načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stěhování národů a sever Evropy -- Vikingové na mořích i na pevnině - Jarmila Bednaříková

Stěhování národů a sever Evropy -- Vikingové na mořích i na pevnině

Elektronická kniha: Stěhování národů a sever Evropy -- Vikingové na mořích i na pevnině
Autor:

Drsní muži ze severu nebyli jen obávanými válečníky Kniha navazuje na dva úspěšné předchozí autorčiny svazky věnované stěhování národů: Stěhování národů ... (celý popis)


hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75% 85%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 276
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh : ilustrace (některé barevné), mapy
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-9744-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dějiny Skandinávie v období raného středověku a vikinské nájezdy do různých částí tehdejší Evropy. Práce sleduje historický vývoj severní části Evropy ve starověku a na počátku středověku. Text se také soustředí na zdejší královskou správu, společnost, právo nebo vojenství v raném středověku. Autorka rovněž zkoumá různé zdroje obživy Vikingů (výboje, zemědělství, řemesla a obchod). Největší pozornost je věnována vikinským nájezdům do Británie, Francie, Ruska, Grónska nebo oblasti Středomoří. Poslední kapitoly se věnují vikinskému náboženství a počátkům christianizace evropského severu.

Popis nakladatele

Drsní muži ze severu nebyli jen obávanými válečníky Kniha navazuje na dva úspěšné předchozí autorčiny svazky věnované stěhování národů: Stěhování národů Stěhování národů a východ Evropy                                                                       Kniha, navazující na dva úspěšné předchozí autorčiny svazky věnované stěhování národů, tentokrát představuje germánské obyvatele raně středověké Skandinávie jako účastníky jedné z největších migrací v historii. Zamýšlí se nad příčinami vikinských výbojů a rozsídlení, sleduje vývoj královské moci, roli družiny a starších institucí, jako byly sněmy (thingy), ve vývoji severské státnosti, sjednocování jednotlivých vývojových center v Dánsku, Norsku a Švédsku. Tzv. Vikingové v knize nevystupují jen jako dobyvatelé, ale také jako zemědělci, obchodníci, řemeslníci, umělci, mořeplavci a objevitelé, kteří nejednou dopluli až do tzv. Vinlandu. J. Bednaříková vychází především z údajů antických a raně středověkých pramenů o germánském severu (Skandinávii) od doby Tacitovy po kronikáře Adama z Brém. Na konkrétních příkladech ukazuje, co doba vikinských výbojů znamenala pro tehdejší Evropu, věnuje se vztahu skandinávských Germánů k původnímu obyvatelstvu zemí, které napadali, a akulturaci těchto bojovníků. Autorka porovnává hlavní rysy vikinské doby s charakteristickými rysy tzv. velkého stěhování národů, hledá obecné příčiny vzniku velkých migrací a epoch intenzivních výbojůa pokouší se rekonstruovat myšlení a etiku vikinské doby.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Stěhování národů a sever Evropy Stěhování národů a sever Evropy
Bednaříková Jarmila
Cena: 238 Kč
Attilův vyslanec Attilův vyslanec
Moučková Miroslava
Cena: 155 Kč
Stěhování národů Stěhování národů
Bednaříková Jarmila
Cena: 198 Kč
Země barbarů Země barbarů
Dvořák Otomar
Cena: 231 Kč
Zákazníci kupující zboží "Stěhování národů a sever Evropy -- Vikingové na mořích i na pevnině" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

jarmila

bednaŘíková

stĚhování

národů

a sever evropy



historica

vikingové

na mořích

i na pevnině

vyšehrad

praha

2017

edice historica

ilustrace vybrala autorka

vyobrazení na s. 44, 51, 66, 78, 84, 97, 108,

130, 132, 186, 209, 210, 211, 215, 233

a v příloze obr. 2, 4–6, 10–13 převzata z:

Williams et al, the viking. nationalmuseet københavn 2013

typografie Zdeněk stejskal

odpovědný redaktor Filip outrata

e-knihu vydalo nakladatelství vyšehrad, spol. s r. o.,

v praze roku 2017 jako svou 1580. publikaci

vydání v elektronickém formátu první

(podle prvního vydání v tištěné podobě)

doporučená cena e-knihy 180 kč

nakladatelství vyšehrad, spol. s r. o.

praha 3, víta nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

© doc. phdr. jarmila bednaříková, csc. 2017

isbn 978-80-7429-839-4

Tištěnou knihu si můžete zakoupit na www.ivysehrad.cz

obsah

Úvod .........................................................9

nejstarší Zprávy o germánském severu..................16

doba vikinská – pŘechodné období dĚjin ................34

státy přechodného období mezi starověkem a středověkem.............35

severští králové.................................................40

správa skandinávských ÚZemí, společnost,

Zákony a vojenství ........................................61

královská správa................................................61

složení skandinávské společnosti ..................................65

právo vikinského období .........................................68

vojenství a vikinské lodi ..........................................72

viking a jiné Zdroje obživy ...............................81

výboje, usidlování, tributy a výkupné ...............................81

vikingové a karlovská Říše ...............................87

británie, irsko, skotsko

a ostrovy v moŘích okolo nich..........................129

island a grónsko...............................................143

objevení vinlandu..............................................147

vikingové ve stŘedomoŘí.................................155

normani v rusku a jejich vZtahy k byZanci.............176

další Způsoby obživy v dobĚ vikinské...................190

Zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Řemesla ......................................................194

obchod ......................................................196

integrace..................................................201

polyteistické náboženství a etika vikingů.............207

praktiky christianiZace na germánském severu.......219

ZávĚr.......................................................247

prameny .....................................................251

literatura.....................................................255

osobní jména .................................................260

kmeny, národy ................................................266

Zeměpisné pojmy ..............................................269

Úvod

počátek vikinského období je kladen do doby kolem roku 800 po kr.předcházela mu doba zvaná vendelská, v níž se utvářela řadacharakteristických rysů vikinské epochy a jejíž začátek je datován do poloviny 6. století.

1

stanovení periodizačního mezníku, který by opravdu uspokojivě vyjádřil

konec vikinského věku, je značně obtížné. dění tohoto období zasáhlo totiž

kromě skandinávie i mnoho jiných oblastí: britské ostrovy, franskou říši

a následné státní útvary, které na jejím území vznikly, pyrenejský iapeninský poloostrov, island a grónsko, území slovanů a dalších etnik v pobaltí,

byzantské říše nebo ruska. každá z těchto oblastí by svou vikinskou dobu

mohla vymezit trochu jinak.

2

vrchol vikinských výbojů a migrací vceloevropském měřítku představuje však 9. a 10. století.

prameny, z kterých lze vikinské období poznávat, jsou početné arůznorodé. jde např. o kroniky evropských států, ležících mimoskandinávii – latinsky psané prameny z franské říše či jejích nástupnických států, v latině i v domácích jazycích vzniklé kroniky z oblasti dnešní británie a irska, latinské prameny z území itálie a řecké původem z byzantské říše,

nestorův letopis sepsaný ve staré ruštině, a velmi důležité jsou i arabské

prameny z různých končin muslimského světa. dále o této době vypovídají

prameny vzniklé přímo ve skandinávii či jiném normanském prostředí, jako

díla ariho moudrého, snorriho sturlusona, starší edda, početné islandské

a norské ságy či básně skaldů, islandské zákony, kronikář saxogrammaticus, kroniky vzniklé v normanské normandii, různé legendy o světcích.

při studiu zdrojů severské provenience seznáme, že i ságy a básně měly

sloužit především k uchovávání historické paměti a mohou být cennýmpramenem. Záleží na tom, jaké informace v nich hledáme. např. pro sakrální

pojetí vlády na germánském severu, polyteistické zvyklosti, vikinské lodi

a cesty, vojenství, myšlení, morálku, ale i vývoj některých institucí správy

1

arhenius, b. vendelzeit. in reallexikon der germanischen altertumskunde bd. 32.

berlin–new york 2006, s. 132n. 2

v současné literatuře se nejčastěji jako závěrečný periodizační mezník vikinské doby

vyskytuje polovina 11. stol. pojem vikinská doba vytvořil v r. 1873 j. j. a. Worsaae v díle

„de danskes kultur i vikingetiden“.


10

mají leckdy vysokou hodnotu a epigrafika i archeologie potvrzuje stále víc

jejich údajů.

3

dále k poznání vikinské doby značně přispívají runové nápisy

a obrazové kameny, a velmi mnoho nových poznatků především v poslední

době přinesla archeologie.

význam pojmu „vikingové“ bývá někdy vykládán jako „obyvateléfjordů“

4

, nověji můžeme tuto etymologii nalézt např. v práci francouzskéhobadatele r. boyera.

5

nicméně nemálo pramenů užívá tohoto pojmu ve smyslu

„bojovníci, nájezdníci, námořní lupiči“, a to někdy bez ohledu na etnicitu.

snorri sturluson např. hovoří o estonských nebo slovanských vikinzích.

6

ve starší eddě, v první písni o helgim, vítězi nad hundingem, jsou„vikingové“ v podstatě synonymem pro hrdiny.

7

ve druhé písni o helgim čteme

(o valkyrje), že „... vítězila jak víkingové. až v zajetí ji helgi vzal“

8

a hrdinka

brynhild (která je vlastně převlečený helgi) o sobě také říká, že byla navikinských výpravách.

9

velmi instruktivně pojem vikingové vykládá slovník,

který byl v 10. století pořízen ke staroanglické básni Widsith, v níž jsou

vi kingové nazýváni Wicinga cynn.

10

ve slovníku se dočteme následující:

Pirata vel piraticus – Wicing. Archipirata: Yldest Wicing. vikingové jsou

zde tedy mořští lupiči, piráti. pojem piratae se v dobových latinskýchpramenech nejednou vyskytuje jako synonymum pro vikingy, což jenepochybně jedním z nejpřesvědčivějších důkazů pro výklad tohoto označení.

11

3

srovnejme například tyto informace: hákon dobrý podle heimskringly zrušil zasvěcení

poháru starým božstvům znamením kříže. kříž býval vyrýván i na arabské mince, nesoucí

výroky z koránu. písemné svědectví o určité praktice je tu potvrzeno hmotným. 4

srov. cambridge medieval history iii (dále cmh iii). cambridge 1922, s. 309; vik jenorský pojem pro fjord. dalo by se připomenout, že ve starém jazyce Franků pojem wig také

označoval bojovníka (najdeme jej např. ve jméně chlodwig).

5

r. boyer, pour présenter les vikings. www.clio.fr..biblioteque/pour_presenter_les_vik-

ings_asp, s. 11. autor píše, že jde především o charakteristiku obchodníků, která je ve slově

vikingové akcentována, a chápe tedy termín vik jako fjord. slovo „vara“ v pojmu varjagové

vykládá jako routes. dále je zajímavý jeden z názvů pro vikingy v irsku: lochlann,související s jezery (srov. c. F. keary, the vikings in the Western christendom ad 789 –ad

888. milwood 1975, s. 193).

6

heimskringla vi 16. (v případě citací 1. dílu heimskringly označujeme z úsporných důvodů

jednotlivé ságy římskými číslicemi. Znamenají: i – sága o ynglinzích; ii – sága o hálfdanovi

černém; iii – sága o haraldovi krásnovlasém; iv – sága o hákonovi dobrém; v – sága

o haraldovi, zvaném šedý plášť, vi – sága o olafu tryggvasonovi.)

7

první píseň o helgim, vítězi nad hundingem 37 a 29. 8

edda, druhá píseň o helgim, vítězi nad hundingem 4 a srov. 24. 9

edda, brynhildina cesta do podsvětí 3. 10

pojem cynn sice znamená lid, kmen, a ve výčtu kmenů jsou vikingové a tzv. lidvikingové

uváděni na třech místech básně (v. 47, 59 a 80). slovníkové vysvětlení pochází z 10. stol.,

stejně tak jako písemná podoba básně. přesto však Widsith vybízí v otázce významů pojmu

vikingové k dalšímu bádání. 11

srov. např. adam. iv 6: pyratae, quos illi Wichingos appellant. Zajímavě pojmu pirata užíval dánský středověký spisovatel saxogrammaticus: o dánském biskupu absalonovi napsal: ...non minus piratam se,

quam pontificem gessit (choval se stejně tak jako pirát – rozumějmebojovník – i jako kněz). slova pirata užívá totiž saxo podle j. r. haglanda pro

bojovníky, a to za víru i proti ní.

12

také v nejnovější literatuře k vikinské mu období najdeme etymologiestejného typu. podle j. l. byocka pojem víkingar znamená muže, kteří se sdružili,

12

j. r. hagland, the theme of marriage nd consanguinity in early norvegian law. in:

scandinavia and europe 800–1350. contact, conflict, and coexistence. in: j. adams and

k. holmann (ed.). turnhout 2004, s. 34. dračí hlava ze 7. stol., z vendelského období. (muzeum aan de stroom, antverpy). aby si na lodích dobývali kořist.

13

j. simpsonová pojem víkingr vykládá jako

„pirát“, víking znamená podle ní cestu za pleněním přes moře.

14

také podle

dalších autorů „viking“ znamená ozbrojené nájezdy a pirátství.

15

skandinávci

sami sebe původně nazývali podle území, kde žili: muži z vestfoldu,opplandu, atd. užívali i označení „muži ze severu“. s postupným procesemsjednocování jednotlivých skandinávských království pak přijímali národní jména.

arabské prameny vikingy nazývaly také madžús – mágové (jak se označovali

kněží perského zoroastrismu). nevybrali si tu vojenskou stránku jejichčinnosti, ale zaregistrovali hlavně to, že byli pohany.

16

Z uvedeného vyplývá, že

pojem vikingové se přinejmenším v naprosté většině používal pro označení

bojovníků, nájezdníků, pirátů a vyjadřoval způsob života těch, s nimiž se

autoři pramenů setkali. někdy jej mohli samozřejmě užít také proobchodníky, činnost bojovníků a obchodníků však v mnoha případech splývala.

obtížný může být ovšem i výklad jiných pojmů. prameny např. leckdy volně zachází s výrazy Normanni a Dani, přičemž termín Normanni může označovat skandinávské vikingy obecně. je tomu tak ve franských análech (např. annales bertiniani užívají pro vikinské nájezdníky v karlovské říši bez nějakého systému výrazy: pyratae Danorum, pyratae Nordmannorum, Dani, Nor(d)/manni, pyratae) i v anglosaské kronice.

17

dále je vanglosaském prostředí pro skandinávské germány užíváno i obecného označení hae­

dene (pohané). nelze tedy vždy jednoduše a jednoznačně zjistit, z kterého

skandinávského území konkrétní vikingové připluli. povědomí o existenci

dánska, norska a švédska jako určitých, nejprve geografických celků, se

v době vikinské teprve utvářelo, a to od 2. poloviny 9. století.

18

bylo by tedy vlastně třeba zvážit, zda pojem vikingové psát s velkým, anebo malým v. ne ve všech případech by však bylo snadné rozlišovat,současníci se většinou nejdříve a také nejčastěji setkávali s germánskýmiobyvateli skandinávie jako s nájezdníky a mořskými lupiči a přenášeli někdy

jejich název na celá společenství, z nichž tito bojovníci pocházeli, třebaže

většina skandinávců nepochybně žila pokojným životem zemědělců,chovatelů dobytka, řemeslníků a obchodníků. proto též zůstaneme u dosavadního

způsobu užívání i psaní tohoto slova. pojmy vikingové a normani budeme ze

13

j. l. byock, viking age iceland. london 2001, s. 12. 14

j. simpson, everyday life in the viking age. new york 1987, s. 11. 15

g Williams – p. pentZ – m. WemhoFF (ed.), viking. kopenhagen 2013, s. 17 a 79n. 16

aZmeh al a., barbarians in the arab eyes. past and present 134. oxford 1992, s. 3 –18. 17

srov. anglosaská kronika ad a. 787: III scipu Nordmanna of Heredalande (tři normanské

lodi ze „země ozbrojených lupičů“); v latinské verzi zjistíme, že šlo o dány. 18

e. roesdahl, the emergence of denmark and the reign of harald bluetooth; c. krag,

the creation of norway. in: s. brink – n. price (ed.) the viking World. oxford–new york

2008, s. 647 a 653. stylistických důvodů tam, kde to kontext umožňuje, užívat jako synonyma, a to pro germány původem ze skandinávie. v latinských pramenech onormanech v itálii a na sicílii najdeme jen pojem Normanni. i to by mohlo být určitým důkazem pro chápání výrazu „vikingové“ jako „bojovníci,nájezdníci“ (pokud prameny takto neodrážejí fakt, že zřejmě většina jich přišla z normandie). nešlo tu o stejná kořistnická tažení, jako např. do karlovské říše. byli to původně vojáci ve službách italských mocných, z kterých se stali dobyvatelé. případ varjagů na rusi je pak ještě o něco složitější.

vikingy v nejtradičnějším slova smyslu, chápané jako nájezdníky, ale i slavné mořeplavce a cestovatele, charakterizují velmi dobře verše, napsané na gripsholmském runovém kameni z doby kolem roku 1050, tedy zhruba z konce vikinské epochy: „odvážně cestovali, daleko se vypravili pro zlato, nasytili orly

19

daleko na východě, a zemřeli pak na jihu, v zemi saracénů“.

vikinský vůdce z první poloviny 11. století ingvar měl přívlastek, který by

se dal přeložit jako „cestovatel do daleka“.

20

dalekých cest se účastnil také

nor thorer, řečený pes. plul z norska do bílého moře a zpět. Z dnešního

archangelska prý přes ladogu a byzanc doputoval až do jeruzaléma. švéd

ormiga navštívil byzanc, jeruzalém, island a obecněji území muslimského

chalífátu na východě.

21

výboje a daleké cesty byly nejenom „podnikáním“, jehož si, alespoň podle severských pramenů, vážili sami vikingové, ale i charakteristikami vikingů v očích jiných současných populací. výboje začínaly nejprve skromně,rozrostly se v průběhu 9.–10. století a v následujícím období (s výjimkou itálie

a sicílie) už zase doznívaly. prameny evropského kontinentu neumožňují

vždy spolehlivě (anebo aspoň s větší mírou pravděpodobnosti) zjistit, jak

velká množství skandinávců útočila, třebaže někdy najdeme přímo počty

válečných lodí anebo padlých bojovníků. anglosaské prameny rozlišují mezi

pojmy here – což znamená bojovníky na tažení za kořistí, ozbrojenélupičské bandy – a fyrd pro větší armádní uskupení.

22

nicméně ani údaje o těch

nejpočetnějších vikinských výpravách nemohou společnost vikinské doby

představit převážně jako společenství nájezdníků a ozbrojených lupičů.

vždyť stejný dojem učinili i germáni 1. století př. kr. na c. iulia caesara.

23

19

sycení orlů nebo jiných dravců je metaforou pro boj a pobití nepřátel. 20

g. Williams, Warfare and military expansion. in g. Williams – p. pentZ –

m. WemhoFF, the viking. nationalmuseet københavn, 2013, s. 81. 21

e. oXenstierna, die Wikinger. mundus verlag 2002, s. 285n. objevuje se vágní pojem

serkland, země saracénů, myslí se tím snad území chalífátu na východě, ale snorri

sturluson klade toto území i do afriky. srov. a. ture johnsson, austr i karusm och

sarklandsnamnet. Fornvännen 42, 1947, s. 290 –305. 22

g. Williams. in o. c. viking, 2013, s. 85. 23

caesar, bell. gall. vi 22.

Severní

AmerikA

L’Anse aux meadows

Dublin

Yo r k

Hedeby

roskilde

Dorestad

ingelheim

ribe

Córdoba

Borg

Severní

AtLAntSký oCeán

Severní

moře

evropA

AFrikA

Baltské moře

středozemní moře

vikinský svět na speciálně

upravené mapě, převzaté

z publikace: g. Williams,

p. pentZ, m. WemhoFF,

the viking, nationalmuseet

københavn 2013, kde je

skandinávie ve středu cest

a usídlování vikingů.

roskilde

Stará Ladoga

kyjev

Barda’ah

konstantinopol

novgorod

Gnězdovo

Bulgar

Borg

ASie

Baltské moře

Černé moře

středozemní moře

nejstarší Zprávy

o germánském severu

předtím, než přikročíme k popisu jednotlivých institucí a událostívikinského období, bude vhodné se podívat, co vlastně bylo o domově vikingů

či normanů, skandinávii, známo v časech, kdy sem přicházel římský import

a byly navazovány první styky s římským impériem, v období, kdy se rodila

vikinská společnost i v době, kdy se již o ni musely anebo měly blížezajímat evropské země, které s ní mírově anebo v rámci vojenských konfliktů

přicházely do styku.

pobaltí a skandinávie

24

se v dílech antických spisovatelů objevují už

kolem přelomu n. l. a poté již hojněji od 1. století po kr. nejprve jde o zmínky

velmi stručné. císař octavianus augustus (27 př. kr. až 14 po kr.) se ve svém

životopise Res gestae divi Augusti chlubí, že jeho loďstvo doplulo až kehranicím kimbrů. hranice dnešního dánska představovaly tedy pro Římany

kolem přelomu letopočtu ještě hodně vzdálenou končinu.

k nejstarším autorům, kteří popisují nejenom některé zdejší kraje, ale

i život v nich, patří tacitus. jedním z důvodů raného zájmu o tato území byl

obchod s jantarem, jemuž podle tohoto antického autora germáni říkali

glaesum.

25

tacitus se o „barbarskou“ realitu zajímal ovšem zejména proto,

že si už ve své době uvědomoval nebezpečí, které „barbaři“, konkrétně

germáni, pro římskou říši představují.

26

některé z kmenů uváděných tacitem figurují i ve vikinském období. Za gotony (předky gótů, v jeho době sídlícími u ústí visly a částečně už i na východ od něho) jsou podle něj (směrem na západ) sídla rugiů alemoviů, a po nich v jeho líčení následují suionové, jedni z předků švédů. kromě síly mužů a zbraní tohoto etnika byla už v této době, koncem 1. století n. l., známa i síla loďstev suionů a tacitus, jeden z výjimečných antickýchspisovatelů, kteří se snaží zjistit pravdivé informace o „barbarech“, věnuje proto jejich lodím velkou pozornost. píše, že byly odlišné od římských. příďvybíhala na obě strany, takže mohly přistávat z obou konců, nepoužívaly tehdy 24

balt byl zván mj. mare Germanicum, třebaže na jeho březích nežili pouze germáni; ipobaltské aesty např. ovšem tacitus pokládal za germány, ačkoli patří k baltům. 25

tac. germ. 45. 26

srov. germania 33 a 37: Quippe regno Arsacis acrior est Germanorum libertas. ještě plachet,

27

vesla nebyla upevněna na bocích jako na triérách a různých

podobných druzích antických plavidel, byla volná a užívala se k veslování

dopředu i dozadu. už v té době musela být tedy manévrovací schopnost

skandinávských flotil značná. autorovy informace o „neomezenýchvládcích“ a o tom, že muži tady nesmějí volně nosit zbraně, jsou ovšem méně

věrohodné. možná šlo pouze o některé z těchto kmenů, podobné gotonům,

u nichž tacitus také zaznamenává pevnější královládu.

28

Za suiony sídlily

kmeny sithonů, kteří se ostatním obyvatelům severu podobaly prý ve všem

kromě toho, že jim vládla žena, což tacitus považuje za velikou hanbu

29

a my

za svědectví o určitém vývojovém stadiu rodové společnosti.

severovýchod evropy obývali podle tacita mj. také Finové (Fenni). i o těchto budoucích skandinávcích už píše, i když ne zrovna s obdivem. jsou podle něho divocí a neobyčejně chudí. kromě luků nemají jiné zbraně, a protože jim chybí železo, hroty šípů vyrábějí z kostí. neznají koně, nemají pevné příbytky, jen chatrče, spletené z větví. živí se divoce rostoucímibylinami a lovem. nestarají se o náboženství.

30

topoi se tady mísí seskutečností, ale skutečnost převládá.

pomponius mela

31

v 1. století po kr. píše, že severně od řeky labe se

rozkládá veliký mořský záliv, zvaný codanus, v němž jsou hojné velké

i malé ostrovy. jejich obyvateli se nezabývá, ale zato u něj poprvé najdeme

název scandinavia. Za ostrov byla považována po celé období antiky. pod

stejným názvem jako mela uvádí skandinávii v témž století také polyhistor

plinius starší.

32

klaudios ptolemaios, jeden z nejznámějších antických geografů, ve 2.století po kr. píše, že v severním oceánu (má tady na mysli i balt) jsou čtyři velké a tři malé ostrovy, které se nazývají „skandíai“. je však obtížné určit, 27

jde o údaj, který lze ověřit prostřednictvím vyobrazení na skandinávských obrazových

kamenech. Zato údaj o „dvojí přídi“ by mohl napovědět, že vývoj vikinských typů lodí začíná

dříve než v 5. stol. (viz níže). 28

starobylost rodu amalů přitom zdůrazňuje i jordanes (srov. např. get. 78) a oba autoři se

takto vzájemně potvrzují. u germánských kmenů, pocházejících ze severu evropy,existovala silná sakralita vlády, vlastnost, která vedla velmi záhy k vytvoření dynastií. vláda se

sakrálními rysy mohla na antické vzdělance působit jako „neomezená“, třebaže král měl

patriarchální moc a silně závisel na sněmech bojovníků. 29

tac. germ. 44n. 30

tac. germ. 46. 31

mela, De situ orbis iii 3, 31 a iii 6, 54: Super Albim Codanus ingens sinus magnis parvisque

insulis refertus, est. ... Scandinavia, quam adhuc Teutoni tenent. mela vychází zeztraceného spisu m. terentia varrona, který žil v době octaviana augusta (srov. j. svennung,

jordanes und scandia. stockholm 1967, s. 7.) 32

plin. nh iv 96; viii 39. co ptolemaios ve svém díle Geógrafiké Hyfégésis těmito skandiemi přesněji myslí. největší a nejvýchodnější z nich totiž, jak tvrdí, leží u ústí visly.

33

nedá se říci, zda šlo např. o oland, gotland, nebo některý menší ostrov.

takový popis činí potíže i při hledání původního domova gótů, protože jejich

původ ze skandinávie, o němž píše jordanes, nemusí znamenat území, jež

tímto pojmem označujeme dnes, ale i ostrovy a kraje ve východním pobaltí

a v povislí, tam, kde sídla gótů zachytili strabón a tacitus.

Z ostrovů, které leží v severním atlantiku a posléze náležely k prostředí germánského severu, byl antickým autorům už odedávna znám ostrov, který nazývali thule či thyle. psal o něm už ve 4. století př. kr. pýtheas z massalie,

34

jehož dílo Περὶ τοῦ ̓Ωκεανοῦ se nedochovalo. cituje z něho

však strabón,

35

geograf posledního století př. kr., jenž thule považuje zanejsevernější území evropy, o němž se ví velmi málo. podle pýthea mělo být

vzdáleno šest dní plavby na sever od británie. už u tohoto mořeplavce se

zřejmě objevila povědomost o zdejších polárních nocích a dnech, velmi pak

v antice rozšířená. je možné, že se již v této době jednalo o znalost islandu,

ačkoli na sever od británie a za 60. rovnoběžkou leží i shetlandy a Faerské

ostrovy. pýtheem uváděná doba plavby by ovšem vzdálenosti od británie

k islandu mohla odpovídat docela dobře. tzv. pseudo skylakův periplús

udává např. překonání vzdálenosti z kartága do gibraltaru (820 námořních

mil) za sedm dní při rychlosti necelých pět námořních uzlů za hod. Zbritánie (konkrétně z blackpoolu) na island (do přístavu hofn na východním

pobřeží) je dnes udávána vzdálenost kolem 730 mil. také časově jepseudoskylakův údaj pýtheově zprávě blízký, uvedený popis plaveb vznikl rovněž

ve 4. století př. kr.

strabón o lidech z thule píše, že se živí rostlinnou stravou (proso, obilí,

konzumují také med).

36

básník vergilius užívá jména tohoto ostrova jako

symbolu oceánu, nesmírné octavianovy moci a jeho božství.

37

plinius st.

38

o thule uvádí v podstatě tytéž informace jako strabón a tacitus toto území

33

ptolem. hyfeg. ii 11, 33 –35. 34

plavil se ve službách řeckých obchodníků z massalie, dnešní marseille. 35

strab. geographica i 4; iv 5. strabón také (vi 34) porovnává klimatické podmínky, panující

na ostrově thule, s podmínkami v pohoří ural, třebaže cirkumpolární klima se projevuje

jen v severnější části tohoto horstva. taková komparace mohla ovlivnit zvláštní mínění

pomponia mely (de situ orbis iii 57), že thule leží na severovýchodě (na sever od skythie,

kterou antičtí autoři nejčastěji mínili krajiny prostírající se severně od černého akaspického moře, třebaže skythy umisťovali do celého pásma euroasijských stepí). 36

ibid. iv 5. 37

verg. georg. i 30: An deus immensi venias maris ac tua nautae numina colant, tibi serviat

Ultima Thyle. srov. k tomu: valerius probus, comm. in verg. georg. i 30. 38

plin. nh ii 77; iv 16. lokalizuje někam do blízkosti orknejí.

39

stručně se o ostrovu thulezmiňuje též geograf dionýsios periégétes ve 2. století po kr.

40

a jeho pozdější

latinský překlad (avienus). nové poznatky se u těchto autorů neobjevují.

dalším antickým spisovatelem, který se germánským územím na severu, třebas více na severovýchodě než severozápadě, věnoval, byl ve 3. století po kr. solinus ve svém díle Collectanea rerum memorabilium.

41

největší

ostrov germánie se podle něj nazývá „gangavia“. mohla by to býtskandinávie,

42

bližší informace o ní však nepodává.

v germánii jej zajímají především nerostné suroviny, které bylypředmětem vzájemného obchodu (a tento obchod zase zdrojem poznání).

43

Z krajin

na severozápadě (kromě británie) blíže popisuje irsko a thule. o moři mezi

irskem a británií píše, že je po většinu roku pro plavbu nepříznivé a měří 110

mil.

44

kolem británie je mnoho ostrovů a thule je nejzazší z nich. Za letního

slunovratu tu není žádná noc a za zimního žádný den. Za tímto ostrovem je

moře „líné“ a zamrzá.

45

ammianus marcellinus věnoval ve svém historickém díle ze 4. století po kr. mnoho místa též geografii a popisu různých etnik,

46

vzdálenějšíseverozápad evropy jej však nezajímal. jediná zmínka o něm ukazuje, že thule

byla v jeho práci symbolem něčeho pro antický svět hodně odlehlého: quo

etiam, si apud Thyle moraretur Ursicinus, acciri eum magnitudo rerum...

flagitabat...

47

orosius (počátkem 5. stol.) uvádí ze severozápadních evropskýchostrovů orcadas (orkadské ostrovy), kterých je celkem 33, z toho podleorosia dvacet pustých a pouze 13 obydlených.

48

orosiova zeměpisu věnovaná

část díla Historiarum adversum paganos si vědomě nečiní nárok na popis

celé evropy, po orkadách popisuje ještě ostrov thule, o němž tvrdí, že leží

39

tac. agricola i 30. 40

perieg. ggm ii 106. 41

spatřuje se v něm kompilace z pomponia mely, plinia st., suetoniova díla „prata“ a dalšího,

neznámého pramene. viz slovník latinských spisovatelů, 1984, s. 571n. 42

solinus, collectanea 2. srov. graeesse, orbis latinus, s. v. gangavia. 43

solinus, collectanea 9 a 14. 44

ibid. 22, 2– 7. 45

ibid. 22, 9. v době vikinské se mluví o zamrzání moře kolem islandu. Zeměpisná šířka

severního uralu, s nímž je thule v antických zprávách často srovnávána, odpovídá islandu

a thule je také uváděna v singuláru (ne jako např. orcadas, kde už název sám poukazuje

na souostroví). antické zprávy však přesto prakticky neumožňují zaujmout k poloze thule

jednoznačné stanovisko. 46

uvádí více než stovku různých kmenů a národů, žijících mimo římskou říši. 47

ammian. Xviii 6, 1: i kdyby se ursicinus nacházel až na (ostrově) thyle, závažnost situace

vyžadovala jej povolat. 48

oros. hist. adv. pag. i 2, 78n. zhruba uprostřed oceánu a je znám jen málokomu.

49

budoucí územídánska, norska, švédska a Finska již nezmiňuje.

nerostné bohatství nebo různé kuriozity germánských krajů na severu

sice antické geografy i historiky přitahovaly, ale mnohem více než severní

a severozápadní evropa se v centru jejich zájmu obvykle nacházela asie

a afrika, kde se zrodily staré a vyspělé civilizace. u autorů dobyvrcholícího stěhování národů nás ovšem udivuje, že nevyužili informačních zdrojů,

které měli i o vzdáleném germánském severu k dispozici přímo na území

říše. takovou užitečnou zvědavost projevil teprve až raně byzantský řecky

píšící historik prokopios.

o kraje na severozápadě evropy se prokopios zajímal v souvislosti se

vztahy mezi byzancí a heruly.

50

informace o ostrovu, který nazývá thule,

a jímž ovšem tentokrát zcela jistě není island, ale severní oblastiskandinávie, pokládané za ostrov, získával nejspíše od herulských vojáků vbyzantských službách a patří k jedněm z nejcennějších a nejspolehlivějších zpráv

o severu evropy. nepíše pouze o polárních dnech a nocích, ale i o depresi,

která obyvatele v období nocí přepadá, o tom, že většina půdy na tomto„ostrově“ je pustá a v jeho obyvatelných končinách žije třináct kmenů, z nichž

každý má svého krále.

51

o tom, že byl informován dobrými znalci tamějšího

prostředí, svědčí i to, že se dověděl odpověď na svou otázku, jak v doběpůlročního dne nebo noci obyvatelé počítají čas. herulové v jeho době na sever

skandinávie nejen vyjížděli, ale také se z něho vraceli zpět na území byzance.

sám historik litoval, že se tam nemůže podívat, ale nepovažoval takovou

výpravu za nijak nemožnou. na nejnižší úrovni ze všech kmenů tu tenkrát

byli skrithifinové, o nichž prokopios tvrdil, že žijí jako zvířata. nebyli totiž

zemědělci, živili se jen lovem, oblékali se do kůží ulovených zvířat, které

sešívali zvířecími šlachami. s muži se lovů účastnily také ženy,

52

které své

děti prý nekojily, ale živily morkem. pokrokovější kmeny charakterizuje tím,

že uctívají mnoho božstev, a popisuje přitom také, jak obětovali prvotiny

z válek. mezi těmito způsoby je i typiycky germánské oběšení na stromě.

53

prokopiovy zprávy jsou v mnoha směrech pro další hodnocení vikinského

49

Údaj „uprostřed oceánu“ a „známý jen málokomu“ však může napovídat, že skutečně neměl

na mysli ostrovy u británie, která byla římskou provincií a Římané ji celkem dobře znali,

především však mohli mít spolehlivé informace od domácích obyvatel. 50

prokop bg ii 15, 4 –26. 51

popisuje tu období vlády kmenových náčelníků, které na germánském severu známe ještě

i z části vikinské epochy. 52

tutéž informaci podává o Fennech i tacitus (germ. 46). není tedy jasné, zda tadyprokoios neužil jeho popisu. 53

původně to byla zřejmě oběť za úrodu. tacitus (germ. 12) píše, že takto germáni trestají

zrádce a přeběhlíky. dny a noci rozeznávali lidé v polárních krajích podle polohy slunce

na obloze, podle pohybů měsíce a hvězd. světa důležité, ba pozoruhodné. herulové, pocházející ze skandinávie, se sem běžně vraceli, byli to jistě vynikající mořeplavci a měli dobré loďstvo.

historik jordanes, žijící rovněž v 6. století jako prokopios, se oskandinávii zajímal zvláště podrobně díky tomu, že odsud byl vyvozován původ

gótů, v jejichž společnosti žil, a snad i on sám byl gót.

54

v severnímoceánu leží dle jeho líčení veliký ostrov, který se nazývá „scandza“, případně

„scandia“. tento ostrov má podobu citroníkového listu a uzavírá se směrem

k protáhlému konci (tedy k severu). matoucí je jeho líčení, týkající se řeky

visly: tato řeka se na dohled (in conspectu) scandzy vlévá do „severního

moře“. na východě má scandza největší jezero světa (je jím míněno dnešní

jezero vänern), v němž pramení řeka vagus (göta), vlévající se dooceánu. na západě a na severu je obklopena širým mořem, jež je na severu

nesplavné. baltské moře považuje za část tohoto oceánu a říká, že jsou v něm

mnohé, třebaže malé ostrovy. Území těchto ostrovů jsou krutá nejenom

nepohostinností svých obyvatel, ale i výskytem divokých zvířat.

55

Zdá se, že nejasnost jordanova líčení vzniká především smíseníminformací převzatých z ptolemaia, který své skandinávie umisťuje k ústí visly,

a vědomostí o skutečné poloze dnešního dánska, švédska, norska a Finska,

které se k němu mohly nejlépe dostat prostřednictvím ústní tradice nebo

i soudobých svědectví germánů, pocházejících z těchto končin. svědčilo by

o tom i to, že jordanes sice uvádí kmeny scandzy, jmenované ptolemaiem,

ale přidává k nim ještě mnohé další. alexandrijský geograf jich uváděl sedm:

chaideinoi, Favonai, Firaisoi, Finnoi, gútai, daukiónes a leuónoi.

56

historik

gótů pak kromě dalších jmen podává o některých z těchto etnik i stručné

informace. u kmene adogit

57

panuje podle něho po čtyřicet dní v létě den

a v zimě po stejnou dobu noc. scretefennové

58

se neživí rostlinnou stravou,

ale obživu jim poskytuje lov a ptačí vejce. hojnost obživy jim dávaly také

močály na jejich území, kde se prý rodilo mnoho zvířat.

59

o kmeni suehans

60

54

jordanova vlastní formulace ohledně jeho původu je nejasná. (get. 266 a 316: Nec me quis

in favorem gentis praedictae, quasi ex ipsa trahenti /var. trahentem/ originem, aliqua adi­

disse credat...)

55

jord. get. 9; get. 24. v této pasáži autor popisuje skutečnou skandinávii, nikoli ostrovy

v blízkosti ústí visly. uvádí ji totiž do souvislosti s ostrovem thyle a s orkadskými ostrovy. 56

ptolem hyfeg. ii 11, 35. 57

podle mommsenových poznámek k edici šlo o obyvatele norského nordlandu. s.doležal upřesňuje, že by mohlo jít o obyvatele oblasti mezi norskými městy tromsø a bodø

(poznámka 50, s. 196). j. svennung, o. c. 1967, s. 32–34, v nich spatřuje obyvatelehálogalandu. 58

jeden z názvů pro Finy, případně laponce (samojedy) – srov. j. svennung, o. c. 1967,

s. 41. 59

paulus diac. hist. lang. i 8 píše o jejich obchodování kožešinami. 60

jsou to svear mezi jezery mälaren a hjelmar, tacitovi suiones. píše, že jeho příslušníci byli chovateli vynikajících koní a široko daleko obchodovali s kožešinami (sapherinas pelles)

61

. byli chudí, ale neobyčejně

bohatě oblečení, totiž do černých kožešin.

62

kmeny theustes, vagoth, bergio, hallini a liothida měly rovinaté aúrodné území, pročež byly znepokojovány útoky nepřátel.

63

po nich dle jordana

následují athelmil, Finnaithae, Fervir a gauthigoth, které charakterizuje

jako lidi líté a pohotové k vedení válek.

64

jordanes popisuje tedy veskandinávii kmeny lovecko-sběračské, které navíc obchodují kožešinami, akmeny zemědělské na jihu a východě oblasti. na jihu a východě byly, jak z jeho

líčení vyplývá, vyspělejší kmeny, u kterých se už zřejmě v této době

65

také

vyvinulo družinné prostředí, milié příštích vikinských výprav.

kmeny mixi, evagre a otingis

66

bydlely údajně ve skalních slujích jako

v nějakých pevnostech. v poněkud větší vzdálenosti od nich žiliostrogóti, raumarikové a aeragnaricii.

67

autor je ničím necharakterizuje, zato

o Finnech tvrdí, že jsou ze všech obyvatel scandzy nejmírnější a s nimi lze

srovnat i kmeny vinoviloth.

68

o suethidech, žijících snad nejenom vešvéd>61

protože o kožešinách safírové barvy lze těžko mluvit (modrá liška?), a navíc jsou o něco

níže označeny jako černé, nabízí se možnost, že snad mělo jít o ferinas pelles (kožešiny

divokých zvířat). 62

jord. get. 16 –23. 63

jord. get. 22. identifikace těchto kmenů a jejich sídel či pokusy o ně najdeme např. vmommsenových poznámkách k jeho edici jordana, v díle j. svennunga, o. c. 1967, s. 32–110,

v němž je uváděna i další literatura k tomuto tématu, v češtině pak jsou některé identifikace

obsaženy v překladu jordanových děl od s. doležala (2012). dále se zarcheologického hlediska problematice jejich identifikací věnoval j. calmer, který kmeny bergio

přesvědčivě identifikuje s krajem bjär ve švédsku, hallini umisťuje do hallandu,athelmil do himle, Finnaithy do Finveden, Fervir do Fjäre, kmeny liothida nejspíše do oblasti

luggude ve skåne. (territory – and dominion in th late iron age in southernskandinavia. in k. jennbert – l. larsson – r. petré – b. Wiszomirska – Werbart (ed.), regions and

reflections. lund 1991, s. 260 a 266.

64

gauthigoth ztotožnuje mommsen s ptolemaiovými gautoi. také j. svennung (o. c.,

s. 65n) je považuje za obyvatele švédských území västergötland, Östergötland a povodí

řeky vágr (jordanovy ř. vagus). Zajímavá je jeho domněnka, že cassiodorus, jordanův

předchůdce, vytvořil spojení gautové-gótové. jordanovo kompozitum Gauthigoth je v tomto

směru – a tedy v otázce původu černomořských a dolnodunajských gótů – skutečně hodno

dalšího bádání. 65

vendelské období. 66

vydavatelé jordanova rukopisu „n“ giunta a grillone navrhují následující úpravu: Ostro­

gothae mixti etiam Greothingis. 67

giunta a grillone upravují aeragnaricii na ragnarici. v tomto vydání je etnonymostrogótů vypuštěn. j. calmer lokalizuje raumariky do romerike v jižním norsku, ragnaricie

do švédského bohuslänu. (o. c., s. 260). 68

vinoviloth mohli být vinguli v norsku. tacitus uvažuje o jisté blaženosti, plynoucí zchudoby Fennů, ale o mírnosti se nezmiňuje (germ. 46), naopak je pro ně podle nějcharakteristická divokost. sku, ale i v norsku, píše, že vynikají tělesnou výškou a z jejich rodupocházejí též dánové, kteří vyhnali heruly.

69

v norsku uvádí také kmeny eunixi

a aetelrugi, augandzi a taetel,

70

granniové žili podle j. svenunga (s. 101)

i podle j. calmera (s. 61) v grónsku, o němž už tedy také mohl slyšet.

důvěryhodnost jordanových vědomostí v poslední době stále víceověřuje archeologie. j. calmer

71

shrnul výsledky archeologických výzkumů,

které dokládají, že již před 5. století po kr. vznikaly ve skandináviiohraničené sídlištní areály, které představují sociální jednotky, sdružené okolo

určitých mocenských center. podle velikosti těchto areálů šlo zřejmě okmenové svazy. tyto jednotky měly společný kult a pozoruhodné je zakončení

některých jejich názvů na koncovku „riki“, která znamená vlastně království,

říši, zkrátka politické uskupení.

72

tyto archeologicky zmapované sídelníareály odpovídají situaci, kterou jordanes popisuje, názvům kmenů, jež uvádí,

odpovídají středověké názvy, které tyto sídelní oblasti měly.

Ze středověkých autorů věnoval z pochopitelných důvodů germánskému severu, a zvláště skandinávii, velkou pozornost adamus bremensis.

73

byl

kronikářem hambursko-brémské arcidiecéze, která dostala od papeže

povolení pro christianizaci nejenom germánského, ale v podstatě celého

západoevropského severu.

74

Získával informace od očitých svědků,misionářů, i zcestovalého dánského krále svenda estridssona (asi 1020 –1076).

Zachoval mnoho cenných informací, ale přehršel geografických údajů,

s nimiž pracuje, mu někdy činila potíže a jindy zase podlehl vlivu starších

spisovatelů. patří totiž k autorům, kteří se nejednou snaží prokázat znalost

antické literatury a reálií.

když hledal etymologii názvu balt, odvozoval jméno moře z toho, že připomínalo balteus.

75

uvádí ovšem také, že se mu říkalo moře barbarů

nebo skythské. při této příležitosti podává také svědectví o náruživosti

seveřanů podnikat objevné plavby. velikost baltského moře se snažilpro>69

jord. get. 22–24. jsou to švédové, o nichž se autor nejprve krátce zmiňuje právě v norsku.

(srov. j. svennung, o. c. 1967, s. 97n). 70

j. calmer lokalizuje eunixy s jistou pravděpodobností do jihozápadního norska, etnonym

augandzi do oblasti egdir na norském pobřeží, aetelrugi do rogalandu, který se nacházel

v norsku a na západním pobřeží švédska, arochy do norského hordaru a rannie doromsdalu v norsku (o. c. 1991, s. 261). 71

j. calmer, o. c. 1991. 72

j. calmer, o. c. 1991, s. 259n; 262; 271. 73

krátce skandinávii popsal též v 8. stol. paulus diaconus; norský cestovatel ohthere zhålogalandu vylíčil své cesty (do bílého moře, do přístavu hedeby v dánsku a do anglie)

wessexskému králi alfredovi velikému (871–899), a ten je včlenil do svého překladu díla

paula orosia historiarum adversum paganos l. vii. 74

adam brem. i 15; rimbert, vita anskarii 13; 23. 75

antický pás k zavěšování zbraní. zkoumat dánský šlechtic ganuz Wolf

76

i norský král harald iii. (1015 –1066).

prozkoumat celé moře se jim prý nepodařilo kvůli nepřízni větrů a útokům

pirátů (vikingů). dánové ale stejně tvrdili, že jeho velikost je známa a že

za příznivého větru se dá za měsíc z dánska přeplout až do ruska, na šířku

pak že balt nepřekračuje sto mil.

77

adamus mohl za těchto okolností mít

k dispozici velmi čerstvé a věrohodné informace o dalekých severních

krajinách, pokud si ovšem i sami normanští mořeplavci nepřikrášlovali svá

vyprávění o dalekých cestách různými fantastickými bytostmi.

adamovo líčení skandinávie začíná popisem dánských krajů; nejprve jej zajímají jejich přírodní podmínky, a pochopitelně stav křesťanské víry. píše, že na jutském poloostrově je půda neúrodná, místy slaná, a kromě oblastí, které leží v blízkosti řeky egdory (eider), se téměř vše zdá být pusté. jen

málo se v některých oblastech najde obdělané půdy, někdy i sotva místa,

která jsou vhodná pro lidský život. ačkoli celá germanie děsí svýmihlubokými lesy, jutsko je v tomto směru ještě hroznější než ostatní kraje. lidé,

kteří jsou na pevnině ohrožováni nedostatkem potravy, jsou na mořivystaveni nebezpečí útoků pirátů. v mořských zálivech se však nacházejí největší

obce. tuto oblast císař otto i. podrobil zdanění a rozdělil na tři biskupství:

jedno se nachází ve šlesviku, jemuž se říká také haithabu a domácíobyvatelé jej nazývají sliam. odsud vyplouvají lodi ke slovanům, do švédska

a až do byzance. druhé biskupství bylo založeno v přístavu ripa (dn. ribe),

odkud plují lodi do Fríska, anglie i saska. třetí bylo založeno v aarhusu

(novější pravopis Århus). pluje se odsud do Finska, selandu, do skåne

a norska.

78

adamus tady nepochybně vychází ze znalosti současné situace (jak o tom svědčí např. popis obchodních tras) a ukazuje, jak se centra sociálního a ekonomického vývoje stávala zároveň centry christianizace. jeho úvodní popis poměrů ve skandinávii může napomoci k pochopení následků, které vyplynuly ze sociálního vývoje a relativního přelidnění právě těchto území (tedy vikinské nájezdy a migrace). moderní autoři přírodní a ekonomické

poměry v dánsku vikinské doby pokládají ovšem za velmi přijatelné.

v okolí dánska vzpomíná adamus ostrov Funis (Fyn), za nímž se nachází ostrov Wendila. oba leží v bezprostřední blízkosti jutska a jsou velmi úrodné. moře je kolem nich bouřlivé, a i pokud má člověk dobrý vítr, sotva unikne rukám pirátů. kromě takovýchto a podobných popisů adamus často 76

Zkomolené jméno, snad jarl ulf z 11. stol. 77

adam. brem. iv 11. jako skythské moře označovala antika zejména moře černé.adamus správně hovoří o propojení baltu se severním neboli britannským mořem; zároveň

mu však zkušenost vikinských mořeplavců, kteří se mezi oběma těmito moři pohybovali

po ruských jezerech a řekách, propojila balt s černomořím.

78

ibid. iv 1. udává směry a přístupy k jednotlivým místům, vzdálenosti po moři nebo pevnině, a jak jsme právě viděli, upozorňuje na nebezpečí, která na cestách číhají.

79

to vše bylo pro jeho současníky dozajista velmi užitečné.

o ostrově seelandu (ve vzdálenosti asi 30 km od dnešní kodaně), kde

leželo sídelní město dánských králů roskilde,

80

mimo jiné uvádí, že oplývá

velkým množstvím zlata, které tu bylo nashromážděno pirátskými nájezdy.

Zdejší piráti, o nichž autor dokládá, že je v dánských oblastech nazývalivikingové a v sasku ascomanni (podle termínu pro malou loď, zvanou askr),

platili dánskému králi daň, aby jim bylo dovoleno kořistit u „barbarů“.

tohoto dovolení ovšem často zneužívali i proti vlastním lidem. měli prý

i jiné nedobré mravy, o nichž se kronikáři nezdálo užitečné hovořit, leda

o tom, že ženy, pokud zcizoložily, jsou ihned prodány a muži, dopadení při

urážce majestátu

81

nebo jiném zločinu, chtějí být raději popraveni nežbičováni. dánové nemají jiné tresty než stětí sekyrou nebo otroctví, a když je

někdo odsouzen, proslaví se, pokud to bere vesele. neboť slzami a pláčem

a jinými druhy lítosti dánové pohrdají tak, že není dovoleno plakat ani pro

své viny ani pro drahé zesnulé.

82

Zajímavě vypráví také o ostrově Farria (helgolandu): lidé zde užívají jako paliva slámy a zbytků lodí. Říká se, že pokud piráti (muži na „vikingu“), odněkud přivezou i tu sebemenší kořist, vzápětí zahynou při ztroskotání lodi nebo jsou někým zabiti, žádný se nevrátí domů beze škody. proto mají ve zvyku poustevníkům, kteří tu žijí, s velkou zbožností přinášet desátky

z kořisti. (je jistě pozoruhodné, že takový druh výkupného pirátství jaksi

ospravedlnil a z námořních lupičů učinil zbožné muže). Země je bohatá

na plodiny a daří se zde dobytku, žije tu veliké množství ptáků; má jediný

pahorek a nerostou tu stromy, obklopena je příkrými skalisky a není sem

žádný přístup kromě jednoho, kde se vyskytuje i sladká voda; je to místo

uctívané všemi plavci, především však „piráty“. podle toho dostal takéostrov jméno „posvátná země“.

83

v životopise sv. Willibrorda má jménoFosetisland

84

a leží na hranicích dánů a Frísů. naproti pobřeží Fríska a dánska

jsou i jiné ostrovy, ale žádný z nich už není tak významný.

85

adama ovšem také zajímalo, jak byli normani nazýváni antickými autory. domnívá se, že jim říkali Hyperborejci, a vychází přitom z martiana 79

ibid. iv 4. 80

ibid. 5. 81

... si vel regiae maiestatis rei vel in aliquo fuerint scelere deprehensi... 82

ibid. 6. 83

jméno helgoland je tu odvozováno od heilig, posvátný a země, Land. 84

k této adamově informaci srov. vita Willibrordi i 9; ibid. 10 a 11; dále: altfridusmonasteriensis, acta s. ludgeri 19. v tomto případě měl ostrov jméno podle údajně zde uctívaného

boha Foseta. 85

adam. iv 2 a 3. capelly.

86

Zde se poprvé s jeho velmi, alespoň z většiny, realistickým aužitečným popisem severních končin evropy začínají snoubit vlivy ze staré

literatury a spekulace.

skåne je podle adama z brém nejkrásnější dánské území,

87

má dostatek

ozbrojených mužů, je bohaté plodinami i obchodem a v jeho době již plné

kostelů. Ze všech stran je tato krajina obklopena mořem, kromě jednoho

výběžku země, kde jsou hluboké lesy a příkré hory, přes něž se musí putovat

do gothie, „takže nevíš, zda dát přednost nebezpečím na moři nebo napevnině.“ severně od skåne sídlí až k birce gótové (to znamená obyvatelé

švédských krajů vestergötland a Östergötland) a pak suioni, jejichž sídla

se podle kronikáře prostírají až k „Zemi žen“. Znalci těchto míst tvrdili, že

od suionů se dá po souši dojít až do byzance.

88

tomuto pevninskémuspojení však údajně bránily barbarské národy.

89

jeden z nejvýznamnějších adamových zpravodajů, jenž mu vědomosti o skandinávii i jiných severních oblastech evropy předával zřejmě i ve formě veršů, jako to činili skaldové (Ipse rex recitavit mihi hanc cantilenam),dánský král svend estridsson, kromě jiného adamovi řekl o velkém ostrově aestlandu, o němž se říká, že je blízko Země žen, ačkoli neleží příliš daleko na sever od birky (björke nedaleko stockholmu). „Země žen“ může být jednou z důležitých stop antického vlivu na skandinávii – pokud ovšem dánský král nehovořil o matriarchátu nebo podobné instituci a „zemi žen“ z tohoto vyprávění nevytvořil v rámci svých snah prokázat antickévzdělání adamus,

90

který nazývá obyvatelky této země amazonkami

91

a sebral

o nich různá podivuhodná vyprávění: například se tvrdilo, že počnou, když

ochutnají vodu. jiní zase říkali, že otěhotní od obchodníků,

92

kteří plují

kolem, nebo od svých zajatců, či od monster, která se tu hojně vyskytují.

tuto poslední teorii kronikář považoval za věrohodnější.

93

věřil i tomu, že

86

adam. iv 12; mart. capella vi 664: hyperborejci jsou tu ovšem kladeni k pohoří ural

(riphajské hory); popis hyperborejců je poplatný hérodotovi. adam vychází z toho, že

jméno hyporborejců znamená lidi žijící daleko na severu. 87

tehdy bylo součástí dánska, dnes patří ke švédsku. 88

přes území dnešního Finska a evropské rusko. 89

adam iv 7; 14 a 15. 90

adam. iv 17 a 19. Zajímavé vysvětlení ke vzniku tohoto pojmu podává j. svennung

(o. c. 1967, s. 95): norové užívali pro Finy pojmu kvanové. název připomíná norský pojem

pro ženu (kvenna, kvinna). adama mohla ovšem ovlivnit i tacitova zpráva o sithonech. 91

herodot. iv 110 –116. jordanes (get. 44; 51; 56n a 107) také v existenci amazonek věřil,

viděl v nich však ženy skythského původu. 92

jordanes píše, že se jednou za rok setkávají s obchodníky na trzích. mužské plody pak

ponechávají otcům nebo je zabíjejí a vychovávají pouze dívky (get. 56). 93

vliv na tento jeho názor mohly mít např. představy antických autorů o původu hunů (srov.

jord. get. 21). po porodu se z mužských plodů stávají psohlavci, z ženských velmi krásné ženy. kynokefalové jsou údajně ti, kteří mají hlavu na hrudi a mezi slovy štěkají.

94

v rusku je bylo vidět zajaté. v končinách, kde měly žít amazonky,

uvádí kronikář také alany nebo albany,

95

kteří se vlastním jazykem nazývají

Wizzi, a ze všech nejkrutější jsou zde prý ambrones.

96

rodí se s šedinami

a píše o nich solinus. jejich vlast střeží psi. jestliže je třeba bojovat, postaví

ze psů šik. jsou tam i lidé bledí, zelení a dlouhověcí, kteří se nazývají husi.

97

Za nimi žijí anthropofagové, živící se lidským masem. námořníci prýuvádějí také mnohá jiná monstra.

bájné národy měly žít zejména na východ od švédska. historickým národem jsou v adamových popisech těchto krajin jen laponci. jinak zde měly žít amazonky, kynokefalové, kyklópové

98

, lidojedi (antičtíanthrópofagové), jednonožci, apod.

99

vesměs jde o bájná etnika, která antičtí autoři

umísťovali do černomoří, do různých krajů asie (homérské eposy kyklópy

umístily do východního středomoří), případně do afriky.

antičtí autoři, včetně v adamově době už zhruba 15 století starého a jinými spisovateli mu zprostředkovaného hérodotova díla, adamanepochybně ovlivnili, na druhou stranu však jsou jeho místy zmatené,mytologickými národy vyšperkované popisy i velmi zajímavým svědectvím oproojení vikinského světa od severozápadu po jihovýchod evropy, a ještě dál. srovnejme také jeho následující slova: Haec habui quae de sinu illo Baltico dicerem, cuius nullam mentionem audivi quempiam fecisse doctorum, nisi solum, de quo supra diximus, Einhardum. Et fortasse mutatis nominibus arbitror illud fretum ab antiquis vocari paludes Scithicas vel Meoticas, sive deserta Getarum, aut litus Scithicum,

100

quod Martianus ait: ‚confertum esse

multiplici diversitate barbarorum‘. ‚Illic‘, inquit, ‚Gethae, Daci, Sarmatae,

[Neutri,]

101

Alani, Geloni, Antropofagi, Trogloditae‘.“ (c. 20).

102

94

herodot. iv 191. 95

alani byli sarmatské etnikum v černomoří a u kaspiku, po vrcholné době stěhování národů

také v gallii a v severní africe, ne však na severu. albanové byly národy u kaspiku. tato

etnika by v antických líčeních s amazonkami skutečně souvisela.

96

ambroni doprovázeli na jejich tažení kimbry a teutony. není známo, zda byligermánského, nebo keltského původu. 97

Z antických pramenů pokud vím neznámí. 98

adam. iv 25. kyklópové by mohli být totožní s hérodotovými arimaspy (herodot. iv 13). 99

ibid. iv 25. 100

srov. mela, de situ orbis i 11. 3. Spectant ad septentrionem Scythae et litus Scythicum, nisi

unde frigoribus arcentur, usque ad Caspium sinum possident.

101

to je neurové. 102

„toto je, co jsem mohl povědět o onom baltském moři, o němž se dosud nezmínil žádný

z učených mužů, s výjimkou svrchu řečeného einharda. a snad bylo, jak se domnívám,

v antice nazýváno jinými jmény, skythské nebo maiótské močály tj. (azovské moře),pustina getů anebo skythské pobřeží (viz pozn. 100). martianus (capella) o něm píše, že je

poněkud složitější cestou mohlo dojít k uvedení „psohlavců“, třebaže ti se také nejednou v antických spisech vyskytují. nejstarší známá antická zmínka o psohlavcích pochází od básníka hésioda ze 7. století př. kr. jde o jeho Katalogos gynaikón, frg. 40a.

103

hovoří se tu o tom, že boreády zahnaly

harpyje do země massagetů a mj. těch, které nazývá hémikynés

104

.hérodotos

105

je jmenuje v africe (kynokefaloi a tvorové, kteří podle tvrzeníafričanů měli prý oči uprostřed hrudi). v prvním případě je podle hérodotova

líčení možné, že šlo o psohlavé paviány.

Zevrubný popis života psohlavých lidí najdeme u lékaře a historia ktésia, který žil kolem roku 400 př. kr., a to v jeho díle Indica.

106

byl lékařemperského krále artaxerxa ii. (404 –359/8) a psohlavé lidi nepopisuje jako nijak

zvláště primitivní. v jeho líčení

107

jsou etnikem, které je poplatné indickému

králi, žije v horách, živí se lovem, chovem domácích zvířat, sběrem plodů

a obchodní výměnou bohatství své krajiny, z něhož nejcennější je ambra.

mnohé údaje jsou nepochybně přehnané (např. o množství zbraní, které

každoročně dostávají), přehnané cifry se nám však v antických popisech

objevují často. největší problém představuje líčení jejich psích rysů. snad

na stejném teritoriu žili i lidoopi, živící se např. týmiž plody, a oba popisy

se smísily.

plinius st. a po něm claudius aelianus se o psohlavcích zmiňují také v indii a v popisu jejich rysů a života jsou závislí na ktésiovi.

108

rovněžstředověcí cestovatelé se s psohlavci „setkávali“. marco polo popsal psohlavce

v asii, konkrétně na andamanských ostrovech. ti se ovšem svým způsobem

života nepodobali kynokefalům ktésiovým. neměli krále a nebyli prý lepší

než divoká zvířata. pochopitelně také nebyli křesťany.

109

hustě osídleno různými početnými kmeny barbarů. žijí tu, jak praví, getové (thrácký

kmen) dákové, sarmati, neurové (podle hérodota skythský kmen), alani, geloni,antroofagové, troglodyté“. pojem „sinus“ užívá adam z brém většinou pro baltské moře

jako celek, protože v něm viděl záliv atlantiku. einhard, na něhož poukazuje (vita karoli

magni 12) v pobaltí správně uvádí normany, slovany a aesty. spojení severozápadních

končin evropy s azovským mořem se objevilo i u arabského autora al-mas‘údího (10. stol.).

píše, že thule je



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist