načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stavební konstrukce z požárního hlediska - Václav Kupilík

Stavební konstrukce z požárního hlediska

Elektronická kniha: Stavební konstrukce z požárního hlediska
Autor: Václav Kupilík

Požární prevence i represe s požární legislativou a ochranou nejpoužívanějších materiálů je doplněna výčtem možností úniků z výškových a halových objektů. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2006
Počet stran: 262
Rozměr: 24 cm
Úprava: ilustrace (některé barevné)
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Ochrana budov
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2006
ISBN: 80-247-1329-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Požární prevence i represe s požární legislativou a ochranou nejpoužívanějších materiálů je doplněna výčtem možností úniků z výškových a halových objektů.

Popis nakladatele

Publikace je určena především pro projektanty, inženýry, technické pracovníky stavebního zaměření, zabývající se požární problematikou a dále pro studenty středních a vysokých škol. Je rozčleněna do dvou základních skupin, a to požární prevence a požární represe. Kromě rozboru procesu hoření, požární legislativy a kodexu a požárně bezpečnostního řešení se jedná o témata převážně zaměřená na chování a ochranu nejpoužívanějších materiálů (dřevo, ocel, betony bez výztuže i vyztužené, plasty) v ohni, konstrukční prvky a dílce (obvodové stěny, dilatační spáry, požární stěny, prosklené konstrukce, požární uzávěry a podhledy, požární přepážky, ucpávky a izolace, vodní clony), posuzování vnitřní napjatosti a míry poškození povrchů železobetonových konstrukcí vlivem ohně, identifikaci ohniska požáru na základě příznaků a možnosti úniku z výškových a halových objektů.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Václav Kupilík - další tituly autora:
Praha Praha
 (e-book)
Spodní stavba historických budov Spodní stavba historických budov
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Názvosloví a základní ustanovení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1 Rozbor požárů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

1.1 Průběh požárů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 1.2 Proces hoření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 1.3 Požární zatížení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2 Požární legislativa a evropské normy ve vztahu k ČSN . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

3 Požárně bezpečnostní řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

3.1 Požární návrh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

3.1.1 Požární a ekonomické riziko požárního úseku . . . . . . . . . . . . . . . . 22

3.1.2 Stupeň požární bezpečnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 3.2 Požadavky na požární odolnost stavebních konstrukcí . . . . . . . . . . . . . . . . 24

3.2.1 Požární scénáře . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

3.2.2 Hořlavost stavebních hmot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

3.2.3 Charakteristiky vlastností požární odolnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3.2.4 Třídy požární odolnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31

3.2.5 Třídění konstrukcí na základě požární odolnosti a hořlavosti . . . . . 37

3.2.6 Klasifikace požární odolnosti konstrukcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 3.3 Únikové cesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41

3.3.1 Nechráněné, částečně chráněné a chráněné únikové cesty . . . . . . . 42

3.3.2 Typy chráněných únikových cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

3.3.3 Dimenzování únikových cest . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

3.3.4 Stavební konstrukce a osvětlení v únikových cestách . . . . . . . . . . . 46 3.4 Odstupové vzdálenosti a povrchové úpravy stavebních konstrukcí . . . . . . . 48

3.4.1 Obvodové pláště z hlediska požárně otevřených ploch . . . . . . . . . 48

3.4.2 Střešní pláště z hlediska požárně otevřených ploch . . . . . . . . . . . . . 50

3.4.3 Odstupové vzdálenosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

3.4.4 Požární pásy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

3.4.5 Konstrukce s dodatečným zateplením obvodových stěn . . . . . . . . . 54

3.4.6 Povrchové úpravy konstrukcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 3.5 Zařízení pro protipožární zásah . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

3.5.1 Přístupové komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

3.5.2 Vnější a vnitřní zásahové cesty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 3.6 Zásobování vodou pro hašení a dodávka elektrické energie . . . . . . . . . . . . 57 3.7 Hasicí přístroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59


6

4 Požární kodex . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

4.1 Projektové normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

4.1.1 ČSN 73 0831 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

4.1.2 ČSN 73 0833 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62

4.1.3 ČSN 73 0834 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

4.1.4 ČSN 73 0835 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

4.1.5 ČSN 73 0842 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 63

4.1.6 ČSN 73 0843 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

4.1.7 ČSN 73 0845 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 4.2 Zkušební normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 4.3 Hodnotové a předmětové normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.4 Návrh zásad řešení pro přechodné období . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 4.5 Eurokódy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

5 Chování nejpoužívanějších materiálů v ohni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

5.1 Materiály na bázi dřeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

5.1.1 Struktura a hořlavost dřeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

5.1.2 Odhořívání dřevní hmoty a její požární odolnost . . . . . . . . . . . . . . 69

5.1.3 Mechanické vlastnosti dřeva za zvýšených teplot . . . . . . . . . . . . . . 70

5.1.4 Hořlavost materiálů z aglomerovaného dřeva . . . . . . . . . . . . . . . . . 73 5.2 Ocel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

5.2.1 Negativní jevy oceli při působení požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

5.2.2 Vliv vyšších teplot na mechanické a tepelně technické

vlastnosti oceli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 75

5.2.3 Požární odolnost nechráněných ocelových konstrukcí . . . . . . . . . . 76 5.3 Beton nevyztužený a vyztužený . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

5.3.1 Nevyztužený beton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

5.3.2 Železový beton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

5.3.3 Předpjatý beton . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85 5.4 Nejpoužívanější plasty ve stavebnictví . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

5.4.1 Požárně nebezpečné vlastnosti plastů a snižování jejich hořlavosti . . 87

5.4.2 Vliv vyšších teplot na strukturu polymerů, dělení plastů . . . . . . . . . 88

5.4.3 Porovnání jednotlivých plastů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90

5.4.4 Zpomalování procesu hoření plastů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

6 Ochrana nejpoužívanějších materiálů proti ohni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

6.1 Tradiční ochrana obezděním nebo s použitím betonu . . . . . . . . . . . . . . . . . 94 6.2 Protipožární omítky a nástřiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

6.2.1 Protipožární omítky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 94

6.2.2 Protipožární nástřiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 6.3 Protipožární nátěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

6.3.1 Druhy protipožárních nátěrových systémů . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100

6.3.2 Struktura protipožárních nátěrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

6.3.3 Vlastnosti protipožárních nátěrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102

6.3.4 Podmínky aplikovatelnosti protipožárních nátěrů . . . . . . . . . . . . . 104 6.4 Impregnace dřeva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110


7

6.4.1 Druhy a složení chemických prostředků k impregnaci dřeva . . . . 110

6.4.2 Vlastnosti impregnačních prostředků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

6.5 Protipožární deskové obklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

6.5.1 Druhy protipožárních desek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

6.5.2 Vlastnosti protipožárních desek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112

6.5.3 Podmínky aplikovatelnosti protipožárních desek . . . . . . . . . . . . . 115

6.6 Lepené obklady z minerálních vláken . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116

6.6.1 Funkce lepených obkladů z minerálních vláken . . . . . . . . . . . . . . 116

6.6.2 Vlastnosti lepených obkladů z minerálních vláken . . . . . . . . . . . . 117

7 Posouzení sendvičů z hlediska požární odolnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

8 Posuzování mezní napjatosti a míry poškození povrchů železobetonových

a dřevěných konstrukcí vlivem ohně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121

8.1 Vliv požáru na napjatost a přetvoření železobetonových konstrukcí . . . . . 121

8.2 Určení poškozené vrstvy betonu vlivem ohně na základě měření

rychlosti ultrazvuku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

8.2.1 Šíření vlnění v betonových konstrukcích . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123

8.2.2 Vliv vyšších teplot na šíření vlnění v betonu . . . . . . . . . . . . . . . . . 124

8.2.3 Stanovení oblastí poškozených ohněm . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125

8.2.4 Příklad posouzení nosného železobetonového sloupu volně

vystaveného ohni . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

8.3 Posouzení zuhelnatělé povrchové vrstvy dřeva na základě rychlosti

odhořívání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

8.3.1 Posouzení únosnosti a požární odolnosti u dřevěných prvků

namáhaných ohybem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

8.3.2 Posouzení únosnosti a požární odolnosti u dřevěných prvků

namáhaných vzpěrným tlakem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 129

9 Protipožární odolnost dilatačních spár . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132

10 Vliv obvodových plášťů na průběh teplot od požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

10.1 Vliv výplní a styků na šíření požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 134

10.2 Šíření požáru po fasádě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 136

11 Některé systémy a prvky zajišťující zlepšení protipožární ochrany

stavebních konstrukcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

11.1 Požární stěny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140

11.2 Požární prosklené konstrukce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143

11.3 Požární podhledy a předěly . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145

11.4 Požární uzávěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

11.4.1 Druhy požárních uzávěrů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150

11.4.2 Požární uzávěry v rekonstruovaných objektech . . . . . . . . . . . . . 152

11.5 Požární přepážky a ucpávky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 154

11.5.1 Požární klapky v místě prostupu požárně dělicí konstrukcí . . . . 155

11.5.2 Požární ochranné manžety . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 157


8

11.5.3 Požární přepážky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

11.5.4 Požární ucpávky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 11.6 Požární izolace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 11.7 Vodní clony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

12 Stanovení ohniska požáru na základě příznaků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164

12.1 Průzkum v exteriéru a interiéru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 12.2 Příznaky vzniku požáru vlivem změn materiálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 165 12.3 Nejčastější falešné ukazatelé místa vzniku požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . 167

13 Praktické příklady identifikace požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168

13.1 Požár v rodinném domě s komplikovanou identifikací jeho vzniku . . . . 168

13.1.1 Použitá označení podkladových materiálů . . . . . . . . . . . . . . . . 168

13.1.2 Základní údaje o požáru zaznamenané v protokolech . . . . . . . . 169

13.1.3 Popis posuzovaného objektu před požárem . . . . . . . . . . . . . . . 171

13.1.4 Podmínky pro vznik a šíření požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

13.1.5 Šíření požáru v objektu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180

13.1.6 Následky požáru na stavební konstrukce a jejich vzájemné

srovnání s dostupnými doklady . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187

13.1.7 Porovnání současného stavu výstavby s projektovou

dokumentací před požárem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 202

13.1.8 Porovnání nových stavebních úprav s kolaudačním

rozhodnutím a se sdělením k ohlášení stavebních úprav . . . . . . 203

13.1.9 Odhad rozsahu sanace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204

13.1.10 Podklady pro vyčíslení škod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206

13.1.11 Zhodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 13.2 Požár výškové administrativní budovy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207

13.2.1 Popis objektu zasaženého požárem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

13.2.2 Údaje o požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210

13.2.3 Základní nález . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210

13.2.4 Důsledky pro opravu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211

13.2.5 Zhodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212 13.3 Požár v bytě panelového domu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

13.3.1 Popis bytu zasaženého požárem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213

13.3.2 Základní nález . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214

13.3.3 Návrh sanačních opatření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

13.3.4 Zhodnocení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

14 Problémy likvidace požáru ve výškových budovách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216

15 Problémy likvidace požáru v halových objektech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

15.1 Možnosti výskytu požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220

15.2 Protipožární větrací zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222


9

16 Panelové budovy z hlediska požární bezpečnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226

16.1 Charakteristické vady a poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226

16.1.1 Vady používaných bytových jader . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227

16.1.2 Vliv krycí vrstvy betonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 229 16.2 Pokyny pro rekonstrukce panelových budov z hlediska požární bezpečnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234 16.3 Průzkum a stavebně technický stav z hlediska požární bezpečnosti budov . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 234

16.3.1 Průzkum vztahující se k osobám . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235

16.3.2 Průzkum vztahující se ke stavebním konstrukcím . . . . . . . . . . . . 236

17 Požárně bezpečnostní zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

17.1 Význam požárně bezpečnostních zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 238

17.1.1 Vliv požárně bezpečnostních zařízení v nevýrobních

objektech podle ČSN 73 0802 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239

17.1.2 Vliv požárně bezpečnostních zařízení ve výrobních

objektech podle ČSN 73 0804 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 241 17.2 Elektrická požární signalizace (EPS) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242

17.2.1 Hlásiče požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 242

17.2.2 Technické řešení elektrické požární signalizace . . . . . . . . . . . . . 243 17.3 Stabilní hasicí zařízení (SHZ) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 244

17.3.1 Vodní stabilní hasicí zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 245

17.3.2 Pěnová stabilní hasicí zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249

17.3.3 Plynová a halonová stabilní hasicí zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . 250

17.3.4 Prášková stabilní hasicí zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251 17.4 Zařízení na odvod kouře a tepla při požáru . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 251

17.4.1 Požadavky na zařízení pro odvod kouře a tepla . . . . . . . . . . . . . 252

17.4.2 Kouřové přepážky a klapky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 17.5 Požární klapky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 254

18 Hydrantové systémy v zásobování požární vodou . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

18.1 Požární vodovody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

18.1.1 Vnější požární vodovody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255

18.1.2 Vnitřní požární vodovody . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256

Normy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 259

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261


10


11

Úvod Požární bezpečnost staveb se v poslední době dostává do popředí zájmu naší společnosti jednak vlivem stále častějších teroristických útoků, jednak vlivem selhávajícího lidského faktoru a nedostatečné zodpovědnosti v pracovních procesech, jednak vlivem přírodních katastrof a v neposlední řadě i v důsledku záměrného žhářství a válečných operací.

Požáry ohrožují nejen lidské zdraví, životy zvířat, osobní a veřejný majetek, ale způsobují i ekologické škody někdy až nevyčíslitelného rozsahu. Proto požární bezpečnost staveb musí zajistit bezpečnou evakuaci osob z požárem ohroženého objektu a účinný zásah požárních jednotek a zabránit šíření požáru jak mimo objekt, tak mezi dílčími částmi objektu (požárními úseky).

Období, ve kterém publikace vychází, je poznamenáno častými legislativními změnami, které jsou harmonizovány s evropskými normami a předpisy. Jde o dlouhodobý proces náročný jak na experimentální ověřování, tak na teoretickou analýzu, provázenou matematickým modelováním.

Publikace je rozdělena do 18 kapitol, které zahrnují dvě základní skupiny, a to požární prevenci (16 kapitol) a požární represi (2 kapitoly). Kromě rozboru procesu hoření, požární legislativy a kodexu a požárně bezpečnostního řešení se jedná o témata převážně zaměřená na chování a ochranu nejpoužívanějších materiálů (dřevo, ocel, betony bez výztuže i vyztužené, plasty) v ohni, konstrukční prvky a dílce (obvodové stěny, dilatační spáry, požární stěny, prosklené konstrukce, požární uzávěry a podhledy, požární přepážky, ucpávky a izolace, vodní clony), posuzování vnitřní napjatosti a míry poškození povrchů železobetonových konstrukcí vlivem ohně, identifikaci ohniska požáru na základě příznaků a možnosti úniku z výškových a halových objektů.

Obecná analýza protipožárního zabezpečení staveb je doplněna praktickými posudky s fotografickými snímky, které byly vybrány z okruhu nejvíce frekventovaných staveb, tj. rodinných domů, administrativních a bytových staveb. Nejčastější příčiny požárů a průzkumy v panelových objektech jsou rozvedeny v kapitole 16. Závěrečné kapitoly se zahrnují základy požárně bezpečnostního zařízení ve stavebních objektech.

Tato publikace je určena především pro projektanty, inženýry, technické pracovníky stavebního zaměření, zabývající se požární problematikou, dále pro studenty středních a vysokých škol a v neposlední řadě i pro nejširší veřejnost.

V Praze 30. září 2005

doc. Ing. Václav Kupilík, CSc.


12 Názvosloví a základní ustanovení • Bod hoření – nejnižší teplota, při které se zahříváním látky vyvine takové množství

plynů, že při přiblížení plamene plyny vzplanou a hoří déle než 5 sekund bez přeru

šení; • Bod vznícení (teplota vznícení) – nejnižší teplota, při které se látka na vzduchu samo

statně bez pomoci otevřeného plamene vznítí; • Bod vzplanutí (teplota vzplanutí) – nejnižší teplota, při které se látka přiblížením pla

mene vznítí a opět zhasne; • Číslo napěnění – hodnota vyjadřující poměr napěnitelnosti roztoku pěnidla s vodou.

Na číslu napěnění závisí chladicí účinek pěny – podle toho těžká pěna má číslo napě

nění 1 – 20 (obvykle 5 – 10), střední 20 – 200 (obvykle 50 – 150), lehká 200 – 1000 (ob

vykle asi 500); • Hadicové systémy – hasicí zařízení pro první zásah sestávající z ručně (nebo automa

ticky) ovládaného přítokového ventilu, na který je napojena tvarově stálá nebo zploš

titelná hadice, instalovaná v hadicovém uložení a opatřená na konci uzavírací proud

nicí; • Hydrant – odběrné uzavíratelné zařízení napojené na veřejný vodovodní řad. Slouží

k čerpání požární vody, k odběru vody pro veřejné účely, například k čištění ulic a k od

větrání (odvzdušnění) nebo proplachování potrubní sítě. V místech, kde nehrozí ne

bezpečí poškození, je možno osazovat nadzemní hydranty; podzemní hydranty se

umisťují pod terén, aby nepřekážely při zástavbě nebo dopravě ve městech. Pro připo

jení hadic na hydrant je nutné použít hydrantový klíč, případně hydrantový nástavec; • Inhibitor (zpožďovač, antikatalyzátor) – látka, která zpožďuje chemickou reakci nebo

brání její iniciaci. Inhibice je založena na eliminaci radikálové řetězové reakce a inhi

bitor je zachycovačem radikálů. Inhibitor působí při hoření nebo spalování jako anti

detonátor a prostředek pro impregnaci hasiva (hasicí prášky, halony); • Kalorická hodnota – tepelná energie uvolněná hořením jednotky hmotnosti dané lát

ky; • Kouřová klapka – klapka uzavírající otvor v obvodové konstrukci stavby a otevírající

se pro odvod kouřových zplodin do volného prostoru v případě požáru. Ovládání

kouřové klapky může být ruční, hydraulické, pneumatické, elektromagnetické a mo

torové; • Kyslíkové číslo (KČ) – nejnižší koncentrace kyslíku ve směsi s dusíkem (v objemových

procentech), při které zkoumaná látka ještě hoří. Při stoupající teplotě hoření zkoušené

směsi klesá KČ a zvyšuje se potenciální hořlavost. Podle velikosti kyslíkového čísla se

hořlavé látky považují za nehořlavé (KČ > 0,50), samozhášivé (KČ = 0,27 – 0,50), hoř

lavé (KČ = 0,20 – 0,27), lehce hořlavé (KČ < 0,20). Kyslíkové číslo určuje například

přítomnost změkčovadel, plnidel a prostředků zvyšujících hořlavost plastů; • Plně rozvinutý požár – stav požáru, kdy na všech hořlavých materiálech v posuzova

ném prostoru probíhá hoření; • Požárně nebezpečné vlastnosti – kvantitativně i kvalitativně charakterizující vlastnos

ti hořlavých látek určené zejména strukturou, množstvím a rozdělením látek; mezi

chemické parametry patří například seskupení atomů v molekule, reaktivní místa, dvoj

né vazby a přítomnost určitých sloučenin ve směsi; fyzikálními parametry jsou například


13

entalpie tání, výparná entalpie, specifické teplo, tepelná vodivost, difúzní odpor, tepel

ná jímavost, bod vzplanutí, bod hoření, bod vznícení, bod doutnání, výhřevnost, mez

výbušnosti, rychlost odhořívání; • Požární clona – plošná konstrukce z lehkých nehořlavých hmot zavěšená obvykle na

nosné střešní konstrukci používaná v relativně vysokých prostorách (např. v halách)

k ochraně před sálavým teplem a k zamezení šíření kouře pod stropem nebo pod stře

chou. Zároveň zlepšuje podmínky evakuace i požární odolnost konstrukcí proti vyso

kým teplotám; slouží i k omezování škodlivin vznikajících při výrobě a k rychlejší

signalizaci a spouštění požárně bezpečnostních zařízení, například sprinklerů, zaříze

ní pro odvod tepla a kouře. Pro požární clony není nutno stanovovat požární odolnost

konstrukce; • Požární klapka – požární uzávěr v technologických, dopravních a vzduchotechnických

zařízeních. Pro požární klapky je vyžadována zejména požární odolnost, nehořlavost

použitých hmot, možnost samouzavírání. Jejich ovládání je obvykle zajišťováno elek

tromagneticky prostřednictvím tepelného čidla, mechanickou pružinou uvolněnou po

překročení stanovené teploty například pomocí skleněné ampulky s kapalinou, insta

lovanou bezprostředně u požární klapky; používají se i další způsoby ovládání klapek

(např. hydraulicky, stlačeným vzduchem); • Požární strop (stěna) – stavební konstrukce bránící šíření požáru ve svislém (vodorov

ném) směru; • Samovznícení – vznícení, při kterém je látka zapálena samozahříváním, tj. procesem

zvýšení teploty v důsledku exotermních vlivů. Při dostatečném přívodu vzduchu a od

povídající tepelně izolační schopnosti bezprostředního okolí dojde k samovznícení

samozahříváním, když rychlost uvolňování tepla překročí rychlost odevzdávání tepla

do okolí. Reakce organických látek se vzduchem probíhá velmi pomalu a uvolňovaná

tepelná energie se přenáší do okolí s nepatrným zvýšením teploty. Při dosažení teploty

samovznícením jsou však oxidačně redukční reakce tak rychlé, že dochází k tvorbě

hořlavých plynů a lze zjistit vzestup teploty představující bod vznícení; • Samozhášivá látka – látka, která po oddálení zápalného zdroje již dále nehoří, respek

tive pomalu uhasíná důsledkem větší spotřeby tepla a tepelných ztrát než je množství

tepla uvolňované oxidačně redukčním procesem hoření za jednotku času. K samozhá

šivým látkám patří některé plasty (PVC, silikonová pryž) považované za požárně méně

nebezpečné látky. Hoří však ve směsi s jinými hořlavými látkami za stálého přívodu

tepla; • Sprinkler (sprchová hlavice) – armatura s uzavřenou tryskou pro vodní nebo pěnové

stabilní hasicí zařízení. Je sestavena z tělesa hlavice, hubice, deflektoru a uzávěru

otevírajícího se při stanovené teplotě prostřednictvím skleněných nebo tavných pojis

tek, které samočinně spouští skrápěcí systém otevřením jedné nebo více hlavic. Sprin

klery vytvářejí podle tvaru rozstřikujícího deflektoru celý nebo poloviční vodní kužel; • Střešní plášť – část střechy bez nosné střešní konstrukce (např. bez krovu), která zahr

nuje povrchovou vrstvu – krytinu, nosnou vrstvu střešního pláště a doplňkové vrstvy

(např. tepelně izolační vrstvu, parotěsnou zábranu atd.); • Teoretická intenzita požáru – intenzita případného požáru v posuzovaném stavebním

objektu nebo jeho části, která by vznikla bez uplatnění požárně bezpečnostních opat

ření (např. požární signalizace, samočinné hasicí zařízení, stálý dohled požárních

jednotek);


14 • Trvalé plamenné hoření – souvislé plamenné hoření po dobu delší než 10 sekund; • Ventilová stanice – prostor, ve kterém jsou společně umístěny řídicí ventily vodního

sprchového stabilního hasicího zařízení pro jednotlivé hasební sekce v PÚ objektu; • Vodní mlha – disperze vodních kapének o průměru menším než 1 mm (optimálně

0,35 mm) tvořená mlhovými tryskami vodního stabilního hasicího zařízení. S menším

průměrem kapének se zvětšuje jejich celková povrchová plocha, jejímž účinkem je

pohlcováno teplo a zvyšován chladicí účinek vody. Kapénky vodní mlhy mají navíc

schopnost se dlouho vznášet ve vzduchu a tím zabraňovat šíření tepla sáláním na

okolní předměty při doznívajícím požáru.


15

1 Rozbor požárů

Požární bezpečnost staveb zahrnuje technická, provozní a organizační opatření zajišťující

ve sledovaném objektu ochranu osob, zvířat a materiálních hodnot před účinky požáru.

Tato opatření mohou být:

a) preventivní – předcházejí vzniku, zabraňují šíření požáru a umožňují bezpečný únik

osob;

b) represivní – tvoří systém účinných zásahových prostředků zajišťující co nejrychlejší

likvidaci požáru a tím zabránění škod.

1.1 Průběh požárů

Na základě sledování skutečných nebo experimentálních požárů lze jejich průběh rozdělit

na tři časová období (obr. 1.1). V I. fázi dochází ke vznícení hořlavých materiálů a k šíření

požáru na ostatní hořlavé materiály. Tato fáze se vyznačuje značnou časovou variabilitou,

protože může trvat od několika minut až po několik hodin. Také převážná část požáru

bývá likvidována v tomto časovém úseku. Ve II. fázi dochází k plnému rozšíření požáru,

kdy hoří převážná část hořlavých hmot v požárním úseku. Ve srovnání s I. fází, pro kterou

jsou charakteristické poměrně nízké teploty v prostoru zasaženém požárem, II. fáze se

vyznačuje rychlým vzestupem teplot a shořením většiny paliva. Ve II. fázi nastává pokles

teplot a převážná část hořlavých hmot shořela.

Z energetického hlediska je teplo uvolněné v I. fázi z větší části spotřebováno na en

dotermickou reakci ostatního paliva. Pro hodnocení tepelné rovnováhy má rozhodující vý

znam II. fáze, kdy dochází k uvolnění většiny tepla v průběhu krátkého časového intervalu.

Obrázek 1.1 zároveň zachycuje také úbytek hmotnosti hořlavých materiálů (paliva) M.

Všechny požáry jsou řízeny větráním nebo palivem. Považujeme-li požární úsek za

izolovanou soustavu, musí na základě fyzikálních zákonů teplo uvolněné hořením zůstat

zachováno (obr. 1.2) a musí tedy i platit následující rovnice rovnováhy:

Q

C

= Q

1

+ Q

2

+ Q

3

+ Q

4

(1)

kde je Q

1

množství tepla vysálaného do vnějšího prostoru požárního úseku [J/s];

Q

2

množství tepla odvedeného ve formě kouřových plynů do vnějšího prostoru

požárního úseku [J/s];

Q

3

množství tepla spotřebovaného na ohřev stavební konstrukce [J/s];

Q

4

množství tepla potřebného k ohřevu prostoru požárního úseku a nehořla

vého vybavení [J/s];

Q

C

celkové množství uvolněného tepla

hořením paliva v požárním úseku [J/s].

Vzhledem k malé hodnotě Q

4

je možno tuto složku zanedbat a rovnici (1) zjednodušit

na tvar:

Q

C

≈ Q

1

+ Q

2

+ Q

3

(2)

Platnost uvedených rovnic je vázána na následující předpoklady:

a) během požáru se nepočítá se zásahem požárních jednotek ani požárně bezpečnostní

ho opatření, takže veškerý hořlavý materiál shoří;

+


16

b) převážnou část hořlavého materiálu představuje dřevo nebo hmoty na bázi dřeva (ce

lulózy); pokud reprezentantem paliva nebude dřevo, je třeba tyto materiály přepočítat

na ekvivalentní normovou výhřevnost;

c) v počátku II. fáze dojde k porušení zasklených otvorů, takže výměna plynů probíhá,

ale její intenzita záleží na procentu otvorů;

d) teploty v hořícím požárním úseku dosahují v libovolném místě přibližně stejné hod

noty;

e) prostor požárního úseku je zcela zaplněn ohněm;

f) součinitel sálání vně otvorů je stejný jako u černého tělesa;

g) požáry jsou řízeny větráním, eventuálně povrchem paliva;

h) rychlost odhořívání v průběhu II. fáze se pro dané podmínky pokládá za konstantní.

1.2 Proces hoření

Hoření je fyzikální jev (teplo a světlo) v důsledku chemické reakce, při které dochází

k prudké syntéze hořlavých a nesnadno hořlavých látek s kyslíkem. Jeho intenzita a změna

s časem má vliv na průběh a velikost tepelné bilance. Při hoření dochází k rozkladným reak

cím, součásti látky se za vzniku kouře rozkládají a vznikají jednak hořlaviny prchavé – hoří

dlouhým plamenem, jednak neprchavý zbytek – hoří krátkým plamenem nebo pouze žhne.

Po zapálení hořlavé látky může dojít k různým projevům jevů – plamenné hoření, žhnutí,

uhelnatění atd., které po oddálení iniciátoru končí nebo pokračuje dále. K šíření plamene

přispívá i odkapávání a odpadávání hořící hmoty. Teplo udržuje vlastní proces hoření tím,

že zvyšuje teplotu chemických produktů rozkladem na bod vzplanutí.

Hoření vyžaduje tři hlavní faktory:

1 hořlavé látky;

2 přítomnost vzdušného kyslíku;

3 vhodný tepelný stav látky za přítomnosti iniciátoru.

Podle vlastností hořlavého systému hoření může probíhat jako:

1 homogenní – například hoření plynů;

2 heterogenní – hoření tuhých a kapalných látek.

I.

II.

III.

[%] Tg M [%]

1000 100

Tg

M

°C

Obr. 1.1 Model požáru

Tg – teploty plynů v hořícím prostoru;

M – hmotnost hořlavých materiálů

Obr. 1.2 Model požárního úseku

Q

4 Q

3

Q

3

Q

4

Q

C

Q

3

Q

2

Q

1

Q

1


17

Rychlost reakcí při hoření je přímo úměrná teplotě. Pro zabránění hoření je zapotřebí

narušit vazby mezi jeho faktory, například zamezením vzniku hořlavých plynových látek,

ale též přístup kyslíku (snížením dokonalosti spalování, odebíráním uvolněného tepla,

snížením vznikajícího tepla za pomoci inhibitorů apod.). K některým hořlavým látkám,

zejména k polymerům, se do jejich struktury přidávají retardéry, jejichž přítomnost může

podstatně ovlivnit zdroj paliva i jeho zapálení, avšak v pokračujících stádiích procesu ho

ření, zvláště za vysokých tepelných toků, se jeho účinek příliš neprojeví. Hmoty s obsahem

retardérů se označují jako hmoty samozhášivé nebo se sníženou hořlavostí.

1.3 Požární zatížení

Požární zatížení p je pomyslné množství dřeva v [kg/m

2

], jehož normová výhřevnost je ekvi

valentní normové výhřevnosti všech hořlavých látek na posuzovaném požárním úseku.

Pro stanovení základní charakteristiky objektu z hlediska požární ochrany je rozhodující

množství tepla Q, které se může při požáru uvolnit. Vztahuje se k hořlavým a nesnadno

hořlavým látkám obsaženým buď přímo v konstrukci nebo jako součást vybavení vnitřního

prostoru. Jeho množství lze určit podle vztahu:

(3)

kde je Q celkové množství uvolněného tepla v [J/s

̇

W];

H

i

výhřevnost (i-té) hořlavé nebo nesnadno hořlavé látky (určuje se podle ČSN

73 0824) [J/kg];

M

i

hmotnost (i-té) látky [kg];

n počet hořlavých nebo nesnadno hořlavých látek.

Toto teplo vztažené na jednotku půdorysné plochy A [m

2

] části objektu představuje

hodnotu specifického tepla q. S ohledem na zjednodušení výpočtu jsou výhřevnosti hořla

vých a nesnadno hořlavých látek přepočteny na normovou výhřevnost suchého smrkového

dřeva o hodnotě H

d

= 16,75 MJ/kg = 16,75 ·10

6

J/kg, která udává požární zatížení p [kg/m

2

]

podle výrazu:

(4)

Požární zatížení obdobně jako u statických zatěžovacích stavů sestává ze stálého p

s

(týká se všech hořlavých látek ve stavebních konstrukcích kromě hořlavých látek v nosných

stavebních konstrukcích, zajišťujících stabilitu objektu a v požárně dělicích konstrukcích)

a nahodilého požárního zatížení p

n

(týká se všech hořlavých látek, které se za normálních

podmínek provozu vyskytují – hořlavý nábytek a ostatní zařizovací předměty, technologická

zařízení, zpracovávané a skladované hořlavé suroviny atd.). Pro výpočet požárního zařízení

se pak používá požární zatížení výpočtové p

v

. Mezi nimi platí následující závislosti:

p = p

s

+ p

n

(5)

p

v

= p · f, kde f = a · b · c (6)


18

kde je f faktor zahrnující především následující bezrozměrné součinitele:

• součinitel a – rychlost odhořívání z hlediska charakteru hořlavých látek

(druh, rozměr, možnost povrchového šíření plamene);

• součinitel b – rychlost odhořívání z hlediska stavebních podmínek (tvar,

přístup vzduchu);

• součinitel c – vliv požárně technických opatření – zahrnuje tyto dílčí

vlivy (c < 1):

c

1

– vliv automatické požární signalizace na průběh požáru;

c

2

– vliv zásahu profesionální požární jednotky;

c

3

– vliv stabilních a automatických hasicích zařízení;

c

4

– vliv automatické požární ventilace.

Z hodnot c

1

až c

4

lze pro výpočet p

v

z výrazu (6) použít pouze jednu. Hodnoty souči

nitelů a, b, c jsou podrobně rozebrány v ČSN 73 0802.

U výrobních objektů se navíc můžeme setkat s označením místně soustředěné požární

zatížení, což je požární zatížení na vymezené části půdorysné plochy požárního úseku,

které podstatně převyšuje průměrné požární zatížení (tj. zatížení rovnoměrně rozložené

na půdorysné ploše požárního úseku) a nezapočítává se do jeho hodnoty.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist