načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Specifické poruchy učení - Lenka Krejčová; Olga Zelinková; Kamila Balharová; Kamila Šemberová; Zuzana Bodnárová

Specifické poruchy učení

Elektronická kniha: Specifické poruchy učení
Autor: ; ; ; ;

Specifickými poruchami učení (SPU) jsou myšleny dyslexie, dysgrafie a dysortografie (pouze naznačeny budou také dyskalkulie a dyspraxie). V současné době se jedná o skupinu obtíží, která ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  149
+
-
5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » EDIKA
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 248
Rozměr: 25 cm
Úprava: tran : ilustrace (převážně barevné)
Vydání: 2., aktualizované vydání
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-266-1219-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Specifickými poruchami učení (SPU) jsou myšleny dyslexie, dysgrafie a dysortografie (pouze naznačeny budou také dyskalkulie a dyspraxie). V současné době se jedná o skupinu obtíží, která zahrnuje nejvyšší procento žáků základních i středních škol v kategorii žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Statistiky hovoří o přibližně pěti procentech žáků, kteří jsou ve školách tzv. integrováni z důvodu stanovení diagnózy SPU. Mimo to je třeba počítat s neméně velkou skupinou žáků, jejichž obtíže jsou menšího rozsahu, proto nejsou oficiálně integrováni. Přesto jsou v souladu se stávající legislativou chápáni jako žáci se speciálními vzdělávacími potřebami a mají nárok na vyrovnávací opatření, jež jim mají poskytovat učitelé na základě pedagogické diagnostiky. Odhadem se takto dostáváme na bezmála 10 % žáků všech typů škol.

Současný stav odborného poznání ukazuje, že jediným účinným řešením obtíží souvisejících se SPU je dlouhodobá a intenzivní práce s dětmi i dospívajícími, volba vhodných intervenčních postupů, cílené rozvíjení oslabených oblastí prostřednictvím tzv. reedukací a přiměřená úprava výuky. Přitom rozumové schopnosti těchto žáků jsou standardní, mnohdy až nadprůměrné. Je tedy nesmírně důležité, aby byla včas zahájena efektivní péče, neboť pouze za těchto okolností lze rozvíjet také potenciál žáků a podpořit jejich možnosti. V tomto kontextu je pak nanejvýš žádoucí, aby také rodiče žáků se SPU byli aktivně zapojeni do práce se svými potomky, chápali, co jejich děti potřebují, jak jim mohou pomoci se školní přípravou, ale také jak je podpořit a výchovně působit tak, aby nedošlo ke zbytečnému snižování sebevědomí a sebehodnocení dětí a dospívajících. Praxe však ukazuje, že rodiče mnohdy přesně nerozumí obtížím svých dětí a nevědí, jak jim pomoci, někdy až příliš spoléhají, že škola na základě zprávy z psychologického a speciálně pedagogického vyšetření zaujme vhodné výukové postupy a problémy budou vyřešeny.

Publikace si klade za cíl přiblížit rodičům i starším žákům, v čem spočívají obtíže označované jako specifické poruchy učení, do jakých oblastí školního i běžného každodenního života se mohou promítat, jak lze obtíže účinně minimalizovat a současně jak nalézt vhodné postupy a nástroje, které mohou napomoci, aby do učebního procesu SPU zasahovaly co nejméně.

V úvodní části budou stručně vymezeny SPU, jichž se bude kniha týkat. Budou zmíněny základní symptomy, nejčastěji uváděné příčiny vzniku obtíží a související témata. Těžiště knihy bude spočívat v konkrétních doporučeních a námětech na postupy práce s dětmi i dospívajícími v domácím i školním prostředí, které je vhodné účinně využívat pro zmírnění SPU či jejich kompenzaci. Vybrané kapitoly se budou také stručně věnovat vysvětlení stávající legislativy a psychologických a speciálně pedagogických postupů, s nimiž se rodiče mohou setkat v poradenských zařízeních. Dále budou zaměřeny na způsoby práce v domácím prostředí, ale také při výuce ve škole, a to především v tom smyslu, aby rodiče chápali, co mohou očekávat od učitelů a co mohou pro své potomky žádat. Texty budou doplněny stručnými případovými studiemi a také konkrétními tipy na pracovní listy a další pomůcky, které lze při práci s dětmi a dospívajícími využít.

Kniha je určena jak pro pedagogy, tak pro rodiče.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Lenka Krejčová; Olga Zelinková; Kamila Balharová; Kamila Šemberová; Zuzana Bodnárová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Specifické poruchy učení

Dyslexie, dysgrafie, dysortografie

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.edika.cz

www.albatrosmedia.cz

Lenka Krejčová, Zuzana Bodnárová, Kamila Šemberová, Kamila Balharová

Specifické poruchy učení – e-kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2018

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


Lenka Krejčová, Zuzana Bodnárová, Kamila Šemberová, Kamila Balharová

Specifické poruchy učení

Dyslexie, dysgrafie, dysortografie

2., aktualizované vydání

Edika

Brno

2018


Specifické poruchy učení

Dyslexie, dysgrafie, dysortografie

Lenka Krejčová (ed.), Zuzana Bodnárová (ed.), Kamila Šemberová, Kamila Balharová

Odborná korektura: Olga Zelinková

Ilustrace: Alice Trojanová

Fotografie: Lenka Krejčová

Obálka: Martin Sodomka

Odpovědná redaktorka: Kateřina Hošková

Technický redaktor: Jiří Matoušek

Objednávky knih:

www.albatrosmedia.cz

eshop@albatrosmedia.cz

bezplatná linka 800 555 513

ISBN tištěné verze 978-80-266-1219-3

ISBN e-knihy 978-80-266-1231-5 (1. zveřejnění, 2018)

Cena uvedená výrobcem představuje nezávaznou doporučenou spotřebitelskou cenu.

Vydalo nakladatelství Edika v Brně roku 2018 ve společnosti Albatros Media a. s. se sídlem

Na Pankráci 30, Praha 4. Číslo publikace 31 634.

© Albatros Media a. s., 2018. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být

kopírována a rozmnožována za účelem rozšiřování v jakékoli formě či jakýmkoli způsobem

bez písemného souhlasu vydavatele.

2., aktualizované vydání


3

Obsah

Úvod 6

Předškolní věk – rodina

1 Povídáme si s dětmi (KŠ) 12

2 Varovné signály SPU v předškolním věku (LK) 14

3 Domácí příprava do školy v předškolním věku (ZB) 16

4 Komunikace s učiteli MŠ (KŠ) 20

5 Kdy jít dopedagogickosychologické poradny (KB) 22 6 Odklad školní docházky (KB) 23

Předškolní věk – škola

7 Předškolní příprava v MŠ (LK) 28

8 Přípravné kurzy pro zahájení školní docházky v ZŠ (LK) 30

9 Co děti mají umět a znát, než nastoupí do ZŠ (KB) 32 10 Zápis do základní školy (KB) 35 11 Poradenství pro předškoláky (ZB) 37

První stupeň ZŠ – rodina

12 Učíme se číst – jak se doma připravovat (ZB) 42

13 Učíme se psát – jak se doma připravovat (ZB) 44

14 Varovné signály SPU na počátku školní docházky (KB) 46

15 Na koho se obrátit, když se čtení a psaní nedaří (ZB) 50

16 Co se děje při vyšetření (LK) 52

17 Jak rozumět zprávě z vyšetření (LK) 55

18 Co ještě kromě vyšetření mohou poradenská zařízení nabídnout (ZB) 58

19 Osvěta v nejbližší rodině – aby i příbuzní věděli, co od dítěte očekávat (KŠ) 60

20 „Nejde mi číst a psát, jsem horší než ostatní“ – jak podpořit vlastní dítě (KŠ) 62

21 Lidé s poruchami učení jsou ti, kteří se učí jinak (LK) 64

22 Vztahy mezi sourozenci – přijetí odlišností (KŠ) 66

23 Procvičujeme sluchovou percepci (KB) 68

24 Procvičujeme zrakovou percepci (ZB) 71

25 Procvičujeme grafomotoriku (ZB) 73

26 Procvičujeme prostorovou orientaci (KB) 76

27 Procvičujeme paměť (LK) 78

28 Procvičujeme serialitu (LK) 80

29 Čtení u dětí s dyslexií – méně může znamenat více (KB) 82

30 Procvičujeme psaní, ale musíme zachovat motivaci ke školní práci (ZB) 84

31 Nezbytnou součástí dne je i odpočinek (KŠ) 86

32 Zájmy a koníčky jako důležitý zdroj úspěchu a radosti z práce (KŠ) 88


4

33 Využití relaxačních technik (LK) 89

34 Chyba jako zdroj učení aneb Jak opravovat psaní i čtení (KŠ) 91

35 Jak se SPU souvisejí obtíže v dalších vyučovacích předmětech (ZB) 93

36 Cizí jazyky a SPU (KB) 95

37 Pomůcky, pracovní listy, PC programy i online aktivity, které mohou pomoci (ZB) 97

První stupeň ZŠ – škola

38 Učíme se číst – genetická nebo analyticko-syntetická metoda výuky čtení (KB) 104

39 Učíme se psát – tradiční psaní nebo Comenia Script (LK) 106

40 Co nabízí škola žákům se SPU – různé stupně podpůrných opatření (ZB) 108

41 Co znamená individuální vzdělávací plán (LK) 110

42 Základní postupy při výuce žáků se SPU (KB) 113

43 Možnosti hodnocení žáků (LK) 116

44 Kdo je výchovný poradce, školní speciální pedagog, školní psycholog (ZB) 118

45 Komunikace rodičů s učiteli – nezbytné kritérium úspěšnosti dětí (KŠ) 120

Druhý stupeň ZŠ – rodina

46 Druhý stupeň, nebo víceleté gymnázium? (LK) 124

47 Mohou se SPU projevit až na druhém stupni? (KB) 126

48 Další návštěvy poradenských zařízení – co nabízejí pro žáky druhého stupně (ZB) 128

49 Co se po přestupu na vyšší stupeň změní, co je náročnější (ZB) 131

50 Jak se doma připravovat do školy (KŠ) 133

51 Čtení je stále důležité – jak ho trénovat, aby se dítě nenudilo (KŠ) 135

52 Co může dospívající dělat sám – předáváme zodpovědnost za učení (KŠ) 136

53 Proč vzbudit lásku ke čtení (KŠ) 138

54 Vyrábíme přehledové tabulky (ZB) 140

55 Tvoříme pojmové mapy (LK) 142

56 Jak se vyhnout učení formou čtení z knih – využití obrázků, schémat, grafů... (KB) 145

57 Stále trénujeme gramatiku, a nuda to rozhodně není (KŠ) 148

58 Proč je důležité naučit se psát všemi deseti na počítači (KŠ) 150

59 Jak využít při učení logické myšlení (LK) 151

60 „Přínosy“ SPU mohou být při učení výhodou (LK) 153

61 Učíme se učit (ZB) 155

62 Struktura domácí přípravy (ZB) 158

63 Záludnosti paměti – proč někdy nefunguje, jak by měla, a co s tím (LK) 160

64 Jak zvládat únavu (KŠ) 162

65 Vztahy s druhými – jak pomoci dětem vyznat se v lidech (KŠ) 163

66 Nikdo není dokonalý aneb Všeho moc škodí (KŠ) 166

67 Rodiče potřebují odpočinek či jinou činnost, aby se nesoustředili jen na své dítě

s problémem (KŠ) 167

68 Televize – pomocník, nebo nepřítel (KŠ) 170

69 Tipy na pomůcky, pracovní listy, PC a online aktivity a programy,

které mohou pomoci (KŠ) 173


5

Druhý stupeň ZŠ – škola

70 Více učitelů, nové vyučovací předměty (LK) 178

71 Podpůrná opatření a individuální vzdělávací plán na druhém stupni (LK) 180

72 Co nabízí škola žákům se SPU na druhém stupni (ZB) 182

73 SPU ve výuce odborných předmětů (KB) 184

74 Přibývá druhý cizí jazyk – co s tím? (KB) 187

75 Psaní poznámek z výuky do sešitů, úprava sešitů (ZB) 189

76 Psaní písemných prací (KB) 192

77 Zkoušení u tabule (LK) 196

78 Povinná literatura, ano, ale... (KŠ) 197

79 Učíme se chybami (KŠ) 199

80 Každé dítě je jiné, i každý dyslektik je jiný (KB) 201

81 Nejlepší motivace je úspěch! (KŠ) 203

Střední škola – rodina

82 Volíme vhodnou střední školu – čím se řídit, jak vybrat (LK) 206

83 Domácí příprava do školy (ZB) 208

84 Práce s odbornými texty v učebnicích (KB) 210

85 Učíme se cizí jazyky (KŠ) 212

86 Dlouhodobé úkoly (eseje, seminární práce...) – jak je členit do fází,

jak je zvládnout splnit v termínu (KB) 214

87 Jak si přizpůsobit počítač pro práci (LK) 217

88 Využití moderních technologií (KB) 219

89 Dyslexie není jen špatné čtení, kde jinde si na ni dát pozor (KB) 222

90 Vybíráme vysokou školu (LK) 224

91 Příprava na výkon profese (ZB) 226

92 Tipy a pomůcky, PC a online aktivity a programy, které mohou pomoci (KB) 228

Střední škola – škola

93 I „výběrová střední škola“ musí akceptovat SPU (LK) 232

94 Využití PC při výuce (LK) 233

95 Psaní poznámek z výuky (KB) 235

96 Využití prezentací a podkladů od učitelů (ZB) 237

97 Komunikace s učiteli (LK) 238

98 Jak vysvětlit učitelům odborných předmětů, co znamená SPU (KB) 240

99 Maturita a SPU (ZB) 242 100 Školní výsledky jsou jen malá část života, důležité jsou přístupy a návyky (KŠ) 244 Literatura 246 Jednotlivé autorky kapitol jsou uvedeny v závorkách: Lenka Krejčová LK, Zuzana Bodnárová ZB, Kamila Šemberová KŠ a Kamila Balharová KB.

Specifické poruchy učení

Úvod

Současné statistiky ukazují, že se ve školních třídách učí bezmála pět procent žáků se specifickými poruchami učení. Toto číslo ovšem zahrnuje pouze ty, kteří jsou tak zvaně oficiálně integrovaní. Mají tedy poměrně významné a silné obtíže, na základě podnětu z poradenského zařízení jim škola poskytuje podpůrnáopatření, případně tvoří individuální vzdělávací plán a vykazuje je v oficiálníchdokumentech jako žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Dokonce na ně čerpá zvýšenou finanční podporu. Vedle toho ovšem musíme počítat také se skupinou žáků, jejichž obtíže jsou mírnějšího charakteru, vzdělávání přiměřeně zvládají bez individuálního vzdělávacího plánu, nebo jen s plánem pedagogické podpory,pouze za občasné podpory učitelů (a nezřídka intenzivní pomoci rodičů při domácím učení), nebo jsou jejich obtíže charakterizovány jako kompenzované. Na základě zkušeností ze škol si troufáme odhadem tvrdit, že počet takových žáků je přibližně totožný s počtem těch integrovaných. Hovoříme tedy o deseti procentech žáků se specifickými poruchami učení. To není malé číslo, které navíc říká, že žáci sespecifickými poruchami učení jsou vůbec nejpočetnější skupinou žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kterou v  našich školách máme. Asi nenajdeme učitele, který by takového žáka, či lépe řečeno žáky, neučil.

Než se pustíme do dalšího čtení, je vhodné si upřesnit, co spojením specifické poruchy učení máme na mysli. Jedná se o kategorii obtíží, která zahrnuje: 1. dyslexii – poruchu čtenářských dovedností (jedinec s dyslexií má velké trable

naučit se číst, mnohdy až do dospělosti čte s obtížemi, nebo alespoň výrazně

pomaleji než jeho okolí, někdy si nepamatuje, co četl) 2. dysgrafii – poruchu písemných dovedností (písmo jedince s dysgrafií je obtížně

čitelné, nácvik psaní na počátku školní docházky je velmi problematický, jen

zapamatovat si podobu všech písmen trvá nepoměrně déle než spolužákům) 3. dysortografii – poruchu písemného projevu ve smyslu obtíží s aplikacígramatických pravidel a správného zápisu slov (texty jsou plné chyb, jako jsouvynechaná písmena ve slovech, chybějící diakritika, záměny znělých a  neznělých

souhlásek, měkkých a tvrdých slabik, zkomolená slova, nesprávně aplikovaná

gramatická pravidla apod.) 4. dyskalkulii – poruchu matematických dovedností (porozumění číslům,množství, číselné řadě, desítkové soustavě je pro jedince s dyskalkulií velmi obtížné).

V zahraničí se ještě setkáme s dyspraxií (poruchou pohybové obratnosti), které však v naší zemi doposud není věnováno příliš mnoho pozornosti. V knize, kterou právě držíte v ruce, se budeme nejvíce věnovat prvním třem jmenovaným typům specifických poruch učení neboli SPU. Není nic neobvyklého, že jdou ruku v ruce. Je takřka nemožné nalézt člověka, který by měl obtíže ve čtení a neměl je ve psaní. Na to jsou tyto dvě činnosti až příliš spojité nádoby. Může se však stát, že čtení, které je v češtině relativně jednoduché (čteme, jak píšeme), zvládne v určité etapě své školní docházky na lepší úrovni než psaní. To je zase se všemi gramatickými pravidly, která musíme znát, v češtině poměrně obtížné. Mnohdy se slovodyslexie užívá jako synonymum pro specifické poruchy učení, zejména v  zahraniční literatuře, protože lze jednotlivé obtíže jen těžko oddělovat. Narazíte-li v knize na sousloví specifické poruchy učení, zkratku SPU nebo výraz dyslexie, máme tím na mysli totéž, není-li přímo v textu uvedeno jinak.

Specifické poruchy učení jsou s vysokou pravděpodobností stejně staré jakolidstvo samo. Ovšem proces čtení je o něco mladší záležitost a je dobré si uvědomit, že jde o uměle vytvořenou dovednost. Kdysi dávno se lidé dohodli, jak budou číst a psát, a my všichni se to teď musíme učit – a není to vůbec jednoduché,potřebujeme k tomu mnoho dílčích dovedností a schopností. Až když čtení zvládneme, máme dojem, že o nic nejde.

Dnes již víme, že SPU jsou pravděpodobně způsobeny drobnými nedostatky v  centrální nervové soustavě a  souvisejí s  jazykovými a  řečovými dovednostmi. Vědci se však doposud nedokážou shodnout, v které části mozku tkví hlavnípříčina. Nejpravděpodobnější se v současné době ukazuje, že se tyto drobné „šrámy“ nacházejí na více místech. Je otázkou, zda je takové zjištění pro běžný život tonejdůležitější. Možná mnohem podstatnější je vědět, že SPU znamenají celoživotní trable. Současně je nutné si uvědomit, že intenzivní práce ve školním věkua osvojení vhodných studijních dovedností i vhodných mechanismů práce při výkonu profese jsou cestami k výraznému snížení všech obtíží.

Na SPU bychom se mohli dívat jako na civilizační chorobu. Dnešní společnost bývá označována za informační – neustále něco čteme, píšeme, internet jenedílnou součástí našeho života, každý musí denně přečíst mnoho údajů v pracovních dokumentech, e-mailech, SMS... Před sto lety mohl být člověk velmi úspěšný ve svém oboru a nikoho nemuselo zajímat, zda umí správně číst a psát, možná tyto dovednosti vůbec nepotřeboval. Dnes je to obráceně, potřebujeme je dnes a denně bez ohledu na práci, kterou vykonáváme.

Specifické poruchy učení

Až doposud jsme hovořili o specifických poruchách učení a o obtížích, které způsobují. Jde o „nálepky“, s nimiž se setkáváme, abychom si lidi utřídili, aby škola dostala na žáky finanční podporu, aby se žáci s určitými obtížemi dobře vykazovali v ročenkách a podobně. V následujících textech chceme však klást důraz především na to, že lidé se SPU jsou ti, kteří se učí, pracují a někdy i přemýšlejí jinak. Vůbec není řečeno, že hůře. Prostě jinak a postupy, které známe v našich školách už od Marie Terezie (nebo možná dokonce J. A. Komenského), na ně jednodušenezabírají. Úkolem nás dospělých vychovatelů je proto pomoci jim nalézt cesty, jak mohou učení zvládnout, zprostředkovat jim svět kolem nás a v neposlední řadě především podpořit rozvoj jejich silných stránek a podněcovat jejich potenciál. Každý máme nějaké limity, což nás ovšem nikdy nesmí odradit od dalšího rozvoje a další práce, protože každý máme také své silné stránky a jejich prostřednictvím můžeme svět kolem nás obohatit a učinit lepším. Nikdo z nás přitom nemáme právo říci, že se dítě něco nikdy nenaučí, že to nezvládne. My to nevíme. My pouze víme, že v dané oblasti se mu momentálně daří hůř a potřebuje naši pomoc.

Abychom na možnosti našich dětí a žáků nezapomínali, podívejme se na seznam slavných lidí s dyslexií, kteří to sami o sobě prohlásili, nebo jejichž textya životoisné údaje o obtížích tohoto typu svědčí:

Orlando Bloom (herec)

Tom Cruise (herec)

Whoopi Goldberg (herečka)

Keanu Reeves (herec)

Robin Williams (herec)

Kiera Knightley (herečka)

Jamie Oliver (kuchař)

Pablo Picasso (malíř)

Auguste Rodin (sochař)

Andy Warhol (malíř)

Muhammad Ali (boxer)

Magic Johnson (basketbalista)

Henry Ford (zakladatel automobilky Ford)

švédská královská rodina

William Hewlett (zakladatel počítačové společnosti)

Winston Churchill (politik)

John F. Kennedy (politik)

Nelson Rockefeller (obchodník)

Woodrow Wilson (politik)

George Washington (politik)

Hans Christian Andersen (spisovatel)

Agatha Christie (spisovatelka)

Francis Scott Fitzgerald (spisovatel)

Alexander Graham Bell (vynálezce)

Thomas Edison (vynálezce)

John Lennon (hudebník)

Doufáme, že tipy, které vám zde nabízíme, napomohou práci s dětmii dospívajícími a naznačí, kudy má smysl se při jejich vzdělávání i každodenní výchově ubírat, abychom v  nich stále podporovali zájem o  studium a  ukázali jim, v  čem jsou výjimeční.

Lenka Krejčová a Zuzana Bodnárová (editorky)

Praha, září 2014 a 2017


10

Specifické poruchy učení

Autorský tým

PhDr. Lenka Krejčová, Ph.D., psycholožka, působí v nestátní neziskovéorganizaci DYS-centrum Praha® z. ú. a vyučuje na Katedře psychologie FF UKv Praze. V minulosti učila v několika středních školách, v jedné z nich zastávala funkci výchovné poradkyně a školní psycholožky. Pracovala ve středisku výchovné péče. Publikuje v odborném tisku, vydala několik monografií. Odborné zájmy: specifické poruchy učení a chování u dětí, dospívajících a dospělých, dynamická diagnostika, psychologie adolescence, rozvoj sociálních dovedností a kognitivních schopností v prostředí školy.

Mgr. et Mgr. Zuzana Bodnárová (roz. Pospíšilová), psycholožka, působív nestátní neziskové organizaci DYS-centrum Praha® z. ú. Pracovala také ve Speciálně pedagogickém centru při Základní škole pro děti se specifickými poruchamichování. Na Katedře psychologie FF UK v Praze studuje doktorské studium. Odborné zájmy: specifické poruchy učení a chování u dětí, dospívajících a dospělých,dynamická diagnostika, kognitivní funkce a procesy.

PhDr. Kamila Balharová vyučuje český jazyk a působí ve funkci speciálního pedagoga na Základní škole Táborská v Praze, lektoruje, vede soukromou praxi. Je členkou odborné skupiny pro podporu vzdělávacího oboru Český jazyka literatura při Národním ústavu pro vzdělávání a České společnosti „Dyslexie“. Publikuje články v odborném tisku na národní i mezinárodní úrovni, vydala několik knih pro žáky s dyslexií zaměřených na rozvoj čtenářské gramotnosti. V současné době se jako členka mezinárodního odborného výzkumného týmu v roli experta naadaptaci online nástrojů pro jedince s dyslexií věnuje designu jim určených webových stránek. Pro žáky s poruchami učení a jejich učitele vytváří webové stránkyvěnované nápravám, výuce i metodickému vedení. Odborné zájmy: specifické poruchy učení, webové stránky, HCD – design webových stránek zaměřený na uživatele, čtenářská gramotnost, tvorba pomůcek pro výuku a nápravu žáků se specifickými poruchami učení.

PhDr. Kamila Šemberová vystudovala překladatelství – tlumočnictví a pracuje jako překladatelka a korektorka. Již přes dvacet let se zajímá o problematiku dyslexie, původně z rodinných důvodů, posléze proto, že jsou s touto diagnózou spojeny mnohé mýty a předsudky. Svými články v tisku či dalšími aktivitami se snaží přispět k  větší informovanosti veřejnosti o  této problematice. Je autorkou pravidelného Zpravodaje České společnosti „Dyslexie“. Podílela se na překladech odborných textů. Předškolní věk – rodina

Specifické poruchy učení

Povídáme si s dětmi

V současné době se zdá, že poruchami učení trpí každé druhé dítě na základní škole.

Jako by to byla nějaká epidemie. Pokud lidé o dyslexii něco vědí, mají pocit, že souvisí

s problémy se čtením. Což je jistě pravda, tam je nejviditelnější, ale čím dál tím více

se mluví o  nejrůznějších projevech či přidružených obtížích, které dyslexie přináší

i v jiných oblastech (snížené sebevědomí, špatná organizace času, ztížené možnosti

sociálních kontaktů atd.). Čas od času se objeví módní názory, že každý dyslektik je

génius, a když mu nejde čtení, tak se určitě proslaví jako umělec či kreativec, alenebývá to pravidlem. Mezi lidmi s poruchami učení najdeme stejné zastoupení lidíchytřejších i méně bystrých, kreativních i méně nápaditých, výtvarně či jinak nadaných

i nešikovných jako v běžné populaci, prostě Gaussova křivka platí i zde. Záleží také

na tom, zda se na dyslexii a další specifické poruchy učení díváme jako na odchylku

od normy nebo jako na nemoc. Ačkoliv má své přidělené číslo v mezinárodníklasifikaci nemocí, můžeme na ni nahlížet z hlediska psychologického jako na odchylku od

normy a jako takovou se s ní naučit žít (viz kapitola 21 Lidé se SPU jsou ti, kteří se

učí jinak). Pokud se nejedná o opravdu velmi těžké obtíže, je to možná nejzdravější

přístup, který umožní dětem žít co „nejnormálnější“ život. Jak říká náš přednípsychiatr MUDr. Höschl: „Člověk může být divný, hlavně aby u toho byl šťastný.“Pokud člověk hůř čte, je to jistě pro život handicap, pokud si však neváží sám sebe a je

nešťastný a bez přátel, je jeho život velmi obtížný.

V dětství se vytváří většina osobnostních rysů člověka. V předškolním věku je vliv rodiny samozřejmě největší, dítě tráví valnou část svého času s rodiči,eventuálně prarodiči, je to tedy ten ideální čas na jeho formování. To platí pro všechny děti, ať již mají nějaké potíže či nikoliv. Záleží na rodičích a blízkých lidech, jakým způsobem dítě ovlivní, co do něj vloží. Když je dítě malé, zdá se, že je spousta času, ale roste rychle, a  než se rodiče nadějí, je z  něj dospívající či dospělý člověk, na jehož názory lze již jen velmi těžko působit. Jaký z něj vyroste člověk, ale také jak s ním budou rodiče vycházet v dospívání a dospělosti, to vše se buduje v dětství. Je to jako s tím příslovečným chlebníkem, co tam nedáte, to tam není.

Povídání je vlastně činnost, kterou s dítětem provádíme od prvních chvil jeho života. Nejprve se s ním mazlíme, ukazujeme mu a vysvětlujeme okolní svět.Jakmile začne mluvit, zapojujeme je do diskuse, snažíme se mu čtením i povídáním rozšiřovat slovní zásobu i jeho vyjadřovací schopnosti. Povídání s dětmi jepřínosem pro obě strany. Dítě se dozví spoustu nových věcí (vývoj v prvních letechži>1


13

Povídáme si s dětmi

vota je překotný po stránce motorické i psychické), ale i pro rodiče je náhled do

dětské duše velkým dobrodružstvím. Je to určitě příležitost vrátit se do svéhodět

ství a některé věci, které se vám nelíbily, dělat jinak, nebo naopak vzdát hold svým

rodičům tím, že budete se svým dítětem postupovat stejně. Dítě je samostatná

myslící bytost, má spoustu originálních názorů. Pozor, učí se předevšímnápodo

bou! Rodiče často mají poměrně jasné představy o výchově svých dětí, ale sami se

v souladu s nimi příliš nechovají. Sotva mohou naučit své dítě něco, co saminedě

lají. Výchova dětí se tedy může stát krásnou příležitostí k práci na sobě a vlastním

rozvoji. Na dítě mají největší vliv běžné činnosti, u nichž si svou roli vychovatele

často vůbec neuvědomujeme. Pokud tedy vynadáte drzému řidiči před vámia po

tom dětem vyprávíte, že nadávat se nemá, tak si můžete být jisti, co si z této situace

odnesou. Pro povídání je třeba nastolit vhodnou atmosféru, pokud dítě vidí, že

rodiče si spolu povídají, zajímá je, co kdo ten den dělal, vyptávají se sourozence na

jeho školní den či zážitky s kamarády, je velmi pravděpodobné, že se takérozpo

vídá. Nejvíce se dozvíte, když se budete ptát otevřenými otázkami (Kde jste byli

s babičkou? Na co jste si hráli s Madlenkou? Proč si myslíš, že je důležité zdravit?

Jaké by to bylo, kdybys přišel do místnosti a nic bys nikomu neřekl?) atd. Dětis po

ruchami učení mívají často oslabený jazykový cit a verbální vyjadřování, je tedy

třeba je k vyprávění povzbuzovat. Každé dítě má přirozenou potřebu mluvita vy

právět o tom, co zažilo. Je-li zamlklé a každé slovo z něj musíte páčit, je velmipravbr />

14

Specifické poruchy učení

děpodobné, že se mu buď stalo něco nepříjemného, co ho trápí, nebo že již zažilo

situace, kdy ho dospělí okřikli, skočili mu do řeči a dali mu najevo, že je nezajímá,

co vypráví. Malé děti mají mnohdy vyvinutější intuici než my dospělí, resp. ji ještě

nemají přehlušenou společenskými návyky a situacemi, takže se chovají mnohem

přirozeněji a v souladu se svými pocity. Vyplatí se jim tedy naslouchat.

Varovné signály SPU

v předškolním věku

Tradičně se uvádí, že specifické poruchy učení lze identifikovat až v době školnídocházky. Nejvýrazněji se totiž projeví při osvojování čtení, psaní a  počítání. Někdy

dokonce několik let trvá, než se obtíže skutečně objeví, a  to buď v  důsledku velmi

osvíceného přístupu paní učitelky, která má dítě v péči a ví, jak si s drobnýminedostatky poradit, nebo v důsledku kvalitních rozumových schopností dítěte, jimiž se mu

daří kompenzovat („maskovat“) dílčí deficity. Někdy vstupují do hry oba zmíněné

činitele současně. Na druhou stranu v jiných případech si můžeme už v předškolním

věku všímat varovných signálů, které mohou naznačit, že něco není úplně v pořádku

a možná by se později v době školní docházky mohly specifické poruchy učeníprojevit. Podívejme se tedy na to, co bývá nejčastěji pokládáno za možné rizikové faktory.

Významnou skupinu obtíží souvisejících s možným rozvojem SPU tvořírůznorodé logopedické obtíže. Je pravda, že v současné době dochází k logopedovi nebo se věnuje alespoň drobným logopedickým nácvikům mnoho dětí a vůbec nic to nemusí znamenat. Máme na mysli spíše výraznější logopedické problémy, kdy má dítě dlouhodobé obtíže s  nácvikem výslovnosti různých hlásek, nebo se mu nedaří řeč správně uchopit. Obtížně se učí nová slova, chybuje v jejichvýslovnosti, v  řeči se objevují různé nesprávné výrazy, někdy také gramatické chyby (dítě neumí správně použít tvar slova v příslušném pádě, v množném čísle, ve správné osobě, nepoužije správnou předložku apod.). Tyto výraznější obtíže s osvojováním a využíváním řeči bývají někdy označovány diagnózou vývojová dysfázie, která jde často ruku v ruce s dyslexií, jež se objeví v pozdějším věku.

Na logopedické obtíže velmi úzce navazují obtíže s uvědoměním si hlásek ve slovech. Tato schopnost bývá označována jako tzv. fonematické povědomí a rozvíjí

2


15

Varovné signály SPU v předškolním věku

se postupně v předškolním věku. Děti si postupně začínají uvědomovat, že slova

se skládají z menších částí. Nejprve si osvojují slabikování, k čemuž jim pomáhají

různorodé říkanky, básničky a rozpočítadla, která kombinují slabikovánís pravidelným rytmem. Později si děti začínají uvědomovat, že slova se skládají z hlásek

neboli fonémů (proto fonematické povědomí). Zpočátku dokážou určit prvníhlásku ve slově, postupně se jim daří uvědomit si i poslední hlásku ve slově a teprve po

nějaké době, zpravidla až v průběhu začátku školní docházky, umí bezpečně určit

všechny hlásky ve slovech. S touto schopností se pojí dovednost vymýšlet rýmy, ale

také si různě hrát se slovy, a co je nejdůležitější, bez této schopnosti se nám nedaří

adekvátně osvojit čtení a psaní (viz kapitola 23 Procvičujeme sluchovou percepci).

Před nástupem do školy by děti měly bezpečně zvládat slabikování a identifikaci

některých hlásek ve slovech (první, poslední, dokázat říci, že některou hlásku ve

slově slyší, ač neumí přesně určit, kde stojí). Jestliže dítě ještě v tuto dobu žádnou

z uvedených dovedností nezvládá, lze to opět pokládat za jeden z varovných signálů.

Kromě toho, co slyšíme, je pro nácvik čtení a psaní důležité také to, co vidíme. Existuje mnoho různých pracovních listů, ale také cvičení v časopisech pro děti či dětských knihách, které trénují tzv. zrakovou percepci (viz kapitola 24Procvičujeme zrakovou percepci). Stejně jako fonematické povědomí také tato schopnost se postupně rozvíjí a zdokonaluje v dětském věku. V době nástupu do školy by dítě mělo dokázat určit odlišnost podobných tvarů či obrazců, mělo by umětidentifikovat, co je na obrázku důležité a co je na pozadí, mělo by umět nalézt shodné obrazce či obrázky mezi mnoha podobnými.

Pro nácvik počítání je dále důležité, že děti umí určit, co je větší a menší, delší a kratší, silnější a tenčí, znají názvy některých základních geometrických tvarů, jako jsou kruh, čtverec, trojúhelník, obdélník. Toto vše bývá označováno jakopředčíselné představy. Pokud vidíme, že dítě v uvedených dovednostech tápe, je třeba začít s ním cíleně trénovat.

Další skupina varovných signálů se objevuje při malování. Předškolák by měl správně držet pastelky i tužku a měl by umět namalovat alespoň některé základní tvary, jako jsou kruh, vlnka, svislá a vodorovná čára, v lepším případě i větší kličky či různé klikaté čáry. Jestli naopak vůbec nebere pastelky do ruky, má ke kreslení odpor, stále jen tak čmárá, ale nic konkrétního se mu nedaří namalovat, hrozí po nástupu do školy obtíže při nácviku psaní.

Specifické poruchy učení

Mezi další varovné signály se pak mohou přidat trable se zapamatováním jmen, básniček či písniček, někdy také obtíže s udržováním konverzace – formulováním vět, rychlými reakcemi na promluvy druhých apod.

Je důležité si uvědomit, že žádný z uvedených projevů sám o sobě nemusí nic znamenat, varováním může být spíše kombinace více obtíží současně. Neméně podstatné je, že všechny popsané schopnosti a dovednosti můžeme trénovata zdokonalovat. Zmíněné deficity mohou být důvodem pro odklad školní docházky, ale jakmile zjistíme, že se dítě v  některých oblastech takto výrazně trápí, je vhodné začít s ním pracovat a jeho obtíže co nejvíce zmírnit. Nelze slíbit, že když se obtíže odstraní, porucha učení se neobjeví, taková pravděpodobnost tu vždy je. Bohužel stejně tak i poklidný vývoj v předškolním věku nemusí být stoprocentní zárukou, že ve škole vše půjde hladce. Domácí příprava do školy v předškolním věku Jak již bylo řečeno v předchozí kapitole 2 (Varovné signály SPU v předškolním věku), je možné schopnosti a dovednosti potřebné ke zvládání nároků první třídy rozvíjet již v předškolním věku, a to nejen u dětí, u kterých jsou tzv. rizikové faktory SPU zcela zřetelné. Kromě posilování předškolních dovedností totiž pravidelnou prací rodičů s dítětem dochází k rozvoji jeho pracovních návyků, podpoře motivace související se školní prací a posílení koncentrace pozornosti.

Pokud se jedná o obtíže logopedického rázu, je vždy nutné obrátit se nalogopeda. Ten na základě orientačního vyšetření stanoví terapeutické cíle, které se mohou týkat nápravy nesprávné výslovnosti hlásek, rozvoje slovní zásoby,osvojení gramatických pravidel jazyka atd. Pokud si nejste jistí, zda řečový vývoj dítěte probíhá v souladu s běžným vývojem, vyhledejte pomoc logopeda. Je možné využít klinického logopeda, který působí v rámci zdravotnické péče. Logopedi jsou často také zaměstnanci speciálně pedagogických center, mateřských škol nebo provozují soukromé praxe. Nesmíme však zapomínat ani na přirozený rozvoj řečiprostřednictvím společného povídání, vyprávění, nácvikem výslovnosti složitějších slov, opravami nesprávných tvarů v promluvách dítěte apod. (viz kapitola 1 Povídáme

3


17

Domácí příprava do školy v předškolním věku

si s dětmi). Díky tomu rodiče v každodenním kontaktu s dítětem zmírňujílogope

dické obtíže v domácím prostředí, kde na to mají mnohem více času než logoped

jednou za 1–2 týdny.

Při oslabení fonematického povědomí je vhodné se s dětmi nejprvesoustře

dit na slabikování slov. Při rozkládání slov na slabiky dětem pomáhá vytleskávání

jednotlivých slabik, sluchový vjem je tedy doplněn o motorickou aktivitu. Nejdříve

začneme slabikováním vlastního jména a jmen členů rodiny, věcí v okolí, názvů

atp., později je možné slabikovat delší celky, jako jsou říkadla, básničky a písničky.

Pokud si dítě osvojí dovednost rozkládat slova na slabiky, je možné přejít naurčo

vání počátečních písmen ve slově. Zpočátku vybíráme slova začínajícísouhláska

mi, které vždy zvýrazníme („ppes, bbalón, sslon“), tuto dovednost učíme i dítě, aby

si dokázalo postupně samo uvědomit, jakou hláskou dané slovo začíná. Následně

můžeme přejít k samohláskám, které bývají náročnější a děti je zpočátku často ve

slovech „neslyší“. Další stupeň tréninku fonematického povědomí je identifikování

poslední hlásky ve slově, opět nejprve se souhláskami, později se samohláskami.

Odhalení hlásek uvnitř slova a rozklad slov na jednotlivé hlásky zvládají dětivět

šinou až v první třídě, přesto se u některých tato dovednost rozvíjí jižv předškol

ním věku a je tedy možné ji zahrnout do domácí přípravy. Pozor na pracovní listy

na rozvoj sluchového vnímání, které obsahují obrázky včetně jejich pojmenování.

Některé děti již v předškolním věku poznávají písmena a může se tedy stát, žepočá

teční a koncové hlásky ve slovech budou rozeznávat pomocí zraku a nikoliv sluchu.


18

Specifické poruchy učení

V souvislosti s rozvojem zrakového vnímání je možné využít mnohopracovních sešitů, které obsahují listy zaměřené především na posílení schopnosti odlišit podobné obrazce, které jsou zrcadlově obrácené podle vodorovné nebo svislé osy. Jedná se např. o pracovní listy Zrakové vnímání, Optická diferenciace I. neboZrakové rozlišování autorky J. Bednářové, Shody a rozdíly od Z. Michalové. K odlišení figury a pozadí a pojetí části a celku je možné využít pomůcku Logico Piccolo, řada Oko a ruka. Při tréninku zrakového vnímání je důležité, aby rodič s dítětem vždy probral, čím se dané obrázky liší, tedy jaká charakteristika je odlišná (barva, tvar, směr apod.). Pouze zpracování úkolu bez této rozpravy nepomůže přiuvědomění odlišností. Pokud se práce dítěti nedaří, je vhodné začít s tím, co mají obrazce společného, a pokračovat tím, čím se liší.

Pokud chceme posilovat předškolákovy předčíselné představy, je dobrévyužít manipulaci s konkrétními předměty, na nichž si dítě osvojí kategorie a s nimi související pojmy, jako jsou velikost (velký, malý), délka (delší, kratší), šířka (úzký, široký), váha (lehký, těžký), stupňování (malý-větší-největší) atd. Dále je důležitá znalost základních geometrických obrazců prostřednictvím pojmenování obrysů v pracovních listech, společného malování těchto obrazců a hledání příslušných tvarů v bytě, na procházce, při cestě autem. Mnoho dětí zvládá ještě přednástuem do školy jednoduché početní operace sčítání a odčítání do pěti nebo deseti za pomocí počítadla nebo prstů na ruce. Často dokážou také správně pojmenovat číslice, někdy i dvojciferná čísla.

Pokud trénujeme grafomotoriku, je dobré se soustředit jak na oblast kresby(sluníčko, postava, dům, strom), tak grafomotorických prvků. Jedná se o tvary, které se objevují ve vývoji grafomotorických dovedností a dětských kresebnýchschopností (např. linky, kruhy, oblouky, kličky). Na osvojení základních grafomotorických prvků navazuje zvládnutí náročnějších tvarů, z nichž jsou tvořena psací písmena.

Vždy je nutné sledovat a případně upravovat správné sezení při malování.Vhodné jsou speciální židle, které mají kromě opěrky zad také opěrku určenou pro nohy. Důležité je, aby dítě mělo při malování položené lokty na stole a nohy pevně ukotveny buď na opěrce, nebo na zemi. Tělo by nemělo být nijak zkroucené, záda shrbená.Významný je rovněž úchop pastelky za pomoci palce, ukazováku a prostředníku, který pastelku zespodu podpírá. Palec a ukazovák jsou na pastelce umístěny přibližně ve stejné výšce cca 2–3 centimetry nad hrotem tužky. Správný úchop podpořítrojhranné silnější tužky a pastelky, případně nástavce na tužky.

Domácí příprava do školy v předškolním věku

Před samotným nácvikem se děti nejprve věnují rozvoji jemné motoriky rukou. Tu lze trénovat prostřednictvím třídění a navlékání korálků, práce s modelínou, procvičování a uvolňování zápěstí a prstů pomocí různých říkanek, kreslení dopísku a jiných materiálů (mouka, čočka) apod. Využíváme také jiné kreslicí potřeby než pastelky a tužky – štětce, křídy, kreslicí kouli, voskovky ve tvaru trojúhelníku atd., kreslíme na různorodé povrchy – balicí papír, tabule, tác s pískem.

Při malování obrázků se společně s dítětem soustředíme na rozvržení kresby do navazujících kroků a na detaily, které by obrázek měl obsahovat. Při trénování grafomotorických prvků postupujeme od jednodušších po náročnější, začínáme vodorovnou a svislou čárou, kruhem, horním a spodním obloukem přes vlnovku a ovál až po části jednotlivých psacích písmen (lísteček ve tvaru písmene „s“,spodní a horní klička jako základ písmen „e“, „l“, „j“). Grafomotorické prvky je dobré zpočátku dětem předkreslovat, aby je mohly obtahovat, později je véstk samostatnému provedení. Předkreslené grafomotorické cviky dítě obtahuje uvolněnourukou, zpočátku mu můžeme ruku vést. Pracovních listů je mnoho, např. Mezi námi pastelkami, Co si tužky povídaly a Na návštěvě u malíře (J. Bednářová) nebo Čáry máry I (Z. Michalová).

V předškolním věku je možné s dětmi realizovat také ucelené programy, které jsou zaměřeny na posílení většího množství dovedností a  schopností, které dítě potřebuje jako základ pro osvojení čtení, psaní a počítání ve škole. Práce naprogramu probíhá vždy pod vedením speciálního pedagoga, který je v užívání programu proškolen. Mezi nejznámější patří MAXÍK a program HYPO.

V předškolním věku se mohou objevit i jiné obtíže, zde jsou vyjmenovány tynejčastější. Vždy je možné se obrátit na odborníka, tedy na speciálního pedagoga, a na základě jeho doporučení rozvíjet oslabené oblasti. Speciálního pedagoga, je možné vyhledatv pedagogickosychologických poradnách nebo se obrátit na neziskové organizace či soukromé speciální pedagogy, kde jsou služby poskytovány za úplatu.

Při přípravě do školy nesmíme zapomínat také na společné čtení pohádkových knížek, vyprávění příběhů, zpívání písniček a osvojování básniček a aktivní trávení volného času (návštěva muzeí, divadelních představení apod.), podporuhygienických návyků, předávání některých dílčích povinností dětem. V této kapitole byla věnována pozornost specifickým oblastem rozvoje předškolních dovednostís ohledem na budoucí cílené osvojování dovednosti čtení, psaní a počítání.

Specifické poruchy učení

Komunikace s učiteli MŠ

Nástup dítěte do mateřské školy je pro rodinu velkým zlomem. Mění se každodenní

rituály, skončí časová volnost, všední den má již stanovený řád, kterému se dítě musí

přizpůsobit. Již netráví téměř veškerý čas s rodiči, do jeho výchovy začínají zasahovat

další lidé. Musí se podřídit dalším pravidlům, ať již časovým či společenským. Začíná

to již pravidelným ranním vstáváním.

Dyslexii nelze diagnostikovat před zahájením školní docházky, neboť je nejvícespojená s procesy čtení a psaní. Určité náznaky však jsou většinou patrné již v předškolním věku (viz kapitola 2 Varovné signály SPU v předškolním věku). Mnohé paní učitelky v mateřských školách rozpoznají jedince ohrožené dyslexií už mezi dětmi kolemčtvrtého či pátého roku. V tomto věku se totiž objevují první signály, že je něcov nepořádku. Děti mohou být méně soustředěné, méně zručné, mohou mít problémy s hrubou i jemnou motorikou či s řečí. Příznaky mohou být patrné i na kresbě.

Učitel vidí vaše dítě v úplně jiných situacích než vy doma, má odbornévzdělání, také má mnohem bohatší zkušenosti než vy s jedním či dvěma dětmi, má tedy s čím srovnávat. Bylo by velmi rozumné brát informace učitelů vážně. Každý rodič si představuje budoucnost svého dítěte v růžových barvách, máočekávání spojená s dítětem, většinou velmi pozitivní. Jakákoliv více či méně negativní informace je v první chvíli poněkud šokující či nepříjemná, ale když se v klidu zamyslíte nad projevy dítěte, možná si dokážete přiznat, že pozorování paníučitelky má reálný základ.

Vlastně můžete být rádi, že někdo postřehl už takhle brzy, že by vaše dítě mohlo mít v budoucnu problémy ve škole. V předškolním věku se dá totiž mnohéudělat, máte s  dítětem denně mnohem víc času na nápravu jednotlivých potíží než potom ve škole, kdy jste každodenně pod náročným časovým tlakem přípravy na druhý den. V předškolním věku probíhá náprava většinou pomocí hry, takže dítě často ani nepostřehne, že ho něco učíte, ale zároveň je velmi vnímavé a všeprobíhá poměrně nenásilně formou hry. V tomto období mu můžete pomoci vytvořit mnoho návyků, které mu později usnadní školní docházku.

Ideální je, pokud si z paní učitelky v mateřské škole vytvoříte spojence,pokusíte se ji zapojit do toho, co s dítětem děláte. Většina konfliktů či nedorozumění i v běžném životě spočívá ve špatné komunikaci. Paní učitelka není jasnovideca ne>4


21

Komunikace s učiteli MŠ

může vědět, jak pracujete s dítětem vy. Stejně tak vy nevíte, jak probíhá běžný den

v mateřské škole. Pokud jsou nějaké problémy, je potřeba je řešit okamžitě, v klidu

vyslechnout informace, požádat o  radu, ale současně dát najevo, že jste ochotni

pro své dítě udělat maximum, což také děláte. Vy jste nejlepším advokátem svého

dítěte, vy je znáte nejvíce, a pokud o něm můžete říci něco pozitivního, tak tím

situaci jen zlepšíte. Nemá smysl se zatvrdit a bránit své dítě hlava nehlava. Tím se

dostanete všichni do začarovaného kruhu, z něhož nebude úniku. Nezapomínejte,

že děti slyší i to, co není určeno pro jejich uši, a mají šestý smysl napodobovat své

rodiče ve velmi nelichotivých situacích. Dítě okamžitě pochytí jakoukolinezdvo

řilost, jako by na negativní postoje či výrazy mělo radar. I mezi sebou byste měli

o paní učitelce mluvit slušně. Jak k ní dítě může mít respekt, pokud ho nemáte ani

vy? Pokud však s paní učitelkou zásadně nesouhlasíte, máte pocit, že vaše dítěpo

škozuje, je třeba situaci řešit s vedením, případně dítě převést do jiné mateřské školy.


22

Specifické poruchy učení

Kdy jít dopedagogickosychologické

poradny

Požádat o radupedagogickosychologickou poradnu mohou rodiče (zákonní zástupci)

žáka stejně jako škola a školská zařízení. Poradenské služby ve státníchpedagogicko-psychologických poradnách jsou poskytovány zdarma. Podmínkou poskytnutí poradenské

služby je písemný souhlas zákonných zástupců nezletilého žáka. Hlavní náplní činnosti

je přímá práce s dětmi a žáky škol a školských zařízení ve věku od 3 let do ukončení

středního, respektive vyššího odborného vzdělání a s jejich rodiči. Škole pak poradnydooručují vhodné strategie výuky dítěte podle jeho potřeb a stanovují míru této podpory.

K tomu, aby se rodiče obrátili napedagogickosychologickou poradnu,neotřebují žádné doporučení školy.

Stát má vybudovanou síť pedagogickosychologických poraden (PPP), které mají přidělenou oblast působení regionálně, a speciálně pedagogických center (SPC), která se zaměřují na typ postižení. Přesto je rodičům dána volnost. Mohou se obrátit na kterékoli zařízení.

Kromě státníchpedagogickosychologických poraden existují také soukromá zařízení. Zde však péče ani vyšetření zdarma poskytováno není. Tato zařízení, až na výjimky uvedené v rejstříku sítě školských poradenských zařízení, nemajípravomoc udělovat podnět k integraci, pouze ji mohou doporučit, ale schválení musí projít přes školské poradenské zařízení zřizované státem.

Výhodou soukromých poradenských zařízení může být to, že nejsou takpřetížená jako státní zařízení a že kromě vyšetření nabízejí následnou péči ve větším rozsahu. Na poradnu se obraťte, když: • uvažujete o  odkladu školní docházky z  důvodu, protože máte pocit, že vaše

dítě ještě není dostatečně rozvinuté v oblastech jemné a hrubé motoriky,jednotlivých percepcí, v emoční oblasti, v sociálních dovednostech nebo dokonce

v rozvoji řeči,

5


23

Odklad školní docházky

• vaše dítě je v péči logopeda a ten doporučuje zvážit odklad školní docházky

z hlediska vývoje řeči dítěte, • doporučí vám to učitelka v mateřské škole, • vaše dítě má problém s adaptací na kolektiv, • uvědomujete si problémy dítěte s chováním, ať už vůči dospělým či vrstevníkům, • odklad školní docházky doporučuje ze zdravotních důvodů odborný lékař

(například pediatr), • potřebujete pomoc s volbou vhodné školy pro vaše dítě, které je dlouhodobě

v péči odborného lékaře nebo klinického psychologa z důvodu jakéhokolizdravotního postižení (sluchového, zrakového, tělesného či mentálního) neboznevýhodnění (například dlouhodobé onemocnění – diabetes, po závažné operaci,

která mohla ovlivnit či zpomalit vývoj dítěte například v motorické oblasti), • jste v životní krizi nebo nouzi, která negativně ovlivňuje vzdělávání dítěte, • máte pocit, že vaše dítě má mimořádné nadání, • vaše dítě se narodilo v období od 1. září do 31. prosince a vy chcete, abynastouilo do školy ve školním roce, ve kterém teprve dosáhne šesti let, • vaše dítě se narodilo v období od 1. ledna do 30. června a vy chcete, aby do školy

nastoupilo ve školním roce, kdy teprve dovrší šest let věku, dítě nastupuje doškoly v pěti letech (v tomto případě ale budete potřebovat ke kladnému rozhodnutí

ředitele školy ještě doporučení odborného lékaře nebo klinického psychologa).

Pokud nevíte, kde poradenské pracoviště najít, podívejte se na stránkyNárodního ústavu pro vzdělávání www.nuv.cz, kde v sekci poradenství – kontakty najdeteaktualizované informace o poradnách, případně SPC v celé České republice. Výhodou je, že zde rodiče najdou aktuální telefonická spojení stejně jako e-mailové adresy. Odklad školní docházky Podrobně hovoří o odkladu povinné školní docházky (dále jen odklad) Školskýzákon. O odklad žádají rodiče ředitele té školy, kam bylo jejich dítě přijato do 1.ročníku. Rozhodnutí o přijetí ke vzdělávání na příslušné škole je nutné k zahájení řízení o odkladu. I když dítě dostane odklad, je rodič povinen se za rok opět dostavitk záisu na zvolenou školu, aby své dítě do školy zapsal. Vyřízením odkladu se ruší zápis do 1. ročníku (uvolní se tím místo pro dalšího zájemce) a vše začíná další rok znovu. Vychází to z odst. 7 § 36, který stanovuje, že ředitel je povinen přednostně přijmout

6


24

Specifické poruchy učení

žáky s  místem trvalého pobytu v  příslušném školském obvodu. Takže jistotu mají

pouze „spádoví“ zájemci, kteří se k zápisu dostaví v řádném termínu.

Školy mají povinnost informovat zákonného zástupce dítěte o možnostiodkladu povinné školní docházky při zápisu. Z této povinnosti vychází i aktivita mnoha

škol, které při zápisu zařazují orientační zjišťování školní zralosti dítěte. Na základě

zjištění pak doporučují, nebo nedoporučují rodičům zvážit odklad školnídocházky. Rozhodnutí je však vždy na rodičích.

Rodič, který se rozhodne požádat o odklad, žádá ředitele školy, do které bylo

dítě přijato při zápisu. K žádosti musí přiložit dvě doporučující vyjádření. Jedno

musí být od školského poradenského zařízení a druhé buď od odbornéholékaře (například pediatra), nebo klinického psychologa. Žádost o odklad lzepodávat písemně v době, kdy se konají zápisy do prvních tříd příslušné základní školy

(tj. ve stanovených termínech v průběhu dubna).

Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku,

ve kterém dítě dovrší osmý rok.

Kdy mám jako rodič uvažovat o odkladu školní

docházky?

Většina dětí, které jsou zralé do školy, se do školy těší. Toto lze pozorovat již

v období, kdy probíhají zápisy do 1. třídy. Pokud škola pořádá kurzy pro budoucí

školáky (viz kapitola 8 Přípravné kurzy pro zahájení školní docházky v ZŠ), jevidět, že dítě na jednotlivé kurzy chodí rádo, zadané úkoly plní ochotně a nejčastěji

hned po návratu z kurzu.

Příklad: Pokud se tedy narodilo dítě 1. září, půjde k zápisu již ve svých

šesti letech a do školy by mělo nastoupit v řádném termínu, tedy v září,

kdy už mu bude 7 let. I tomuto dítěti může ředitel povolit odklad, protože

splní podmínku, aby dítě nastoupilo do školy nejpozději v roce, kdy dovrší

osmý rok.

Odklad školní docházky

Dítě, které nastoupí do 1. třídy, potřebuje pro úspěšné zvládnutí trivia – tedy čtení, psaní a počítání – mít dostatečně rozvinuté tyto schopnosti: • motorické – pohybové, a to hrubou i jemnou motoriku, • zrakové vnímání, • vnímání prostoru, • vnímání času, • řeč,



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist