načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sportovní příprava dětí -- Nové, aktualizované vydání – Tomáš Perič; kolektiv

Sportovní příprava dětí -- Nové, aktualizované vydání

Elektronická kniha: Sportovní příprava dětí
Autor: Tomáš Perič; kolektiv
Podnázev: Nové, aktualizované vydání

Metodika sportovních činností dětí určená trenérům, cvičitelům a učitelům tělesné výchovy. Základ knihy tvoří metodika sportovních činností, která je upravena pro dětskou populaci s jejími vývojovými, mentálními i tělesnými specifiky. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  161
+
-
5,4
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9%hodnoceni - 81.9% 93%   celkové hodnocení
6 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 176
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: Nové aktualiz. vzd.
Skupina třídění: Sport. Hry. Tělesná cvičení
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-4218-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Metodika sportovních činností dětí určená trenérům, cvičitelům a učitelům tělesné výchovy. Základ knihy tvoří metodika sportovních činností, která je upravena pro dětskou populaci s jejími vývojovými, mentálními i tělesnými specifiky. Teoretická část objasní rozdíly v tělesném a psychickém vývoji dětí různého věku a poradí, jak by měl vypadat správný trénink s ohledem na tyto skutečnosti.

Popis nakladatele

Nové, aktualizované vydání úspěšné publikace o sportovní přípravě dětí a mládeže je určeno trenérům, sportovním instruktorům, cvičitelům a rodičům, jejichž děti začínají s pravidelným tréninkovým procesem. Populárně-odbornou formou seznamuje čtenáře se zásadami a požadavky na moderní trénink dětí z hlediska jeho podstaty ve všech sportovních odvětvích a oproti předchozímu vydání je doplněno o kapitoly zabývající se sportovní diagnostikou dětí, výživou a kompenzací zatížení dětského organizmu. Autor, zkušený pedagog a trenér, čtenáře seznamuje s tím, že sportování není jen zvyšování výkonnosti a příprava na závody a soutěže, ale dlouhá a často velmi složitá společná cesta dětí, trenérů, učitelů a rodičů.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Tomáš Perič; kolektiv - další tituly autora:
Sportovní příprava dětí 2 -- Zásobník cvičení Sportovní příprava dětí 2
Sportovní příprava dětí -- Nové, aktualizované vydání Sportovní příprava dětí
 (e-book)
Sportovní příprava dětí 2 -- Zásobník cvičení Sportovní příprava dětí 2
 (e-book)
Sportovní trénink Sportovní trénink
 (e-book)
Výběr sportovních talentů Výběr sportovních talentů
Jak nalézt a rozvíjet sportovní talent -- Průvodce sportováním dětí pro rodiče i trenéry Jak nalézt a rozvíjet sportovní talent
 
K elektronické knize "Sportovní příprava dětí -- Nové, aktualizované vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Pohybová příprava dětí -- koordinační a kondiční gymnastická cvičení Pohybová příprava dětí
 (e-book)
Hry ve sportovní přípravě dětí Hry ve sportovní přípravě dětí
 (e-book)
Hry s míčem pro děti Hry s míčem pro děti
 (e-book)
Přirozený funkční trénink Přirozený funkční trénink
 (e-book)
Výživa pro maximální sportovní výkon -- Správně načasovaný jídelníček Výživa pro maximální sportovní výkon
Hry ve sportovní přípravě dětí Hry ve sportovní přípravě dětí
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Nové, aktualizované vydání úspěšné publikace o sportovní přípravě dětí a mládeže je určeno trenérům, sportovním instruktorům, cvičitelům a rodičům, jejichž děti začínají s pravidelným tréninkovým procesem. Populárně-odbornou formou seznamuje čtenáře se zásadami a požadavky na moderní trénink dětí z hlediska jeho podstaty ve všech sportovních odvětvích a oproti předchozímu vydání je doplněno o kapitoly zabývající se sportovní diagnostikou dětí, výživou a kompenzací zatížení dětského organizmu. Autor, zkušený pedagog a trenér, čtenáře seznamuje s tím, že sportování není jen zvyšování výkonnosti a příprava na závody a soutěže, ale dlouhá a často velmi složitá společná cesta dětí, trenérů, učitelů a rodičů.

Grada Publishing, a. s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401

fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz

www.grada.cz

Sportovní

příprava dětí

Sportovní

Sportovní příprava dětí

Tomáš Perič a kolektiv

příprava dětí

Tomáš Perič a kolektiv

Doporučujeme

nové, aktualizované

vydání



Sportovní

příprava dětí

Tomáš Perič a kolektiv

nové, aktualizované

vydání

Grada Publishing


Tomáš Perič a kolektiv Sportovní příprava dětí Odborná recenze doc. PhDr. Josef Dovalil, CSc., doc. PhDr. Pavel Tilinger, CSc. Autoři vybraných kapitol jsou Andrea Levitová (Kompenzační cvičení u dětí) a Miroslav Petr (Výživa sportujících dětí) TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 obchod@grada.cz, www.grada.cz tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 jako svou 4821. publikaci Odpovědná redaktorka Magdaléna Jimelová Sazba Květa Chudomelková Ilustrace Martin Košťál, Ondřej Slavík Návrh a grafická úprava obálky Jakub Náprstek Počet stran 176 Nové, aktualizované vydání, Praha 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Photo © fotobanka Allphoto Publikace vznikla s podporou Výzkumného záměru MSM 0021620864

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být

reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího

písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-7142-7 (ve formátu pdf) ISBN 978-80-247-7143-4 (ve formátu epub) ISBN 978-80-247-7144-1 (ve formátu MOBI)

Poděkování

Za velkou pomoc při přípravě a psaní knížky autor děkuje Iloně, Daliborovi,

Viktorovi, Jirkovi H. a Jirkovi Z.

Obsah

5

Úvod .........................................................................................................7

Na začátek trochu teorie ...........................................................................9

Východiska pro sportovní trénink .....................................................11

Podstata sportovní přípravy dětí ...............................................................16

Děti ve sportu................................................................................16

Cíle sportovní přípravy dětí..............................................................18

Pedagogické zásady .......................................................................21

Rozdíl mezi dětmi a dospělými..................................................................23

Mladší školní věk ...........................................................................24

Starší školní věk ............................................................................27

Biologický věk ................................................................................30

Senzitivní období ..........................................................................33

Dlouhá cesta k výkonu .............................................................................36

Dvě základní koncepce tréninku dětí ................................................36

Pyramida dlouhodobého tréninku ....................................................40

Stavba sportovního tréninku .....................................................................48

Roční tréninkový cyklus ..................................................................48

Tréninková jednotka .......................................................................51

Organizace tréninkové jednotky ................................................................59

Skupinová forma tréninkové jednotky...............................................60

Trenérské zajištění .........................................................................61

Průběh tréninkové jednotky .............................................................62

Charakter a organizace cvičení v tréninkových jednotkách .................64

Vztah dospělých k dětem ................................................................66

Rychleji, výše, silněji ...............................................................................67

Koordinace ....................................................................................69

Rychlost ........................................................................................77

Vytrvalost ......................................................................................84

Síla ..............................................................................................90

Pohyblivost ....................................................................................99

Kompenzační cvičení u dětí ......................................................103

Obsah


6

SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA DĚTÍ

Diagnostika ve sportovní přípravě dětí ....................................................115

Diagnostika koordinačních schopností ...........................................116

Diagnostika rychlostních schopností ..............................................120

Diagnostika silových schopností ....................................................123

Diagnostika vytrvalostních schopností ...........................................125

Diagnostika pohyblivosti ...............................................................128

Diagnostika pohybových dovedností ..............................................129

Učíme se techniku .................................................................................136

Představení dovednosti ................................................................137

Demonstrace a krátké vysvětlení podstaty dovednosti ....................138

Začátky nácviku dovednosti ..........................................................139

Zpětná vazba pro korekci chyb ......................................................140

Taktika .................................................................................................144

Psychika a chování ................................................................................145

Kouzlo motivace ..........................................................................148

Výživa sportujících dětí ..........................................................................152

Vysokoglykemická strava ..............................................................154

Kvalita tuků .................................................................................156

Dostatek bílkovin .........................................................................157

Mikroživiny ..................................................................................158

Doplnění tekutin – hydratace ........................................................159

Bez soutěžení není sport ........................................................................161

Příprava na závod nebo utkání ......................................................161

Příprava před závodem .................................................................162

Činnost při soutěži – koučování .....................................................163

Činnost po soutěži .......................................................................165

Trenér ...................................................................................................166

Trenérské styly vedení ..................................................................167

Trenér a rodiče ............................................................................169

Závěr ....................................................................................................173

Použitá literatura ...................................................................................174

ÚvOd

7

Úvod

Sportování dětí. Jednoduché, zcela běžné slovní spojení, za kterým si každý člo

věk představí konkrétní činnost nejmladší generace. A přece se v něm skrývá

množství velmi často protichůdných pohledů. Můžeme v něm vidět hry na babu

a skákání gumy, které děti hrají před domem nebo na hřišti, patří sem hodiny

tělesné výchovy – nejoblíbenější část vyučování. Chápeme v něm i důležitý zdra

votní aspekt, nezbytný pro harmonický vývoj dětí, řadí se také k základním aktivi

tám volného času, které mohou napomoci prevenci negativních sociálních jevů.

Sport hraje důležitou roli i jako prostředek pro realizaci dítěte, které při něm

zažívá opojné chvíle vítězství, ale i hořkost porážky, rozzářené oči při úspěchu,

ale i únavu po namáhavém tréninku. Může být na chvíli šampiónem, který stojí

na stupni vítězů a dostává medaili, ale na druhou stranu ví, že k tomuto oka

mžiku vede jenom trnitá cesta práce a odříkání. Učí se při ní nejen pohledům na

sama sebe a svoje možnosti, ale i na druhé, a poznává, že existují určitá pravi

dla, která je nutné dodržovat, protože jinak přijde trest.

Někdy ale sportování dětí není jen nevinná zábava. V současné době, kdy vrcho

lový sport přináší možnosti ohromných finančních výdělků, se u některých rodičů

sport stává prostředkem, jak do budoucna existenčně zabezpečit svoje dítě.

Proto jsou často na oltář sportovní slávy obětovány základní atributy dětství.

Rodiče mnohdy pokládají drobné úspěchy za skutečný talent a zaměňují reálné

předpoklady za svoje sny. Některé děti mají předpoklady dostat se až na úplný

vrchol, ale tato pravděpodobnost je poměrně malá.

Sportování dětí není jen cestou zvyšování výkonnosti a přípravy na závody. Je to

dlouhodobá a často velmi složitá výchovná činnost, kterou spolu ruku v ruce

vykonávají trenéři, vedoucí a rodiče. Na jejím konci by měl stát vždy člověk,

kterému sport dal především krásné dětství plné kamarádů, zábavy a prožitků,

k nimž se přidaly i vzpomínky na úspěchy a možná i neúspěchy. Takový člověk by

měl poznat a chtít respektovat určitá pravidla, ve sportu souhrnně nazývaná „fair

play“, tvořící mravní kodex výchovy ve sportu.

8

SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA DĚTÍ

Vlastní text knihy je rozdělen na dvě části. V první se čtenář seznámí se součas

nými názory na sportovní přípravu dětí a ve druhé části nalezne rozsáhlý zásob

ník cvičení a her pro děti. Obsahem této „databanky“ jsou cvičení zaměřená na

všeobecný kondiční trénink dětí a všestrannou pohybovou přípravu. Neobsahují

příklady cvičení na osvojení techniky ani taktiky v jednotlivých sportovních speci

alizacích. K tomu slouží jiné publikace ze sportovní edice nakladatelství Grada.

Právem dětí je snít. Snít o tom, že se stanu mistrem světa v hokeji, mistrem

Evropy ve fotbalu, že hraju v NBA basketbal, že zvítězím na olympiádě v atletice

a nebo jen že budu tím „známým sportovcem“ v určitém sportu. Proto je zde tato

kniha, která by měla pomoci trenérům, učitelům, cvičitelům, rodičům a všem

ostatním v tom, aby se děti právě tomuto snu mohly co nejvíce přiblížit.

Na začátek trochu teorie

9

Na začátek trochu teorie

Být schopen přeskočit laťku ve výšce 2,30 m, umět udělat dvojité salto vzad,

zasáhnout levý horní roh branky po kopu z 25 m. To vše vypadá v televizi či na

stadionu v podání těch nejlepších sportovců velmi jednoduše a neznalý divák jen

obtížně chápe, jak složitá činnost je vlastně ono „sportovní mistrovství“ a jaký

veliký objem tréninkové práce se za tím skrývá. Ovšem aby sportovec dosáhl

těchto výkonů, musí projít cestu zvanou trénink.

Co je to vlastně trénink? Lze na něj pohlížet mnoha způsoby. Každý trénink je

v podstatě proces adaptace, neboli přizpůsobení se. Adaptace znamená schop

nost živého organizmu reagovat na podněty z okolního prostředí. Každý podnět

v organizmu vyvolává množství reakcí, které ovlivňují stálost vnitřního prostředí,

odborně zvanou homeostáza. Lidské tělo má snahu co možná nejméně měnit

vnitřní stav organizmu, při jeho narušení má tendenci navracet se k původním

hodnotám. Mezi hlavní ukazatele stálosti vnitřního prostředí patří například tě

lesná teplota, pH krve (a její mírná zásaditost), osmotický tlak (vnitřní tlak ve

tkáních) apod. Pokud však vnější prostředí narušuje tyto parametry dostatečně

dlouho a často, dochází k tomu, že organizmus přestane „mít zájem“ o neustá

lé napravování narušené homeostázy a raději se přizpůsobí těmto podnětům.

A právě toto přizpůsobení se nazývá adaptací organizmu.

Adaptace je jedním ze základních východisek tréninku. Při dlouhodobém opako

vaném působení vlivů vnějšího prostředí se postupně začnou zmenšovat reakce

na ně, protože dochází k pozvolné změně v organizmu. A to je právě podstatou

tréninku. Snažíme se zatěžovat organizmus určitými podněty, kterými mohou být

např. vzpírání činky, opakované běžecké úseky nebo jízda na kole. Tyto podněty

obecně nazýváme zatížením. Právě dlouhodobé a opakované zatížení vyvolává

v těle řadu změn, ať již morfologických (změna struktury tkání – např. ve sva

lech), funkčních (např. zvýšení transportní kapacity krve pro kyslík), ale mohou

to být i změny anatomické (zvětšení srdce apod.), které umožňují lepší reakci

organizmu na zatížení.

Pokud by měl normální netrénovaný člověk uběhnout 1 km např. za 3 min, jed

nalo by se o výkon na hranici jeho možností (spíše za ní) a reakce organizmu

by byla kritická. Ale špičkový maratonec běží touto rychlostí celých 42 km. A to

proto, že u něj již došlo k adaptačním změnám v organizmu, a tak je na tento

výkon připraven.

10

SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA DĚTÍ

Sportovní příprava dětí vytváří základní předpoklady pro adaptaci organizmu na

trénink. U dětí vyvolává v podstatě jakékoliv déletrvající tréninkové zatížení adap

tační odezvu – tj. děti se adaptují velmi rychle. Vyžadují jediné – přiměřené zatíže

ní, což znamená ne moc velké, ale ani příliš malé. Trenér by měl dbát především

na to, aby děti nepřetěžoval.

Kromě adaptace trénink zásadně charakterizuje proces tzv. motorického učení.

V něm dochází k učení se novým pohybům, které jsou nezbytné pro výkon v dané

sportovní disciplíně. Některé z těchto pohybů jsou pro člověka v podstatě přiro

zené (běh, skok, hod), ale v tréninku se zaměřujeme na jejich dokonalé a sta

bilní zvládnutí i ve složitých podmínkách soutěží. Většinou se však ve sportu

setkáváme s pohyby „umělými“, které se v běžném životě nevyskytují. Patří sem

např. driblink s míčem, kruhy odbočmo na koni našíř, salto vzad s motokrosovým

motocyklem apod. A všechny tyto pohyby se sportovec učí právě prostřednictvím

motorického učení. A jelikož má v tréninku dětí nácvik nových pohybů zásadní

význam, stává se i motorické učení jedním z nejvýznamnějších faktorů jejich

sportovní přípravy. Jeho podstata je popsána v kapitole Učíme se techniku.

Při tréninku dochází ke změnám v lidském organizmu, ve svalech a orgánech,

zásadní roli však hraje i chování člověka. Chování ve smyslu vztahů k ostatním

členům kolektivu, rozhodčím a k tréninkovým povinnostem je dalším předmě

tem sportovního tréninku (odborně se nazývá proces psychosociální interakce).

Chápeme tím souhrn psychických a sociálních faktorů ve sportu. Patří mezi ně

motivace, emoce, vnímání, myšlení, rozhodování, ale i hodnotová orientace, ko

munikace apod. Velký význam mají i vztahy mezi jednotlivými členy sportovního

kolektivu, ať již se jedná o vztahy mezi dětmi, mezi trenérem a dětmi, mezi rodiči

a trenérem, které by měly vycházet ze vzájemného respektování, spolupráce,

konkurence apod. Ačkoliv tyto oblasti nehrají ve sportovním tréninku na prv

ní pohled tu nejdůležitější roli, jejich význam je značný jak v krátkodobém, tak

v dlouhodobém horizontu a mohou zásadně ovlivnit kvalitu tréninkového procesu

a výkonu v soutěžích. O těchto problémech pojednává kapitola Psychika chování.

Sportovní přípravu můžeme chápat jako složitý komplex, ve kterém se stře tá vají

a prolínají všechny tři výše uvedené oblasti – procesy: adaptace, moto rické učení

a ovlivňování chování. Ačkoliv v knize o nich budeme mluvit jako o samostatných

celcích, v tréninkové praxi můžeme jen velmi obtížně jednotlivé oblasti rozvíjet

izolovaně, bez toho, aby se navzájem ovlivňovaly a doplňovaly. A v tréninku dětí

to ani není účelné.

Na začátek trochu teorie

11

Východiska pro sportovní trénink Sportovní trénink je možné chápat jako složitý proces, na jehož konci je dosažený sportovní výkon. Jeho podstatou je rozvíjení techniky a taktiky dané sportovní disciplíny prostřednictvím rozvoje pohybových schopností a dovedností. A už je to tady, hned na začátku knihy se setkáváme s několika termíny. Začněme pohybovými schopnostmi. Pohybové schopnosti jsou definovány jako částečně vrozené předpoklady k provádění určitých pohybových činností. Jak bylo řečeno v definici, jsou to vrozené předpoklady, každý člověk je tedy má na určité úrovni – někdo lepší a někdo horší. Nelze je ani získat, ani zapomenout, může se jen zvyšovat nebo snižovat úroveň jejich rozvoje. Podstatu „existence“ pohybových schopností si můžeme představit na příkladu – rychlost běhu na 50 m. Až na naprosté výjimky je každý člověk schopen 50 m uběhnout. Malé dítě i olympijský vítěz ve sprintu. Ale každý v jiném čase. A právě tento rozdíl ukazuje na různou úroveň rozvoje schopností. Mezi základní pohybové schopnosti patří: a) vytrvalost – schopnost překonávat únavu neboli dlouhodobě vykonávat pohy

bovou činnost nízké intenzity, popř. delší časový úsek se pohybovat s co nej

vyšší intenzitou; b) síla – schopnost překonat vnější odpor (např. břemeno) prostřednictvím sva

lové kontrakce; c) rychlost – schopnost překonat krátký časový úsek v co možná nejkratší době

(s co nejvyšší intenzitou); d) koordinace – schopnost řídit a regulovat pohyb ve smyslu přesnosti tohoto

pohybu; e) kloubní pohyblivost – schopnost provádět pohyb v maximálním rozsahu kloub

ního aparátu. A co jsou to vlastně pohybové dovednosti? Jejich definice je jednoduchá – jsou to učením získané předpoklady rychle a účelně provádět daný pohyb nebo určitou pohybovou činnost. Co to ale znamená v praxi? Až na malé výjimky se většinu pohybů, které v životě využíváme, musíme učit. Mezi těch pár, které nám jsou v podstatě „dány do vínku“ při narození, patří sezení, chůze, běh a ještě pár dalších. Ale co třeba bruslení, jízda na kole nebo lyžování? Musíme se je naučit! A právě tímto učením si osvojujeme pohybové dovednosti. Není to však ledajaké učení, jako když si chceme zapamatovat básničku. Jedná se o speciální druh,

12

SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA DĚTÍ

který se nazývá učení motorické (neboli učení pohybové). A právě jeho výsledkem

jsou pohybové dovednosti.

Pohybových dovedností rozeznáváme celou řadu, je možné je dělit do několika

skupin. První kritérium nám dělí dovednosti na základě přesnosti provedení na

hrubé a jemné. Hrubé dovednosti nejsou závislé na naprosto precizním a přes

ném provedení, příkladem může být technika úchopu v judu, kde nehraje tak

zásadní roli to, jestli závodník uchopí soupeře za kimono o 5 cm výše nebo

níže. Naproti tomu dovednosti jemné jsou spojeny s maximálním důrazem na

preciznost provedení. Představme si je na příkladu lukostřelby. Malá odchylka

v natažení nebo držení luku může znamenat i nezasažení terče.

Druhým typem dovedností jsou dovednosti spjaté s rozlišením začátku a konce

pohybu, tak zvané dovednosti diskrétní, kontinuální a sériové. Diskrétní doved

nosti mají jasně definovaný začátek, průběh a konec pohybu. Je to např. kop do

míče, smeč ve volejbalu nebo skok do výšky. Naproti tomu kontinuální doved

nosti většinou nemají přesně specifikovaný začátek a konec, jeden pohybový

cyklus se prolíná s druhým. Například šlapání při jízdě na kole, běh na běžkách,

pádlování na kajaku. Specifickou formou diskrétních dovedností jsou doved

nosti sériové. Jedná se o několik po sobě jdoucích diskrétních dovedností, při

čemž konec pohybu první dovednosti v podstatě tvoří začátek pohybu druhého.

Příkladem může být akrobatická sestava a v ní prvky rondát – přemet vzad – salto

vzad. Nebo basketbal – zachycení přihrávky ve výskoku a ještě před dopadem

vystřelení na koš.

Posledním dělením pohybových dovedností jsou tzv. otevřené a uzavřené doved

nosti, které jsou závislé na změně vnějších podmínek, resp. na jejich automati

zaci. Uzavřené dovednosti mají vysokou míru stability, jejich podoba se téměř ni

kdy nemění. Je to třeba přemet přes koně našíř, přičemž kůň, rozběžiště, můstek

i dopadiště jsou vždy v podstatě shodné. Na druhou stranu dovednosti otevřené

mají vysokou míru proměnlivosti, v závislosti na vnějším prostředí. Představme

si fotbal na trávě či škváře, v dešti nebo za sucha, přidejme si k tomu různé části

hřiště a různé soupeře a vidíme, jak proměnlivé nároky na dovednosti tu jsou.

Jak je vidět, pohybové dovednosti jsou různého druhu, a to ještě musíme přidat

další termín – sportovní dovednosti. Jedná se o zvláštní druh pohybových do

vedností, které jsou spjaté s daným druhem sportu, neboli s danou specializací.

Pokud například skokan do dálky bude nacvičovat bruslení (které nesouvisí s da

nou specializací) – jedná se o pohybovou dovednost. Pokud ale bude nacvičovat

pohyb v letu vzduchem po odrazu (a to již souvisí se skokem velmi úzce) – nacvi

čuje dovednost sportovní.

Na začátek trochu teorie

13

Ale aby vše okolo pohybových schopností a dovedností nebylo příliš jednoduché,

jejich výskyt se projevuje vždy společně, takže nejsme úplně přesně schopni

určit, co je dáno úrovní schopností a co dovedností. Ještě poměrně snadné je to

v případě např. běhu na 1500 m. Běh je relativně jednoduchý pohyb (dokonce

snad ani o něm nemůžeme hovořit jako o dovednosti), a tak je konečný výsle

dek dán především úrovní rozvoje vytrvalostních schopností (ale samozřejmě,

že nejen jich, na výsledku se podílí ještě celá řada dalších faktorů, o které však

z důvodu zjednodušení nebudeme uvádět). V těžší situaci jsme v případě běhu

na 100 m, kde se na výsledku budou podílet nejen rychlostní schopnosti, ale

i koordinace pohybu, rychlost odrazu apod. Ještě složitější bude situace u sla

lomu s míčem a asi nejhorší by pro nás byla gymnastická sestava. Proto, pokud

chceme určit stupeň rozvoje pohybových schopností, snažíme se toho dosáh

nout prostřednictvím co nejjednodušších dovedností.

Ale pojďme dál. Pohybové schopnosti a dovednosti nejsou jediné termíny, se

kterými se setkáváme, k dalším patří intenzita a objem zatížení. Oba dva slouží

k popsání tréninkového zatížení.

Představme si intenzitu jako rychlost pohybu – čím vyšší rychlost, tím vyšší

intenzita. Závodník může běžet, plavat či jet na kole pomalu a potom říkáme, že

intenzita pohybu je nízká. Nebo naopak může běžet, plavat či cvičit co možná

nejrychleji, tj. s vysokou intenzitou. Intenzita nám vlastně udává stupeň úsilí,

se kterým provádíme daný pohyb. Také o ní říkáme, že je ukazatelem „kvality“

pohybu. V tréninku ji obvykle určujeme pomocí srdeční frekvence (SF). Pokud je

nízká intenzita, je i SF relativně nízká (např. 120 tepů/min), ale pokud je inten

zita vysoká, je vysoká i SF (může být i přes 200 tepů/min).

Dalším termínem je objem. Určuje nám vlastně velikost zatížení. Můžeme běžet

dlouho, zvednout několikrát velkou hmotnost, udělat velké množství kliků – to

znamená, že zatížení bylo ve velkém objemu. Objem je zkrátka kvantitativní

ukazatel zatížení, tj. popisuje nám, kolikrát nebo jak dlouho jsme dané cvičení

dělali. Většinou se uvádí v čase (v minutách, hodinách), v množství (např. počet

opakování) nebo v délce (počet metrů, kilometrů apod.). Ale jaký je vlastně vztah

mezi objemem a zatížením? Pokud chceme běžet hodně rychle, nejsme schopni

běžet příliš dlouho, spíše jen velmi krátce. A v případě, že chceme jet na kole

dlouho, nejsme zase schopni jet až tak rychle. Vztah mezi objemem a intenzitou

pohybu je v podstatě podobný nepřímé úměře. Čím více jednoho, tím méně

druhého (viz obrázek). V praxi to má velký význam pro stavbu jednotlivých

tréninkových cvičení, protože není možné mít současně zatížení s vysokou

intenzitou i objemem. (Už slyším trenéry, jak říkají: „Jak to, já dělám cvičení

SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA DĚTÍ

dlouho a v maximální rychlosti!“ Na to je jediná odpověď – buď cvičení netrvá dlouho, anebo se nejedná o opravdu maximální rychlost či intenzitu.) Ovšem tréninková cvičení nejsou charakterizována pouze velikostí objemu a intenzity. Jednou z důležitých součástí je také to, co je jejich náplní – tedy jak vypadá dané cvičení. A právě na základě podoby cvičení, neboli toho, nakolik se cvičení shoduje s vlastním závodním provedením (neboli mírou specifičnosti), rozdělujeme tréninková cvičení do tří velkých skupin. 1. Cvičení všeobecně rozvíjející. Jejich pohybová struktura vůbec nesouvisí

s danou specializací nebo s ní souvisí jen velmi vzdáleně. Je to např. gym

nastika pro závodníky ve sjezdovém lyžování, cílem těchto cvičení je rozvoj

všeobecných pohybových schopností a dovedností. 2. Cvičení speciální. Tato cvičení už mají určitou podobnost s vlastní speciali

zací, jejich úkolem je zlepšovat úroveň finálního provedení daného závodního

výkonu a pomáhají také zlepšovat jednotlivé aspekty výkonu (např. techniku,

taktiku apod.). Příkladem může být např. běh na kolečkových lyžích jako prů

prava pro běh na lyžích. 3. Cvičení závodní. Ta mají vysokou podobnost a shodu s vlastním sportovním

výkonem. Slouží k upevňování a ověřování úrovně dosaženého stupně tréno

vanosti. Jejich zástupcem je např. nácvik přesilové hry v ledním hokeji. Každé tréninkové cvičení je tedy definováno třemi základními parametry. Prvním je míra specifičnosti, tj. co vlastně ve cvičení děláme. Druhým je objem zatížení – jak dlouho to děláme a třetím je intenzita zatížení – s jakým úsilím to děláme. Tyto tři parametry mají pro trénink zásadní význam. Umožňují totiž vyvolávat adaptační změny v organizmu! Pokud budeme chtít trénovat děti, je vhodné volit určitou podobu zatížení. Z hlediska míry specifičnosti by měla převažovat cvičení všeobecně rozvíjející a v menší míře i speciální. Závodními cvičeními bychom měli u nejmenších dětí šetřit jako šafránem. Ale proč? Na začátku kapitoly jsme si řekli, že zatížení vyvolává změny v organizmu a přizpůsobení se. To je právě podstata adaptace. A pokud používáme v tréninku především speciální a závodní cvičení, organizmus si na ně zvykne ještě v dětském věku a později už na něj nebudou působit. To by mělo za následek stagnaci výkonu! Proto bychom měli míru specifičnosti zvyšovat velmi pomalu, aby si dítě nechalo ještě „něco z adaptace do zásoby“ pro pozdější roky tréninku (dorostenecké, juniorské a seniorské kategorie). Také objem a intenzita tréninku by měly odpovídat dětskému věku. I u nich platí, že zde existuje nebezpečí předčasných adaptačních změn, které se později promítnou do snížené schopnosti či přímo „neschopnosti“ reagovat na specifické podněty. Velmi důležitým principem se tedy stává požadavek na

Na začátek trochu teorie

15

postupně rostoucí zatížení, které umožní plynule reagovat na rozvoj jedince,

a tím i průběžně rozvíjet jeho kapacitu na přiměřenou úroveň. Ta se poté pro

jeví trvalejšími změnami organizmu, především zlepšením v oblastech svalového

objemu, energetických rezerv, efektivity přenosu kyslíku do tkání, mobilizace jed

notlivých orgánů a celkového nervového řízení organizmu.

Určitou nevýhodou adaptace však je, že tyto změny nejsou trvalé, ale pokud člo

věk přestane sportovat, má organizmus tendence vracet se zpátky k původnímu

stavu před adaptační změnou. Říkáme tomu desadaptace. A jsme opět u toho,

že organizmus vyžaduje dlouhodobou a pravidelnou tréninkovou činnost.

Sportovní trénink však není vhodné chápat jako jednolitý celek. Úkoly tréninku

jsou v mnoha rozličných oblastech. Kvůli lepšímu pochopení a organizaci je

vhodné trénink rozdělit do určitých oblastí se společnými východisky. Říká se jim

složky sportovního tréninku a jsou čtyři:

• kondiční příprava, která se zabývá rozvojem pohybových schopností;

• technická příprava, jejímž obsahem je nácvik pohybových dovedností;

• taktická příprava, ve které nacvičujeme vedení sportovního boje;

• psychologická příprava, která je zaměřená na ovlivňování psychických stavů,

odolnost, motivaci, vnímání, myšlení, rozhodování apod.

Obsahem tréninku mohou být cvičení rozvíjející určitou složku samostatně. Pokud

si např. cyklista jde zaběhat, jedná se především o rozvoj kondice a trénink

proto nazýváme kondiční. Gymnasta, který nacvičuje nový prvek, rozvíjí techniku

– absolvuje technický trénink. Cvičení může rozvíjet i několik složek současně.

Hráči nacvičují technicko-taktickou přípravu, opakované nástupy v judu mohou

představovat kondičně technický trénink apod. Obsah cvičení může mít mnoho

zaměření.

Zákonitostí tréninku je samozřejmě mnohem více. S některými se setkáme

v dalším textu, některé jsou nad rámec této knihy. A k tomu všemu se přidává

i ono magické fluidum trenéra, které staví „trenérské řemeslo“ někam mezi vědu

a umění.

+

16

SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA DĚTÍ

Podstata sportovní přípravy dětí

Sport se stává jedním z významných fenoménů současné společnosti. Popularita,

jíž dosahují špičkoví závodníci, pozornost, jaká je věnována významným sportov

ním soutěžím v masových médiích a snaha o prosazení sportovců vlastní země

na mezinárodním poli, jako jistá forma ukázky kvality státního systému, zvyšují

ještě více tlak na jednotlivé závodníky, na jejich připravenost. Pro dosažení maxi

málních výkonů již dávno nestačí pouhé krátkodobé zaměření tréninku, ze spor

tovní přípravy se stává dlouhodobý proces, který začíná již v relativně nízkém

věku.

Z těchto důvodů existuje speciální oblast tréninkového procesu, která se nazývá

sportovní příprava dětí. Jejím hlavním rysem je přípravný charakter, ve kterém

se budují „základní kameny“ stavby zvané vrcholový výkon. Protože děti nejsou

„malí dospělí“, do dospělosti se vyvíjejí, měl by si trenér klást nejen otázky co

a jak trénovat, ale také proč trénovat, jaký je smysl sportovní činnosti v dětském

věku. Měl by se vyznat v tom, co je přiměřené danému věku, jaké činnosti mohou

dítě rozvinout či naopak poškodit. Nelze přehlížet ani otázky, kdy s tréninkem

začít a jak mají vypadat první kroky mladých sportovců.

Děti ve sportu

Děti patří k nejdůležitějším přispěvatelům k úspěchu sportu v současné době,

a to jako diváci a zároveň i vlastní praktickou činností. Již v raném věku si děti

začínají hrát a soutěžit. Všeobecně jsou všechny sporty považovány za příznivě

přispívající k fyzickému i mentálnímu rozvoji dítěte. Pomáhají učit se pravidlům

a respektovat je, podporují rozvoj schopnosti soustředění, učí zodpovědnosti

a budují sebedůvěru.

Být trenérem dětí je složitá činnost, která vyžaduje množství znalostí z různých

oborů. V praxi se často stává, že s trénováním dětí začínají sportovci po ukončení

aktivní kariéry. Zcela určitě mají jeden z důležitých předpokladů být dobrým tre

nérem, a to znalost vlastní disciplíny a schopnost předvést základní dovednosti.

Ale jenom to dnes nestačí. Takovým trenérům často chybí hlubší znalosti o jejich

nedospělých svěřencích a o přístupu k tréninku v dětském věku. A tak se stává,

že opakují tréninky, které si pamatují z doby, kdy sami aktivně sportovali a pouze

Podstata sPortovNí PříPravy dětí

17

je přizpůsobují věku a velikosti dětí. Dokonce se např. setkáváme s názorem,

že: „Trénink dětí je 80 % objemu tréninku dospělých“. To je ovšem naprosto

základní chyba v pohledu na trénink dětí. Jak jsme již řekli, děti nejsou „malí

dospělí“ a není možné na ně pohlížet jako na zmenšenou kopii dospělého. Jedná

se sice o lidskou bytost, ale dítě se od dospělého odlišuje téměř ve všem, na co

si vzpomeneme. Má jinou stavbu kostí, jinak mu pracuje srdce, jinak vnímá, jinak

myslí, má jiné sociální vztahy atd. S jistou nadsázkou bychom mohli říci, že děti

a dospělí jsou dva různé biologické druhy. Proto je znalost vlastní specializace

jistě výhodou, ale ještě nezaručuje dostatečnou kvalitu tréninkového procesu.

Trénink dětí totiž nevychází z filozofie tréninku dospělých, kterou je znalost dávko

vání zatížení. Má úplně jiná východiska, spočívající především v nácviku a rozvoji

pohybových dovedností a schopností. Zatímco v tréninku dospělých je důležité,

kolikrát po sobě sportovec poběží daný úsek, u dětí by měl být trénink zaměřen

na to, kolik dovedností a v jaké kvalitě zvládnou, jak jsou šikovné a v neposlední

řadě i to, jak je sportování baví a těší. Děti si potřebují především hrát, bavit se

(čím jsou menší, tím více). Trénink by se měl zaměřovat nejen na oblast rozvoje

pohybových schopností a dovedností, ale také na prožitek dětí, radost z pohy

bu, atmosféru kamarádství a společných „dobrodružství“, které mohou přinést

úžasné vzpomínky na celý život. Proto se trenéři dětí musí orientovat v celé řadě

oborů. K základním patří teorie sportovního tréninku, pedagogika a psychologie

sportu, anatomie a fyziologie, sportovní lékařství a řada dalších. Čím hlubší jsou

tyto znalosti, tím má trenér větší šanci, že bude své svěřence rozvíjet nejen

z hlediska sportovního, ale že z nich pomůže vychovat „člověka“ v tom nejlepším

slova smyslu.

Z historie je však známo, že sport má vliv nejen na lepší lidské stránky, ale odha

luje i ty stinné. Jestliže dítě není dospělými v některé sportovní aktivitě náležitě

vedeno, může sport dostoupit až do oblasti zneužívání a vykořisťování. Děti,

a to i ty nejmenší, jsou především lidské bytosti, proto také mají základní lidská

práva, a ty je třeba dodržovat i ve sportu. Je každodenní čtyřhodinový trénink

opravdu vhodný pro pětileté dítě? Je normální, aby šestnáctiletá gymnastka,

která trénuje i sedm hodin denně, měřila jen 130 cm a vážila méně než 30 kg?

Jinými slovy – sleduje realita soutěžního sportu vždy jen ty nejlepší zájmy dětí,

nebo přivádějí někteří úzce zaměření a přehnaně ambiciózní rodiče i trenéři touto

cestou děti do vážných situací vedoucích k poškození zdraví?

Intenzivní trénink v raném věku může být i psychicky škodlivý. Mladí šampioni

jsou, kromě toho, že mají svou vlastní vůli hrát a vítězit, často nuceni uspokojo

vat ambice a tužby svých rodičů, trenérů nebo sponzorů. Ve sportech, které jsou

charakteristické časným zahájením vrcholové výkonnosti, jako je gymnastika,

SPORTOVNÍ PŘÍPRAVA DĚTÍ

krasobruslení a tenis, je tlak na vítězství nesmírný a často bývá i nad síly dítěte. Výsledkem je, že vítězství nepřináší to, co by mělo, tedy štěstí a sebeocenění. Gymnastka Tiffany Chinová, po očekávaném vítězství na mistrovství USA v r. 1985 na dotaz, jak by se cítila, kdyby nevyhrála, odpověděla: „Zničená. Nevím. Asi bych umřela“. A dodala: „Vítězství v závodě pro mne neznamenalo štěstí, ale úlevu. Což bylo zklamáním“. Děti, které intenzivně trénují, mohou být svými trenéry zneužívány také verbálně a mentálně. Irina Vinerová, ruská trenérka gymnastiky, vysvětluje svůj vztah k mladé závodnici jako vztah pána a otroka do čtrnácti let věku, jako vztah generála a vojáka do šestnácti let a teprve potom jako patnerský. Intenzivně trénující děti často tráví více času se svými trenéry než s rodiči. V této situaci se posilují emocionální vazby k trenérům, což se může stát škodlivým v případě, kdy trenéři dítě zneužívají. Zkušenosti ukazují, že někteří trenéři, anonymní i známí, často inzultují a provokují hněv svých svěřenců, který je, podle jejich názoru, pro sportovce „mocnou motivací“. Cíle sportovní přípravy dětí Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Pohybujeme se na poli, které je ohraničeno dvěmi základními názory. První z nich říká, že trénink dětí by měl být zaměřený na vítězství (často za každou cenu) a jedině to, co vede k metám nejvyšším, je správné. Sportovní oddíl proto není „zabezpečovací ústav“, ale místo, kde vydrží jen ti nejtvrdší a nejlepší, kteří pak mají šanci stát se šampiony. Druhý krajní názor říká, že hlavní je zábava a náplň volného času dětí. Není důležité vyhrávat, ani to, co děti umějí, ale to, jak se na tréninku baví. Pravda je samozřejmě někde uprostřed. Není možné souhlasit s tím, že trénink je pracovní tábor, kde jsou děti zavřené pod kuratelou nemilosrdného dozorce jménem „pan trenér“, která obrazně rozhoduje o „bytí a nebytí“, ale na druhou stranu by měl trénink přinášet nejlepší možnosti pro rozvoj dítěte, které (v případě potřebných předpokladů) zajistí perspektivu co možná nejvyšší výkonnosti. Z tohoto pohledu je vhodné stanovit tři základní priority trenéra dětí: 1. Nepoškodit děti – tato zásada vypadá na první pohled téměř absurdně, ale

často se ve sportu setkáváme s tím, že trenéři zatěžují děti velmi nevhodným

způsobem, bez ohledu na následky, jaké by to mohlo mít pro jejich další vývoj.

Poškození mohou mít podobu fyzickou i psychickou. Fyzická se projevují větši

nou jednoznačněji – skolióza páteře, předčasná osifikace kostí, různé kostní

Podstata sPortovNí PříPravy dětí

19

výrůstky, únavové zlomeniny, popř. Scheuermanova choroba páteře – to vše

jsou následky, které může mít neuvážený a nadměrný trénink v dětském

věku. Nevhodně vedený trénink v dětství může být často i fatální pro zdra

votní stav v dospělosti. Psychické poruchy jsou méně nápadné, ale o to více

zákeřné, dlouhodobé stavy frustrace, úzkostnosti a podceňování mohou vést

až k depresivnímu onemocnění. Danielle Herbstová, vrcholová gymnastka

USA, napsala ve své písemné práci na střední škole. „V časech tlaku, což

bylo téměř neustále, mě trenér nadával a házel na mě různé předměty. Stále

mě přesvědčoval, že jsem tlustý imbecil, naprostý idiot k ničemu, bez ceny.“

Dalším významným faktorem, který může dítě vážně poškodit, jsou různé

diety a výživové zásahy nebo farmakologické a dopingové prostředky. Např.

studie z roku 1994 na univerzitě v Utahu (USA) zjistila, že 59 % špičkových

gymnastek, připravujících se na olympijské hry, připustilo poruchy ve stra

vovacím režimu. Naprosto zásadní však musí být negativní vztah k dopingu

dětí. Je zjevné, že dětští sportovci nejsou dopingu ušetřeni. V mnoha zemích

a v různých sportech, byli sportovci mladší osmnácti let testováni jako pozi

tivní, tzn., že brali nezákonné výkon stimulující drogy. Ve Francii byla vyřa

zena kvůli dopingu šestnáctiletá veslařka, ačkoliv prohlašovala, že byla dopo

vána proti své vůli. V USA byla na dva roky vyřazena ze soutěží 15 let stará

plavkyně pro užití steroidů. Tato situace vyžaduje důsledný kriminální postih

osob, které látky dopingového typu dětem podají. Ale i povolené podpůrné

prostředky by měly být u dětí aplikovány s nejvyšší opatrností a vždy až po

konzultaci s odborným lékařem.

2. Vytvořit u dětí vztah ke sportu jako k celoživotní aktivitě. Stará lidová moud

rost říká „Hodně povolaných, málo vyvolených“. Pokud bychom ji vztáhli ke

sportu, bylo by možné ji parafrázovat asi tak, že je velmi mnoho dětí, které

pravidelně sportují, ale jen velmi málo z nich má předpoklady pro to, aby se

staly vrcholovými sportovci a jen opravdu minimální počet dětí se v dospě

losti ve vrcholovém sportu opravdu prosadí. Pro ostatní bude dětství strá

vené v oddíle kopané, atletiky či jiného sportu jen určitou startovní pozicí pro

vytvoření vztahu k pohybu jako k jedné z důležitých součástí života moder

ního člověka. O významu pohybových aktivit v běžném životě snad již dnes

není potřeba nikoho přesvědčovat. Sedavé zaměstnání, nevhodné stravovací

návyky a pracovní stres jsou téměř samozřejmými průvodci většiny dospělé

populace. Ovšem setkáváme se nejen s nimi. Obezita, vysoký krevní tlak

a vysoká hladina cholesterolu v krvi jsou častou předzvěstí srdečně cévních

potíží (infarktů a sklerotických změn cév) i mozkových příhod. A právě přimě

řená pohybová aktivita může velké množství těchto negativních civilizačních



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.