načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stín v nás – Verena Kast

Stín v nás

Elektronická kniha: Stín v nás
Autor: Verena Kast

– Tam, kde je světlo, je i stín. V Jungově individuaci jde o protiklad s personou – tou stránkou, kterou rádi stavíme na odiv a jejíž prostřednictvím prezentujeme svou bezúhonnost. Čím vyhraněnější persona, tím větší přetvářka a tím více ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  223
+
-
7,4
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PORTÁL
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2020
Počet stran: 144
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-020-4953-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Tam, kde je světlo, je i stín. V Jungově individuaci jde o protiklad s personou – tou stránkou, kterou rádi stavíme na odiv a jejíž prostřednictvím prezentujeme svou bezúhonnost. Čím vyhraněnější persona, tím větší přetvářka a tím více potlačený stín. Stín ale nemusí znamenat vyložené zlo, nýbrž častěji prostě něco, co je méněcenné a nedokonalé. Ten, kdo si neuvědomuje vlastní stín, ho často promítá na druhé – třeba na cizince. Integrovat vlastní stín znamená překonat úzkost a paradoxně jí odebrat sílu. Znamená to přijmout vlastní životnost, stát se realističtějším a méně narcistickým. Verena Kastová existenci stínu dokládá na mýtech, pohádkách i příkladech z terapie či z každodenního života. Popisuje individuální i kolektivní stín a způsoby, jak stín přijmout. Výsledkem takového procesu je větší opravdovost, pokora i zodpovědnost za vlastní chyby.

Zařazeno v kategoriích
Verena Kast - další tituly autora:
Hněv a jeho smysl -- Podněty k seberozvoji Hněv a jeho smysl
Otcové - dcery, matky - synové Otcové - dcery, matky
Truchlení -- Fáze a šance psychického procesu Truchlení
Závist, žárlivost a jejich smysl Závist, žárlivost a jejich smysl
Kniha obrazů -- Poklady z archivu institutu C. G. Junga v Curychu Kniha obrazů
Stín v nás -- Podvratná životní síla Stín v nás
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1 STÍN V NÁS

Vesvéknizesezabývátím,jaktytopocityvznikají,popisuje různémezilidskéinterakce(napříkladrivalitumezi sourozenci).Hledápříčinyzávistiažárlivosti(třebave strachuzopuštění),nabízíterapeutickémožnostiadává podněty,jaksezávistíažárlivostízacházet. Knihajedalšímzautorčinýchpokusůnajítskrytýsmysl vezdánlivěryzenegativníchemocích. Závistažárlivostpředstavujíspolečenskyzakázanépocity. Protosejesnažímepotlačovatnebopromítatnadruhé. Autorkajepřesvědčena,žesetímpřipravujemeoskvělou příležitost,jakrozvíjetsvůjpotenciálauvědomitsivlastní možnosti.Závistažárlivosttotižohrožujínašisebehodnotu aizolujínás.Společněsnimipotlačujemevlastnítvořivost. Utlumujemesvouenergii.Bojímesestátsamisebou.

S P E K T R U M 1 0 2

www.portal.cz

VerenaKastvystudovalafilozofiiapsychologii,působíjakoanalytička

vešvýcarskémSt.GallenuasoučasněpřednášínainstitutuC.G.Junga

vCurychu.Doroku1998bylapředsedkyníMezinárodníspolečnosti

proanalytickoupsychologii.Jeautorkouřadyknižníchtitulů. Závistažárlivostpředstavujíspolečenskyzakázanépocity. Protosejesnažímepotlačovatnebopromítatnadruhé. Autorkajepřesvědčena,žesetímpřipravujemeoskvělou příležitost,jakrozvíjetsvůjpotenciálauvědomitsivlastní možnosti.Závistažárlivosttotižohrožujínašisebehodnotu aizolujínás.Společněsnimipotlačujemevlastnítvořivost. Utlumujemesvouenergii.Bojímesestátsamisebou. Vesvéknizesezabývátím,jaktytopocityvznikají,popisuje různémezilidskéinterakce(napříkladrivalitumezi sourozenci).Hledápříčinyzávistiažárlivosti(třebave strachuzopuštění),nabízíterapeutickémožnostiadává podněty,jaksezávistíažárlivostízacházet. Knihajedalšímzautorčinýchpokusůnajítskrytýsmysl vezdánlivěryzenegativníchemocích.

S P E K T R U M 1 0 2

www.portal.cz

VerenaKastvystudovalafilozofiiapsychologii,působíjakoanalytička

vešvýcarskémSt.GallenuasoučasněpřednášínainstitutuC.G.Junga

vCurychu.Doroku1998bylapředsedkyníMezinárodníspolečnosti

proanalytickoupsychologii.Jeautorkouřadyknižníchtitulů.

Stín

vnás

Podvratná

životnísíla

VerenaKast

123

VerenaKast

Závist,žárlivostajejichsmysl


2 STÍN V NÁS

SPEKTRUM 123


3 STÍN V NÁS

Původní německé vydání:

Der Schatten in uns: Die subversive Lebenskraft

© 2016 Patmos Verlag. Verlagsgruppe Patmos

in der Schwabenverlag AG, Ostfildern

České vydání:

Translation © Petr Babka, 2020 © Portál, s. r. o., Praha 2020

ISBN 978-80-262-1611-7

4 STÍN V NÁS

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7

Stín – koncepce C. G. Junga . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .9

Persona a stín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Funkce .persony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

Socializace .persony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

Přikrášlená .existence .a .stín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

Stín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

Stín .druhých .lidí .je .zajímavý . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

Vlastní .stín .je .na .obtíž . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

Odvracení .stínu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25

Dvojník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

Stínové .sestry ./ .stínoví .bratři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

O .zacházení .s .každodenním .stínem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

Nachytán .při .stínovém .chování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

Přisuzování .stínu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

„Persona se“ a „stín se“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

Stín je to, co je nám cizí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

To, .co .je .nám .cizí, .je .fascinující . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

5 STÍN V NÁS

Co .je .nám .cizí, .to .je .hrozivé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

Stín .jakožto .cizinci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

Jsme .si .opravdu .tak .cizí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

Kolektivní stín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

Zlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

Kolektivní .stín .a .otázka .nové .etiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

Kolektivní .stín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

Nová .etika? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

Modely přijetí stínu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Přijetí .stínu .v .mýtech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

Inanna a Ereškigal . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

Přijetí .stínu .v .pohádkách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

O husopasce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 70

Vyvíjet .se .k .přijetí .komplementárního .stínu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Příklad z běžného života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

Boj .se .stínem: .Gilgameš .a .Enkidu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86

Boj .se .stínem .– .konfliktní .přátelství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

Příklad z běžného života . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

Přijetí komplementárního stínu a stínu analogického . . . . . . . 94

Komplementární .stín .– .nepoznaná .stránka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

Přijetí .analogického .stínu .cestou .boje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

Co ztěžuje akceptaci stínu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Raději .smrt, .než .abych .ztratil .tvář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98

Stínový .konglomerát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .103

Příklad snu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105

Stín ve vztahu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .107

Dát .svůj .stín .někomu .na .zpracování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108

Příklad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108

6 STÍN V NÁS

Delegování .stínu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .111

„Společný“ .stín .je .významnější .než .stín .„osamělý“ . . . . . . . . . . . . . . .112

Stín .vztahových .ideálů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .115

Rodinný .stín . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .116

Výbušnost stínu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .120

Zastíněné ženy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .122

Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .124

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .126

Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .127 STÍN V NÁS

Předmluva

Jsou témata, která nestárnou. Třeba téma lidského stínu. Kdo by ne

znal novelu Roberta Louise Stevensona Podivný případ doktora Je­

kylla a pana Hyda. Pan Hyde, který se skrývá a za nocí provádí své

ničemnosti, doktor Jekyll, filantrop a dobrodinec. Přitom nejde o dva

různé lidi, nýbrž o dvě stránky jednoho člověka. Jedna strana samý jas

a krása, druhá dočista odporná, zkrátka stín. Ovšemže rozdíl mezi vě

domým postojem, ale také obrazem sebe samého, jaký se člověk snaží

předvádět, a vytěsněnými neslušnými, ošklivými stránkami nebývá tak křiklavý jako v tomto příběhu. Ale jako příklad má Stevensonovo vyprávění jistě svou platnost. Stín je cosi nebezpečného z podzemí, zakáza

ného – cosi nebezpečného, s čím se člověk musí vypořádat, ale často

nemůže.

Lidé o svém stínu přirozeně vědí. Ve většině příběhů jde o stín

a o to, jak s ním zacházet. Přesto jej projikujeme, vidíme jej u jiných

lidí, kde si ho někdy i tak trochu voyeursky užíváme (stín má ten druhý, ne já!) a kde ho pranýřujeme, zatímco u sebe samotných ho

popíráme.

Koncepci stínu formuloval C. G. Jung poprvé v roce 1912, a snad

všichni píšící jungiáni a jungiánky se s ní od té doby nějak vyrovnávali. Na

první pohled je to koncepce, která velice jednoduše podává rozpor mezi tím, čím chceme být, a tím, čím nicméně rovněž jsme, i když je nám to trapné. Ona však zasahuje mnohem hlouběji. Stín nám bývá cizí – není totiž prostě „zlý“ či „špatný“, ale právě cizí, a proto nepříjemný, až hrozivý,

8 STÍN V NÁS

jako všechno, co ještě neznáme. My však víme, že se stín snadno projikuje.

A tak otázka, jak přistupovat k sobě samým s citlivostí vůči stínu, souvisí

i s tím, jak přistupujeme k tomu, co a kdo je nám cizí – a to je důležité

téma.

V předložené knize jsem nastínila aspekty zacházení se stínem ve

vlastním životě jedince, v životě párů a v životě společenství. Mám ra

dost, že Patmos Verlag tento text opět vydává, a velice srdečně děkuji své

redaktorce Christiane Neuen za její zaujetí a jako vždy velmi příjemnou

spolupráci.

Verena Kast, prosinec 2015

9 STÍN V NÁS

Stín – koncepce C. G. Junga

Kam dopadá světlo, tam vzniká i stín. Vidíme-li stín, můžeme konstatovat

zdroj světla. Jas a tma se podmiňují navzájem, jedno patří k druhému. Co

je pravda v přírodě, to je pravda i pro osobnost: vystavujeme ze sebe na

světlo určité aspekty, které mají být vidět. A právě tím se jiné naše aspekty

dostávají do stínu. Případně se rovnou snažíme určité své stránky nechat

v příšeří, nebo také v úplné temnotě.

Tato metafora světla a stínu nás vede ke dvěma koncepcím C. G. Junga,

které se navzájem podmiňují: koncepcím persony a stínu. Jako stín člo

věka chápeme ty rysy osobnosti, které se v žádném případě nemají ote

vřeně ukazovat světu a nemá je být vidět. Když se to přece stane, daný

člověk aspoň na přechodnou dobu ztrácí tvář, což je u většiny lidí spjato

se studem a úzkostí.

V případě osobního stínu člověka to může být jedna jediná vlastnost

osobnosti, vlastnost spojená s určitým chováním, vlastnost, kterou onen

člověk není s to akceptovat – například závist nebo lakota. Ale také to mo

hou být všechny vlastnosti a rysy chování, které si v dané době uvědomu

jeme, ale jsou nám samotným nepříjemné, a tedy je vytěsňujeme. A vždy

existuje také stín, který je skryt nám samotným.

Psychologická koncepce stínu má velký význam. Zřejmě poprvé ji Jung

uvedl roku 1912

1

v souvislosti s tématem „stínového bratra“ v Ďáblově

elixíru od E. T. A. Hoffmanna. Vypořádávání se stínem zůstalo od té doby

tématem Jungova myšlení. Zejména v letech 1939, 1945 a 1946 se v jeho

díle o stínu hovoří často. Roku 1948 publikoval Erich Neumann, významný

10 STÍN V NÁS

Jungův žák, spis na téma Hlubinná psychologie a nová etika. To je právě

konfrontace se stínem a návrh, jak by se stín dal integrovat.

Téma stínu podle Junga „objevil“ Sigmund Freud. Jung pokládá Freu

dovu „metodu osvětlování“ za „minuciózní propracovávání lidských stin

ných stránek“.

2

Tato metoda nám podle Junga nenechává žádné iluze

o podstatě člověka, je prý tím nejlepším protijedem na příliš idealistický

pohled na lidskou osobnost. Jung k tomu však dodává (a to je pro jun

govské uvažování typické), že člověka nesmíme vysvětlovat výlučně z jeho

stinné strany. „Tím podstatným nakonec není stín, nýbrž tělo, které

stín vytváří.“

3

V Jungově psychologii tudíž nehraje roli jen lidská patolo

gie, protože vidí v člověku i jeho silné stránky – je to od samého začátku

psycho terapie zaměřená na zdroje.

Stín byl v literatuře tematizován odedávna, jak ukazuje „stínový bratr“

v Ďáblově elixíru od Hoffmanna. Je to obecně lidské téma, které lidi zají

malo odjakživa. Hlubinněpsychologická perspektiva se ptá zvláště na to,

v jakém kontextu stín člověka vzniká, v čem spočívá a jak by se s ním dalo

nejlépe zacházet. To jsou základní otázky, neboť jde koneckonců o temno

v člověku, které dokáže velmi destruktivně působit v mezilidské sféře.

Když uvažujeme o metafoře světla a stínu, vychází najevo, že není vů

bec jednoduché se stínem zacházet; že v žádném případě nemůže prostě

jen tak vzniknout světlo někde, kde byl stín, protože každý nový zdroj

světla vrhá také nový stín. V konfrontaci se stínem půjde o to, abychom

dospěli k zásadnímu přijetí stínu, abychom pochopili, že v lidském životě

společně působí jas i temnota. Půjde též o to, abychom rozvinuli citlivost

na stín a naučili se odpovědně zacházet se stinnými aspekty v sobě. Nejde

přitom o ztrátu hodnotového postoje, nýbrž o přehodnocení hodnot.

11 STÍN V NÁS

Persona a stín

Jak jsem se již zmínila, metafora světla a stínu nás vede ke dvěma koncep

cím C. G. Junga: stínu a personě. Výraz persona vychází z dramatických

her ve starém Řecku. Tam si herec nasadil masku (tj. „personu“) mytické

postavy, kterou hrál, a tak byl s touto postavou identifikován. Když si dnes

my nasazujeme své „duševní masky“,

4

většinou se neidentifikujeme s žád

nou mytickou postavou, nýbrž s představou o sobě samých, jak se nejlépe

prezentujeme v dané situaci. Tento obraz nás samých, který předkládáme

světu, se může shodovat s naší identitou, ale také můžeme mít pocit, že

nejsme opravdoví, že hrajeme roli, která nám příliš nesedí, že jsme se

přestrojili.

Persona odpovídá jednak našemu jáskému ideálu, jednak naší před

stavě o tom, jak nás chtějí vidět lidé. Abychom byli až okázale slušní, vytěs

ňujeme stránky, které nepatří k našemu „hezkému“ obrazu sebe samých.

A z toho pak vzniká stín, rozumějme: ty stránky, které u sebe nemůžeme

akceptovat, k nimž se nedokážeme znát. Jenže ony patří k naší osobnosti

a jako všechno, co jsme vytěsnili, se znovu a znovu projevují i proti naší vůli.

S postojem či projevem persony souvisí například otázka, co „se“

obléká k určité příležitosti a jak „se“ na to upravit. Další otázkou je otázka

po kontrole: Do jaké míry „se“ v určitém prostředí kontrolují například

emoce? Kolik „se“ toho dává najevo z vlastních pocitů? Které stránky

vlastní osoby „se“ ukazují?

Šaty, účes, líčení, zahalování, fasády, masky, ale také auta atd. jsou

symbolická předvedení persony. To, jak se zahalujeme, zároveň odhaluje

12 STÍN V NÁS

něco z nás, prezentuje něco z nás. A velice často neukazujeme jenom to,

co máme v úmyslu ukázat, ale právě i to, co bychom vlastně chtěli zahalit,

totiž stín.

Persona je tedy to, co ze sebe ukazujeme světu v určitých vztahových

situacích; co předvádíme; jak v konkrétních sociálních situacích proje

vujeme svou osobnost. Pojem „persona“ můžeme brát víceméně staticky,

jako se to dělalo dříve, a chápat jej jako identifikaci se sociální rolí. Ale

můžeme jej také definovat výrazně dynamičtěji, jako se to dělá dnes.

Jung tu a tam hovoří o personě i tehdy, kdy je člověk naprosto a dočista

identifikován s rolí, kterou hraje ve světě: „Častým případem je identita

s personou, s tou přizpůsobovací soustavou či formou, v níž obcujeme

se světem. Například téměř každé povolání má personu, která je pro ně

charakteristická. [...] Svět si vynucuje určité chování a profesionální lidé

se snaží, seč mohou, aby těmto očekáváním vyhověli. Jen je tu nebezpečí,

že se člověk stane s personou identickým, jako dejme tomu profesor se

svou učebnicí [...].“

5

Zde Jung mluví o „ustrnulé“ personě: člověk hraje

roli, nedokáže už ani hrát nic jiného než tuto roli, ustrnul v ní, takže už

není znát živou osobnost.

Dnes jsou již persona jako taková i koncepce persony mnohem flexi

bilnější. Ani životní přechody se již nespojují s požadavky na určitou per

sonu. Naše babičky se například po menopauze oblékaly do černého, dnes

již móda nemá žádnou věkovou hranici. Mimoto lze stále více pozorovat

hravé zacházení s personou, a to až k otázkám typu: Jak se mám insceno

vat v určité sociální souvislosti? Možná je to důsledek mediální společ

nosti – na jednu stranu nám média nabízejí velice mnoho modelů toho,

jak se můžeme předvádět, ale na druhou stranu nás nutí, abychom se

inscenovali.

Takové inscenace provádějí také umělkyně a umělci, třeba taková

Cindy Sherman, která s tím spojuje záměr uměleckého „demaskování

umění společenského maskování svěracích kazajek identity pro takzvanou

‚ ženu‘“.

6

Takové umělkyně zpochybňují umění společenského maskování

jakožto nátlak daný rolemi, a tedy i nátlak persony. Zároveň demonstrují,

že se člověk tomuto nátlaku nemusí podrobovat. STÍN V NÁS

Když se nátlak daný rolemi uvolňuje, nošení masek se zvládá flexibil

něji, a také hravěji – pak je možné počítat s tím, že se lidé lépe mohou znát k urči tým svým stinným stránkám, že už v sobě nemusí vidět „jen hezké“ lidi. Je však třeba počítat i s tím, že ze zafixovaných představ rolí se stanou stíny;

stane se z nich něco, co odmítáme a co pak u ostatních lidí pranýřujeme

jako nedostatečně emancipované. Uvědomit bychom si měli především

rozdíl mezi takovouto hrou s personou (a tudíž také otázkou, jak můžeme vyjadřovat svou osobnost) a starým, ustrnulým chováním podle rolí. Jak

se persona stává pružnější, nevyhnutelně vyvstává také otázka po vlastní

identitě, což je jistě účinek stovky let hlubinněpsychologického uvažování.

Funkce persony

Persona reguluje náš vztah k vnějšímu světu, ukazuje, co bychom ukázat chtěli, a určuje, které aspekty naší osobnosti mají naši bližní vidět, a dokonce uznávat. Jestliže se předvádím jako člověk „mnoha tváří“ nebo jako ten, který je vlastně stále stejný a svůj, pak chci, aby právě tyto mé výroky o sobě samém potvrzovali druzí. V tomto smyslu svou personou jedno

značně ukazujeme jeden aspekt své identity. Identita přece nikdy není jen

něco vnitřního, vždy ji musí také potvrzovat okolní svět. Pokud se jen já

sama pokládám za umělkyni, a nikdo z okolního světa mi to nepotvrdí,

pak samozřejmě žádnou umělkyní nejsem.

Takové potvrzení zvenčí reguluje také náš pocit vlastní hodnoty. Ob

vykle se budeme vždy snažit zaujmout takový personový postoj, který

nám nejlépe zaručí, že budeme akceptováni. Možná si však budeme vědomi toho, že právě takový postoj zaujmout nemůžeme, protože bychom tím zradili svou pravou osobnost. V takovém případě víme, jak bychom

se měli ukazovat a chovat, ale udělat to nemůžeme, protože chceme být

autentičtí. Potřeba být opravdový a společenská nutnost hrát určitou roli

mohou vést ke konfliktu.

Jiní se zase dávno vzdali úsilí o akceptaci. Kultivují personu, která má

odstrašovat, která má zastrašovat ostatní lidi a zjednává alespoň respekt.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.