načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Stalinova dcera - Rosemary Sullivan

Stalinova dcera

Elektronická kniha: Stalinova dcera
Autor:

Otce si nevybrala, přesto nemohla uniknout jeho jménu ani svému původu. Světlana Allilujevová strávila mládí ve zdech Kremlu, ve stínu svého otce – neomezeného vládce Sovětského ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 574
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace, portréty
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Jiří Kobělka
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-0837-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Otce si nevybrala, přesto nemohla uniknout jeho jménu ani svému původu. Světlana Allilujevová strávila mládí ve zdech Kremlu, ve stínu svého otce – neomezeného vládce Sovětského svazu, Josifa Vissarionoviče Stalina. Jaký byl osud ženy, která zemřela v roce 2011 v Americe jako osamělá stařena jménem Lana Petersová? Kniha dává nahlédnout do soukromí osob, které známe z učebnic, a přináší vhled do období politických procesů, které nikoho nešetřily.

(výjimečný a bouřlivý život Světlany Allilujevové)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Rosemary Sullivan - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Stalinova dcera

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.motto.cz

www.albatrosmedia.cz

Rosemary Sullivanová

Stalinova dcera – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.



RO S E M A RY S U L L I VA N OVÁ

STALINOVA

DCERA

Výjimečný a bouřlivý život

Světlany Allilujevové

Praha 2017


Přeložil Jiří Kobělka


Věnováno mé matce

Leanore Marjorii Guthrieové-Sullivanové


Obsah

Genealogická tabulka Džugašviliových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10

Genealogická tabulka Allilujevových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11

Slovo na úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13

Prolog Emigrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17

DÍL 1: Kremelská léta

Kapitola 1 Ono prosluněné místo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27

Kapitola 2 Dítě bez matky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48

Kapitola 3 Paní domu a venkovan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62

Kapitola 4 Te r o r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .76

Kapitola 5 Začarovaný kruh tajností a lží . . . . . . . . . . . . . . .88

Kapitola 6 Milostný příběh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101

Kapitola 7 Židovská svatba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .116

Kapitola 8 Boj proti kosmopolitismu . . . . . . . . . . . . . . . . .126

Kapitola 9 Klid před bouří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .141

Kapitola 10 Smrt vůdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .157

DÍL 2: Sovětská realita

Kapitola 11 Duchové se vracejí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .171

Kapitola 12 Generalissimova dcera . . . . . . . . . . . . . . . . . . .186


Stalinova dcera 8

Kapitola 13 Doba po „tání“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .197

Kapitola 14 Laskavý bráhman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209

Kapitola 15 Na březích Gangy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .223

DÍL 3: Útěk do Ameriky

Kapitola 16 Italská komická opera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .237

Kapitola 17 Diplomatický mumraj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246

Kapitola 18 Advokáti v plné práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .255

Kapitola 19 Přílet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .267

Kapitola 20 Tajuplná postava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .275

Kapitola 21 Dopisy příteli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .286

Kapitola 22 Kruté odmítnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .294

Kapitola 23 Jen jeden rok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .310

Kapitola 24 Fiasko v Taliesinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .324

Kapitola 25 Černohorská dvořanka . . . . . . . . . . . . . . . . . . .338

Kapitola 26 Stalinova dcera seká trávu . . . . . . . . . . . . . . . . .353

Kapitola 27 Práskač KGB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .367

Kapitola 28 Lana Petersová, americká občanka . . . . . . . . . .379

Kapitola 29 Moderní džungle svobody . . . . . . . . . . . . . . . . .393

DÍL 4: Přivykání životu na Západě

Kapitola 30 Chaucer Road . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405

Kapitola 31 Zpátky v SSSR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .419

Kapitola 32 Tbiliské intermezzo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .433

Kapitola 33 Americká realita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .451

Kapitola 34 „Když chceš spáchat sebevraždu,

nikdy si neber úzkou sukni“ . . . . . . . . . . . . 463

Kapitola 35 Propána, oni se ani trochu nezměnili . . . . . . . .478

Kapitola 36 Poslední návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .485


9

Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .498

Seznam postav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .501

Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .512

Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .514

Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .554

Seznam ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .561

Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .564


10

Vissarion („Beso“) Džugašvili

(OTEC)

1850 –1909

GENEALOGICKÁ TABULKA DŽUGAŠVILIOV ÝCH

Jekatěrina („Keke“) Geladzeová

(MATK A)

1858–1937

Stalin –

Josif Vissarionovič Džugašvili

1878–1953

Jekatěrina („Kato“) Svanidzeová

1885–1907

Alexandr („Aljoša“) Svanidze

(BR ATR)

1886 –1941

Maria („Mariko“)

(SESTR A)

1894–1942

Alexandra („Sašiko“)

(SESTR A)

Galja (DCERA)

1938–2007

Maria („Marusja“) Koronová

1889–1942

Johnreed/Ivan („Džoník “) Svanidze

1927–1990

Jakov („Jaša“) Džugašvili

1907–1943

Julia Meltzerová

z . 1967

sv . 1874

sv .

sv . 1906

sv . 1906


11

Sergej Allilujev

1866 –1945

Olga Fedorenková

1877–1951

Jevgenia („Žeňa“) Zemljanicynová

1898 –1974

Pavel

1894–1938

Fjodor

1898–1955

Kyra

nar . 1920

Sergej

nar . 1928

Alexandr

nar . 1931

Stanislav Redens

1893–1940

Anna

1896–1964

Leonid

nar . 1928

Vladimir

nar . 1935

Stalin – Josif Vissarionovič Džugašvili

1878–1953

Naděžda („Naďa“)

1901–1932

Va si l ij ( „Va sja“ )

1921–1962

Světlana

1926–2011

Galina BurdonskáGrigorij Morozov

Jurij Ždanov

Káťa Timošenková

Kapitolina Vasiljevová

Máša

Wesley Peters

Káťa (DCERA)

nar . 1950

Alexandr

Burdonskij (SY N)

nar . 1941

Naděžda

(DCERA)

nar . 1943

Ivan („Johnreed/

Džoník“) Svanidze

sv . 1946

sv . 1950

sv . 1960

sv . 1970

sv . 194 4

sv . 1949

sv . 1962

Josif (SYN)

1945–2008

Olga Margedant Petersová

(DCERA) nar . 1971

sv . 194 0

GENEALOGICKÁ TABULKA ALLILUJEVOV ÝCH

sv . 1893

sv . 1919

sv . 1920

sv . 1874



Slovo na úvod

J

aké asi bylo narodit se jako Stalinova dcera, celý život na sobě nést

tíhu tohoto jména a nikdy se od něj neoprostit? Stalin byl v SSSR téměř mytickou postavou . Byl to vožď, nejvyšší vůdce, který udělal ze Sovětského svazu supervelmoc a vyhrál válku proti nacistům . Pro miliony jeho sovětských obětí však byl zároveň mužemzodpovědným za hrůzovládu a nechvalně proslulý gulag . Na Západě hodémonizovali jako jednoho z nejbrutálnějších diktátorů světa . I kdyby se tedy Světlana Allilujevová snažila sebevíc, ze Stalinova stínu by nikdy nemohla vystoupit . Ona sama si ostatně posteskla:„Kamkoliv se vydám, ať je to do Austrálie nebo na nějaký ostrov, vždy budu politickou zajatkyní otcova jména .“

1

Její život v SSSR byl nepředstavitelně bolestný . Matka Naděžda

Allilujevová spáchala sebevraždu, když bylo Světlaně pouhých šest

a půl roku . Během Velké čistky koncem 30 . let Stalin neušetřil ani

vlastní rodinu . Světlanina milovaná teta Maria a strýček Alexandr

Svanidze, švagrová a  bratr Stalinovy první manželky, byli zatčeni

a popraveni jako nepřátelé lidu; jejich syn Džoník, Světlanin kamarád

z dětství, zmizel . Popravě neunikl ani strýc Stanislav Redens, manžel

Anny, Světlaniny tety z matčiny strany . Strýc Pavel, bratr její matky,

zemřel na infarkt způsobený šokem . A právě když Allilujevovádovršila sedmnáct let, nechal Stalin poslat její první lásku Alexeje Kaplera

na deset let do gulagu . V roce 1943 jí nacisté zabili v zajateckémtáboře nevlastního bratra Jakova . V letech 1947 a 1948, během vlny represí


Stalinova dcera 14

známé jako boj proti kosmopolitismu byly její teta z matčiny strany

Anna a vdova po Pavlovi Žeňa odsouzeny k sedmi letům samovazby .

Ženina dcera Kyra byla rovněž vězněna a pak uprchla do exilu .

Tragédie pokračovaly i po otcově smrti v roce 1953 . Světlaninstarší bratr Vasilij byl zatčen a v roce 1962 se upil k smrti . Její literární přátelé z poloviny 60 . let putovali do táborů nucených prací . A když Světlana konečně našla klid v láskyplném vztahu s mužem jménem Braješ Singh, úřady jí odepřely právo si ho vzít a teprve po jeho smrti jí oficiálně umožnily odvézt jeho popel do Indie .

V polovině svého života, ve věku jednačtyřiceti let, se Světlana Allilujevová z náhlého popudu rozhodla uprchnout ze země . Šestého března 1967 ve večerních hodinách vstoupila na americkévelvyslanectví v Dillí a požádala o azyl . Tento krok chápala jako únik před minulostí a zároveň hledání svobody, jež jí byla v Sovětském svazu upřena, protože se k ní tam prý chovali jako ke státnímu majetku . Americké ministerstvo zahraničí jí zpočátku odmítalo umožnit vstup na americké území s  odůvodněním, že její útěk by destabilizoval vztahy se Sověty . Allilujevová tedy musela čekat ve Švýcarsku, než jí diplomaté najdou zemi, která ji přijme .

Když jí byl konečně umožněn vstup do Spojených států na turis - tické vízum, přivítali ji Američané jako nejslavnější přeběhlici,která kdy opustila SSSR . Zakrátko se stala milionářkou – za paměti s  názvem Twenty Letters to a  Friend (česky Dvacet dopisů příteli, 2010; Paměti Stalinovy dcery, 2010), které napsala v  roce 1963 a jejichž rukopis vyvezla ze Sovětského svazu, obdržela zálohu ve výši 1,5 milionu dolarů . S penězi však příliš zacházet neuměla;mnoho jich rozdala a o zbytek brzy přišla kvůli machinacím Olgivanny Wrightové, vdovy po Franku Lloydovi Wrightovi, která ji vlákala do manželství s Wesleym Petersem, hlavním architektemWrightovy nadace Taliesin . V pětačtyřiceti letech se jí narodila dcera Olga Petersová, která jí poskytla útěchu . Při útěku ze Sovětského svazu totiž Allilujevová opustila jedenadvacetiletého syna Josifaa šestnáctiletou dceru Káťu a intriky KGB jí následujících patnáct let bránily v kontaktu s nimi . 15

V těžké situaci jí pomáhal lakonický humor . Dokázala například prohlásit: „Už jsem ztratila onu příjemnou iluzi, že se mohu zbavit nálepky ‚Stalinova dcera‘... Svého osudu člověk litovat nemůže, i když já osobně lituji, že si matka nevzala tesaře .“

2

Většinu z čtyři -

ačtyřiceti let strávených na Západě prožila jako kočovník: více než

třicetkrát se přestěhovala, a dokonce nakrátko uprchla zpět doSovětského svazu .

Označovali ji za labilní osobu . Historik Robert Tuckerpoznamenal, že „navzdory všemu se v  jistém smyslu podobala otci“ .

3

Přes -

to je až ohromující, jak málo svého otce připomínala . Nevyznávala

násilí . Měla v sobě odolnost člověka zvyklého riskovat, vůli k životu

a nečekaný optimismus, přestože brutalita dvacátého století zasáhla

její život nejdrásavějším představitelným způsobem a dala jí zakusit

temnou stránku lidské existence, se kterou se málokdo v životě setká .

Ocitla se v  soukolí dvou světů poznamenaných studenou válkou,

uprostřed mocenských bojů mezi Východem a  Západem, přičemž

ani jedna strana jí neukázala přívětivou tvář . Musela se zdlouhavě

učit, jak funguje Západ . Proces její osvěty byl fascinující, ale často

i smutný .

Otcovu osobnost vysvětlovala Allilujevová stejně obtížně jako kdo - koliv jiný . Její postoj ke Stalinovi byl paradoxní . Jednoznačněodmítala jeho zločiny, ale zároveň to pro ni byl otec, kterého z dětských vzpomínek znala jako milující bytost – až do určité chvíle . Jens částečným úspěchem se snažila pochopit, co ho motivovalo k takbrutální politice . „Nevěřím, že někdy trpěl výčitkami svědomí; podle mě je nikdy nezažil . Také však nebyl šťastný, neboť své touhy naplnil tím, že mnoho lidí zabil, další rozdrtil a pro některé byl předmětem obd iv u .“

4

Allilujevová však jedním dechem varovala, že by bylo vážnou chybou zjednodušovat jeho osobnost a dělat z něj pouhého netvora . Otázka zní, jak politický systém, jehož výsledkem jsou dějiny plné krutosti a hrůz, ovlivňuje soukromý život člověka .SvětlanaAllilujevová vždy trvala na tom, že její otec nikdy nejednal sám . Měl tisíce kompliců .

Slovo na úvod


Stalinova dcera 16

Světlana Allilujevová si představovala, že si na Západě dokáže

vybudovat nový život jako spisovatelka a najde si někoho, s kým by

ho mohla společně žít . Navzdory statečnému úsilí v ní nakonecpře

vládl pocit, že se jí to nepodařilo, i když ostatní si tím nejsou tak jistí .

Úžasné je už to, že vůbec přežila .


Prolog

Emigrace

Š

estého března 1967 v  sedm hodin večer přijel k  otevřené bráně

amerického velvyslanectví na třídě Šántipát v Dillí taxík . Vjel do

objektu a za bedlivého dohledu indické policejní stráže pomalupokračoval po kruhové příjezdové cestě . Pasažérka na zadním sedadle

se dívala na velké okrasné jezírko, jehož hladina působilav ubývajícím světle uklidňujícím dojmem . Mezi proudy vody tryskajícími

z hladiny stále proplouvalo několik kachen a hus . Vnější zdivelvyslanectví byly postaveny z perforovaných betonových tvárnic, cožbudově propůjčovalo lehký a vzdušný ráz . Ženě v taxíku neuniklo, jak

hodně se tato stavba liší od fádně institucionální sovětské ambasády,

ze které před chvílí odjela . Tak tohle je ta Amerika .

Světlana Allilujevová vyšla po širokém schodišti a zadívala se na znak s  americkým orlem, vyleptaný do skleněných dveří . Všech - na důležitá rozhodnutí svého života udělala překotně . Bylo jí jasné, že jakmile překročí tento práh, její dosavadní život zmizí v nenávratnu . Vůbec nepochybovala o tom, že se na její hlavu záhy snese hněv Kremlu . Cítila vzdor . Cítila zděšení . Právě učinilanejzávažnější životní rozhodnutí; věděla, odkud prchá, ale netušila do čeho . Přesto neváhala . Sevřela malý kufřík, který držela v ruce,a zazvonila na zvonek .

Dveře jí otevřel Danny Wall, příslušník námořní pěchoty, který měl právě strážní službu . Prohlédl si drobnou ženu stojící před ním . Byla středního věku, hezky oblečená, ale nevýrazná . Už už se jíchystal říct, že velvyslanectví je zavřené, ale ona mu v tu chvíli podala svůj

Stalinova dcera 18

pas . Wall zbledl jako stěna . Zamkl za ženou dveře a odvedl ji do malé

vedlejší místnosti . Nato zatelefonoval Robertu Rayleovi, druhému

tajemníkovi ambasády, který měl na starosti zběhy-emigranty . Rayle

byl právě mimo budovu, ale když po pár minutách zavolal zpátky,

sdělil mu Wall tajný kód, z něhož vyplývalo, že se na ambasáděobjevil sovětský emigrant . Bylo to to poslední, čeho by se Rayle v tento

klidný pondělní večer v indickém hlavním městě nadál .

Když v  19 .25 dorazil na ambasádu, uvedli ho do místnosti, kde právě jakási žena rozmlouvala s konzulem Georgem Hueym . Po jeho příchodu se k  němu otočila a  téměř bez úvodu mu řekla: „Nejspíš tomu nebudete věřit, ale já jsem Stalinova dcera .“

1

Rayle se zadíval na rezervovanou atraktivní ženu s měděnými vla - sy a bledě zelenýma očima, která jeho pohled opětovala . Do obrazu Stalinovy dcery mu tato žena nezapadala, ačkoliv sám netušil, jak si vlastně Stalinovu dceru představuje . Podala mu sovětský pas a on na něm letmým pohledem zachytil jméno: občanka Světlana Josifovna Allilujevová . „Josifovna“ bylo správné patronymum (rusky otčestvo), které znamenalo „Josifova dcera“ . Rayle začal v duchu zvažovatmožnosti . Žena mohla být figurkou nastrčenou Sověty, mohla býtšpionkou, ale také mohla být šílená . George Huey se zmateně zeptal: „Takže vy tvrdíte, že vaším otcem byl Stalin? Te n Stalin?“

2

Jako úředník zodpovědný za zběhy ze sovětského bloku musel Rayle mimo jiné ověřovat jejich totožnost a pravost jejich výpovědí . Po krátkém rozhovoru se tedy omluvil a zamířil do komunikačního centra velvyslanectví, odkud poslal na washingtonské ústředí tele - gram se žádostí o všechny spisy na jméno Světlana JosifovnaAllilujevová . Odpověď přišla už za hodinu: „Žádné stopy .“ Ústředí o této ženě vůbec nic nevědělo – CIA, FBI ani ministerstvo zahraničí na ni nevedly žádný spis . Americká vláda ani nevěděla, že Stalin vůbec nějakou dceru měl .

3

Během čekání na odpověď z Washingtonu podrobil Rayle Svět - lanu výslechu . Jak se vůbec ocitla v Indii? Žena tvrdila, že ze SSSR odcestovala 19 . prosince kvůli soukromému obřadu . Sovětská vláda jí vydala zvláštní povolení odjet do Indie a rozprášit popel jejího Emigrace „manžela“ Braješe Singha do řeky Gangy – v souladu s hinduistickou tradicí to měla učinit v jeho rodné vesnici Kalakankar ve státě Uttar - pradéš . Světlana trpce dodala, že jelikož byl Singh cizinec, předseda Rady ministrů Alexej Kosygin osobně zamítl její žádost, aby se za něj směla provdat, avšak po Singhově smrti dostala povolení odvézt jeho popel do Indie . Během tří měsíců, které zde strávila, si tuto zemi zamilovala a požádala o svolení v ní zůstat . I tato žádost však byla zamítnuta . „Kreml mě pokládá za státní majetek,“ komentovala to znechuceně . „Jsem Stalinova dcera!“ Indická vláda jí prý na základě sovětského tlaku odmítla prodloužit vízum . Byla otrávená tím, že se k ní chovají jako k „národní relikvii“ . Do SSSR se vrátit nehodlala . Pevně pohlédla Rayleovi do očí a prohlásila, že přišla navelvyslanectví požádat americkou vládu o politický azyl .

4

Rayle zatím věděl s určitostí jen to, že tato navýsost klidná žena svým slovům opravdu věří . Okamžitě pochopil, že pokud je její pří - běh pravdivý, bude to mít politické důsledky . Je-li to vskutkuStalinova dcera, pak patří k sovětské smetánce . Její emigrace by byla tvrdou psychologickou ránou pro sovětskou vládu, která by jistě vynaložila maximální úsilí, aby ji dostala zpět . Americké velvyslanectví by se pak ocitlo v epicentru politické bouře .

5

Rayle si zachoval podezíravý přístup . Zeptal se ženy, proč senejmenuje po otci Stalinová nebo Džugašviliová . Žena mu vysvětlila, že si v roce 1957 nechala změnit příjmení ze Stalinové na Allilujevovou, což bylo dívčí jméno její matky Naděždy – každý sovětský občan prý má na takový krok právo .

Rayle se ženy dotázal, kde až dosud bydlela . „V domě pro hosty sovětského velvyslanectví,“ odpověděla – tedy pouhých několik set metrů odtud . „A jak se vám podařilo nepozorovaně ujet?“ vyzvídal Rayle . „Právě pořádají obrovskou recepci pro sovětskou vojenskou delegaci a ostatní slaví Mezinárodní den žen,“ odvětila žena . Další otázka zněla, za jak dlouho si její nepřítomnosti v domě pro hosty někdo všimne . „Mám k  dispozici zhruba čtyři hodiny,“ vysvětlila Allilujevová, „protože tam teď budou všichni opilí . Ale očekávají mě v domě T . N . Kaula, bývalého indického velvyslance v SSSR .“

Stalinova dcera 20

Náhle jako by propadla panice . „Musím zavolat jeho dceři Preeti,

aby věděla, že nepřijdu .“

6

Pro Raylea to byl malý test . „Dobrá,“ odvětil, „zavolám vám tam .“ Vyhledal číslo, vytočil ho, podal ženě sluchátko a  poslouchal, jak vysvětluje T . N . Kaulovi a jeho dceři, že ji bolí hlava, takže na večeři nepřijede . Na závěr se s oběma láskyplně rozloučila .

7

Nakonec Rayleovi podala ohmataný stoh papírů . Byl to ruskypsaný rukopis s názvem Dvacet dopisů příteli, podepsaný jejím jménem . Žena vysvětlila, že jsou to její memoáry  – vzpomínky na dětství prožité v Kremlu . Velvyslanec Kaul, s nímž se Allilujevová a Braješ Singh v Moskvě spřátelili, loni v lednu bezpečně vyvezl rukopis ze SSSR a ihned po jejím příjezdu do Indie jí ho vrátil . Byla to úžasná zpráva: Stalinova dcera napsala knihu . Co v ní asi odhaluje o svém otci? Rayle se zeptal, jestli si může pořídit kopii, a ona souhlasila .

Nakonec podle jeho pokynů sepsala oficiální žádost o politický azyl ve Spojených státech a podepsala ji . Když ji Rayle varoval, že jí v současné situaci nemůže udělení azylu s jistotou přislíbit,projevila Světlana politickou bystrost . Odpověděla, že „pokud jí nemohou nebo nechtějí pomoci Spojené státy, určitě to neudělá ani žádná jiná země se zastoupením v Indii“ . Byla odhodlaná nevrátit se do SSSR a její jedinou alternativou by bylo sdělit svůj příběh „v úplnostia otevřeně“ novinářům a doufat, že si v Indii a ve Spojených státech získá veřejnou podporu .

8

Odmítnutí ochránit Stalinovu dceru by veSpojených státech jistě nepůsobilo dobře . Světlana zkrátka chápala, jak

funguje politická manipulace . Měla s ní celoživotní zkušenosti .

Rayle ji zavedl do místnosti v  prvním patře, podal jí šálek čaje a navrhl, ať sepíše prohlášení – krátký životopis s vysvětlením, proč se rozhodla opustit vlast . Poté se znovu omluvil, protože se prý musí poradit s nadřízenými .

Americký velvyslanec Chester Bowles ležel toho večeranemocný v  posteli, takže se Rayle se šéfem tamní pobočky CIA vypravili pěšky do jeho domu . Velvyslanec Bowles později přiznal, že se nechtěl se Světlanou osobně setkat kvůli riziku, že jde o pouhoupsychopatku . V domě byl rovněž přítomen Bowlesův zvláštní asistent Emigrace Richard Celeste, a tak mohli všichni prodiskutovat vzniklou krizi . Rayle a  jeho nadřízení si uvědomovali, že sovětská strana odhalí Světlanino zmizení dříve, než se jim podaří ověřit v Dillí jejívěrohodnost . Bowles byl přesvědčený, že Sovětský svaz má na indickou vládu obrovský vliv, poněvadž Indům dodává vojenské vybavení, takže až zjistí, že Světlana pobývá na americkém velvyslanectví, Indové budou naléhat na její vyhoštění . A  ambasáda ji pak bude muset z Indie odvézt .

Ve 21 .40 byl na washingtonské ústředí odeslán další bleskovýtelegram s podrobnějším hlášením .

9

Konstatovalo se v něm, že Světlaně

zbývají čtyři hodiny, než si na sovětské ambasádě všimnou její nepří -

tomnosti . Zpráva končila slovy: „Nestanovíte-li jinak, pokusíme se

Světlanu dostat do Říma linkou 751 společnosti Qantas, která odlétá

z Dillí v 19 .45 UTC (01 .15 místního času) .“ O jedenáct minutpozději potvrdil Washington příjem telegramu .

10

Muži rozebírali jednotlivé možnosti . Mohli by Světlaně odepřít pomoc a vyzvat ji, ať se vrátí na sovětskou ambasádu, kde si zatím její - ho zmizení pravděpodobně nevšimli . Ona jim však dala jasně najevo, že by se v takovém případě obrátila se svým příběhem namezinárodní tisk . Mohli by ji ponechat v Rooseveltově domě (budověvelvyslanectví) nebo v kancléřství, informovat Indy, že požádala o azyl ve Spojených státech, a čekat na rozhodnutí soudu . Tato možnost však obnášela riziko, že se indická vláda pokusí dostat Světlanu zpátky silou . Třetí variantou pak bylo pokusit se Světlanu tajně propašovat z Indie . Ani jedna možnost se mužům příliš nezamlouvala .

Rozhodujícím faktorem byla skutečnost, že Světlana měla u sebe sovětský pas . To bylo nevídané . Sovětským občanům cestujícím do za - hraničí se pasy vždy zabavovaly a vracely se jim až při nástupu do le tadla směřujícího domů . Toho odpoledne však sovětský velvyslanec v Indii I . A . Benediktov uspořádal pro Světlanu oběd narozloučenou . Ten se nesl v pochmurné atmosféře . Velvyslanec byl na Světlanu naštvaný, protože se stále neměla k odletu z Indie a výrazněpřekročila měsíční lhůtu, na kterou měla vydané vízum – a Moskva nyní důrazně naléhala na její návrat . Světlana svým počínánímohrožoStalinova dcera 22

vala jeho kariéru . Osmého března měla nastoupit do letadla a vrátit

se do Moskvy .

„Ale jestli musím odjet,“ řekla velvyslanci, „kde je můj pas?“ Bene - diktov se obrátil k pobočníkovi a zavrčel: „Dejte jí ho .“

11

Zde Svět -

lana ukázala, že je skutečně Stalinovou dcerou . Když něco chtěla,

nenechala se odbýt . Benediktov se vydáním pasu dopustil obrovské

chyby, za kterou měl později zaplatit . Pro Sověty byla Světlananejvýznamnější osobností, která kdy emigrovala ze SSSR .

Chester Bowles dospěl na lůžku k rozhodnutí . Protože má Světla - na v pořádku indické dokumenty a disponuje ruským pasem, může otevřeně a právoplatně odcestovat z Indie . Nařídil tedy, aby jí dali do pasu americké turistické vízum typu B-2, které se po šestiměsících muselo obnovit, a rovnou se zeptal Boba Raylea, jestli ji odveze z Indie . Rayle souhlasil . Muži se vrátili na ambasádu .

12

Bylo 23 .15 . Během příprav na cestu na letiště se Rayle otočil ke Světlaně . „Jste plně srozuměna s tím, co děláte? Pálíte za sebouvšechny mosty .“ Požádal ji, aby si všechno pečlivě rozmyslela . Světlana mu odpověděla, že času na přemýšlení už měla spoustu . Rayle jí tedy předal 1 500 dolarů z fondu na krytí aktuálních potřeb; tyto peníze jí měly usnadnit první dny po příletu do Spojených států .

Nato zavolal své ženě Ramoně a požádal ji, ať mu sbalí věci na několikadenní cestu a za hodinu na něj čeká na letišti Pálam . Neřekl jí, kam má namířeno . Vypravil se na pobočku společnosti Qantas Airlines a zakoupil tam dvě otevřené letenky první třídy doSpojených států s mezipřistáním v Římě . Zanedlouho se připojilk ostatním Američanům na letišti – v tu chvíli se už v relativně opuštěné odletové hale pohybovalo nejméně deset zaměstnanců velvyslanectví, avšak jen dva z nich seděli přímo se Světlanou .

13

Světlana bez problémů prošla indickou celní a pasovou kontrolou, a protože měla platné indické výstupní vízum i americké turistické vízum, mohla se připojit k Rayleovi v salonku mezinárodních odletů . Když se jí Rayle zeptal, jestli je nervózní, odpověděla s úšklebkem: „Vůbec ne .“ Tato reakce pro ni byla typická . Světlana byla srdcem hazardní hráčka . Celý život dělala závažná rozhodnutí výhradně Emigrace z náhlého popudu a pak s téměř lehkomyslnou bezstarostností snášela následky . Vždy tvrdila, že jejím oblíbeným Dostojevského románem je Hráč .

Rayle se sice tvářil nevzrušeně, ale uvnitř prožíval hlubokou úzkost . Byl přesvědčený, že sotva se Sověti dozvědí o jejím zmizení, budou trvat na vydání . A pokud ji najdou na letišti, indická policie ji zatkne a on s tím nic nenadělá . Měl pocit, že takový scénář by měl proSvětlanu vážné následky . Ve starém stalinistickém systému by ji čekala poprava, avšak její otec byl už čtrnáct let mrtvý . I současná sovětská vláda nicméně zaujímala k emigrantům tvrdý postoj a vězení se nikdy nedalo vyloučit . Rayle musel mít také na paměti nedávné procesy se spisovateli Andrejem Siňavským a Julijem Danielem . Ti byli v roce 1966 posláni do pracovních táborů za „protisovětské“ psaní a oba ve vyhnanství strádali dodnes . Veřejný proces se Světlanou by Kreml zřejmě neriskoval, ale mohl by ji „uklidit“ do temných zákoutí některé psychiatrické léčebny . To si bezpochyby uvědomovala i samaSvětlana . Siňavskij byl jejím důvěrným přítelem . Každopádně věděla, že v případě zatčení by se už nikdy nedostala ze Sovětského svazu .

Letadlo společnosti Qantas, které mělo dál pokračovat do Říma, sice dosedlo načas, avšak Rayleova úleva se záhy proměnila v úlek, když uslyšel hlášení, že odlet do Říma bude opožděn . Stroj prý má jakési mechanické potíže . Rayle s Allilujevovou tedy seděliv odletovém salonku a počítali nejprve minuty a poté i hodiny . Ve snaze uvolnit sílící napětí se Rayle pravidelně zvedal a kontroloval příletové tabule . Věděl, že v pět hodin ráno přilétá pravidelná linka Aeroflotu z Moskvy a že ze sovětské ambasády sem vždy vyšlou početnoudelegaci, která má přivítat diplomatické kurýry a nejrůznější hodnostáře . Zaměstnanci Aeroflotu už začínali otevírat přepážku . Konečně byl ohlášen čas odletu do Říma a ve 2 .45 se letoun společnosti Qantas odlepil od země .

Když už byli Rayle se Světlanou bezpečně ve vzduchu, dorazil na americké velvyslanectví v Dillí telegram o  uprchlici . Donald Jameson, který působil jako styčný důstojník CIA na ministerstvu zahraničí, informoval o  situaci náměstka ministra Foye Kohlera . Kohlerova

Stalinova dcera 24

reakce byla zarážející . „Vyřiďte jim, ať tu ženskou vyhodí z ambasá -

dy,“ zahřímal . „Vůbec jí nepomáhejte .“ Kohler v nedávné době působil

jako americký velvyslanec v SSSR a byl přesvědčený, že on osobně

zahájil oteplování ve vztazích se Sověty . O emigraci Stalinovy dcery

rozhodně nestál, zvlášť kdyby se časově shodovala s padesátýmvýro

čím Říjnové revoluce . Když si zaměstnanci ambasády přečetli depeši

odmítající Světlaninu žádost o azyl, odpověděli: „Je pozdě . Už odjeli .

Jsou na cestě do Říma .“

14

Zaměstnanci si však neověřili status letu 751 . Kdyby bývalizjis

tili, že Allilujevová s Raylem už skoro dvě hodiny sedí v letištním

salonku a lze je ještě odvolat, Světlana by putovala zpět navelvysla

nectví, odkud by ji vzápětí „vykopli“ . Celý její následující život by se

pak odvíjel úplně jinak . Světlanin život však vždy visel na vlásku a jen

náhoda či osud ho vysílaly tím či oním směrem . Ona sama se nakonec

začala označovat za „cikánku“ . Stalinova dcera, žena žijící navěky ve

stínu otcova jména, nikdy neměla nalézt bezpečný přístav .

DÍL 1

Kremelská léta

Kapitola 1

Ono prosluněné místo

Rodinná fotografie, kolem roku 1930 . Nahoře zleva: Mariko a Maria

Svanidzeovy, Stalinovy švagrové z prvního manželství . Uprostřed zleva:

Alexandra Andrejevna Byčkovová (Světlanina chůva), Natália Konstantinovová

(vychovatelka) a Světlanina teta z matčiny strany Anna Redensová .

Vepředu zleva: Světlana a její bratr Vasilij s dcerou Nikolaje Bucharina na klíně .

Zcela vpravo: Sergej Allilujev, Světlanin dědeček z matčiny strany .

B

ěhem svého života Světlana často vytahovala fotografie z raného

dětství, přemítala nad nimi a prožívala onu nádhernou a součas -

ně brutální nostalgii, jakou čas uvězněný na snímcích v lidechvyvo

lává . Fotoaparát držela vždy v ruce její matka . Na rodinnýchsešlosStalinova dcera 28

tech byli všichni tak mladí a plní života, tak prostí a kypící energií,

tak optimisticky naladění . Prvních šest a půl let života, než jí v roce

1932 zemřela matka, zůstalo ve Světlaniných vzpomínkách jako doba

plná slunce . Často pak hovořila o „onom prosluněném místě, které

nazývám svým dětstvím“ .

1

Kdo dokáže žít bez toho, aby se občas zamyslel nad vlastní minu - lostí? Vždy se budeme vracet do dětství, neboť právě tamnacházíme hluboký otisk svých rodičů, a vždy si budeme klást otázku, jak jejich vliv předurčil náš budoucí osud . Světlana neochvějně věřila ve vlastní šťastné dětství a jen postupně jí docházelo, že ho můžeprožívat jen za cenu neslýchaného prolévání krve jiných lidí . Co bylo na tomto prapodivném dětství tak výjimečného, že v něm Světlana vždy hledala útěchu?

Vyrůstala v Kremlu, citadele carů, zdmi obehnané pevnosti nabřehu řeky Moskvy, v jakési malé a samostatné vesnici, která ovšem byla plná impozantních věží, chrámů a paláců soustředěných naChrámovém náměstí (Sobornaja ploščaď), odkud se otevíraly brány přímo na Rudé náměstí a do okolního města . Leckdo by si pomyslel, že tato královská pevnost byla neskonale velkolepá, ale když se v níSvětlana v roce 1926 narodila jako druhé dítě Josifa a Naděždy („Nadi“) Stalinových, bylo ruské revoluci teprve devět let . Veřejnost v ní vždy viděla kremelskou princeznu, ale bolševická disciplína jejího otce nařizovala relativně skromný život .

Stalinovi bydleli ve starém Potěšném paláci („Paláci kratochví - lí“), třípodlažní budově postavené v roce 1652 . Nacházelo se v něm divadlo, kde se hrály taškařice, ale v  devatenáctém století se sem nastěhovala „Ochrana“, carská tajná policie . V paláci nicméně zůstaly elegantní divadelní lustry a také schodiště s kobercem, po němžStalinovi vycházeli do svého tmavého bytu s vysokými stropy .

Světlana si na byt situovaný v prvním patře vzpomínala: „Byl tam [pokoj] pro vychovatelku a jídelna tak velká, že se do ní vešlo klavírní křídlo... Kromě toho se tam nacházela knihovna, Nadin pokoj a Sta - linova mrňavá ložnice .“

2

Nechyběly ani dva dětské pokoje (Světlana

se o ten svůj dělila s chůvou), kuchyně, pokoj pro hospodyni a dvě


29 Ono proslunřné místo

koupelny . Topení ve všech pokojích obstarávala kamna . Celkově byl

byt „útulný, vybavený buržoazním nábytkem“, jak ho popsala sama

Světlana . Rodiny dalších bolševických předáků bydlely v protějším

Domě jezdeckých stráží (Kavaljerskij korpus) a občas je přišlynavštívit .

V souladu se stranickou ideologií soukromé vlastnictví neexistova - lo . Všechno včetně vinných číší a stříbrných příborů patřilo státu, což v konečném důsledku znamenalo, že se všechno dalo sebrat .V prvních dnech měli i členové strany potravinové lístky, avšak používali je ryze hypoteticky . V zemi, kde obyvatelstvo hladovělo, se vždy našlo dost jídla pro intimní dýchánky, které straničtí hodnostářipořádali v bytě některého z nich . Všichni předáci dostali navíc přidělenou daču na venkově – ty za sebou zanechali příslušníci bohatých horních vrstev, kteří v prvních dnech revoluce uprchli ze země .

Když se 28 . února 1926 narodila Světlana, ocitla se v  početné domácnosti . Její bratr Vasilij se narodil o  pět let dříve, 21 . března 1921 . Tradovalo se, že Naďa chtěla dát tehdy najevo bolševickou houževnatost a železnou vůli a po večeři došla do porodnice pěšky . A jakmile porod skončil, zatelefonovala domů a poblahopřálaStalinovi . Od roku 1921 bydlel v domácnosti také Světlanin nevlastní bratr Jakov Džugašvili, syn ze Stalinova prvního manželství . Byl o devatenáct let starší než Světlana a až do své kruté smrtiv nacistickém zajateckém táboře byl jejím ochráncem .

Rodinný život měl téměř čechovovský nádech; do kremelského bytu proudily zástupy příbuzných . Rodina se dělila na dvě větve: Allilujevovy a Svanidzeovy . Členové Nadiny větve velice častopřicházeli na návštěvu . Početný klan nyní čítal i Nadiny rodiče Olgu a Sergeje Allilujevovy, její bratry Fjodora a Pavla, Pavlovu manželku Jevgenii („Žeňu“), sestru Annu a jejího manžela Stanislava Redense . Všichni tito rodinní příslušnici měli později sehrát tragické role ve Stalinově dramatu .

Větev Svanidzeových se přistěhovala v roce 1921 z Gruziea představovala stín Stalinovy minulosti . Když byl gruzínský rodák Josif Džugašvili v roce 1906 ještě pouhým místním agitátorem, jenžpod

Stalinova dcera 30

něcoval revoluci pod krycím jménem Soso, oženil se se sestrou svého

spolužáka a kolegy z revolučního odboje Alexandra („Aljoši“) Sva -

nidzeho . V oněch předrevolučních dobách, kdy se vítězství bolševiků

zdálo nebetyčně vzdálené, provozovaly Svanidzeho tři sestry v Tiflisu

(dnešním Tbilisi) exkluzivní módní salon s názvem Atelier Hervieu .

Čekárna byla neustále plná hrabat, generálů a policejních důstojníků .

Zatímco sestry upravovaly v jedné místnosti šaty generálověmanžel

ce, revolucionáři ve vedlejší místnosti plánovali sabotáže a ukrývali

do aranžérských figurín tajné dokumenty .

3

Nejmladší sestra, navýsost líbezná Jekatěrina Svanidzeová, které

všichni říkali Kato, se zamilovala do tajuplného a vtipného soudruha

Sosa . Ten byl v té době šéfem bolševické frakce v Tiflisu, a tak nebylo

překvapením, že ho často navštěvovala carská policie . Za pár měsíců

po svatbě Kato otěhotněla a v březnu 1907 přivedla na svět Jakova .

Krátce poté se nakazila tyfem . Rodina posléze oznámila, že Kato

skonala 22 . listopadu 1907 v pouhých dvaadvaceti letech v Sosově

náručí . Rozrušený Soso se na pohřbu vrhl do hrobu za rakví a pak

na dva měsíce zmizel .

Stalinova první manželka Jekatěrina „Kato“ Svanidzeová, která zemřela v roce 1907 . Ono proslunřné místo

Když se Stalin ohlížel za minulostí, říkával dceři Světlaně, že Kato „byla moc milá a krásná; uchvátila mé srdce“ . Ani to všakzjevně nestačilo, aby přijal zodpovědnost za novorozeného syna . Opustil Jakova a nechal ho v péči své tchyně a sester Svanidzeových . Jedním z mála kontaktů, které rodina se Stalinem měla, byl dopis zeSibiře – Stalin jim ho zaslal během jednoho ze svých předrevolučních pobytů v exilu a žádal je v něm, ať mu pošlou víno a džem .

4

Během Stalinovy návštěvy Gruzie v roce 1921 ho rodina Svanidze - ových přesvědčila, ať si s  sebou tehdy čtrnáctiletého syna odveze zpět do Moskvy . Stalinův švagr Aljoša Svanidze, jenž měl v prvních dnech revoluce ke Stalinovi blízko, odcestoval do Moskvy také a vzal s sebou i své sestry Mariko a Sašiko, které se tak připojily kekremelské elitě . Poevropštěný Gruzínec Aljoša studoval v Německu a stal se z něj do jisté míry hejsek . Do Moskvy odjela rovněž jeho krásná a  nepřehlédnutelná manželka Maria, která pocházela ze zámožné židovské rodiny a před svatbou zpívala v tifliské opeře . Pro všechny by bývalo mnohem bezpečnější, kdyby zůstali v Gruzii .

Příležitostně Stalinovy navštěvoval i Arťom Sergejev, Nadina Stalinův adoptivní syn . Jeho otec zahynul v roce 1921 při testovánínového vysokorychlostního vlaku poháněného leteckým motorem .Arťomova matka byla sice naživu, ale Stalin chlapce přesto adoptoval, aby učinil zadost bolševickému zvyku ujímat se péče o sirotky po členech strany . Arťom se stal důvěrným přítelem Světlanina bratra Vasilije .

Jediným člověkem, který na těchto rodinných shromážděních pokaždé scházel, byla Stalinova matka Jekatěrina, které seláskyplně říkalo Keke . Naďa psala své tchyni povzbudivé dopisy: „Tady je všechno v  pořádku, daří se nám moc dobře . Děti rostou... I když máme s Josifem strašně málo volného času..., nestěžuji si a zatím se s tím docela úspěšně vyrovnávám .“

5

Stalinova ovdovělá matka sice jednou Kreml navštívila, aby se seznámila s  Naďou, ale jinak odmítala opustit milovanou Gruzii . Bydlela ve starém Místokrálovském paláci v Tiflisu, kde si vybrala pokoj v přízemí vedle bytu pro služebnictvo, zatímco horní patra byla vyhrazena pro společenské akce .

Stalinova dcera 32

Pro Světlanu, která se s babičkou zřejmě setkala jen jednou v Gru -

zii, byla Keke v podstatě neznámou osobou, a proto jen málokdyfigu

rovala v jejích rodinných vzpomínkách . Její příběh nicméně Světlana

znala: věděla, že dědeček Vissarion „Beso“ Džugašvili pracoval jako

obuvník a že v opileckých záchvatech bil syna Josifa tak brutálně, až

ho babička vyhnala z domu . Keke pak sehnala peníze a poslala Josifa

do církevní školy v Gori a poté do tifliského semináře, protože z něj

chtěla mít kněze . Světlana vždy tvrdila, že za otcovu zálibuv kru

tosti může nechvalně proslulá brutalita pravoslavných kněží, kteří

běžně trestají žáky tím, že je na dlouhé dny zavírají do kobekpřipo

mínajících vězení .

Stalinova matka Jekatěrina „Keke“ Džugašviliová,

která odmítala opustit rodnou Gruzii a navštívit Moskvu .

33 Ono proslunřné místo

V dospělosti Světlana jen zřídkakdy komentovala před přáteli

otcův život . Prozradila však, že jediným člověkem, jehož se kdy otec

obával, byla jeho matka .

6

Stalin se ovšem záměrně obestíral tak sil -

nou rouškou mystifikace, že ani dcera neznala jeho skutečné datum

narození . Ve skutečnosti se totiž narodil 6 . prosince 1878 (podleju

liánského kalendáře, podle gregoriánského tedy 18 . prosince), o rok

dříve, než tvrdil .

7

Za své „oficiální“ narozeniny si podle svého zvyku

vymýšlet si velkou část vlastního životopisu zvolil datum 21 . prosince

1879 . Rodina jeho narozeniny vždy slavila v tento den .

– – –

Šestiletá Světlana s jedenáctiletým bratrem Vasilijem na fotografii z roku 1932,

pořízené před 9 . listopadem, kdy jejich matka spáchala sebevraždu .

Stalinova dcera 34

Taková tedy byla Světlanina nejbližší rodina . V  centru všeho dění

stála podle Světlany matka Naďa, která zemřela, když bylo malé

Světlaně šest a půl roku . Nakolik se může dítě v tomto věkupamatovat na matku? Vzhledem k  náhlému odchodu ze světa se Naďa

stala klíčem k pochopení Světlanina citového života . Světlana měla

ze všech fotografií nejraději tu, na které ji matka drží jako nemluvně

v náručí . Byl to pro ni důkaz, že ji matka milovala .

Na matčinu tvář se Světlana nepamatovala, ale dokázala si vybavit vůni jejího parfému Chanel, který Naďa používala, přestože to Sta - lin nesl nelibě . Chodila ke Světlaně do pokoje, aby jí popřála dobrou noc – chytila ji, dotkla se jejího polštáře a Světlana usnula v obláčku vůně . Příliš si však nepamatovala, že by ji matka líbala nebo jihladila po vlasech .

8

Světlana měla pocit, že bývala tichým a poslušným dítětem .O třicet let později napsala větu: „[Matka] ode mě hodně očekávala .“ Stále ji zraňovalo, jak málo se jí v mysli dochovalo vzpomínek na projevy matčiny něžnosti .

9

Jednu věc si však vybavovala dobře . Byla tovzpomínka, jak jí matka kreslí prstem nad srdce čtvereček a říká jí: „Tady

musíš pohřbít svá tajemství .“

10

V nelítostném politickém světě Krem -

lu držela Naďa své city a tajnosti pod pokličkou, což její dcera, která

později proslula výbuchy emocí, rozhodně nepodědila .

Jako dítě si Světlana pochopitelně myslela, že její matka je nád - herná . Při zpětném ohlédnutí se domnívala, že jí matka projevovala lásku tím, že dbala na její vzdělání, které vzala do vlastních rukou už od Světlanina nejútlejšího dětství . Právě takto si Světlanapředstavovala vzor obětavé matky .

Ve Stalinově světě je Naďa těžko uchopitelnou postavou . Podlerodiny a vlastní dcery se v šestnácti letech vášnivě a bezhlavě zamilovala do tehdy devětatřicetiletého Stalina, který už byl v té době oddaným Leninovým stoupencem a hvězdou bolševického nebe . K nevolirodičů s ním v roce 1918 utekla, připojila se k revoluci a stala se jeho sekretářkou . Byla zbrklá, tvrdohlavá, puritánská a idealistická . Cizím lidem připadala chladná, avšak za touto fasádou se ukrýval vášnivý a nevyzpytatelný temperament . Ono proslunřné místo

Nadina vřelost, ale i zmar vybublávají na povrch v dopise tetě je - jího nevlastního syna Jakova Marii Svanidzeové, kterou si zjevně velmi oblíbila . Maria s manželem Alexandrem tehdy bydleliv Berlíně, kde Alexandr pracoval pro Sovětskou banku zahraničníhoobchodu . Naďa dopis napsala krátce před narozením Světlany, která ho navzdory matčiným nejednoznačným názorům na těhotenství očividně střežila jako oko v hlavě, sama ho přeložila do angličtiny a ponechala si ho:

11 . ledna 1926

Drahá Marusjo,

píšeš, že cítíš nudu . Tak abys věděla, drahá, je to všude stejné .

Ani já si nemám v Moskvě s nikým co říct . Někdy to působí až

divně, když si člověk za tolik let nevybuduje blízká přátelství,

ale hodně to závisí na povaze . Je zvláštní, že mám mnohem

blíž k nestraníkům, alespoň k ženám . S touhle částí veřejnosti

se vychází mnohem snáz .

Lituji, že jsem se opět nechala svázat silnými rodinnými

pouty [zde Světlana připojila doušku: „N . S . Allilujevová v té

době čekala dceru Světlanu .“] . V dnešní době to není takjednoduché, protože se objevilo mnoho nových předsudků,například že když nepracuješ, tak jsi „baba“*, i  když třeba někdo

nepracuje jen proto, že nemá patřičnou kvalifikaci . A když se

teď budu starat o rodinu, nemám na nějakou kvalifikaci ani

pomyšlení . Radím ti, drahá Marusjo, aby sis během pobytu

v zahraničí osvojila nějaké dovednosti pro Rusko . Myslím to

vážně . Neumíš si totiž představit, jak nepříjemné je pracovat

jen pro výdělek, ať děláš cokoliv; člověk musí mít nějakou

odbornost, specializaci, která ho osvobodí od závislosti na

druhých .

Nepropadej tedy pocitu osamělosti, moje drahá Marusjo,

získej si nějakou kvalifikaci a příště za námi přijeď . * Světlana vysvětluje tento výraz na okraji Nadina dopisu jako „selka“ .

Stalinova dcera 36

Všichni tě moc rádi uvidíme . Josif mě žádá, ať Tě od nějpozdravuji . Má o Tobě moc dobré mínění (říká: „Je to chytrá baba“) .

Nečil se kvůli tomu – takhle se k nám ženám obvykle chová...

Líbám Tě a loučím se,

Naďa

11

Nadě se příčila představa, že je v Kremlu pouhým stínem, a rozhodla se, že už nebude baba . Ihned po Světlanině narození si jakopětadvacetiletá začala shánět chůvu, která by se jí starala o novorozenou dceru, aby se ona mohla věnovat sebevzdělávání . Po pohovorech s možnými kandidátkami se rozhodla pro Alexandru Andrejevnu Byčkovovou .

Alexandra Andrejevna věděla, co znamená být loajální . Narodila se v roce 1885 na statku v Rjazani, jihovýchodně od Moskvy, a pra - covala jako služebná, kuchařka, ošetřovatelka a hospodyně, ažnakonec odcestovala do Petrohradu a nastoupila do domácnostidivadelního ředitele a kritika Nikolaje Jevrejnova, příslušníka předrevoluční liberální inteligence . Jevrejnovova rodina naučila negramotnouAlexandru Andrejevnu číst a psát . Když je revoluce donutila uprchnout do Paříže, nabídli jí, ať je doprovází, ale ona odmítla opustit vlast . Během hladomoru na počátku 20 . let utekla s dosud žijícím synem (druhý zemřel hlady) do Moskvy, kde ji objevila Naďa Stalinová a přijala ji do svých služeb .

12

Alexandra Andrejevna byla pozoruhodná vypravěčka, která pro - špikovávala svou řeč ruskými příslovími a  uchvacovala dětské uši příběhy o své vesnici a o svých „divadelních“ časech v Petrohradě . Jejím největším darem však byla schopnost mlčky snášet veškeré rány osudu, které během let v domácnosti Stalinových zakusila . Světlana o ní říkala: „Během celého mého života pro mě byla vzorem klidu, tvrdé práce, vřelosti, jakési impozantní vyrovnanosti a bezmezného optimismu .“

13

Naďa vydala Světlanině chůvě jasný pokyn nikdy nenechat svou svěřenkyni zahálet . Světlana vzpomínala, jak ji AlexandraAndrejevna vodila do předškolního hudebního kroužku, kde bylo dvacet dalších dětí . Světlana tam zpívala ve sboru a záhy se naučila číst a psát Ono proslunřné místo noty a hrát na klavír . Alexandra Andrejevna setrvala po jejím boku třicet let až do své smrti v roce 1956, přičemž dělala chůvui Světlaniným dětem . Pokud měla Světlana v  morálně nejednoznačném Stalinově světě nějaké etické zakotvení, pak pocházelo právě od její chůvy Alexandry Andrejevny . „Nebýt mírné, ale pevné vřelostivyvěrající z té velké a laskavé osoby,“ napsala Světlana později, „možná bych byla dávno přišla o rozum .“

14

V roce 1928, když byly Světlaně dva roky, se Naďa zapsala na prů - myslovou školu, kde chtěla studovat umělá vlákna, tehdy nové odvětví chemie . Na škole se konaly i nekonečné stranické schůze, a pokud zbyl Nadě nějaký volný čas, trávila ho se Stalinem . Najala si domácí učitele, aby dohlíželi na výchovu jejích dětí, a sama byla většinu času pryč .

Světlana to s  jistou rozmrzelostí komentovala takto: „V té době se nenosilo, aby žena – zejména členka strany – trávila mnoho času s dětmi .“

15

Všechny manželky kremelských pohlavárů měly stranické

funkce . Některé hrály ve volném čase tenis . Na trávnících za dačami

se rozprostíraly tenisové a kroketové kurty . Byla to jakási prapodivná

variace na životní styl staré carské aristokracie .

Zleva: Hospodyně Carolina Tilová a chůva Alexandra Andrejevna Byčkovová


Stalinova dcera 38

Na provoz kremelského bytu si Naďa najala německou hospodyni z Lotyšska Carolinu Tilovou . Časem se na její německou pečlivost spolehla úplně a přenechala jí veškeré povinnosti . Kromě toho najala vychovatelku pro Světlanu a domácího učitele pro Vasilije, podobně jako to dělávali carové . Před dovršením šesti let věku už Světlana uměla číst a psát německy i rusky .

Život všech dětí v  bezpočtu kremelských bytů se odvíjel podle podobného scénáře, za dohledu vychovatelek a soukromých učitelů . V jejich životech však nevládla jen pevná disciplína . Stěpan Mikojan, jehož otec byl členem staré gardy bolševiků a  vysokým sovětským funkcionářem – jedním z mála, kdo přežili Stalinovy čistky –, bydlel v Domě jezdeckých stráží a hrával si s Vasilijem i Světlanou .Vzpomínal na to, jak se všichni potomci vládních činitelů i jejichpersonálu – celkem muselo jít o dobrých třicet nebo čtyřicet dětí – honili odpoledne po zahradě . Světlana byla uličnice a spolu s ostatnímineohroženě lezla na tehdy největší dělo na světě zvanéCaruška .

16

Světlana si vzpomněla jen na jeden případ, kdy strávila celý den s matkou . Pamatovala si také, jak Naďa jednou zběsile čistilaspodní stranu vany na zdobených nožkách a pak uklízela i zbytek bytu . Dcera ji u toho užasle pozorovala, protože ještě nechápala, že matku k tomuto počínání nejspíš nevede posedlost čistotou – ačkoliv i ta se u ní projevovala –, ale spíš potlačovaný vztek manželky, neboťrodina Stalinových příliš šťastně nežila . Stalin s Naďou se často hádali . Nadina blízká přítelkyně Polina Molotovová o  mnoho let později prozradila Světlaně: „Tvůj otec byl [na tvou matku] hrubý a  ona s ním měla těžký život . Věděli to všichni . Přesto spolu strávilihezkou řádku let . Měli rodinu, děti i domov a Naďu měli všichni rádi .“ A přestože toto manželství nebylo šťastné, kladla si Polina otázku: „A které manželství je?“

17

Matka se možná chovala chladně, ale ze strany otce nemělaSvětlana o  vytoužené citové reakce nouzi . Byla Stalinovým oblíbeným dítětem . Nazýval ji svým „vrabčáčkem“ nebo „muškou“ . To jemu sedávala na klíně, to od něj se dočkala polibků a láskyplnýchdoteků, jimiž matka tolik šetřila . Jeho ustavičnou absenci brala Světlana Ono proslunřné místo jako danou věc; o to víc byla Stalinova přítomnost v bytě vzrušující a její touha silnější .

Rodinu Svanidzeových vzala pod svou ochranu Naďa . Zejména chránila Jakova, k němuž se Stalin choval opovržlivě . Kdyždospívající chlapec přišel do domácnosti Stalinových, mluvil pouzegruzínsky . Světlana to pokládala za jeden z důvodů, proč ho otec nemá rád . Jeho samotného prý tížilo, že mluví rusky s gruzínskýmpřízvukem . Světlana později uvedla, že její otec „uměl rusky dobřev jednodušší, konverzační formě; nedokázal [však] v ruštině okázale řečnit nebo květnatě psát, chyběla mu synonyma, neměl smysl pro odstíny a hloubku jaz yk a“ .

18

A tak často raději uplatňoval svou autoritumlčením, což byl mnohem účinnější nástroj ke kontrole druhých, kteří si

nikdy nemohli být jistí, co se vůdci právě honí hlavou .

Jako dítě Světlana ani nevěděla, že její otec má gruzínské kořeny . Jednou jí bratr Vasilij, který ji neustále škádlil, prozradil, že jejich příbuzní jsou Gruzínci . Když se ho Světlana zeptala, co to znamená „Gruzínci“, odpověděl, že to jsou „lidi, co chodí v dlouhýchčerkeských kabátech a každého pobodají dýkou“ .

19

Světlana po letech tvrdi -

la, že Stalin ve snaze popřít vlastní kořeny zakázal svým gruzínským

kolegům, aby mu na návštěvy nosili obvyklé dary v podoběgruzínských vín a ovoce – zlobil se prý, že se tyto požitky platí z veřejných

peněz, a Naďa s ním souhlasila .

Světlana při zpětném ohlédnutí tvrdila, že z celého moskevského bytu měla nejraději pokoj své matky . Během matčinynepřítomnosti tam trávila všechen volný čas: sedávala na tlustém orientálním koberci malinové barvy nebo se choulila na staromódní gruzínské tachtě (divanu) s vyšívanými polštáři . Moc ráda se dotýkala knih na Nadině pracovním a kreslicím stole . Vzhledem k tomu, v jaknebezečné domácnosti vyrůstala, potřebovala Světlana tentoidealizovaný obraz milované matky k vlastnímu psychickému přežití, třebaže člověk zvenčí vidí jen odtažitou matku a  zoufalé, citově vyprahlé dítě . Pravdou samozřejmě bylo, že i samotná Naďa přežívala v bytě jen s obtížemi .

Stalinova dcera 40

Život v Zubalovu

Ti šťastnější z nás mají v mysli navždy uložené vzpomínky na krajinu

svého dětství, na konkrétní místo plné kouzel a fantazie, na bezpečné

útočiště před nástrahami světa . Je to základní stavební kámennašeho prožívání a my se k němu po celý život vracíme a čerpáme z něj

vzpomínky a sny . Navzdory všemu, co se z jejího života stalo, měla

i Světlana takové místo .

Jako člen nejbližšího okruhu Leninových spolupracovníků dostal Stalin přidělenou daču s názvem Zubalovo . Stála nedaleko vesnice Usovo, asi třicet kilometrů od Moskvy . Rodina tam v letech 1919 až 1932 trávila víkendy a léta, přičemž členové vzdálenější rodiny jezdili do Zubalova až do roku 1949, dlouho po Nadině smrti .

Dača dostala jméno podle někdejšího majitele Zubalova,arménského ropného magnáta z Baku . Celý kraj kolem Usova kdysi sloužil jako rekreační oblast pro bohaté předrevoluční Moskvany . A  když majitelé během revoluce uprchli, rozdělila si dači stranická elita .Stalin s Anastasem Mikojanem dostali přiděleno Zubalovo . Byla v tom i notná dávka pomsty: oba muži totiž kdysi vedli stávky namířené proti dlouhé pracovní době a  neutěšeným podmínkám v Zubalovových ropných rafineriích v ázerbájdžánském Baku a gruzínském Batumi .

Na drahých pozemcích Zubalova stály tři samostatné objek - ty nazývané „velký dům“, „malý dům“ a  „služební blok“ . Všechny byly obehnané zdí z červených cihel . O větší dům se dělil Mikojan s rodinami dalších starých bolševiků . Nadini sourozenci, Allilujevovi a  také někteří Svanidzeovi využívali služební blok, zatímco menší daču obsadili Stalin s Naďou . Dům byl neustále plný návštěv .

20

Stalin nechal daču okamžitě rekonstruovat; odstranil veškeré staré zařízení a štítové zdi . Místo nich nechal v prvním patře postavit bal - kon – „tatínkův balkon“ – a také terasu umístěnou za domem . Stalin s  Naďou obývali horní patro, zatímco děti s  příbuznými a  přáteli, kteří přijeli na návštěvu, bydleli dole . Přední část budovy vroubily Ono proslunřné místo fialové šeříky a  opodál se rozprostíral březový háj . Nechyběly ani rybník, včelín, oplocený výběh pro kuřata a  bažanty, sad a mýtina, kde byla kvůli včelám vysazená pohanka . Toto bolševické sídlo plnilo v podstatě stejnou funkci, jako když ho vlastnil elitníprůmyslník – bylo to „malé panství žijící vlastním venkovským životem“, jak ho popsala Světlana .

21

Zdejší krajinu znala malá Světlana jako své boty . Věděla, kde se dají nasbírat nejlepší hřiby, ve všech potocích a  rybnících lovila s dědečkem a bratrem ryby a časem zjistila, ve kterých peřejích žijí pstruzi . Věděla, kde rostou ostružiny, a  domů se vracela s poškrábanýma rukama a nohama . Předala kbelíky ostružin kuchařia unavená, ale šťastná čekala na pochvalu . Měla vlastní záhon a  vlastní králíky, o které se starala . Vůně modřínů, bělostná kůra



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist