načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Sova - Samuel Bjork

Kniha: Sova
Autor:

Druhý detektivní případ od autora bestselleru V lese visí anděl V lese kousek od Osla je v podivném hnízdě ze sovího peří nalezeno tělo sedmnáctileté dívky, jež se před tím ztratila ...


Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  279
+
-
ks
rozbalKdy zboží dostanu
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma
Doporučená cena:  329 Kč
15%
naše sleva
9,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Rok vydání: 2016-09-07
Počet stran: 400
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 397 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Eva Dohnálková
Vazba: vázaná s laminovaným potahem a přebalem
Doporučená novinka pro týden: 2016-37
ISBN: 9788025905609
EAN: 9788025905609
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Druhý detektivní případ od autora bestselleru V lese visí anděl V lese kousek od Osla je v podivném hnízdě ze sovího peří nalezeno tělo sedmnáctileté dívky, jež se před tím ztratila z domova pro problémovou mládež. Případem se začne zabývat zkušený detektiv Holger Munch se svým týmem. Vyšetřování pro nedostatek stop začíná váznout na mrtvém bodě, ale pak IT odborníkovi z oddělení vražd záhadný hacker pošle nahrávku, jež odhalí znepokojivé podrobnosti o osudu zabité dívky; ve filmu se na okraji mihne silueta vraha převlečeného za sovu, nočního dravce symbolizujícího smrt... A pátrání se roztočí na plné obrátky. Sova opět přináší promyšlenou, napínavou zápletku a proniká hluboko pod povrch lidské mysli stejně jako první Bjorkův román V lese visí anděl. Zároveň se v ní noříme hlouběji do soukromí detektivů Holgera Muncha a Mii Krügerové, které si díky veleúspěšnému prvnímu dílu řady již oblíbili čtenáři v řadě zemí. Spolu s tím, jak se snaží co nejrychleji rozlousknout zapeklitý případ a zastavit brutálního vraha, se oba vyšetřovatelé musí porovnat i s řadou výzev, které před ně staví jejich osobní životy. „Od dob Larssonova Milénia tu nejspíš nebyla tak zvláštní, nesourodá, a přitom skvěle fungující dvojice vyšetřovatelů jako u nadšeně přijímaného románu Samuela Bjorka V lese visí anděl…“ - INSTINKT „… stačí, když si přečtete prvních pár stran a hnedle poznáte, jak dobré to je.“ - CENTRUM-DETEKTIVKY.CZ „… jedno z největších překvapení tohoto roku a rozhodně kandidát na jednu z nejlepších severských krimi letoška.“ - VASELITERATURA.CZ Pod pseudonymem Samuel Bjork se skrývá úspěšný norský spisovatel, dramatik, zpěvák a textař Frode Sander Oien (* 1969). Svou první divadelní hru napsal v jedenadvaceti letech, od té doby vedle dalších her vydal dva vysoce hodnocené romány: Pepsi Love (2001) a Speed k snídani (2009), natočil šest hudebních alb, věnuje se také výtvarnému umění a překládá Shakespeara. Jeho první detektivka V lese visí anděl (2013, č. 2015) se hned po vydání stala hitem v celé Skandinávii. Následně tento vrstevnatý a propracovaný detektivní román, v němž uvádí na scénu dvojici detektivů Holgera Muncha a Miu Krügerovou, vyvolal obrovskou vlnu mezinárodního zájmu. Překládá se do pětadvaceti světových jazyků, včetně hebrejštiny či japonštiny. A všude tam, kde zatím vyšel, ho čtenáři uvítali s nadšením. V Nizozemsku byl rozebrán už v předprodeji a psalo se o něm jako o thrilleru roku, přes tři týdny se držel v žebříčku nejprodávanějších knih podle německého Der Spiegelu, velký úspěch slavil ve španělském vydání a s nadšením byl přijat i čtenáři u nás. Sova, druhý detektivní případ, který Holger s Miou vyšetřují, je právě tak strhující jako V lese visí anděl a potvrzuje, že Samuel Bjork zdaleka není u konce s dechem.

Kniha je zařazena v kategoriích
Samuel Bjork - další tituly autora:
V lese visí anděl V lese visí anděl
Bjork, Samuel
Cena: 254 Kč
V lese visí anděl V lese visí anděl
Bjork, Samuel
Cena: 158 Kč
Sova Sova
Bjork, Samuel
Cena: 279 Kč
Sova Sova
Bjork, Samuel
Cena: 215 Kč
Cestujem sama Cestujem sama
Bjork, Samuel
Cena: 215 Kč
Sova (brož.) Sova (brož.)
Bjork, Samuel
Cena: 194 Kč
 
Zákazníci kupující knihu "Sova" mají také často zájem o tyto tituly:
Harry Potter a prokleté dítě Harry Potter a prokleté dítě
Rowlingová, Joanne K.
Cena: 367 Kč
Jáchymovští démoni -- Letopisy královské komory Jáchymovští démoni
Vondruška, Vlastimil
Cena: 223 Kč
Vážka v jantaru Vážka v jantaru
Gabaldon, Diana
Cena: 339 Kč
Aristokratka na koni Aristokratka na koni
Boček, Evžen
Cena: 213 Kč
Playground Playground
Kepler, Lars
Cena: 275 Kč
Krev není voda Krev není voda
Collins, Jackie
Cena: 279 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Jednou v pátek, na jaře roku 1972, právě když se kněz v kostele
sandefj ordského kostela chystal zamknout, se objevila zvláštní
návštěva, která ho přiměla, aby se ve svém úřadu zdržel o chvíli
déle.
Tu mladou ženu nikdy předtím neviděl, ale mladíka znal
velmi dobře. Byl to nejstarší syn nejoblíbenějšího občana ve
městě, rejdaře, který patřil nejenom k nejbohatším mužům v zemi,
ale také k nejštědřejším donátorům církve. Díky jeho daru mohl
před deseti lety v kostele vzniknout mimo jiné velký hrubě
tesaný mahagonový oltářní obraz, na kterém sochař Dagfi n
Werenskiold ztvárnil sedmnáct scén z Ježíšova života. Kněz byl na
obraz nesmírně hrdý.
Mladý pár měl velmi zvláštní přání. Chtěli se vzít a chtěli, aby
je kněz oddal ve vší tichosti. Na tom by vlastně nebylo nic
divného, ale veškeré ostatní detaily mu připadaly tak zvláštní, že si na
chvíli myslel, jestli nejde o nějaký žert. Ale dobře starého
rejdaře znal, věděl, že je silně věřící a velmi konzervativní, a nakonec
pochopil, že to mladí myslí vážně. Rejdař v poslední době hodně
stonal a povídalo se, že má smrt na jazyku. Mladík, který tu teď
před ním sedí, brzy zdědí obrovské bohatství, ale otec si
stanovil jednu podmínku – do rodiny se nesmí dostat žádná cizí krev
a žena, kterou si jeho dědic zvolí za manželku, nesmí v žádném
případě mít děti z předchozích manželství. A v tom vězel ten
problém. Žena, do které se rejdařův syn zamiloval, měla
bohužel už děti z dřívějška. Dvouletou dcerku a čtyřletého syna. Děti
musí zmizet a kněz má zařídit, aby žena měla před starým pánem
požadovanou pověst. Šlo by to nějak zařídit?
Naplánovali to takhle: mladý muž má vzdálenou příbuznou
v Austrálii a ta souhlasila, že se o děti postará, dokud se to
všechno formálně nevyřeší. Tak na rok, na dva a pak si je zase vezmou
zpátky. Možná starý rejdař dokonce opustí tenhle svět i dřív... Co





si o tom kněz myslí? Dokázal by se s takovou věcí srovnat? Mohl
by jim pomoct tuhle situaci vyřešit?
Kněz předstíral, že se nad tím za mýšlí, ale ve skutečnosti se
už rozhodl. Obálka, kterou před něj mladý muž diskrétně
položil na stůl, byla dostatečně tlustá. A proč vlastně odpírat pomoc
mladému páru v nouzi? Požadavek starého rejdaře je stejně dost
nerozumný, ne? Kněz pár zasnoubil a za necelý týden je při
soukromém obřadu v rodinném kruhu před pestrobarevným
oltářním obrazem oddal.
Necelý rok poté, v lednu 1973, navštívila kněze v jeho
kanceláři mladá žena samotná. Byla evidentně rozrušená a řekla mu,
že netuší, na koho jiného by se měla obrátit. Něco tu totiž
nehraje. Děti se jí vůbec neozývají. Měla dostávat fotografi e, dopisy,
ale nic nepřicházelo, nevěděla o nich vůbec nic, dokonce, ano,
dokonce začínala pochybovat, zda ta příbuzná v Austrálii vůbec
existuje. Vyprávěla také, že muž, za kterého se provdala, vůbec
není takový, za jakého ho měla. Už si spolu nepovídají, ani nespí
v jedné ložnici a on má různá tajemství, hrůzná tajemství, věci,
které nedokáže ani vyslovit a ani si na ně netroufá pomyslet.
Nemohl by s tím kněz něco udělat? Kněz ji uklidnil a řekl, že to by
samozřejmě mohl, bude o tom trochu přemýšlet. A požádal ji,
aby se za ním zastavila za pár dní.
Druhý den nalezli mladou ženu mrtvou. Skončila zaklíněná
za volantem svého vozu v propasti hned vedle luxusní rezidence
rejdařské rodiny na ostrově Vesterøya nedaleko centra Sandefj
ordu. V novinách naznačovali, že řídila pod vlivem alkoholu, a
policie případ uzavřela jako tragickou nehodu.
Kněz zajistil pohřeb a hned poté se rozhodl, že mladého
rejdaře navštíví. Popravdě mu vypověděl, že den před tou
nešťastnou událostí ho mladá žena navštívila a strachovala se o své děti.
Že měla dojem, že něco není tak úplně v pořádku. Mladý rejdař
poslouchal a přikyvoval a pak knězi objasnil, že jeho žena byla
bohužel v poslední době vážně nemocná. Brala léky a hodně pila.
Sám kněz přece viděl, jak tahle tragédie dopadla. Potom napsal
na papírek cifru a lístek posunul po stole. Není tohle město knězi
vlastně trochu malé? Nebylo by lepší sloužit Bohu někde jinde?





Možná třeba někde blíže hlavního města? Za pár minut se shodli
na podrobnostech. Kněz vstal a bylo to naposledy, co vlivného
mladého rejdaře spatřil.
Za několik týdnů už měl sbaleno.
A v Sandefj ordu se už v životě neukázal.





Holčička ležela pod dekou na pohovce a ani nedutala. Čekala, až
ostatní děti usnou. Rozhodla se. Stane se to dnes v noci. Už se
nebude bát. Nebude čekat. Bylo jí sedm a brzy bude velká. Uskuteční
to, jakmile se trochu setmí. Nevzala si prášek na spaní, jenom ho
schovala pod jazyk a tam ho nechala. Dokonce i v tu chvíli, když
tetě Julianě ukazovala, jak ho pěkně spolkla.
„Ukaž.“
Vypláznout jazyk.
„Šikovná holka. Další.“
Její bratr to tak dělal dlouho. Od chvíle, co ho zavřeli do toho
sklepa. Dělal to tak každý večer. Jen schoval prášek pod jazyk a nepolkl ho.
„Ukaž.“
Vypláznout jazyk.
„Šikovný kluk. Další.“
Tři týdny dole v temnotě za to, že se nechtěl omluvit. Všechny
děti věděly, že neudělal nic špatného, ale dospělí ho tam stejně
zavřeli. A od té doby byl jiný. Jenom schovával prášek pod jazykem
a nepolykal ho a ona jej v malátné ospalosti z léku, který sama
spolkla, vídala, jak se jako stín krade z místnosti a mizí venku.
Někdy se jí zdávalo o tom, kam asi tak odchází. Jednou z něj byl princ
putující do ciziny políbit spící princeznu. Jindy rytíř se
zvláštními schopnostmi, který jediný mohl z kamene vytáhnout zaklíněný
kouzelný meč a tím pak zabil draka. To všechno se jí zdálo. Nebyla
to skutečnost. Ve skutečnosti netušila nic.
Jakmile uslyšela, že ostatní děti už spí, opatrně se vykradla
z domu. Stalo se to v zimě, a přestože se mezi stromy již snesl
soumrak, ještě pořád bylo teplo. Bosá přešla přes dvůr, držela se ve
stínech, dokud se nedostala do skrytu lesíka. Když se ujistila, že ji
nikdo neviděl, spěšně se vydala cestičkou mezi vzrostlými stromy
k brance s nápisem Nepovolaným vstup zakázán. Rozhodla se, že
začne hledat právě tady.





Slyšela, jak si bratr s jedním ze starších chlapců šeptají o místě,
kde člověk může být sám sebou. O starém polorozpadlém domku,
o chatce, skryté někde mimo jejich pozemek. Ale sama to místo
nikdy neviděla. Každý den vstávali v šest hodin a v devět chodili spát.
Vždycky načas, stejný program, nikdy jinak, jen dvakrát patnáct
minut volna mezi vyučováním, domácími úkoly, jógou, praním
a vším ostatním, co bylo třeba udělat. Dívenka se usmála
cvrkání cvrčků, a když odbočila ze stezky, ucítila na chodidlech měkkou
trávu. Opatrně se pohybovala podél plotu směrem k místu, kde se
domnívala, že by se chatka mohla zhruba nacházet. Z nějakého
důvodu se nebála. Vlastně cítila jakousi lehkost. Příšerný strach se
dostavil až později, ale v tu chvíli byla šťastná. Jako volný motýl,
sama jen se svými myšlenkami v překrásném lese, který nádherně
voněl. Tvář se jí ještě více rozzářila a prsty přejela po rostlině, jež
připomínala hvězdu. Bylo to skoro, jako by se propadla do jednoho
z těch snů, které se jí zdávaly, když neúčinkovaly tablety na
spaní, co jim dávali. Sklonila se pod větví a ani sebou netrhla, když
v křoví před ní cosi zašustilo. Možná že se ze stromu odvážila slézt
koala nebo se klokanovi podařilo přeskočit plot. Potichu se
zasmála a přemýšlela, jaké by to bylo pohladit si koalu. Věděla, že koaly
mají ostré drápy a ve skutečnosti se s nimi člověk vůbec mazlit
nemůže, ale stejně se jí libila představa, jaké by to bylo dotknout se té
měkké teplé srsti, cítit na krku vlhký čumáček... skoro zapomněla,
kde je, až se najednou probrala a zarazila se. Stěna chatky se
rýsovala jenom několik metrů od ní. Děvčátko sklonilo hlavu ke straně
a zvědavě pozorovalo zašedlá prkna, která se před ním tak
zničehonic vynořila. Tak to přece jen byla pravda. To, o čem si šeptali.
V lese skutečně existuje místo, kde se lze skrýt. A být sám sebou.
Opatrně se kradla k šedivé zdi, a jak se blížila ke dveřím, cítila pod
kůží příjemné mravenčení.
Ještě netušila, že pohled, který tam na ni čeká, ji navždycky
změní. Bude ji po všechny další roky pronásledovat každou noc, na tvrdé
pohovce pod dekou, v letadle na druhý konec světa, poté co je policie
plačící odveze, pod peřinou na měkké posteli v nové zemi plné zcela
odlišných zvuků. Ve chvíli, kdy zvedala ruku, aby stiskla kliku a
pomalu otevřela vrzající dveře, o tom nevěděla vůbec nic.





Uvnitř byla tma. Několik vteřin jí trvalo, než se pořádně
rozkoukala, ale neměla pochyb. Nejdříve obrysy, potom viděla
zřetelněji – seděl uvnitř.
Její bratr.
Neměl na sobě nic. Žádné oblečení. Ale celé jeho tělo
pokrývalo... peří? Seděl schoulený v rohu, pokroucené, jakoby ptačí stvoření
z úplně jiného světa, cosi svíral v ústech. Nějaké drobné zvíře. Myš?
Její bratr oděný v peří držel mezi zuby mrtvou myš.
A tenhle obraz jí změnil život. Pohled na bratra, jak se na ni
zvolna obrací a pozoruje ji s mírně překvapeným výrazem, jako by
ji nemohl poznat. Světlo dopadající špinavým oknem na opeřené
ruce, které se zvolna pohybují vzduchem. Ústa roztahující se do
zářivého úsměvu, když myš odložil a spočinul na ní vyhaslým
pohledem, zašustil peřím a řekl:
„Jsem sova.“





Část první





15
1
Botanik Tom Petterson vyndal z auta fotobrašnu, a než se vydal
k lesu, na chvilku si jenom užíval výhledu na fj ord, který se leskl
jako zrcadlo. Byl začátek října a chladné sobotní slunce koupalo
okolní krajinu v lázni překrásného světla. Měkké paprsky
dopadaly na žluté a červené listy, které již brzy opadají a uvolní místo
zimě.
Tom Petterson miloval svou práci. Zvlášť když se dostal do
přírody. Na dohodu pracoval na krajském úřadě kraje Oslo
a Akershus na projektu, který mapoval výskyt včelníku
skalního, ohroženého druhu rostliny vyskytující se v oblastech kolem
osloského fj ordu. Prostřednictvím svého blogu dostal tip na
novou lokalitu výskytu a právě tam se dnes vydal. Chtěl zjistit počet
a přesné stanoviště nově objevených exemplářů této velmi vzácné
rostliny.
Včelník skalní je rostlina vysoká asi deset nebo patnáct
centimetrů, má modré, tmavě modré nebo modrofi alové květy, které
na podzim usychají do hnědých klasů připomínajících klasy
obilí. Nejenže je skalník ohrožený druh, navíc na něm žije
extrémně vzácný blýskáček norský, drobný modrolesklý brouk, který
se vyskytuje pouze na této rostlině. Zázraky přírody, pomyslel si
Tom Petterson, odbočil ze stezky podle instrukcí, které mu zaslal
jeden amatérský botanik, a na tváři se mu rozlil úsměv. Nikdy
to nevyslovil nahlas, protože ho vychovali ve víře, že absolutně
žádný bůh neexistuje, ale někdy, někdy ho to přece jenom
napadlo. Stvoření. Všechny ty maličké a velké věci, které do sebe
tak dokonale zapadaly. Ptáci táhnoucí hnízdit na jih překonávají
obrovské vzdálenosti a pokaždé se vracejí na stejné místo. Listy,





16
které vždy ve stejný čas v roce mění barvy, a stromy se tak díky
tomu mění v živoucí umělecká díla. Ne, nikdy to nevyslovil, ale
často ho to napadalo.
Tom Petterson pracoval v Ústavu biologických věd v Oslu.
Tam studoval a po studiích mu tam nabídli místo. Minulý
podzim se dokonce šuškalo, že by se mohl stát vedoucím ústavu, ale
on pro to vůbec nic neudělal. Vedoucí ústavu? Ne, to by na něj
bylo moc administrativní. Měl rád, co dělal teď. Práci venku.
Proto se stal botanikem, ne proto, aby vysedával na schůzích.
Když mu tenkrát volali z krajského úřadu, přijal jejich
nabídku s jistou hrdostí. Ochránce včelníku skalního, ano,
takového úkolu se zhostí velmi rád. Sám pro sebe se usmál, když si
vzpomněl na nález na ostrově Sn arøya před několika lety. Velká
kolonie rostlin za branou milionářské parcely. Ne všichni měli
samozřejmě z toho nálezu stejnou radost jako on. Ti, na jejichž
nově zakoupených pozemcích se rostliny nacházely, si tam už
chtěli začít stavět svoje vily a bazény, ale včelník chrání Bernská
úmluva, takže ho v žádném případě nesmí nikdo ničit. Odbočil
vpravo mezi dva velké smrky a vydal se podél potoka k místu,
kde se rostliny měly nacházet. Znovu se pousmál. Tom
Petterson patřil k zapřisáhlým ekologům a potěšilo ho, že malá rostlina
projednou vyhrála boj proti rypadlům.
Přeskočil potok a zaslechl, jak před ním v křoví cosi zašustilo.
Zarazil se. Zvedl fotoaparát a připravil se. Že by jezevec? Že by
skutečně spatřil jezevce? To světloplaché zvíře, které vůbec není
tak rozšířené, jak se mnozí domnívají? Vydal se směrem, odkud
zvuky přicházely, a za okamžik stanul na malé mýtině, ale ke
svému zklamání už nezahlédl nic. Dobrá fotografi e jezevce mu na
blogu ještě chyběla a byla by z toho i pěkná historka, tři včelníky
a jezevec, prostě dokonalý sobotní výlet.
Uprostřed mýtiny cosi leželo.
Promodralé nahé tělo.
Dívka.
Náctiletá?
Tom Petterson sebou trhl, až mu fotoaparát vyklouzl z ruky.
Ani si nevšiml, že ho upustil před sebe do vřesu.





17
Na mýtině leží mrtvá dívka.
Peří?
Panebože.
V lese leží mrtvá mladá dívka.
Kolem ní peří.
S bílou lilií v ústech.
Tom Petterson se otočil a bez dechu se prodral hustou
vegetací na cestičku, seběhl k autu a vytočil tísňovou linku 112.






       

internetové knihkupectví - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s.