načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Špinavá holka - Robert Poch

Špinavá holka

Elektronická kniha: Špinavá holka
Autor:

Mirka se narodila 2. 11. 1980 jako jedináček.Na podzim roku 1995 utekla z domu kvůli násilnickým rodičům narkomanům, kteří ji surově bili. Mirka po útěku z domova pobývala u cizích ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  97
+
-
3,2
bo za nákup

hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50%hodnoceni - 50% 50%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Tribun EU
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 78
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 2.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-739-9807-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Mirka se narodila 2. 11. 1980 jako jedináček.
Na podzim roku 1995 utekla z domu kvůli násilnickým rodičům narkomanům, kteří ji surově bili. Mirka po útěku z domova pobývala u cizích mužů. Nakonec skončila na ulici. Když otěhotněla, samovolně potratila.
Na své narozeniny v roce 1999 se ocitla na traumatologickém oddělení v nemocnici. Tedy den poté, kdy umřela její přítelkyně Hraběnka. V nemocnici strávila půl roku.
Po propuštění z nemocničního ošetřování se mohla nastěhovat do domu sociální pomoci pana Becha, který pomohl najít Mirce zaměstnání.
Na podzim roku 2002 hlavní hrdinka poznává Milana, řidiče kamiónu, majitele bytu dva plus jedna, který Mirce slíbil svatbu.
Na rodinné oslavě svých rodičů chtěl Milan přede všemi požádat o ruku svou budoucí manželku.
Však nečekaná událost jeho záměr překazí.

Zařazeno v kategoriích
Robert Poch - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Robert Poch

Špinavá holka


Robert Poch

Špinavá holka

Tribun EU

2012


© Robert Poch


6

Mirka, se narodila 2. 11. 1980, jako jediná ček. Na podzim roku

1995 utekla z domu kv ůli násilnickému otci narkomanovi, který

surově bil Mir činu mámu, také závislou na drogách, a také ji.

Mirka po út ěku z domova pobývala u cizích muž ů. Nakonec

skon čila na ulici. V roce 1997 otěhotn ěla a samovoln ěpotratila. Na své narozeniny v roce 1999 se ocitla na traumatologickém odd ělení v nemocnici. Tedy den poté, kdy byla znásiln ěna

dv ěma neznámými bezdomovci a kdy um řela její p řítelkyn ě

Hrab ěnka. V nemocnici si kv ůli zdravotním komplikacím poležela půl roku a to nejen na traumatologii, ale i gynekologickém

a následn ě kardiologickém odd ělení. Po propušt ění znemocni čního ošet řování se mohla nast ěhovat do domu sociální

pomoci pana Becha, který pomohl Mirce najít práci v nemocnici na infek čním a potom ortopedickém odd ělení a Mirka se

díky tomu mohla pozvolna za řadit do spole čnosti. Na podzim

roku 2002 poznává Milana, řidi če kamiónu, majitele bytu dva

plus jedna a který Mirce slíbil svatbu. Seznámili se v nemocnici

na ortopedickém odd ělení. Milan si zde lé čil zlomeninu, po

úrazu na kole. Na oslav ě šedesátých narozenin Mirčinabudoucího tchána, cht ěl Milan p řede všemi požádat o ruku svou budoucí manželku. Však ne čekaná událost jeho záměr p řekazí.


7

STOPY VE SN ĚHU

Já, říkejte mi t řeba Mirka, koukám se na lidi, a lidi zas pozorujíštítiv ě m ě. Oni si myslí, že jsem smradlavá bezdomovkyn ě. Ožralá špindíra. Práv ě te ď, a pro č vlastn ě ne? Klidn ě p řede všemi si po řádn ě nahýbám krabicového vína. Déš ť smá čí, nevím kdy naposledvypraný obnošený svetr a odrané džíny. Na nohou mám rozbité tenisky. Po tvá ři mi te čou slzy. Plá ču pro Hrab ěnku. Jedinou lidskou bytost, která m ě brala takovou, jaká jsem skute čně, nep řetva řovala se a nehrála si p řede mnou na chytrou, ale ani m ě nenutila chytrou ze sebe dělat. Nikdy na m ě nek řičela a m ěla m ě doopravdy ráda? Asi jo. Byla o hodn ě moc starší. Klidn ě by mohla být mojí bábou. Ale my to takhle nebraly. Dala nás dohromady ulice. Ona i já jsme se vzájemn ě pot řebovaly. A to je moc d ůležité nebýt na ulici bez žádnékamarádky kdo ví, jak bych dopadla. Hrab ěnku jsem potkala zrovna, když jsem byla v tom. No vážn ě. V sedmnácti jsem ot ěhotn ěla. Alepotratila jsem to. Ani nevím, jestli kluka nebo holku. Měla jsem tehdy smrt na jazyku. A nebýt Hrab ěnky um řela bych doopravdy. Tehdy jsem už byla druhým rokem z domu. Pro č jsem utekla? Kv ůli tátovi. Práv ě jsem nem ěla kam jít. K mám ě jsem se v žádném p řípad ě necht ěla vrátit. Tak jsem náhodn ě našla nedaleko evangelickéhokostela šachtu, kudy vedlo teplovodní potrubí. Hrab ěnka tam bydlela už hezkých pár let. Ale dnes se mi tam nechce. Opravdu ne. Zbláznila bych se, kdybych tam te ď m ěla spát. Dívat se na její v ěci. Zrovna dnes mám narozeniny. Devatenáct rok ů. A cítím se jako stoletá stařena. I když se nechci o sob ě bavit, protože je to moje ryze soukromá věc a nikoho dalšího nemusí zajímat. Nebavila jsem se o sob ě ani s Hrab ěnkou, takže pro č zrovna s vámi, nevím, asi proto, že um řela sp řízn ěná duše. Takže budu povídat jenom velmi krátce.

Dnes jsem si vyžebrala n ějaké peníze a nakoupila si za n ě chlast a rozhodla se zapít Hrab ěnčinu smrt. Nau čila m ě žít na ulici a jak co dělat abych p řežila. Te ď jsem už ale úpln ě sama. A vím moc dob ře, že nikoho jako byla Hrab ěnka, už nenajdu. Sedím tady na schodech evangelického kostela už od dopoledne. Dnes ráno jsem ješt ě byla s Hrab ěnkou. Bylo nám spolu moc dob ře. V zahradní chatce, kde už dlouhé roky nikdo nebyl, v nejopušt ěnější části zahrádká řské kolonie, kam jsme se i v čera ve čer musely utíkat schovat p řed policejní šťárou na lidi zvané bezdomovci. N ěkolikrát by nás už taky málem vymákli. Však našly jsme, jak říkám dobrý úkryt kousek za m ěstem. Hrab ěnka mi říkala, že je to pak hrozn ě ponižující, když t ě vyslýchají a nutí t ě, aby ses šla vysprchovat, a kontrolují, jestli nemáš v těle anebo u sebe drogy a pak t ě p řemlouvají, a ť nebydlíš, kde chceš, ale jdeš do n ějaké smradlavé ubytovny. A potom se ti hrabou v osobních věcech. Za celou dobu, co jsem byla s Hrab ěnkou, nás policajti nikdy nechytili a nekontrolovali. Prost ě v tom um ěla chodit. N ějakým zvláštním smyslem vždycky vytušila kdy je pot řeba zmizet z města. Nevím jak, ale možná se um ěla stát neviditelnou. Kolikrát policajti kolem nás prošli a jako bychom byly ze skla. V ůbec si nás nevšimli.

Hrab ěnka tvrdila, že žít si m ůže každý, jak chce, samoz řejm ě pokud neohrožuje druhý lidi a je to jeho vlastní svobodná volba, říkávala Hrab ěnka, nikdo nemá právo nutit n ěkoho k něč emu, co nechce sám. Nem ěla ráda lidi, co žebrali na chlast anebo brali drogy, pro takové nem ěla nikdy dobrého slova a dost často m ěla s nimi ostré a nebezpe čné konflikty, byli to pro ni smra ďoši.

Nevím, pro č a z jakého d ůvodu, co se doopravdy stalo, ale dnesráno, najednou, když jsem se probudila, Hrab ěnka vedle m ě ležela studená a nehýbala se. Prost ě si klidn ě um řela. Ve spánku. M ěla tedy opravdu tichou a mírnou smrt, to vám řeknu, možná bych cht ěla taky um řít podobn ě a nerušen ě jako Hrab ěnka. Nest ěžovala si nikdy předtím na žádné bolení. Ani jsem Hrab ěnku neslyšela kašlat, nebo že by měla teplotu či byla n ějak jinak nemocná. Prost ě jsme kecaly dlouho do noci, nakonec usnuly a ráno už bylo její t ělo bez duše.

Ne, nechci na tak hrozné v ěci myslet. Za čalo se stmívat. Lidi kolem m ě nevšímav ě pospíchají za svými sny a iluzemi. Je konecpodzimu. Brzy p řijde noc. Za číná foukat studený a mokrý vítr. Koukám opilýma o čima do oken, ze kterých se na m ě rozzá řila nedostupná sv ětla. A výkladní sk řín ě m ě osl ňují. A v ůně restaurací vábí. Páliv ě vnímám hlad. Hltav ě dopíjím zbytek vína. Ješt ě pár lok ů.Dohromady jsem vypila t ři krabice. Žaludek mi ho ří a celá se t řesu zimou. Musím hledat, místo kde p řečkám tuhle pitomou noc. Jsem opilá. Ale divím se, že ne tolik. Asi jsem tak smutná a neš ťastná, že chlast nep ůsobí, jak by m ěl. Musím se n ěkam schovat. Policajti za čnou hlídkovat.

Motám se prázdnými ulicemi.

Kone čně jsem u jednoho paneláku objevila teplé místo. Vrávoravým krokem sestupuji po klouzavých schodech do nízkého sklepa. Dává mi to dost velkou fušku. Alkohol kone čně za čal p ůsobit. A není tak snadné udržet balanc. Ale rovnováhu zvládám. Kupodivu se mi poda řilo bez nejmenších problém ů trefit se do hodn ě úzkých a protivn ě nízkých sklepních dví řek. Chvilku bloudím ve tm ě, než najdu otev řenou místnost. Vstoupím dovnit ř. Ovanul m ě p říjemný závan tepla. Všechno se mnou divoce to čí. Asi budu zvracet. Ale ne. Hned to p řestalo. V hlav ě mám koloto č. A po t ěle mi b ěží horké vlny. Koukám, kde pov ěsím mokré prádlo. Aha už vidím. Houpavé obrazy. Jsem na rozbou řeném mo ři. Svlíkám se. Vid ět a slyšet m ě tady n ěkdo, co by si asi myslel? Nahá smradlavá špinavá holka. Na potrubí jsem rychle rozv ěsila promo čené oble čení. Pod zadek si dám kus n ějakého papíru, který se válel kousek ode m ě a jen tak sedím na holé zemi. Mám šílenou chu ť na cigaretu. Ale zapomn ěla jsem je v pelechu u kostela. No co budu muset vydržet. Dopíjím zbytek alkoholu. Nemyslím už na nic. Nevnímám, kde jsem. Kone čně m ěopouští t řesavka. Pozvolna m ě bere spánek. Zavírám o či a spím. Však ze spánku m ě vyrušily šramotivé zvuky a chrápání. Mám sucho v ústech a ješt ě jsem trochu opilá. A nebolí m ě zatím hlava. Chci se ve tm ě natáhnout pro oble čení. Nebylo tam. Slyším, že tu n ěkdo se mnou chrní. Najednou jsem úpln ě bd ělá. Ten n ěkdo se taky probral a vytáhl odn ěkud sirky a škrtl. Uvid ěla jsem ho. Starý chlap. N ějaký bezdomovec. Toho neznám. Vidím ho poprvé v životě. Asi to tady dob ře zná, protože hned v ěděl kde rozsvítit sv ětlo. V chabém svitu žárovky si prohlížím jeho tvá ř. Hned vím, že je to jeden z dlouhé řady t ěch zlých a špatných chlap ů. Nemám nejmenší šanci se mu ubránit. Bude chtít se mnou souložit to je víc než jasný.

„Vra ť mi moje oble čení!“ snažím se n ějak zlepšit svoji beznadějnou situaci.

„No, no! Ty nad ěláš!“ a dává mi tím jasn ě najevo, že ví moc dob ře jakou má nade mnou moc a p řevahu. Už nejsem opilá. A to mi dost vadí. Takhle bych lépe snesla, co m ě čeká. On se na m ě posm ěšn ě díval:

„Válela ses tu s roztaženýma nohama jen tak.“



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist