Kniha: Staré dobré časy jsou právě teď – Jaromír Matoušek

Druhá básnická sbírka současného českého psychologa (*1955) obsahuje verše, které se na miniaturní ploše pokoušejí zaznamenat drobné lidské epizody a příběhy. Od prvního trojverší, v němž je naznačen okamžik zrodu lásky, pokračuje autor listováním jakýmsi pomyslným albem fotografií, z něhož vybírá nejen portréty předků, ale i dalších osob, mezi nimiž proběhla citová jiskra a vzplanutí. Matoušek například na několika strofách podává příběh o seznámení a svatbě jeho dědečka a babičky, které byly odstartovány jejich náhodným setkáním v koloniálu roku 1921. Do tohoto souboru však autor zařadil i drobné události, o nichž se doslechl či je poznal z vyprávění. Vznikl tak v lyrickém duchu komponovaný kaleidoskop zážitků i drobných momentek, v nichž autorův svět pomocí vzpomínek i poměrně laskavých pohledů na realitu může skutečně podpořit titulní tvrzení, že "staré dobré časy jsou právě teď."

Jsou básnické sbírky, které Vás zavedou do cizokrajných zeměpásů, kde nevyslovená dobrodružství zcuchají hrdinčiny tmavé vlasy. A jsou takové, při jejichž četbě máte pocit, jako byste neopustili lehce nepravidelnou, ale o to malebnější náves poklidného městečka. Přičemž oněch dobrodružství můžete na ploše od rohu k rohu zažít úplně stejně jako na toulkách širým světem. A právě taková je nová sbírka Jaromíra Matouška. Oproti jeho poetické prvotině Její život (2011) je formálně i výrazově značně uměřenější. Jako by básník, nasycen cestování po slovních výbojích, spočinul po vzoru Rožmberků ve své milované Bechyni. Těm přinesla toto kouzelné sídlo věnem Anna z Hradce a po švamberském intermezzu ho zakoupil Petr Vok, aby jej - s bolestí v srdci - po pouhých sedmadvaceti letech nuceně odprodal. Náš autor k opuštění tohoto magického místa naštěstí nucen není a snad právě ono mu přineslo (stejně jako poslednímu rožmberskému vladaři) zklidnění, díky němuž umí na malé ploše vykreslit lidský příběh v celé jeho nahotě i ošacenosti. Hlavní inspirátorkou i obyvatelkou domů na našem náměstíčku je arci stále žena, bytost tajemná i čitelná, vábivá i (pohříchu občas) nevábná, k (vlastním) slzám složitá i smyslně jednoduchá. Klouže hladce i bolestně do srdce básníka (o ostatních ústrojích hovoří spíše představivost než slova, neboť je mužem nejen vášnivým, ale také galantně diskrétním). Ve starém koloniálu se pýří děvče, které se o dekády později stane autorovou babičkou, ve vedlejším vchodu najdeme slečnu vyhledávající autorovu péči terapeuta, ještě dále bydlí panenka, jež si ustřihla cop v zármutku nad nešťastným skonem snoubence na vojně... A do všech špehýrek a průjezdů nakukuje básník, jediný, kterému je voyeurství nejen dovoleno, ale dokonce přikázáno. Neboť i díky tomu se můžete vydat na cestu po obvodu poetického náměstíčka ve šlépějích muže, který ví a vidí, neboť nespěchá.

Poezie > Poezie > Poezie dle národů > Česká poezie

Próza – beletrie

Katalog vybraných autorů > M > Matoušek – Jaromír Matoušek

Katalog nakladatelství > Č > Čas