načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Stalinova dcera - Rosemary Sullivan

Kniha: Stalinova dcera
Autor:

Jediný životopis sepsaný přímo ve spolupráci se Stalinovou dcerou. Světlana Allilujevová se narodila roku 1926 a mládí strávila ve zdech Kremlu ve stínu svého otce, tehdejšího ...
Titul je skladem 2ks - odesíláme ihned
Ihned také k odběru: Ostrava
doručujeme do Vánoc
Vaše cena s DPH:  315
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  399 Kč
21%
naše sleva
10,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2017-03-11
Počet stran: 600
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 574 stran : ilustrace, portréty
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Jiří Kobělka
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2017-11
ISBN: 9788026708377
EAN: 9788026708377
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Jediný životopis sepsaný přímo ve spolupráci se Stalinovou dcerou. Světlana Allilujevová se narodila roku 1926 a mládí strávila ve zdech Kremlu ve stínu svého otce, tehdejšího neomezeného vládce Sovětského svazu Josifa Vissarionoviče Stalina. O osmdesát pět let později zemřela v Americe jako osamělá stařena jménem Lana Petersová. Jaké byly osudy této ženy, se pokusila vylíčit historička Rosemary Sullivanová, která svou knihu připravila na základě studia archivů FBI, CIA i ruských státních archivů a především v úzké spolupráci s její dcerou Olgou. Kniha směla být vydána až po Světlanině smrti. Ukazuje těžký život „kremelské princezny“, která sice netrpěla hladem a pronásledováním jako miliony obyvatel Sovětského svazu v době kruté vlády jejího otce, přesto se ani jí nevyhnuly těžké ztráty. Přišla téměř o všechny, které milovala, včetně matky, která spáchala sebevraždu, strýců a tet, pohlcených tragédií politických procesů, a milence, který byl poslán na Sibiř. Plný rozsah otcových zločinů však poznala až po jeho smrti. V roce 1967 utekla do USA a za sebou nechala dvě děti. Ale ani její nový život nebyl šťastný, stále zůstávala vězněm svého původu a jen málokdy našla přátele, kteří by v ní viděli jen Světlanu, a ne Stalinovu dceru. (výjimečný a bouřlivý život Světlany Allilujevové)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Rosemary Sullivan - další tituly autora:
Stalinova dcéra Stalinova dcéra
Sullivan, Rosemary
Cena: 266 Kč
Stalinova dcera Stalinova dcera
Sullivan, Rosemary
Cena: 187 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kapitola 1
Ono prosluněné místo
Rodinná fotografi e, kolem roku 1930. Nahoře zleva: Mariko a Maria
Svanidzeovy, Stalinovy švagrové z prvního manželství. Uprostřed zleva:
Alexandra Andrejevna Byčkovová (Světlanina chůva), Natália Konstantinovová
(vychovatelka) a Světlanina teta z matčiny strany Anna Redensová.
Ve p ř edu zle va : Světlana a její bratr Vasilij s dcerou Nikolaje Bucharina na klíně.
Zcela vpravo: Sergej Allilujev, Světlanin dědeček z matčiny strany.
B
ěhem svého života Světlana často vytahovala fotografi e z raného
dětství, přemítala nad nimi a prožívala onu nádhernou a
současně brutální nostalgii, jakou čas uvězněný na snímcích v lidech
vyvolává. Fotoaparát držela vždy v ruce její matka. Na rodinných





Stalinova dcera 28
tech byli všichni tak mladí a plní života, tak prostí a kypící energií,
tak optimisticky naladění. Prvních šest a půl let života, než jí v roce
1932 zemřela matk a, zůsta lo ve Svět laniných vzpomínk ách jako doba
plná slunce. Často pak hovořila o „onom prosluněném místě, které
nazývám svým dětstvím“.
1
Kdo dokáže žít bez toho, aby se občas zamyslel nad vlastní
minulostí? Vždy se budeme vracet do dětství, neboť právě tam
nacházíme hluboký otisk svých rodičů, a vždy si budeme klást otázku, jak
jejich vliv předurčil náš budoucí osud. Světlana neochvějně věřila ve
vlastní šťastné dětství a jen postupně jí docházelo, že ho může
prožívat jen za cenu neslýchaného prolévání krve jiných lidí. Co bylo
na tomto prapodivném dětství tak výjimečného, že v něm Světlana
vždy hledala útěchu?
Vyrůstala v Kremlu, citadele carů, zdmi obehnané pevnosti na
břehu řeky Moskvy, v jakési malé a samostatné vesnici, která ovšem byla
plná impozantních věží, chrámů a paláců soustředěných na
Chrámovém náměstí (Sobornaja ploščaď), odkud se otevíraly brány přímo na
Rudé náměstí a do okolního města. Leckdo by si pomyslel, že tato
královská pevnost byla neskonale velkolepá, ale když se v ní
Světlana v roce 1926 narodila jako druhé dítě Josifa a Naděždy („Nadi“)
Stalinov ých, bylo ruské revoluci teprve devět let. Veřejnost v ní vždy
viděla kremelskou princeznu, ale bolševická disciplína jejího otce
nařizovala relativně skromný život.
Stalinovi bydleli ve starém Potěšném paláci („Paláci
kratochvílí“), třípodlažní budově postavené v roce 1652. Nacházelo se v něm
divadlo, kde se hrály taškařice, ale v devatenáctém století se sem
nastěhovala „Ochrana“, carská tajná policie. V paláci nicméně zůstaly
elegantní divadelní lustry a také schodiště s kobercem, po němž
Stalinovi vycházeli do svého tmavého bytu s vysokými stropy.
Světlana si na byt situovaný v prvním patře vzpomínala: „Byl tam
[pokoj] pro vychovatelku a jídelna tak velká, že se do ní vešlo klavírní
křídlo... Kromě toho se tam nacházela knihovna, Nadin pokoj a
Stalinova mrňavá ložnice.“
2
Nechyběly ani dva dětské pokoje (Světlana
se o ten svůj dělila s chůvou), kuchyně, pokoj pro hospodyni a dvě





29 Ono prosluněné místo
koupelny. Topení ve všech pokojích obstarávala kamna. Celkově byl
byt „útulný, vybavený buržoazním nábytkem“, jak ho popsala sama
Světlana. Rodiny dalších bolševických předáků bydlely v protějším
Domě jezdeckých stráží (Kavaljerskij korpus) a občas je přišly
navštívit.
V souladu se stranickou ideologií soukromé vlastnictví
neexistovalo. Všechno včetně vinných číší a stříbrných příborů patřilo státu, což
v konečném důsledku znamenalo, že se všechno dalo sebrat. V
prvních dnech měli i členové strany potravinové lístky, avšak používali je
ryze hypoteticky. V zemi, kde obyvatelstvo hladovělo, se vždy našlo
dost jídla pro intimní dýchánky, které straničtí hodnostáři
pořádali v bytě některého z nich. Všichni předáci dostali navíc přidělenou
daču na venkově – ty za sebou zanechali příslušníci bohatých horních
vrstev, kteří v prvních dnech revoluce uprchli ze země.
Když se 28. února 1926 narodila Světlana, ocitla se v početné
domácnosti. Její bratr Vasilij se narodil o pět let dříve, 21. března
1921. Tradovalo se, že Naďa chtěla dát tehdy najevo bolševickou
houževnatost a železnou vůli a po večeři došla do porodnice pěšky.
A jakmile porod skončil, zatelefonovala domů a poblahopřála
Stalinovi. Od roku 1921 bydlel v domácnosti také Světlanin nevlastní
bratr Jakov Džugašvili, syn ze Stalinova prvního manželství. Byl
o devatenáct let starší než Světlana a až do své kruté smrti v
nacistickém zajateckém táboře byl jejím ochráncem.
Rodinný život měl téměř čechovovský nádech; do kremelského
bytu proudily zástupy příbuzných. Rodina se dělila na dvě větve:
Allilujevovy a Svanidzeovy. Členové Nadiny větve velice často
přicházeli na návštěvu. Početný klan nyní čítal i Nadiny rodiče Olgu
a Sergeje Allilujevovy, její bratry Fjodora a Pavla, Pavlovu manželku
Jevgenii („Žeňu“), sestru Annu a jejího manžela Stanislava Redense.
Všichni tito rodinní příslušnici měli později sehrát tragické role ve
Stalinově dramatu.
Větev Svanidzeových se přistěhovala v roce 1921 z Gruzie a
představovala stín Stalinovy minulosti. Když byl gruzínský rodák Josif
Džugašvili v roce 1906 ještě pouhým místním agitátorem, jenž





Stalinova dcera 30
něcoval revoluci pod krycím jménem Soso, oženil se se sestrou svého
spolužáka a kolegy z revolučního odboje Alexandra („Aljoši“)
Svanidzeho. V oněch předrevolučních dobách, kdy se vítězství bolševiků
zdálo nebetyčně vzdálené, provozovaly Svanidzeho tři sestry v Tifl isu
(dnešním Tbilisi) exkluzivní módní salon s názvem Atelier Hervieu.
Čekárna byla neustále plná hrabat, generálů a policejních důstojníků.
Zatímco sestry upravovaly v jedné místnosti šaty generálově
manželce, revolucionáři ve vedlejší místnosti plánovali sabotáže a ukrývali
do aranžérských fi gurín tajné dokumenty.
3
Nejmladší sestra, navýsost líbezná Jekatěrina Svanidzeová, které
všichni říkali Kato, se zamilovala do tajuplného a vtipného soudruha
Sosa. Ten byl v té době šéfem bolševické frakce v Tifl isu, a tak nebylo
překvapením, že ho často navštěvovala carská policie. Za pár měsíců
po svatbě Kato otěhotněla a v březnu 1907 přivedla na svět Jakova.
Krátce poté se nakazila tyfem. Rodina posléze oznámila, že Kato
skonala 22. listopadu 1907 v pouhých dvaadvaceti letech v Sosově
náručí. Rozrušený Soso se na pohřbu vrhl do hrobu za rakví a pak
na dva měsíce zmizel.
Stalinova první manželka Jekatěrina „Kato“ Svanidzeová, která zemřela v roce 1907.





31 Ono prosluněné místo
Když se Stalin ohlížel za minulostí, říkával dceři Světlaně, že
Kato „byla moc milá a krásná; uchvátila mé srdce“. Ani to však
zjevně nestačilo, aby př ija l zodpovědnost za novorozeného sy na. Opustil
Jakova a nechal ho v péči své tchyně a sester Svanidzeových. Jedním
z mála kontaktů, které rodina se Stalinem měla, byl dopis ze
Sibiře – Stalin jim ho zaslal během jednoho ze svých předrevolučních
pobytů v exilu a žádal je v něm, ať mu pošlou víno a džem.
4
Během Stalinovy návštěvy Gruzie v roce 1921 ho rodina
Svanidzeových přesvědčila, ať si s sebou tehdy čtrnáctiletého syna odveze
zpět do Moskvy. Stalinův švagr Aljoša Svanidze, jenž měl v prvních
dnech revoluce ke Sta linov i blízko, odcestova l do Mosk v y také a vza l
s sebou i své sestry Mariko a Sašiko, které se tak připojily ke
kremelské elitě. Poevropštěný Gruzínec Aljoša studoval v Německu a stal
se z něj do jisté míry hejsek. Do Moskvy odjela rovněž jeho krásná
a nepřehlédnutelná manželka Maria, která pocházela ze zámožné
židovské rodiny a před svatbou zpívala v tifl iské opeře. Pro všechny
by bývalo mnohem bezpečnější, kdyby zůstali v Gruzii.
Příležitostně Stalinovy navštěvoval i Arťom Sergejev, Nadin a
Stalinův adoptivní syn. Jeho otec zahynul v roce 1921 při testování
nového vysokorychlostního vlaku poháněného leteckým motorem.
Arťomova matka byla sice naživu, ale Stalin chlapce přesto adoptoval, aby
učinil zadost bolšev ickému z v yku ujímat se péče o sirotk y po č lenech
strany. Arťom se stal důvěrným přítelem Světlanina bratra Vasilije.
Jediným člověkem, který na těchto rodinných shromážděních
pokaždé scházel, byla Stalinova matka Jekatěrina, které se
láskyplně říkalo Keke. Naďa psala své tchyni povzbudivé dopisy: „Tady je
všechno v pořádku, daří se nám moc dobře. Děti rostou... I když
máme s Josifem strašně málo volného času..., nestěžuji si a zatím se
s tím docela úspěšně vyrovnávám.“
5
Stalinova ovdovělá matka sice jednou Kreml navštívila, aby se
seznámila s Naďou, ale jinak odmítala opustit milovanou Gruzii.
Bydlela ve starém Místokrálovském paláci v Tifl isu, kde si vybrala
pokoj v přízemí vedle bytu pro služebnictvo, zatímco horní patra byla
vyhrazena pro společenské akce.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist