načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Star Trek: Nová generace - Q: Otázky a odpovědi - Keith R.A. DeCandido

Star Trek: Nová generace - Q: Otázky a odpovědi

Elektronická kniha: Star Trek: Nová generace - Q: Otázky a odpovědi
Autor:

Už je to sedmnáct let, kdy kapitán Jean-Luc Picard převzal velení Enterprise. Tehdy ještě třídy Galaxy, s pořadovým označením D. Byla to pocta, které není rovno. Kapitáni všech ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159
+
-
5,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Brokilon
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 237
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 999-00-017-4953-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Už je to sedmnáct let, kdy kapitán Jean-Luc Picard převzal velení
Enterprise. Tehdy ještě třídy Galaxy, s pořadovým označením D. Byla to
pocta, které není rovno. Kapitáni všech předchozích lodí téhož jména
vždy vstoupili do historie.
Dnes sedí Picard na můstku majestátní třídy Sovereign, s níž se
posunul k písmenu E. A přestože se současná mise v systému Gorsash v
ničem nepodobá výpravě na stanici Farpoint, byla to právě tato chvíle,
kdy si ji živě vybavil. Byla to ta chvíle, kdy mu vše říkalo... Q.

Zařazeno v kategoriích
Keith R.A. DeCandido - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

STAR TREK: THE NEXT GENERATION

Q & A

Copyright © 2007 by CBS Studios Inc.

All Rights Reserved.

STAR TREK and related marks are trademarks

of CBS Studios Inc.

This book was originally published by Pocket Books,

a Division of Simon & Schuster, Inc., under exclusive license

from CBS Studios Inc.

Translation © 2017 by Vít Pazlar

Cover © 2017 by Jakub Schejbal

Czech Edition © 2017 by Robert Pilch – Brokilon

ISBN 978-80-7456-350-8 (pdf)


Q: Otázky

& odpovědi

Keith R.A. DeCandido

Nakladatelství BROKILON

PRAHA

2017


EDICE STAR TREK edici řídí ALBERT BALATKA

Star Trek: KUSY - jedinečná sbírka česko-slovenské fan-fiction

ENTERPRISE

Kompletní trilogie ROMULANSKÁ VÁLKA:

#1 Kobayashi Maru, #2 Pod křídlem dravce, #3 Odvážně vstříc bouři PŮVODNÍ STAR TREK

Zkouška ohněm: McCoy - Odkud přicházejí stíny

Zkouška ohněm: Spock - Oheň a růže

Star Trek (2009) - přepis filmu NOVÁ GENERACE

Q na druhou, Imzadi, Imzadi II: Trojúhelník

Nemesis - přepis filmu

Smrt v zimě

Odpor

Q: Otázky a odpovědi TITAN

Mezi dvěma světy, Černý král, Orionovi psi DEEP SPACE NINE

#1 Vyslanec, #2 Obležení, #3 Hledání, #4 Vlastní krví, #5 Padlí hrdinové VOYAGER

#1 Ochránce

#2 Únik

#3 Ragnarök

Teorie strun: Kniha první - Koheze

Teorie strun: Kniha druhá - Fúze

#1 Loď duchů, #2 Strážci míru, #3 Děti z Hamlinu, #4 Otázka bezpečnosti,

#5 Zóna úderu, #6 Boj o moc, #7 Masky, #8 Čest kapitánů, #9 Výkřik

do tmy, #10 Prašť jako uhoď, #11 Guliverovi chráněnci, #12 Svět zkázy,

#13 Oči vidoucích, #14 Vyhnanci

DOSUD VYŠLO:


Věnováno Johnu de Lanciemu,

jehož úžasné výkony

umožnily vznik této knihy.


Historikova poznámka:

Hlavní události této knihy se odehrávají v čase

probíhajícího úpadku Romulanského impéria.

Ten byl zaviněn vzestupem Shinzona z Remu (film

Star Trek: Nemesis). Enterprise byla nověvystroje

na pro lety do vesmíru a kapitán Jean-Luc Picard

doplnil její posádku jak tvářemi zcela novými, tak

i některými známými. Samotný kapitán nyní čeká

na rozhodnutí Hvězdné flotily ve věci odmítnutí

splnění rozkazu během nejnovějšího útoku Borgů

(román Star Trek: Nová generace – Odpor).


9

První prolog

Někde...

Oni tento vesmír udržovali při životě v naději, že z něj

nakonec přece jenom povstane něco zajímavého. Onizpomalili entropii natolik, že se plazila jak hlemýžď, cožzabránilo chaosu v tom, aby převálcoval úplně všechno – a Oni

pak už jen čekali, až se někdo bude schopen probít skrz.

Několik druhů dokonce ten svět našlo, ale buď šloo druhy obdařené v míře naprosto nedostatečné schopností proplout bez úhony skrz nebezpečenství, nebo o druhy neschopné dostatečně promyslet postupy nezbytnék překonání obranných zařízení – anebo o druhy, jimž obojí prostě zcela chybělo.

Konečně to někdo dokázal. A tento druh nejenže dosáhl všech vytyčených cílů, on se rovnou dostavil s připravenou prezentací, jež měla za úkol Jim předvést, s jakpokročilým druhem ve skutečnosti mají tu čest, jakých úspěchů a objevů dosáhl a co všechno se při tom naučil.

Prezentace byla poměrně dlouhá a byla přímoneuvěřitelně důkladná, plná rekonstrukcí s využitím všemožných technologií, které Oni za dlouhá tisíciletí ovládli.

Keith R.A. DeCandido

Nudilo Je to až k slzám. A tak nechali tento vesmír zemřít v naději, že ten příští by mohl být zajímavější.

A ukázalo se, že opravdu byl. O celé eóny později Je objevili obyvatelé tohoto vesmíru a probili se všemipřekážkami, stejně jako se předtím probili milióny světů, které Jim nyní chtěli ukázat – jejich říše se táhla napříč šesti galaxiemi. Měli schopnost cestovat během okamžiku z jednoho světa na druhý bez nutnosti použití jakéhokoli dopravního prostředku. A nyní tuto schopnost využili, aby Jim ukázali všechny světy v dosahu své působnosti.

Nebylo to tak smrtonosně nudné – ale pořád to bylo dosti nudné, a tak se Oni rozhodli, že nechají zemříti tento vesmír.

Představitelé následujícího vesmíru dosáhli osvícení tím, že se vyvinuli v bytosti složené z čiré energie,a trávili veškeré své dny úvahami o velkých tajemstvíchvesmíru. Tohle bylo ještě o stupeň horší než nudné – možnost vymazat tento vesmír z existence Je naplnila obrovskou a škodolibou radostí.

Další parta na Ně narazila vyloženě náhodou. A jejíčlenové byli přesvědčení, že se stali obětí nějakého podvodu. Oni by je málem nechali i přežít, když kvůli ničemujinému, tak kvůli tomu, že tihle byli vyloženě zábavní, ale na konci dní byli i oni shledáni jaksi ubohými.

Už Jim připadalo, že to nikdy nikomu nedojde.

Ale možná že příští vesmír...

Druhý prolog

Někde jinde...

Samozřejmě že si tím vůbec nebyl jistý. To, že on sám

i ostatní dělali takový povyk se svou všemohoucností,

vůbec neznamenalo, že by třeba byli i vševědoucí. Pro

mnoho z nich představoval tento rozpor poměrněošemetnou situaci, ale on sám se jím nikdy přehnaně netrápil. Byl

až příliš zaměstnaný vlastní zábavou – rozhodně víc, než

zbytek z nich kdy byl.

A právě na jednom ze svých výletů za zábavou se mu podařilo najít něco, o čem ani sám nevěděl, že hledá.

Ten druh patřil k jedné z mnoha skupin smrtelníků, kteří zamořovali vesmír, a popravdě zdaleka nebylnejzajímavějším. Byli zaklíněni v rameni jedné z trochuhomogennějších galaxií, proháněli se po ní v hrubých vehiklech a spoléhali na to, že to, co jim zatím evoluce odepřela, zvládnou alespoň jejich nástroje. Lidé takto netrpěliví mívali sklony hořet jasně a zemřít mladí, ale tahle šarže zatím zvládala jen tu první věc.

Říkali si lidé.

Nebyl ani první z vyšších entit, která s nimi měla co do

Keith R.A. DeCandido

činění. S lidmi si zahrávali Organiané, Excalbiané, ba

i Metroni, většinou jen kvůli nějakým testům neboprohlášením. (Na toto byli zvlášť experti Organiané, zdálo se,

že jim nic nečiní větší potěšení než možnost učinit nějaké

prohlášení.) Ale nikdo z nich do vývoje lidí nijak přehnaně

nezasáhl.

A proč by měli? Vždyť to byla jen další tlupa obyčejných smrtelníků ve vesmíru, který jich obsahoval i tak až příliš mnoho.

Ale byla tu ještě jedna věc, věc, kvůli které všichni jeho lidé měli jistou starost, věc, která mohla změnit tvářnost vesmíru.

Hledali ty pravé.

A on měl z těchhle lidí po svém testu vyloženě dobrý pocit. Test sám nepředstavoval nic jiného než zábavné rozptýlení, ale v jeho průběhu si uvědomil, že v těch lidech něco je, a v jejich vůdci obzvlášť. Kapitán se nezdál být nijak výrazný – byl malý i podle lidských měřítek, s tváří podivně stavěnou a s tendencí pronášet prohlášení, která směle mohla konkurovat organijským – ale přestov Jean-Lucu Picardovi zahlédl známku jisté kvality. Jiskřička této kvality byla i v ostatních, ale v Picardovi vyloženěsvítila jako maják.

Picard by klidně mohl být ten pravý, pomyslel si.

Když se pak vrátil domů, potom co si s nimi pohrál na Denebu IV, začal pro svůj případ lobbovat u zbytku Kontinua.

K jeho smůle ovšem nebyl k dispozici žádnýz nejlepších obhájců. Především pak mu chyběl filozof lapený

v kometě už po několik posledních okamžiků. Rada od

něj by mohla být užitečná. A pak tu byli Q a Q. Ti dva se

s lidmi už setkali a byli z nich do té míry nadšení, že se

rozhodli žít s nimi na té jejich nudné planetce,dokonce až natolik, že se přímo v tom tvaru a formě začali


13

Q: Otázky a odpovědi

rozmnožovat (jen samotná ta představa s ním dokázala

otřást do samotného jádra jeho bytosti). Ti dva porušili

pravidla a využívali svých sil i v lidské podobě. Leč těm,

kdo sedí na dvou světech, je předem souzen neúspěch

v obou z nich.

Nejsmutnější bylo, že se jeho krajané z celé situace

nijak nepoučili. Když všem ostatním Q vysvětlilsituaci stran lidí a jejich potenciálu, Q se na něj podíval

a řekl: „Jestli opravdu věříš, že jsou to ti praví, pak je

další postup zcela jasný – dej jednomu z nich naši moc

a vysvětli jim to.“

„To nebude fungovat,“ povzdechl si. „Ten pravý nesmí

být vyšší bytostí. Dobře víte, že Oni by na totonepřistouili.“

„Ale my nevíme, zdali zrovna tito lidé jsou ti praví,“

pozvedl jedno obočí Q. „Takže udělej z Picarda Q,a dozvíme se to.“

„Ne, to by bylo moc riskantní,“ zavrtěl hlavou – a pak

se zasmál. „Udělám Q z Rikera, z jeho zástupce. To bude

mnohem zábavnější.“

Na ta slova obrátila jedna z dalších Q oči v sloup. „Tady

nejde o tvou zábavu, Q.“

„Q zrovna řekl, že ani nevíme, jestli jsme na správné

stopě, tak jsem říkal, že když už testovat, tak proč se při

tom i nepobavit?“

Z prvního Q se vydral unavený povzdech. „Tak dobrá,

dělej si, co chceš. Ale neztrácej ze zřetele to, co jsme tiřekli. Tahle věc je až příliš důležitá, než abys ji mohl jen tak

zpackat.“

Odpověď raději spolkl – faktem prostě bylo, že mu nikdo

nevěřil. Nikdo mu nikdy nevěřil a ani ho nikdo nebral

vážně. Ne, že by jim k tomuto postoji nedal v minulosti

spoustu důvodů – popravdě, pokud by ostatní chtěli, tak

by mu mohli téměř donekonečna otloukat o hlavu činy


14

Keith R.A. DeCandido

jeho mladické nerozvážnosti – zejména pak tu vyloženě

trapnou záležitost s říší Tkon – ale všichni také věděli, jak

důležité je pátrání po těch pravých.

Takže se vypravil zpátky na loď Enterprise, NCC-1701-D,

aby věnoval Williamu Rikerovi moc Q – a aby mohlpozoro

vat, co se bude dít pak.


15

1

U.S.S. Enterprise NCC-1701-E

na cestě na Gorsach IX

Dva dny před koncem vesmíru

Beverly Crusherová namazala na croissant trochuikorinkového džemu a pak se pozorně zadívala na svůj protějšek

u snídaně. „Na co myslíš, Jean-Lucu?“

Hřejivě se na ni usmál. To byla vzácnost sama o sobě. Beverly znala Jean-Luca mnohem déle, než by sama byla ochotná nahlas přiznat – a přesto se počet případů, kdy viděla, že se Jean-Luc takto usmíval, dal spočítat naprstech jedné ruky. A počet případů, kdy úsměv vidělav přítomnosti někoho jiného, než byli oni dva, se téměř rovnal nule.

Než odpověděl, tak se napil trochu Earl Greye ze svého keramického šálku. „Jen uvažuji o naší současné misi. Plnit poslání, které je v souladu s naším oficiálnímprogramovým cílem, je docela úleva.“

Beverly polkla sousto z croissantu. „Za jak dlouhodorazíme do systému Gorsach?“ zeptala se, zatímco seponěkud rozpačitě snažila smést drobečky z klína.

Keith R.A. DeCandido

„Měli bychom tam být zítra ráno. Dnes odpoledne v 17:30 se bude konat porada starších důstojníků.“

Přikývla. „Většinu dne strávím lékařskými prohlídkami nováčků.“

Odložil šálek na konferenční stolek vedle postele, natáhl se a vzal Beverlyinu tvář do své pravé dlaně. „Musím říct, Beverly, že tento způsob konzumace snídaně zdá se být mimořádně šťastným.“

Beverly se naklonila, z tácu, který se nacházel na posteli mezi nimi, vylovila další croissant a vrazila mu ho do úst. „Říkáš to jen kvůli tomu, že pak nemusíš uklízet postel.“

Kontroval s plnou pusou – další velmi vzácný úkaz,který na vlastní oči mohla spatřit jen Beverly: „Můj názor by se nezměnil, ani kdybych to měl uklízet všechno sám, do posledního drobečku.“

„Ty můj romantiku.“ Uchopila jeho ruku a sejmula ji ze své tváře, aby mohla políbit jeho dlaň. „Proč jsme tohle neudělali už před lety?“ zašeptala.

„Protože jsme hlupáci. Oba. Protože...“ Jean-Luczaváhal. „Bývaly doby, kdy jsem pořád viděl ženu svéhonejlepšího přítele, kdykoli jsem se na tebe jen podíval.“

Kdysi dávno by podobná věc Beverly rozzuřila – nebo alespoň rozčílila. Ale Jack Crusher byl po smrti už příliš dlouho, a mezitím Beverly viděla tolik lidí umírat a tolik lidí, kteří dokázali v životě „obrátit list“ – jejím synem, ze kterého se stala bytost na vyšší úrovni bytí, počínaje a konče Datem, který zahynul koncem minulého roku – že i jí samotné idea lpění na památce jejího muže připadala hloupá. „Já vím, Jean-Lucu,“ odpověděla laskavě. „V mém srdci je dost místa pro vás oba.“

Poté přitáhla jeho hlavu k sobě a začali se líbat.

Jejich počínání přerušil až řinkot na podlahudopadajícího nádobí, který je na okamžik vyděsil. Beverly nakoukla

Q: Otázky a odpovědi

přes okraj postele, jen aby zahlédla tác s croissanty

a džemem vyklopený na koberec.

Krátce se podívala na Jean-Luca. „Jejda!“ zašklebila se.

„No to teda. Najednou jsem docela rád, že tuhle kajutu přece jenom nemusím uklízet sám. A díky všem bohům za automatický úklidový systém.“

Beverly se zachichotala a zamrkala. „Počítači, čas?“

„Je právě nula-sedm hodinčtyřicetět minut.“

Beverly zhluboka vydechla a podívala se na Jean-Luca. „Za patnáct minut mám sraz s Mirandou – a ty bys měl být na můstku.“

Jean-Lucův úsměv se změnil v uličnický, což bylaještě větší vzácnost. „Jsem si jistý, že nadporučík Kadohata bude schopná zahájit ranní rozcvičku i bez tebe –a stejně tak jsem si jistý, že Worf dokáže můstek ohlídat o pár minut déle.“

Zahrozila mu prstem. „Ale, ale, Jean-Lucu, to by byl pěkně špatný příklad pro posádku. Mysli na všechny nováčky na palubě a pověst, kterou máte ty a tvá loď. Opravdu chceš, aby si mysleli, že slavný Jean-Luc Picard je pecivál?“

Teď byla s hlubokým výdechem řada na Jean-Lucovi. Pak promluvil s předstíranou vážností. „Asi máš pravdu. Těžké, přetěžké, takové je břímě velení.“

„Ale nosíš ho dobře.“ Políbila ho ještě jednou – a potom se začala vymotávat z všelijak propletených pokrývek a prostěradel, aby se mohla vydrápat z postele.

I Jean-Luc vstal – a to aniž by musel podstoupit souboj s ložním prádlem, k Beverlyině velké rozmrzelosti –a prohlásil: „Mám radost, že nadporučík Kadohata zapadla tak dobře.“

„To ano,“ potvrdila Beverly, které se konečně podařilo vyprostit z povlečení. „A tyhle ranní rozcvičky jsou pro ni velmi důležité. Potřebuje se po těhotenství dostat zase do

Keith R.A. DeCandido

formy.“ Usmála se. „Mám ji na seznamu prohlídek. Chci

se ujistit, že nenastaly žádné poporodní komplikace.“

„Moudré opatření,“ poznamenal Jean-Luc, zatímco se oblékal. „Její zkušenosti budou v soustavě Gorsachneocenitelné. Jsem si jistý, že z ní časem bude skvělý druhý důstojník.“

Beverly přikývla, zatímco si oblékala cvičební trikot. Nadporučíka Mirandu Kadohatu si jako nástupkyniv úloze druhého důstojníka vybral osobně ještě Dat. Původní předpoklad byl ten, že Miranda převezme Datovufunkci, zatímco samotný Dat se posune na pozici důstojníka prvního, kterou se chystal vyklidit Riker, novopečený kapitán Titanu. Datova tragická smrt palubě Scimitaru na Mirandině pozici nezměnila nic, o to se postaral její jiný stav. Chtěla pracovat, pokud možno do poslední chvíle, ale její dvojčata měla na celou záležitost odlišný názor. A tak musela nastoupit mateřskou dovolenou a vrátit se na Cestus III, aby mohla porodit dvojčata doma, u manžela a pětileté dcery.

O dvojčata – Colina a Sylvanu – se nyní řádně staral Mirandin manžel, Vincenzo Farrenga (podle kteréhodvojčata neustále zlobila svou pětiletou sestru Aoki)a nadporučice se konečně mohla hlásit na Enterprise.

Miranda tak patřila k jednomu z mála nedávnýchpřírůstků, za které nebyla zodpovědná tragédie. I když za některé nové tváře na Enterprise byl zodpovědný i fakt, že Riker si na Titan odvedl část personálu, většina nováčků zastupovala ty, kteří padli v akci – nejčerstvěji v brutální srážce se silou, o které Beverly začala uvažovat, že jde o nové a barbarské Borgy. Než se nakonec podařilo Borgy zastavit, loď přišla celkem o sedm členů posádky, včetně pilota a velitele bezpečnosti.

Takže průzkumná mise byla přesně to, co podle Beverlyina názoru posádka potřebovala. Vždycky měla na

Q: Otázky a odpovědi

paměti povzdech, který pronesl Jean-Luc během výpravy

na Evoru za války s Dominionem: „Vzpomínáte na časy,

kdy jsme byli průzkumníci?“

Přelétla očima na kapitána, nyní už kompletněoblečeného v uniformě. Jeho hřejivý úsměv byl ten tam. Skoro jako by uniforma obsahovala rovnou i silové polevyrobené z důstojnosti. A taky najednou vypadal, jako bypovyrostl aspoň o půl metru, a celkově působil mnohem méně uvolněně než před několika okamžiky v posteli.

Beverly si vyhrnula přes kotníky silné ponožky, popošla k Jean-Lucovi a položila ruce na jeho ramena. „Miluji tě, Jean-Lucu.“

A jeho silové pole muselo na okamžik selhat, protože zašeptal v odpověď: „Miluji tě, Beverly.“

Když o pár chvil později opouštěli společnou kajutu, byla jejich silová pole opět plně funkční. Ve své kajutě byli Jean-Luc a Beverly, ale tady venku to byli velící důstojník a šéflékařka.

A tak to také má být, pomyslela si. Jeho nejlepší stránku mám jen sama pro sebe, tu stránku, kterou nikdo jinýnevidí. A stěží bych mohla být šťastnější.

Vstoupili do turbovýtahu. „Můstek“ zaznělo od něj a „paluba pět“ od ní. Výtah přirozeně zastavil nejprve na palubě pět, kde se rychlým pokývnutím rozloučila.

Zatímco se doktorka ležérně courala chodbou, ťukla do komunikátoru připevněného na šerpě z purpurovéhohedvábí – dárku od Jean-Luca – kterou měla uvázanou kolem pasu. „Crusherová volá ošetřovnu.“

Odpověděl jí rozjařený hlas denobulanského zástupce šéflékaře. „Ošetřovna, zde je doktor Tropp.“ Tropp zůstal na palubě dokonce i po Beverlyině dočasném odchodu na Lékařské oddělení Hvězdné flotily. Tropp tehdy neměl všechny potřebné znalosti, aby se mohl v jejínepřítomnosti stát sám šéflékařem, ale zůstal na místě, aby

Keith R.A. DeCandido

maximálně pomáhal komukoli, kdo by mohl Beverly

nahradit. Oceňovala, že alespoň někdo ze známých tváří

zůstal, protože většina lékařského personálu bylapřevelená jinam – například vrchní sestra Alyssa Ogawaskončila na Titanu.

„Dělo se něco, o čem bych měla vědět?“ zeptala se Beverly.

„Jen obvyklé záležitosti, odřeniny a modřiny. Praporčík La Monica si včera v noci zlomila ruku.“

Beverly dlouze vydechla. „To už zase zkoušela tenparašutistický program?“

„Vlastně ne. Vaše varování se minule ukázalo jakodocela odstrašující, takže se tentokrát rozhodla, že stráví volný čas v Hoobishanských lázních.“

„Skoro se bojím zeptat.“

„Uklouzla tam na mokré dlaždičce. Právě teď sedí na biolůžku a přísahá, že co živa bude, tak už se k simulátoru nikdy ani nepřiblíží.“

Beverly se neubránila smíchu. „To je asi to nejlepší, co může udělat. Něco dalšího?“

„Nic zásadního. Předváděl jsem sestře Mimouniové některé naše postupy léčby zranění.“

„To je dobře.“ Mimouniová byla čerstvý přírůstek bez předchozí praxe. Tropp možná neměl úplně všechnyznalosti, které byly zapotřebí pro funkci šéflékaře, ale to více než vynahrazovala jeho schopnost vyučovat – takže pokud byl na palubě někdo, kdo dokázal Mimouniovou zasvětit do tajů fungování lodní ošetřovny, byl to právě on. „Budu teď zhruba hodinu v tělocvičně, kdyby mne bylozapotřebí.“

„Beru na vědomí. Tropp končí.“

Beverly odbočila za roh a ocitla se před širokými vraty do tělocvičny šestiúhelníkového tvaru, tvaru, který byl používán i pro simulátory a nákladní prostory. Vrata se

Q: Otázky a odpovědi

otevřela a vypustila zvuk vydávaný zhruba dvěma tucty

jednohlasně křičících lidí.

Výkřiky se ozývaly v rytmu a střídaly se s jednímpočítajícím hlasem. Při pravé stěně tělocvičny zahlédla přes

dvacet postav ve třech řadách, všechny v bílých kimonech,

jak se kamsi doprostřed těla snaží zasáhnoutimaginárního protivníka. Výkřiky se vždy ozývaly při třetím úderu.

Čelem k nim a k Beverly zády stála širokoplecí postava,

korunovaná předčasně plešatící hlavou. Poručík Zelik

Leybenzon, nový šéf bezpečnosti na Enterprise. Byl to on,

kdo vedl odpočítávání.

Když pohlédla doleva, zjistila, že prostor, kterýzarezervovala Miranda, je prázdný, což znamenalo, že Beverly

dorazila jako první. Rozhodla se, že si dá ještě chvíli pauzu

a bude pozorovat nového šéfa bezpečnosti v akci.

Většina Leybenzonových žáků měla přes kimonauvázaný bílý pásek – až na několik výjimek. Stolovitzká a Kapsis

měli shodně pásek hnědý a de Lange zelený. Leybenzonův

pásek měl černou barvu, což i pro člověka problematiky

barev pásků zcela neznalého, jako byla Beverly,znamenalo jediné – že je mistr.

To málo znalostí, kterými Beverly stran bojovýchumění vládla, se omezovalo víceméně pouze na typy zranění,

která si lidé měli tendenci při výcviku přivodit. Worfův

nedávný návrat na loď znamenal obnovení lekcí stylu

Mok’bara, čehož průvodními jevy bylo prudkézvýšení počtu natažených a natržených svalů, pohmožděnin

a vykloubených končetin – a vypadalo to, že Leybenzon

nehodlá zůstat v zásobování ošetřovny za svýmpředchůdcem pozadu.

Leybenzon přestal počítat, když napočítal do třiceti.

Všichni jeho žáci zůstali stát jako sochy, s levou rukou

napřaženou k závěrečnému úderu.

„Pauza,“ zavelel Leybenzon. Všichni žáci naráz zkřížili


22

Keith R.A. DeCandido

ruce před tvářemi, zatímco si přitáhli pravé nohy k levým.

Po zhruba půlsekundě spustili ruce pod úroveň svých

pasů a nakonec se ustálili v postoji, který velmi připomínal

klasický vojenský „pohov“.

„Stoj s náklonem dopředu, kryt směrem dolů,“ zavelel Leybenzon. „Do toho!“

Na povel všichni žáci ustoupili pravou nohou, zatímco levé ruce využili ke krytí a přitáhli pravačky k tělům naúroveň kyčle. Beverly si domyslela, že jde zřejmě o postoj, který jim Leybenzon nařídil: levá noha pokrčená, koleno přímo nad chodidlem, zatímco pravá noha je napnutáa skloněná. Ten postoj nepřipadal Beverly jako příliš pohodlný, ale zároveň bylo jasné, že zvyšuje sílu nožních svalů.

Leybenzon vykročil. Jeho vysoké čelo lemovanénakrátko střiženými hnědými vlasy, jež ustoupily až k temeni hlavy, se potem jen lesklo. Nad hustým knírem senacházel baňatý nos, od jehož kořene mžouraly na příslušníky bezpečnosti oříškové oči. „Jen do toho,“ zavelel. „Spodní kryt následovaný dvojitým vnitřním blokem se spodním krytem. Raz!“

Všichni vypnuli přední nohu a udělali krok kupředu. Pořád zaujímali postoj s náklonem vpřed, ale tentokrát měli dopředu vysunutou pravou nohu. Každý z nichprovedl sérii krytů, o které se Beverly domnívala, že jde o těch pět úkonů, jež po nich chtěl Leybenzon. Ovšem zatímco počáteční kryt ještě zvládli jakž takž jednotně, ve zbytku série se družstvo poněkud rozpadlo. Nebylo překvapením, že Stolovitzká, Kapsis a de Lange jsou výrazně napřed, zatímco Campagna, Balidemajová a Čao alespoňdokázali jakž takž držet krok. Zbytek se snažil alespoň„neztratit stopu“, což se zejména těm v zadních řadách výrazně nedařilo.

„Dva!“

A znovu. Dva členové v zadní řadě odpadli, celou sérii

Q: Otázky a odpovědi

vzdali a jen tak stáli s rukama v poloze připravené pro další

sérii.

„Rychleji! Tři!“

Útvar už značně pokročil, nyní byl téměř v polovinětělocvičny, jen pár metrů od Beverly. Radši o kousekustoupila, čistě pro jistotu.

„Čtyři!“ A asi po sekundě, dříve než většina z nichstačila sekvenci vůbec dokončit: „Pět! Konec!“

„Ubohé,“ zavrtěl Leybenzon hlavou. „Kdybych vás měl

s sebou na Chin’toce, tak bychom o tu planetu přišli –znovu. No tak jo. Čelem vzad!“

Skupina opět zaujala postavení s krytem směrem dolů

a odcvičila celou sérii zády k Beverly.

A tentokrát odpočítával Leybenzon mnohemrychleji. Celá někdejší zadní – a nyní přední – řada s tím měla

potíže.

„Čelem vzad a pauza,“ oznámil Leybenzon a hlavou

kroutil snad ještě víc.

Všichni opět zaujali postoj pohov, obrácení směrem

k němu.

„Jak vidím, příštích několik měsíců bude stát za to. Tyhle

cviky jsou natolik jednoduché, že by je mělo zvládnout

i dítě. Při představě, že bychom museli někde bojovat, se

mi dělá vyloženě nevolno. Což mi připomíná – k zemi!“

Celý útvar se poskládal na podlahu, připravený na další

povel.

„Třicet kliků! Začněte!“ zavelel Leybenzon.

Beverly se rozhodla využít tento okamžik, aby se veliteli

bezpečnosti připomněla. „Dovolíte, poručíku?“

„Teď ne,“ odtušil, aniž by se na Beverly třeba jenpodíval, a vydal se k zadní řadě. Když tam došel, začal tlačit na

ramena jednoho svého člověka, který předtím s cvičením

obzvlášť bojoval. Beverly si byla celkem jistá, že dotyčný

se jmenuje Vogel.


24

Keith R.A. DeCandido

„Mám za to, že jsme si nebyli správně představeni, poručíku,“ mrazivě reagovala Beverly. „Jsem komandér Beverly Crusherová, šéflékařka této lodi.“

Leybenzon na okamžik zvedl hlavu a sekundu se na ni zadíval. Pak nechal Vogela být a postavil se téměř dopozoru. „Omlouvám se, doktorko. Co pro vás mohu udělat?“

„Dlouho vás nezdržím. V den, kdy jste se nalodil, jste se měl hlásit na ošetřovně kvůli rutinní prohlídce. Už třikrát jsme ji přeložili. Pokud se nedostavíte ani na příští termín, budu vás nucena postavit mimo službu.“ Vydechla. „Je to jen rutinní záležitost, poručíku, nemáte se čeho bát.“

„Já se nebojím, doktorko. Já tu jen mám moc práce.“ Ušklíbl se a ukázal na své žáky, z nichž někteří mezitím už dokončili třicet kliků a teď jen tak čekali, stáleopření o ruce. „A jak můžete sama vidět, mám jí přímo nad hlavu.“

Beverly popošla k němu, byla už tak blízko, že cítila jeho pot. Byl zhruba o půl hlavy vyšší, takže se mu mohla dívat do očí jen s mírným záklonem. „Předpisy Hvězdné flotily hovoří jasně. Prohlídky jsou povinné. A pokud jineabsolvujete, nejste schopen služby.“

Vzápětí Leybenzon téměř skočil na záda Vogelovi, který zrovna prováděl další klik. Stoupl si v polodřepuobkročmo na něj tak, že měl kolena na Vogelových ramenoua lýtka si položil z každé strany na záda nešťastnéhopraporčíka. „Nikoli, tenhle mladý muž není schopen služby. Ale to hodlám změnit. A slibuji, doktorko, že se budu předpisy Hvězdné flotily řídit.“

Dveře se otevřely. Beverly se ohlédla a zahlédla Mirandu, jak s poněkud rozpačitým výrazem vstupuje do dveří.

Obrátila pohled k Leybenzonovi. „Dobrá tedy. Užijte si zbytek dnešní hodiny, poručíku.“

„Ano, pane.“ A dolů k Vogelovi, který se zoufale snažil o další klik, zavrčel: „Jedu, jedu, praporčíku!“

Q: Otázky a odpovědi

Beverly si jen povzdechla a vydala se za Mirandou do druhé poloviny tělocvičny. Fakt, že si Zelik Leybenzon s formalitami hlavu zrovna neláme, ji ovšem neměl nijak překvapit. Leybenzon se za války s Dominionem dokázal vypracovat na důstojníka – na počátku války byl pouhý přidělenec bezpečnostního oddílu na U.S.S. Andromeda. Když se mu podařilo opravit fázerovou banku, kterou předtím šéfinženýr i velitel bezpečnosti shodně prohlásili za „naprosto nefunkční“, dostalo se mu polního povýšení.

Od té doby uplynulo už šest a půl roku a za tu dobu se dokázal vypracovat do hodnosti poručíka, a to aniž by strávil na Akademii jediný den. Z Andromedy bylpřevelený na Chin’toku a po válce byl přidělen na U.S.S. Roosevelt a Základnu 23.

A když pak při incidentu s Borgy padl v boji Lio Battaglia, přijal kapitán Picard Worfovo doporučení a jmenoval Leybenzona novým šéfem bezpečnosti. Beverly senejprve domnívala, že se Worf s Leybenzonem znají od dětství, protože oba vyrůstali na zemědělské planetě Gaultu, ale Worfovi rodiče se přestěhovali na Zemi ještě v době, kdy byl Leybenzon malé děcko. Ukázalo se, že Klingon se s poručíkem potkal za války, když byl Worf přidělen na DS9, a Leybenzon tehdy udělal na Worfa dobrý dojem.

„Jdu pozdě, omlouvám se,“ pípla Miranda s lehkým britským přízvukem, který jí zůstával vzdor faktu, že se narodila a vyrůstala na Cestu III. „Trochu jsem sezapovídala s Vincenzem a ztratila pojem o čase.“

Beverly se usmála. „To dokážu zcela bez problémů pochopit. Jak se daří dvojčatům?“

„Colin v jednom kuse zvrací, ale pediatr se tímodmítá zabývat, pokud to nebude trvat alespoň čtyřiadvacet hodin. A Sylvana má pro změnu tendenci se vzbudita rozbrečet, když se to hodí nejméně.“

„Což z ní dělá naprosto normální dítě,“ odvětila Beverly,

Keith R.A. DeCandido

která si vzpomněla na bezesné noci v časech, kdy byl

Wesley malý. „Popravdě mi přijde, že se jim daří celkem

dobře. A mimochodem, to je názor odborníka.“

„Díky za uklidnění,“ usmála se Miranda.

Beverly se posadila na podlahu a roztáhla nohy.Miranda se posadila proti ní, učinila totéž a patami tlačila na Beverlyiny kotníky ve snaze úhel ještě zvětšit. Po pár minutách se obě vystřídaly.

Mirandiny černé vlasy byly uvázané do culíku, ofina jí rámovala tvář, která ukazovala na její smíšený původ – nad evropsky ostře řezanými lícními kostmi se nacházelyasijské oči. Ony lícní kosti ovšem nebyly tak výrazné jako na oficiálním portrétu ve služebním záznamu. Kvůlinedávnému těhotenství byla stále ještě lehce při těle.

Beverly po odchodu Deanny Troi doufala, že se jípodaří najít partnerku pro svá ranní cvičení, a jak se ukázalo, Mirandina touha dostat se znovu do formy s tím byla v souladu. „Aoki mi nedala tolik zabrat,“ tvrdila. „Když se narodila, tak jsem se na původní váhu dokázala vrátit skoro hned. Zato dvojčata mi toho naložila docela dost.“

Zatímco Beverlyin trikot byl zeleno-stříbrný, Mirandin byl celý černý, s jasně červenou šerpou kolem pasu. Na jednom konci šerpy byl vyobrazený stylizovaný racek s podivně tvarovaným kusem dřeva v zobáku –s baseballovou pálkou, jak Miranda vysvětlila. Šlo o symbol „Racků z Port Shangri-La“, jednoho z týmů baseballové ligy na Cestu, ve kterém její sestra Olwyn začínala coby spojka.

Zatímco se Beverly sklonila k levé noze a uchopila se za chodidlo, Miranda se zachytila za doktorčinu šerpu, aby se Beverly mohla lépe zapřít a natáhnout. „A jak to zvládá Aoki?“ zeptala se Beverly, zatímco se snažila protáhnout svaly v tříslech, jak to jen šlo – a pak ještě o trochu více.

„Vincenzo tvrdí, že celou tu záležitost bere jako báječnou hru, a myslí si, že když se bude dobře starat o dvojčata,

Q: Otázky a odpovědi

vyhraje nějakou cenu.“ Mirandin úsměv byl trochu kyselý.

Beverly se mezitím narovnala a opakovala celouproceduru s pravou nohou. „Samozřejmě že dřív nebo později to

přestane fungovat, ale Vincenzo si to hodlá užít, dokud to

půjde.“

„Moudrý muž, ten tvůj manžel.“

„Hmm. Popravdě, napůl bych si přála, abych tam s nimi mohla být a pomáhat mu – a ta naše dvojčátka jsou tak rozkošná – jenže zase, dost dobře si nemůžu nechatproklouznout podobnou příležitost mezi prsty, že ano.“

Beverly jen přikývla a naklonila se dopředu, zatímco Miranda se zaklonila a stále ji tahala za šerpu. Beverly dosud jejího muže nepotkala, ale zdálo se, že Mirandě je s ním dobře. Vybavila si, že kdysi, ještě na Enterprise-D, měla Miranda smůlu na několik špatných vztahů za sebou, takže když se nakonec doma dala dohromadys profesorem lingvistiky z Univerzity Bacco, byla ráda i za ni.

Miranda pokračovala. „Pozice druhého důstojníka na Enterprise, to je životní příležitost, která se naskytne jen jednou za život.“

„To asi ano,“ spíše zasípala Beverly a snažila se co nejvíc protáhnout.

Beverly se konečně narovnala a Miranda pustila její šerpu. Přehodily si nohy, takže nyní Beverlyiny patytlačily proti Mirandiným kotníkům. „Mělas svýmzpůsobem štěstí,“ vyrazila Miranda ze sebe mezi dvěmavýdechy, zatímco se snažila zachytit pravé chodidlo, „když jsi vychovávala Wese, bylo možné brát rodinné příslušníky na palubu.“

„Do jisté míry to pořád ještě možné je,“odpověděla Beverly. I když Enterprise-E nebyla schopnáposkytnout prostor pro rodiny zdaleka tolika členů posádky jako někdejší Enteprise-D, kompletní zákaz přítomnosti rodinných příslušníků na palubě neplatil. Tato situace

Keith R.A. DeCandido

jen odrážela změny v politice Hvězdné flotily v důsledku

konfliktů s Borgy a Dominionem. Jakkolipředstavovala přítomnost rodinných příslušníků na paluběrozhodně výhody, kdy místo nucené separace mohly rodiny být

pohromadě, faktem rovněž zůstávalo, že přítomnostcivilistů a dětí na palubách lodí, které čelily každodennímu

riziku konfrontace s nepřítelem, měla i své jasné nevýhody

a rizika.

I tak existovaly četné výjimky. Někdejší Beverlyinavrchní sestra vychovávala syna Noaha na Enterprise-E,protože její manžel zahynul za války s Dominionem. Ostatně, osmiletý Noah byl právě v tuto chvíli i se svou matkou Alyssou na palubě Titanu.

Miranda se narovnala. „To ano, ale dost dobře nemůžu chtít, aby se Vincenzo přestěhoval sem, že. Co by tady asi tak dělal? Na palubě už lingvistu máme, a navíc Vincenzo se specializoval na starobylé jazyky, a ne na současné.“ Naklonila se doleva. „Kromě toho, představa mých dětí na lodi se mi moc nelíbí. Nedokážu si představit, že by Aoki nebo dvojčata musely prožít to, čím si prošel chudák Jeremy Aster.“

Při této vzpomínce se Beverly mimoděk otřásla. Mirandino původní stanoviště byla obsluha senzorů, kde spadala pod Data, a bylo to právě za jedné mise starého „déčka“, kdy Marla Asterová zahynula při nehodě během výsadku a kdy po ní na palubě zůstal osiřelý syn.

„Stejně by si tím prošly, pokud...“ Beverlyzaváhala – a pak se rozhodla být upřímná. „Pokud bys padla zde a ony všechny by byly doma na Cestu. Protože to samé se stalo Wesleymu, když zemřel Jack.“ Beverly mimoděk potěšilo, že je schopná o Jackově smrti hovořit takklidně – snad už se stará rána, otevřená až příliš dlouho,začala zavírat.

„Pravda, ale byly by na Cestu, a ne tady. Kromě toho

Q: Otázky a odpovědi

jsem četla všechna hlášení o tom neskutečném blázinci

s Borgy.“ Miranda se narovnala a předklonila,zatímco Beverly tahala za její „rackovou“ šerpu. „Prostě ne.

Chtěla bych, aby moje rodina byla v bezpečí. Kromě toho

Vincenzo loni dostal na univerzitě definitivu a já si teď

tak nějak nedovedu představit, co by ho mohlo přimět,

aby odešel z univerzity,“ zakřenila se, jak se nakláněla

kupředu.

Beverly úsměv opětovala, měla ostatně za svůj život zkušeností s akademiky dost a dost.

„Jedno ti musím nechat, Bev,“ řekla Miranda, zatímco se obě stavěly na nohy, „líbí se mi, jak dneska vyloženě záříš. A řeknu ti, že už bylo zatraceně na čase.“

„Prosím?“ snažila se Beverly o chladný podtón hlasu, ale sama věděla, že zůstane jen u velmi nedostatečné snahy.

„No přece ty a kapitán. Čistě mezi námi, podle mě jste měli do toho praštit už dávno. Už na Déčku jsme na to v senzorovně uzavírali sázky. Popravdě, po Kespryttu bych to asi vyhrála.“

Obě ženy se předklonily, aby se dotkly svých prstů na nohou. Beverly se podařilo položit dlaně na podlahu, zatímco Miranda byla ráda, že konečky prstů dosáhla na hřbety chodidel. „Tak ti pěkně děkuju za informaci o mém světelném výkonu,“ poznamenala Beverly kousavě. „Sice jsem si žádného vyzařování nebyla vědoma, ale budu tě brát za slovo.“

„To bys měla.“

„Úplně upřímně,“ vydechla dlouze Beverly a narovnala se, „jsem šťastná. A co je ještě lepší, jsem šťastná, protože jsem... jsme,“ povzdechla si a spustila ruce podél těla. „Už párkrát jsme k tomu neměli daleko, ale vždycky do toho něco přišlo – Federace byla zatažená do války –a i předtím, všechno to napětí a podezírání. Hvězdná flotilapotřebovala lékaře v bojové linii a já věděla, kde je moje místo.

Keith R.A. DeCandido

Raději jsme se vzájemně od sebe odstrkovali, než bychom

byli ochotní riskovat, že jeden o druhého přijdeme.“

„Co se změnilo?“ zeptala se Miranda opatrně. Ani jedna

z nich už nepředstírala cvičení. Občasné výkřikybezpečnostního personálu se nesly tělocvičnou z jejího opačného

konce.

„Velitel Lékařského oddělení Flotily šel do důchodu

a chtěl, abych to po něm převzala. Bylo po válce a my

jsme postupně jeden druhého odstrkali tak daleko, že

si ani jeden z nás nemyslel, že by nás mohlo ještě někdy

něco přitáhnout k sobě. Dat zahynul, Will a Deannaodešli na vlastní loď – připadalo mi, že bych měla odejít také.

Myslela jsem si, že na Zemi bych mohla dokázat víc.“

„A pak?“

Na malý okamžik zaslechla Beverly v Mirandiněhlasu Deannu. Usmála se. „Výprava na Kevratas, kde jsem

málem zemřela a kde nám oběma s Jean-Lucem došlo, jak

hloupě se chováme.“ Rozesmála se. „Řekla bys, že když

do toho konečně praštili i Will s Deannou, aspoň jednoho

z nás to třeba mohlo trknout, ale ono pořád ne.“

„Jestli jsem se ze své srážky s Vincenzem něconaučila,“ pokrčila rameny Miranda, „tak to bylo to, že tyhle věci

prostě nastanou, když je jejich čas – ale ani o vteřinu dřív.“

„Kde jste se vlastně potkali?“

„Na stadionu,“ odpověděla, zatímco si přidržovalašeru. „Vincenzův otec je hlavní manažer Sehlatů, takže jsme

se sešli ve VIP sekci na utkání mezi PSL a Palombem.“

Když zaznamenala Beverlyin nechápavý výraz,dodala: „Promiň, PSL je zkratka pro Port Shangri-La a je to

domovské město Racků, zatímco Palombo je město,

odkud pocházejí Sehlati, takže...“

„Už jsem se chytila,“ zvedla rychle ruku Beverly. „Takže

láska na první pohled?“

„Rozhodně románek na první pohled,“ prohlásila po


31

Q: Otázky a odpovědi

chvíli uvažování Miranda. „On vlastně tak trochupatří k těm otravným akademikům, kteří nejsou spokojení,

dokud dané téma nenastudují doslova zepředu i zezadu.

Následkem čehož měl hlavu plnou různých baseballových

zajímavostí, ale žádnou představu, co vlastně znamenají,“

usmála se Miranda. „Což bylo docela okouzlující, ne že ne.

Začala jsem mu všechno vysvětlovat, což vedlo k tomu, že

další den jsme se sešli na kafe.“

„A jak dlouho trvalo, než vám to všechno došlo?“

„Že jsme se do sebe zamilovali?“

Beverly přikývla.

„Mně to trvalo zhruba týden – mám ale obavu, že jemu kapku déle. Nakonec, zase musel celou situaciprostudovat po všech stránkách.“

„Tak to ti závidím – nám s Jackem to trvalo celouvěčnost.“

„A s kapitánem kolik? Patnáct let?“

Otázka Beverly na okamžik v myšlenkách vrátila do časů bezprostředně po Jackově smrti. Dalo by se tvrdit, že spíš dvacet. Nahlas ovšem řekla: „Neměly bychompokračovat ve cvičení?“

„Ach jo, omlouvám se, zase jsem se nějak zabrala do drbání,“ svraštila obličej Miranda.

„Vždyť se nic nestalo,“ odvětila Beverly a začalaprovádět roznožku.

Možná že opravdu zářím, napadlo ji, zatímco sledovala Mirandu, jak se s poněkud menším úspěchem snažío tentýž cvik. A nakonec, proč bych neměla?

2

U.S.S. Titan

Gumova mlhovina

Jeden den před koncem vesmíru

Kapitán William Riker se díval průzorem ze své kajuty,

jak kolem mizí neznámé hvězdy, a uvažoval o jejichtajemstvích.

Na tváři mu hrál úsměv, zatímco se nakláněl dozadu, aby se protáhl, přičemž jeho ramenní kosti praskavěvrzaly. Měl za sebou dlouhý den, plný obvyklého shonu, který s sebou nesla funkce kapitána lodi, jež se chystá příštího dne vstoupit do neznámého hvězdného systému. Titan, po dokončení první plavby misí na Romulu, měl nyní nový úkol – prozkoumat obrovitou Gumovu mlhovinuv kvadrantu Beta. Což znamenalo, že její posádka strávila celý den na nejrůznějších poradách, kontrolami dálkových senzorů a dalšími přípravnými pracemi. Od války s Dominionem uplynuly už čtyři roky a konečně se zdálo, že se Hvězdná flotila začíná vracet ke svým základům – k hledání nového života a cestám tam, kam se dosud nikdo nevydal.

Tedy pochopitelně, pojem „nikdo“ byl v této souvislosti

Q: Otázky a odpovědi

poměrně relativní. Jen při této cestě se jeho lodipodařilo najít desítky nových životních forem, a dokonce potkat

některé známé. Prostě přesně ten typ mise, pro který se

Riker cítil být téměř předurčený.

Dokud se kdysi neohlásil na Enterprise na stanici

Farpoint, byl Will na nejlepší cestě stát se brzykapitánem, takže nikdo nečekal, že na pozici prvního důstojníka

vydrží déle než jeden nebo dva roky. Ale o tři odmítnutá

velení a patnáct let později byl pořád jen první důstojník

na Enterprise, byť nyní už „E“ a pořád po boku Jean-Luca

Picarda.

Když o tom tak přemýšlel, byl kdysi až příliš „hrrr“, a to

v mnoha směrech. Ambice ani tah na branku munescházelo, ale jak si Riker uvědomoval, to, co mu doopravdy

chybělo, byla jistá impulzivnost. Před patnácti lety by z něj

bezesporu byl ucházející kapitán. Ale osoba, která prožila

všechno to, co on prožil coby první důstojník, byla daleko

vhodnější na pozici velitele lodi.

Obrátil se a zadíval na spící postavu svénovomanželky. Will Riker a Deanna Troi se před dvaceti lety do sebe

zamilovali na Betazedu. Později, už jen jako přátelé,spolu sloužili na Enterprise-D – a vlastně teprve nedávno jim

došlo, že si jsou vzájemně předurčeni. Sňatek uzavřeli ve

dvou nezávislých obřadech – nejprve došlo k ceremonii na

Zemi a později, po Datově smrti, i na Betazedu, ta takzískala hořkosladkou příchuť.

Předešlého dne dorazila subprostorová pošta, včetně

dopisů od Geordiho a Beverly. Také Enterprise vyrazila na

průzkumnou výpravu, pro změnu do systému Gorsach.

Dobře pro ně, pomyslel si Riker. Po všech těch zážitcích

s Borgy bude přímočará mise dobrá pro morálku.

A jestli Riker něčeho litoval, pak toho, že nebyl poblíž,

když došlo k onomu incidentu s Borgy. Enterprise na ty

kybernetické příšery narazila už mnohokrát – a Riker byl


34

Keith R.A. DeCandido

vždy u toho. Musel potlačit záchvěv, když si vzpomněl,

jak nařídil Worfovi zahájení palby na Borgskou krychli,

čin, který by automaticky vedl ke smrti kapitána Picarda,

pokud by byl korunovaný úspěchem. A kdykoli si na ten

den vzpomněl, musel stejně tak proklínat Q za to, jakbezohledně vhodil Enterprise do cesty Borgům, čímž spustil

řetěz událostí, který vedl až k osudnému rozkazu, který

mohl stát jeho kapitána život. Všechny ty ztráty naživotech i majetku, které Q lusknutím prsty způsobil a tím

upoutal pozornost Borgů k Federaci – a všechno kvůli

jeho uražené ješitnosti...

Riker si povzdechl. Nemělo smysl se kvůli Qrozčilovat, ne více, než se mělo smysl rozčilovat kvůli iontové

bouři nebo hvězdě měnící se v novu. Q prostě byl tím,

kým byl – což Riker věděl možná nejlépe ze všech, neboť

byl kdysi na krátký čas obdařen schopnostmi Q. Tonejlepší, co se vždycky dalo dělat, bylo prostě počkat, než se

bouřka jménem Q přežene.

„Jsi vzhůru.“

Ohlédl se na postel a zahlédl Deaniny oči, jak na něj

ospale mžourají z prostředka po polštáři volněrozprostřených černých vlasů. Sice promluvila nahlas, ale jemu se

podařilo zaslechnout ta slova v mysli o několik okamžiků

dříve díky spojení, které sdíleli už od časů na Betazedu.

„Nemůžu usnout,“ pokrčil rameny. „Krom toho, už brzy

bychom měli opustit warp.“

Vstala z postele a postavila se za něj, ruce provlékla pod

jeho a dlaně mu položila na hruď. Bradu mu dala narameno a dívala se spolu s ním na hvězdy. „Je ti líto, žes nebyl

na Enterprise, když se střetla s Borgy.“ Bylo tokonstatování, nikoli otázka.

„Do jisté míry. Zřejmě to bude víceméně nevyhnutelné,

kdykoli dostaneme od někoho z  Enterprise dopis nebo

nám přijde flotilní depeše.“


35

Q: Otázky a odpovědi

„Jsem si jistá, že kapitán Picard zažívá podobné pocity při čtení našich dopisů a hlášení pro Flotilu.“

Usmál se. „Nejspíš ano. Řekl bych, že se s tím dokáže vyrovnat.“

Dříve než mohli pokračovat v konverzaci, hvězdy kolem nich přestaly pádit do dáli a změnily se na klasickávzdálená světélka ve stylu hvězdné noci. To spolu s jemnou změnou vibrace palubních desek, kterou Riker podvaceti třech letech služby u Hvězdné flotily dokázal nehybně rozeznat, znamenalo jediné – loď dosáhla systému Vela 3AG a opustila warp.

Riker si z předletové přípravy vybavoval, že trajektorie letu měla být naplánována tak, aby z kapitánské kajuty bylo možno spatřit jak hvězdu, tak její čtvrtou planetu a všech deset jejích měsíců – ostatně, to byl také důvod, proč si Riker dnes tak přivstal, chtěl se pokochatslibovanou vyhlídkou.

Proto ho poněkud nemile překvapilo, že nic z tohonebylo vidět. Místo toho značnou část pravého dolního rohu průzoru vyplňoval vířící oblak energie.

Jemně se od své ženy odtáhl a aktivoval komunikátor na nočním stolku. „Riker můstku. Vidíte taky to co já?“

Odpověděl mu komandér Tuvok, druhý důstojník Titanu. „Pokud máte na mysli anomálii na souřadnicích 197 na 4, pak odpověď na vaši otázku zní ano, kapitáne.“

Riker se při poslechu Vulkáncovy odpovědinedokázal ubránit zasmušilému úsměvu. „Ano, právě tu, pane Tuvoku. Co se stalo s Vela 3AG?“

„Senzory dokázaly zachytit pouze dvě nejvzdálenější trpasličí planety soustavy – jejich teplota je v důsledku ztráty zdroje tepla ovšem téměř rovná absolutní nule. To potvrzuje i stav jejich vnitřní struktury, která jevíznámky značného namáhání. Podle našich včerejších záznamů z dálkových senzorů bylo ještě včera vše dle očekávání.“

Keith R.A. DeCandido

„Můžete mi o té anomálii něco říci?“

„Senzory ji nedokážou zachytit, kapitáne. Ačkoli jejasně viditelná vizuálně, na tuto vzdálenost ji senzorynedetekují.“

Riker si vzal ze šatníku uniformu a převlékl se z pyžama. „Pošlete tam sondu třídy jedna. Jsem na cestě.“

„Rozkaz, pane.“

„Tohle se mi vůbec nelíbí,“ mumlal si pod vousy Riker, zatímco se oblékal. „Titan má nejmodernější sadusenzorů, takže když to nedokážeme zachytit ani my...“

Deanna k němu přešla a položila mu ruce na ramena. „Však my už tomu přijdeme na kloub,“ řekla a vášnivě ho políbila.

Riker si několik sekund polibek vyloženě užíval – ale pak se musel nadechnout. Rychle dokončil oblékání uniformy.

„Budeš mne potřebovat?“ zeptala se Deanna.

Riker se zakřenil. „Tebe? Vždycky.“

Zakřenila se v odpověď. „Měla jsem na mysli namůstku.“

„Rád bych tě tam viděl, ale jestli máš nějaké naléhavější záležitosti, tak to zase tolik nehoří. Pokud tě budu opravdu potřebovat, dám ti vědět.“

Přikývla. „Hodně štěstí, Wille.“

„Jak jsi správně řekla, přijdeme tomu na kloub.“ Usmál se. „Už jsme koneckonců viděli spousty prapodivných vesmírných anomálií. Jsem si jistý, že než dojdu namůstek, bude mít Tuvok vymyšlených nejméně patnáct teorií.“

Riker se otočil a vyrazil na můstek. V nitru se všakobával. Byl to pocit, který nekorespondoval s jehosebevědomým prohlášením, a moc dobře věděl, že Deanně je to jasné.

První mezihra

Kontinuum

Patnáct let před koncem vesmíru

„Mohl by ses prosím k celé té věci vyjádřit, Q?“

Jeho první reakce byla: „Tss... tedy popravdě mohl, ale nechce se mi, protože má bytost je až příliš složitá najednoduchá vysvětlení a nejsem si tak docela jistý, že nadlouhá vysvětlení máme dostatek času. Budou brzy zapotřebí, a tak...“

„Dost!“ vykřikli Q. „Říkal jsi nám, že tohle je vážná věc, ale když jsme po tobě chtěli, abys dodržel elementární instrukce –“

„Elementární instrukce?“ Chvíli nevěřícně zíral na celé shromáždění Q s čelistí někde u jižního pólu samotného vesmíru, tedy pokud vesmír má cosi jako jižní pól. „To vy jste chtěli, abych dal Rikerovi schopnosti Q.“

„Ve skutečnosti,“ poznamenal jiný Q, „jsme chtěli, abys schopnosti Q dal Picardovi.“ Pokrčil rameny. „Tedy ne, že by na tom zase tak záleželo – popravdě, jeden člověk je jako druhý. Všimli jste si, jak vypadají všichni stejně?“

„Jádro pudla je někde jinde,“ odsekl první Q. „Tys

Keith R.A. DeCandido

prostě nedokázal odolat pokušení si z toho zase udělat

hru.“

Pokrčil rameny. „A proč bych taky měl odolávat? Už jen to, že jsem z Rikera udělal Q, bylo tak...“

„Nezáživné?“ s úsměvem ho doplnila jiná Q – jehooblíbenkyně, se kterou už několikrát koketoval. Vždycky mu tak dobře rozuměla...

„Přesně!“ vykřikl částečně i nadšením, že se v davu našel nějaký jeho zastánce a že to byla zrovna ona. „Proč si tu hru trochu nezpestřit?“

„Věděl bych hned o dvou důvodech, proč ne,“ odsekl první Q. „Za prvé, není to žádná hra. A za druhé, nějak mi uniká, proč by smíchání dějin dvou světů do podoby fiktivní války mělo být jakkoli definované jako‚zpestření‘.“

Q přikývla. „Na tom něco je, Q.“

Povzdechl si. „Popravdě, na ničem z toho všehonezáleží. To, na čem doopravdy záleží, je fakt, že lidé mohou docela dobře být ti praví. A pokud jimi opravdu jsou –“

„Nejsou,“ přezíravě prohlásil první Q.

„A že si jsi tak jistý?“ spíše vyštěkl otázku.

„A že si jsi tak jistý právě ty?“ kontroval jiný Q.

„Protože já této věci věnuji pozornost,“ prohlásildůrazně. „Je pravda, že si poletuju vesmírem a kolem sebe i za sebou šířím chaos, ale co dělám doopravdy, je to, žepozoruji.“

„To si opravdu myslíš, že uvěříme tvrzení, že se do všeho vměšujete hlavně z vědecké zvědavosti?“

„Věřte si, čemu chcete,“ prohlásil dotčeně. „Je pravda, že mé vměšování je motivováno hlavně tím, že se chci bavit. A stejně tak je pravda, že moje vědeckápozorování jsou v podstatě jen vedlejší cílová prémie. Ovšem právě z těchto pozorování vyplývá,“ dodal rychle, než stačili Q, Q, Q, Q nebo Q něco namítnout, „že právě pozemšťané

Q: Otázky a odpovědi

mají solidní šanci, že by mohli být těmi pravými. Všechno

tomu alespoň nasvědčuje.“

„Všechno, co máš, jsou jen mlhavé a nezřetelnénáznaky,“ prohlásil Q, „a podle mého názoru tuhle svouúdajnou jistotu používáš jen jako lacinou zástěrku provměšování se do záležitostí lidstva.“

„Tak na to vážně nepotřebuji žádnou zástěrku, ať už lacinou či drahou, to mne klidně můžete vzít za slovo,“ usmál se. „Kdybych si chtěl s tou kolekcí potomků opic doopravdy pohrát, věřte mi, že bych to udělal. Ale jsem si zcela jistý, že v nich je víc, než je na první pohled patrné.“

„A proč by vůbec mělo být nutné spěchat?“ zeptala se jeho oblíbená Q.

„Protože Borgové. Vy i já dobře víme, že je tu slušná šance, že na Ně narazí jako první – a pokud se tak stane –“

„Nenarazí,“ opáčil jiný, jeho nejméně oblíbený Q.

„Jsi si opravdu jistý?“

„To tedy jsem! Jsem totiž všemocný.“

Rozesmálo ho to. „Jo, to já taky, Q, a říkám ti, že já si tím jistý nejsem.“

„Tak dost!“ zařval první Q tak hlasitě, že by se z tohomohly rozpadat asteroidy na vesmírný prach. „Míra trpělivosti

Q s tebou je naplněna. Už nejsi členem Kontinua – a my

se půjdeme poradit o tvém dalším osudu.“

Vyvedlo ho to z konceptu. „Cože?“

„Vyloučili jsme tě.“

„Ale – ale – to přece nemůžete! Kontinuum je můj

domov! Já nemůžu –“

Q mu věnovala pohled, kterým ho oblažovala pokaždé,

když ji otravoval – což bylo poměrně často, to bylo třeba

přiznat. „Drahý můj, ty jsi tady ten, kdo tak rád poletuje

po vesmíru a kolem sebe i za sebou šíří chaos,“poznamenala. „Tak se běž věnovat svému hobby.“

A najednou byl pryč z Kontinua. V prvotním šoku se do


40

Keith R.A. DeCandido

něj pokusil vrátit, ale cesta zpátky byla zatarasena. A tak

začal experimentovat. Nejprve se stal pěveckouhvězdou, to bylo docela dobré. Pak zkusil být aldebaranským

hadem, betazoidskou blechou, Cestovatelema baseballovou pálkou.

Pořád ještě mám své schopnosti. Akorát se nesmím vrátit domů.

Čistě z nedostatku lepší zábavy se pokusil dostatpodruhé do Kontinua. A pak potřetí. Opět neúspěšně – a to se dokonce tentokrát zkusil na to doopravdy soustředit, což bylo něco, co už nezkoušel celou věčnost. A stejně tonepomohlo.

Zvažoval, co dál. Než se Kontinuum k něčemurozhoue, to mohlo taky trvat až do konce vesmíru, a on si nebyl tak docela jistý, má-li vesmír před sebou vůbec tolik času. A i kdyby ano, rozhodně na to nehodlal jen tak čekat.

Mohl bych se stavit u Jean-Luca a udělat mu nabídku, kterou nebude moci odmítnout. Nakonec, stěží by se našel lepší způsob, jak jeho a tu jeho slavnou bandu vyvrženců pozorovat – a ujistit se, že oni jsou ti praví – než se státčlenem jejich posádky idiotů.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist