načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Špinavé peníze - Marek Juda

Špinavé peníze

Elektronická kniha: Špinavé peníze
Autor:

Kriminální román se odehrává v prostředí mezinárodního organizovaného zločinu, bank, zámořských krycích společností, internetového obchodu a praní špinavých peněz. Hlavního ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Net Marketing
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 261
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-260-0190-4
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Hlavním hrdinou autorovy prozaické prvotiny je muž "mladšího až středního věku", nazývaný Ajťák, pracující v nejmenované bankovní instituci v oddělení informačních technologií. Cestou z restaurace je Ajťák v nedalekém parku osloven dvěma policejními příslušníky, kteří ho nutí k provedení nezákonných finančních operací. Ajťák má totiž přemístit určitou sumu z jednoho účtu na druhý, za což je mu slíbena vysoká provize, která mu umožní bezpečný odchod a posléze i pohodlnou existenci v zahraničí. Tímto způsobem se Ajťák rázem ocitne ve světě, v němž různé syndikáty k dokonalejšímu organizování zločinu v mezinárodním měřítku a k výnosnějšímu zisku používají kybeterorismus, záměrně narušují internetovou bezpečnost a prostřednictvím zámořských krycích společností provádějí množství machinací, směřujících k praní prostředků získaných nelegální činností. Zároveň však Ajťák tuší, že se zaplétá do obchodů souvisejících s podnikáním ruské mafie a oprávněně se domnívá, že je touto strukturou nejen sledován, ale i ohrožován na životě. Kriminální thriller současného českého autora je situován do prostředí, v němž hlavní roli hrají často nepřehledné bankovní systémy propojené s organizovaným zločinem.

Popis nakladatele

Kriminální román se odehrává v prostředí mezinárodního organizovaného zločinu, bank, zámořských krycích společností, internetového obchodu a praní špinavých peněz. Hlavního hrdinu, pracovníka IT v bance, nutí bývalí důstojníci hospodářské kriminálky, aby jim pomáhal legalizovat výnosy z trestné činnosti. Tím spustí řetězovou reakci vedoucí k sérií vražd. Knihu recenzovali odborníci na internetovou bezpečnost, kyberterorismus, bankovnictví, IT a další obory.

Zařazeno v kategoriích
Marek Juda - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Rád bych poděkoval všem, kteří mi pomohli svými radami

při psaní této knížky nebo jinak přispěli k jejímu vzniku.

Děkuji Borkovi, panu Dvořákovi, Evě, Honzovi, Ireně, Jáře,

Jirkovi a jeho choti, panu Krušínskému, Liborovi, Martině,

Martinovi, Michaele, Petrovi, Radkovi, Renatě, Rosťovi,

Tomášovi, Vendovi a všem dalším.


Marek Juda

Špinavé peníze


Děj této knihy je smyšlený a veškerá podobnost

s reálnými osobami nebo událostmi je náhodná.

Copyright text 2011 © Marek Juda

Cover design 2011 © Rostislav Sládek

Photo 2011 © Luděk Krušínský

ISBN 978-80-260-1428-7


7

Kriket je indický národní sport

Pátek 14. května

Rána kriketovou pálkou do temene hlavy přišla z ničeho nic. Zatmělo se mu

před očima a klesl na kolena. Ještě před malou chvílí se pokojně procházel se

dvěma turistkami z Evropy po pláži lemující rozbouřené moře Bengálskéhozá

livu u indického města Puri. Jenže Ajťák byl značně tvrdohlavý v obouvýzna

mech tohoto slova. Místo, aby si lehl na zem a nechal se okrást, pokusil se vstát.

Dva menší šlachovití mladíci z blízkého Baliuparského slumu ho oběhli a jeden

z nich ho udeřil pálkou ze strany do obličeje, čímž mu zlomil lícní kost. Přeťal

také nerv zajišťující fungování poloviny obličeje a části zubů. Ani po druhé ráně

neomdlel a začal se s útočníky přetahovat o jejich zbraň. Tento konkrétní kus

pocházel z domácí výroby, takže se Ajťákovi do dlaní zabodl nespočet třísek

z jeho drsného povrchu. Zločinci se báli prodlužovat zápas, vytrhli mupál

ku z ruky a vzali do zaječích. Měl štěstí, že indickým národním sportem jekri

ket, a ne baseball, protože to už by jeho lebka nezvládla. Rychle se snášela tma.

Dusný den střídala noc. Listy palem vlály ve větru, moře šumělo a z roztržené

kůže na hlavě se řinula krev barvící vpředu i vzadu bílé tričko na rudo.

Zloději mu nic neukradli. Kdyby se jim podařilo dostat do Ajťákových kapes,

zjistili by marnost svého počínání. Nenosil u sebe peníze, mobil ani žádné jiné

cennosti. Dívky z jeho doprovodu byly fyzicky v pořádku, jen se potýkaly

s menším šokem. Pomohly Ajťákovi na nohy a odvedly ho do nejbližšíhoho

telu k základnímu ošetření. Recepční nezaváhal. Uvědomil si svou povinnost

vůči spoluobčanům, zavolal do místní televizní stanice a teprve poté prosa

nitku. Do ordinace státního lékaře již Ajťáka doprovázel televizní štáb. Když mu

lapiduch sešíval bez umrtvení rány neumělým velkým stehem, sledovalo vše

pozorné oko kamery. Přece jen není přepadení turistů v Indii tak častá událost.

O hodinu později a dvě patra výš soukromý lékař, tentokrát již bez přítomnosti

médií, odstranil z hlavy deset stehů a úhledně je nahradil dvojnásobnýmpo

čtem. Opět bez umrtvení. Ajťák oproti všem očekáváním neutrpěl otřes mozku.

Nechtělo se mu zvracet, jen necítil levou polovinu obličeje. Po dvou hodinách

od přepadení odmítl kapačku, podepsal reverz a přes protesty lékaře opustil

nemocnici.

Špinavé peníze


8

Speciální policejní skupina pod velením superintendanta Sanjaye Kumara mezi -

tím vyvíjela horečnou snahu o dopadení pachatelů a zatkla velké množstvípo

dezřelých. Celý zástup nahnala do Ajťákova hotelu k identifikaci. Přestože nebyl

schopen nikoho z nich poznat, neboť mu všichni Indové přišli jeden jako druhý,

byli dva muži vybráni, uvězněni a podrobeni výslechu.

Druhý den dorazila k Ajťákovi do hotelu opět televize. Matka jednoho zpo

dezřelých prosila, aby vzkázal veřejně policii, ať nezatýká nevinné občany. Ajťák

souhlasil a pronesl na obrazovkách v indických domácnostech své poselství:

„Police, don’t arrest innocent people.“ Nedostatek důkazů nebo přílišnápubli

cita přiměly muže zákona k propuštění obou uvězněných mužů. O týden poz -

ději a tisíc kilometrů daleko k němu přistoupil neznámý člověk, jenž ho poznal

podle fotografie v novinách. Pozdravil ho a sdělil mu, že už pravé pachatele

zadrželi. Našli u nich zakrvácené oblečení se stejnou krevní skupinou, jako je

ta jeho, a také útočnou zbraň, ocelovou tyč. Na námitku, že dostal do hlavykri

ketovou pálkou, muž jen pokrčil rameny. Zločinci byli odhaleni, čeká je přísný

trest a cizí turisté se už v Indii nemusejí ničeho bát. Ajťák si z tohoto zážitku

kromě jizev odnesl dvě ponaučení. Za prvé, že spoléhat se na policii je naivní,

protože jejím hlavním cílem je vyřešit případ bez ohledu na realitu. Za druhé,

že už nikdy v životě nechce být obětí zločinců.

Nabídka

Čtvrtek 28. října

Pokud pracujete v bance v oddělení informačních technologií, jstepravděpo

dobně mladšího až středního věku, mužského pohlaví, jste nadprůměrněinte

ligentní, podprůměrně komunikativní a téměř jistě nejste zločinec. Všechny

finanční instituce věnují velkou pozornost zabezpečení svých systémů proti

vnějším hrozbám. Je velmi těžké, až nemožné nabourat se zvenčí do těchspráv

ných počítačů. Nejslabším článkem jsou lidé uvnitř. Hlavním důvodem, pročza

městnanci IT v bankách téměř nepáchají zločiny, je to, že se na nekalou činnost

v drtivé většině případů přijde. Je to jen otázka času. Téměř vždy se dádohle

dat, kdo určitou operaci provedl. I tak je možné sebrat peníze a včas zmizet

Marek Juda


9

do země, která nemá s naší vlastí smlouvu o vydávání zločinců. Hlavnímifak

tory jsou množství ukradených peněz a také ochota dotyčného k věčnému exilu

v cizině. Pracovníci IT nemají, až na výjimky, ty správné morálně volnívlast

nosti k takto zásadní změně životního stylu, a proto je třeba tyto osoby našik

mou plochu maličko postrčit. V Ajťákově případě se to stalo v parčíku, cestou

z restaurace, kde se k němu z obou stran připojili dva pánové.

„Dobrý den, pane Novotný,“ pronesl vlídně ten mohutnější a starší. Mladší jen

kývl hlavou. Ajťák si je prohlížel s marnou snahou někam je zařadit. Oba měli

na sobě tmavé kabáty, jako nějaké uniformy. Nestáli vedle sebe, jak by se dalo

při rozhovoru dva na jednoho očekávat, ale drželi mezi sebou velký rozestup.

Starší působil uvolněným dojmem, mladší měl pokrčená kolena, jako by se

na něj chystal skočit.

„Dobrý,“ utrousil Ajťák.

„Požádám vás o pět minut vašeho času. Mám pro vás takovou obchodnína

bídku,“ pokračoval větší pán.

„Nabídku, kterou nebudete moct odmítnout,“ zašklebil se na Ajťáka ten menší.

„Děkuji, nechci,“ odpálkoval je Ajťák a pokusil se mezi nimi projít. Úspěšně

tuto taktiku používal při hovoru s nutiči od telekomunikačních firem iobskur

ních sekt. Daleko ale nedošel. Při druhém kroku se mu do žaludku zabořila

pěst menšího muže. Ajťák se zlomil v pase a během několika vteřin vyhodil

všech pět piv, jimiž přispěl k oslavám vzniku samostatného československého

státu. Starší pán se zatvářil znechuceně, mladší se hlasitě rozchechtal. Kolem se

rychlým krokem prohnala důchodkyně s nákupní taškou. „Zase ti opilci,“na

dávala. Oba muži počkali, dokud Ajťák znovu nepopadne dech. Starší mu podal

papírový kapesník, aby si mohl utřít ústa.

„Tedy ještě jednou. Rádi bychom využili vaší práce v bance pro jednuspecific

kou záležitost. Nechceme, abyste kradl cizí peníze, jen nám pomůžetepřemís

tit určitou sumu z jednoho účtu na jiné, vámi založené účty – a poté pryč

do zahraničí. Dostanete pochopitelně z této operace slušnou provizi. Celé to

nezabere ani den.“

„To nejde,“ lapal po dechu zelený Ajťák. „Přišlo by se na to.“

„Vy jste odborník. Je ve vašem vlastním zájmu zamaskovat stopy. Necháme

na vás, jak to provedete.“

Špinavé peníze


10

„To fakt nejde. Do týdne by to někdo zjistil.“

„Týden je strašně dlouhá doba a vy to s počítači umíte.“

„Něco smazat nejde. Ze systému by trčelo moje jméno.“

„Jako vocas,“ zasmál se opět mladší muž.

„Schází vám správná motivace,“ hleděl mu starší pán zkoumavě do očí. „Jakří

kají Němci: entweder, oder. Pomozte nám a přijdete si na slušné peníze.

Budete to sabotovat a odskáčete si to. Tak co říkáte naší nabídce?“

Ajťák jen mlčel. Na to se nedalo nic odpovědět.

„Ještě pro úplnost bych rád dodal, že není dobrý nápad chodit na policii.

My jsme totiž od policie.“ Starší muž vyndal z vnitřní kapsy svého kabátupouz

dro a ukázal mu služební průkaz kriminalisty. „Pokud půjdete na policii,zjis

tíme to a zabijeme vás. Když půjdete na inspekci, zjistíme to a zabijeme vás.

Jestli se obrátíte na někoho ve vaší bance nebo na ministerstvu financí, zjistíme

to a zabijeme vás. Zkuste o tom s někým promluvit, naznačit nebo jen mluvit

ze spaní a zabijeme vás. Než jsme si vás vybrali, pečlivě jsme vás prověřili.

Neustále vás sledujeme a máme ve vaší blízkosti své lidi. Máme také přátele

ve všech státních institucích, které by se mohly věnovat vaší případné stížnosti.

Nikomu na vás nezáleží, jste postradatelný. Když nebudete spolupracovat,zmi

zíte a my si najdeme někoho jiného. Vraťte se domů a přemýšlejte. Do dvou dnů

se vám ozveme s detaily naší transakce. Udělejte to správně a vyděláte na tom,

zkuste nás podfouknout a jste mrtvý.“ Na to se otočil a odešel bez rozloučení.

Mladší chlapík si chvíli prohlížel Ajťákův obličej, jako by mu chtěl vrazit ještě

jednu ránu. Pak napodobil prsty pravé ruky pistoli, udělal „puf“, zasmál se

a zmizel za svým partnerem.

Ajťák nevěřícně postával na chodníku. Za chvíli se mu podařilo dát se trochu

dohromady. Vyběhl obloukem přes trávník podél řady křoví, kolem soustavy

jezírek, kterým říkal Gabčíkovo, až k parkovišti u obchodního centra. Tam se

zastavil ve stínu za stromy a pátral pohledem po svých nových přátelích. Zahlédl

je, jak procházejí každý zvlášť hlavním vchodem dovnitř. Na moment počkal,

než se opatrně z boku přiblížil k proskleným dveřím. Bylo tam stále příliš

mnoho lidí. Pokusit se je sledovat v téhle skrumáži by bylo příliš riskantní.Vsa

dil tedy vše na to, že nejdou za nákupy, ale snaží se zmizet v davu. Oběhlbu

dovu a celý udýchaný zapadl do vchodu paneláku na protější straně. Za okamžik

Marek Juda


11

vyšel nejprve ten mladší a po něm i starší muž. Jako by se neznali. Po třiceti

metrech se potkali u modré octavie. Starší odemkl, vlezl za volant, počkal, až

se dovnitř nasouká ten mladší, a v klidu odjeli směrem do centra. Kuželysvě

tel z jejich reflektorů přeběhly po panelovém domě. Ajťák si zapsal do mobilu

poznávací značku, i když mu vůbec nebylo jasné, k čemu to může být dobré.

Nebyl žádný hacker ani neměl nikoho známého v evidenci motorovýchvozi

del. Byl to jen takový reflex získaný z televizních detektivek.

Doma se pečlivě osprchoval. Břicho ho bolelo, ale nebylo tvrdé, takže snad

nehrozilo vnitřní krvácení. Žebra zůstala nedotčena. Lehl si do postele apře

mýšlel o své situaci. Nejlepší by bylo se s někým poradit. V bance mohli mít ti

dva nějaké komplice, tam za nikým jít nemohl. Určitě si ho nevybrali náhodou.

Někdo jim ho musel vytipovat. Obrátit se na policii mu také nepřišlo jakonej

lepší nápad. Buď jsou opravdu policajti, nebo tam můžou mít někoho známého.

Třeba ho sledují. Možná i odposlouchávají. Ať se svěří komukoli, můžou se to

dozvědět. Kromě toho byl Ajťák povahou spíše samotář a své problémy rád řešil

sám.

Vzal si do postele svůj soukromý notebook, aby mu pomohl utřídit myšlenky.

Byl to jeden z mála jeho výstřelků. Vrcholný model se šasi z lehkých kovových

slitin, rychlým procesorem, přehnaně velkou pamětí i diskem, vysoce výkonnou

grafikou a velkou výdrží baterií. Vzhledem ke své profesi měl počítačnadstan

dardně zabezpečený pomocí šifrování disku s nesmyslně dlouhým kódem,nej

novější antivirus i firewall. Firemní noťas nebyl ani z poloviny tak dobrý. Nebál

se svěřit mu své nejtajnější myšlenky, protože si byl dost jistý neprolomitelností

jeho ochrany. Musí na to jít systematicky. Rozdělil své možnosti na jednotlivé

varianty a připsal k nim výhody a nevýhody.

• Policie

• Poslechnout

• Ukrást peníze a zmizet

• Dělat ze sebe blbce

• Zmizet bez peněz

• Zbavit se jich

Špinavé peníze


12

Nejjednodušší by bylo jim vyhovět, pokud by znal způsob, jak celou operaci

provést, aniž by zanechal stopy. Rozhodl se nechat tuto možnost otevřenou

pro další úvahy. Další logickou možností bylo nahlásit jejich počínání napoli

cii nebo inspekci. V životě policejní průkaz neviděl, mohl být klidně zhotovený

doma v tiskárně. Nicméně podle jejich chování usuzoval, že to nejsou úplní

amatéři. I tuto variantu nechal zatím otevřenou. Utéct do zahraničí, ať už spe

nězi, nebo bez nich, nepovažoval za schůdné řešení. Nikdy nepobýval mimo

domov déle než tři týdny v kuse. Může dát v práci výpověď nebo se začítcho

vat jako nespolehlivý blázen. Jenže kdyby se začal chovat nepředvídatelně,zna

menal by pro ně vážnou hrozbu, což by je mohlo přimět k jeho odstranění.

Zbývala extrémní varianta v podobě protiútoku. U ní bylo riziko nejvyšší.

Na druhou stranu byla zatím jediná, kdy by mohl zůstat na svobodě ve svém

zaměstnání a nemusel ze sebe nechat vymlátit duši. Když všechny ostatníme

tody zklamou, přichází na řadu násilí. Trochu ho zamrazilo. Uvědomil si,

s jakým klidem přemýšlí o dvojnásobné vraždě jako o přípustném řešení své

situace. Jenže oni mu přece vyhrožovali smrtí! Avšak na to, aby se rozhodl

pro jednu z variant, měl zoufale málo informací. Sázky byly nastaveny hodně

vysoko. Bylo nutné ty dva trochu zdržet a něco o nich zjistit. Také jim musí

nějak říkat. Nejprve ho napadly přezdívky v podobě barev, jako ve filmu

Reservoir Dogs od Quentina Tarantina. Jenže jméno by mělo něco vypovídat

o svém nositeli. Nomen omen. Rozhodl se je označit jako pana Velkého a toho

druhého, s trochou ironie, jako pana Drsného.

V jednom si udělal jasno hned. Zabít se od nich nenechá.

Praní špinavých peněz

Úterý 26. října

Muž, jehož pojmenoval Ajťák jako pana Velkého, rozjel praní špinavých peněz

vlastně náhodou. Když opustil policejní řady, založil nejprve detektivníagen

turu, ke které postupně přidal další, ne zcela legální aktivity. Výtěžky ze své

činnosti potřeboval vyčistit, byť se jednalo o částku, pro kterou by dnes nesáhl

ani do odpadkového koše. Peníze za své služby inkasoval na ruku v hotovosti.

Marek Juda


13

Cash and carry, jak to ve správném zločineckém byznysu chodí. Jenžeschová

vat balíčky bankovek je nepohodlné a nebezpečné. Existuje velké rizikookra

dení, ztráty, fyzického poškození a spousta dalších potíží. Navíc je pro transakce

v hotovosti stanoven ze zákona strop ve výši patnáct tisíc eur, do kterého spadá

i vklad na vlastní nebo cizí účet v bance. Od tisíce eur jsou finanční institucepo

vinny klienty identifikovat, aby se zamezilo rozmělňování větších částek

na menší.

Finanční instituce sledují i menší převody a vklady, než je zákonný limit, pokud

v nich vzbudí podezření. Zaměřují se zejména na odchylky od běžného chování

jednotlivých klientů. Hledají transakce, kde je problematické identifikovat

účastníky, převody, jež nejsou pro daného zákazníka typické, projevy nervozity

nebo neobvyklý doprovod při hotovostních operacích. Podezření z praníšpi

navých peněz musí neprodleně nahlásit Finančnímu analytickému odborumi

nisterstva financí. Tento úřad rozhodne, zda předá podnět k trestnímu stíhání

policii.

Pan Velký stál před problémem, jak proměnit igelitku plnou bankovek za legální

prostředky na účtu, se kterými by mohl bez obav disponovat. Snažil seroz

lousknout úplně stejný oříšek jako americká mafie v době prohibice, kdy její

pokladny přetékaly hotovostí z prodeje alkoholu, vydírání a nelegálních sázek.

Podnikal na značně konkurenčním trhu s vysokou mírou zisku i rizika. Přesto

se mu podařilo postupně vybudovat malý, ale úspěšný podnik.

Dva dny před setkáním s Ajťákem v parku se mu ozval jeden z jeho klientů se

žádostí o schůzku. Sešli se v secesní kavárně v centru. Bylo to mimo špičku,

takže měli soukromí na rozhovor. Tlumený hluk dopravy za okny překrývalje

jich hlasy.

„Dobrý den,“ přivítal pan Velký svého zákazníka. Vstal od stolu a potřásl mu

rukou. Sám se na místo dostavil čtvrt hodiny předem, aby měl rezervu propří

padné komplikace po cestě.

„Dobrý den,“ pozdravil člověk, kterého znal jako Herrmanna. Nevěděl, jestli to

má být křestní jméno, nebo příjmení. Vybavoval si ho z předchozích obcho dů

jako trochu náladového, nicméně spolehlivého partnera. Občas mu musel

Špinavé peníze


14

vysvětlit omezení jejich oboru, protože očekával výsledky hned. Na druhou

stranu zatím nikdy nesmlouval o výši provize ani nevyhrožoval fyzickýmnási

lím. Mluvil s téměř neznatelným měkkým přízvukem někoho, pro něhož není

čeština rodný jazyk, ale kdo ji používá denně po mnoho let a dává si pozor

na správnou gramatiku. Středně vysoká postava, střední věk, slušné, alenikte

rak nápadné oblečení. Na první pohled vypadal jako manažer na schůzce

s obchodním partnerem, což také byl. Pan Velký ho tipoval na bývalého

příslušníka některé z tajných služeb, takže se ho moudře nepokusil sledovat ani

o něm sbírat informace. Vycházel z předpokladu, že by se o tom Herrmann

dozvěděl, což by mohlo narušit jejich doposud skvělé vzájemné vztahy,pří

padně také jeho vlastní tělesnou integritu. Po obvyklých banalitách na úvod

a objednání espresa pro pana Velkého a cafè latte s dvojitou mléčnou pěnou ačo

koládou pro Herrmanna se dali do práce.

„Musím vás pochválit za spolehlivost, s jakou jste přistoupil k našim dvěma

posledním zakázkám,“ mazal Herrmann med kolem úst panu Velkému, jenž se

spokojeně tetelil.

„Dělám, co je v mých silách,“ odpověděl skromně.

„Kdyby tak všichni plnili své závazky alespoň z poloviny jako vy. Obchod by byl

mnohem snazší a naše životy jednodušší,“ básnil Herrmann.

„Děkuji. Vážím si vaší spokojenosti.“

„Rád bych naši spolupráci prohloubil. Ty předchozí zakázky byl jen takový test.“

Pan Velký se zarazil. Pokud bylo dvacet milionů test, co je pak opravdový

obchod? Herrmann se usmál nad jeho překvapeným výrazem. Pomaluusrká

val kávu s malíčkem vytrčeným do strany, jako nějaký zdegenerovaný šlechtic.

Bavilo ho lidi napínat. Když ho nechal dostatečně vycukat, vytáhl z náprsní

kapsy zlaté pero a napsal na obal od cukru číslici 300. Otočil papír k panu

Velkému, počkal, než informaci vstřebá, a pak obdélníček spálil v popelníku

na stole. Zahořel malým plamenem, aniž by vzbudil pozornost obsluhy nebo

dalších hostů. Herrmann jeho zkroucený popel rozmělnil spodní stranouzla

tého zapalovače. Pero i zapalovač vrátil elegantním pohybem zpět do náprsní

kapsy černého obleku. Pan Velký si pečlivě prohlížel jeho obličej, zda v něm

nenajde náznak, že se jedná o vtip. Nic takového neobjevil. Jen stín pobavení.

Marek Juda


15

„To poněkud přesahuje naše současné kapacity,“ prohlásil váhavě pan Velký.

„Je mi to jasné. Bohužel, zrovna nám vybouchnul dosavadní partner, a proto se

musím spolehnout na vás.“ Partner opravdu vybouchl. Snažil se odkrojit zpra

ných peněz větší část, než mu náležela. Když to Herrmann zjistil, nechal pod

jeho vůz připevnit dvě kostky starého dobrého Semtexu H. „Nechte si topro

jít hlavou,“ dodal. „Ozvu se vám za pár dní, ale byl bych vám opravdu vděčný,

pokud byste se této zakázky ujal. Zatím vám přeji hezký den.“ Položil na stůl

bankovku a odešel, aniž by počkal na reakci pana Velkého. Ten zůstal na svém

místě další půl hodiny. Jen tak tam seděl a mozek mu běžel na nejvyšší obrátky.

Na tohle bude třeba vymyslet něco úplně nového. A bude se mu hodit tenpro

gramátor, kterého mu vytipoval jeho kontakt z bankovního sektoru.

Rozhovor v kuchyni

Čtvrtek 28. října

„Tak co, vezme to?“ zeptal se v noci u kuchyňského stolu zvědavě pan Drsný

svého šéfa, pana Velkého. „Trochu se cukal. Myslíte, že fakt neumí po soběza

mést stopy?“

„Bylo by to lepší zejména pro něj. Musí se snažit.“

„A půjde do toho? Jak to vidíte?“

„Nechce se mu, jenže je to měkota. Necháme ho pár dní podusit a po další

schůzce si dá říct.“

„Co když nás práskne?“

„Nemá co. Nezná nás, nic konkrétního jsme mu neřekli a věří, že jsme odpo

licie.“

„To má teda štěstí, hošan. Jasně.“ Pan Drsný se poplácal přes podpažní pouzdro,

ve kterém nosil automatickou pistoli Smith & Wesson M&P45. Vybral si ji

pro velkou zastavovací schopnost. Má ještě jednu výhodu. Střílí jeden znej

větších podzvukových projektilů na světě, což umožňuje použít tlumič.

„Dozvěděl bych se to. Taková věc se neutají,“ uklidňoval ho pan Velký, jemuž

se příliš agresivní přístup pana Drsného k řešení konfliktů nezamlouval. Vě -

noval spoustu času i peněz na udržování dobrých vztahů s bývalými kolegy

Špinavé peníze


16

v řadách policie právě proto, aby mohl zůstat v pozadí a nemusel se uchylovat

k násilí. „Dáš si ještě kávu?“ zeptal se pana Drsného.

„Jo, díky. Nemáte k tomu něco tvrdšího?“

„Ne. Musí ti stačit ta káva.“ Pan Velký vstal a šel uvařit vodu na kafe pro pana

Drsného a čaj pro sebe. Sám alkohol skoro nepil. Občas zašel na jedno sbýva

lými kolegy z kriminálky, ale to bylo tak všechno. Kdysi měl potíže s játry aod

vykl si pít. Když se dal dohromady, už mu to ani nechybělo. Na čem opravdu

ujížděl, byl čaj. Používal zásadně sypaný, nikdy ne čaj v sáčcích. Měl domade

sítky kovových krabiček s různými druhy. Teď zrovna sáhl po stříbrné hranaté

dóze s nápisem Williamson & Magor a logem modrého slona, ze kteréodmě

řil lžičku poctivého anglického Earl Greye, jemně parfémovaného olejem z kůry

citrusových plodů, bergamotů.

„Zítra ho budeš sledovat. Jen pro jistotu,“ řekl pan Velký, když si přisedl zpátky

ke stolu. Jeden ze dvou hrníčků přistrčil svému hostu.

„O. k., šéfe.“

Nějakou dobu mlčky popíjeli své nápoje. Rád bych se teď ujistil, že je nám

oběma jasná situace,“ pronesl po chvíli vážně pan Velký. „Buď se nám tahleza

kázka podaří a budeme za vodou, nebo na ní shoříme. Jsi na to připravený?“

„Jo. To dáme.“

„Výborně, takže si rozumíme. Sleduj ho a nezpackej to. Naši klienti nemají

smysl pro humor. Dobrou noc.“

„Dobrou, šéfe.“

Nedlouho poté, co pan Drsný odešel, se vrátila ze cvičení manželka pana

Velkého. Otevřela dveře, hodila bundu přes opěradlo židle a vykročilaener

gicky proti němu.

„To by mě zajímalo, co jsi tu dělal celý den,“ zaútočila na svého chotě místopo

zdravu.

„Ahoj, Jano.“

„Tak co jsi tu celý den dělal?“

„Jak bylo na aerobiku?“

„Tak řekneš mi, sakra, cos tu celej den dělal?“

„Pracoval jsem.“

„Tak pracoval. Co je to za práci? Nic neděláš. Jen zabíjíš čas s tím idiotem.

Že tu byl? Přiznej se. Vidím tu hrnek od kafe.“

Marek Juda


17

„Přidělal jsem ti tu poličku,“ snažil se pan Velký změnit téma hovoru.

„To už jsi měl udělat dávno. Kolikrát jsem ti o ni musela říkat. Teď jako čekáš,

že ti budu vděčná? Příště si ji radši přidělám sama, abych to nemuselaposlou

chat. Koukej, jak je nakřivo. A čím jsi utřel podlahu po tom vrtání? Doufám,

žes na to nevzal kuchyňskou utěrku,“ prohlížela si ho naštvaně.

„Ne, podívej se do komory,“ bránil se mírně pan Velký. „Je tam mokrý hadr

na podlahu. Suší se přes kbelík.“

„To si piš, že se podívám. Ale ne teď. Jsem unavená z práce,“ prohlásila a šla si

vlézt do vany.

Pan Velký měl mírnou povahu, což bylo vzhledem k jeho způsobu obživy dost

neobvyklé. Snažil se vyhýbat konfliktním situacím v profesionálním isoukro

mém životě a tyhle hádky ho obíraly o spoustu sil. Často přemýšlel, proč vlastně

setrvává v manželství s někým, kdo o to zjevně nestojí. Jestli zvyk, neschopnost

změnit způsob života, nebo strach být na stará kolena sám. Každopádněsná

šel její výpady trpělivě, až na těch několik málo případů, kdy ztratil nervy a začal

na ni řvát. To pak měli několik týdnů tichou domácnost.

Aby toho nebylo dost, před dvěma měsíci se dozvěděl novinku o svémzdra

votním stavu, která totálně změnila jeho hodnotový žebříček. Mladý lékař plný

profesionální účasti mu v ordinaci s vysokými oprýskanými okny sdělilnera

dostnou skutečnost, že umírá. Formuloval to poněkud jinak, ale pan Velký byl

odborník na destilaci pravdy z nekonkrétních tvrzení. Položil lékaři několik

kontrolních otázek a odpovědi si ověřil v jiné nemocnici. Výsledek se shodoval

s tím, co mu pověděl onen mladý lékař. Má něco mezi třemi a šesti měsíciži

vota v přiměřené kvalitě a poté nějakou dobu na lůžku, kde se odborníci pokusí

prodloužit jeho pobyt na tomto světě, byť za poněkud nepříjemných podmínek.

Pan Velký byl racionálně zaměřený člověk. Nesnažil se smlouvat s nějakou vyšší

autoritou o svůj život. Prožil hezké věci, měl rodinu, se kterou byl svého času

šťastný, a práci, kde ho uznávali jako odborníka, a teď měl tolik štěstí, že si

mohl své zbývající dny naplánovat. Navíc získal jeden bonus. Přestal se bát

smrti, daní i vězení. Nic z toho už pro něj nepředstavovalo hrozbu. Měl strach

jen z promarněného dne. Chtěl ještě naposledy zažít vzrušení z lovu a zajistit

rodinu do časů, které přijdou po jeho odchodu. Z rádia na lince mu k tomu

Špinavé peníze


18

zpíval Johny Cash, jak spadl do ohnivého kruhu a, zatímco klesal dolů,pla

meny šlehaly výše.

Ouřada

Pátek 29. října

Komisaře odboru daní a praní peněz Útvaru odhalování korupce a finanční

kriminality služby kriminální policie a vyšetřování Kropáčka oslovovali jeho

„klienti“ různě. Někdy mu říkali postaru „pane vyšetřovateli“ nebo „pane rado“,

což mu vždy připomnělo radu Vacátka. Správně se jeho funkce nazývala„poli

cejní orgán“. Sám tento výraz nepoužíval, neboť evokoval představu jednoho

orgánu, se kterým nechtěl být srovnáván. Kolegové mu za zády říkali „Ouřado“.

Nevadilo mu papírování, a naopak nesnášel fyzické projevy své profese v podobě

střelby nebo honiček v autě. Zbraň nosil jen z nutnosti a řídit nechával svéko

legy, přestože se pokaždé bál, pokud neseděl sám za volantem. Většina kolegů

ho měla ráda pro nekonfliktní přístup. Před dvanácti lety přestal kouřit cigarety,

před osmi lety dýmku. Od rozvodu žil sám, se dvěma dospělými dětmi se vídal

jen zřídka, na což si občas postěžoval. Na policii pracoval proto, že věřil tomu,

co dělá. Spoléhal se na rutinu, neměl rád náhody a vyznal se v lidech. Byl dost

inteligentní na to, aby si uvědomoval své limity, a dost starý, aby si nemusel na

nic hrát. Měl ve zvyku upřít na své klienty dlouhý pátravý pohled, při kterém

měli pocit, že jim vidí až do žaludku. Většina z nich se po pár hodináchrozpo

vídala. Pokud něco vysloveně nepohnojí, mohl by to do dvou let dopracovat

na vrchního komisaře. To mu bude 54 let.

Nedávno mu svěřili nový případ, což byl důvod, proč trčel skoro sám pozdě večer

v práci. Nějaká nová partička si zřídila živnost v oboru praní špinavých peněz.

Pokud měl někdo balík bankovek v bodě A, který potřeboval přetransformovat

na legální prostředky na účtu v bodě B, pomohli mu tihle dobrodinci obejítkon

trolní mechanismy bank a finančních úřadů. Na jejich činnosti nebylo nicno

vého. Jen ho znepokojovala jejich prozatímní nepolapitelnost. Nejednalo se

o žádné finanční Einsteiny, ale zjevně toho spoustu věděli o konspiraci, protože

je nikdo nebyl schopen identifikovat nebo jen navést nějakým směrem. Brali

Marek Juda


19

menší až střední zakázky za rozumných podmínek a platili své účty včas. Dopo -

sud se nikdy neuchýlili k násilí s výjimkou pár facek nebo verbálních hrozeb.

Drželi se při zemi a zatím jim to vycházelo. Jenže Ouřada věděl, že každý časem

udělá nějakou chybu. Z nenasytnosti, nepozornosti, nebo prostě náhodou, každý

bez výjimky k sobě časem přivábí pozornost. V tu chvíli zavětří a vyrazí po nich

jako ohař. Považoval sám sebe za zdatného stopaře. Uděláš chybu, a už se vezeš.

Nikdo nemůže chodit v jeho revíru, aniž by po sobě nezanechal stopy.

Pan Drsný

Pátek 29. října

Panu Drsnému by nejspíš Ajťákova přezdívka příliš nevadila. Vyžadoval

od svého okolí respekt, přesto a možná proto, že neměl nejvyšší postavu. Rád

nosil v létě vypasované tričko bez rukávů, aby vynikly jeho vyrýsované svaly.

Rozděloval svůj čas mezi posilovnu, střelnici a sportovní klub ultimátních

zápasů, kde ho brali trochu jako zábavného magora a trochu se ho báli.

Zamlada nepatřil mezi příliš oblíbené ani mezi učiteli, ani spolužáky. Škola mu

moc nešla a často ho chytaly záchvaty hysterického vzteku. Částečně seuklid

nil, když svoji agresivitu začal vybíjet na řeckořímském zápase. Z týmu ho

za pár měsíců vyloučili pro nesportovní chování, ale to už se mu podařilozjed

nat si násilím úctu mezi spolužáky. Nebyl úplně hloupý, takže to nikdynepře

hnal, a nakonec zvládl s odřenýma ušima odmaturovat na strojní průmyslovce.

Po základní vojenské službě se přihlásil k policii, protože mu to přišlo jakolo

gické místo pro uplatnění svých schopností. Pan Velký, který v té době působil

jako kriminalista, si ho za čas vybral do své skupiny, kde hrál pan Drsný roli

zlého policajta. Společně jim to perfektně fungovalo až do doby, kdy seprova

lil vedlejšák pana Drsného v podobě vymáhání pohledávek. Odešel dobrovolně

od policie, aby se vyhnul stíhání. Po dvou letech nepříliš úspěšné živnosti se

dozvěděl, že jeho bývalý šéf také opustil řady ochránců veřejného pořádku aza

kládá detektivní agenturu. Přihlásil se mu a pan Velký ho po určitém váhání

vpustil k sobě na palubu.

Špinavé peníze


20

Pan Velký byl kompas, pan Drsný kladivo. Podobné typy lidí jsou všude

ve světě. Kdyby se narodil ve Velké Británii, mohl se stát členem elitníchjed

notek SAS nebo profesionálním fotbalovým rváčem. Měl podobný život jako

princezna Diana, hořel jak svíce ve větru.

Informace

Pátek 29. října

Ajťák potřeboval získat nějaké údaje z netu, ale nemohl je stahovat zdo

mova. Každý poskytovatel připojení data, která přes něj tečou k jednotlivým

zákazníkům, více či méně sleduje. Vzal si proto svůj extra notebook avyra

zil do města. Uvelebil se na lavičce před pizzerií a našel v počítači bezdrátové

připojení k internetu, které restaurace přes wi-fi poskytovala svýmzákazní

kům. Vysílač měl jako vždy trochu přesah, takže bylo možné se na nějnala

dit i venku na ulici. Podobná připojení jsou k dispozici i v nákupních

centrech, kde je ovšem doprovází také zvědavé oko kamer. Proto si Ajťák

zvolil chladnou outdoorovou lavičku. Připojil se pro jistotu přes anonymní

proxy server ve Spojených státech. Díky tomu se nedal jeho počítač zpětně

identifikovat.

Jen tak pro zajímavost zadal do hledání poznávací značku auta, se kterým

odjeli pan Velký a pan Drsný. Vyhledávač mu nabídl řadu zcela nesmyslných

výsledků, jako třeba text zákona o odpadech nebo hodnocení energetické

náročnosti budov. Ani trochu ho to nezklamalo. Něco podobného očekával.

V Čechách není na rozdíl od USA registr motorových vozidel veřejněpří

stupný.

V práci nahlásil nemoc a čerpal z pěti dnů neoficiální nemocenské, kterou

mu umožňoval jeho nadnárodní zaměstnavatel. V jeho postavení seneoče

kávalo, že by se někdo vyhýbal práci fingováním nemoci. Úkoly bylo zdlou

hodobého hlediska nutné plnit bez ohledu na nemoc nebo dovolenou.

To platilo obvykle, ale teď nastala mimořádná situace, kdy se mu kariérní

postup zdál naprosto nedůležitý ve srovnání s průšvihem, do kterého se řítil.

Marek Juda


21

Snažil se najít na internetu nějakou stopu. Podobný případ vydírání pracovníka

banky. Trestnou činnost policistů. Všechno k praní špinavých peněz. Postupy,

trestní sazby, cokoli, co by mu pomohlo k rozhodnutí. Nic zásadního nezjistil.

Smazal v notebooku historii prohlížení, bod připojení k bezdrátové síti ido

časné soubory internetu. Škoda, že není zázračný hacker s přístupem doza

bezpečených databází. Jako ve filmu. Nebo bývalý voják z elitní protiteroristické

jednotky. Jenže to všechno jsou jen nereálné přeludy zábavního průmyslu a on

byl jen obyčejná kancelářská krysa. Nevěděl, co má dělat, nebo na koho seob

rátit se žádostí o pomoc. Doufat, že narazí na schopného a nezkorumpovaného

státního úředníka, který mu zachrání život, považoval za naivní. Nezbývalo mu

než čekat, jak se situace vyvrbí, a řídit se příkazy těch dvou. Rozhodl se zatím

předstírat spolupráci a zbytečně je neprovokovat.

Schůzka u stadionu

Pondělí 1. listopadu

Za tři dny zazvonil Ajťákovi mobil. Obvykle skrytá čísla nebral, ale tentokrát

se ho neodvážil ignorovat.

„Ano?“ ozval se nejistě.

„Dnes v šest večer na parkovišti u stadionu,“ sdělil mu instrukce cizí hlas.

„Já nevím, jestli to stihnu,“ smlouval Ajťák.

„Na konci u výjezdu,“ dodal hlas a zavěsil.

„Sakra,“ pronesl Ajťák do hluchého mobilu.

„Copak, honí tě nějaká pipina?“ popichoval ho kolega z vedlejší kukaně.

„No jo, znáš to,“ odpověděl neurčitě.

Sakra, sakra, sakra!!!

Večer na parkovišti u městského stadionu zastavil svoji červenou felicii s logem

olympiády v Atlantě na vzdáleném konci přímo pod lampou. O víkendu začal

platit zimní čas, takže byla ve tři čtvrtě na šest venku tma jako v pytli.Sodí

kové výbojky vrhaly světlo na prázdný asfalt s nesmyslně úzkými parkovacími

Špinavé peníze


22

místy, jež definovala norma z roku 1987, kdy silnicím kralovala Škodivka 105

a její nástupce Favořiť byl ještě prototypem. Zima se blížila a její vlhký,stu

dený dech se mu zaryl pod bundu, jakmile vystoupil z vozu. Ideální kulisy pro

osudový rozhovor s někým, kdo se může stát jeho zaměstnavatelem, vrahem

nebo obětí. Jako v dotazníku. Zaškrtněte svoji odpověď, lze zvolit i více va riant

najednou. Dlouho se nic nedělo. Žádné auto neprojelo kolem, nikdo sene

plížil křovím za chodníkem, ani žádný náhodný chodec si nezvolil tuto část

města pro večerní procházku se svým čtyřnohým miláčkem. Asi mě chtějípro

věřit, napadlo Ajťáka. Nebyl to ten typ lidí, kteří vás pozvou na rande a pak

si zapomenou přeřídit hodinky. Nejspíš mu ani nepošlou esemesku, že mají

zpoždění, ale že se nemá bát, protože už jsou na cestě. Pravděpodobně si ho

z dálky prohlíží a slídí po okolí, zdali s sebou nepřivedl nějaké kamarády.

Vzpomněl si na písničku Prijdi, Jano, k nám, kterou zpívali v dětství natá

borech:

„V zelenom háju, cirarara juchacha, na ťa čekajú,

tam ťa, Jano, tam ťa, Jano premylený, tam ťa zabijú.“

Jano měl zdravé sebevědomí a šavlenku ocelovou, ale čert ví, jak to s nímten

krát dopadlo. Ajťák s sebou nenosil žádné ostré kovové předměty a stejně tak

jeho sebevědomí by v tuhle chvíli neodstrašilo ani dítě, které by sem zabloudilo

cestou z družiny. V půl sedmé už byl promrzlý na kost. Všechno to čekání

trvalo nekonečně dlouho, celé věky. Když se chystal nasednout do auta apře

sunout se domů do tepla, někdo na něj zezadu promluvil.

„Jsi sám?“

Ajťák leknutím nadskočil a prudce se otočil kolem své osy. Ten parchant umí

chodit fakt potichu. Bude si to muset pamatovat. Pana Drsného scénkaoči

vidně pobavila. Rád lekal své spoluobčany.

„Ne, vzal jsem si s sebou kamarády,“ odsekl naštvaně Ajťák.

„Tak hele, mladej, nejsem zvědavej na tvoje kecy. Přišel jsi sám?“

„Jo, jsem tu sám.“

„Dobře. Už se nikdy nepokoušej bejt vtipnej, nebo ti nakopu zuby do krku.“

Ajťák na to v zájmu svého chrupu neodpověděl, i když ho napadla spoustatru

covitých hlášek.

Marek Juda


23

Pan Drsný mu podal flash disk.

„Tady máš seznam účtů, který zřídíš. Máš na to tři dny. Tuhle věc pak smažeš

a rozbiješ kladivem. Je ti to jasný?“

„Kolik je těch účtů?“ zeptal se nejistě Ajťák.

„Mraky.“

„Jak, mraky?“

„Stovky.“

„To se nedá stihnout za tři dny. Víte, kolik času trvá založit jeden účet?“

Pan Drsný se zasmál. „Právě proto jsme nešli na přepážku, ale za tebou. Ty už

si s tím nějak poradíš. A ještě jedna věc. Ne aby tě napadlo si něco z těch peněz

ulejt. Jestli nepřijde všechno do poslední koruny, najdu si tě a uříznu ti koule,

ty jeden šmejde.“

Ajťák se zachvěl strachem. Ten člověk je psychopat.

„Kolik peněz se bude převádět?“ zeptal se ho.

„Asi tři sta mega,“ odpověděl mu pyšně pan Drsný.

„Co? To je blbost. To nemůže vyjít. Všechny alarmy začnou kvičet.“

„Ty to zvládneš, protože jinak tě vlastnoručně sejmu.“

„Váš kolega říkal něco o vězení,“ namítal Ajťák.

„On je moc měkkej. Buď to sfoukneš a něco ti z toho kápne, nebo budešstu

denej jak kuře ze sámošky. Kapišto?“

To je fakt idiot. On se snad dívá na nějaké mafiánské filmy, napadloznepoko

jeného Ajťáka.

„Jo jasně, rozumím. Kdy to chcete spustit?“

„Brzo. Tak rozum do hrsti, ať neuděláš nějakou kravinu,“ rozloučil se s ním pan

Drsný a odešel do tmy. Ajťák zůstal stát pod lampou v rohu parkoviště s malým

stříbrným USB diskem v ruce. Byl to ještě větší průser, než původně čekal.

Při takhle velké částce se ho po akci budou chtít zbavit. Navíc se ten génius ani

slovem nezmínil, jak veliká by měla být jeho odměna, nebo kdy a jak mu ji

vyplatí. To znamená, že žádná neexistuje. Sakra. Je jim jedno, jestli k němu

povedou stopy, protože skončí někde v sudu s kyselinou.

Mraky na nočním nebi porodily déšť, který se snášel skrze paprsky lamp

na parkoviště. Ajťák nasedl zpět do studeného auta a vyrazil s hlavou plnou

chmurných myšlenek domů.

Špinavé peníze


24

Pan Drsný se obloukem vrátil ke svému autu, kde počkal na pana Velkého, jenž

kroužil po okolí jako protisledovací hlídka. Pozoroval odjíždějícího Ajťáka

a několikrát pomalu obešel přilehlé ulice, zda v nich třeba nezahlédne dvojice

čekající v zaparkovaném autě nebo podezřelou dodávku. Poté, co se ujistil, že

Ajťáka nikdo nedoprovázel, sešel se s panem Drsným v autě.

„Tak co, jak to proběhlo?“ zeptal se svého kolegy.

„Nejdřív si hrál na vtipálka, ale potom pochopil, že mu nic jinýho nezbejvá.“

„Dobře. Hoď mě domů.“

Oba pánové mlčky projeli městem až k činžovnímu domu, kde bydlel pan Velký

s manželkou. Obrátil se k panu Drsnému.

„Zítra ho sleduj a přines mi odposlech z jeho bytu. Chci mít jistotu, že něcone

vymýšlí.“

Pan Drsný kývl na souhlas hlavou. Vyčkal, až se zavřou dveře, a beze slova odjel.

Stopař

Pondělí 1. listopadu

V služebně kriminální policie seděl jako obvykle pozdě večer Ouřada za obsta -

rožním počítačem a absorboval svou denní dávku záření ze starého béžo

vého monitoru. Nějak se mu to všechno nechtělo líbit. Trousily se mu od

různých lidí zprávy, že se chystá nějaký velký převod. Nikdo nevěděl kolik, kdo

a jak, ale všichni se shodovali na mimořádné velikosti celé transakce. Pokaždé

se najde někdo, kdo neudrží jazyk za zuby před svou přítelkyní, v hospodě, nebo

kdo mluví do telefonu o věcech, které se mají jen šeptat do ucha. K tomu to

děsné počasí. Kyčelní klouby mu rozežírala artróza, díky níž mohl dva dny

dopředu předvídat všechny změny v atmosféře. Zima a vlhko ho ničily.

Pořád se snažil přijít na to, co se, do háje, na jeho dvorku může dít. Měl rád

pocit informovanosti. Nějaká velká rána, to tak. Žil sám, doma ho nikdoneče

kal, tak mohl kompenzovat dynamiku svých mladších kolegů vytrvalostí a delší

pracovní dobou. Přece se nebude dívat na televizi, když život kolem něj je ten

nejlepší nekonečný seriál prosycený lidskými dramaty i akčními scénami.

Marek Juda


25

Zašel si do kuchyňky pro kávu. Před časem jim jeden bývalý kolega, dnes

úspěšný podnikatel, věnoval kvalitní automatický kávovar. Měl vestavěnýmlý

nek na zrnkovou kávu s volitelnou jemností mletí, nahřívání šálků, parní trysku

na výrobu cappuccina a spoustu dalších funkcí, jež nikdo nevyužíval. Kávovar

měl nastavené oba otočné voliče síly a množství kávy úplně doprava, jakozesi

lovač nějakého závislého rockera. Displej ukazoval nápisy „Extra velký šálek“

a „Extra silná chuť“. Výsledný produkt by většině normální populace způsobil

srdeční arytmii a následný převoz záchrankou do IKEM. Policajti jeli dlouhé

hodiny právě na tuto vysokooktanovou směs kofeinu a vody, na niž si jejich těla

vypěstovala částečnou rezistenci, stejně jako organismus alkoholika na chlast.

Ouřada doplnil nádobku v pravé části kávovaru vodou a nechal si vyrobit

do svého téměř půllitrového hrnku tmavě černou hořkou tekutinu. Pil ji

bez cukru, jen s trochou mléka pro snazší zpracování v překyseleném žaludku.

Vrátil se ke svému stolu. Pomalu usrkával kouřící kávu a přemýšlel, odkud vítr

fouká. Psal si poznámky do kostičkovaného bloku se spirálovou vazbou. Jména,

šipky, otazníky, nějaké škrtance, dokud neměl pro dnešek dost. Po desáté večer

umyl prázdný hrnek, vypnul počítač, kterého se za poslední tři hodiny anijed

nou nedotkl, a zhasl v kanceláři světlo.

Sladký domove

Pondělí 1. listopadu

Ajťák se blížil ve své veteránské felicii k sídlišti Prosek, které mu byloposled

ních sedm let domovem. Paneláky ze šedesátých a sedmdesátých let doplnily

supermarkety a administrativní budovy přilákané nedalekými zastávkami metra.

Krtkem, jak podzemku přezdívali místní, trvala cesta do středu města slabých

patnáct minut. Díky poloze na náhorní plošině zde oproti centru panovalo

chladnější podnebí s výrazně čistším vzduchem. Všechny okolní ulice sejme

novaly po různých severočeských městech, což mu přišlo jako zajímavá shoda

okolností, neboť sám ze severních Čech pocházel. Nevýhodou prudkého

ekonomického vzestupu obyvatel sídliště byl enormní nárůst počtu aut, která

se snažili jejich majitelé vecpat do všech možných i nemožných skulinek.

Špinavé peníze


26

Parkovalo se tu ve dvou řadách za sebou, přičemž vozy v druhé řadě nemělyza

taženou ruční brzdu, aby je řidiči těch z první řady, u chodníku, mohli odtlačit

stranou. Občas na to někdo zapomněl. To se pak sídlištěm rozléhalo dlouhé

minuty smutné troubení polapeného vozu žadonícího o vysvobození.

Panelové domy si oblíbili přistěhovalci z východních Čech, východní Evropy

i východní Asie. S oblibou sem také jezdili příslušníci městské policie, neboť

jim nedostatek parkovacích míst umožňoval splnit plán výběru pokut rychle

a bez zbytečného přejíždění, stejně jako vykradači aut, kterým se zas líbil velký

výběr rádií a množství únikových tras. Ajťák už si zvykl na pravidelné návštěvy

policejní služebny přes ulici, kde ho vlídně přijali a vyslechli, co mu zas z auta

ukradli nebo v něm zničili. Několik pachatelů policie překvapivě dopadla a to

pak Ajťák dostal předvolání k soudu s nějakým feťákem přebývajícím o dvě

ulice dál, kde výsledkem jeho vystoupení byla věta do zápisu: „Vypovídá stejně

jako v protokolu ze dne...“ Bylo to divné sídliště, ale mělo své kouzlo a on ho

přijal za svůj domov.

Odbočil před nadzemní zastávkou metra připomínající Vítězný monument

Saddáma Husajna v Bagdádu a znovu za roh podél parku Přátelství, u něhož

se pokusil zaparkovat. Jeho felicie nebyla vybavena posilovačem řízení. Poně

kolika bouchnutích do aut před a za ním se mu to konečně podařilo. Na obou

stranách zůstala mezera zvící pár decimetrů. Prošel po chodníku, na němžkva

silo množství podivného peckovitého ovoce, které nikdo nejedl ani neuklízel.

Odemkl dveře do vchodu. Téměř se srazil se starším pánem, mířícím vyvenčit

svého pudla.

„Ahoj, přijel jsi za rodičema?“ přivítal ho rozradostněně cizí muž.

Ajťák pochyboval, že by je kdo z místních poznal. Jejich loviště se nacházela sto

kilometrů daleko a zde ho navštěvovali jen velmi zřídka.

„To je ale doba, co jsem tě neviděl,“ dodal penzista vesele.

„Dobrý večer,“ pozdravil ho Ajťák nejistě a prosmýkl se dovnitř, aby se vyhnul

další konverzaci. Občas se mu zdálo, že se na něj cizí lidé podezřele usmívají,

ale když s nimi nezapředl rozhovor, většinou mu dali pokoj. Tu a tam měl

dojem, že si myslí, že by měl ze vzájemného setkání mít dobrý pocit. Po čase

usoudil, že si ho pletou s někým, kdo tu dřív bydlel. No co, lepší, než aby na něj

Marek Juda


27

domorodci plivali. V sedmém patře odemkl bezpečnostní dveře čtvrté třídy se

spoustou závor na všechny strany. Koupil je levně i s bytem. Předchozí majitel

si nejspíš potrpěl na soukromí.

Nepoddajný vstup donutil před několika dny pana Drsného, aby riskovalsla

nění ze střechy paneláku, když instaloval do obýváku štěnici. Její vysílač skrát

kým dosahem mířil na lampu dole u chodníku. Pod krytem se nacházel přijímač

s nahrávacím zařízením zapisujícím na pevný disk všechny zvuky v bytě.Zaří

zení neumělo záznam filtrovat ani odesílat dál. Pan Drsný musel jednou zaně

kolik dní nad ránem osobně navštívit sídliště, vyměnit disk a odvézt ho

k poslechu na svém počítači. Nesnášel tyhle výlety, protože zatím nevynesly

žádné užitečné informace kromě Ajťákových oblíbených rozhlasových stanic

a televizních pořadů. Subjekt nikomu nevolal a většinu času trávil u počítače,

do kterého se jim nepodařilo kvůli neobvykle vysokému zabezpečení dostat.

Existují sice programy, které analýzou zvuku vydávaného klapotem prstů

na klávesnici dokážou reprodukovat psaný text, ale oba pánové je neměli kdis

pozici a stejně by se nic nového nedozvěděli. Tedy s výjimkou průběhupočíta

čových her.

Ajťák vkročil do bytu, čímž spustil citlivý mikrofon namontovaný v zásuvce pod

sedačkou. Harddisk v lampě se roztočil. Zaznamenal splachování toalety, mytí

rukou, vaření vody na čínskou polévku Yum Yum a album Tisíc sluncí odsku

piny Linkin Park. V něm zaniklo škrábání Ajťákovy reklamní propisky

do bloku, když si ujasňoval myšlenky z dnešního dne. Zápisník nosil v tašce

na notebook, kterou si držel blízko u těla, a proto ho pan Drsný při svéhoro

lezecké návštěvě neobjevil. Stejně by se z něj nic nedozvěděl. Ajťák škrabal tak

strašně, že text nebyl schopen často přečíst ani on sám.

Ještě více peněz

Úterý 2. listopadu

Pan Velký seděl na židli v zadní části luxusní restaurace, kde čekal na svého

zákazníka. Přestože cítil, že by asi měl, nebál se ho. Herrmann se většinou

Špinavé peníze


28

choval naprosto racionálně. Chtěl poskytnout finanční službu a byl ochoten

za ni zaplatit odpovídající částku. Tím se lišil od některých jejich předchozích

klientů, kteří cítili potřebu dávat na odiv bohatství v podobě drahých aut nebo

zlatých řetězů kolem krku a v každém jejich gestu byla jasná fyzická výhrůžka.

Musel s nimi jednat za přítomnosti pana Drsného, aby vykompenzoval jejich

široká ramena a faldy na zátylku vyholených hlav. Neříkal jim klienti, alepa

cienti. Pan Drsný to zkrátil na pacoši.

Dnes měl jeho kolega volno. Nemělo smysl ho nechávat bloudit po okolních

ulicích. Předpokládal, že jeho dnešní partner se o protisledovačku postará.

Restauraci vybíral také on. Nejspíš si mapoval luxusní podniky, protože nikdy

nenavštívili tentýž dvakrát. Vždy si nechal doporučit jejich specialitu a k nínej

lepší víno. Jedl pomalu, jako by jídlo analyzoval a srovnával s předchozími

vzorky. Na závěr každý zaplatil svůj účet. Dnes zvolil restauraci vyskytující se

již řadu let v první desítce nejlepších podniků v Čechách. Černé textilní tapety

na zdech rezonovaly s černými deskami stolů, jež ladily s potahy židlí v barvě

cappuccina a na zakázku vyrobenými svítidly se stejným barevným odstínem.

Navzdory odeznívající krizi měl podnik obsazenu většinu stolů. Movití turisté

hovořící německy, párek hezkých, vzájemně se obdivujících hochů sameric

kým přízvukem v kostkovaných svetrech, ruská rodinka s jedním rozmazleným

frackem a kandidát na primátora s přítelkyní. Číšnice postříkala prázdnýuklí

zený stůl čisticím prostředkem z rozprašovače a pečlivě ho otřela sněhobílou

utěrkou. K panu Velkému se donesla citronová vůně, která na chvíli překryla

směs libých pachů z mořských plodů a olivového oleje. Hudba z nenápadných

reproduktorů zněla dostatečně nahlas, aby přehlušila decentní rozhovorve

dlejších hostů, avšak nerušila konverzaci u vlastního stolu. Frankie Sinatra

zpíval o cizincích potkávajících se v noci a vyměňujících si pohledy. Pan Velký

usrkával nealkoholický aperitiv. Své auto nechal v podzemním parkovišti. Seděl,

trpělivě čekal na svého klienta a přemýšlel o detailech klíčového bodu celé

operace, jak dostat hromadu hotovosti na účty v bance.

Půl hodiny po smluveném termínu se dostavil Herrmann. Odevzdal kabáthos

tesce, přijal od ní číslo zatavené do laminovací fólie a bez omluvy přisedl k panu

Velkému.

Marek Juda




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist