načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Spiritualita humanitární pomoci - Petr J. Jílek

  > > > > Spiritualita humanitární pomoci  

Elektronická kniha: Spiritualita humanitární pomoci
Autor:

Kniha předkládá návod, jak nejlépe a účinně propojit pomoc potřebným se společenstvími modlitby a kontemplace, jak se na naší životní cestě může prolínat teorie a praxe, jakým ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  93
+
-
Doporučená cena:  99 Kč
6%
naše sleva
3,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 221
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran : ilustrace
Vydání: Vydání první
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-755-3021-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Kniha předkládá návod, jak nejlépe a účinně propojit pomoc potřebným se společenstvími modlitby a kontemplace, jak se na naší životní cestě může prolínat teorie a praxe, jakým způsobem můžeme vkládat své nohy do Kristových stop se skloněním se k chudým a trpícím. Obsahuje velké množství odkazů, biblických citátů a praktických doporučení k účinnému praktikování dobrovolné pomoci bližním a potřebným. Autor sám zakotvil ve spiritualitě svatolazarského řádu, inspirací se mu stala i spiritualita františkánská, kdy na počátku svého obrácení sv. František pečoval právě o malomocné, kterými dříve pohrdal a hořké se mu stalo sladkým . Věřící nemají být jako služebníci, kteří slouží pouze za mzdu, ale jako služebníci, kteří na mzdu nečekají. Mají sloužit Bohu z lásky a bohabojnosti, taková služba Bohu povznáší člověka. Boží království se tak uskutečňuje už na tomto světě v každém lidském srdci a zejména tam máme být misionáři.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Petr J. Jílek - další tituly autora:
Spiritualita humanitární pomoci Spiritualita humanitární pomoci
Jílek, Petr J.
Cena: 171 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






TRITON
Praha / Kroměříž










Petr J. Jílek
SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI





KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR
Jílek, Petr J.
Spiritualita humanitární pomoci / Petr J. Jílek. -- Vydání první.
-Praha : Triton, 2016
ISBN 978-80-7553-021-9
27-58 * 2-58(091) * 341.232 * 27-46 * 364-78-027.556 * 27-58-1 * 27-277
* 27-662 * 27-29 * 27-23/-29
- křesťanská spiritualita
- dějiny spirituality
- humanitární pomoc -- křesťanské pojetí
- charitativní činnost -- křesťanské pojetí
- dobrovolnictví -- křesťanské pojetí
- spirituální teologie
- biblická interpretace
- sociální nauka církve
- duchovní literatura
- křesťanská literatura
- monografi e
27-5 - Liturgie. Křesťanské umění a symbolika. Duchovní život [5]










Petr J. Jílek
SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena
bez písemného souhlasu vydavatele.
Copyright © Petr J. Jílek, 2016
© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2016
Cover © Renata Brtnická, 2016
Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,
Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,
www.tridistri.cz
ISBN 978-80-7553-021-9





OBSAH
1 Úvod ...................................................................................................................................... 11
1.1 Svatolazarská spiritualita .................................................................................. 13
1.2 Obecně o modlitbě ............................................................................................ 16
1.3 Obecně o spiritualitě práce ............................................................................. 17
1.4 Obecně o spiritualitě času ............................................................................... 18
1.5 Zakotvení církve v Nejsvětější Trojici ........................................................... 19
1.6 Shrnutí .................................................................................................................... 23
1.7 Poznámky k později zaznamenané ústní Tóře .......................................... 25
2 Vidění Boha podle sv. Augustina .............................................................................. 28
2.1 Navazující úvahy o proudech milosti ........................................................... 29
2.2 Přítomnost nového vyššího řádu .................................................................. 30
2.3 Nejen matematická podobenství ................................................................. 34
2.4 Dvojí obec podle sv. Augustina ..................................................................... 37
3 Encyklika papeže Benedikta XVI. Deus caritas est ............................................ 42
3.1 Sociální učení církve ........................................................................................... 43
3.1.1 Špitály ........................................................................................................... 43
3.1.2 Starší papežské encykliky ........................................................................ 44
3.2 Rerum novarum ................................................................................................... 44
3.3 Quadragesimo Anno ......................................................................................... 45
3.4 Mater et Magistra ................................................................................................ 46
3.5 Pacem in terris ...................................................................................................... 46
3.6 Populorum Progressio ....................................................................................... 47
3.7 Octogesima Adventis ........................................................................................ 47
3.8 Laborem Exercens ............................................................................................... 47
3.9 Sollicitudo Rei Socialis ....................................................................................... 48
3.10 Centesimus annus .............................................................................................. 48
3.11 Deus caritas est .................................................................................................... 49
3.12 DCE – doporučení pro humanitární pracovníky ...................................... 49
4 Začátky spirituality ......................................................................................................... 51





5 Podklady pro spiritualitu křesťanské pomoci ..................................................... 54
5.1 Podnětné stanovisko Katechismu katolické církve (KKC)
i ke spiritualitě práce .......................................................................................... 56
5.1.1 Tzv. vědecký světový názor a reminiscence nominalismu .............. 58
5.1.2 Jiné řešení teologů a KKC ......................................................................... 60
6 Původní jednoduchá spiritualita .............................................................................. 64
6.1 Modlitby ................................................................................................................. 64
6.1.1 Modlitba bl. Matky Terezy ....................................................................... 65
6.1.2 Modlitba františkánská ............................................................................ 66
6.1.3 Modlitba kardinála Newmanna (nyní již blahoslaveného) ........... 66
6.1.4 Mluví bl. Matka Tereza .............................................................................. 66
6.1.5 Tradovaná slova sv. Františka ................................................................ 68
6.2 O nutnosti pomoci potřebným se na mnoha místech zmiňuje
Starý zákon i Nový zákon. Možno uvést následující části ..................... 68
6.2.1 Starý zákon .................................................................................................. 68
6.2.2 Nový zákon .................................................................................................. 71
6.3 Současná spiritualita .......................................................................................... 75
6.3.1 Naše spiritualita a Panna Maria ............................................................ 77
6.3.2 Panna Maria v Koránu .............................................................................. 79
7 Různost kultur .................................................................................................................. 81
7.1 Starověké kultury ................................................................................................ 81
7.2 Jednoosobový Bůh a logika ............................................................................ 82
7.3 Bůh v Koránu ........................................................................................................ 85
7.4 Představy o Mesiáši ............................................................................................ 86
7.5 Slovo a Panna Maria ........................................................................................... 87
7.6 Působení Ducha svatého v dějinách spásy ................................................ 91
8 Naše cesta ........................................................................................................................... 96
8.1 V milosti Boží je cesta ........................................................................................ 96
8.2 Problém v našem nepochopení skutkové pasivity
některých spiritualit ........................................................................................... 96
8.3 Záslužnost lidských činů ................................................................................. 100
8.4 Malé tajemství .................................................................................................... 102
9 Vlastní spiritualita ......................................................................................................... 104
9.1 Ctnosti ................................................................................................................... 109





9.2 Přístup k moudrosti .......................................................................................... 110
9.3 Chápání lásky ...................................................................................................... 110
9.4 Inspirace v dokonalosti andělů .................................................................... 111
9.5 Naše skutky ......................................................................................................... 114
9.6 Milosrdný Samaritán ........................................................................................ 115
9.7 Cesta i s chybami, ale s modlitbou .............................................................. 116
10 Vyšší pojetí času a všeobecného řádu .................................................................. 118
10.1 Hippokratova etika ........................................................................................... 120
10.2 Porovnání židovské tradice s křesťanským řešením ............................. 121
10.3 Ovlivnění našeho času pokáním ................................................................. 123
10.4 Nový (vyvolený) čas ......................................................................................... 126
10.5 Problémy se slovem Logos ............................................................................ 130
10.6 Křesťanské osvobození od zákona k Boží svobodě,
ale ke vzájemnému soucítění ....................................................................... 133
10.7 Pohanské a novodobé problémy s časem ............................................... 136
11 Problém známého jsoucna ........................................................................................ 137
11.1 Boží prostředí ..................................................................................................... 140
11.2 Problémy s genetikou ...................................................................................... 147
11.3 Kybernetika po více než šedesáti letech ................................................... 149
12 Vývoj tvorstva ................................................................................................................. 151
13 Mravní zákon ................................................................................................................... 156
14 Lidské schopnosti .......................................................................................................... 157
14.1 Asymetrie vnímání ............................................................................................ 157
15 Evangelijní ctnosti ........................................................................................................ 160
16 Možnost složitější osobní spirituality ................................................................... 163
16.1 Jakási řehole pro sekulární život podle sv. Jana Křtitele ..................... 164
16.2 Žebřík podle sv. Jana Klimaxe ....................................................................... 165
16.3 První stupeň, který patří do tzv. asketické oblasti a je očistný ......... 165
16.4 Další, tj. druhou etapou je cesta osvětná ................................................. 172
16.5 Třetím stupněm je sjednocení, tj. spojení s Kristem ............................. 173
16.6 Další je již mystika ............................................................................................. 176





16.7 Františkánská spiritualita sv. Bonaventury ............................................... 178
16.8 Pokus o spiritualitu podle inspirace KKC .................................................. 183
16.8.1 Chrám ....................................................................................................... 184
16.8.2 Liturgie ..................................................................................................... 185
16.8.3 Modlitby ................................................................................................... 187
16.8.4 Možnost návazné spirituality ............................................................. 189
16.9 Východo-křesťanská spiritualita .................................................................. 192
16.10 Jednotné působení Boží milosti podle inspirace sv. Augustina ....... 196
17 P. S. ....................................................................................................................................... 199
18 Podklady a prameny .................................................................................................... 201
19 Poznámky ......................................................................................................................... 203
20 Přílohy ................................................................................................................................ 206
20.1 Podle františkánské literatury ....................................................................... 206
20.2 Vyznání Quicumque, jinak také Atanášovo ............................................. 207
20.3 IKONY a geometrická znázornění logických principů ......................... 209
Poznámky ................................................................................................................................. 211
O autorovi ................................................................................................................................ 220





11
KAPITOLA
1
ÚVOD
Úvod se zpravidla píše jako poslední, ale někdy se tak dokonce píší
i  detektivky. Prakticky se jedná o  určitý pokus krátkého shrnutí
s možným návrhem jednoduchého řešení.
Mým původním záměrem bylo připomenutí a záchrana již
zapomínané jednoduché spirituality společenství, které za komunistů
masově posílalo balíky s humanitární pomocí do misií. Postupně jsem se
snažil doplnit nutné návaznosti a zk ušenosti. Jedná se zejména o to,
že taková pomoc se má líbit Bohu. Možno připomenout i Ábela
a Kaina. (Pastýř Kain byl starší a v překladu to překvapeně znamená Boží
dar.) Oba sice obětovali Bohu, ale víme, jak to nakonec dopadlo.
Obsah mé práce se postupně rozrůstal, a  tak je spíše záznamem
mého hledání. Samozřejmě jsem se pokoušel využívat zkušeností
našich předchůdců. Jak odborníci říkají; jsme sice trpaslíci, ale na
ramenou předchozích obrů, a  tak někde vidíme o  kousek dále. Z  těchto
důvodů se toto sepsání nepřibližuje k  nějakému receptu, jak
jednoznačně postupovat. Nakonec nás Písmo informuje, že Božích úradků
(nebo cest) je více než (zrnek) písku na poušti (srov. Ž 139,17-18).
Také by se dalo říci, že nekonečné možnosti Boží mnohosti jsou
zrcadlovým obrazem naší neurčitosti. Předpokládám, že čtenář si z těchto
informací sám vybere to, co mu bude nejlépe vyhovovat, ale i  jeho
nesouhlas nebo výhrady mohou mu být inspirací k doplnění
a vyhledání dalších informací.
Ve 4. století v Evropě již přestávalo pronásledování křesťanů.
Křesťanství hrdinské, ale jednoduché, se postupně upřesňovalo. Nehrozilo
již nebezpečí, a tak docházelo k určitému zvlažnění, kterému se
někteří snažili čelit vlastním řešením, spíše již zasvěceným způsobem





12
Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
života. Objevují se křesťanská společenství, kde někteří byli i se svými
sloužícími. Jednotlivci odcházeli na poušť, ale někteří si dokonce
vybrali za svou poustevnu i několikapatrový vysoký sloup. Poustevníci
se věnovali stálé modlitbě a v přísnějších společenstvích se postupně
osekávalo světské zaměření mnichů. Elegantnější je však představa,
že naše zakotvení v Bohu a modlitbách je před Boží tváří, kde teprve
dostáváme svou pravou podobu. Někteří tuto myšlenku ještě dále
stále rozvádějí. Podle vysvětlení papeže Benedikta XVI. pak: Každý
nalézá své dobro, když přijme plán, který s ním má Bůh. V tomto plánu
nachází svou pravdu a přijetím takového plánu se stává svobodným.
Věrnost Bohu je pak totožná s hájením vlastních zásad a naše
bezzásadovost, nebo dokonce zbabělost, by vlastně omezovala naši svobodu.
Teologové mají představu o  trojí existenci jsoucna, a  to vně naší
osoby, v naší mysli a v Bohu. Podle pana Einsteina víme, že
pozorovaný svět není absolutní, ale má vztahovost. Naše vnímání je dle
našich znalostí kvantové fyziky vždy ovlivněno pozorovatelem.
Přiblížením k Bohu pak lépe vnímáme okolní svět i sebe. Inspirativní je
i  podobně chápaná spiritualita času, kdy naše přítomnost je
vertikálně zakotvena v nekonečném Kristu, který je nám i vzorem.
Záleží pak na schopnosti našeho srdce přijímat jeho darování i zadávání.
Rovněž také děkovat Bohu za Jeho trpělivost i práci s námi, což
vytváří náš osobní horizontální čas. Možno se rovněž inspirovat
Breviářem (Liturgie mezidobí, Nejsvětějšího Srdce Ježíšova): Ach, můj
nejsladší Ježíši, – dárce života mého, – kterýžto plyne v hojnosti – ze studně
srdce tvého. (Bůh oživuje naši duši a ta následně dokonce i naše tělo.
V  USA to nyní dokládají statistické výzkumy  – viz kniha „Bůh se
vrací“, John Micklethweait, Adam Wooldridge, vydal Stanislav
Juhaňák – Triton, ISBN 978-80-7387-696-8.)
Na západě poušť neměli, a tak později irští mniši volili široké moře
a vzdálené ostrovy. Někteří již nebojovali se zlými duchy na poušti,
ale ve společnosti. Mezi nimi vynikal známý sv. Martin, který může
být pro mnohé stále velice inspirativní. Asi tak dovedl velmi dobře
zúročit svou nedobrovolnou účast v armádě.
Křesťanství se tak začalo dělit na dvě organizační formy, a to
všeobecnou a  mnišskou. Ta obecná má farnosti, děkanáty, vikariáty,





13
Úvod
biskupství atd. Řády mají své samostatné organizace, které se ještě
dělí na ženské a  mužské a  vesměs podléhají papeži. Třetí cesta byla
vždy poněkud problematičtější, i když se čas od času vyskytovaly
snahy zobecnit požadavky, které by měly platit pro všechny křesťany.
Původně se jednalo zejména o  kajícníky s  odvoláním na text Písma:
„Neste břemena jedni druhých“ (Gal 6,2). S velkým zpožděním se pak
objevují III. řády pro laiky.
Řeholní řády mají zpravidla charisma z doby svého vzniku. Obrana
proti ariánství vyvolala představu Krista vševládného (tj. Pantokrator).
Teprve později se sv. Františkovi podařilo určité zlidovění, a to i včetně
známých jesliček. Řeholní řády jsou proto velmi rozdílné. Ve starších
byla základem zejména bázeň před vznešeným Hospodinem a  cesta
bdělosti. Benediktini již měli heslo: modli se a pracuj. Jejich spiritualita
byla radostí z  tvůrčí práce, vzájemného požehnání, denního rytmu
chválení Pána prací a modlitbou a dbali na správnou míru
i přiměřenost ve sjednocení s Bohem. Z tohoto hlediska byla nadměrnost
asketických snah považována nejen za nepřiměřenou, ale dokonce i za
vybočenou (srov. Spiritualita stvoření, Anselm Grün – Alois Seüferling).
1.1 Svatolazarská spiritualita
Kromě mé vazby na déletrvající sousedství minoritského kostela sv.
Jakuba v Praze, a tak i na spiritualitu sv. Maxmiliána Kolbeho, je moje
zakotvení ve svatolazarském řádu. Směrodatná je pro mne zejména
tato spiritualita. Svatolazarský řád se staral o  malomocné ve Svaté
zemi již v  polovině prvého tisíciletí. Během křížových výprav byli
takto postižení přeřazeni pod jurisdikci tohoto řádu. Z hygienických
důvodů byly špitály pro malomocné vždy až za branami města, a to
po směru převládajícího větru. Vzhledem k pomalu postupující
chorobě byli pověřováni i bojovými úkoly, a tak se tento řád tak stal
rytířským. Vzhledem k  neblahé perspektivě své choroby vynikali
mimořádnou statečností.
V tomto období se lepra rozšířila po celé Evropě. Po porážkách ve
Svaté zemi založili v Evropě spoustu špitálů a dali tak jméno lazarům





14
Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
i lazaretům. V Praze po jejich špitálu zbyla jen Lazarská ulice. Objekt
časem zvaný Curia leprosorum, ecclesia S. Lazari inter lepros (1) je
zmiňován již roku 1234 (2), kdy se uvádí, že od neznámého času měl
ve špitálním kostele sv. Lazara duchovní službu zderazský klášter
Strážců Božího hrobu.
Základní spiritualitou bylo sebeobětování trpícím údům Krista, tj.
těm nejubožejším – „Budeš milovat Pána Boha svého celým svým
srdcem a  bližního svého jako sebe samého ...“. Jedná se o  objevování
Krista v milosrdenství k trpícím údům jeho mystického těla.
Závazkem je služba nemocným, malým a poníženým. Je zajímavé, že
podobně to bylo i u františkánů. Rovněž sv. František na počátku svého
obrácení pečoval právě o  malomocné, a  podle jeho vlastních slov  –
hořké se mu stalo sladkým.
Duchovním protektorem sjednoceného svatolazarského řádu je
v době tohoto sepsání Jeho Blaženost Řehoř III. (Gregorius III.),
který je řecko-katolickým patriarchou Antiochie a celého Východu,
Alexandrie a Jeruzaléma. V rámci jeho péče o duchovní růst svěřeného
řádu má na tuto činnost jasný křesťanský pohled. Ten se poněkud liší
od západního teologického myšlení, které např. u svátostí někdy
vnímá spíše jejich právně prováděcí charakter. Můžeme se tak nechat
poučit jeho požehnáním k vydanému řádovému Malému ofi ciu:
Modlitba je základním pokrmem každého křesťana, je to jeho
každodenní chléb. Výběr modliteb, žalmů a invokací je promyšlený.
Oslovil mne také název poslední části „Modlit se po celý život“. Skutečně
není pro členy řádu vždy snadné odříkávat nebo slavit toto předložené
ofi cium. Právě její závěrečný text ukazuje cestu, po které je nutno se
ubírat, abychom naplnili učení našeho Pána Ježíše Krista, velkého
učitele Boží, lidské, křesťanské a  univerzální modlitby Otče náš. Je to
modlitba všech dětí této země, neboť je to modlitba k samotnému Otci,
našemu Stvořiteli, a  k  našemu Spasiteli. V  této souvislosti bych chtěl
uvést dvojí poučení.
– První je od sv. Basila Velikého: Říká, že je třeba žít v ovzduší modlitby
a spojovat modlitbu s činností a činnost s modlitbou (to je heslo „ora et
labora“ řádu sv. Benedikta, žáka sv. Basila). To znamená, že celý život
musí být neustálou modlitbou (Kázání o duchovním boji, 3).





15
Úvod
– Druhé poučen í je od Origena: „Modli se vždy; ten, kdo spojuje
modlitbu s povinnou prací a povinnou práci s modlitbou, dodržuje
přikázání modlit se neustále. Tak je život spravedlivého a zbožného
člověka velkou modlitbou. A  to, co modlitbou nazýváme, k  tomu patří“
(De oratione. 12).
To vše je zaměřeno na posvěcení času. Modlitbou neurčitý čas
člověka (chronos) vstupuje do času Boha (kairos) a náš život je tak
proniknut životem Boha živého a životodárného. To je ostatně cílem
lidových prostředků ustavičné modlitby  – růžence na západě a  Ježíšovy
modlitby na východě.
Díky tedy za Malé ofi cium. Končím invokací často opakovanou při
našich východních liturgických obřadech: „Pamatujíce na naši Paní,
přesvatou, neposkvrněnou, nade vše požehnanou, slavnou Matku Boží
a  všechny svaté, svěřme sebe samé, svěřme se navzájem, svěřme celý
svůj život Kristu, našemu Bohu.“
Toto poučení pak končí svým apoštolským požehnáním
(Damašek, 15. října 2009).
Při porovnání se současnou západní teologií, která je často příliš
rozkošatělá a rovněž i s překombinovanými pomocnými
konstrukcemi, si můžeme připomenout i papeže Lva Velikého. Ten
konstantinopolskému hierarchovi napsal v  roce 449 skvělý dogmatický list.
Byla to tehdy velká změna, kdy západ nově učil východ. Tehdy se
řecké knihy překládaly do latiny, ale nikoliv naopak. V  tomto listě
Eutychův blud nejen odhalil, ale i  odsoudil a  přiložil nauku o  jednotě
osoby ve dvou přirozenostech.
Vycházel z Nicejského vyznání kréda a zrození Ježíše Krista. Obě
přirozenosti jsou úplné a nesmíšené. Slovo působí jako osoba
v božství a od okamžiku vtělení rovněž v lidství. Dikce dopisu je jasná a při
své hloubce zdánlivě jednoduchá. Lidské úkony i  utrpení patří tak
osobě Slova. Naopak člověk pak v Kristu směřuje k Bohu. Tak došlo
ke spojení předností alexandrijské i  antiochijské christologie,
kterému již poněkud předcházel Tertulián (3).





16
Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
1.2 Obecně o modlitbě
Již ve Starém zákoně se dozvídáme, že Hospodin má svůj dům
modlitby (podle židovských překladů se modlí v  domě své modlitby) (srov.
Iz 56,7). Chrámem je podle Nového zákona však celý Kristus, tj. i se
svou církví. Nemáme však být na sebe domýšliví. Můžeme si
připomenout, že mnozí ve svém špatném stavu, případně i v horečném deliriu,
nemohou najít slova modlitby, která by se chtěli modlit. Nejsme však
jen to, co je na obrazovce naší mysli. Duch svatý je nositelem této
vzájemné modlitby, ke které se připojují modlitby křesťanů. Je dáváním
i zadáváním křesťanům na spoluúčasti budování nebeského Jeruzaléma.
Z tohoto pohledu možno také trochu rozumět sdělení Nového
zákona, že sv. Jan Křtitel je největší z  těch, kteří se narodili z  ženy
(srov. Mt 11,11). Také i  upozornění, že lidé se musí znovu narodit
z vody a Ducha sv. Možno opět připomenout: Dovedl je až k území své
svatyně, na tu horu, kterou utvořila jeho pravice – viz Ž 78,54.
Osoba po křtu zůstává, ale mění se lidská přirozenost. Následně se
stále má zdokonalovat naše osobnost přeprogramováním
z původního animálního zaměření na Boží program. Původní asymetrie
zrcadlového Božího obrazu (Nejsvětější Trojice) se takto mění postupným
začleňováním se do mystického těla Krista s  pomocí naší nebeské
matky Panny Marie a Ducha sv. To je cesta pro všechny věřící.
Liturgické modlitby jsou toho jen součástí. Slovo se stalo tělem, abychom
měli „účast na Boží přirozenosti“ (srov. 2 Petr 1,4). Vyšší skutečnost
včetně začleňování předmětných výdobytků však není světskému
oku zcela zjevná. Nicméně se o tuto cestu usilovně snaží jednotlivci
i celé skupiny křesťanů.
Vyšší a  hlubší formy řeholních spiritualit z  hlediska světské
činnosti zpravidla představují poněkud pasivnější formu, tj. nikoliv
rovnováhu mezi modlitbou a prací. Snaha o dokonalou modlitbu je však
velmi tvrdým bojem a možno připomenout i noční zápas praotce
Jakuba, ze kterého nevyšel bez svého zranění.
Světsky neaktivní forma zbožnosti je pro obyčejný život laiků
mnohdy svůdně lákavá, ale do života v běžné společnosti se pasivita
jaksi nehodí. Řády však původně nabízely velmi náročnou křesťanskou





17
Úvod
cestu, která byla spíše pro tvrdé muže. Při této příležitosti možno
připomenout i našeho Pána, který apoštolům okázale myl nohy, ale Jeho
nohy však omyla svými slzami tehdejší polepšená hříšnice. Jeví se tak
odlišnost ženské a  mužské spirituality, která připomíná i  podobný
rozdíl techniky zpěvu.
Je zásadou: jak se modlíme, tak i žijeme. Možno připomenout
i Katechismus katolické církve (někdy dále jen KKC) 2742: „Bez přestání
se modlete“ (srov. 1 Te 5,17). „Děkujte stále Bohu Otci za všechno ve
jménu našeho Pána, Ježíše Krista“ (Ef 5,20). ... „Nebylo nám
přikázáno stále pracovat, bdít a postit se, kdežto stálá modlitba je pro nás
zákonem“ (Evagrius Ponticus, Capita practica ad Anatolium, 49: PG 40,
1245C). ... KKC 2745: ... Možno opět zdůraznit: „Neustále se modlí
ten, kdo svou modlitbu spojuje se skutky a skutky s modlitbou. Jenom
tak můžeme pokládat zásadu neustálé modlitby za uskutečnitelnou“
(Origenes: De oratione, 12).
Jde o křesťanský způsob života, kde je rovněž důležité zaměření na
pomoc potřebným. Zároveň se však oživuje pokračování sporu mezi
Martou a Marií. Je velmi pozoruhodné, že Marta již tehdy dobře
věděla, kdo Kristus skutečně je. Ten však po Marii pomoc nechtěl, a tak
respektoval jejich odlišnost. Rovněž i my se musíme vyrovnat s touto
skutečností. Je pak na každém, aby si našel své místo a tvůrčím
způsobem řešil vhodný kompromis a svou spiritualitu. Možno např.
jmenovat františkánský kontemplativně aktivní řád, kde se podle tohoto
vzoru kdysi dokonce vzájemně střídali. Nejde však o to, že by to bylo
půl na půl, ale plně oboje. Zajímavý pohled na tento problém měla bl.
Marie Tereza Scrilli (1825–1889): Opouštím Boha v kontemplaci
Lazarovy sestry Marie, abych jej nalezla v pečlivě konaných povinnostech
Marty. Bůh miluje to, když se přestaneme těšit v něm, abychom se pro
něj namáhali a potom se vrátili a v něm si odpočinuli.
1.3 Obecně o spiritualitě práce
Dlouho převládala představa o  ukončení stvoření s  tím, že Kristus
měl vše pokažené pouze napravit. Takto inspirovaná křesťanská





18
Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
spiritualita se spíše snažila j en o jakési dosažení stálé neděle
nebeského Jeruzaléma. Také víme, že s fundamentální starozákonní
představou o sedmém dni klidu se Kristus neztotožnil a následně měl
s tehdejšími židovskými vládci velké problémy. Nelze pominout ani
určitou setrvačnost pohanské představy, že na Olympu si bohové
v nekonečných radovánkách stále radostně žijí.
Teologové dlouho nerozuměli výroku našeho Pána: Můj Otec
dosud pracuje a já také pracuji“ (Jan 5,17), nebo podle ekumenického
překladu: Můj otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji. Podle
současné představy přišel nejen vše obnovit, ale i dovršit celé stvoření.
Podrobně se tím zabývá i KKC. Některé starší řády však staví více na
Bohu Tvůrci než Vykupiteli, nehledě již na Posvětiteli a  Dovršiteli
(dále viz bod 5. 1).
Dokonalým tvorem je teprve pravý Bůh, zrozený v srdci času
z Neposkvrněné, jako pravý člověk – Ježíš Kristus, který je pro nás
(v Duchu svatém) stále inspirující skutečností, přímo druhým Adamem. To
však ovlivňuje nejen naše představy o čase. KKC pak podrobně
rozvádí některé tyto skutečnosti.
1.4 Obecně o spiritualitě času
Další níže uvedené kapitoly, zejména pak desátá, se podrobně věnují
našemu času v Bohu. Možno dodat, že čas, podobně jako další
stvoření, má stopu Boží. V  zásadě se jedná o  účast na působení Ducha
svatého, a tím o naši spoluúčast na životě Nejsvětější Trojice, a to
v celém Kristu. (Duch sv. spojuje církev v  jedno tělo a  Kristus je jeho
hlavou.) Podle současných západních odborníků se interakce
křesťanů s  trojjediným Bohem děje v  rámci vnitřního života Nejsvětější
Trojice. Jinak by podle nich nemohl být Bůh transcendentní. Žalmy
také učí, že Hospodin je naše píseň a radost z něho je naše síla.





19
Úvod
1.5 Zakotvení církve v Nejsvětější Trojici
Ducha sv. v  Písmu nazývají odborníci Darem, a  tento vnitro-božský
dar vyžaduje, aby v Trojici byl někomu darován. K tomu jsou zapotřebí
odlišné osoby (Dárce, Obdarovaný a Dar). Bůh Otec je zejména láska,
která potřebuje od věčnosti toho druhého. Trojice je tak nezávislá na
stvoření. V  hypoteticky opačném případě by jedno-osobový Bůh byl
závislý na stvoření, a tak by byl jen součástí takové společné množiny.
Obdarovaným je Syn, který vše dostává od Boha Otce, ale
samozřejmě kromě nesplozenosti osoby Boha Otce. Ten vše z lásky vrací,
a tak je jednak prvním obdarovaným, ale i druhým dárcem. (Nutno
uvažovat další vztah, a  to v  Duchu sv. celého Krista, tj. včetně jeho
mystického těla  – církve.) Duch sv. je v  Trojici vzájemným darem
Otce i Syna, a tak třetím v tomto zjednodušeně předpokládaném
pořadí. Zrcadlové sebedarování Trojice je ke stvoření, a  to zejména
k člověku. Duch sv. se takto ze třetího místa dostává touto inverzí na
prvé místo. Stvoření v Kristu by s pomocí Ducha sv. mělo
participovat na věčném obdarovávání Boha Otce a Syna Duchem svatým.
Z  Písma víme, že nakonec bude Bůh všechno ve všem. Je to nad
naše chápání, ale jako podobenství možno zjednodušeně uvést, že
celá matematika je v  přírodních zákonech a naopak. Podle
východních pohanských představ je lidská duše slepencem vlastností
a rozpustí se ve vyšší skutečnosti, podobně jako kapka medu v moři. Podle
sv. Jana a  podle Nového zákona možno s  naší omluvou uvažovat
o Bohu i z hlediska předmětností, tj. že Trojice je jedno, což je nad
hranicí našich představ. V našem Bohu je tak spousta místa. V jakési
nirváně se nerozplyneme, ale naopak budeme mít dědický podíl na
jeho nekonečných dokonalostech. Trojici se nic nepřidává a dále
stále zůstává dokonale nezávislá. (Níže je uveden určitý pokus
o vysvětlení pomocí podobenství o  nekonečné množině s  nekonečnou
mohutností  – viz kapitola 2. 3.) My máme Krista nejen následovat, ale
přímo se s ním spojovat (obléci se v Krista atd.). Tuto skutečnost již
předjímáme ve mši svaté, kdy se Kristus obětuje Bohu celý, tj. i se
svou církví. (Z tvé štědrosti jsme přijali chléb, který ti přinášíme, atd.)
Kristus je nejen naší hlavou, ale i naším stálým veleknězem.





20
Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
Církev je mystické tělo Krista, kde máme vztah k ratolestem
stromu kříže s pečetí vykoupení naším Pánem. To pochopil již náš císař
Karel IV. a  ve svém životopise uváděl, že naše potrava se stává naší
součástí, ale v případě eucharistie je tomu právě zcela naopak. (Naše
původní lidská asymetrie se tak m ění k  symetrii ke Kristu.) Možno
připomenout i výrok Krista v Písmu, že plnění Boží vůle je jeho
pokrm (viz J 4,32-34): On jim řekl: „Já mám k nasycení pokrm, který vy
neznáte.“ Učedníci si mezi sebou říkali: „Přinesl mu snad někdo něco
k jídlu?“ Ježíš jim řekl: „Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě
poslal, a  dokonal jeho dílo.“ (Asymetrickou energetickou záhadnost
možno přirovnat k naší radosti při výhledu z fyzicky těžko
dostupného kopce nebo po dokončení náročné práce.) Stejně tak je to
i v případě modlitby. Zajímavý je opačný pohled podle sv. Augustina Datus
est diabolo in cibum peccator, tj. hříšník je dán ďáblovi za pokrm.
Jak již uvedeno, Starý zákon spojuje Hospodina s  domem jeho
modlitby (srov. Iz 56,7). Ježíš Kristus se modlí ke svému Otci a Nový
zákon to na mnohých místech popisuje. My se máme k modlitbě
našeho velekněze Ježíše Krista připojit. Možno také připomenout
velké zklamání našeho Pána v  Getsemanské zahradě, kde se k  jeho
modlitbě apoštolové nepřipojili. Měli bychom to vynahradit, a  to
i s představou pokračování Getseman ve stále pokračujícím
pronásledování církve. To nejen trvá, ale dokonce se stále zvětšuje. Počátkem
třetího tisíciletí odborníci předpokládají, že každý rok zahyne pro
víru 100 tisíc věřících křesťanů, ale podle některých až 170 tisíc.
Ježíš daroval sv. Ducha apoštolům a  ti zase dalším. Sv. Jan psal
o  pramenech živé vody, které budou vycházet z  věřící církve skrze
Krista. Jedná se nejen o křest (srov. Mat 28,19), svěcení, biřmování,
učení atd. Sv. Marek uvádí příslib inspirace Duchem sv. při odpovědi
věřících před soudem (srov. Mar 13,11). Sv. Lukáš mluví o Duchu sv.
jako o ohni.
Hřích však znamená opak, a  podle odborníků je to zakřivení do
sebe. Angličtina je v  tomto případě odvozená od  latiny, a  pro slovo
„křivka“ nebo „zakřiviti“ má slovo curve a pro „zakřivený“ pak
curved. V češtině to zní velmi pregnantně. Mystické tělo našeho Pána je
tak sice bolestně zraněno, zjizveno a  staré rány se ozývají při každé





21
Úvod
změně společenského počasí. Nicméně nekonečná Boží síla je zcela
uzdravující a po ranách osudu a nepřátel zůstávají slavná stigmata.
Naše modlitby, spiritualita práce i další služba by tak měla být
podílem na tom, že Duch sv. je darován Bohu Otci skrze Ježíše Krista.
Život daru je, aby byl darován. Duch sv. chce být darován a  my se
máme učit tak jednat dle svých schopností. Proto darování se Ježíši
nelze oddělovat od působení sv. Ducha. Život v Duchu sv. je také
nesmírně plodný a je závdavkem Božího království. Duch sv. je věčnou
radostí celé Trojice.
Jsme sice jen hliněné nádoby, ale máme být způsobilí k naplnění
Boží milostí, kterou máme odpovědně spravovat. Nicméně i  naše
způsobilost je odvozená, ale i  tak je nám prokázána čest s  pomocí
Ducha sv. v  Ježíši Kristu sloužit Bohu Otci, a  tak se účastnit života
Nejsvětější Trojice. Máme si však být s pokorou vědomi, že náš život,
schopnosti, zdraví i okolnosti nejsou zcela v naší moci. V těchto
souvislostech je vhodné si připomenout, že Duch sv. je dárcem života,
což se také pravidelně modlíme. (Níže je rozveden i podobný
kybernetický problém.)
Dávání je spojeno nejen se zadáváním, ale i způsobilostí dar
přijímat. Pokud obdarujeme potřebného, pak také i my máme být
schopni zpětného obdarování, i když se jedná jen o ovoce jeho kříže,
slabosti či chudoby. Vzhledem k  soucítění Trojice s  naším nesením
kříže se pak rovněž jedná o radostnou porodní bolest z našeho
rození se pro Boží království. Ukřižované Slovo můžeme proto slyšet
i jako Nářek.
Z toho vyplývá vzájemná vztahovost a požehnání. Chorobou naší
doby je ztráta vzájemných vztahů. Lidé ztratili vztah k sobě
i k tvorstvu, a tak kloužou od jednoho vztahu ke druhému – aby vůbec
pociťovali sami sebe. Potřebují-li však vztah k nějakému člověku, pak
tohoto člověka spíše využívají, nebo dokonce vykořisťují. Podobný je
pak postoj k věcem i přírodě.
Je poučné, že řešení problému mezilidských vztahů má počátek
v nedocenění vlastní hodnoty, která je u Boha. Ten netrpělivě
vyhlíží na návrat svých ztracených adoptovaných synů. Povolal nás nejen
k životu na této zemi, ale i do Jeho království a my máme nejen pečeť





22
Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
Božího vlastnictví. S tímto předpokladem musíme jednat i se svými
bližními.
Současné sekulární tendence jsou  posunem nejen k 
individualismu, ale i k samostatnému životu jedinců, což je v ostrém protikladu
ke starým zvyklostem. Nyní lidé bydlí a  žijí spíše zcela samostatně
a komunikují hlavně se svým počítačem. Pokud jim něco
nevyhovuje, pak mohou změnit nejen zaměstnání, ale i své bydliště. Mají sice
přátele, ale z  těchto důvodů jen přechodné a  povrchní. Pohybují se
pak spíše ve své vlastní virtuální skutečnosti.
Rovněž této problematické lidské nezakotvenosti se týká soupis
tohoto pokusu hledání a tápání, o kterém se můj přítel vyjádřil, že
přemírou informací se v negativním smyslu přibližuje Legendě aurea od
Jakuba de Voragine. Hledání je však vždy problematické a je
zapotřebí spousta informací. K tomu může trochu pomoci i tento spis, který
však nemíní konkurovat vědeckým knihám odborníků ani zbožnosti
nějaké prosté starší paní.
Příklady pomoci potřebným se mohou vypravovat. V průběhu
našeho životního příběhu je pak zakoušíme. Jedná se tak o  prolínání
teorie a praxe. Naše životní cesta není pohodlná dálnice, ale pracné
hledání a  dokonce spíše orientační závod zarostlým terénem, snad
i trním a kopřivami. Podle Písma je však sám Bůh touto cestou.
Z celkového pracného tápání se mně jeví inspirativní zkušenost sv.
Bonaventury o spiritualitě současné dvojí cesty. Jedná se o vlastní očištění
a  doplnění Kristovým světlem, které nás uschopňuje lépe si na vše
posvítit a lépe tak vidět. Pak můžeme vkládat své nohy do Kristových
stop se skloněním se k  chudým a  trpícím. Je to pohyb srdce včetně
našeho darování. Nakonec i papež má titul služebník služebníků
Božích a takový úkol mají i andělé.
Vzorem nám tak mohou být i  andělé. Františkánský serafín má
jednu dvojici křídel sepnutou v modlitbě, druhou v pokoře zakrývá
tělo a třetí používá ke hbité službě za současného nesení kříže našeho
Pána. Tuto kombinovanou současnost můžeme ještě dále řešit podle
inspirace dalších kůrů andělů. Síly např. představují duševní sílu
spojenou s  držením se Boží skutečnosti, i  když jednotlivé myšlenky se
pohybují různými směry i úkoly.





23
Úvod
Jan Cassianus , který utekl od alexandrijského patriarchy Th eofi la
pod ochranu papeže Inocence I., je hned po sv. Augustinovi
pokládán za nejvýznamnější tehdejší osobnost západní církve. Měl
představu obrazu lidské mysli jako mlýnských kamenů, které voda (nápory
mysli) stále pohání a na našem svobodném rozhodnutí je, zda vložíme
dobré zrno, nebo plevel. Jedná se o velmi zajímavé řešení naší
roztěkané mysli. Zemřel kolem roku 435 a záhy byla uznána jeho svatost.
(Nápory naší mysli jsou také závislé na příslušném naladění na
vhodný program.)
Zajímavé je františkánské připomenutí, že nám pomáhají andělé.
(Celano, 197): Anděly, kteří s námi stojí v bojích o spásu a kteří s námi
kráčejí uprostřed stínů smrti, (...) je třeba ctít i  jako průvodce i  jako
ochránce. Jejich oči nemáme nikdy urazit, v jejich přítomnosti
nemůžeme dělat nic, co bychom nemohli dělat i před lidmi.
Tr ů ny pak inspirují laskavé spočinutí v milosti Boží. Je zajímavé,
že sv. Bonaventura řadil dominikány a františkány
k cherubínskému řádu. Oba totiž usilují o  poznání Boha a  úzké spojení s  ním
v  milosti. Kdo jen věří, má sice ctnost víry, chybí však lesk, který
teprve všem ctnostem propůjčuje plnou krásu. Bůh stvořil rozum,
který o  něm přemýšlí. Kdo je spojen s  Bohem ve víře a  lásce, ten
usiluje vnitřně o to, aby jej lépe poznal, více chápal a hlouběji
miloval. Tato dynamika je vlastní víře samé, protože víra je poznáním
Boha.
1.6 Shrnutí
Ježíš se narodil v Betlémském chlévě a podobně i v našem srdci.
Tenkrát se Panna Maria pečlivě starala o znečištěné pleny, ale daleko
horší práci má s námi. Ve spolupráci s Boží milostí máme se však snažit
tento Betlém proměnit v Nebeský Jeruzalém.
Při křtu jsme se znovu narodili a změnila se nám naše přirozenost.
Při stejné osobě však máme nemalou práci s  naší osobností, kterou
máme přeladit či přeprogramovat na nový Boží program, který je pod
Jeho ochranou.





24
Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
Františkáni upozorňují (2 Celano, 118), že žádný se nemá pokládat
za Božího služebníka, dokud neprošel vítězně pokušeními a strastmi.
Překonané pokušení je jako prsten, jímž se Pán s duší svého služebníka
zasnubuje. Mnozí si zakládají na dlouholetých zásluhách a  radují se
z toho, že nemusejí přestát žádné pokušení. Nechť však vědí: Pán bere
v úvahu jejich slabost, neboť už před pokušením by strachem padli. Kde
nebylo třeba těžce bojovat, není dokonalých ctností.
Dovídáme se, že jako část mystického těla Krista jsme Božím
chrámem, což je nad naši představivost. Máme být nejen pečlivými
kostelníky tohoto chrámu, ale pokud možno být s pomocí Panny
Marie v lepším kontaktu s Duchem svatým, který stmeluje křesťanskou
obec v celého Krista. To je však práce – jako na kostele.
Sv. František doporučuje (List všem věrným křesťanům, 5b):
Mějme lásku a pokoru a podporujme druhé (Tob 4,11), neboť to obmývá
duše z  poskvrn hříchu. Vždyť lidé přijdou o  všechno, co zanechají na
tomto světě; s sebou však ponesou odměnu za lásku a za to, co rozdali;
za to dostanou od Pána odměnu a štědrou odplatu.
(Nepotvrzená řehole, 9): Bratři, kteří na sebe berou starost sbírání
almužny, dostanou za to velkou odměnu; také dárcům dávají
příležitost, aby si získali zásluhy, neboť všechno, co lidé na tomto světě
zanechají, zanikne, avšak za lásku a almužnu, které udělili, dostanou
odměnu od Pána.
Víme však, že neporoučíme větru ani dešti, a tak si máme
uvědomit, že vše nezáleží jen na nás. Máme se však držet určitých zásad
a možno opět připomenout i františkány (4).
Možným naším řešením může být i panelová spiritualita. Řízení
moderního letadla vyžaduje sledovat rozsáhlý panel různých ukazatelů
a přepínačů. Domnívám se, že podobně máme vhodně používat celou
škálu různých spiritualit a naše roztěkané myšlenky řešit jako jednotný
panel. Rozsáhlý výčet bázně před Hospodinem v Písmu máme
doplňovat představou dychtivostí vyhlížejícího otce na návrat ztraceného syna
a s předpokladem mimořádně silné nezměrné Boží shovívavosti, která
úpěnlivě hledá své ztracené děti. Spiritualizace našeho života může být
i současnou ritualizací. Bůh je nezměrnou silou, která dokáže sjednotit
a spojit všechny zdánlivě neřešitelné protiklady naší dobré vůle.





25
Úvod
Velmi zajímavý je františkánský požadavek radostného
křesťanského optimismu. To je velmi důležité doporučení, zejména v  naší
české kotlině, kde převládá příslovečná „blbá nálada“ (5).
1.7 Poznámky k později zaznamenané ústní Tóře (6)
Tento spis zmiňuje i některé části později zapsané ústní Tóry. Podle
tradičního hebrejského výkladu je totiž Tóra ve Starém zákoně
uvedena v plurálu. Určitý problém je v nedostupném, nebo možná
i dosud nezpracovaném tzv. novočtení, tj. z hlediska Nového zákona. (Za
chybu se totiž považuje pohled na Nový zákon přes brýle Starého
zákona.)
Z těchto důvodů jsou některé postřehy uvedeny jen okrajově. (Pro
zachování autenticity jsem se pokoušel zachovat původní větná
uspořádání, a to včetně jejich citace Písma.)
Modlitba jako služba srdce nastoupila po zničení Chrámu místo
původní obětní bohoslužby (srov. PIRKEJ AVOT – Výroky otců,
Komentář, kapitola I). Dále se dodává, že avoda zde stojí ve významu práce
jako taková, např. orba, setí, sklizeň apod., protože touto prací se člověk
podílí na Božím díle stvoření, neboť je řečeno (Gn 2,3) ... „který stvořil
Bůh ke konání“  – tzn. že člověk pokračuje v  konání a  tím přispívá
k  nápravě světa. Díky skutkům milosrdenství, které člověk koná vůči
svým bližním, neboť je řečeno (Ž 89,3): „Bude obrácením zbudováno
věčné milosrdenství“. Jejich učenci také prohlásili: Skutky
milosrdenství jsou významnější než poskytování almužen, neboť tou poskytujeme
pouze peníze, zatímco skutky milosrdenství poskytují více (útěcha
truchlícím, navštěvování nemocných apod.), almužna je jen pro chudé,
skutky milosrdenství pro chudé i bohaté, almužna jen pro živé, ale
skutky milosrdenství pro živé i mrtvé.
Věřící také nemají být jako služebníci, kteří slouží pouze za mzdu,
ale jako služebníci, kteří na mzdu nečekají. Má se sloužit Bohu z lásky
a bohabojnosti a dodává se, že taková služba Bohu povznáší člověka.
Také se uvádí, že Duše a Tóra jsou podobné světlu. Duše – neboť je
řečeno (Př 20,27): Duše člověka je světlo od Boha, a  Tóra, neboť je





26
Petr J. Jílek / SPIRITUALITA HUMANITÁRNÍ POMOCI
řečeno (Př 6,23): Příkaz je svíce a  Tóra světlo. Bůh řekl člověku: Mé
světlo je ve tvé ruce – to je Tóra, a tvé světlo je v mé ruce – to je duše.
Když budeš střežit mé, já budu střežit tvé, ale když zhasíš mé, pak i já
zhasím tvé.
Svět podle nich spočívá na Tóře, na bohoslužbě a  konání skutků
milosrdenství. Důležitější než zkoumání je konání. Traktát Brachot
(17a) vysvětluje: Počátek moudrosti je pokání a dobré skutky (liší se
od Pythagorejců).
Některé části jsou málo zajímavé, nebo i  problematické (7). Velmi
zajímavé je poučení, že obavy z hříchu jsou přednější než moudrost,
ale uchová ji pouze ten, kdo podle ní žije (činí). Jinak totiž nemá trvání.
Pouze ten, jehož činy převažují nad moudrostí, si moudrost trvale
uchová. Příkazy jsou totiž nejen negativní, ale i pozitivní (viz Mišna 12).
Ústní Tóru, která byla tradována z  generace na generaci, mají za
ochranu psané Tóry a považují ji za jakýsi plot kolem Tóry. Bez
takové tradice by Tóra byla nejen špatně chápána, ale podobala by se
neohrazené vinici, s níž všichni mohou zacházet podle libosti. Podobně
i psanou Tóru by bez tradice mohl každý libovolně vykládat.
Rovněž tak vysvětlují, že desátek je plotem kolem bohatství
a chápou to ve smyslu aser bišvil tit’ášer tak: odváděj desátek, abys nabyl
bohatství. A v Midraši Mišlej (ke knize Přísloví) se říká: Když někoho
spatříš, jak udílí ze svých peněz almužnu, věz, že rozhojňuje své,
neboť je řečeno (Př 11,24): Někdo rozdává a přibývá mu stále; a také je
psáno (Mal 3,10): Přinášejte do mých skladů úplné desátky. Až bude ta
potrava v mém domě, pak to zase zkuste, praví Hospodin zástupů:
Neotevřu vám snad nebeské průduchy a nevyliji na vás požehnání? Tě c h
plotů uvádějí více: sliby jsou plotem kolem zdrženlivosti, plotem
kolem moudrosti je mlčení apod.
Mišna 20 zajímavě rozvádí, že vše je nám dáno pouze do zástavy.
Člověk je tak za vše dlužen a musí počítat s tím, že dluh bude od něho
vymáhán – bude se zodpovídat za své činy. Upozorňuje, že nad vším
živým je rozprostřena síť s odvoláním na (Kaz 9,12): Vždyť člověk ani
nezná svůj čas. Jako ryby, které se chytají do sítě.
... jako na ně i lidské syny je políčeno ve zlý čas. Zatím je krám
otevřen a kupec dává na úvěr a nežádá okamžité zaplacení, ale kniha je





27
Úvod
otevřená a ruka zapisuje. Ten, kdo si chce vypůjčit, ať přijde a vypůjčí
si, ale výběrčí obcházejí neúnavně každý den a vybírají od lidí s jejich
souhlasem i  bez jejich souhlasu. V  rámci vysvětlení se dodává, že
duše si připravují na budoucím světě hostinu z toho, co svou
námahou získaly na tomto světě.
Kapitola IV. uvádí čtyři různé způsoby interpretace Tóry, a to:
prostý doslovný; symbolický; homiletický a  mystický, tj. skrytý. Ta k é s e
uvádí, že trestem za hřích je jeho pokračování, a že takový člověk je
ponechán v moci své špatné přirozenosti a Bůh mu neposkytne
pomoc. (Ježíš však umyl nohy i Jidášovi.)
Zajímavě se také píše o bezstarostném životě bezbožníků, který je
jim vlastně ke škodě. Mzdu za dobré skutky dostávají již na tomto
světě. Naopak utrpení spravedlivých je jim k dobru, neboť je
očišťováním činí způsobilé pro svět budoucí (viz Mišna 19).
Kapitola V. uvádí, že svět je udržován v  existenci dobrými činy
spravedlivých a naopak, kdo zničí jen jednu duši z Izraele, jako by
zničil celý svět. Někteří sice dávají, ale nepřejí si, aby dávali jiní, ale tak
se dopouští hříchu za neposkytnutí almužny (viz Mišna 16).
Ta k é s e upozorňuje, že ten, kdo svádí k  hříchu mnohé, nestačí
z Boží vůle učinit pokání. Bude mu dokonce odejmuta možnost
svobodné volby, aby se nemohl rozhodnout nakonec pro pokání
a odvrátit tak od sebe trest, který si po právu zaslouží (viz Mišna 21).





28
KAPITOLA
2
VIDĚNÍ BOHA PODLE SV. AUGUSTINA
Jan 4,7-15 uvádí setkání našeho Pána se samařskou ženou: ... Ježíš jí
odpověděl: „Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se
však napil vody, kterou dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu
dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“ (Na
počátku, kdy země byla ještě pustá, se vznášel Duch sv. nad vodami.
Je zde tato vzájemná spojitost, která pokračuje v  posvěcené vodě
i křestní vodě, která ve spojení s ukřižovaným Pánem je branou
nového stvoření.)
Ve stejném duchu rozvíjí svou úvahu i  sv. Augustin: JEDNA
A  DVOJÍ LÁSKA, In Ioannis Evangelium Tractatus 17, 8 (SVATÝ
AUGUSTIN, Henri Marrou) ... Myslete bez ustání na to, že je třeba
milovat Boha a bližního: „Boha z celého srdce, z celé duše a ze vší mysli,
a bližního jako sebe samého.“ Toto by mělo být ustavičným předmětem
vašeho přemýšlení, rozjímání, vaší paměti, vašich činů, vašeho snažení.
Láska k Bohu stojí na prvním místě v řádu příkazu, láska k bližnímu
stojí na prvním místě v řádu uskutečňování. Vždyť ten, který ti lásku
uložil ve dvou přikázáních, ti nemohl uložit, abys nejprve miloval svého
bližního a pak teprve Boha; ale Bůh je tvůj bližní. Protože však Boha
ještě nemůžeš vidět, máš se láskou k  bližnímu zasloužit o  to, abys ho
spatřil. Láskou k  bližnímu očišťuješ svůj zrak, abys mohl patřit na
Boha. Janovi je to jasné: „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí,
nemůže milovat Boha, kterého nevidí“ (1 Jan 4,20). Je ti řečeno: Miluj
Boha. Řekneš-li mi: Ukaž mi toho, koho mám milovat, co jiného bych
odpověděl než to, co říká Jan sám: „Boha nikdy nikdo neviděl“ (Jan
1,18). Přesto však nejsi zcela vyloučen z patření na Boha: „Bůh,“ praví
Jan, „je láska; a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu“ (1 Jan 4,16). Miluj





29
Vidění Boha podle sv. Augustina
tedy bližního a zahleď se do sebe na zdroj této lásky k bližnímu: tam –
pokud je to možné  – spatříš Boha. Začni tedy tím, že budeš milovat
bližního: „Lámej svůj chléb hladovému, nuzné a  pocestné uveď do
svého domu, uvidíš-li nahého, přioděj ho a tvůj bližní nechť neujde
z tvé pozornosti“. „A co získáš, budeš-li takto jednat?“ (Iz 58,8). „Teh -
dy vyrazí jako zora tvé světlo“ (Iz 8,8). Tvé světlo je tvůj Bůh, on je
pro tebe „Zora“, protože vzejde, až přejde noc tohoto světa. ...(Tehdy
vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána – ekumenický
překlad.)
MYSTICKÁ ZKUŠENOST, sv. Augustin k Žalmu: In fi nem, in
intellectum, fi liis Core Psalmus)  – Enarratio in Psalmum. ... Spěchej
k prameni, prahni po prameni živé vody. V Bohu je nevysychající
pramen života; v jeho světle je světlo, které nic nemůže zatemnit. Prahni po
tomto světle: po tomto prameni a po tomto světle, jež tvé oči nemohou
spatřit, k  jehož spatření je však uzpůsoben vnitřní zrak; a  po tomto
prameni, po jeho vodě prahne vnitřní žízeň. Rozběhni se k prameni, ale
ne jakkoli, ne tak, jak by běželo kterékoli zvíře: běž jako jelen; což to
znamená: jako jelen? Nepovoluj v běhu, běž horlivě a horoucně prahni
po prameni, neboť říkáme-li jelen,


       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist