ze sluchátka a bylo mi to jasné. Ja‐ nička!

DANIEL BARTÁK

22

STINNA.qxp_sazba 20.09.19 13:58 Stránka 22




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.