načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Stalinova dcera - Rosemary Sullivan

Stalinova dcera
-15%
sleva

Kniha: Stalinova dcera
Autor:

Jediný životopis sepsaný přímo ve spolupráci se Stalinovou dcerou. Světlana Allilujevová se narodila roku 1926 a mládí strávila ve zdech Kremlu ve stínu svého otce, tehdejšího ... (celý popis)
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-03-11
Počet stran: 600
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 574 stran : ilustrace, portréty
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložil Jiří Kobělka
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2017-11
ISBN: 9788026708377
EAN: 9788026708377
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Autorka popisuje pohnuté dětství Světlany Allilujevové (její matka Naděžda Allilujevová spáchala v listopadu roku 1932 sebevraždu), Světlanin vztah k otci a rovněž osudy příslušníků její rodiny. Pozornost je věnována také politické situaci v Sovětském svazu od 30. do 60. let 20. století, Stalinově smrti a důležitým historickým událostem 20. století. Kniha se také zaměřuje na Světlanin soukromý život v SSSR do poloviny 60. let, okolnosti její emigrace a život na Západě (pobývala např. ve Spojených státech). Součástí textu jsou fotografie a rodokmeny. Životní osudy dcery sovětského diktátora Světlany Allilujevové.

Popis nakladatele

Jediný životopis sepsaný přímo ve spolupráci se Stalinovou dcerou. Světlana Allilujevová se narodila roku 1926 a mládí strávila ve zdech Kremlu ve stínu svého otce, tehdejšího neomezeného vládce Sovětského svazu Josifa Vissarionoviče Stalina. O osmdesát pět let později zemřela v Americe jako osamělá stařena jménem Lana Petersová. Jaké byly osudy této ženy, se pokusila vylíčit historička Rosemary Sullivanová, která svou knihu připravila na základě studia archivů FBI, CIA i ruských státních archivů a především v úzké spolupráci s její dcerou Olgou. Kniha směla být vydána až po Světlanině smrti. Ukazuje těžký život „kremelské princezny“, která sice netrpěla hladem a pronásledováním jako miliony obyvatel Sovětského svazu v době kruté vlády jejího otce, přesto se ani jí nevyhnuly těžké ztráty. Přišla téměř o všechny, které milovala, včetně matky, která spáchala sebevraždu, strýců a tet, pohlcených tragédií politických procesů, a milence, který byl poslán na Sibiř. Plný rozsah otcových zločinů však poznala až po jeho smrti. V roce 1967 utekla do USA a za sebou nechala dvě děti. Ale ani její nový život nebyl šťastný, stále zůstávala vězněm svého původu a jen málokdy našla přátele, kteří by v ní viděli jen Světlanu, a ne Stalinovu dceru. (výjimečný a bouřlivý život Světlany Allilujevové)

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Rosemary Sullivan - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Kapitola 1

Ono prosluněné místo

Rodinná fotografi e, kolem roku 1930. Nahoře zleva: Mariko a Maria

Svanidzeovy, Stalinovy švagrové z prvního manželství. Uprostřed zleva:

Alexandra Andrejevna Byčkovová (Světlanina chůva), Natália Konstantinovová

(vychovatelka) a Světlanina teta z matčiny strany Anna Redensová.

Ve p ř edu zle va : Světlana a její bratr Vasilij s dcerou Nikolaje Bucharina na klíně.

Zcela vpravo: Sergej Allilujev, Světlanin dědeček z matčiny strany.

B

ěhem svého života Světlana často vytahovala fotografi e z raného

dětství, přemítala nad nimi a prožívala onu nádhernou asoučas

ně brutální nostalgii, jakou čas uvězněný na snímcích v lidechvyvo

lává. Fotoaparát držela vždy v ruce její matka. Na rodinnýchsešlos


Stalinova dcera28

tech byli všichni tak mladí a plní života, tak prostí a kypící energií,

tak optimisticky naladění. Prvních šest a půl let života, než jí v roce

1932 zemřela matk a, zůsta lo ve Svět laniných vzpomínk ách jako doba

plná slunce. Často pak hovořila o „onom prosluněném místě, které

nazývám svým dětstvím“.

1

Kdo dokáže žít bez toho, aby se občas zamyslel nad vlastníminulostí? Vždy se budeme vracet do dětství, neboť právě tamnacházíme hluboký otisk svých rodičů, a vždy si budeme klást otázku, jak jejich vliv předurčil náš budoucí osud. Světlana neochvějně věřila ve vlastní šťastné dětství a jen postupně jí docházelo, že ho můžeprožívat jen za cenu neslýchaného prolévání krve jiných lidí. Co bylo na tomto prapodivném dětství tak výjimečného, že v něm Světlana vždy hledala útěchu?

Vyrůstala v Kremlu, citadele carů, zdmi obehnané pevnosti nabřehu řeky Moskvy, v jakési malé a samostatné vesnici, která ovšem byla plná impozantních věží, chrámů a paláců soustředěných naChrámovém náměstí (Sobornaja ploščaď), odkud se otevíraly brány přímo na Rudé náměstí a do okolního města. Leckdo by si pomyslel, že tato královská pevnost byla neskonale velkolepá, ale když se v níSvětlana v roce 1926 narodila jako druhé dítě Josifa a Naděždy („Nadi“) Stalinov ých, bylo ruské revoluci teprve devět let. Veřejnost v ní vždy viděla kremelskou princeznu, ale bolševická disciplína jejího otce nařizovala relativně skromný život.

Stalinovi bydleli ve starém Potěšném paláci („Paláci kratochvílí“), třípodlažní budově postavené v roce 1652. Nacházelo se v něm divadlo, kde se hrály taškařice, ale v devatenáctém století se sem nastěhovala „Ochrana“, carská tajná policie. V paláci nicméně zůstaly elegantní divadelní lustry a také schodiště s kobercem, po němžStalinovi vycházeli do svého tmavého bytu s vysokými stropy.

Světlana si na byt situovaný v prvním patře vzpomínala: „Byl tam [pokoj] pro vychovatelku a jídelna tak velká, že se do ní vešlo klavírní křídlo... Kromě toho se tam nacházela knihovna, Nadin pokoj aStalinova mrňavá ložnice.“

2

Nechyběly ani dva dětské pokoje (Světlana

se o ten svůj dělila s chůvou), kuchyně, pokoj pro hospodyni a dvě


29Ono prosluněné místo

koupelny. Topení ve všech pokojích obstarávala kamna. Celkově byl

byt „útulný, vybavený buržoazním nábytkem“, jak ho popsala sama

Světlana. Rodiny dalších bolševických předáků bydlely v protějším

Domě jezdeckých stráží (Kavaljerskij korpus) a občas je přišlynavštívit.

V souladu se stranickou ideologií soukromé vlastnictvíneexistovalo. Všechno včetně vinných číší a stříbrných příborů patřilo státu, což v konečném důsledku znamenalo, že se všechno dalo sebrat. Vprvních dnech měli i členové strany potravinové lístky, avšak používali je ryze hypoteticky. V zemi, kde obyvatelstvo hladovělo, se vždy našlo dost jídla pro intimní dýchánky, které straničtí hodnostářipořádali v bytě některého z nich. Všichni předáci dostali navíc přidělenou daču na venkově – ty za sebou zanechali příslušníci bohatých horních vrstev, kteří v prvních dnech revoluce uprchli ze země.

Když se 28. února 1926 narodila Světlana, ocitla se v početné domácnosti. Její bratr Vasilij se narodil o pět let dříve, 21. března 1921. Tradovalo se, že Naďa chtěla dát tehdy najevo bolševickou houževnatost a železnou vůli a po večeři došla do porodnice pěšky. A jakmile porod skončil, zatelefonovala domů a poblahopřálaStalinovi. Od roku 1921 bydlel v domácnosti také Světlanin nevlastní bratr Jakov Džugašvili, syn ze Stalinova prvního manželství. Byl o devatenáct let starší než Světlana a až do své kruté smrti vnacistickém zajateckém táboře byl jejím ochráncem.

Rodinný život měl téměř čechovovský nádech; do kremelského bytu proudily zástupy příbuzných. Rodina se dělila na dvě větve: Allilujevovy a Svanidzeovy. Členové Nadiny větve velice častopřicházeli na návštěvu. Početný klan nyní čítal i Nadiny rodiče Olgu a Sergeje Allilujevovy, její bratry Fjodora a Pavla, Pavlovu manželku Jevgenii („Žeňu“), sestru Annu a jejího manžela Stanislava Redense. Všichni tito rodinní příslušnici měli později sehrát tragické role ve Stalinově dramatu.

Větev Svanidzeových se přistěhovala v roce 1921 z Gruzie apředstavovala stín Stalinovy minulosti. Když byl gruzínský rodák Josif Džugašvili v roce 1906 ještě pouhým místním agitátorem, jenž


Stalinova dcera30

něcoval revoluci pod krycím jménem Soso, oženil se se sestrou svého

spolužáka a kolegy z revolučního odboje Alexandra („Aljoši“)Sva

nidzeho. V oněch předrevolučních dobách, kdy se vítězství bolševiků

zdálo nebetyčně vzdálené, provozovaly Svanidzeho tři sestry v Tifl isu

(dnešním Tbilisi) exkluzivní módní salon s názvem Atelier Hervieu.

Čekárna byla neustále plná hrabat, generálů a policejních důstojníků.

Zatímco sestry upravovaly v jedné místnosti šaty generálověmanžel

ce, revolucionáři ve vedlejší místnosti plánovali sabotáže a ukrývali

do aranžérských fi gurín tajné dokumenty.

3

Nejmladší sestra, navýsost líbezná Jekatěrina Svanidzeová, které

všichni říkali Kato, se zamilovala do tajuplného a vtipného soudruha

Sosa. Ten byl v té době šéfem bolševické frakce v Tifl isu, a tak nebylo

překvapením, že ho často navštěvovala carská policie. Za pár měsíců

po svatbě Kato otěhotněla a v březnu 1907 přivedla na svět Jakova.

Krátce poté se nakazila tyfem. Rodina posléze oznámila, že Kato

skonala 22. listopadu 1907 v pouhých dvaadvaceti letech v Sosově

náručí. Rozrušený Soso se na pohřbu vrhl do hrobu za rakví a pak

na dva měsíce zmizel.

Stalinova první manželka Jekatěrina „Kato“ Svanidzeová, která zemřela v roce 1907.


31Ono prosluněné místo

Když se Stalin ohlížel za minulostí, říkával dceři Světlaně, že Kato „byla moc milá a krásná; uchvátila mé srdce“. Ani to všakzjevně nestačilo, aby př ija l zodpovědnost za novorozeného sy na. Opustil Jakova a nechal ho v péči své tchyně a sester Svanidzeových. Jedním z mála kontaktů, které rodina se Stalinem měla, byl dopis zeSibiře – Stalin jim ho zaslal během jednoho ze svých předrevolučních pobytů v exilu a žádal je v něm, ať mu pošlou víno a džem.

4

Během Stalinovy návštěvy Gruzie v roce 1921 ho rodinaSvanidzeových přesvědčila, ať si s sebou tehdy čtrnáctiletého syna odveze zpět do Moskvy. Stalinův švagr Aljoša Svanidze, jenž měl v prvních dnech revoluce ke Sta linov i blízko, odcestova l do Mosk v y také a vza l s sebou i své sestry Mariko a Sašiko, které se tak připojily kekremelské elitě. Poevropštěný Gruzínec Aljoša studoval v Německu a stal se z něj do jisté míry hejsek. Do Moskvy odjela rovněž jeho krásná a nepřehlédnutelná manželka Maria, která pocházela ze zámožné židovské rodiny a před svatbou zpívala v tifl iské opeře. Pro všechny by bývalo mnohem bezpečnější, kdyby zůstali v Gruzii.

Příležitostně Stalinovy navštěvoval i Arťom Sergejev, Nadin aStalinův adoptivní syn. Jeho otec zahynul v roce 1921 při testovánínového vysokorychlostního vlaku poháněného leteckým motorem.Arťomova matka byla sice naživu, ale Stalin chlapce přesto adoptoval, aby učinil zadost bolšev ickému z v yku ujímat se péče o sirotk y po č lenech strany. Arťom se stal důvěrným přítelem Světlanina bratra Vasilije.

Jediným člověkem, který na těchto rodinných shromážděních pokaždé scházel, byla Stalinova matka Jekatěrina, které seláskyplně říkalo Keke. Naďa psala své tchyni povzbudivé dopisy: „Tady je všechno v pořádku, daří se nám moc dobře. Děti rostou... I když máme s Josifem strašně málo volného času..., nestěžuji si a zatím se s tím docela úspěšně vyrovnávám.“

5

Stalinova ovdovělá matka sice jednou Kreml navštívila, aby se seznámila s Naďou, ale jinak odmítala opustit milovanou Gruzii. Bydlela ve starém Místokrálovském paláci v Tifl isu, kde si vybrala pokoj v přízemí vedle bytu pro služebnictvo, zatímco horní patra byla vyhrazena pro společenské akce.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist