načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Stalinova dcera - Rosemary Sullivan

Elektronická kniha: Stalinova dcera
Autor:

Otce si nevybrala, přesto nemohla uniknout jeho jménu ani svému původu. Světlana Allilujevová strávila mládí ve zdech Kremlu, ve stínu svého otce – neomezeného vládce Sovětského ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  187
+
-
Doporučená cena:  199 Kč
6%
naše sleva
6,2
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Počet stran: 574
Rozměr: 22 cm
Úprava: tran : ilustrace, portréty
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Jiří Kobělka
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-267-0837-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Otce si nevybrala, přesto nemohla uniknout jeho jménu ani svému původu. Světlana Allilujevová strávila mládí ve zdech Kremlu, ve stínu svého otce – neomezeného vládce Sovětského svazu, Josifa Vissarionoviče Stalina. Jaký byl osud ženy, která zemřela v roce 2011 v Americe jako osamělá stařena jménem Lana Petersová? Kniha dává nahlédnout do soukromí osob, které známe z učebnic, a přináší vhled do období politických procesů, které nikoho nešetřily.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Rosemary Sullivan - další tituly autora:
Stalinova dcéra Stalinova dcéra
Sullivan, Rosemary
Cena: 266 Kč
Stalinova dcera Stalinova dcera
Sullivan, Rosemary
Cena: 315 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Stalinova dcera
Vyšlo také v tištěné verzi
Objednat můžete na
www.motto.cz
www.albatrosmedia.cz
Rosemary Sullivanová
Stalinova dcera – e-kniha
Copyright © Albatros Media a. s., 2017
Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována
bez písemného souhlasu majitelů práv.










RO S E M A RY S U L L I VA N OVÁ
STALINOVA
DCERA
Výjimečný a bouřlivý život
Světlany Allilujevové
Praha 2017





Přeložil Jiří Kobělka





Věnováno mé matce
Leanore Marjorii Guthrieové-Sullivanové





Obsah
Genealogická tabulka Džugašviliových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .10
Genealogická tabulka Allilujevových . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .11
Slovo na úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .13
Prolog Emigrace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17
DÍL 1: Kremelská léta
Kapitola 1 Ono prosluněné místo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .27
Kapitola 2 Dítě bez matky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .48
Kapitola 3 Paní domu a venkovan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .62
Kapitola 4 Te r o r . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .76
Kapitola 5 Začarovaný kruh tajností a lží . . . . . . . . . . . . . . .88
Kapitola 6 Milostný příběh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .101
Kapitola 7 Židovská svatba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .116
Kapitola 8 Boj proti kosmopolitismu . . . . . . . . . . . . . . . . .126
Kapitola 9 Klid před bouří . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .141
Kapitola 10 Smrt vůdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .157
DÍL 2: Sovětská realita
Kapitola 11 Duchové se vracejí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .171
Kapitola 12 Generalissimova dcera . . . . . . . . . . . . . . . . . . .186





Stalinova dcera 8
Kapitola 13 Doba po „tání“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .197
Kapitola 14 Laskavý bráhman . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209
Kapitola 15 Na březích Gangy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .223
DÍL 3: Útěk do Ameriky
Kapitola 16 Italská komická opera . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .237
Kapitola 17 Diplomatický mumraj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246
Kapitola 18 Advokáti v plné práci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .255
Kapitola 19 Přílet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .267
Kapitola 20 Tajuplná postava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .275
Kapitola 21 Dopisy příteli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .286
Kapitola 22 Kruté odmítnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .294
Kapitola 23 Jen jeden rok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .310
Kapitola 24 Fiasko v Taliesinu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .324
Kapitola 25 Černohorská dvořanka . . . . . . . . . . . . . . . . . . .338
Kapitola 26 Stalinova dcera seká trávu . . . . . . . . . . . . . . . . .353
Kapitola 27 Práskač KGB . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .367
Kapitola 28 Lana Petersová, americká občanka . . . . . . . . . .379
Kapitola 29 Moderní džungle svobody . . . . . . . . . . . . . . . . .393
DÍL 4: Přivykání životu na Západě
Kapitola 30 Chaucer Road . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405
Kapitola 31 Zpátky v SSSR . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .419
Kapitola 32 Tbiliské intermezzo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .433
Kapitola 33 Americká realita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .451
Kapitola 34 „Když chceš spáchat sebevraždu,
nikdy si neber úzkou sukni“ . . . . . . . . . . . . 463
Kapitola 35 Propána, oni se ani trochu nezměnili . . . . . . . .478
Kapitola 36 Poslední návrat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .485





9
Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .498
Seznam postav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .501
Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .512
Poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .514
Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .554
Seznam ilustrací . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .561
Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .564





10
Vissarion („Beso“) Džugašvili
(OTEC)
1850 –1909
GENEALOGICKÁ TABULKA DŽUGAŠVILIOV ÝCH
Jekatěrina („Keke“) Geladzeová
(MATK A)
1858–1937
Stalin –
Josif Vissarionovič Džugašvili
1878–1953
Jekatěrina („Kato“) Svanidzeová
1885–1907
Alexandr („Aljoša“) Svanidze
(BR ATR)
1886 –1941
Maria („Mariko“)
(SESTR A)
1894–1942
Alexandra („Sašiko“)
(SESTR A)
Galja (DCERA)
1938–2007
Maria („Marusja“) Koronová
1889–1942
Johnreed/Ivan („Džoník “) Svanidze
1927–1990
Jakov („Jaša“) Džugašvili
1907–1943
Julia Meltzerová
z . 1967
sv . 1874
sv .
sv . 1906
sv . 1906





11
Sergej Allilujev
1866 –1945
Olga Fedorenková
1877–1951
Jevgenia („Žeňa“) Zemljanicynová
1898 –1974
Pavel
1894–1938
Fjodor
1898–1955
Kyra
nar . 1920
Sergej
nar . 1928
Alexandr
nar . 1931
Stanislav Redens
1893–1940
Anna
1896–1964
Leonid
nar . 1928
Vladimir
nar . 1935
Stalin – Josif Vissarionovič Džugašvili
1878–1953
Naděžda („Naďa“)
1901–1932
Va si l ij ( „Va sja“ )
1921–1962
Světlana
1926–2011
Galina BurdonskáGrigorij Morozov
Jurij Ždanov
Káťa Timošenková
Kapitolina Vasiljevová
Máša
Wesley Peters
Káťa (DCERA)
nar . 1950
Alexandr
Burdonskij (SY N)
nar . 1941
Naděžda
(DCERA)
nar . 1943
Ivan („Johnreed/
Džoník“) Svanidze
sv . 1946
sv . 1950
sv . 1960
sv . 1970
sv . 194 4
sv . 1949
sv . 1962
Josif (SYN)
1945–2008
Olga Margedant Petersová
(DCERA) nar . 1971
sv . 194 0
GENEALOGICKÁ TABULKA ALLILUJEVOV ÝCH
sv . 1893
sv . 1919
sv . 1920
sv . 1874










Slovo na úvod
J
aké asi bylo narodit se jako Stalinova dcera, celý život na sobě nést
tíhu tohoto jména a nikdy se od něj neoprostit? Stalin byl v SSSR
téměř mytickou postavou . Byl to vožď, nejvyšší vůdce, který udělal
ze Sovětského svazu supervelmoc a vyhrál válku proti nacistům . Pro
miliony jeho sovětských obětí však byl zároveň mužem
zodpovědným za hrůzovládu a nechvalně proslulý gulag . Na Západě ho
démonizovali jako jednoho z nejbrutálnějších diktátorů světa . I kdyby
se tedy Světlana Allilujevová snažila sebevíc, ze Stalinova stínu by
nikdy nemohla vystoupit . Ona sama si ostatně posteskla:
„Kamkoliv se vydám, ať je to do Austrálie nebo na nějaký ostrov, vždy budu
politickou zajatkyní otcova jména .“
1
Její život v SSSR byl nepředstavitelně bolestný . Matka Naděžda
Allilujevová spáchala sebevraždu, když bylo Světlaně pouhých šest
a půl roku . Během Velké čistky koncem 30 . let Stalin neušetřil ani
vlastní rodinu . Světlanina milovaná teta Maria a strýček Alexandr
Svanidze, švagrová a  bratr Stalinovy první manželky, byli zatčeni
a popraveni jako nepřátelé lidu; jejich syn Džoník, Světlanin kamarád
z dětství, zmizel . Popravě neunikl ani strýc Stanislav Redens, manžel
Anny, Světlaniny tety z matčiny strany . Strýc Pavel, bratr její matky,
zemřel na infarkt způsobený šokem . A právě když Allilujevová
dovršila sedmnáct let, nechal Stalin poslat její první lásku Alexeje Kaplera
na deset let do gulagu . V roce 1943 jí nacisté zabili v zajateckém
táboře nevlastního bratra Jakova . V letech 1947 a 1948, během vlny represí





Stalinova dcera 14
známé jako boj proti kosmopolitismu byly její teta z matčiny strany
Anna a vdova po Pavlovi Žeňa odsouzeny k sedmi letům samovazby .
Ženina dcera Kyra byla rovněž vězněna a pak uprchla do exilu .
Tragédie pokračovaly i po otcově smrti v roce 1953 . Světlanin
starší bratr Vasilij byl zatčen a v roce 1962 se upil k smrti . Její literární
přátelé z poloviny 60 . let putovali do táborů nucených prací . A když
Světlana konečně našla klid v láskyplném vztahu s mužem jménem
Braješ Singh, úřady jí odepřely právo si ho vzít a teprve po jeho smrti
jí oficiálně umožnily odvézt jeho popel do Indie .
V polovině svého života, ve věku jednačtyřiceti let, se Světlana
Allilujevová z náhlého popudu rozhodla uprchnout ze země . Šestého
března 1967 ve večerních hodinách vstoupila na americké
velvyslanectví v Dillí a požádala o azyl . Tento krok chápala jako únik před
minulostí a zároveň hledání svobody, jež jí byla v Sovětském svazu
upřena, protože se k ní tam prý chovali jako ke státnímu majetku .
Americké ministerstvo zahraničí jí zpočátku odmítalo umožnit vstup
na americké území s  odůvodněním, že její útěk by destabilizoval
vztahy se Sověty . Allilujevová tedy musela čekat ve Švýcarsku, než jí
diplomaté najdou zemi, která ji přijme .
Když jí byl konečně umožněn vstup do Spojených států na turis -
tické vízum, přivítali ji Američané jako nejslavnější přeběhlici,
která kdy opustila SSSR . Zakrátko se stala milionářkou – za paměti
s  názvem Twenty Letters to a  Friend (česky Dvacet dopisů
příteli, 2010; Paměti Stalinovy dcery, 2010), které napsala v  roce 1963
a jejichž rukopis vyvezla ze Sovětského svazu, obdržela zálohu ve
výši 1,5 milionu dolarů . S penězi však příliš zacházet neuměla;
mnoho jich rozdala a o zbytek brzy přišla kvůli machinacím Olgivanny
Wrightové, vdovy po Franku Lloydovi Wrightovi, která ji vlákala
do manželství s Wesleym Petersem, hlavním architektem
Wrightovy nadace Taliesin . V pětačtyřiceti letech se jí narodila dcera Olga
Petersová, která jí poskytla útěchu . Při útěku ze Sovětského svazu
totiž Allilujevová opustila jedenadvacetiletého syna Josifa
a šestnáctiletou dceru Káťu a intriky KGB jí následujících patnáct let bránily
v kontaktu s nimi .





15
V těžké situaci jí pomáhal lakonický humor . Dokázala například
prohlásit: „Už jsem ztratila onu příjemnou iluzi, že se mohu
zbavit nálepky ‚Stalinova dcera‘... Svého osudu člověk litovat nemůže,
i když já osobně lituji, že si matka nevzala tesaře .“
2
Většinu z čtyři -
ačtyřiceti let strávených na Západě prožila jako kočovník: více než
třicetkrát se přestěhovala, a dokonce nakrátko uprchla zpět do
Sovětského svazu .
Označovali ji za labilní osobu . Historik Robert Tucker
poznamenal, že „navzdory všemu se v  jistém smyslu podobala otci“ .
3
Přes -
to je až ohromující, jak málo svého otce připomínala . Nevyznávala
násilí . Měla v sobě odolnost člověka zvyklého riskovat, vůli k životu
a nečekaný optimismus, přestože brutalita dvacátého století zasáhla
její život nejdrásavějším představitelným způsobem a dala jí zakusit
temnou stránku lidské existence, se kterou se málokdo v životě setká .
Ocitla se v  soukolí dvou světů poznamenaných studenou válkou,
uprostřed mocenských bojů mezi Východem a  Západem, přičemž
ani jedna strana jí neukázala přívětivou tvář . Musela se zdlouhavě
učit, jak funguje Západ . Proces její osvěty byl fascinující, ale často
i smutný .
Otcovu osobnost vysvětlovala Allilujevová stejně obtížně jako kdo -
koliv jiný . Její postoj ke Stalinovi byl paradoxní . Jednoznačně
odmítala jeho zločiny, ale zároveň to pro ni byl otec, kterého z dětských
vzpomínek znala jako milující bytost – až do určité chvíle . Jen
s částečným úspěchem se snažila pochopit, co ho motivovalo k tak
brutální politice . „Nevěřím, že někdy trpěl výčitkami svědomí; podle
mě je nikdy nezažil . Také však nebyl šťastný, neboť své touhy naplnil
tím, že mnoho lidí zabil, další rozdrtil a pro některé byl předmětem
obd iv u .“
4
Allilujevová však jedním dechem varovala, že by bylo vážnou
chybou zjednodušovat jeho osobnost a dělat z něj pouhého netvora .
Otázka zní, jak politický systém, jehož výsledkem jsou dějiny plné
krutosti a hrůz, ovlivňuje soukromý život člověka .Světlana
Allilujevová vždy trvala na tom, že její otec nikdy nejednal sám . Měl tisíce
kompliců .
Slovo na úvod





Stalinova dcera 16
Světlana Allilujevová si představovala, že si na Západě dokáže
vybudovat nový život jako spisovatelka a najde si někoho, s kým by
ho mohla společně žít . Navzdory statečnému úsilí v ní nakonec
převládl pocit, že se jí to nepodařilo, i když ostatní si tím nejsou tak jistí .
Úžasné je už to, že vůbec přežila .





Prolog
Emigrace
Š
estého března 1967 v  sedm hodin večer přijel k  otevřené bráně
amerického velvyslanectví na třídě Šántipát v Dillí taxík . Vjel do
objektu a za bedlivého dohledu indické policejní stráže pomalu
pokračoval po kruhové příjezdové cestě . Pasažérka na zadním sedadle
se dívala na velké okrasné jezírko, jehož hladina působila
v ubývajícím světle uklidňujícím dojmem . Mezi proudy vody tryskajícími
z hladiny stále proplouvalo několik kachen a hus . Vnější zdi
velvyslanectví byly postaveny z perforovaných betonových tvárnic, což
budově propůjčovalo lehký a vzdušný ráz . Ženě v taxíku neuniklo, jak
hodně se tato stavba liší od fádně institucionální sovětské ambasády,
ze které před chvílí odjela . Tak tohle je ta Amerika .
Světlana Allilujevová vyšla po širokém schodišti a zadívala se na
znak s  americkým orlem, vyleptaný do skleněných dveří . Všech -
na důležitá rozhodnutí svého života udělala překotně . Bylo jí jasné,
že jakmile překročí tento práh, její dosavadní život zmizí v 
nenávratnu . Vůbec nepochybovala o tom, že se na její hlavu záhy snese
hněv Kremlu . Cítila vzdor . Cítila zděšení . Právě učinila
nejzávažnější životní rozhodnutí; věděla, odkud prchá, ale netušila do čeho .
Přesto neváhala . Sevřela malý kufřík, který držela v ruce,
a zazvonila na zvonek .
Dveře jí otevřel Danny Wall, příslušník námořní pěchoty, který
měl právě strážní službu . Prohlédl si drobnou ženu stojící před ním .
Byla středního věku, hezky oblečená, ale nevýrazná . Už už se jí
chystal říct, že velvyslanectví je zavřené, ale ona mu v tu chvíli podala svůj





Stalinova dcera 18
pas . Wall zbledl jako stěna . Zamkl za ženou dveře a odvedl ji do malé
vedlejší místnosti . Nato zatelefonoval Robertu Rayleovi, druhému
tajemníkovi ambasády, který měl na starosti zběhy-emigranty . Rayle
byl právě mimo budovu, ale když po pár minutách zavolal zpátky,
sdělil mu Wall tajný kód, z něhož vyplývalo, že se na ambasádě
objevil sovětský emigrant . Bylo to to poslední, čeho by se Rayle v tento
klidný pondělní večer v indickém hlavním městě nadál .
Když v  19 .25 dorazil na ambasádu, uvedli ho do místnosti, kde
právě jakási žena rozmlouvala s konzulem Georgem Hueym . Po jeho
příchodu se k  němu otočila a  téměř bez úvodu mu řekla: „Nejspíš
tomu nebudete věřit, ale já jsem Stalinova dcera .“
1
Rayle se zadíval na rezervovanou atraktivní ženu s měděnými vla -
sy a bledě zelenýma očima, která jeho pohled opětovala . Do obrazu
Stalinovy dcery mu tato žena nezapadala, ačkoliv sám netušil, jak si
vlastně Stalinovu dceru představuje . Podala mu sovětský pas a on na
něm letmým pohledem zachytil jméno: občanka Světlana Josifovna
Allilujevová . „Josifovna“ bylo správné patronymum (rusky otčestvo),
které znamenalo „Josifova dcera“ . Rayle začal v duchu zvažovat
možnosti . Žena mohla být figurkou nastrčenou Sověty, mohla být
špionkou, ale také mohla být šílená . George Huey se zmateně zeptal:
„Takže vy tvrdíte, že vaším otcem byl Stalin? Te n Stalin?“
2
Jako úředník zodpovědný za zběhy ze sovětského bloku musel
Rayle mimo jiné ověřovat jejich totožnost a pravost jejich výpovědí .
Po krátkém rozhovoru se tedy omluvil a zamířil do komunikačního
centra velvyslanectví, odkud poslal na washingtonské ústředí tele -
gram se žádostí o všechny spisy na jméno Světlana Josifovna
Allilujevová . Odpověď přišla už za hodinu: „Žádné stopy .“ Ústředí o této
ženě vůbec nic nevědělo – CIA, FBI ani ministerstvo zahraničí na
ni nevedly žádný spis . Americká vláda ani nevěděla, že Stalin vůbec
nějakou dceru měl .
3
Během čekání na odpověď z Washingtonu podrobil Rayle Svět -
lanu výslechu . Jak se vůbec ocitla v Indii? Žena tvrdila, že ze SSSR
odcestovala 19 . prosince kvůli soukromému obřadu . Sovětská
vláda jí vydala zvláštní povolení odjet do Indie a rozprášit popel jejího





19 Emigrace
„manžela“ Braješe Singha do řeky Gangy – v souladu s hinduistickou
tradicí to měla učinit v jeho rodné vesnici Kalakankar ve státě Uttar -
pradéš . Světlana trpce dodala, že jelikož byl Singh cizinec, předseda
Rady ministrů Alexej Kosygin osobně zamítl její žádost, aby se za
něj směla provdat, avšak po Singhově smrti dostala povolení odvézt
jeho popel do Indie . Během tří měsíců, které zde strávila, si tuto zemi
zamilovala a požádala o svolení v ní zůstat . I tato žádost však byla
zamítnuta . „Kreml mě pokládá za státní majetek,“ komentovala to
znechuceně . „Jsem Stalinova dcera!“ Indická vláda jí prý na základě
sovětského tlaku odmítla prodloužit vízum . Byla otrávená tím, že se
k ní chovají jako k „národní relikvii“ . Do SSSR se vrátit nehodlala .
Pevně pohlédla Rayleovi do očí a prohlásila, že přišla na
velvyslanectví požádat americkou vládu o politický azyl .
4
Rayle zatím věděl s určitostí jen to, že tato navýsost klidná žena
svým slovům opravdu věří . Okamžitě pochopil, že pokud je její pří -
běh pravdivý, bude to mít politické důsledky . Je-li to vskutku
Stalinova dcera, pak patří k sovětské smetánce . Její emigrace by byla tvrdou
psychologickou ránou pro sovětskou vládu, která by jistě vynaložila
maximální úsilí, aby ji dostala zpět . Americké velvyslanectví by se
pak ocitlo v epicentru politické bouře .
5
Rayle si zachoval podezíravý přístup . Zeptal se ženy, proč se
nejmenuje po otci Stalinová nebo Džugašviliová . Žena mu vysvětlila, že si
v roce 1957 nechala změnit příjmení ze Stalinové na Allilujevovou,
což bylo dívčí jméno její matky Naděždy – každý sovětský občan prý
má na takový krok právo .
Rayle se ženy dotázal, kde až dosud bydlela . „V domě pro hosty
sovětského velvyslanectví,“ odpověděla – tedy pouhých několik set
metrů odtud . „A jak se vám podařilo nepozorovaně ujet?“ vyzvídal
Rayle . „Právě pořádají obrovskou recepci pro sovětskou vojenskou
delegaci a ostatní slaví Mezinárodní den žen,“ odvětila žena . Další
otázka zněla, za jak dlouho si její nepřítomnosti v domě pro hosty
někdo všimne . „Mám k  dispozici zhruba čtyři hodiny,“ vysvětlila
Allilujevová, „protože tam teď budou všichni opilí . Ale očekávají
mě v domě T . N . Kaula, bývalého indického velvyslance v SSSR .“





Stalinova dcera 20
Náhle jako by propadla panice . „Musím zavolat jeho dceři Preeti,
aby věděla, že nepřijdu .“
6
Pro Raylea to byl malý test . „Dobrá,“ odvětil, „zavolám vám tam .“
Vyhledal číslo, vytočil ho, podal ženě sluchátko a  poslouchal, jak
vysvětluje T . N . Kaulovi a jeho dceři, že ji bolí hlava, takže na večeři
nepřijede . Na závěr se s oběma láskyplně rozloučila .
7
Nakonec Rayleovi podala ohmataný stoh papírů . Byl to rusky
psaný rukopis s názvem Dvacet dopisů příteli, podepsaný jejím jménem .
Žena vysvětlila, že jsou to její memoáry  – vzpomínky na dětství
prožité v Kremlu . Velvyslanec Kaul, s nímž se Allilujevová a Braješ
Singh v Moskvě spřátelili, loni v lednu bezpečně vyvezl rukopis ze
SSSR a ihned po jejím příjezdu do Indie jí ho vrátil . Byla to úžasná
zpráva: Stalinova dcera napsala knihu . Co v ní asi odhaluje o svém
otci? Rayle se zeptal, jestli si může pořídit kopii, a ona souhlasila .
Nakonec podle jeho pokynů sepsala oficiální žádost o politický
azyl ve Spojených státech a podepsala ji . Když ji Rayle varoval, že jí
v současné situaci nemůže udělení azylu s jistotou přislíbit,
projevila Světlana politickou bystrost . Odpověděla, že „pokud jí nemohou
nebo nechtějí pomoci Spojené státy, určitě to neudělá ani žádná jiná
země se zastoupením v Indii“ . Byla odhodlaná nevrátit se do SSSR
a její jedinou alternativou by bylo sdělit svůj příběh „v úplnosti
a otevřeně“ novinářům a doufat, že si v Indii a ve Spojených státech získá
veřejnou podporu .
8
Odmítnutí ochránit Stalinovu dceru by ve
Spojených státech jistě nepůsobilo dobře . Světlana zkrátka chápala, jak
funguje politická manipulace . Měla s ní celoživotní zkušenosti .
Rayle ji zavedl do místnosti v  prvním patře, podal jí šálek čaje
a navrhl, ať sepíše prohlášení – krátký životopis s vysvětlením, proč
se rozhodla opustit vlast . Poté se znovu omluvil, protože se prý musí
poradit s nadřízenými .
Americký velvyslanec Chester Bowles ležel toho večera
nemocný v  posteli, takže se Rayle se šéfem tamní pobočky CIA
vypravili pěšky do jeho domu . Velvyslanec Bowles později přiznal, že se
nechtěl se Světlanou osobně setkat kvůli riziku, že jde o pouhou
psychopatku . V domě byl rovněž přítomen Bowlesův zvláštní asistent





21 Emigrace
Richard Celeste, a tak mohli všichni prodiskutovat vzniklou krizi .
Rayle a  jeho nadřízení si uvědomovali, že sovětská strana odhalí
Světlanino zmizení dříve, než se jim podaří ověřit v Dillí její
věrohodnost . Bowles byl přesvědčený, že Sovětský svaz má na indickou
vládu obrovský vliv, poněvadž Indům dodává vojenské vybavení,
takže až zjistí, že Světlana pobývá na americkém velvyslanectví,
Indové budou naléhat na její vyhoštění . A  ambasáda ji pak bude
muset z Indie odvézt .
Ve 21 .40 byl na washingtonské ústředí odeslán další bleskový
telegram s podrobnějším hlášením .
9
Konstatovalo se v něm, že Světlaně
zbývají čtyři hodiny, než si na sovětské ambasádě všimnou její nepří -
tomnosti . Zpráva končila slovy: „Nestanovíte-li jinak, pokusíme se
Světlanu dostat do Říma linkou 751 společnosti Qantas, která odlétá
z Dillí v 19 .45 UTC (01 .15 místního času) .“ O jedenáct minut
později potvrdil Washington příjem telegramu .
10
Muži rozebírali jednotlivé možnosti . Mohli by Světlaně odepřít
pomoc a vyzvat ji, ať se vrátí na sovětskou ambasádu, kde si zatím její -
ho zmizení pravděpodobně nevšimli . Ona jim však dala jasně najevo,
že by se v takovém případě obrátila se svým příběhem na
mezinárodní tisk . Mohli by ji ponechat v Rooseveltově domě (budově
velvyslanectví) nebo v kancléřství, informovat Indy, že požádala o azyl ve
Spojených státech, a čekat na rozhodnutí soudu . Tato možnost však
obnášela riziko, že se indická vláda pokusí dostat Světlanu zpátky
silou . Třetí variantou pak bylo pokusit se Světlanu tajně propašovat
z Indie . Ani jedna možnost se mužům příliš nezamlouvala .
Rozhodujícím faktorem byla skutečnost, že Světlana měla u sebe
sovětský pas . To bylo nevídané . Sovětským občanům cestujícím do za -
hraničí se pasy vždy zabavovaly a vracely se jim až při nástupu do
le tadla směřujícího domů . Toho odpoledne však sovětský velvyslanec
v Indii I . A . Benediktov uspořádal pro Světlanu oběd na
rozloučenou . Ten se nesl v pochmurné atmosféře . Velvyslanec byl na Světlanu
naštvaný, protože se stále neměla k odletu z Indie a výrazně
překročila měsíční lhůtu, na kterou měla vydané vízum – a Moskva nyní
důrazně naléhala na její návrat . Světlana svým počínáním
ohrožoStalinova dcera 22
vala jeho kariéru . Osmého března měla nastoupit do letadla a vrátit
se do Moskvy .
„Ale jestli musím odjet,“ řekla velvyslanci, „kde je můj pas?“ Bene -
diktov se obrátil k pobočníkovi a zavrčel: „Dejte jí ho .“
11
Zde Svět -
lana ukázala, že je skutečně Stalinovou dcerou . Když něco chtěla,
nenechala se odbýt . Benediktov se vydáním pasu dopustil obrovské
chyby, za kterou měl později zaplatit . Pro Sověty byla Světlana
nejvýznamnější osobností, která kdy emigrovala ze SSSR .
Chester Bowles dospěl na lůžku k rozhodnutí . Protože má Světla -
na v pořádku indické dokumenty a disponuje ruským pasem, může
otevřeně a právoplatně odcestovat z Indie . Nařídil tedy, aby jí dali
do pasu americké turistické vízum typu B-2, které se po šesti
měsících muselo obnovit, a rovnou se zeptal Boba Raylea, jestli ji odveze
z Indie . Rayle souhlasil . Muži se vrátili na ambasádu .
12
Bylo 23 .15 . Během příprav na cestu na letiště se Rayle otočil ke
Světlaně . „Jste plně srozuměna s tím, co děláte? Pálíte za sebou
všechny mosty .“ Požádal ji, aby si všechno pečlivě rozmyslela . Světlana mu
odpověděla, že času na přemýšlení už měla spoustu . Rayle jí tedy
předal 1 500 dolarů z fondu na krytí aktuálních potřeb; tyto peníze
jí měly usnadnit první dny po příletu do Spojených států .
Nato zavolal své ženě Ramoně a požádal ji, ať mu sbalí věci na
několikadenní cestu a za hodinu na něj čeká na letišti Pálam . Neřekl
jí, kam má namířeno . Vypravil se na pobočku společnosti Qantas
Airlines a zakoupil tam dvě otevřené letenky první třídy do
Spojených států s mezipřistáním v Římě . Zanedlouho se připojil
k ostatním Američanům na letišti – v tu chvíli se už v relativně opuštěné
odletové hale pohybovalo nejméně deset zaměstnanců velvyslanectví,
avšak jen dva z nich seděli přímo se Světlanou .
13
Světlana bez problémů prošla indickou celní a pasovou kontrolou,
a protože měla platné indické výstupní vízum i americké turistické
vízum, mohla se připojit k Rayleovi v salonku mezinárodních odletů .
Když se jí Rayle zeptal, jestli je nervózní, odpověděla s úšklebkem:
„Vůbec ne .“ Tato reakce pro ni byla typická . Světlana byla srdcem
hazardní hráčka . Celý život dělala závažná rozhodnutí výhradně





23 Emigrace
z náhlého popudu a pak s téměř lehkomyslnou bezstarostností snášela
následky . Vždy tvrdila, že jejím oblíbeným Dostojevského románem
je Hráč .
Rayle se sice tvářil nevzrušeně, ale uvnitř prožíval hlubokou úzkost .
Byl přesvědčený, že sotva se Sověti dozvědí o jejím zmizení, budou
trvat na vydání . A pokud ji najdou na letišti, indická policie ji zatkne
a on s tím nic nenadělá . Měl pocit, že takový scénář by měl pro
Světlanu vážné následky . Ve starém stalinistickém systému by ji čekala
poprava, avšak její otec byl už čtrnáct let mrtvý . I současná sovětská
vláda nicméně zaujímala k emigrantům tvrdý postoj a vězení se nikdy
nedalo vyloučit . Rayle musel mít také na paměti nedávné procesy se
spisovateli Andrejem Siňavským a Julijem Danielem . Ti byli v roce
1966 posláni do pracovních táborů za „protisovětské“ psaní a oba ve
vyhnanství strádali dodnes . Veřejný proces se Světlanou by Kreml
zřejmě neriskoval, ale mohl by ji „uklidit“ do temných zákoutí některé
psychiatrické léčebny . To si bezpochyby uvědomovala i sama
Světlana . Siňavskij byl jejím důvěrným přítelem . Každopádně věděla, že
v případě zatčení by se už nikdy nedostala ze Sovětského svazu .
Letadlo společnosti Qantas, které mělo dál pokračovat do Říma,
sice dosedlo načas, avšak Rayleova úleva se záhy proměnila v úlek,
když uslyšel hlášení, že odlet do Říma bude opožděn . Stroj prý má
jakési mechanické potíže . Rayle s Allilujevovou tedy seděli
v odletovém salonku a počítali nejprve minuty a poté i hodiny . Ve snaze
uvolnit sílící napětí se Rayle pravidelně zvedal a kontroloval příletové
tabule . Věděl, že v pět hodin ráno přilétá pravidelná linka Aeroflotu
z Moskvy a že ze sovětské ambasády sem vždy vyšlou početnou
delegaci, která má přivítat diplomatické kurýry a nejrůznější hodnostáře .
Zaměstnanci Aeroflotu už začínali otevírat přepážku . Konečně byl
ohlášen čas odletu do Říma a ve 2 .45 se letoun společnosti Qantas
odlepil od země .
Když už byli Rayle se Světlanou bezpečně ve vzduchu, dorazil na
americké velvyslanectví v Dillí telegram o  uprchlici . Donald Jameson,
který působil jako styčný důstojník CIA na ministerstvu zahraničí,
informoval o  situaci náměstka ministra Foye Kohlera . Kohlerova





Stalinova dcera 24
reakce byla zarážející . „Vyřiďte jim, ať tu ženskou vyhodí z ambasá -
dy,“ zahřímal . „Vůbec jí nepomáhejte .“ Kohler v nedávné době působil
jako americký velvyslanec v SSSR a byl přesvědčený, že on osobně
zahájil oteplování ve vztazích se Sověty . O emigraci Stalinovy dcery
rozhodně nestál, zvlášť kdyby se časově shodovala s padesátým
výročím Říjnové revoluce . Když si zaměstnanci ambasády přečetli depeši
odmítající Světlaninu žádost o azyl, odpověděli: „Je pozdě . Už odjeli .
Jsou na cestě do Říma .“
14
Zaměstnanci si však neověřili status letu 751 . Kdyby bývali
zjistili, že Allilujevová s Raylem už skoro dvě hodiny sedí v letištním
salonku a lze je ještě odvolat, Světlana by putovala zpět na
velvyslanectví, odkud by ji vzápětí „vykopli“ . Celý její následující život by se
pak odvíjel úplně jinak . Světlanin život však vždy visel na vlásku a jen
náhoda či osud ho vysílaly tím či oním směrem . Ona sama se nakonec
začala označovat za „cikánku“ . Stalinova dcera, žena žijící navěky ve
stínu otcova jména, nikdy neměla nalézt bezpečný přístav .





DÍL 1
Kremelská léta










Kapitola 1
Ono prosluněné místo
Rodinná fotografie, kolem roku 1930 . Nahoře zleva: Mariko a Maria
Svanidzeovy, Stalinovy švagrové z prvního manželství . Uprostřed zleva:
Alexandra Andrejevna Byčkovová (Světlanina chůva), Natália Konstantinovová
(vychovatelka) a Světlanina teta z matčiny strany Anna Redensová .
Vepředu zleva: Světlana a její bratr Vasilij s dcerou Nikolaje Bucharina na klíně .
Zcela vpravo: Sergej Allilujev, Světlanin dědeček z matčiny strany .
B
ěhem svého života Světlana často vytahovala fotografie z raného
dětství, přemítala nad nimi a prožívala onu nádhernou a součas -
ně brutální nostalgii, jakou čas uvězněný na snímcích v lidech
vyvolává . Fotoaparát držela vždy v ruce její matka . Na rodinných
sešlosStalinova dcera 28
tech byli všichni tak mladí a plní života, tak prostí a kypící energií,
tak optimisticky naladění . Prvních šest a půl let života, než jí v roce
1932 zemřela matka, zůstalo ve Světlaniných vzpomínkách jako doba
plná slunce . Často pak hovořila o „onom prosluněném místě, které
nazývám svým dětstvím“ .
1
Kdo dokáže žít bez toho, aby se občas zamyslel nad vlastní minu -
lostí? Vždy se budeme vracet do dětství, neboť právě tam
nacházíme hluboký otisk svých rodičů, a vždy si budeme klást otázku, jak
jejich vliv předurčil náš budoucí osud . Světlana neochvějně věřila ve
vlastní šťastné dětství a jen postupně jí docházelo, že ho může
prožívat jen za cenu neslýchaného prolévání krve jiných lidí . Co bylo
na tomto prapodivném dětství tak výjimečného, že v něm Světlana
vždy hledala útěchu?
Vyrůstala v Kremlu, citadele carů, zdmi obehnané pevnosti na
břehu řeky Moskvy, v jakési malé a samostatné vesnici, která ovšem byla
plná impozantních věží, chrámů a paláců soustředěných na
Chrámovém náměstí (Sobornaja ploščaď), odkud se otevíraly brány přímo na
Rudé náměstí a do okolního města . Leckdo by si pomyslel, že tato
královská pevnost byla neskonale velkolepá, ale když se v ní
Světlana v roce 1926 narodila jako druhé dítě Josifa a Naděždy („Nadi“)
Stalinových, bylo ruské revoluci teprve devět let . Veřejnost v ní vždy
viděla kremelskou princeznu, ale bolševická disciplína jejího otce
nařizovala relativně skromný život .
Stalinovi bydleli ve starém Potěšném paláci („Paláci kratochví -
lí“), třípodlažní budově postavené v roce 1652 . Nacházelo se v něm
divadlo, kde se hrály taškařice, ale v  devatenáctém století se sem
nastěhovala „Ochrana“, carská tajná policie . V paláci nicméně zůstaly
elegantní divadelní lustry a také schodiště s kobercem, po němž
Stalinovi vycházeli do svého tmavého bytu s vysokými stropy .
Světlana si na byt situovaný v prvním patře vzpomínala: „Byl tam
[pokoj] pro vychovatelku a jídelna tak velká, že se do ní vešlo klavírní
křídlo... Kromě toho se tam nacházela knihovna, Nadin pokoj a Sta -
linova mrňavá ložnice .“
2
Nechyběly ani dva dětské pokoje (Světlana
se o ten svůj dělila s chůvou), kuchyně, pokoj pro hospodyni a dvě





29 Ono proslunřné místo
koupelny . Topení ve všech pokojích obstarávala kamna . Celkově byl
byt „útulný, vybavený buržoazním nábytkem“, jak ho popsala sama
Světlana . Rodiny dalších bolševických předáků bydlely v protějším
Domě jezdeckých stráží (Kavaljerskij korpus) a občas je přišly
navštívit .
V souladu se stranickou ideologií soukromé vlastnictví neexistova -
lo . Všechno včetně vinných číší a stříbrných příborů patřilo státu, což
v konečném důsledku znamenalo, že se všechno dalo sebrat .
V prvních dnech měli i členové strany potravinové lístky, avšak používali je
ryze hypoteticky . V zemi, kde obyvatelstvo hladovělo, se vždy našlo
dost jídla pro intimní dýchánky, které straničtí hodnostáři
pořádali v bytě některého z nich . Všichni předáci dostali navíc přidělenou
daču na venkově – ty za sebou zanechali příslušníci bohatých horních
vrstev, kteří v prvních dnech revoluce uprchli ze země .
Když se 28 . února 1926 narodila Světlana, ocitla se v  početné
domácnosti . Její bratr Vasilij se narodil o  pět let dříve, 21 . března
1921 . Tradovalo se, že Naďa chtěla dát tehdy najevo bolševickou
houževnatost a železnou vůli a po večeři došla do porodnice pěšky .
A jakmile porod skončil, zatelefonovala domů a poblahopřála
Stalinovi . Od roku 1921 bydlel v domácnosti také Světlanin nevlastní
bratr Jakov Džugašvili, syn ze Stalinova prvního manželství . Byl
o devatenáct let starší než Světlana a až do své kruté smrti
v nacistickém zajateckém táboře byl jejím ochráncem .
Rodinný život měl téměř čechovovský nádech; do kremelského
bytu proudily zástupy příbuzných . Rodina se dělila na dvě větve:
Allilujevovy a Svanidzeovy . Členové Nadiny větve velice často
přicházeli na návštěvu . Početný klan nyní čítal i Nadiny rodiče Olgu
a Sergeje Allilujevovy, její bratry Fjodora a Pavla, Pavlovu manželku
Jevgenii („Žeňu“), sestru Annu a jejího manžela Stanislava Redense .
Všichni tito rodinní příslušnici měli později sehrát tragické role ve
Stalinově dramatu .
Větev Svanidzeových se přistěhovala v roce 1921 z Gruzie
a představovala stín Stalinovy minulosti . Když byl gruzínský rodák Josif
Džugašvili v roce 1906 ještě pouhým místním agitátorem, jenž
podStalinova dcera 30
něcoval revoluci pod krycím jménem Soso, oženil se se sestrou svého
spolužáka a kolegy z revolučního odboje Alexandra („Aljoši“) Sva -
nidzeho . V oněch předrevolučních dobách, kdy se vítězství bolševiků
zdálo nebetyčně vzdálené, provozovaly Svanidzeho tři sestry v Tiflisu
(dnešním Tbilisi) exkluzivní módní salon s názvem Atelier Hervieu .
Čekárna byla neustále plná hrabat, generálů a policejních důstojníků .
Zatímco sestry upravovaly v jedné místnosti šaty generálově
manželce, revolucionáři ve vedlejší místnosti plánovali sabotáže a ukrývali
do aranžérských figurín tajné dokumenty .
3
Nejmladší sestra, navýsost líbezná Jekatěrina Svanidzeová, které
všichni říkali Kato, se zamilovala do tajuplného a vtipného soudruha
Sosa . Ten byl v té době šéfem bolševické frakce v Tiflisu, a tak nebylo
překvapením, že ho často navštěvovala carská policie . Za pár měsíců
po svatbě Kato otěhotněla a v březnu 1907 přivedla na svět Jakova .
Krátce poté se nakazila tyfem . Rodina posléze oznámila, že Kato
skonala 22 . listopadu 1907 v pouhých dvaadvaceti letech v Sosově
náručí . Rozrušený Soso se na pohřbu vrhl do hrobu za rakví a pak
na dva měsíce zmizel .
Stalinova první manželka Jekatěrina „Kato“ Svanidzeová, která zemřela v roce 1907 .





31 Ono proslunřné místo
Když se Stalin ohlížel za minulostí, říkával dceři Světlaně, že
Kato „byla moc milá a krásná; uchvátila mé srdce“ . Ani to však
zjevně nestačilo, aby přijal zodpovědnost za novorozeného syna . Opustil
Jakova a nechal ho v péči své tchyně a sester Svanidzeových . Jedním
z mála kontaktů, které rodina se Stalinem měla, byl dopis ze
Sibiře – Stalin jim ho zaslal během jednoho ze svých předrevolučních
pobytů v exilu a žádal je v něm, ať mu pošlou víno a džem .
4
Během Stalinovy návštěvy Gruzie v roce 1921 ho rodina Svanidze -
ových přesvědčila, ať si s  sebou tehdy čtrnáctiletého syna odveze
zpět do Moskvy . Stalinův švagr Aljoša Svanidze, jenž měl v prvních
dnech revoluce ke Stalinovi blízko, odcestoval do Moskvy také a vzal
s sebou i své sestry Mariko a Sašiko, které se tak připojily ke
kremelské elitě . Poevropštěný Gruzínec Aljoša studoval v Německu a stal
se z něj do jisté míry hejsek . Do Moskvy odjela rovněž jeho krásná
a  nepřehlédnutelná manželka Maria, která pocházela ze zámožné
židovské rodiny a před svatbou zpívala v tifliské opeře . Pro všechny
by bývalo mnohem bezpečnější, kdyby zůstali v Gruzii .
Příležitostně Stalinovy navštěvoval i Arťom Sergejev, Nadin
a Stalinův adoptivní syn . Jeho otec zahynul v roce 1921 při testování
nového vysokorychlostního vlaku poháněného leteckým motorem .
Arťomova matka byla sice naživu, ale Stalin chlapce přesto adoptoval, aby
učinil zadost bolševickému zvyku ujímat se péče o sirotky po členech
strany . Arťom se stal důvěrným přítelem Světlanina bratra Vasilije .
Jediným člověkem, který na těchto rodinných shromážděních
pokaždé scházel, byla Stalinova matka Jekatěrina, které se
láskyplně říkalo Keke . Naďa psala své tchyni povzbudivé dopisy: „Tady je
všechno v  pořádku, daří se nám moc dobře . Děti rostou... I když
máme s Josifem strašně málo volného času..., nestěžuji si a zatím se
s tím docela úspěšně vyrovnávám .“
5
Stalinova ovdovělá matka sice jednou Kreml navštívila, aby se
seznámila s  Naďou, ale jinak odmítala opustit milovanou Gruzii .
Bydlela ve starém Místokrálovském paláci v Tiflisu, kde si vybrala
pokoj v přízemí vedle bytu pro služebnictvo, zatímco horní patra byla
vyhrazena pro společenské akce .





Stalinova dcera 32
Pro Světlanu, která se s babičkou zřejmě setkala jen jednou v Gru -
zii, byla Keke v podstatě neznámou osobou, a proto jen málokdy
figurovala v jejích rodinných vzpomínkách . Její příběh nicméně Světlana
znala: věděla, že dědeček Vissarion „Beso“ Džugašvili pracoval jako
obuvník a že v opileckých záchvatech bil syna Josifa tak brutálně, až
ho babička vyhnala z domu . Keke pak sehnala peníze a poslala Josifa
do církevní školy v Gori a poté do tifliského semináře, protože z něj
chtěla mít kněze . Světlana vždy tvrdila, že za otcovu zálibu
v krutosti může nechvalně proslulá brutalita pravoslavných kněží, kteří
běžně trestají žáky tím, že je na dlouhé dny zavírají do kobek
připomínajících vězení .
Stalinova matka Jekatěrina „Keke“ Džugašviliová,
která odmítala opustit rodnou Gruzii a navštívit Moskvu .





33 Ono proslunřné místo
V dospělosti Světlana jen zřídkakdy komentovala před přáteli
otcův život . Prozradila však, že jediným člověkem, jehož se kdy otec
obával, byla jeho matka .
6
Stalin se ovšem záměrně obestíral tak sil -
nou rouškou mystifikace, že ani dcera neznala jeho skutečné datum
narození . Ve skutečnosti se totiž narodil 6 . prosince 1878 (podle
juliánského kalendáře, podle gregoriánského tedy 18 . prosince), o rok
dříve, než tvrdil .
7
Za své „oficiální“ narozeniny si podle svého zvyku
vymýšlet si velkou část vlastního životopisu zvolil datum 21 . prosince
1879 . Rodina jeho narozeniny vždy slavila v tento den .
– – –
Šestiletá Světlana s jedenáctiletým bratrem Vasilijem na fotografii z roku 1932,
pořízené před 9 . listopadem, kdy jejich matka spáchala sebevraždu .





Stalinova dcera 34
Taková tedy byla Světlanina nejbližší rodina . V  centru všeho dění
stála podle Světlany matka Naďa, která zemřela, když bylo malé
Světlaně šest a půl roku . Nakolik se může dítě v tomto věku
pamatovat na matku? Vzhledem k  náhlému odchodu ze světa se Naďa
stala klíčem k pochopení Světlanina citového života . Světlana měla
ze všech fotografií nejraději tu, na které ji matka drží jako nemluvně
v náručí . Byl to pro ni důkaz, že ji matka milovala .
Na matčinu tvář se Světlana nepamatovala, ale dokázala si vybavit
vůni jejího parfému Chanel, který Naďa používala, přestože to Sta -
lin nesl nelibě . Chodila ke Světlaně do pokoje, aby jí popřála dobrou
noc – chytila ji, dotkla se jejího polštáře a Světlana usnula v obláčku
vůně . Příliš si však nepamatovala, že by ji matka líbala nebo ji
hladila po vlasech .
8
Světlana měla pocit, že bývala tichým a poslušným dítětem .
O třicet let později napsala větu: „[Matka] ode mě hodně očekávala .“ Stále
ji zraňovalo, jak málo se jí v mysli dochovalo vzpomínek na projevy
matčiny něžnosti .
9
Jednu věc si však vybavovala dobře . Byla to
vzpomínka, jak jí matka kreslí prstem nad srdce čtvereček a říká jí: „Tady
musíš pohřbít svá tajemství .“
10
V nelítostném politickém světě Krem -
lu držela Naďa své city a tajnosti pod pokličkou, což její dcera, která
později proslula výbuchy emocí, rozhodně nepodědila .
Jako dítě si Světlana pochopitelně myslela, že její matka je nád -
herná . Při zpětném ohlédnutí se domnívala, že jí matka projevovala
lásku tím, že dbala na její vzdělání, které vzala do vlastních rukou
už od Světlanina nejútlejšího dětství . Právě takto si Světlana
představovala vzor obětavé matky .
Ve Stalinově světě je Naďa těžko uchopitelnou postavou . Podle
rodiny a vlastní dcery se v šestnácti letech vášnivě a bezhlavě zamilovala
do tehdy devětatřicetiletého Stalina, který už byl v té době oddaným
Leninovým stoupencem a hvězdou bolševického nebe . K nevoli
rodičů s ním v roce 1918 utekla, připojila se k revoluci a stala se jeho
sekretářkou . Byla zbrklá, tvrdohlavá, puritánská a idealistická . Cizím
lidem připadala chladná, avšak za touto fasádou se ukrýval vášnivý
a nevyzpytatelný temperament .





35 Ono proslunřné místo
Nadina vřelost, ale i zmar vybublávají na povrch v dopise tetě je -
jího nevlastního syna Jakova Marii Svanidzeové, kterou si zjevně
velmi oblíbila . Maria s manželem Alexandrem tehdy bydleli
v Berlíně, kde Alexandr pracoval pro Sovětskou banku zahraničního
obchodu . Naďa dopis napsala krátce před narozením Světlany, která
ho navzdory matčiným nejednoznačným názorům na těhotenství
očividně střežila jako oko v hlavě, sama ho přeložila do angličtiny
a ponechala si ho:
11 . ledna 1926
Drahá Marusjo,
píšeš, že cítíš nudu . Tak abys věděla, drahá, je to všude stejné .
Ani já si nemám v Moskvě s nikým co říct . Někdy to působí až
divně, když si člověk za tolik let nevybuduje blízká přátelství,
ale hodně to závisí na povaze . Je zvláštní, že mám mnohem
blíž k nestraníkům, alespoň k ženám . S touhle částí veřejnosti
se vychází mnohem snáz .
Lituji, že jsem se opět nechala svázat silnými rodinnými
pouty [zde Světlana připojila doušku: „N . S . Allilujevová v té
době čekala dceru Světlanu .“] . V dnešní době to není tak
jednoduché, protože se objevilo mnoho nových předsudků,
například že když nepracuješ, tak jsi „baba“*, i  když třeba někdo
nepracuje jen proto, že nemá patřičnou kvalifikaci . A když se
teď budu starat o rodinu, nemám na nějakou kvalifikaci ani
pomyšlení . Radím ti, drahá Marusjo, aby sis během pobytu
v zahraničí osvojila nějaké dovednosti pro Rusko . Myslím to
vážně . Neumíš si totiž představit, jak nepříjemné je pracovat
jen pro výdělek, ať děláš cokoliv; člověk musí mít nějakou
odbornost, specializaci, která ho osvobodí od závislosti na
druhých .
Nepropadej tedy pocitu osamělosti, moje drahá Marusjo,
získej si nějakou kvalifikaci a příště za námi přijeď .
* Světlana vysvětluje tento výraz na okraji Nadina dopisu jako „selka“ .





Stalinova dcera 36
Všichni tě moc rádi uvidíme . Josif mě žádá, ať Tě od něj
pozdravuji . Má o Tobě moc dobré mínění (říká: „Je to chytrá baba“) .
Nečil se kvůli tomu – takhle se k nám ženám obvykle chová...
Líbám Tě a loučím se,
Naďa
11
Nadě se příčila představa, že je v Kremlu pouhým stínem, a rozhodla
se, že už nebude baba . Ihned po Světlanině narození si jako
pětadvacetiletá začala shánět chůvu, která by se jí starala o novorozenou dceru,
aby se ona mohla věnovat sebevzdělávání . Po pohovorech s možnými
kandidátkami se rozhodla pro Alexandru Andrejevnu Byčkovovou .
Alexandra Andrejevna věděla, co znamená být loajální . Narodila
se v roce 1885 na statku v Rjazani, jihovýchodně od Moskvy, a pra -
covala jako služebná, kuchařka, ošetřovatelka a hospodyně, až
nakonec odcestovala do Petrohradu a nastoupila do domácnosti
divadelního ředitele a kritika Nikolaje Jevrejnova, příslušníka předrevoluční
liberální inteligence . Jevrejnovova rodina naučila negramotnou
Alexandru Andrejevnu číst a psát . Když je revoluce donutila uprchnout
do Paříže, nabídli jí, ať je doprovází, ale ona odmítla opustit vlast .
Během hladomoru na počátku 20 . let utekla s dosud žijícím synem
(druhý zemřel hlady) do Moskvy, kde ji objevila Naďa Stalinová
a přijala ji do svých služeb .
12
Alexandra Andrejevna byla pozoruhodná vypravěčka, která pro -
špikovávala svou řeč ruskými příslovími a  uchvacovala dětské uši
příběhy o své vesnici a o svých „divadelních“ časech v Petrohradě .
Jejím největším darem však byla schopnost mlčky snášet veškeré rány
osudu, které během let v domácnosti Stalinových zakusila . Světlana
o ní říkala: „Během celého mého života pro mě byla vzorem klidu,
tvrdé práce, vřelosti, jakési impozantní vyrovnanosti a bezmezného
optimismu .“
13
Naďa vydala Světlanině chůvě jasný pokyn nikdy nenechat svou
svěřenkyni zahálet . Světlana vzpomínala, jak ji Alexandra
Andrejevna vodila do předškolního hudebního kroužku, kde bylo dvacet
dalších dětí . Světlana tam zpívala ve sboru a záhy se naučila číst a psát





37 Ono proslunřné místo
noty a hrát na klavír . Alexandra Andrejevna setrvala po jejím boku
třicet let až do své smrti v roce 1956, přičemž dělala chůvu
i Světlaniným dětem . Pokud měla Světlana v  morálně nejednoznačném
Stalinově světě nějaké etické zakotvení, pak pocházelo právě od její
chůvy Alexandry Andrejevny . „Nebýt mírné, ale pevné vřelosti
vyvěrající z té velké a laskavé osoby,“ napsala Světlana později, „možná
bych byla dávno přišla o rozum .“
14
V roce 1928, když byly Světlaně dva roky, se Naďa zapsala na prů -
myslovou školu, kde chtěla studovat umělá vlákna, tehdy nové odvětví
chemie . Na škole se konaly i nekonečné stranické schůze, a pokud zbyl
Nadě nějaký volný čas, trávila ho se Stalinem . Najala si domácí učitele,
aby dohlíželi na výchovu jejích dětí, a sama byla většinu času pryč .
Světlana to s  jistou rozmrzelostí komentovala takto: „V té době
se nenosilo, aby žena – zejména členka strany – trávila mnoho času
s dětmi .“
15
Všechny manželky kremelských pohlavárů měly stranické
funkce . Některé hrály ve volném čase tenis . Na trávnících za dačami
se rozprostíraly tenisové a kroketové kurty . Byla to jakási prapodivná
variace na životní styl staré carské aristokracie .
Zleva: Hospodyně Carolina Tilová a chůva Alexandra Andrejevna Byčkovová





Stalinova dcera 38
Na provoz kremelského bytu si Naďa najala německou hospodyni
z Lotyšska Carolinu Tilovou . Časem se na její německou pečlivost
spolehla úplně a přenechala jí veškeré povinnosti . Kromě toho najala
vychovatelku pro Světlanu a domácího učitele pro Vasilije, podobně
jako to dělávali carové . Před dovršením šesti let věku už Světlana
uměla číst a psát německy i rusky .
Život všech dětí v  bezpočtu kremelských bytů se odvíjel podle
podobného scénáře, za dohledu vychovatelek a soukromých učitelů .
V jejich životech však nevládla jen pevná disciplína . Stěpan Mikojan,
jehož otec byl členem staré gardy bolševiků a  vysokým sovětským
funkcionářem – jedním z mála, kdo přežili Stalinovy čistky –, bydlel
v Domě jezdeckých stráží a hrával si s Vasilijem i Světlanou .
Vzpomínal na to, jak se všichni potomci vládních činitelů i jejich
personálu – celkem muselo jít o dobrých třicet nebo čtyřicet dětí – honili
odpoledne po zahradě . Světlana byla uličnice a spolu s ostatními
neohroženě lezla na tehdy největší dělo na světě zvané Car-puška .
16
Světlana si vzpomněla jen na jeden případ, kdy strávila celý den
s matkou . Pamatovala si také, jak Naďa jednou zběsile čistila
spodní stranu vany na zdobených nožkách a pak uklízela i zbytek bytu .
Dcera ji u toho užasle pozorovala, protože ještě nechápala, že matku
k tomuto počínání nejspíš nevede posedlost čistotou – ačkoliv i ta se
u ní projevovala –, ale spíš potlačovaný vztek manželky, neboť
rodina Stalinových příliš šťastně nežila . Stalin s Naďou se často hádali .
Nadina blízká přítelkyně Polina Molotovová o  mnoho let
později prozradila Světlaně: „Tvůj otec byl [na tvou matku] hrubý a  ona
s ním měla těžký život . Věděli to všichni . Přesto spolu strávili
hezkou řádku let . Měli rodinu, děti i domov a Naďu měli všichni rádi .“
A přestože toto manželství nebylo šťastné, kladla si Polina otázku:
„A které manželství je?“
17
Matka se možná chovala chladně, ale ze strany otce neměla
Světlana o  vytoužené citové reakce nouzi . Byla Stalinovým oblíbeným
dítětem . Nazýval ji svým „vrabčáčkem“ nebo „muškou“ . To jemu
sedávala na klíně, to od něj se dočkala polibků a láskyplných
doteků, jimiž matka tolik šetřila . Jeho ustavičnou absenci brala Světlana





39 Ono proslunřné místo
jako danou věc; o to víc byla Stalinova přítomnost v bytě vzrušující
a její touha silnější .
Rodinu Svanidzeových vzala pod svou ochranu Naďa . Zejména
chránila Jakova, k němuž se Stalin choval opovržlivě . Když
dospívající chlapec přišel do domácnosti Stalinových, mluvil pouze
gruzínsky . Světlana to pokládala za jeden z důvodů, proč ho otec nemá
rád . Jeho samotného prý tížilo, že mluví rusky s gruzínským
přízvukem . Světlana později uvedla, že její otec „uměl rusky dobře
v jednodušší, konverzační formě; nedokázal [však] v ruštině okázale řečnit
nebo květnatě psát, chyběla mu synonyma, neměl smysl pro odstíny
a hloubku jaz yk a“ .
18
A tak často raději uplatňoval svou autoritu
mlčením, což byl mnohem účinnější nástroj ke kontrole druhých, kteří si
nikdy nemohli být jistí, co se vůdci právě honí hlavou .
Jako dítě Světlana ani nevěděla, že její otec má gruzínské kořeny .
Jednou jí bratr Vasilij, který ji neustále škádlil, prozradil, že jejich
příbuzní jsou Gruzínci . Když se ho Světlana zeptala, co to znamená
„Gruzínci“, odpověděl, že to jsou „lidi, co chodí v dlouhých
čerkeských kabátech a každého pobodají dýkou“ .
19
Světlana po letech tvrdi -
la, že Stalin ve snaze popřít vlastní kořeny zakázal svým gruzínským
kolegům, aby mu na návštěvy nosili obvyklé dary v podobě
gruzínských vín a ovoce – zlobil se prý, že se tyto požitky platí z veřejných
peněz, a Naďa s ním souhlasila .
Světlana při zpětném ohlédnutí tvrdila, že z celého moskevského
bytu měla nejraději pokoj své matky . Během matčiny
nepřítomnosti tam trávila všechen volný čas: sedávala na tlustém orientálním
koberci malinové barvy nebo se choulila na staromódní gruzínské
tachtě (divanu) s vyšívanými polštáři . Moc ráda se dotýkala knih na
Nadině pracovním a kreslicím stole . Vzhledem k tomu, v jak
nebezpečné domácnosti vyrůstala, potřebovala Světlana tento
idealizovaný obraz milované matky k vlastnímu psychickému přežití, třebaže
člověk zvenčí vidí jen odtažitou matku a  zoufalé, citově vyprahlé
dítě . Pravdou samozřejmě bylo, že i samotná Naďa přežívala v bytě
jen s obtížemi .





Stalinova dcera 40
Život v Zubalovu
Ti šťastnější z nás mají v mysli navždy uložené vzpomínky na krajinu
svého dětství, na konkrétní místo plné kouzel a fantazie, na bezpečné
útočiště před nástrahami světa . Je to základní stavební kámen
našeho prožívání a my se k němu po celý život vracíme a čerpáme z něj
vzpomínky a sny . Navzdory všemu, co se z jejího života stalo, měla
i Světlana takové místo .
Jako člen nejbližšího okruhu Leninových spolupracovníků dostal
Stalin přidělenou daču s názvem Zubalovo . Stála nedaleko vesnice
Usovo, asi třicet kilometrů od Moskvy . Rodina tam v letech 1919 až
1932 trávila víkendy a léta, přičemž členové vzdálenější rodiny jezdili
do Zubalova až do roku 1949, dlouho po Nadině smrti .
Dača dostala jméno podle někdejšího majitele Zubalova,
arménského ropného magnáta z Baku . Celý kraj kolem Usova kdysi sloužil
jako rekreační oblast pro bohaté předrevoluční Moskvany . A  když
majitelé během revoluce uprchli, rozdělila si dači stranická elita .
Stalin s Anastasem Mikojanem dostali přiděleno Zubalovo . Byla v tom
i notná dávka pomsty: oba muži totiž kdysi vedli stávky namířené
proti dlouhé pracovní době a  neutěšeným podmínkám v 
Zubalovových ropných rafin


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist