načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Spiritualita humanitární pomoci - Petr Jílek

Spiritualita humanitární pomoci

Elektronická kniha: Spiritualita humanitární pomoci
Autor:

Kniha předkládá návod, jak nejlépe a účinně propojit pomoc potřebným se společenstvími modlitby a kontemplace, jak se na naší životní cestě může prolínat teorie a praxe, jakým ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  99
+
-
3,3
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha předkládá návod, jak nejlépe a účinně propojit pomoc potřebným se společenstvími modlitby a kontemplace, jak se na naší životní cestě může prolínat teorie a praxe, jakým způsobem můžeme vkládat své nohy do Kristových stop se skloněním se k chudým a trpícím. Obsahuje velké množství odkazů, biblických citátů a praktických doporučení k účinnému praktikování dobrovolné pomoci bližním a potřebným. Autor sám zakotvil ve spiritualitě svatolazarského řádu, inspirací se mu stala i spiritualita františkánská, kdy na počátku svého obrácení sv. František pečoval právě o malomocné, kterými dříve pohrdal a hořké se mu stalo sladkým. Věřící nemají být jako služebníci, kteří slouží pouze za mzdu, ale jako služebníci, kteří na mzdu nečekají. Mají sloužit Bohu z lásky a bohabojnosti, taková služba Bohu povznáší člověka. Boží království se tak uskutečňuje už na tomto světě v každém lidském srdci a zejména tam máme být misionáři.

Zařazeno v kategoriích
Petr Jílek - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž


Petr J. Jílek

SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Jílek, Petr J.

Spiritualita humanitární pomoci / Petr J. Jílek. -- Vydání první. -Praha : Triton, 2016 ISBN 978-80-7553-021-9 27-58 * 2-58(091) * 341.232 * 27-46 * 364-78-027.556 * 27-58-1 * 27-277 * 27-662 * 27-29 * 27-23/-29 - křesťanská spiritualita - dějiny spirituality - humanitární pomoc -- křesťanské pojetí - charitativní činnost -- křesťanské pojetí - dobrovolnictví -- křesťanské pojetí - spirituální teologie - biblická interpretace - sociální nauka církve - duchovní literatura - křesťanská literatura - monografi e 27-5 - Liturgie. Křesťanské umění a symbolika. Duchovní život [5]



Petr J. Jílek

SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena

bez písemného souhlasu vydavatele.

Copyright © Petr J. Jílek, 2016

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2016

Cover © Renata Brtnická, 2016

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7553-021-9


OBSAH

1 Úvod ...................................................................................................................................... 11

1.1 Svatolazarská spiritualita .................................................................................. 13

1.2 Obecně o modlitbě ............................................................................................ 16

1.3 Obecně o spiritualitě práce ............................................................................. 17

1.4 Obecně o spiritualitě času ............................................................................... 18

1.5 Zakotvení církve v Nejsvětější Trojici ........................................................... 19

1.6 Shrnutí .................................................................................................................... 23

1.7 Poznámky k později zaznamenané ústní Tóře .......................................... 25

2 Vidění Boha podle sv. Augustina .............................................................................. 28

2.1 Navazující úvahy o proudech milosti ........................................................... 29

2.2 Přítomnost nového vyššího řádu .................................................................. 30

2.3 Nejen matematická podobenství ................................................................. 34

2.4 Dvojí obec podle sv. Augustina ..................................................................... 37

3 Encyklika papeže Benedikta XVI. Deus caritas est ............................................ 42

3.1 Sociální učení církve ........................................................................................... 43

3.1.1 Špitály ........................................................................................................... 43

3.1.2 Starší papežské encykliky ........................................................................ 44

3.2 Rerum novarum ................................................................................................... 44

3.3 Quadragesimo Anno ......................................................................................... 45

3.4 Mater et Magistra ................................................................................................ 46

3.5 Pacem in terris ...................................................................................................... 46

3.6 Populorum Progressio ....................................................................................... 47

3.7 Octogesima Adventis ........................................................................................ 47

3.8 Laborem Exercens ............................................................................................... 47

3.9 Sollicitudo Rei Socialis ....................................................................................... 48

3.10 Centesimus annus .............................................................................................. 48

3.11 Deus caritas est .................................................................................................... 49

3.12 DCE – doporučení pro humanitární pracovníky ...................................... 49

4 Začátky spirituality ......................................................................................................... 51


5 Podklady pro spiritualitu křesťanské pomoci ..................................................... 54

5.1 Podnětné stanovisko Katechismu katolické církve (KKC)

i ke spiritualitě práce .......................................................................................... 56

5.1.1 Tzv. vědecký světový názor a reminiscence nominalismu .............. 58

5.1.2 Jiné řešení teologů a KKC ......................................................................... 60

6 Původní jednoduchá spiritualita .............................................................................. 64

6.1 Modlitby ................................................................................................................. 64

6.1.1 Modlitba bl. Matky Terezy ....................................................................... 65

6.1.2 Modlitba františkánská ............................................................................ 66

6.1.3 Modlitba kardinála Newmanna (nyní již blahoslaveného) ........... 66

6.1.4 Mluví bl. Matka Tereza .............................................................................. 66

6.1.5 Tradovaná slova sv. Františka ................................................................ 68

6.2 O nutnosti pomoci potřebným se na mnoha místech zmiňuje

Starý zákon i Nový zákon. Možno uvést následující části ..................... 68

6.2.1 Starý zákon .................................................................................................. 68

6.2.2 Nový zákon .................................................................................................. 71

6.3 Současná spiritualita .......................................................................................... 75

6.3.1 Naše spiritualita a Panna Maria ............................................................ 77

6.3.2 Panna Maria v Koránu .............................................................................. 79

7 Různost kultur .................................................................................................................. 81

7.1 Starověké kultury ................................................................................................ 81

7.2 Jednoosobový Bůh a logika ............................................................................ 82

7.3 Bůh v Koránu ........................................................................................................ 85

7.4 Představy o Mesiáši ............................................................................................ 86

7.5 Slovo a Panna Maria ........................................................................................... 87

7.6 Působení Ducha svatého v dějinách spásy ................................................ 91

8 Naše cesta ........................................................................................................................... 96

8.1 V milosti Boží je cesta ........................................................................................ 96

8.2 Problém v našem nepochopení skutkové pasivity

některých spiritualit ........................................................................................... 96

8.3 Záslužnost lidských činů ................................................................................. 100

8.4 Malé tajemství .................................................................................................... 102

9 Vlastní spiritualita ......................................................................................................... 104

9.1 Ctnosti ................................................................................................................... 109


9.2 Přístup k moudrosti .......................................................................................... 110

9.3 Chápání lásky ...................................................................................................... 110

9.4 Inspirace v dokonalosti andělů .................................................................... 111

9.5 Naše skutky ......................................................................................................... 114

9.6 Milosrdný Samaritán ........................................................................................ 115

9.7 Cesta i s chybami, ale s modlitbou .............................................................. 116

10 Vyšší pojetí času a všeobecného řádu .................................................................. 118

10.1 Hippokratova etika ........................................................................................... 120

10.2 Porovnání židovské tradice s křesťanským řešením ............................. 121

10.3 Ovlivnění našeho času pokáním ................................................................. 123

10.4 Nový (vyvolený) čas ......................................................................................... 126

10.5 Problémy se slovem Logos ............................................................................ 130

10.6 Křesťanské osvobození od zákona k Boží svobodě,

ale ke vzájemnému soucítění ....................................................................... 133

10.7 Pohanské a novodobé problémy s časem ............................................... 136

11 Problém známého jsoucna ........................................................................................ 137

11.1 Boží prostředí ..................................................................................................... 140

11.2 Problémy s genetikou ...................................................................................... 147

11.3 Kybernetika po více než šedesáti letech ................................................... 149

12 Vývoj tvorstva ................................................................................................................. 151

13 Mravní zákon ................................................................................................................... 156

14 Lidské schopnosti .......................................................................................................... 157

14.1 Asymetrie vnímání ............................................................................................ 157

15 Evangelijní ctnosti ........................................................................................................ 160

16 Možnost složitější osobní spirituality ................................................................... 163

16.1 Jakási řehole pro sekulární život podle sv. Jana Křtitele ..................... 164

16.2 Žebřík podle sv. Jana Klimaxe ....................................................................... 165

16.3 První stupeň, který patří do tzv. asketické oblasti a je očistný ......... 165

16.4 Další, tj. druhou etapou je cesta osvětná ................................................. 172

16.5 Třetím stupněm je sjednocení, tj. spojení s Kristem ............................. 173

16.6 Další je již mystika ............................................................................................. 176


16.7 Františkánská spiritualita sv. Bonaventury ............................................... 178

16.8 Pokus o spiritualitu podle inspirace KKC .................................................. 183

16.8.1 Chrám ....................................................................................................... 184

16.8.2 Liturgie ..................................................................................................... 185

16.8.3 Modlitby ................................................................................................... 187

16.8.4 Možnost návazné spirituality ............................................................. 189

16.9 Východo-křesťanská spiritualita .................................................................. 192

16.10 Jednotné působení Boží milosti podle inspirace sv. Augustina ....... 196

17 P. S. ....................................................................................................................................... 199

18 Podklady a prameny .................................................................................................... 201

19 Poznámky ......................................................................................................................... 203

20 Přílohy ................................................................................................................................ 206

20.1 Podle františkánské literatury ....................................................................... 206

20.2 Vyznání Quicumque, jinak také Atanášovo ............................................. 207

20.3 IKONY a geometrická znázornění logických principů ......................... 209

Poznámky ................................................................................................................................. 211

O autorovi ................................................................................................................................ 220


11

KAPITOLA

1

ÚVOD

Úvod se zpravidla píše jako poslední, ale někdy se tak dokonce píší

i  detektivky. Prakticky se jedná o  určitý pokus krátkého shrnutí

s možným návrhem jednoduchého řešení.

Mým původním záměrem bylo připomenutí a záchrana jižzapomínané jednoduché spirituality společenství, které za komunistůmasově posílalo balíky s humanitární pomocí do misií. Postupně jsem se snažil doplnit nutné návaznosti a zkušenosti. Jedná se zejména o to, že taková pomoc se má líbit Bohu. Možno připomenout i Ábelaa Kaina. (Pastýř Kain byl starší a v překladu to překvapeně znamená Boží dar.) Oba sice obětovali Bohu, ale víme, jak to nakonec dopadlo.

Obsah mé práce se postupně rozrůstal, a  tak je spíše záznamem mého hledání. Samozřejmě jsem se pokoušel využívat zkušenostínašich předchůdců. Jak odborníci říkají; jsme sice trpaslíci, ale naramenou předchozích obrů, a  tak někde vidíme o  kousek dále. Z  těchto důvodů se toto sepsání nepřibližuje k  nějakému receptu, jak jednoznačně postupovat. Nakonec nás Písmo informuje, že Božích úradků (nebo cest) je více než (zrnek) písku na poušti (srov. Ž 139,17-18). Také by se dalo říci, že nekonečné možnosti Boží mnohosti jsouzrcadlovým obrazem naší neurčitosti. Předpokládám, že čtenář si z těchto informací sám vybere to, co mu bude nejlépe vyhovovat, ale i  jeho nesouhlas nebo výhrady mohou mu být inspirací k doplněnía vyhledání dalších informací.

Ve 4. století v Evropě již přestávalo pronásledování křesťanů.Křesťanství hrdinské, ale jednoduché, se postupně upřesňovalo. Nehrozilo již nebezpečí, a tak docházelo k určitému zvlažnění, kterému seněkteří snažili čelit vlastním řešením, spíše již zasvěceným způsobem


12

Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

života. Objevují se křesťanská společenství, kde někteří byli i se svými

sloužícími. Jednotlivci odcházeli na poušť, ale někteří si dokoncevybrali za svou poustevnu i několikapatrový vysoký sloup. Poustevníci

se věnovali stálé modlitbě a v přísnějších společenstvích se postupně

osekávalo světské zaměření mnichů. Elegantnější je však představa,

že naše zakotvení v Bohu a modlitbách je před Boží tváří, kde teprve

dostáváme svou pravou podobu. Někteří tuto myšlenku ještě dálestále rozvádějí. Podle vysvětlení papeže Benedikta XVI. pak: Každýnalézá své dobro, když přijme plán, který s ním má Bůh. V tomto plánu

nachází svou pravdu a přijetím takového plánu se stává svobodným.

Věrnost Bohu je pak totožná s hájením vlastních zásad a našebezzásadovost, nebo dokonce zbabělost, by vlastně omezovala naši svobodu.

Teologové mají představu o  trojí existenci jsoucna, a  to vně naší

osoby, v naší mysli a v Bohu. Podle pana Einsteina víme, žepozorovaný svět není absolutní, ale má vztahovost. Naše vnímání je dle

našich znalostí kvantové fyziky vždy ovlivněno pozorovatelem.Přiblížením k Bohu pak lépe vnímáme okolní svět i sebe. Inspirativní je

i  podobně chápaná spiritualita času, kdy naše přítomnost je vertikálně zakotvena v nekonečném Kristu, který je nám i vzorem.Záleží pak na schopnosti našeho srdce přijímat jeho darování i zadávání.

Rovněž také děkovat Bohu za Jeho trpělivost i práci s námi, cožvytváří náš osobní horizontální čas. Možno se rovněž inspirovatBreviářem (Liturgie mezidobí, Nejsvětějšího Srdce Ježíšova): Ach, můjnejsladší Ježíši, – dárce života mého, – kterýžto plyne v hojnosti – ze studně

srdce tvého. (Bůh oživuje naši duši a ta následně dokonce i naše tělo.

V  USA to nyní dokládají statistické výzkumy  – viz kniha „Bůh se

vrací“, John Micklethweait, Adam Wooldridge, vydal Stanislav Juhaňák – Triton, ISBN 978-80-7387-696-8.)

Na západě poušť neměli, a tak později irští mniši volili široké moře

a vzdálené ostrovy. Někteří již nebojovali se zlými duchy na poušti,

ale ve společnosti. Mezi nimi vynikal známý sv. Martin, který může

být pro mnohé stále velice inspirativní. Asi tak dovedl velmi dobře

zúročit svou nedobrovolnou účast v armádě.

Křesťanství se tak začalo dělit na dvě organizační formy, a tovšeobecnou a  mnišskou. Ta obecná má farnosti, děkanáty, vikariáty,


13

Úvod

biskupství atd. Řády mají své samostatné organizace, které se ještě

dělí na ženské a  mužské a  vesměs podléhají papeži. Třetí cesta byla

vždy poněkud problematičtější, i když se čas od času vyskytovalysnahy zobecnit požadavky, které by měly platit pro všechny křesťany.Původně se jednalo zejména o  kajícníky s  odvoláním na text Písma:

„Neste břemena jedni druhých“ (Gal 6,2). S velkým zpožděním se pak

objevují III. řády pro laiky.

Řeholní řády mají zpravidla charisma z doby svého vzniku. Obrana proti ariánství vyvolala představu Krista vševládného (tj. Pantokrator). Teprve později se sv. Františkovi podařilo určité zlidovění, a to i včetně známých jesliček. Řeholní řády jsou proto velmi rozdílné. Ve starších byla základem zejména bázeň před vznešeným Hospodinem a  cesta bdělosti. Benediktini již měli heslo: modli se a pracuj. Jejich spiritualita byla radostí z  tvůrčí práce, vzájemného požehnání, denního rytmu chválení Pána prací a modlitbou a dbali na správnou mírui přiměřenost ve sjednocení s Bohem. Z tohoto hlediska byla nadměrnostasketických snah považována nejen za nepřiměřenou, ale dokonce i zavybočenou (srov. Spiritualita stvoření, Anselm Grün – Alois Seüferling). 1.1 Svatolazarská spiritualita Kromě mé vazby na déletrvající sousedství minoritského kostela sv. Jakuba v Praze, a tak i na spiritualitu sv. Maxmiliána Kolbeho, je moje zakotvení ve svatolazarském řádu. Směrodatná je pro mne zejména tato spiritualita. Svatolazarský řád se staral o  malomocné ve Svaté zemi již v  polovině prvého tisíciletí. Během křížových výprav byli takto postižení přeřazeni pod jurisdikci tohoto řádu. Z hygienických důvodů byly špitály pro malomocné vždy až za branami města, a to po směru převládajícího větru. Vzhledem k pomalu postupujícíchorobě byli pověřováni i bojovými úkoly, a tak se tento řád tak stalrytířským. Vzhledem k  neblahé perspektivě své choroby vynikali mimořádnou statečností.

V tomto období se lepra rozšířila po celé Evropě. Po porážkách ve Svaté zemi založili v Evropě spoustu špitálů a dali tak jméno lazarům


14

Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

i lazaretům. V Praze po jejich špitálu zbyla jen Lazarská ulice. Objekt

časem zvaný Curia leprosorum, ecclesia S. Lazari inter lepros (1) je

zmiňován již roku 1234 (2), kdy se uvádí, že od neznámého času měl

ve špitálním kostele sv. Lazara duchovní službu zderazský klášter

Strážců Božího hrobu.

Základní spiritualitou bylo sebeobětování trpícím údům Krista, tj. těm nejubožejším – „Budeš milovat Pána Boha svého celým svýmsrdcem a  bližního svého jako sebe samého ...“. Jedná se o  objevování Krista v milosrdenství k trpícím údům jeho mystického těla.Závazkem je služba nemocným, malým a poníženým. Je zajímavé, žepodobně to bylo i u františkánů. Rovněž sv. František na počátku svého obrácení pečoval právě o  malomocné, a  podle jeho vlastních slov  – hořké se mu stalo sladkým.

Duchovním protektorem sjednoceného svatolazarského řádu je v době tohoto sepsání Jeho Blaženost Řehoř III. (Gregorius III.),který je řecko-katolickým patriarchou Antiochie a celého Východu,Alexandrie a Jeruzaléma. V rámci jeho péče o duchovní růst svěřeného řádu má na tuto činnost jasný křesťanský pohled. Ten se poněkud liší od západního teologického myšlení, které např. u svátostí někdyvnímá spíše jejich právně prováděcí charakter. Můžeme se tak nechat poučit jeho požehnáním k vydanému řádovému Malému ofi ciu:

Modlitba je základním pokrmem každého křesťana, je to jehokaždodenní chléb. Výběr modliteb, žalmů a invokací je promyšlený.Oslovil mne také název poslední části „Modlit se po celý život“. Skutečně není pro členy řádu vždy snadné odříkávat nebo slavit toto předložené ofi cium. Právě její závěrečný text ukazuje cestu, po které je nutno se ubírat, abychom naplnili učení našeho Pána Ježíše Krista, velkéhoučitele Boží, lidské, křesťanské a  univerzální modlitby Otče náš. Je to modlitba všech dětí této země, neboť je to modlitba k samotnému Otci, našemu Stvořiteli, a  k  našemu Spasiteli. V  této souvislosti bych chtěl uvést dvojí poučení. – První je od sv. Basila Velikého: Říká, že je třeba žít v ovzduší modlitby

a spojovat modlitbu s činností a činnost s modlitbou (to je heslo „ora et

labora“ řádu sv. Benedikta, žáka sv. Basila). To znamená, že celý život

musí být neustálou modlitbou (Kázání o duchovním boji, 3).


15

Úvod

– Druhé poučení je od Origena: „Modli se vždy; ten, kdo spojujemodlitbu s povinnou prací a povinnou práci s modlitbou, dodržujepřikázání modlit se neustále. Tak je život spravedlivého a zbožnéhočlověka velkou modlitbou. A  to, co modlitbou nazýváme, k  tomu patří“

(De oratione. 12).

To vše je zaměřeno na posvěcení času. Modlitbou neurčitý časčlověka (chronos) vstupuje do času Boha (kairos) a náš život je takproniknut životem Boha živého a životodárného. To je ostatně cílemlidových prostředků ustavičné modlitby  – růžence na západě a  Ježíšovy modlitby na východě.

Díky tedy za Malé ofi cium. Končím invokací často opakovanou při

našich východních liturgických obřadech: „Pamatujíce na naši Paní,

přesvatou, neposkvrněnou, nade vše požehnanou, slavnou Matku Boží

a  všechny svaté, svěřme sebe samé, svěřme se navzájem, svěřme celý

svůj život Kristu, našemu Bohu.“

Toto poučení pak končí svým apoštolským požehnáním (Damašek, 15. října 2009).

Při porovnání se současnou západní teologií, která je často příliš

rozkošatělá a rovněž i s překombinovanými pomocnýmikonstrukcemi, si můžeme připomenout i papeže Lva Velikého. Tenkonstantinopolskému hierarchovi napsal v  roce 449 skvělý dogmatický list.

Byla to tehdy velká změna, kdy západ nově učil východ. Tehdy seřecké knihy překládaly do latiny, ale nikoliv naopak. V  tomto listě Eutychův blud nejen odhalil, ale i  odsoudil a  přiložil nauku o  jednotě

osoby ve dvou přirozenostech.

Vycházel z Nicejského vyznání kréda a zrození Ježíše Krista. Obě

přirozenosti jsou úplné a nesmíšené. Slovo působí jako osobav božství a od okamžiku vtělení rovněž v lidství. Dikce dopisu je jasná a při

své hloubce zdánlivě jednoduchá. Lidské úkony i  utrpení patří tak

osobě Slova. Naopak člověk pak v Kristu směřuje k Bohu. Tak došlo

ke spojení předností alexandrijské i  antiochijské christologie, kterému již poněkud předcházel Tertulián (3).


16

Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

1.2 Obecně o modlitbě

Již ve Starém zákoně se dozvídáme, že Hospodin má svůj důmmodlitby (podle židovských překladů se modlí v  domě své modlitby) (srov.

Iz 56,7). Chrámem je podle Nového zákona však celý Kristus, tj. i se

svou církví. Nemáme však být na sebe domýšliví. Můžeme sipřipomenout, že mnozí ve svém špatném stavu, případně i v horečném deliriu,

nemohou najít slova modlitby, která by se chtěli modlit. Nejsme však

jen to, co je na obrazovce naší mysli. Duch svatý je nositelem tétovzájemné modlitby, ke které se připojují modlitby křesťanů. Je dáváním

i zadáváním křesťanům na spoluúčasti budování nebeského Jeruzaléma.

Z tohoto pohledu možno také trochu rozumět sdělení Novéhozákona, že sv. Jan Křtitel je největší z  těch, kteří se narodili z  ženy

(srov. Mt 11,11). Také i  upozornění, že lidé se musí znovu narodit

z vody a Ducha sv. Možno opět připomenout: Dovedl je až k území své

svatyně, na tu horu, kterou utvořila jeho pravice – viz Ž 78,54.

Osoba po křtu zůstává, ale mění se lidská přirozenost. Následně se

stále má zdokonalovat naše osobnost přeprogramovánímz původního animálního zaměření na Boží program. Původní asymetriezrcadlového Božího obrazu (Nejsvětější Trojice) se takto mění postupným

začleňováním se do mystického těla Krista s  pomocí naší nebeské

matky Panny Marie a Ducha sv. To je cesta pro všechny věřící.Liturgické modlitby jsou toho jen součástí. Slovo se stalo tělem, abychom

měli „účast na Boží přirozenosti“ (srov. 2 Petr 1,4). Vyšší skutečnost

včetně začleňování předmětných výdobytků však není světskému

oku zcela zjevná. Nicméně se o tuto cestu usilovně snaží jednotlivci

i celé skupiny křesťanů.

Vyšší a  hlubší formy řeholních spiritualit z  hlediska světské činnosti zpravidla představují poněkud pasivnější formu, tj. nikolivrovnováhu mezi modlitbou a prací. Snaha o dokonalou modlitbu je však

velmi tvrdým bojem a možno připomenout i noční zápas praotceJakuba, ze kterého nevyšel bez svého zranění.

Světsky neaktivní forma zbožnosti je pro obyčejný život laiků

mnohdy svůdně lákavá, ale do života v běžné společnosti se pasivita

jaksi nehodí. Řády však původně nabízely velmi náročnou křesťanskou


17

Úvod

cestu, která byla spíše pro tvrdé muže. Při této příležitosti možnopřiomenout i našeho Pána, který apoštolům okázale myl nohy, ale Jeho

nohy však omyla svými slzami tehdejší polepšená hříšnice. Jeví se tak

odlišnost ženské a  mužské spirituality, která připomíná i  podobný

rozdíl techniky zpěvu.

Je zásadou: jak se modlíme, tak i žijeme. Možno připomenouti Katechismus katolické církve (někdy dále jen KKC) 2742: „Bez přestání se modlete“ (srov. 1 Te 5,17). „Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista“ (Ef 5,20). ... „Nebylo námpřikázáno stále pracovat, bdít a postit se, kdežto stálá modlitba je pro nászákonem“ (Evagrius Ponticus, Capita practica ad Anatolium, 49: PG 40, 1245C). ... KKC 2745: ... Možno opět zdůraznit: „Neustále se modlí ten, kdo svou modlitbu spojuje se skutky a skutky s modlitbou. Jenom tak můžeme pokládat zásadu neustálé modlitby za uskutečnitelnou“ (Origenes: De oratione, 12).

Jde o křesťanský způsob života, kde je rovněž důležité zaměření na pomoc potřebným. Zároveň se však oživuje pokračování sporu mezi Martou a Marií. Je velmi pozoruhodné, že Marta již tehdy dobřevěděla, kdo Kristus skutečně je. Ten však po Marii pomoc nechtěl, a tak respektoval jejich odlišnost. Rovněž i my se musíme vyrovnat s touto skutečností. Je pak na každém, aby si našel své místo a tvůrčímzpůsobem řešil vhodný kompromis a svou spiritualitu. Možno např.jmenovat františkánský kontemplativně aktivní řád, kde se podle tohoto vzoru kdysi dokonce vzájemně střídali. Nejde však o to, že by to bylo půl na půl, ale plně oboje. Zajímavý pohled na tento problém měla bl. Marie Tereza Scrilli (1825–1889): Opouštím Boha v kontemplaciLazarovy sestry Marie, abych jej nalezla v pečlivě konaných povinnostech Marty. Bůh miluje to, když se přestaneme těšit v něm, abychom se pro něj namáhali a potom se vrátili a v něm si odpočinuli. 1.3 Obecně o spiritualitě práce Dlouho převládala představa o  ukončení stvoření s  tím, že Kristus měl vše pokažené pouze napravit. Takto inspirovaná křesťanská


18

Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

spiritualita se spíše snažila jen o jakési dosažení stálé nedělenebeské

ho Jeruzaléma. Také víme, že s fundamentální starozákonnípředsta

vou o sedmém dni klidu se Kristus neztotožnil a následně měls teh

dejšími židovskými vládci velké problémy. Nelze pominout ani

určitou setrvačnost pohanské představy, že na Olympu si bohové

v nekonečných radovánkách stále radostně žijí.

Teologové dlouho nerozuměli výroku našeho Pána: Můj Otecdo

sud pracuje a já také pracuji“ (Jan 5,17), nebo podle ekumenického

překladu: Můj otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji. Podlesou

časné představy přišel nejen vše obnovit, ale i dovršit celé stvoření.

Podrobně se tím zabývá i KKC. Některé starší řády však staví více na

Bohu Tvůrci než Vykupiteli, nehledě již na Posvětiteli a  Dovršiteli

(dále viz bod 5. 1).

Dokonalým tvorem je teprve pravý Bůh, zrozený v srdci časuz Ne

poskvrněné, jako pravý člověk – Ježíš Kristus, který je pro nás(v Du

chu svatém) stále inspirující skutečností, přímo druhým Adamem. To

však ovlivňuje nejen naše představy o čase. KKC pak podrobněroz

vádí některé tyto skutečnosti.

1.4 Obecně o spiritualitě času

Další níže uvedené kapitoly, zejména pak desátá, se podrobně věnují

našemu času v Bohu. Možno dodat, že čas, podobně jako dalšístvo

ření, má stopu Boží. V  zásadě se jedná o  účast na působení Ducha

svatého, a tím o naši spoluúčast na životě Nejsvětější Trojice, a tov ce

lém Kristu. (Duch sv. spojuje církev v  jedno tělo a  Kristus je jeho

hlavou.) Podle současných západních odborníků se interakcekřesťa

nů s  trojjediným Bohem děje v  rámci vnitřního života Nejsvětější

Trojice. Jinak by podle nich nemohl být Bůh transcendentní. Žalmy

také učí, že Hospodin je naše píseň a radost z něho je naše síla.


19

Úvod

1.5 Zakotvení církve v Nejsvětější Trojici

Ducha sv. v  Písmu nazývají odborníci Darem, a  tento vnitro-božský

dar vyžaduje, aby v Trojici byl někomu darován. K tomu jsou zapotřebí

odlišné osoby (Dárce, Obdarovaný a Dar). Bůh Otec je zejména láska,

která potřebuje od věčnosti toho druhého. Trojice je tak nezávislá na

stvoření. V  hypoteticky opačném případě by jedno-osobový Bůh byl

závislý na stvoření, a tak by byl jen součástí takové společné množiny.

Obdarovaným je Syn, který vše dostává od Boha Otce, alesamozřejmě kromě nesplozenosti osoby Boha Otce. Ten vše z lásky vrací, a tak je jednak prvním obdarovaným, ale i druhým dárcem. (Nutno uvažovat další vztah, a  to v  Duchu sv. celého Krista, tj. včetně jeho mystického těla  – církve.) Duch sv. je v  Trojici vzájemným darem Otce i Syna, a tak třetím v tomto zjednodušeně předpokládanémpořadí. Zrcadlové sebedarování Trojice je ke stvoření, a  to zejména k člověku. Duch sv. se takto ze třetího místa dostává touto inverzí na prvé místo. Stvoření v Kristu by s pomocí Ducha sv. měloparticipovat na věčném obdarovávání Boha Otce a Syna Duchem svatým.

Z  Písma víme, že nakonec bude Bůh všechno ve všem. Je to nad naše chápání, ale jako podobenství možno zjednodušeně uvést, že celá matematika je v  přírodních zákonech a naopak. Podlevýchodních pohanských představ je lidská duše slepencem vlastnostía rozustí se ve vyšší skutečnosti, podobně jako kapka medu v moři. Podle sv. Jana a  podle Nového zákona možno s  naší omluvou uvažovat o Bohu i z hlediska předmětností, tj. že Trojice je jedno, což je nad hranicí našich představ. V našem Bohu je tak spousta místa. V jakési nirváně se nerozplyneme, ale naopak budeme mít dědický podíl na jeho nekonečných dokonalostech. Trojici se nic nepřidává a dálestále zůstává dokonale nezávislá. (Níže je uveden určitý pokuso vysvětlení pomocí podobenství o  nekonečné množině s  nekonečnou mohutností  – viz kapitola 2. 3.) My máme Krista nejen následovat, ale přímo se s ním spojovat (obléci se v Krista atd.). Tuto skutečnost již předjímáme ve mši svaté, kdy se Kristus obětuje Bohu celý, tj. i se svou církví. (Z tvé štědrosti jsme přijali chléb, který ti přinášíme, atd.) Kristus je nejen naší hlavou, ale i naším stálým veleknězem.


20

Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

Církev je mystické tělo Krista, kde máme vztah k ratolestemstromu kříže s pečetí vykoupení naším Pánem. To pochopil již náš císař

Karel IV. a  ve svém životopise uváděl, že naše potrava se stává naší

součástí, ale v případě eucharistie je tomu právě zcela naopak. (Naše

původní lidská asymetrie se tak mění k  symetrii ke Kristu.) Možno

připomenout i výrok Krista v Písmu, že plnění Boží vůle je jehopokrm (viz J 4,32-34): On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy

neznáte.“ Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco

k jídlu?“ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě

poslal, a  dokonal jeho dílo.“ (Asymetrickou energetickou záhadnost

možno přirovnat k naší radosti při výhledu z fyzicky těžkodostupného kopce nebo po dokončení náročné práce.) Stejně tak je toi v příadě modlitby. Zajímavý je opačný pohled podle sv. Augustina Datus

est diabolo in cibum peccator, tj. hříšník je dán ďáblovi za pokrm.

Jak již uvedeno, Starý zákon spojuje Hospodina s  domem jeho modlitby (srov. Iz 56,7). Ježíš Kristus se modlí ke svému Otci a Nový zákon to na mnohých místech popisuje. My se máme k modlitběnašeho velekněze Ježíše Krista připojit. Možno také připomenout velké zklamání našeho Pána v  Getsemanské zahradě, kde se k  jeho modlitbě apoštolové nepřipojili. Měli bychom to vynahradit, a  to i s představou pokračování Getseman ve stále pokračujícímpronásledování církve. To nejen trvá, ale dokonce se stále zvětšuje. Počátkem třetího tisíciletí odborníci předpokládají, že každý rok zahyne pro víru 100 tisíc věřících křesťanů, ale podle některých až 170 tisíc.

Ježíš daroval sv. Ducha apoštolům a  ti zase dalším. Sv. Jan psal o  pramenech živé vody, které budou vycházet z  věřící církve skrze Krista. Jedná se nejen o křest (srov. Mat 28,19), svěcení, biřmování, učení atd. Sv. Marek uvádí příslib inspirace Duchem sv. při odpovědi věřících před soudem (srov. Mar 13,11). Sv. Lukáš mluví o Duchu sv. jako o ohni.

Hřích však znamená opak, a  podle odborníků je to zakřivení do sebe. Angličtina je v  tomto případě odvozená od  latiny, a  pro slovo „křivka“ nebo „zakřiviti“ má slovo curve a pro „zakřivený“ pakcurved. V češtině to zní velmi pregnantně. Mystické tělo našeho Pána je tak sice bolestně zraněno, zjizveno a  staré rány se ozývají při každé


21

Úvod

změně společenského počasí. Nicméně nekonečná Boží síla je zcela

uzdravující a po ranách osudu a nepřátel zůstávají slavná stigmata.

Naše modlitby, spiritualita práce i další služba by tak měla býtpodílem na tom, že Duch sv. je darován Bohu Otci skrze Ježíše Krista. Život daru je, aby byl darován. Duch sv. chce být darován a  my se máme učit tak jednat dle svých schopností. Proto darování se Ježíši nelze oddělovat od působení sv. Ducha. Život v Duchu sv. je takénesmírně plodný a je závdavkem Božího království. Duch sv. je věčnou radostí celé Trojice.

Jsme sice jen hliněné nádoby, ale máme být způsobilí k naplnění Boží milostí, kterou máme odpovědně spravovat. Nicméně i  naše způsobilost je odvozená, ale i  tak je nám prokázána čest s  pomocí Ducha sv. v  Ježíši Kristu sloužit Bohu Otci, a  tak se účastnit života Nejsvětější Trojice. Máme si však být s pokorou vědomi, že náš život, schopnosti, zdraví i okolnosti nejsou zcela v naší moci. V těchtosouvislostech je vhodné si připomenout, že Duch sv. je dárcem života, což se také pravidelně modlíme. (Níže je rozveden i podobnýkybernetický problém.)

Dávání je spojeno nejen se zadáváním, ale i způsobilostí darpřijímat. Pokud obdarujeme potřebného, pak také i my máme býtschopni zpětného obdarování, i když se jedná jen o ovoce jeho kříže,slabosti či chudoby. Vzhledem k  soucítění Trojice s  naším nesením kříže se pak rovněž jedná o radostnou porodní bolest z našehorození se pro Boží království. Ukřižované Slovo můžeme proto slyšet i jako Nářek.

Z toho vyplývá vzájemná vztahovost a požehnání. Chorobou naší doby je ztráta vzájemných vztahů. Lidé ztratili vztah k soběi k tvorstvu, a tak kloužou od jednoho vztahu ke druhému – aby vůbecpociťovali sami sebe. Potřebují-li však vztah k nějakému člověku, paktohoto člověka spíše využívají, nebo dokonce vykořisťují. Podobný je pak postoj k věcem i přírodě.

Je poučné, že řešení problému mezilidských vztahů má počátek v nedocenění vlastní hodnoty, která je u Boha. Ten netrpělivěvyhlíží na návrat svých ztracených adoptovaných synů. Povolal nás nejen k životu na této zemi, ale i do Jeho království a my máme nejen pečeť


22

Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

Božího vlastnictví. S tímto předpokladem musíme jednat i se svými

bližními.

Současné sekulární tendence jsou  posunem nejen k individualismu, ale i k samostatnému životu jedinců, což je v ostrém protikladu ke starým zvyklostem. Nyní lidé bydlí a  žijí spíše zcela samostatně a komunikují hlavně se svým počítačem. Pokud jim něconevyhovuje, pak mohou změnit nejen zaměstnání, ale i své bydliště. Mají sice přátele, ale z  těchto důvodů jen přechodné a  povrchní. Pohybují se pak spíše ve své vlastní virtuální skutečnosti.

Rovněž této problematické lidské nezakotvenosti se týká soupistohoto pokusu hledání a tápání, o kterém se můj přítel vyjádřil, žepřemírou informací se v negativním smyslu přibližuje Legendě aurea od Jakuba de Voragine. Hledání je však vždy problematické a jezapotřebí spousta informací. K tomu může trochu pomoci i tento spis, který však nemíní konkurovat vědeckým knihám odborníků ani zbožnosti nějaké prosté starší paní.

Příklady pomoci potřebným se mohou vypravovat. V průběhunašeho životního příběhu je pak zakoušíme. Jedná se tak o  prolínání teorie a praxe. Naše životní cesta není pohodlná dálnice, ale pracné hledání a  dokonce spíše orientační závod zarostlým terénem, snad i trním a kopřivami. Podle Písma je však sám Bůh touto cestou.Z celkového pracného tápání se mně jeví inspirativní zkušenost sv.Bonaventury o spiritualitě současné dvojí cesty. Jedná se o vlastní očištění a  doplnění Kristovým světlem, které nás uschopňuje lépe si na vše posvítit a lépe tak vidět. Pak můžeme vkládat své nohy do Kristových stop se skloněním se k  chudým a  trpícím. Je to pohyb srdce včetně našeho darování. Nakonec i papež má titul služebník služebníků Božích a takový úkol mají i andělé.

Vzorem nám tak mohou být i  andělé. Františkánský serafín má jednu dvojici křídel sepnutou v modlitbě, druhou v pokoře zakrývá tělo a třetí používá ke hbité službě za současného nesení kříže našeho Pána. Tuto kombinovanou současnost můžeme ještě dále řešit podle inspirace dalších kůrů andělů. Síly např. představují duševní síluspojenou s  držením se Boží skutečnosti, i  když jednotlivé myšlenky se pohybují různými směry i úkoly.


23

Úvod

Jan Cassianus, který utekl od alexandrijského patriarchy Th eofi la

pod ochranu papeže Inocence I., je hned po sv. Augustinovipokládán za nejvýznamnější tehdejší osobnost západní církve. Mělpředstavu obrazu lidské mysli jako mlýnských kamenů, které voda (nápory

mysli) stále pohání a na našem svobodném rozhodnutí je, zda vložíme

dobré zrno, nebo plevel. Jedná se o velmi zajímavé řešení našíroztěkané mysli. Zemřel kolem roku 435 a záhy byla uznána jeho svatost.

(Nápory naší mysli jsou také závislé na příslušném naladění navhodný program.)

Zajímavé je františkánské připomenutí, že nám pomáhají andělé.

(Celano, 197): Anděly, kteří s námi stojí v bojích o spásu a kteří s námi

kráčejí uprostřed stínů smrti, (...) je třeba ctít i  jako průvodce i  jako

ochránce. Jejich oči nemáme nikdy urazit, v jejich přítomnostinemůžeme dělat nic, co bychom nemohli dělat i před lidmi.

Tr ů ny pak inspirují laskavé spočinutí v milosti Boží. Je zajímavé,

že sv. Bonaventura řadil dominikány a františkányk cherubínskému řádu. Oba totiž usilují o  poznání Boha a  úzké spojení s  ním

v  milosti. Kdo jen věří, má sice ctnost víry, chybí však lesk, který

teprve všem ctnostem propůjčuje plnou krásu. Bůh stvořil rozum,

který o  něm přemýšlí. Kdo je spojen s  Bohem ve víře a  lásce, ten

usiluje vnitřně o to, aby jej lépe poznal, více chápal a hloubějimiloval. Tato dynamika je vlastní víře samé, protože víra je poznáním

Boha. 1.6 Shrnutí Ježíš se narodil v Betlémském chlévě a podobně i v našem srdci.Tenkrát se Panna Maria pečlivě starala o znečištěné pleny, ale dalekohorší práci má s námi. Ve spolupráci s Boží milostí máme se však snažit tento Betlém proměnit v Nebeský Jeruzalém.

Při křtu jsme se znovu narodili a změnila se nám naše přirozenost.

Při stejné osobě však máme nemalou práci s  naší osobností, kterou

máme přeladit či přeprogramovat na nový Boží program, který je pod

Jeho ochranou.


24

Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

Františkáni upozorňují (2 Celano, 118), že žádný se nemá pokládat za Božího služebníka, dokud neprošel vítězně pokušeními a strastmi. Překonané pokušení je jako prsten, jímž se Pán s duší svého služebníka zasnubuje. Mnozí si zakládají na dlouholetých zásluhách a  radují se z toho, že nemusejí přestát žádné pokušení. Nechť však vědí: Pán bere v úvahu jejich slabost, neboť už před pokušením by strachem padli. Kde nebylo třeba těžce bojovat, není dokonalých ctností.

Dovídáme se, že jako část mystického těla Krista jsme Božím chrámem, což je nad naši představivost. Máme být nejen pečlivými kostelníky tohoto chrámu, ale pokud možno být s pomocí PannyMarie v lepším kontaktu s Duchem svatým, který stmeluje křesťanskou obec v celého Krista. To je však práce – jako na kostele.

Sv. František doporučuje (List všem věrným křesťanům, 5b):Mějme lásku a pokoru a podporujme druhé (Tob 4,11), neboť to obmývá

duše z  poskvrn hříchu. Vždyť lidé přijdou o  všechno, co zanechají na

tomto světě; s sebou však ponesou odměnu za lásku a za to, co rozdali;

za to dostanou od Pána odměnu a štědrou odplatu.

(Nepotvrzená řehole, 9): Bratři, kteří na sebe berou starost sbírání almužny, dostanou za to velkou odměnu; také dárcům dávajípříležitost, aby si získali zásluhy, neboť všechno, co lidé na tomto světězanechají, zanikne, avšak za lásku a almužnu, které udělili, dostanouodměnu od Pána.

Víme však, že neporoučíme větru ani dešti, a tak si mámeuvědomit, že vše nezáleží jen na nás. Máme se však držet určitých zásad a možno opět připomenout i františkány (4).

Možným naším řešením může být i panelová spiritualita. Řízení moderního letadla vyžaduje sledovat rozsáhlý panel různých ukazatelů a přepínačů. Domnívám se, že podobně máme vhodně používat celou škálu různých spiritualit a naše roztěkané myšlenky řešit jako jednotný panel. Rozsáhlý výčet bázně před Hospodinem v Písmu mámedoplňovat představou dychtivostí vyhlížejícího otce na návrat ztraceného syna a s předpokladem mimořádně silné nezměrné Boží shovívavosti, která úpěnlivě hledá své ztracené děti. Spiritualizace našeho života může být i současnou ritualizací. Bůh je nezměrnou silou, která dokáže sjednotit a spojit všechny zdánlivě neřešitelné protiklady naší dobré vůle.


25

Úvod

Velmi zajímavý je františkánský požadavek radostného křesťanského optimismu. To je velmi důležité doporučení, zejména v  naší české kotlině, kde převládá příslovečná „blbá nálada“ (5). 1.7 Poznámky k později zaznamenané ústní Tóře (6) Tento spis zmiňuje i některé části později zapsané ústní Tóry. Podle tradičního hebrejského výkladu je totiž Tóra ve Starém zákoněuvedena v plurálu. Určitý problém je v nedostupném, nebo možnái dosud nezpracovaném tzv. novočtení, tj. z hlediska Nového zákona. (Za chybu se totiž považuje pohled na Nový zákon přes brýle Staréhozákona.)

Z těchto důvodů jsou některé postřehy uvedeny jen okrajově. (Pro zachování autenticity jsem se pokoušel zachovat původní větnáuspořádání, a to včetně jejich citace Písma.)

Modlitba jako služba srdce nastoupila po zničení Chrámu místopůvodní obětní bohoslužby (srov. PIRKEJ AVOT – Výroky otců,Komentář, kapitola I). Dále se dodává, že avoda zde stojí ve významu práce

jako taková, např. orba, setí, sklizeň apod., protože touto prací se člověk

podílí na Božím díle stvoření, neboť je řečeno (Gn 2,3) ... „který stvořil

Bůh ke konání“  – tzn. že člověk pokračuje v  konání a  tím přispívá

k  nápravě světa. Díky skutkům milosrdenství, které člověk koná vůči

svým bližním, neboť je řečeno (Ž 89,3): „Bude obrácením zbudováno

věčné milosrdenství“. Jejich učenci také prohlásili: Skutkymilosrdenství jsou významnější než poskytování almužen, neboť tou poskytujeme

pouze peníze, zatímco skutky milosrdenství poskytují více (útěcha

truchlícím, navštěvování nemocných apod.), almužna je jen pro chudé,

skutky milosrdenství pro chudé i bohaté, almužna jen pro živé, aleskutky milosrdenství pro živé i mrtvé.

Věřící také nemají být jako služebníci, kteří slouží pouze za mzdu, ale jako služebníci, kteří na mzdu nečekají. Má se sloužit Bohu z lásky a bohabojnosti a dodává se, že taková služba Bohu povznáší člověka.

Také se uvádí, že Duše a Tóra jsou podobné světlu. Duše – neboť je řečeno (Př 20,27): Duše člověka je světlo od Boha, a  Tóra, neboť je


26

Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI

řečeno (Př 6,23): Příkaz je svíce a  Tóra světlo. Bůh řekl člověku: Mé

světlo je ve tvé ruce – to je Tóra, a tvé světlo je v mé ruce – to je duše.

Když budeš střežit mé, já budu střežit tvé, ale když zhasíš mé, pak i já

zhasím tvé.

Svět podle nich spočívá na Tóře, na bohoslužbě a  konání skutků

milosrdenství. Důležitější než zkoumání je konání. Traktát Brachot

(17a) vysvětluje: Počátek moudrosti je pokání a dobré skutky (liší se

od Pythagorejců).

Některé části jsou málo zajímavé, nebo i  problematické (7). Velmi

zajímavé je poučení, že obavy z hříchu jsou přednější než moudrost,

ale uchová ji pouze ten, kdo podle ní žije (činí). Jinak totiž nemá trvání.

Pouze ten, jehož činy převažují nad moudrostí, si moudrost trvaleuchová. Příkazy jsou totiž nejen negativní, ale i pozitivní (viz Mišna 12).

Ústní Tóru, která byla tradována z  generace na generaci, mají za

ochranu psané Tóry a považují ji za jakýsi plot kolem Tóry. Beztakové tradice by Tóra byla nejen špatně chápána, ale podobala by seneohrazené vinici, s níž všichni mohou zacházet podle libosti. Podobně

i psanou Tóru by bez tradice mohl každý libovolně vykládat.

Rovněž tak vysvětlují, že desátek je plotem kolem bohatstvía cháou to ve smyslu aser bišvil tit’ášer tak: odváděj desátek, abys nabyl bohatství. A v Midraši Mišlej (ke knize Přísloví) se říká: Když někoho

spatříš, jak udílí ze svých peněz almužnu, věz, že rozhojňuje své,neboť je řečeno (Př 11,24): Někdo rozdává a přibývá mu stále; a také je psáno (Mal 3,10): Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta potrava v mém domě, pak to zase zkuste, praví Hospodin zástupů:Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyliji na vás požehnání? Tě c h plotů uvádějí více: sliby jsou plotem kolem zdrženlivosti, plotemkolem moudrosti je mlčení apod.

Mišna 20 zajímavě rozvádí, že vše je nám dáno pouze do zástavy.

Člověk je tak za vše dlužen a musí počítat s tím, že dluh bude od něho

vymáhán – bude se zodpovídat za své činy. Upozorňuje, že nad vším

živým je rozprostřena síť s odvoláním na (Kaz 9,12): Vždyť člověk ani

nezná svůj čas. Jako ryby, které se chytají do sítě.

... jako na ně i lidské syny je políčeno ve zlý čas. Zatím je krámotevřen a kupec dává na úvěr a nežádá okamžité zaplacení, ale kniha je


27

Úvod

otevřená a ruka zapisuje. Ten, kdo si chce vypůjčit, ať přijde a vypůjčí

si, ale výběrčí obcházejí neúnavně každý den a vybírají od lidí s jejich

souhlasem i  bez jejich souhlasu. V  rámci vysvětlení se dodává, že

duše si připravují na budoucím světě hostinu z toho, co svounámahou získaly na tomto světě.

Kapitola IV. uvádí čtyři různé způsoby interpretace Tóry, a to:prostý doslovný; symbolický; homiletický a  mystický, tj. skrytý. Ta k é s e

uvádí, že trestem za hřích je jeho pokračování, a že takový člověk je

ponechán v moci své špatné přirozenosti a Bůh mu neposkytnepomoc. (Ježíš však umyl nohy i Jidášovi.)

Zajímavě se také píše o bezstarostném životě bezbožníků, který je

jim vlastně ke škodě. Mzdu za dobré skutky dostávají již na tomto

světě. Naopak utrpení spravedlivých je jim k dobru, neboť jeočišťováním činí způsobilé pro svět budoucí (viz Mišna 19).

Kapitola V. uvádí, že svět je udržován v  existenci dobrými činy

spravedlivých a naopak, kdo zničí jen jednu duši z Izraele, jako byzničil celý svět. Někteří sice dávají, ale nepřejí si, aby dávali jiní, ale tak

se dopouští hříchu za neposkytnutí almužny (viz Mišna 16).

Ta k é s e upozorňuje, že ten, kdo svádí k  hříchu mnohé, nestačí

z Boží vůle učinit pokání. Bude mu dokonce odejmuta možnostsvobodné volby, aby se nemohl rozhodnout nakonec pro pokánía odvrátit tak od sebe trest, který si po právu zaslouží (viz Mišna 21).


28

KAPITOLA

2

VIDĚNÍ BOHA PODLE SV. AUGUSTINA

Jan 4,7-15 uvádí setkání našeho Pána se samařskou ženou: ... Ježíš jí

odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se

však napil vody, kterou dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu

dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Na

počátku, kdy země byla ještě pustá, se vznášel Duch sv. nad vodami.

Je zde tato vzájemná spojitost, která pokračuje v  posvěcené vodě

i křestní vodě, která ve spojení s ukřižovaným Pánem je branounové

ho stvoření.)

Ve stejném duchu rozvíjí svou úvahu i  sv. Augustin: JEDNA

A  DVOJÍ LÁSKA, In Ioannis Evangelium Tractatus 17, 8 (SVATÝ

AUGUSTIN, Henri Marrou) ... Myslete bez ustání na to, že je třeba

milovat Boha a bližního: „Boha z celého srdce, z celé duše a ze vší mysli,

a bližního jako sebe samého.“ Toto by mělo být ustavičným předmětem

vašeho přemýšlení, rozjímání, vaší paměti, vašich činů, vašeho snažení.

Láska k Bohu stojí na prvním místě v řádu příkazu, láska k bližnímu

stojí na prvním místě v řádu uskutečňování. Vždyť ten, který ti lásku

uložil ve dvou přikázáních, ti nemohl uložit, abys nejprve miloval svého

bližního a pak teprve Boha; ale Bůh je tvůj bližní. Protože však Boha

ještě nemůžeš vidět, máš se láskou k  bližnímu zasloužit o  to, abys ho

spatřil. Láskou k  bližnímu očišťuješ svůj zrak, abys mohl patřit na

Boha. Janovi je to jasné: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí,ne

může milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20). Je ti řečeno: Miluj

Boha. Řekneš-li mi: Ukaž mi toho, koho mám milovat, co jiného bych

odpověděl než to, co říká Jan sám: „Boha nikdy nikdo neviděl“ (Jan

1,18). Přesto však nejsi zcela vyloučen z patření na Boha: „Bůh,“ praví

Jan, „je láska; a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu“ (1 Jan 4,16). Miluj


29

Vidění Boha podle sv. Augustina

tedy bližního a zahleď se do sebe na zdroj této lásky k bližnímu: tam –

pokud je to možné  – spatříš Boha. Začni tedy tím, že budeš milovat

bližního: „Lámej svůj chléb hladovému, nuzné a  pocestné uveď do

svého domu, uvidíš-li nahého, přioděj ho a tvůj bližní nechť neujde

z tvé pozornosti“. „A co získáš, budeš-li takto jednat?“ (Iz 58,8). „Teh -

dy vyrazí jako zora tvé světlo“ (Iz 8,8). Tvé světlo je tvůj Bůh, on je

pro tebe „Zora“, protože vzejde, až přejde noc tohoto světa. ...(Tehdy

vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána – ekumenický

překlad.)

MYSTICKÁ ZKUŠENOST, sv. Augustin k Žalmu: In fi nem, inintellectum, fi liis Core Psalmus)  – Enarratio in Psalmum. ... Spěchej

k prameni, prahni po prameni živé vody. V Bohu je nevysychajícípramen života; v jeho světle je světlo, které nic nemůže zatemnit. Prahni po

tomto světle: po tomto prameni a po tomto světle, jež tvé oči nemohou

spatřit, k  jehož spatření je však uzpůsoben vnitřní zrak; a  po tomto

prameni, po jeho vodě prahne vnitřní žízeň. Rozběhni se k prameni, ale

ne jakkoli, ne tak, jak by běželo kterékoli zvíře: běž jako jelen; což to

znamená: jako jelen? Nepovoluj v běhu, běž horlivě a horoucně prahni

po prameni, neboť říkáme-li jelen, říkáme rychlost. Rychlost však není

jediná vlastnost, kterou podle Písma máme na jelenu pozorovat. Jsou

ještě i jiné. Poslyš tedy ostatní vlastnosti jelena: Zabíjí hady, a když je

usmrtí, pociťuje dvojnásobnou žízeň. Když usmrtí hada, běží ještě větší

prudkostí k  pramenu. Hadi, to jsou tvé neřesti: znič hady nepravostí

a budeš mocněji dychtit po prameni pravdy. ... (8) 2.1 Navazující úvahy o proudech milosti V tomto duchu je možno uvést i podobné postřehy starších myslitelů: Tyto řeky jsou proudy milosti, o  kterých hovořil sv. Jan (srov. Jan 7,38): Kdo věří ve mne – jak praví Písmo – proudy živé vody poplynou z jeho nitra.

Moře, které je východiskem řek, je nesmírnost Boží štědrosti,která nevzrůstá ani se neumenšuje ... Do tohoto moře se vracejí řeky

díkůvzdání ... (Comm. Eccl., c.1.1; VI, 13b). Možno připo



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist