načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Spřeženci noci - Darren Shan

Spřeženci noci
-15%
sleva

Kniha: Spřeženci noci
Autor:

Darren Shan a jeho spojenci se při svém pátrání po Pánovi vampýrů dostávají do rodného městečka pana Hroozleyho a zdá se, jako by se historie opakovala – opět se objevují mrtvoly bez ... (celý popis)
Kniha teď bohužel není dostupná.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 84.3%hodnoceni - 84.3%hodnoceni - 84.3%hodnoceni - 84.3%hodnoceni - 84.3% 98%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Albatros
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2012-02-01
Počet stran: 176
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 167 stran
Vydání: 1. vyd.
Název originálu: Allies of the night
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložil Richard Podaný
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
ISBN: 9788000020211
EAN: 9788000020211
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Darren Shan a jeho spojenci se při svém pátrání po Pánovi vampýrů dostávají do rodného městečka pana Hroozleyho a zdá se, jako by se historie opakovala – opět se objevují mrtvoly bez jediné kapky krve. A když se Darren setká se školním inspektorem, začne se odvíjet nit podivných a hrůzostrašných událostí, které doženou Lovce až na pokraj sil. Podaří se jim odhalit a přemoci všechny zlé síly, které se postaví proti nim?

Související tituly dle názvu:
Noci, noci Noci, noci
Rudčenková Kateřina
Cena: 149 Kč
Jasná noci! Temná noci! Jasná noci! Temná noci!
Kolektiv autorů
Cena: 67 Kč
Spánková revoluce Spánková revoluce
Huffingtonová Arianna
Cena: 249 Kč
Tajemství vánočních nocí Tajemství vánočních nocí
Ruland Jeanne
Cena: 248 Kč
Spánková revoluce Spánková revoluce
Huffington Arianna
Cena: 264 Kč
Zákazníci kupující knihu "Spřeženci noci" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

(10)

PRVNÍ KAPITOLA

Náš expres, 15. září

Tma, krev a smrt!!!

Naše kdysi ospalé město je jako ve stavu obležení.

Za krátkých šest měsíců bylo surově zavraždě

no jedenáct lidí, jejichž těla pachatel zbavil krve

a pohodil na různých veřejných místech. Mnozí

další zmizeli neznámo kam a jejich nehybná těla

teď možná osaměle leží někde pod ulicemi ve tmě

a rozkládají se.

Úřady nedokážou tu příšernou sérii vražd vysvět lit.

Policisté se nedomnívají, že by je mohl mít nasvě

domí jediný člověk, ale také se jim nepodařilo najít

spojení mezi zločiny a nějakými známými pacha

teli. Došlo k největší policejní operaci v dějinách

města, byla rozbita většina místních zločineckých

band, policisté pozatýkali vůdce náboženských

sekt a pronikli násilím do sídel různých tajných


(11)

řádů a bratrstev... nic z toho však nepřineslo žádný

výsledek!

Obvyklá neurvalost

Policejní šéfi nspektorka Alice Burgessová na

dotaz, proč jsou výsledky stále nulové, odpověděla

se svou typickou a obvyklou neurvalostí. „Maká

me na tom, až se z nás práší,“ vyštěkla. „Všichni

děláme neplacené přesčasy. Před zodpovědností

nikdo neuhýbá. Na ulicích hlídkujeme v mimo

řádných počtech a zatýkáme každého, kdo třeba

jenom vypadá podezřele. Vyžádali jsme si, aby byl

zaveden zákaz vycházení dětí od sedmé večerní,

a dospělým radíme, aby se doma drželi také. Pokud

víte o někom, kdo by tu práci zvládal líp, ozvěte se

mi, ráda mu to přenechám.“

Uklidňující slova – ale obávám se, že nikoho

z místních neuklidní. Občané tohoto města jsou už

všemi sliby unavení. Nikdo nepochybuje o tom, že

místní policie (nemluvě o vojenských jednotkách,

které byly povolány na pomoc) pracuje ze všech sil

a myslí to poctivě, ale důvěra v to, že budou úřa

dy schopny krizi ukončit, je téměř na bodu mrazu.

Mnozí lidé se z města stěhují pryč, bydlí upříbuz

ných nebo po hotelích a zůstanou tam, dokud

vraždění neskončí.

„Mám děti,“ řekl nám Michael Corbett, šesta

čtyřicetiletý majitel antikvariátu. „Na to, že utí

kám pryč, nejsem nijak pyšný, a taky to zničí můj


(12)

obchod, ale životy mojí ženy a dětí jsou mi před

nější. Policisté toho určitě nedokážou o nic víc,

než dokázali před třinácti lety. Musíme jednoduše

počkat, až se to přežene, jako tehdy. Až bude po

všem, vrátím se. Ale myslím si, že kdo tu chce do té

doby zůstat, zbláznil se.“

Smrt si nás vybrala?

Pan Corbett se zmínil o zhruba třináct let sta

rých událostech. Tehdy naše město také postihla

podobná hrůza. Dva chlapci tehdy našli devět lidí,

které také, jako nynějších jedenáct obětí, někdo

zmasakroval a zbavil krve.

Jenže tehdejší mrtvoly byly pečlivě ukryté a byly

objeveny až dlouho po tom, co k vraždění došlo.

Při vraždách, k nimž dochází v těchto dnech – či

spíše v těchto nocích, protože všechny oběti zmi

zely po soumraku – se pachatelé neobtěžují skrý

vat důkazy o svých odporných skutcích. Jako by

byli na svou krutost pyšní: zanechávají mrtvoly

tam, kde je, jak dobře vědí, lidé musejí najít.

Mnozí místní jsou toho názoru, že město bylopro

kleto a smrt si je vybrala. „Očekával jsem ty vraždy

po padesát let,“ tvrdí dr. Kevin Beisty, místníhisto

rik a odborník na okultní nauky. „Upíři naše město

navštívili před více než sto padesáti lety. A s upíry

je ta potíž, že jak jednou najdou místo, kde se jim

líbí, tak se tam pořád vracejí!“


(13)

Noční běsi

Upíři. Kdyby byl doktor Beisty jediný, kdo před

těmito nočními běsy varuje, dalo by se nad ním

mávnout rukou a považovat ho za blázna. Ale

o tom, že naše utrpení způsobují upíři, jepřesvěd

čena i řada dalších lidí. Upozorňují na to, že kpře

padením dochází vždy v noci, že těla obětí jsou

zbavena veškeré krve – navíc zřejmě bez pomoci

jakéhokoli lékařského vybavení – a co je nejvý

mluvnější, ačkoli tři oběti zachytily v okamžiku

únosu bezpečnostní kamery, tváře útočníků na fi l

mu nejsou vidět!!

Šéfi nspektorka Alice Burgessová upíří teoriezavr

huje. „Myslíte, že nám tu řádí hrabě Dracula?“

zasmála se pohrdavě. „Nenechte se vysmát! Jsme

v jedenadvacátém století. Za tím vším jsou zvrhlí,

duševně nemocní lidé. Neplýtvejte mým časem

tím, že budete svádět vinu na kdejaká strašidla!“

Na naše naléhání šéfi nspektorka ještě dodala:

„Nevěřím na upíry a nelíbí se mi, když blbci jako

vy cpou lidem do hlav podobné nesmysly. Ale něco

vám řeknu: udělala bych cokoli, abych ty sadisty

zarazila. Pokud to bude znamenat, že musím pro

hnat kůl srdcem nějakému cvokovi, protože věří,

že je upír, tak to udělám, i kdyby mě to stálo práci

a svobodu. Z tohohle se nikdo nevykroutí s odka

zem na to, že je nepříčetný a nezodpovídá za svoje

činy. Je jeden jediný způsob odplaty za smrt jede

nácti slušných lidí – vyhlazení!


(14)

A přesně to udělám!“ zařekla se šéfi nspektorka

Burgessová a v jejích bledých očích se objevil výraz

tak zuřivý, že by se za to nemusel stydět ani profesor Van Helsing. „I kdybych se za nimi musela

hnát až do Transylvánie a zase zpátky. Meči spravedlnosti nikdo neunikne, ať už to jsou lidé, anebo

upíři.

Povězte svým čtenářům, že jejich mučitele dostanu. Na to si můžou vsadit. Na to můžou vsadit

krk...“ P

an Hroozley zvedl a odsunul kanálovou mřížku, my

s Harkatem jsme čekali ve tmě pod ním. On se nejdřív

rozhlédl, jestli na ulici někdo není, a pak zašeptal: „Čistý

vzduch.“ Vylezli jsme za ním po žebříku a už jsme byli na

čerstvém vzduchu.

„Jak já tyhle pitomé tunely nenávidím,“ zaskučel jsem ashodil jsem boty, celé promáčené vodou a blátem a jinýmitekutinami, na které se mi ani nechtělo myslet. Až se vrátíme

do hotelu, budu je muset přemáchnout ve dřezu a nechat

je usušit na radiátoru, jak to dělám už tři měsíce na konci

každé noci.

„Já je taky nesnáším,“ souhlasil pan Hroozley a delikátně

vytahoval mrtvého potkana, který se mu zamotal do záhybů

dlouhého červeného pláště.

„Nejsou tak hrozné,“ uchechtl se Harkat. Jemu to nevadilo,

nemá přece nos ani čich!

„Aspoň že nezačaly deště,“ řekl pan Hroozley.

„Dej tomu ještě měsíc,“ odpověděl jsem nakysle. „Do půlky

října se tam dole budeme brodit po pás ve vodě.“


(15)

„Do té doby najdeme vampýry a vypořádáme se s nimi,“pro

hlásil pan Hroozley, ale moc přesvědčeně to neznělo.

„Přesně to jsi říkal před dvěma měsíci,“ připomněl jsem

mu.

„A před měsícem taky,“ dodal Harkat.

„Chcete pátrání odvolat a nechat zdejší lidi na milost anemi

lost vampýrům?“ zeptal se pan Hroozley tiše.

Podívali jsme se s Harkatem jeden na druhého a pak jsme

zavrtěli hlavami. „Jasně že ne,“ vzdychl jsem si. „Jsme jenom

utahaní a otrávení. Pojďte, vrátíme se do hotelu, usušíme se

a seženeme si něco teplého k jídlu. Pak prospíme celý den,

to nám udělá dobře.“

Našli jsme si nejbližší požární schodiště, vylezli jsme na dům

a vyrazili jsme po střechách, cestou, kde nejsou policisté ani

vojáci.

Uběhlo šest měsíců od té chvíle, kdy nám Pán vampýrů unikl.

Vandža odešel na Upíří horu oznámit knížatům agenerali

tě, co je nového, a ještě se nevrátil. První tři měsíce jsme se

s panem Hroozleym a Harkatem jen tak bezcílně potulovali,

dovolovali jsme nohám, ať nás vedou, kam chtějí. Pak jsme

se doslechli, jaké hrůzy se odehrávají v rodném městě pana

Hroozleyho. Že tu někdo zabíjí lidi a zbavuje je krve. Podle

některých zpráv to měli na svědomí upíři, ale my jsme věděli

svoje. Už dřív se k nám doneslo, že v tom městě operujívam

pýři, a lepší potvrzení než tohle jsme nepotřebovali.

Panu Hroozleymu na tamních lidech záleželo. Samozřejmě

že ti, které znával, když tu žil ještě jako člověk, jsou už

dávno po smrti a v hrobě, ale on bral i jejich vnuky apra

vnuky za něco jako svého druhu příbuzné. Před třinácti

lety, když ve městě řádil šílený vampýr Murlough, se sem

pan Hroozley vrátil, aby mu v tom – se mnou a EvrouFo


(16)

nem, hadím chlapcem z Circo Mostruoso – zabránil. Teď

se nám dějiny tak nějak opakovaly, a tak cítil povinnost

zasáhnout znovu.

„Ale možná bych neměl svým pocitům podléhat,“ uvažoval

před třemi měsíci, když jsme situaci probírali. „Musíme se

soustředit na honbu za Pánem vampýrů. Byla by to ode mě

chyba, kdybych nás odvlekl pryč od našeho pátrání.“

„To není tak docela pravda,“ namítl jsem. „Pan Sudd nám

pověděl, že jestli chceme najít Pána vampýrů, máme jít za

hlasem srdce. Tebe tvoje srdce táhne domů, mně to moje říká,

že mám jít s tebou. Takže podle mě bychom tam jít měli.“

Harkat Mulds, Lidička s šedou kůží, který se naučil mlu

vit, s tím souhlasil taky, a proto jsme vyrazili ke městu,

kde se narodil pan Hroozley, že vyhodnotíme tamní situaci

a pomůžeme s jejím řešením, jestli to půjde. Když jsmedora

zili, brzy jsme se ale ocitli uprostřed naprosto matoucízáha

dy. Že tu vampýři žijí, to bylo zcela jasné – a pokud jsme

to odhadovali správně, byli aspoň tři nebo čtyři. Jenže jde

o vojenskou jednotku, anebo to jsou tuláci a šílenci? Pokud

jsou vojáci, proč nezabíjejí lidi opatrněji? Duševně zdravý

vampýr nenechá mrtvolu oběti tam, kde ji lidé lehko najdou.

Jenomže pokud jsou šílení, neměli by být s to se tak obratně

ukrývat – po třech měsících pátrání jsme nenašli v kanálech

a stokách pod městem stopu ani jediného vampýra.

Do hotelu jsme se vrátili oknem. Měli jsme pronajaté dva

pokoje v nejvyšším patře a v noci jsme vycházeli ven a vraceli

se zpátky okny, protože na to, abysme šli přes recepci, jsme

bývali moc špinaví a promáčení. A kromě toho, čím víc se

budeme pohybovat jen ve výškách, tím líp. Město je vzhůru

nohama, na ulicích hlídkují policisté a vojáci, kdo vypadá

divně, toho hned zatknou.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist