načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Šťastně až navěky - Kiera Cassová

  > > > > Šťastně až navěky  

Kniha: Šťastně až navěky
Autor:

Kniha povídek ze světa Selekce. Než se America přihlásila do Selekce, jiná žena musela projít touto soutěží, aby se stala královnou. Aspen nikdy nevěřil, že se vymaní z chudoby, která ...


Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  254
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  299 Kč
15%
naše sleva
8,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9% 83%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » COOBOO
Rok vydání: 2016-08-24
Počet stran: 368
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 360 stran : ilustrace
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Nika Exnerová
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-35
ISBN: 9788075441744
EAN: 9788075441744
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha povídek ze světa Selekce. Než se America přihlásila do Selekce, jiná žena musela projít touto soutěží, aby se stala královnou. Aspen nikdy nevěřil, že se vymaní z chudoby, která provázela všechny příslušníky jeho kasty. Avšak poté, co se stane strážcem, dokáže, že kasty nemusí určovat lidskou budoucnost. Marlee Tamesová se přihlásila do Selekce a prince Maxona zbožňovala, ale nikdy by si nepřipustila, že se může zamilovat i do někoho jiného. Princ si nikdy nemohl vybrat, co bude dělat – o všem rozhodoval jeho otec, ale nyní nastal okamžik, kdy vše musí vzít pevně do svých rukou. Sbírka povídek ze světa Selekce, v níž se hlavními postavami stávají princ Maxon, strážce Aspen, účastnice selekce Marlee nebo současná královna. Titul navíc obsahuje bonusové scény, epilog a ilustrace.

Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Šťastně až navěky" mají také často zájem o tyto tituly:
Dcera Dcera
Cassová, Kiera
Cena: 228 Kč
Do cizích rukou Do cizích rukou
Javořická, Vlasta
Cena: 144 Kč
Rodina Ambrožova Rodina Ambrožova
Javořická, Vlasta
Cena: 185 Kč
Sova Sova
Bjork, Samuel
Cena: 279 Kč
Aristokratka na koni Aristokratka na koni
Boček, Evžen
Cena: 212 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

11
Kapitola 1
T
Byla jsem tu dva týdny a už počtvrté mě bolela hlava. Jak jen
něco takového vysvětlím princi? Jako by nestačilo, že téměř
každá ze zbývajících dívek byla Druhá. Jako by se mé
komorné už dost nenadřely ve snaze dát do pořádku mé hrubé ruce.
Jednoho dne mu budu muset říct o těch záchvatech
nevolnosti, co se mě zmocňují zcela bez varování. Pokud si mě tedy
někdy všimne.
Královna Abby seděla na opačném konci Dámského salónu,
skoro jako by se dívkám chtěla úmyslně vyhnout. Podle
mírného chladu, který z ní vyzařoval, jsem nabyla dojmu, že
pokud jde o ni, nejsme tu tak úplně vítány.
Natáhla ruku ke své komorné, která jí dokonale opilovala
nehty. Ale i přes veškeré hýčkání vypadala královna
podrážděně. Nechápala jsem to, ale snažila jsem se nesoudit. Možná že
by i mně zkamenělo srdce, kdybych přišla o manžela tak
mladá. Štěstí, že si ji Porter Schreave, bratranec jejího zesnulého
muže, vzal a ona mohla zůstat královnou.





12
Pozorovala jsem ostatní dívky v salónu. Gillian byla Čtvrtá
jako já, ovšem Čtvrtá jak se patří. Oba její rodiče byli
šéfkuchaři a vzhledem k tomu, jak popisovala naše jídla, jsem
vytušila, že se vydá stejnou cestou. Leigh a Madison studovaly
veterinu a chodily do stájí, kdykoli to měly povolené.
Věděla jsem, že Nova je herečka a že má zástupy oddaných
fanoušků, kteří by si ji přáli vidět na trůnu. Uma byla
gymnastka a  její drobounká postava působila ladným dojmem,
dokonce i když se nehýbala. Některé Druhé si ještě ani žádné
povolání nezvolily. Říkala jsem si, že kdyby za mě někdo platil
účty, krmil mě a postaral se o to, abych měla střechu nad
hlavou, nejspíš bych si s tím taky nedělala starosti.
Masírovala jsem si bolavý spánek a cítila, jak se mi
popraskaná kůže a mozoly třou o čelo. Nechala jsem toho a podívala
se na své rozbité ruce.
Nikdy mě nebude chtít.
Zavřela jsem oči a představila si ten moment, kdy jsem
prince Clarksona potkala poprvé. Vybavil se mi pevný stisk jeho
ruky, když mi ji podával. Díkybohu že mi komorné
nachystaly krajkové rukavice, jinak by mě dost možná na místě poslal
domů. Byl klidný, zdvořilý a inteligentní. Přesně takový, jaký
by měl princ být.
Během těch posledních dvou týdnů jsem si uvědomila, že se
moc neusmívá. Jako by se bál, že ho lidé budou soudit za to,
že mu něco připadá zábavné. Jak se mu ale rozzářily oči, když
ho něco pobavilo! Špinavý blond, světlounce modré oči,
pevné držení těla... Byl dokonalý.
Já bohužel ne. Musel ale přece existovat způsob, jak prince
Clarksona přimět, aby si mě všimnul.





13
Milá Adele,
Chvilku jsem pero držela ve vzduchu, bylo mi jasné, že to
nemá smysl. A přece.
na palác si zvykám moc dobře. Je hezký. Je mnohem hezčí než
hezký, ale asi nedokážu najít ta správná slova. I teplo je tady v Angeles
jiné než doma, ale to taky nevím, jak ti popsat. Nebylo by
nejlepší, kdybys mohla přijet a všechno to vnímat, vidět a cítit na vlastní
kůži? Je tu toho tolik, k čemu se dá přivonět.
Pokud jde o samotnou soutěž, s princem jsem o samotě ještě
nestrávila ani vteřinu.
Srdce mi bušilo. Zavřela jsem oči a snažila se soustředit.
Určitě jsi v televizi viděla, že princ Clarkson poslal domů osm
dívek, samé Čtvrté a Páté a jednu Šestou. Kromě mě tu jsou už jen dvě
Čtvrté a hrstka Třetích. Říkám si, jestli se od něj neočekává, že si
vybere Druhou. Dávalo by to, myslím, smysl, ale láme mi to srdce.
Mohla bys pro mě něco udělat? Nezeptala by ses mámy a táty,
jestli náhodou nemáme nějakého bratrance nebo jiného příbuzného
z vyšší kasty? Měla jsem se zeptat, než jsem odjela. Taková
informace by se mi asi opravdu hodila.
Začínalo se mi dělat nevolno, občas se mi to stává, když mě
rozbolí hlava.
Musím běžet. Mám toho hodně. Brzy znovu napíšu.
Navždy tvá milující sestra,
Amberly





14





15
Bylo mi na omdlení. Vložila jsem dopis do již
nadepsané obálky a  zalepila ji. Znovu jsem si promasírovala spánky
s nadějí, že mi snad ten mírný tlak trochu uleví, třebaže se to
nikdy nestalo.
„Je všechno v pořádku, Amberly?“ zeptala se Danica.
„Ale ano,“ zalhala jsem. „Asi jsem jenom unavená. Možná se
půjdu projít, aby se mi trochu rozproudila krev.“
Usmála jsem se na Danicu s Madeline a vydala se
z Dámského salónu na toaletu. Studená voda mi sice zničí make-up, ale
třeba se mi udělá lépe. Než jsem tam došla, zatočila se mi zase
hlava. Posadila jsem se na jednu z těch malých pohovek, které
lemovaly chodby, a opřela hlavu o zeď ve snaze si ji pročistit.
Nedávalo to vůbec smysl. Každý věděl, jak znečištěné jsou
vzduch a voda v jižních částech Illey. Dokonce i Druzí, co tam
žili, mívali zdravotní problémy. Ale neměly by snad ten
čerstvý vzduch, dobré jídlo a bezchybná péče tady v paláci mít
nějaké ozdravné účinky?
Když to takhle půjde dál, přijdu o každou příležitost udělat
na prince Clarksona dojem. Co když se dnes odpoledne
nedostanu na plánovaný kroket? Cítila jsem, jak mi sny
proklouzávají mezi prsty. Rovnou se můžu smířit s porážkou. Bude to
později míň bolet.
„Co tu děláte?“
Odtrhla jsem se od stěny a uviděla prince Clarksona, jak se
na mě dívá.
„Nic, vaše výsosti.“
„Není vám dobře?“
„Je, samozřejmě že je,“ trvala jsem na svém a snažila se vstát.
To byla ovšem chyba. Nohy se mi podlomily a spadla jsem na
zem.





16
„Slečno?“ vyslovil a kráčel ke mně.
„Omlouvám se,“ zašeptala jsem. „To je tak trapné.“
Vzal mě do náručí. „Zavřete oči, jestli se vám točí hlava.
Odnesu vás do nemocničního křídla.“
Jednou to bude zábavná historka pro mé děti: Kdysi mě král
nesl přes celý palác, jako bych nevážila vůbec nic. Líbilo se mi
u něj v náručí. Vždycky jsem přemýšlela, jaké to asi je.
„Propána,“ vykřiknul někdo. Otevřela jsem oči a  uviděla
zdravotní sestřičku.
„Myslím, že omdlela,“ řekl Clarkson. „Nevypadá zraněná.“
„Položte ji tady, prosím, Vaše Výsosti.“
Princ Clarkson mě dal na jednu z  mnoha postelí rozesetých
kolem a opatrně vytáhnul ruce, na kterých jsem mu ležela.
Doufala jsem, že si všimnul vděku v mých očích.
Měla jsem za to, že hned odejde, ale čekal a přihlížel, jak mi
sestřička měří tep. „Už jste dnes něco jedla, drahoušku?
Vypila jste toho dost?“
„Zrovna jsme dosnídali,“ odpověděl za mě.
„Není vám na zvracení?“
„Není. Teda je. Chci říct, že to vážně nic není.“ Doufala
jsem, že když to bude znít dostatečně nezávažně, dostanu se
ještě na odpolední kroket.
Zatvářila se přísně a laskavě zároveň. „Dovolím si
nesouhlasit. Museli vás sem přinést.“
„To se mi stává pořád,“ vyhrkla jsem bezmocně.
„Co tím myslíte?“ naléhala sestřička.
K  tomuhle jsem se přiznat nechtěla. Povzdychla jsem si
a snažila se přijít na to, jak to vysvětlit. Princ se teď dozví, jak
mi život v Hondurague poškodil zdraví.
„Často mě bolí hlava. A někdy z toho mám závratě.“ Polk-





17
la jsem, nešťastná, co si teď princ pomyslí. „Doma chodím
spát o několik hodin dříve než moji sourozenci, díky tomu
zvládnu celý den pracovat. Tady je to s odpočinkem
náročnější.“
„Mhm. Trápí vás ještě něco kromě bolení hlavy a únavy?“
„Ne, už nic.“
Clarkson popošel ke mně. Doufala jsem, že neuslyší, jak mi
tluče srdce.
„Jak dlouho máte tyhle problémy?“
Pokrčila jsem rameny. „Už pár let, možná déle. Dá se říct, že
už to u mě je celkem normální.“
Sestřička vypadala znepokojeně. „Máte v  rodině víc
takových případů?“
Chvíli jsem mlčela, než jsem odpověděla. „Ne tak úplně. Ale
mojí sestře občas teče z nosu krev.“
„Takže prostě máte neduživou rodinu?“ ptal se Clarkson
a v hlase se mu ozýval náznak znechucení.
„Ne,“ odvětila jsem. Chtěla jsem se bránit, ale zároveň jsem
se styděla něco vysvětlovat. „Žiju v Hondurague.“
Pochopil a pozvedl obočí. „Aha.“
Nebylo tajemství, jak je jih znečištěný. Vzduch byl
zkažený i voda byla zkažená. Žilo tam tolik postižených dětí, tolik
žen bylo neplodných a tolik mladých umíralo předčasně. Když
se v  Hondurague objevili rebelové, nechali za sebou vždycky
spoustu graffiti, jejichž prostřednictvím se dožadovali
vysvětlení, proč to palác ještě nenapravil. Byl zázrak, že na tom zbytek
mojí rodiny nebyl tak špatně jako já. Nebo že jsem na tom
nebyla ještě hůř.
Zhluboka jsem se nadechla. Co tu vlastně propána dělám?
Celé týdny předtím, než začala Selekce, jsem si v hlavě
malovala pohádku. Ale ať jsem si to přála a snila o tom sebevíc,
nikdy nebudu hodna takového muže, jakým je Clarkson.
Otočila jsem se, aby mě neviděl plakat. „Můžete, prosím,
hned odejít?“
Několik vteřin jsem naslouchala tichu a potom se jeho
kroky začaly vzdalovat. V momentě, kdy docela utichly, jsem se
zhroutila.
„Ale zlatíčko, všechno je v pořádku,“ utěšovala mě sestřička.
Byla jsem tak nešťastná, objímala jsem ji tak pevně, jako by
to byla moje máma nebo někdo ze sourozenců. „Být v takové
soutěži, to znamená ohromný stres a princ Clarkson to chápe.
Pan doktor vám předepíše něco na bolení hlavy, to pomůže.“
„Jsem do něj zamilovaná už od svých sedmi let. Každý rok
jsem mu zpívala písničku k narozeninám šeptem do polštáře,
aby se mi sestra nesmála, že jsem si vzpomněla. Když jsem se
začala učit psát, procvičovala jsem se tak, že jsem psala naše
jména vedle sebe... a když na mě poprvé konečně promluví,
ptá se, jestli jsem neduživá.“ Odmlčela jsem se a  zavzlykala.
„Nejsem prostě dost dobrá.“
Sestřička se mi to ani nesnažila vymlouvat. Nechala mě, ať
se vypláču.
Bylo mi tak trapně. Clarkson už mě nikdy neuvidí jinak než
jako tu ztrápenou holku, která ho poslala pryč. Bylo mi
jasné, že jeho srdce už nemám šanci získat. Co by teď se mnou
asi tak dělal?






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.