načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stěhování národů a sever Evropy -- Vikingové na mořích i na pevnině – Jarmila Bednaříková

Stěhování národů a sever Evropy -- Vikingové na mořích i na pevnině

Elektronická kniha: Stěhování národů a sever Evropy
Autor: Jarmila Bednaříková
Podnázev: Vikingové na mořích i na pevnině

Drsní muži ze severu nebyli jen obávanými válečníky Kniha navazuje na dva úspěšné předchozí autorčiny svazky věnované stěhování národů: Stěhování národů ... (celý popis)

hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75% 85%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Počet stran: 276
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran, 8 nečíslovaných stran obrazových příloh : ilustrace (některé barevné), mapy
Vydání: Vydání první
Skupina třídění: Dějiny Evropy
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-742-9744-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dějiny Skandinávie v období raného středověku a vikinské nájezdy do různých částí tehdejší Evropy. Práce sleduje historický vývoj severní části Evropy ve starověku a na počátku středověku. Text se také soustředí na zdejší královskou správu, společnost, právo nebo vojenství v raném středověku. Autorka rovněž zkoumá různé zdroje obživy Vikingů (výboje, zemědělství, řemesla a obchod). Největší pozornost je věnována vikinským nájezdům do Británie, Francie, Ruska, Grónska nebo oblasti Středomoří. Poslední kapitoly se věnují vikinskému náboženství a počátkům christianizace evropského severu.

Popis nakladatele

Drsní muži ze severu nebyli jen obávanými válečníky Kniha navazuje na dva úspěšné předchozí autorčiny svazky věnované stěhování národů: Stěhování národů Stěhování národů a východ Evropy                                                                       Kniha, navazující na dva úspěšné předchozí autorčiny svazky věnované stěhování národů, tentokrát představuje germánské obyvatele raně středověké Skandinávie jako účastníky jedné z největších migrací v historii. Zamýšlí se nad příčinami vikinských výbojů a rozsídlení, sleduje vývoj královské moci, roli družiny a starších institucí, jako byly sněmy (thingy), ve vývoji severské státnosti, sjednocování jednotlivých vývojových center v Dánsku, Norsku a Švédsku. Tzv. Vikingové v knize nevystupují jen jako dobyvatelé, ale také jako zemědělci, obchodníci, řemeslníci, umělci, mořeplavci a objevitelé, kteří nejednou dopluli až do tzv. Vinlandu. J. Bednaříková vychází především z údajů antických a raně středověkých pramenů o germánském severu (Skandinávii) od doby Tacitovy po kronikáře Adama z Brém. Na konkrétních příkladech ukazuje, co doba vikinských výbojů znamenala pro tehdejší Evropu, věnuje se vztahu skandinávských Germánů k původnímu obyvatelstvu zemí, které napadali, a akulturaci těchto bojovníků. Autorka porovnává hlavní rysy vikinské doby s charakteristickými rysy tzv. velkého stěhování národů, hledá obecné příčiny vzniku velkých migrací a epoch intenzivních výbojůa pokouší se rekonstruovat myšlení a etiku vikinské doby.

Předmětná hesla
Související tituly dle názvu:
Stěhování národů a sever Evropy Stěhování národů a sever Evropy
Bednaříková Jarmila
Cena: 238 Kč
Stěhování národů Stěhování národů
Bednaříková Jarmila
Cena: 198 Kč
Stěhování národů Stěhování národů
Bednaříková Jarmila
Cena: 394 Kč
Země barbarů Země barbarů
Dvořák Otomar
Cena: 231 Kč
K elektronické knize "Stěhování národů a sever Evropy -- Vikingové na mořích i na pevnině" doporučujeme také:
 (e-book)
Stěhování národů Stěhování národů
 (e-book)
Frankové a Evropa Frankové a Evropa
 (e-book)
Soumrak krále Slunce -- Válka o španělské dědictví 1701-1714 Soumrak krále Slunce
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

jarmila

bednaŘíková

stĚhování

národů

a sever evropy



historica

vikingové na mořích i na pevnině

vyšehrad

praha

2017

edice historica

ilustrace vybrala autorka

vyobrazení na s. 44, 51, 66, 78, 84, 97, 108,

130, 132, 186, 209, 210, 211, 215, 233

a v příloze obr. 2, 4–6, 10–13 převzata z:

Williams et al, the viking. nationalmuseet københavn 2013

typografie Zdeněk stejskal

odpovědný redaktor Filip outrata

e-knihu vydalo nakladatelství vyšehrad, spol. s r. o.,

v praze roku 2017 jako svou 1580. publikaci

vydání v elektronickém formátu první

(podle prvního vydání v tištěné podobě)

doporučená cena e-knihy 180 kč

nakladatelství vyšehrad, spol. s r. o.

praha 3, víta nejedlého 15

e-mail: info@ivysehrad.cz

www.ivysehrad.cz

© doc. phdr. jarmila bednaříková, csc. 2017

isbn 978-80-7429-839-4

Tištěnou knihu si můžete zakoupit na www.ivysehrad.cz

obsah

Úvod .........................................................9

nejstarší Zprávy o germánském severu..................16

doba vikinská – pŘechodné období dĚjin ................34

státy přechodného období mezi starověkem a středověkem.............35

severští králové.................................................40

správa skandinávských ÚZemí, společnost,

Zákony a vojenství ........................................61

královská správa................................................61

složení skandinávské společnosti ..................................65

právo vikinského období .........................................68

vojenství a vikinské lodi ..........................................72

viking a jiné Zdroje obživy ...............................81

výboje, usidlování, tributy a výkupné ...............................81

vikingové a karlovská Říše ...............................87

británie, irsko, skotsko

a ostrovy v moŘích okolo nich..........................129

island a grónsko...............................................143

objevení vinlandu..............................................147

vikingové ve stŘedomoŘí.................................155

normani v rusku a jejich vZtahy k byZanci.............176

další Způsoby obživy v dobĚ vikinské...................190

Zemědělství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190

Řemesla ......................................................194

obchod ......................................................196

integrace..................................................201

polyteistické náboženství a etika vikingů.............207

praktiky christianiZace na germánském severu.......219

ZávĚr.......................................................247

prameny .....................................................251

literatura.....................................................255

osobní jména .................................................260

kmeny, národy ................................................266

Zeměpisné pojmy ..............................................269

Úvod

počátek vikinského období je kladen do doby kolem roku 800 po kr. předcházela mu doba zvaná vendelská, v níž se utvářela řada charakteristických rysů vikinské epochy a jejíž začátek je datován do poloviny 6. století.

1

stanovení periodizačního mezníku, který by opravdu uspokojivě vyjádřil konec vikinského věku, je značně obtížné. dění tohoto období zasáhlo totiž kromě skandinávie i mnoho jiných oblastí: britské ostrovy, franskou říši a následné státní útvary, které na jejím území vznikly, pyrenejský i apeninský poloostrov, island a grónsko, území slovanů a dalších etnik v pobaltí, byzantské říše nebo ruska. každá z těchto oblastí by svou vikinskou dobu mohla vymezit trochu jinak.

2

vrchol vikinských výbojů a migrací v celoev

ropském měřítku představuje však 9. a 10. století.

prameny, z kterých lze vikinské období poznávat, jsou početné a různorodé. jde např. o kroniky evropských států, ležících mimo skandinávii – latinsky psané prameny z franské říše či jejích nástupnických států, v latině i v domácích jazycích vzniklé kroniky z oblasti dnešní británie a irska, latinské prameny z území itálie a řecké původem z byzantské říše, nestorův letopis sepsaný ve staré ruštině, a velmi důležité jsou i arabské prameny z různých končin muslimského světa. dále o této době vypovídají prameny vzniklé přímo ve skandinávii či jiném normanském prostředí, jako díla ariho moudrého, snorriho sturlusona, starší edda, početné islandské a norské ságy či básně skaldů, islandské zákony, kronikář saxo grammaticus, kroniky vzniklé v normanské normandii, různé legendy o světcích. při studiu zdrojů severské provenience seznáme, že i ságy a básně měly sloužit především k uchovávání historické paměti a mohou být cenným pramenem. Záleží na tom, jaké informace v nich hledáme. např. pro sakrální pojetí vlády na germánském severu, polyteistické zvyklosti, vikinské lodi a cesty, vojenství, myšlení, morálku, ale i vývoj některých institucí správy 1

arhenius, b. vendelzeit. in reallexikon der germanischen altertumskunde bd. 32.

berlin–new york 2006, s. 132n. 2

v současné literatuře se nejčastěji jako závěrečný periodizační mezník vikinské doby

vyskytuje polovina 11. stol. pojem vikinská doba vytvořil v r. 1873 j. j. a. Worsaae v díle

„de danskes kultur i vikingetiden“.


10

mají leckdy vysokou hodnotu a epigrafika i archeologie potvrzuje stále víc jejich údajů.

3

dále k poznání vikinské doby značně přispívají runové nápisy

a obrazové kameny, a velmi mnoho nových poznatků především v poslední době přinesla archeologie.

význam pojmu „vikingové“ bývá někdy vykládán jako „obyvatelé fjordů“

4

, nověji můžeme tuto etymologii nalézt např. v práci francouzského ba

datele r. boyera.

5

nicméně nemálo pramenů užívá tohoto pojmu ve smyslu

„bojovníci, nájezdníci, námořní lupiči“, a to někdy bez ohledu na etnicitu. snorri sturluson např. hovoří o estonských nebo slovanských vikinzích.

6

ve starší eddě, v první písni o helgim, vítězi nad hundingem, jsou „vikingové“ v podstatě synonymem pro hrdiny.

7

ve druhé písni o helgim čteme

(o valkyrje), že „... vítězila jak víkingové. až v zajetí ji helgi vzal“

8

a hrdinka

brynhild (která je vlastně převlečený helgi) o sobě také říká, že byla na vikinských výpravách.

9

velmi instruktivně pojem vikingové vykládá slovník,

který byl v 10. století pořízen ke staroanglické básni Widsith, v níž jsou vi kingové nazýváni Wicinga cynn.

10

ve slovníku se dočteme následující:

Pirata vel piraticus – Wicing. Archipirata: Yldest Wicing. vikingové jsou zde tedy mořští lupiči, piráti. pojem piratae se v dobových latinských pramenech nejednou vyskytuje jako synonymum pro vikingy, což je nepochybně jedním z nejpřesvědčivějších důkazů pro výklad tohoto označení.

11

3

srovnejme například tyto informace: hákon dobrý podle heimskringly zrušil zasvěcení

poháru starým božstvům znamením kříže. kříž býval vyrýván i na arabské mince, nesoucí

výroky z koránu. písemné svědectví o určité praktice je tu potvrzeno hmotným. 4

srov. cambridge medieval history iii (dále cmh iii). cambridge 1922, s. 309; vik je nor

ský pojem pro fjord. dalo by se připomenout, že ve starém jazyce Franků pojem wig také

označoval bojovníka (najdeme jej např. ve jméně chlodwig). 5

r. boyer, pour présenter les vikings. www.clio.fr..biblioteque/pour_presenter_les_vik-

ings_asp, s. 11. autor píše, že jde především o charakteristiku obchodníků, která je ve slově

vikingové akcentována, a chápe tedy termín vik jako fjord. slovo „vara“ v pojmu varjagové

vykládá jako routes. dále je zajímavý jeden z názvů pro vikingy v irsku: lochlann, souvi

sející s jezery (srov. c. F. keary, the vikings in the Western christendom ad 789 –ad

888. milwood 1975, s. 193). 6

heimskringla vi 16. (v případě citací 1. dílu heimskringly označujeme z úsporných důvodů

jednotlivé ságy římskými číslicemi. Znamenají: i – sága o ynglinzích; ii – sága o hálfdanovi

černém; iii – sága o haraldovi krásnovlasém; iv – sága o hákonovi dobrém; v – sága

o haraldovi, zvaném šedý plášť, vi – sága o olafu tryggvasonovi.) 7

první píseň o helgim, vítězi nad hundingem 37 a 29. 8

edda, druhá píseň o helgim, vítězi nad hundingem 4 a srov. 24. 9

edda, brynhildina cesta do podsvětí 3. 10

pojem cynn sice znamená lid, kmen, a ve výčtu kmenů jsou vikingové a tzv. lidvikingové

uváděni na třech místech básně (v. 47, 59 a 80). slovníkové vysvětlení pochází z 10. stol.,

stejně tak jako písemná podoba básně. přesto však Widsith vybízí v otázce významů pojmu

vikingové k dalšímu bádání. 11

srov. např. adam. iv 6: pyratae, quos illi Wichingos appellant. Zajímavě pojmu pirata užíval dánský středověký spisovatel saxo grammaticus: o dánském biskupu absalonovi napsal: ...non minus piratam se, quam pontificem gessit (choval se stejně tak jako pirát – rozumějme bojovník – i jako kněz). slova pirata užívá totiž saxo podle j. r. haglanda pro bojovníky, a to za víru i proti ní.

12

také v nejnovější literatuře k vikinské mu období najdeme etymologie stejného typu. podle j. l. byocka pojem víkingar znamená muže, kteří se sdružili, 12

j. r. hagland, the theme of marriage nd consanguinity in early norvegian law. in:

scandinavia and europe 800–1350. contact, conflict, and coexistence. in: j. adams and

k. holmann (ed.). turnhout 2004, s. 34. dračí hlava ze 7. stol., z vendelského období. (muzeum aan de stroom, antverpy). aby si na lodích dobývali kořist.

13

j. simpsonová pojem víkingr vykládá jako

„pirát“, víking znamená podle ní cestu za pleněním přes moře.

14

také podle

dalších autorů „viking“ znamená ozbrojené nájezdy a pirátství.

15

skandinávci

sami sebe původně nazývali podle území, kde žili: muži z vestfoldu, opplandu, atd. užívali i označení „muži ze severu“. s postupným procesem sjednocování jednotlivých skandinávských království pak přijímali národní jména. arabské prameny vikingy nazývaly také madžús – mágové (jak se označovali kněží perského zoroastrismu). nevybrali si tu vojenskou stránku jejich činnosti, ale zaregistrovali hlavně to, že byli pohany.

16

Z uvedeného vyplývá, že

pojem vikingové se přinejmenším v naprosté většině používal pro označení bojovníků, nájezdníků, pirátů a vyjadřoval způsob života těch, s nimiž se autoři pramenů setkali. někdy jej mohli samozřejmě užít také pro obchodníky, činnost bojovníků a obchodníků však v mnoha případech splývala.

obtížný může být ovšem i výklad jiných pojmů. prameny např. leckdy volně zachází s výrazy Normanni a Dani, přičemž termín Normanni může označovat skandinávské vikingy obecně. je tomu tak ve franských análech (např. annales bertiniani užívají pro vikinské nájezdníky v karlovské říši bez nějakého systému výrazy: pyratae Danorum, pyratae Nordmannorum, Dani, Nor(d)/manni, pyratae) i v anglosaské kronice.

17

dále je v anglosas

kém prostředí pro skandinávské germány užíváno i obecného označení hae­ dene (pohané). nelze tedy vždy jednoduše a jednoznačně zjistit, z kterého skandinávského území konkrétní vikingové připluli. povědomí o existenci dánska, norska a švédska jako určitých, nejprve geografických celků, se v době vikinské teprve utvářelo, a to od 2. poloviny 9. století.

18

bylo by tedy vlastně třeba zvážit, zda pojem vikingové psát s velkým, anebo malým v. ne ve všech případech by však bylo snadné rozlišovat, současníci se většinou nejdříve a také nejčastěji setkávali s germánskými obyvateli skandinávie jako s nájezdníky a mořskými lupiči a přenášeli někdy jejich název na celá společenství, z nichž tito bojovníci pocházeli, třebaže většina skandinávců nepochybně žila pokojným životem zemědělců, chovatelů dobytka, řemeslníků a obchodníků. proto též zůstaneme u dosavadního způsobu užívání i psaní tohoto slova. pojmy vikingové a normani budeme ze 13

j. l. byock, viking age iceland. london 2001, s. 12. 14

j. simpson, everyday life in the viking age. new york 1987, s. 11. 15

g Williams – p. pentZ – m. WemhoFF (ed.), viking. kopenhagen 2013, s. 17 a 79n. 16

aZmeh al a., barbarians in the arab eyes. past and present 134. oxford 1992, s. 3 –18. 17

srov. anglosaská kronika ad a. 787: III scipu Nordmanna of Heredalande (tři normanské

lodi ze „země ozbrojených lupičů“); v latinské verzi zjistíme, že šlo o dány. 18

e. roesdahl, the emergence of denmark and the reign of harald bluetooth; c. krag,

the creation of norway. in: s. brink – n. price (ed.) the viking World. oxford–new york

2008, s. 647 a 653. stylistických důvodů tam, kde to kontext umožňuje, užívat jako synonyma, a to pro germány původem ze skandinávie. v latinských pramenech o normanech v itálii a na sicílii najdeme jen pojem Normanni. i to by mohlo být určitým důkazem pro chápání výrazu „vikingové“ jako „bojovníci, nájezdníci“ (pokud prameny takto neodrážejí fakt, že zřejmě většina jich přišla z normandie). nešlo tu o stejná kořistnická tažení, jako např. do karlovské říše. byli to původně vojáci ve službách italských mocných, z kterých se stali dobyvatelé. případ varjagů na rusi je pak ještě o něco složitější.

vikingy v nejtradičnějším slova smyslu, chápané jako nájezdníky, ale i slavné mořeplavce a cestovatele, charakterizují velmi dobře verše, napsané na gripsholmském runovém kameni z doby kolem roku 1050, tedy zhruba z konce vikinské epochy: „odvážně cestovali, daleko se vypravili pro zlato, nasytili orly

19

daleko na východě, a zemřeli pak na jihu, v zemi saracénů“.

vikinský vůdce z první poloviny 11. století ingvar měl přívlastek, který by se dal přeložit jako „cestovatel do daleka“.

20

dalekých cest se účastnil také

nor thorer, řečený pes. plul z norska do bílého moře a zpět. Z dnešního archangelska prý přes ladogu a byzanc doputoval až do jeruzaléma. švéd ormiga navštívil byzanc, jeruzalém, island a obecněji území muslimského chalífátu na východě.

21

výboje a daleké cesty byly nejenom „podnikáním“, jehož si, alespoň podle severských pramenů, vážili sami vikingové, ale i charakteristikami vikingů v očích jiných současných populací. výboje začínaly nejprve skromně, rozrostly se v průběhu 9.–10. století a v následujícím období (s výjimkou itálie a sicílie) už zase doznívaly. prameny evropského kontinentu neumožňují vždy spolehlivě (anebo aspoň s větší mírou pravděpodobnosti) zjistit, jak velká množství skandinávců útočila, třebaže někdy najdeme přímo počty válečných lodí anebo padlých bojovníků. anglosaské prameny rozlišují mezi pojmy here – což znamená bojovníky na tažení za kořistí, ozbrojené lupičské bandy – a fyrd pro větší armádní uskupení.

22

nicméně ani údaje o těch

nejpočetnějších vikinských výpravách nemohou společnost vikinské doby představit převážně jako společenství nájezdníků a ozbrojených lupičů. vždyť stejný dojem učinili i germáni 1. století př. kr. na c. iulia caesara.

23

19

sycení orlů nebo jiných dravců je metaforou pro boj a pobití nepřátel. 20

g. Williams, Warfare and military expansion. in g. Williams – p. pentZ –

m. WemhoFF, the viking. nationalmuseet københavn, 2013, s. 81. 21

e. oXenstierna, die Wikinger. mundus verlag 2002, s. 285n. objevuje se vágní pojem

serkland, země saracénů, myslí se tím snad území chalífátu na východě, ale snorri

sturluson klade toto území i do afriky. srov. a. ture johnsson, austr i karusm och

sarklandsnamnet. Fornvännen 42, 1947, s. 290 –305. 22

g. Williams. in o. c. viking, 2013, s. 85. 23

caesar, bell. gall. vi 22.

Severní

AmerikA

L’Anse aux meadows

Dublin

Yo r k

Hedeby

roskilde

Dorestad

ingelheim

ribe

Córdoba

Borg

Severní

AtLAntSký oCeán

Severní

moře

evropA

AFrikA

Baltské moře

středozemní moře

vikinský svět na speciálně

upravené mapě, převzaté

z publikace: g. Williams,

p. pentZ, m. WemhoFF,

the viking, nationalmuseet

københavn 2013, kde je

skandinávie ve středu cest

a usídlování vikingů.

roskilde

Stará Ladoga

kyjev

Barda’ah

konstantinopol

novgorod

Gnězdovo

Bulgar

Borg

ASie

Baltské moře

Černé moře

středozemní moře

nejstarší Zprávy

o germánském severu

předtím, než přikročíme k popisu jednotlivých institucí a událostí vikinského období, bude vhodné se podívat, co vlastně bylo o domově vikingů či normanů, skandinávii, známo v časech, kdy sem přicházel římský import a byly navazovány první styky s římským impériem, v období, kdy se rodila vikinská společnost i v době, kdy se již o ni musely anebo měly blíže zajímat evropské země, které s ní mírově anebo v rámci vojenských konfliktů přicházely do styku.

pobaltí a skandinávie

24

se v dílech antických spisovatelů objevují už

kolem přelomu n. l. a poté již hojněji od 1. století po kr. nejprve jde o zmínky velmi stručné. císař octavianus augustus (27 př. kr. až 14 po kr.) se ve svém životopise Res gestae divi Augusti chlubí, že jeho loďstvo doplulo až ke hranicím kimbrů. hranice dnešního dánska představovaly tedy pro Římany kolem přelomu letopočtu ještě hodně vzdálenou končinu.

k nejstarším autorům, kteří popisují nejenom některé zdejší kraje, ale i život v nich, patří tacitus. jedním z důvodů raného zájmu o tato území byl obchod s jantarem, jemuž podle tohoto antického autora germáni říkali glaesum.

25

tacitus se o „barbarskou“ realitu zajímal ovšem zejména proto,

že si už ve své době uvědomoval nebezpečí, které „barbaři“, konkrétně germáni, pro římskou říši představují.

26

některé z kmenů uváděných tacitem figurují i ve vikinském období. Za gotony (předky gótů, v jeho době sídlícími u ústí visly a částečně už i na východ od něho) jsou podle něj (směrem na západ) sídla rugiů a lemoviů, a po nich v jeho líčení následují suionové, jedni z předků švédů. kromě síly mužů a zbraní tohoto etnika byla už v této době, koncem 1. století n. l., známa i síla loďstev suionů a tacitus, jeden z výjimečných antických spisovatelů, kteří se snaží zjistit pravdivé informace o „barbarech“, věnuje proto jejich lodím velkou pozornost. píše, že byly odlišné od římských. příď vybíhala na obě strany, takže mohly přistávat z obou konců, nepoužívaly tehdy 24

balt byl zván mj. mare Germanicum, třebaže na jeho březích nežili pouze germáni; i pobalt

ské aesty např. ovšem tacitus pokládal za germány, ačkoli patří k baltům. 25

tac. germ. 45. 26

srov. germania 33 a 37: Quippe regno Arsacis acrior est Germanorum libertas. ještě plachet,

27

vesla nebyla upevněna na bocích jako na triérách a různých

podobných druzích antických plavidel, byla volná a užívala se k veslování dopředu i dozadu. už v té době musela být tedy manévrovací schopnost skandinávských flotil značná. autorovy informace o „neomezených vládcích“ a o tom, že muži tady nesmějí volně nosit zbraně, jsou ovšem méně věrohodné. možná šlo pouze o některé z těchto kmenů, podobné gotonům, u nichž tacitus také zaznamenává pevnější královládu.

28

Za suiony sídlily

kmeny sithonů, kteří se ostatním obyvatelům severu podobaly prý ve všem kromě toho, že jim vládla žena, což tacitus považuje za velikou hanbu

29

a my

za svědectví o určitém vývojovém stadiu rodové společnosti.

severovýchod evropy obývali podle tacita mj. také Finové (Fenni). i o těchto budoucích skandinávcích už píše, i když ne zrovna s obdivem. jsou podle něho divocí a neobyčejně chudí. kromě luků nemají jiné zbraně, a protože jim chybí železo, hroty šípů vyrábějí z kostí. neznají koně, nemají pevné příbytky, jen chatrče, spletené z větví. živí se divoce rostoucími bylinami a lovem. nestarají se o náboženství.

30

topoi se tady mísí se skuteč

ností, ale skutečnost převládá.

pomponius mela

31

v 1. století po kr. píše, že severně od řeky labe se

rozkládá veliký mořský záliv, zvaný codanus, v němž jsou hojné velké i malé ostrovy. jejich obyvateli se nezabývá, ale zato u něj poprvé najdeme název scandinavia. Za ostrov byla považována po celé období antiky. pod stejným názvem jako mela uvádí skandinávii v témž století také polyhistor plinius starší.

32

klaudios ptolemaios, jeden z nejznámějších antických geografů, ve 2. století po kr. píše, že v severním oceánu (má tady na mysli i balt) jsou čtyři velké a tři malé ostrovy, které se nazývají „skandíai“. je však obtížné určit, 27

jde o údaj, který lze ověřit prostřednictvím vyobrazení na skandinávských obrazových

kamenech. Zato údaj o „dvojí přídi“ by mohl napovědět, že vývoj vikinských typů lodí začíná

dříve než v 5. stol. (viz níže). 28

starobylost rodu amalů přitom zdůrazňuje i jordanes (srov. např. get. 78) a oba autoři se

takto vzájemně potvrzují. u germánských kmenů, pocházejících ze severu evropy, exis

tovala silná sakralita vlády, vlastnost, která vedla velmi záhy k vytvoření dynastií. vláda se

sakrálními rysy mohla na antické vzdělance působit jako „neomezená“, třebaže král měl

patriarchální moc a silně závisel na sněmech bojovníků. 29

tac. germ. 44n. 30

tac. germ. 46. 31

mela, De situ orbis iii 3, 31 a iii 6, 54: Super Albim Codanus ingens sinus magnis parvisque

insulis refertus, est. ... Scandinavia, quam adhuc Teutoni tenent. mela vychází ze ztrace

ného spisu m. terentia varrona, který žil v době octaviana augusta (srov. j. svennung,

jordanes und scandia. stockholm 1967, s. 7.) 32

plin. nh iv 96; viii 39. co ptolemaios ve svém díle Geógrafiké Hyfégésis těmito skandiemi přesněji myslí. největší a nejvýchodnější z nich totiž, jak tvrdí, leží u ústí visly.

33

nedá se říci, zda šlo např. o oland, gotland, nebo některý menší ostrov. takový popis činí potíže i při hledání původního domova gótů, protože jejich původ ze skandinávie, o němž píše jordanes, nemusí znamenat území, jež tímto pojmem označujeme dnes, ale i ostrovy a kraje ve východním pobaltí a v povislí, tam, kde sídla gótů zachytili strabón a tacitus.

Z ostrovů, které leží v severním atlantiku a posléze náležely k prostředí germánského severu, byl antickým autorům už odedávna znám ostrov, který nazývali thule či thyle. psal o něm už ve 4. století př. kr. pýtheas z massalie,

34

jehož dílo Περὶ τοῦ ̓Ωκεανοῦ se nedochovalo. cituje z něho

však strabón,

35

geograf posledního století př. kr., jenž thule považuje za nej

severnější území evropy, o němž se ví velmi málo. podle pýthea mělo být vzdáleno šest dní plavby na sever od británie. už u tohoto mořeplavce se zřejmě objevila povědomost o zdejších polárních nocích a dnech, velmi pak v antice rozšířená. je možné, že se již v této době jednalo o znalost islandu, ačkoli na sever od británie a za 60. rovnoběžkou leží i shetlandy a Faerské ostrovy. pýtheem uváděná doba plavby by ovšem vzdálenosti od británie k islandu mohla odpovídat docela dobře. tzv. pseudo skylakův periplús udává např. překonání vzdálenosti z kartága do gibraltaru (820 námořních mil) za sedm dní při rychlosti necelých pět námořních uzlů za hod. Z británie (konkrétně z blackpoolu) na island (do přístavu hofn na východním pobřeží) je dnes udávána vzdálenost kolem 730 mil. také časově je pseudoskylakův údaj pýtheově zprávě blízký, uvedený popis plaveb vznikl rovněž ve 4. století př. kr.

strabón o lidech z thule píše, že se živí rostlinnou stravou (proso, obilí, konzumují také med).

36

básník vergilius užívá jména tohoto ostrova jako

symbolu oceánu, nesmírné octavianovy moci a jeho božství.

37

plinius st.

38

o thule uvádí v podstatě tytéž informace jako strabón a tacitus toto území 33

ptolem. hyfeg. ii 11, 33 –35. 34

plavil se ve službách řeckých obchodníků z massalie, dnešní marseille. 35

strab. geographica i 4; iv 5. strabón také (vi 34) porovnává klimatické podmínky, panující

na ostrově thule, s podmínkami v pohoří ural, třebaže cirkumpolární klima se projevuje

jen v severnější části tohoto horstva. taková komparace mohla ovlivnit zvláštní mínění

pomponia mely (de situ orbis iii 57), že thule leží na severovýchodě (na sever od skythie,

kterou antičtí autoři nejčastěji mínili krajiny prostírající se severně od černého a kaspic

kého moře, třebaže skythy umisťovali do celého pásma euroasijských stepí). 36

ibid. iv 5. 37

verg. georg. i 30: An deus immensi venias maris ac tua nautae numina colant, tibi serviat

Ultima Thyle. srov. k tomu: valerius probus, comm. in verg. georg. i 30. 38

plin. nh ii 77; iv 16. lokalizuje někam do blízkosti orknejí.

39

stručně se o ostrovu thule zmi

ňuje též geograf dionýsios periégétes ve 2. století po kr.

40

a jeho pozdější

latinský překlad (avienus). nové poznatky se u těchto autorů neobjevují.

dalším antickým spisovatelem, který se germánským územím na severu, třebas více na severovýchodě než severozápadě, věnoval, byl ve 3. století po kr. solinus ve svém díle Collectanea rerum memorabilium.

41

největší

ostrov germánie se podle něj nazývá „gangavia“. mohla by to být skandinávie,

42

bližší informace o ní však nepodává.

v germánii jej zajímají především nerostné suroviny, které byly předmětem vzájemného obchodu (a tento obchod zase zdrojem poznání).

43

Z krajin

na severozápadě (kromě británie) blíže popisuje irsko a thule. o moři mezi irskem a británií píše, že je po většinu roku pro plavbu nepříznivé a měří 110 mil.

44

kolem británie je mnoho ostrovů a thule je nejzazší z nich. Za letního

slunovratu tu není žádná noc a za zimního žádný den. Za tímto ostrovem je moře „líné“ a zamrzá.

45

ammianus marcellinus věnoval ve svém historickém díle ze 4. století po kr. mnoho místa též geografii a popisu různých etnik,

46

vzdálenější seve

rozápad evropy jej však nezajímal. jediná zmínka o něm ukazuje, že thule byla v jeho práci symbolem něčeho pro antický svět hodně odlehlého: quo etiam, si apud Thyle moraretur Ursicinus, acciri eum magnitudo rerum... flagitabat...

47

orosius (počátkem 5. stol.) uvádí ze severozápadních evropských ostrovů orcadas (orkadské ostrovy), kterých je celkem 33, z toho podle orosia dvacet pustých a pouze 13 obydlených.

48

orosiova zeměpisu věnovaná

část díla Historiarum adversum paganos si vědomě nečiní nárok na popis celé evropy, po orkadách popisuje ještě ostrov thule, o němž tvrdí, že leží 39

tac. agricola i 30. 40

perieg. ggm ii 106. 41

spatřuje se v něm kompilace z pomponia mely, plinia st., suetoniova díla „prata“ a dalšího,

neznámého pramene. viz slovník latinských spisovatelů, 1984, s. 571n. 42

solinus, collectanea 2. srov. graeesse, orbis latinus, s. v. gangavia. 43

solinus, collectanea 9 a 14. 44

ibid. 22, 2– 7. 45

ibid. 22, 9. v době vikinské se mluví o zamrzání moře kolem islandu. Zeměpisná šířka

severního uralu, s nímž je thule v antických zprávách často srovnávána, odpovídá islandu

a thule je také uváděna v singuláru (ne jako např. orcadas, kde už název sám poukazuje

na souostroví). antické zprávy však přesto prakticky neumožňují zaujmout k poloze thule

jednoznačné stanovisko. 46

uvádí více než stovku různých kmenů a národů, žijících mimo římskou říši. 47

ammian. Xviii 6, 1: i kdyby se ursicinus nacházel až na (ostrově) thyle, závažnost situace

vyžadovala jej povolat. 48

oros. hist. adv. pag. i 2, 78n. zhruba uprostřed oceánu a je znám jen málokomu.

49

budoucí území dán

ska, norska, švédska a Finska již nezmiňuje.

nerostné bohatství nebo různé kuriozity germánských krajů na severu sice antické geografy i historiky přitahovaly, ale mnohem více než severní a severozápadní evropa se v centru jejich zájmu obvykle nacházela asie a afrika, kde se zrodily staré a vyspělé civilizace. u autorů doby vrcholícího stěhování národů nás ovšem udivuje, že nevyužili informačních zdrojů, které měli i o vzdáleném germánském severu k dispozici přímo na území říše. takovou užitečnou zvědavost projevil teprve až raně byzantský řecky píšící historik prokopios.

o kraje na severozápadě evropy se prokopios zajímal v souvislosti se vztahy mezi byzancí a heruly.

50

informace o ostrovu, který nazývá thule,

a jímž ovšem tentokrát zcela jistě není island, ale severní oblasti skandinávie, pokládané za ostrov, získával nejspíše od herulských vojáků v byzantských službách a patří k jedněm z nejcennějších a nejspolehlivějších zpráv o severu evropy. nepíše pouze o polárních dnech a nocích, ale i o depresi, která obyvatele v období nocí přepadá, o tom, že většina půdy na tomto „ostrově“ je pustá a v jeho obyvatelných končinách žije třináct kmenů, z nichž každý má svého krále.

51

o tom, že byl informován dobrými znalci tamějšího

prostředí, svědčí i to, že se dověděl odpověď na svou otázku, jak v době půlročního dne nebo noci obyvatelé počítají čas. herulové v jeho době na sever skandinávie nejen vyjížděli, ale také se z něho vraceli zpět na území byzance. sám historik litoval, že se tam nemůže podívat, ale nepovažoval takovou výpravu za nijak nemožnou. na nejnižší úrovni ze všech kmenů tu tenkrát byli skrithifinové, o nichž prokopios tvrdil, že žijí jako zvířata. nebyli totiž zemědělci, živili se jen lovem, oblékali se do kůží ulovených zvířat, které sešívali zvířecími šlachami. s muži se lovů účastnily také ženy,

52

které své

děti prý nekojily, ale živily morkem. pokrokovější kmeny charakterizuje tím, že uctívají mnoho božstev, a popisuje přitom také, jak obětovali prvotiny z válek. mezi těmito způsoby je i typiycky germánské oběšení na stromě.

53

prokopiovy zprávy jsou v mnoha směrech pro další hodnocení vikinského 49

Údaj „uprostřed oceánu“ a „známý jen málokomu“ však může napovídat, že skutečně neměl

na mysli ostrovy u británie, která byla římskou provincií a Římané ji celkem dobře znali,

především však mohli mít spolehlivé informace od domácích obyvatel. 50

prokop bg ii 15, 4 –26. 51

popisuje tu období vlády kmenových náčelníků, které na germánském severu známe ještě

i z části vikinské epochy. 52

tutéž informaci podává o Fennech i tacitus (germ. 46). není tedy jasné, zda tady proko

pios neužil jeho popisu. 53

původně to byla zřejmě oběť za úrodu. tacitus (germ. 12) píše, že takto germáni trestají

zrádce a přeběhlíky. dny a noci rozeznávali lidé v polárních krajích podle polohy slunce

na obloze, podle pohybů měsíce a hvězd. světa důležité, ba pozoruhodné. herulové, pocházející ze skandinávie, se sem běžně vraceli, byli to jistě vynikající mořeplavci a měli dobré loďstvo.

historik jordanes, žijící rovněž v 6. století jako prokopios, se o skandinávii zajímal zvláště podrobně díky tomu, že odsud byl vyvozován původ gótů, v jejichž společnosti žil, a snad i on sám byl gót.

54

v severním oce

ánu leží dle jeho líčení veliký ostrov, který se nazývá „scandza“, případně „scandia“. tento ostrov má podobu citroníkového listu a uzavírá se směrem k protáhlému konci (tedy k severu). matoucí je jeho líčení, týkající se řeky visly: tato řeka se na dohled (in conspectu) scandzy vlévá do „severního moře“. na východě má scandza největší jezero světa (je jím míněno dnešní jezero vänern), v němž pramení řeka vagus (göta), vlévající se do oceánu. na západě a na severu je obklopena širým mořem, jež je na severu nesplavné. baltské moře považuje za část tohoto oceánu a říká, že jsou v něm mnohé, třebaže malé ostrovy. Území těchto ostrovů jsou krutá nejenom nepohostinností svých obyvatel, ale i výskytem divokých zvířat.

55

Zdá se, že nejasnost jordanova líčení vzniká především smísením informací převzatých z ptolemaia, který své skandinávie umisťuje k ústí visly, a vědomostí o skutečné poloze dnešního dánska, švédska, norska a Finska, které se k němu mohly nejlépe dostat prostřednictvím ústní tradice nebo i soudobých svědectví germánů, pocházejících z těchto končin. svědčilo by o tom i to, že jordanes sice uvádí kmeny scandzy, jmenované ptolemaiem, ale přidává k nim ještě mnohé další. alexandrijský geograf jich uváděl sedm: chaideinoi, Favonai, Firaisoi, Finnoi, gútai, daukiónes a leuónoi.

56

historik

gótů pak kromě dalších jmen podává o některých z těchto etnik i stručné informace. u kmene adogit

57

panuje podle něho po čtyřicet dní v létě den

a v zimě po stejnou dobu noc. scretefennové

58

se neživí rostlinnou stravou,

ale obživu jim poskytuje lov a ptačí vejce. hojnost obživy jim dávaly také močály na jejich území, kde se prý rodilo mnoho zvířat.

59

o kmeni suehans

60

54

jordanova vlastní formulace ohledně jeho původu je nejasná. (get. 266 a 316: Nec me quis

in favorem gentis praedictae, quasi ex ipsa trahenti /var. trahentem/ originem, aliqua adi­

disse credat...)

55

jord. get. 9; get. 24. v této pasáži autor popisuje skutečnou skandinávii, nikoli ostrovy

v blízkosti ústí visly. uvádí ji totiž do souvislosti s ostrovem thyle a s orkadskými ostrovy. 56

ptolem hyfeg. ii 11, 35. 57

podle mommsenových poznámek k edici šlo o obyvatele norského nordlandu. s. dole

žal upřesňuje, že by mohlo jít o obyvatele oblasti mezi norskými městy tromsø a bodø

(poznámka 50, s. 196). j. svennung, o. c. 1967, s. 32–34, v nich spatřuje obyvatele hálo

galandu. 58

jeden z názvů pro Finy, případně laponce (samojedy) – srov. j. svennung, o. c. 1967,

s. 41. 59

paulus diac. hist. lang. i 8 píše o jejich obchodování kožešinami. 60

jsou to svear mezi jezery mälaren a hjelmar, tacitovi suiones. píše, že jeho příslušníci byli chovateli vynikajících koní a široko daleko obchodovali s kožešinami (sapherinas pelles)

61

. byli chudí, ale neobyčejně

bohatě oblečení, totiž do černých kožešin.

62

kmeny theustes, vagoth, bergio, hallini a liothida měly rovinaté a úrodné území, pročež byly znepokojovány útoky nepřátel.

63

po nich dle jordana

následují athelmil, Finnaithae, Fervir a gauthigoth, které charakterizuje jako lidi líté a pohotové k vedení válek.

64

jordanes popisuje tedy ve skandi

návii kmeny lovecko-sběračské, které navíc obchodují kožešinami, a kmeny zemědělské na jihu a východě oblasti. na jihu a východě byly, jak z jeho líčení vyplývá, vyspělejší kmeny, u kterých se už zřejmě v této době

65

také

vyvinulo družinné prostředí, milié příštích vikinských výprav.

kmeny mixi, evagre a otingis

66

bydlely údajně ve skalních slujích jako

v nějakých pevnostech. v poněkud větší vzdálenosti od nich žili ostrogóti, raumarikové a aeragnaricii.

67

autor je ničím necharakterizuje, zato

o Finnech tvrdí, že jsou ze všech obyvatel scandzy nejmírnější a s nimi lze srovnat i kmeny vinoviloth.

68

o suethidech, žijících snad nejenom ve švéd

61

protože o kožešinách safírové barvy lze těžko mluvit (modrá liška?), a navíc jsou o něco

níže označeny jako černé, nabízí se možnost, že snad mělo jít o ferinas pelles (kožešiny

divokých zvířat). 62

jord. get. 16 –23. 63

jord. get. 22. identifikace těchto kmenů a jejich sídel či pokusy o ně najdeme např. v momm

senových poznámkách k jeho edici jordana, v díle j. svennunga, o. c. 1967, s. 32–110,

v němž je uváděna i další literatura k tomuto tématu, v češtině pak jsou některé identifikace

obsaženy v překladu jordanových děl od s. doležala (2012). dále se z archeologic

kého hlediska problematice jejich identifikací věnoval j. calmer, který kmeny bergio

přesvědčivě identifikuje s krajem bjär ve švédsku, hallini umisťuje do hallandu, athel

mil do himle, Finnaithy do Finveden, Fervir do Fjäre, kmeny liothida nejspíše do oblasti

luggude ve skåne. (territory – and dominion in th late iron age in southern skandina

via. in k. jennbert – l. larsson – r. petré – b. Wiszomirska – Werbart (ed.), regions and

reflections. lund 1991, s. 260 a 266.

64

gauthigoth ztotožnuje mommsen s ptolemaiovými gautoi. také j. svennung (o. c.,

s. 65n) je považuje za obyvatele švédských území västergötland, Östergötland a povodí

řeky vágr (jordanovy ř. vagus). Zajímavá je jeho domněnka, že cassiodorus, jordanův

předchůdce, vytvořil spojení gautové-gótové. jordanovo kompozitum Gauthigoth je v tomto

směru – a tedy v otázce původu černomořských a dolnodunajských gótů – skutečně hodno

dalšího bádání. 65

vendelské období. 66

vydavatelé jordanova rukopisu „n“ giunta a grillone navrhují následující úpravu: Ostro­

gothae mixti etiam Greothingis. 67

giunta a grillone upravují aeragnaricii na ragnarici. v tomto vydání je etnonym ostro

gótů vypuštěn. j. calmer lokalizuje raumariky do romerike v jižním norsku, ragnaricie

do švédského bohuslänu. (o. c., s. 260). 68

vinoviloth mohli být vinguli v norsku. tacitus uvažuje o jisté blaženosti, plynoucí z chu

doby Fennů, ale o mírnosti se nezmiňuje (germ. 46), naopak je pro ně podle něj charak

teristická divokost. sku, ale i v norsku, píše, že vynikají tělesnou výškou a z jejich rodu pocházejí též dánové, kteří vyhnali heruly.

69

v norsku uvádí také kmeny eunixi

a aetelrugi, augandzi a taetel,

70

granniové žili podle j. svenunga (s. 101)

i podle j. calmera (s. 61) v grónsku, o němž už tedy také mohl slyšet.

důvěryhodnost jordanových vědomostí v poslední době stále více ověřuje archeologie. j. calmer

71

shrnul výsledky archeologických výzkumů,

které dokládají, že již před 5. století po kr. vznikaly ve skandinávii ohraničené sídlištní areály, které představují sociální jednotky, sdružené okolo určitých mocenských center. podle velikosti těchto areálů šlo zřejmě o kmenové svazy. tyto jednotky měly společný kult a pozoruhodné je zakončení některých jejich názvů na koncovku „riki“, která znamená vlastně království, říši, zkrátka politické uskupení.

72

tyto archeologicky zmapované sídelní are

ály odpovídají situaci, kterou jordanes popisuje, názvům kmenů, jež uvádí, odpovídají středověké názvy, které tyto sídelní oblasti měly.

Ze středověkých autorů věnoval z pochopitelných důvodů germánskému severu, a zvláště skandinávii, velkou pozornost adamus bremensis.

73

byl

kronikářem hambursko-brémské arcidiecéze, která dostala od papeže povolení pro christianizaci nejenom germánského, ale v podstatě celého západoevropského severu.

74

Získával informace od očitých svědků, misio

nářů, i zcestovalého dánského krále svenda estridssona (asi 1020 –1076). Zachoval mnoho cenných informací, ale přehršel geografických údajů, s nimiž pracuje, mu někdy činila potíže a jindy zase podlehl vlivu starších spisovatelů. patří totiž k autorům, kteří se nejednou snaží prokázat znalost antické literatury a reálií.

když hledal etymologii názvu balt, odvozoval jméno moře z toho, že připomínalo balteus.

75

uvádí ovšem také, že se mu říkalo moře barbarů

nebo skythské. při této příležitosti podává také svědectví o náruživosti seveřanů podnikat objevné plavby. velikost baltského moře se snažil pro- 69

jord. get. 22–24. jsou to švédové, o nichž se autor nejprve krátce zmiňuje právě v norsku.

(srov. j. svennung, o. c. 1967, s. 97n). 70

j. calmer lokalizuje eunixy s jistou pravděpodobností do jihozápadního norska, etnonym

augandzi do oblasti egdir na norském pobřeží, aetelrugi do rogalandu, který se nacházel

v norsku a na západním pobřeží švédska, arochy do norského hordaru a rannie do rom

sdalu v norsku (o. c. 1991, s. 261). 71

j. calmer, o. c. 1991. 72

j. calmer, o. c. 1991, s. 259n; 262; 271. 73

krátce skandinávii popsal též v 8. stol. paulus diaconus; norský cestovatel ohthere z hålo

galandu vylíčil své cesty (do bílého moře, do přístavu hedeby v dánsku a do anglie)

wessexskému králi alfredovi velikému (871–899), a ten je včlenil do svého překladu díla

paula orosia historiarum adversum paganos l. vii. 74

adam brem. i 15; rimbert, vita anskarii 13; 23. 75

antický pás k zavěšování zbraní. zkoumat dánský šlechtic ganuz Wolf

76

i norský král harald iii. (1015 –1066).

prozkoumat celé moře se jim prý nepodařilo kvůli nepřízni větrů a útokům pirátů (vikingů). dánové ale stejně tvrdili, že jeho velikost je známa a že za příznivého větru se dá za měsíc z dánska přeplout až do ruska, na šířku pak že balt nepřekračuje sto mil.

77

adamus mohl za těchto okolností mít

k dispozici velmi čerstvé a věrohodné informace o dalekých severních krajinách, pokud si ovšem i sami normanští mořeplavci nepřikrášlovali svá vyprávění o dalekých cestách různými fantastickými bytostmi.

adamovo líčení skandinávie začíná popisem dánských krajů; nejprve jej zajímají jejich přírodní podmínky, a pochopitelně stav křesťanské víry. píše, že na jutském poloostrově je půda neúrodná, místy slaná, a kromě oblastí, které leží v blízkosti řeky egdory (eider), se téměř vše zdá být pusté. jen málo se v některých oblastech najde obdělané půdy, někdy i sotva místa, která jsou vhodná pro lidský život. ačkoli celá germanie děsí svými hlubokými lesy, jutsko je v tomto směru ještě hroznější než ostatní kraje. lidé, kteří jsou na pevnině ohrožováni nedostatkem potravy, jsou na moři vystaveni nebezpečí útoků pirátů. v mořských zálivech se však nacházejí největší obce. tuto oblast císař otto i. podrobil zdanění a rozdělil na tři biskupství: jedno se nachází ve šlesviku, jemuž se říká také haithabu a domácí obyvatelé jej nazývají sliam. odsud vyplouvají lodi ke slovanům, do švédska a až do byzance. druhé biskupství bylo založeno v přístavu ripa (dn. ribe), odkud plují lodi do Fríska, anglie i saska. třetí bylo založeno v aarhusu (novější pravopis Århus). pluje se odsud do Finska, selandu, do skåne a norska.

78

adamus tady nepochybně vychází ze znalosti současné situace (jak o tom svědčí např. popis obchodních tras) a ukazuje, jak se centra sociálního a ekonomického vývoje stávala zároveň centry christianizace. jeho úvodní popis poměrů ve skandinávii může napomoci k pochopení následků, které vyplynuly ze sociálního vývoje a relativního přelidnění právě těchto území (tedy vikinské nájezdy a migrace). moderní autoři přírodní a ekonomické poměry v dánsku vikinské doby pokládají ovšem za velmi přijatelné.

v okolí dánska vzpomíná adamus ostrov Funis (Fyn), za nímž se nachází ostrov Wendila. oba leží v bezprostřední blízkosti jutska a jsou velmi úrodné. moře je kolem nich bouřlivé, a i pokud má člověk dobrý vítr, sotva unikne rukám pirátů. kromě takovýchto a podobných popisů adamus často 76

Zkomolené jméno, snad jarl ulf z 11. stol. 77

adam. brem. iv 11. jako skythské moře označovala antika zejména moře černé. ada

mus správně hovoří o propojení baltu se severním neboli britannským mořem; zároveň

mu však zkušenost vikinských mořeplavců, kteří se mezi oběma těmito moři pohybovali

po ruských jezerech a řekách, propojila balt s černomořím. 78

ibid. iv 1. udává směry a přístupy k jednotlivým místům, vzdálenosti po moři nebo pevnině, a jak jsme právě viděli, upozorňuje na nebezpečí, která na cestách číhají.

79

to vše bylo pro jeho současníky dozajista velmi užitečné.

o ostrově seelandu (ve vzdálenosti asi 30 km od dnešní kodaně), kde leželo sídelní město dánských králů roskilde,

80

mimo jiné uvádí, že oplývá

velkým množstvím zlata, které tu bylo nashromážděno pirátskými nájezdy. Zdejší piráti, o nichž autor dokládá, že je v dánských oblastech nazývali vikingové a v sasku ascomanni (podle termínu pro malou loď, zvanou askr), platili dánskému králi daň, aby jim bylo dovoleno kořistit u „barbarů“. tohoto dovolení ovšem často zneužívali i proti vlastním lidem. měli prý i jiné nedobré mravy, o nichž se kronikáři nezdálo užitečné hovořit, leda o tom, že ženy, pokud zcizoložily, jsou ihned prodány a muži, dopadení při urážce majestátu

81

nebo jiném zločinu, chtějí být raději popraveni než bičo

váni. dánové nemají jiné tresty než stětí sekyrou nebo otroctví, a když je někdo odsouzen, proslaví se, pokud to bere vesele. neboť slzami a pláčem a jinými druhy lítosti dánové pohrdají tak, že není dovoleno plakat ani pro své viny ani pro drahé zesnulé.

82

Zajímavě vypráví také o ostrově Farria (helgolandu): lidé zde užívají jako paliva slámy a zbytků lodí. Říká se, že pokud piráti (muži na „vikingu“), odněkud přivezou i tu sebemenší kořist, vzápětí zahynou při ztroskotání lodi nebo jsou někým zabiti, žádný se nevrátí domů beze škody. proto mají ve zvyku poustevníkům, kteří tu žijí, s velkou zbožností přinášet desátky z kořisti. (je jistě pozoruhodné, že takový druh výkupného pirátství jaksi ospravedlnil a z námořních lupičů učinil zbožné muže). Země je bohatá na plodiny a daří se zde dobytku, žije tu veliké množství ptáků; má jediný pahorek a nerostou tu stromy, obklopena je příkrými skalisky a není sem žádný přístup kromě jednoho, kde se vyskytuje i sladká voda; je to místo uctívané všemi plavci, především však „piráty“. podle toho dostal také ostrov jméno „posvátná země“.

83

v životopise sv. Willibrorda má jméno Fose

tisland

84

a leží na hranicích dánů a Frísů. naproti pobřeží Fríska a dánska

jsou i jiné ostrovy, ale žádný z nich už není tak významný.

85

adama ovšem také zajímalo, jak byli normani nazýváni antickými autory. domnívá se, že jim říkali Hyperborejci, a vychází přitom z martiana 79

ibid. iv 4. 80

ibid. 5. 81

... si vel regiae maiestatis rei vel in aliquo fuerint scelere deprehensi... 82

ibid. 6. 83

jméno helgoland je tu odvozováno od heilig, posvátný a země, Land. 84

k této adamově informaci srov. vita Willibrordi i 9; ibid. 10 a 11; dále: altfridus monaste

riensis, acta s. ludgeri 19. v tomto případě měl ostrov jméno podle údajně zde uctívaného

boha Foseta. 85

adam. iv 2 a 3. capelly.

86

Zde se poprvé s jeho velmi, alespoň z většiny, realistickým a uži

tečným popisem severních končin evropy začínají snoubit vlivy ze staré literatury a spekulace.

skåne je podle adama z brém nejkrásnější dánské území,

87

má dostatek

ozbrojených mužů, je bohaté plodinami i obchodem a v jeho době již plné kostelů. Ze všech stran je tato krajina obklopena mořem, kromě jednoho výběžku země, kde jsou hluboké lesy a příkré hory, přes něž se musí putovat do gothie, „takže nevíš, zda dát přednost nebezpečím na moři nebo na pevnině.“ severně od skåne sídlí až k birce gótové (to znamená obyvatelé švédských krajů vestergötland a Östergötland) a pak suioni, jejichž sídla se podle kronikáře prostírají až k „Zemi žen“. Znalci těchto míst tvrdili, že od suionů se dá po souši dojít až do byzance.

88

tomuto pevninskému spo

jení však údajně bránily barbarské národy.

89

jeden z nejvýznamnějších adamových zpravodajů, jenž mu vědomosti o skandinávii i jiných severních oblastech evropy předával zřejmě i ve formě veršů, jako to činili skaldové (Ipse rex recitavit mihi hanc cantilenam), dánský král svend estridsson, kromě jiného adamovi řekl o velkém ostrově aestlandu, o němž se říká, že je blízko Země žen, ačkoli neleží příliš daleko na sever od birky (björke nedaleko stockholmu). „Země žen“ může být jednou z důležitých stop antického vlivu na skandinávii – pokud ovšem dánský král nehovořil o matriarchátu nebo podobné instituci a „zemi žen“ z tohoto vyprávění nevytvořil v rámci svých snah prokázat antické vzdělání adamus,

90

který nazývá obyvatelky této země amazonkami

91

a sebral

o nich různá podivuhodná vyprávění: například se tvrdilo, že počnou, když ochutnají vodu. jiní zase říkali, že otěhotní od obchodníků,

92

kteří plují

kolem, nebo od svých zajatců, či od monster, která se tu hojně vyskytují. tuto poslední teorii kronikář považoval za věrohodnější.

93

věřil i tomu, že

86

adam. iv 12; mart. capella vi 664: hyperborejci jsou tu ovšem kladeni k pohoří ural

(riphajské hory); popis hyperborejců je poplatný hérodotovi. adam vychází z toho, že

jméno hyporborejců znamená lidi žijící daleko na severu. 87

tehdy bylo součástí dánska, dnes patří ke švédsku. 88

přes území dnešního Finska a evropské rusko. 89

adam iv 7; 14 a 15. 90

adam. iv 17 a 19. Zajímavé vysvětlení ke vzniku tohoto pojmu podává j. svennung

(o. c. 1967, s. 95): norové užívali pro Finy pojmu kvanové. název připomíná norský pojem

pro ženu (kvenna, kvinna). adama mohla ovšem ovlivnit i tacitova zpráva o sithonech. 91

herodot. iv 110 –116. jordanes (get. 44; 51; 56n a 107) také v existenci amazonek věřil,

viděl v nich však ženy skythského původu. 92

jordanes píše, že se jednou za rok setkávají s obchodníky na trzích. mužské plody pak

ponechávají otcům nebo je zabíjejí a vychovávají pouze dívky (get. 56). 93

vliv na tento jeho názor mohly mít např. představy antických autorů o původu hunů (srov.

jord. get. 21). po porodu se z mužských plodů stávají psohlavci, z ženských velmi krásné ženy. kynokefalové jsou údajně ti, kteří mají hlavu na hrudi a mezi slovy štěkají.

94

v rusku je bylo vidět zajaté. v končinách, kde měly žít amazonky,

uvádí kronikář také alany nebo albany,

95

kteří se vlastním jazykem nazývají

Wizzi, a ze všech nejkrutější jsou zde prý ambrones.

96

rodí se s šedinami

a píše o nich solinus. jejich vlast střeží psi. jestliže je třeba bojovat, postaví ze psů šik. jsou tam i lidé bledí, zelení a dlouhověcí, kteří se nazývají husi.

97

Za nimi žijí anthropofagové, živící se lidským masem. námořníci prý uvádějí také mnohá jiná monstra.

bájné národy měly žít zejména na východ od švédska. historickým národem jsou v adamových popisech těchto krajin jen laponci. jinak zde měly žít amazonky, kynokefalové, kyklópové

98

, lidojedi (antičtí anthrópo

fagové), jednonožci, apod.

99

vesměs jde o bájná etnika, která antičtí autoři

umísťovali do černomoří, do různých krajů asie (homérské eposy kyklópy umístily do východního středomoří), případně do afriky.

antičtí autoři, včetně v adamově době už zhruba 15 století starého a jinými spisovateli mu zprostředkovaného hérodotova díla, adama nepochybně ovlivnili, na druhou stranu však jsou jeho místy zmatené, mytologickými národy vyšperkované popisy i velmi zajímavým svědectvím o propojení vikinského světa od severozápadu po jihovýchod evropy, a ještě dál. srovnejme také jeho následující slova: Haec habui quae de sinu illo Baltico dicerem, cuius nullam mentionem audivi quempiam fecisse doctorum, nisi solum, de quo supra diximus, Einhardum. Et fortasse mutatis nominibus arbitror illud fretum ab antiquis vocari paludes Scithicas vel Meoticas, sive deserta Getarum, aut litus Scithicum,

100

quod Martianus ait: ‚confertum esse

multiplici diversitate barbarorum‘. ‚Illic‘, inquit, ‚Gethae, Daci, Sarmatae, [Neutri,]

101

Alani, Geloni, Antropofagi, Trogloditae‘.“ (c. 20).

102

94

herodot. iv 191. 95

alani byli sarmatské etnikum v černomoří a u kaspiku, po vrcholné době stěhování národů

také v gallii a v severní africe, ne však na severu. albanové byly národy u kaspiku. tato

etnika by v antických líčeních s amazonkami skutečně souvisela. 96

ambroni doprovázeli na jejich tažení kimbry a teutony. není známo, zda byli germán

ského, nebo keltského původu. 97

Z antických pramenů pokud vím neznámí. 98

adam. iv 25. kyklópové by mohli být totožní s hérodotovými arimaspy (herodot. iv 13). 99

ibid. iv 25. 100

srov. mela, de situ orbis i 11. 3. Spectant ad septentrionem Scythae et litus Scythicum, nisi

unde frigoribus arcentur, usque ad Caspium sinum possident.

101

to je neurové. 102

„toto je, co jsem mohl povědět o onom baltském moři, o němž se dosud nezmínil žádný

z učených mužů, s výjimkou svrchu řečeného einharda. a snad bylo, jak se domnívám,

v antice nazýváno jinými jmény, skythské nebo maiótské močály tj. (azovské moře), pus

tina getů anebo skythské pobřeží (viz pozn. 100). martianus (capella) o něm píše, že je

poněkud složitější cestou mohlo dojít k uvedení „psohlavců“, třebaže ti se také nejednou v antických spisech vyskytují. nejstarší známá antická zmínka o psohlavcích pochází od básníka hésioda ze 7. století př. kr. jde o jeho Katalogos gynaikón, frg. 40a.

103

hovoří se tu o tom, že boreády zahnaly

harpyje do země massagetů a mj. těch, které nazývá hémikynés

104

. héro

dotos

105

je jmenuje v africe (kynokefaloi a tvorové, kteří podle tvrzení afri

čanů měli prý oči uprostřed hrudi). v prvním případě je podle hérodotova líčení možné, že šlo o psohlavé paviány.

Zevrubný popis života psohlavých lidí najdeme u lékaře a historia ktésia, který žil kolem roku 400 př. kr., a to v jeho díle Indica.

106

byl lékařem per

ského krále artaxerxa ii. (404 –359/8) a psohlavé lidi nepopisuje jako nijak zvláště primitivní. v jeho líčení

107

jsou etnikem, které je poplatné indickému

králi, žije v horách, živí se lovem, chovem domácích zvířat, sběrem plodů a obchodní výměnou bohatství své krajiny, z něhož nejcennější je ambra. mnohé údaje jsou nepochybně přehnané (např. o množství zbraní, které každoročně dostávají), přehnané cifry se nám však v antických popisech objevují často. největší problém představuje líčení jejich psích rysů. snad na stejném teritoriu žili i lidoopi, živící se např. týmiž plody, a oba popisy se smísily.

plinius st. a po něm claudius aelianus se o psohlavcích zmiňují také v indii a v popisu jejich rysů a života jsou závislí na ktésiovi.

108

rovněž stře

dověcí cestovatelé se s psohlavci „setkávali“. marco polo popsal psohlavce v asii, konkrétně na andamanských ostrovech. ti se ovšem svým způsobem života nepodobali kynokefalům ktésiovým. neměli krále a nebyli prý lepší než divoká zvířata. pochopitelně také nebyli křesťany.

109

hustě osídleno různými početnými kmeny barbarů. žijí tu, jak praví, getové (thrácký

kmen) dákové, sarmati, neurové (podle hérodota skythský kmen), alani, geloni, antro

pofagové, troglodyté“. pojem „sinus“ užívá adam z brém většinou pro baltské moře

jako celek, protože v něm viděl záliv atlantiku. einhard, na něhož poukazuje (vita karoli

magni 12) v pobaltí správně uvádí normany, slovany a aesty. spojení severozápadních

končin evropy s azovským mořem se objevilo i u arabského autora al-mas‘údího (10. stol.).

píše, že thule je nejsevernější obydlené místo na světě, je částí británie a leží u azovského

moře (srov. j. e. montgomery, arabic sources of the vikings. in o. c. viking World,

s. 551, 556 a 558). 103

napoli: traversa 1951. česky: katalog žen. 104

pap. oxy 1358. hémikynés (napůl psi) jsou tu umisťováni až do východních končin asie

(massagetové představují v antickém pojetí nejvýchodnější větev skythů). 105

herodot. iv 191. 106

photius. myriobiblion 72. (ktesias, indica 37; 40 – 43). 107

arrianos (např. vi 3) ktésia znal a citoval, ale k jeho líčení kynokefalů se nevyjadřuje. 108

plin. nat. hist. vii 23; aelian. de nat. anim. iv 46.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.