načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Srdce smečky - Bobbie Pyronová

Srdce smečky
-30%
sleva

Kniha: Srdce smečky
Autor:

Malý chlapec. Kruté město. A psí smečka, která ho zachrání. Srdcervoucí příběh podle skutečných událostí. Když Ivan přijde o matku, ocitne se opuštěný na ulicích Moskvy ... (celý popis)
Titul je skladem 3ks - odesíláme ihned
Skladem také:
Ihned také k odběru: Ostrava

Vaše cena s DPH:  249 Kč 174
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
5,8
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3%hodnoceni - 77.3% 95%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Computer press
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-22
Počet stran: 280
Rozměr: 145 x 205 mm
Úprava: 279 stran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: překlad: Eva Kadlecová
Vazba: brožovaná lepená
Doporučená novinka pro týden: 2017-09
ISBN: 9788026413943
EAN: 9788026413943
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Malý chlapec. Kruté město. A psí smečka, která ho zachrání. Když Ivan přijde o matku, ocitne se opuštěný na ulicích Moskvy s nepatrnou šancí přežít krutou zimu. Pomoc však přijde v nečekané podobě, když se Ivana ujme smečka psů, kteří se mu na ulici brzy stanou víc než jen společníky: poskytnou mu rodinu. Ivan se však nemůže před světem lidí ukrývat věčně. Když mu konečně nabídnou pomoc, bude schopen ji přijmout? A bude ji vůbec chtít? Sirotek Ivan skončí v zimě na ulici, ale ujme se ho psí smečka. Příběh podle skutečných událostí. Určeno starším dětem.

Popis nakladatele

Malý chlapec. Kruté město. A psí smečka, která ho zachrání. Srdcervoucí příběh podle skutečných událostí. Když Ivan přijde o matku, ocitne se opuštěný na ulicích Moskvy s nepatrnou šancí přežít krutou zimu. Pomoc však přijde v nečekané podobě, když se Ivana ujme smečka psů, kteří se mu na ulici brzy stanou víc než jen společníky: poskytnou mu rodinu. Ivan, který míval tak rád pohádky, teď začne prožívat tu svou. On a jeho smečka bloumají po městě i venkově, vynalézají nové způsoby, jak nacházet potravu a bezpečný úkryt, utíkají před nebezpečím a žebrají o peníze. Ivan se však nemůže před světem lidí ukrývat věčně. Když mu konečně nabídnou pomoc, bude schopen ji přijmout? A bude ji vůbec chtít? Kniha vycházející ze skutečných událostí je srdcervoucím příběhem o přežití a dojemným zamyšlením nad tím, co dělá člověka člověkem.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Bobbie Pyronová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

12

KAPITOLA 3.

POTOM

Jednoho vlahého jarního dne na  mě maminka čekala před

školou. Měla červené oči i nos.

Padla na kolena a přivinula mě k sobě.

„Co se stalo?“ zeptal jsem se.

„Odešla, Miško,“ vzlykla maminka. „Tvoje bábuška odešla.“

Nerozuměl jsem, proč maminka tolik pláče. Někdy bábuška odešla na  vlak do  Města, aby navštívila svou sestřenku. Jednou mě dokonce vzala s sebou.

„Odešla jen na  vlak do  Města,“ uklidňoval jsem maminku. Pohladil jsem ji po tváři.

„Ne, Miško,“ řekla maminka. „Tvoje bábuška odešla do nebe.“

* * *

Když bábuška odešla do nebe, maminka začala zapomínat.

Zapomínala mýt nádobí. Zapomínala, který den se chodí stát ve frontě na makaróny a který den ve frontě na chleba.

Večer plakala a  plakala a  zapomínala si na  spaní svlékat oblečení. Zapomínala mi večer číst pohádky. Zalézal jsem si k  ní do postele. Pořád jsem tam cítil bábušku Inu.

Zapomínala, co říkala bábuška Ina, že plakat do polévky nosí smůlu a že vodka a pivo jsou moc zlé. Sedávala u kuchyňského stolu a plakala a kouřila cigarety a pila.

Už nikdy si nezpívala.

Maminka mě zapomínala vodit do školy a někdy zapomněla i na svou práci v pekárně. Někdy jsem chodil spát hladový.A někdy jsem chodil spát sám, protože večer odešla do vesniceza přáteli.

Pozoroval jsem ji, jak sedala před zrcadlem a  zkrášlovala se před schůzkou. Růžovou na rty, modrou nad oči. „Které si mám vzít, můj medvídku?“ ptala se a zvedala nejdříve jedny náušnice a potom jiné.

Broukala si, když si oblékala svůj červený kabát s lesklýmičernými knofl íky. Potom si přede mě klekla a přivinula mě k sobě. „Buď hodný chlapec, Miško. Zamkni dveře. A neotevírej, pokud nebudeš vědět, že jsem to já.“

Kdybych byl věděl, že přijde on, nikdy bych ty dveřeneotevřel.

Nikdy.

* * *

Na prahu se objevily jeho ošoupané boty a lesklé kalhoty.

Maminka mě postrčila před sebe. „Miško, pozdrav pěkně.“

„Dobrý den,“ řekl jsem.

Podal mamince kytici, pak se sklonil a před mýma očima se objevil jeho vyzáblý obličej. „Tak tohle je ten malý pán domu, he? Není o nic větší než šváb.“

Páchl tak, že jsem měl chuť si rukou zacpat nos.

„Podej ruku,“ pobídla mě maminka a znovu mě postrčila.Poadl mě za ruku a hrubě ji stiskl.

„Neměj obavy, Anjo,“ řekl. „Kluk a  já budeme mít spoustu času na  seznámení.“ Úsměv měl velikánský, ale k  očím mu nedosáhl.

A takhle to začalo.

Bral ji ven. Koupil mi rádio, aby mi dělalo společnost.

„To je rádio,“ řekl jsem a zvedl ho, abych ho ukázal mamince. Otáčel jsem knofl íky a držel si tu vzácnost u ucha. „Uslyším celý svět, jak mluví a zpívá.“

On si odfrkl. „V Rusku nikoho zpívat neuslyšíš.“

„Proč ne?“ nechápal jsem.

„Protože, chlapečku, tady jsou lidi moc chudí, než aby zpívali.“

„Ale my nejsme chudí,“ namítl jsem.

Zvrátil hlavu nazad a  rozesmál se. Maminka mě přivinula k sobě. „Ne, nejsme chudí, můj medvídku.“

I on začal brzy zapomínat. Zapomínal chodit domů. Zůstával u nás se svými cigaretami a lahvemi vodky a ošoupanými botami u její postele.

„Už jsi moc velký na to, abys spal u mámy,“ řekl mi. „Jen malá mimina spí u mámy. Jsi snad mimino, Miško?“

Zavrtěl jsem hlavou. „Je mi pět.“

Hodil mou oblíbenou deku a mou pohádkovou knížkuna postel v obýváku.

„Ale maminka mě v  noci potřebuje,“ řekl jsem a  žmoulal v ruce lem košilky. Maminka přestěhuje ošoupané botydo obýváku, až se vrátí z práce, a moje deky vrátí zpátky k sobě. Věděl jsem, že to udělá.

Když chodívala z  práce v  pekárně, přinášela domů včerejší bochník černého chleba, brambory a  zelí na  polévku a  pro mě sladkou žemli.

Toho večera se ale vrátila s  prázdnýma rukama a  smutnou tváří. „Přišla jsem o práci,“ řekla.

„Nemůžeš si dovolit přijít o práci,“ řekl on a černé oči se mu zúžily a ztvrdly. „Co budeme jíst?“

„Nemohl bys –“

Dal jí políček. Nikdy jsem neviděl, že by mou maminkuněkdo udeřil. Čekal jsem, že mu ránu vrátí. Jednou, dole ve vesnici, mě praštil jeden větší kluk. Moje maminka ho popadlaa vytřeala ho za  límec. Klukovi se rozšířily oči strachem a  vzal nohy na ramena. A přesně to udělá i on.

Jenže maminka ho nepopadla za límec. Nevytřepala ho, až mu chrastily zuby o  sebe. Přitiskla si dlaň na  červenou tvář a  řekla: „Promiň.“

Od té doby sedávali v obýváku a pili a kouřili a smáli sea hádali. A jemu se nelíbilo, že tam jsem, že sedím na  své posteli v koutě.

„Zase na  mě čumí, Anjo!“ říkal. „Proč na  mě pořád čumí?“ Těžce přešel místnost a  srazil mě z  mojí postele. Popadl moje deky a mou knížku a hodil je do komory vedle kuchyně.

„Tamhle,“ řekl a  oprášil si ruce, jako by se právě od  něčeho ušpinil. „Tam budeš odteď spát.“ Maminka stála za  ním a prolétala si prsty na rukou.

Zavrtal jsem se do hnízdečka z přikrývek na podlaze komory. Moje pohádková knížka přistála na zaprášené polici se zaschlými kruhy od sklenic zavařované zeleniny, které nám už dávno došly. Jak plynuly dny a  potom týdny, překrásný zlatý pták Ohnivák na obálce knížky byl čím dál hůř ušpiněný a umaštěný; na další polici ležela hromádka papíru na vyhození a moje oblíbená tužka. Když jsem nemohl spát zimou nebo vzteky, kreslil jsem si obrázky. Obrázky ohniváků, strašné čarodějnice baby Jagy, domů kráčejících na  muřích nožkách, mluvících loutek, obrů a  vlků s křídly na hřbetě.

Zpoza dveří komory stoupaly a zase utichaly jejich hlasy.

„Proč nemůžeš pochopit, že by mu bylo líp v sirotčinci?“

„Nemůžu ho dát pryč!“

„Nedokážeš uživit ani sama sebe,“ říkal jeho hlas. „A  kromě toho se mi nelíbí. Je divný.“

„Není na něm vůbec nic divného.“

Tříštění skla. „Buď on, nebo já, Anjo.“

„Ne! Prosím tě, nechtěj po mně...

Další rána. Zvuky vzteklých, kopajících nohou dole na zemi.

„Ty blbá krávo!“ Buch.

„Ne!“

Pak rána. Výkřik. Zadunění. Zasténání.

Ticho.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist