načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Soulcraft – síla duše -- Brána do mysterií přírody a psychiky - Bill Plotkin

Soulcraft – síla duše -- Brána do mysterií přírody a psychiky

Elektronická kniha: Soulcraft – síla duše -- Brána do mysterií přírody a psychiky
Autor:

Kniha Soulcraft – síla duše je jako průvodce pro mystický sestup do dolního světa duše, do podsvětí našich všedních životů: objasňuje, čím tento sestup je, proč je nezbytný, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  225
+
-
7,5
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Maitrea a.s.
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 548
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd. v českém jazyce
Název originálu: Soulcraft
Spolupracovali: z anglického originálu ... přeložila Lenka Adamcová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-872-4925-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Popis technik soulcraftu vycházejících z hlubinné psychologie a umožňujících rozšířit lidské vědomí.

Popis nakladatele

Kniha Soulcraft – síla duše je jako průvodce pro mystický sestup do dolního světa duše, do podsvětí našich všedních životů: objasňuje, čím tento sestup je, proč je nezbytný, jak rozpoznat volání k sestupu, jak se na něj připravit, jak tento proces probíhá a jaké vyvolává pocity a jaká cvičení a praktiky spouštějí a urychlují sestup a maximalizují přínosy této cesty k rozdmýchání duše. Soulcraft – síla duše je hraničním přechodem do tajemství, do mysteria. Stránky této knihy, vyplněné technikami soulcraftu, příběhy, básněmi a instrukcemi vás zvou pustit se na současnou, západní, na přírodě založenou pouť do divokých krajů vlastní duše.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Bill Plotkin - další tituly autora:
Zákazníci kupující zboží "Soulcraft – síla duše -- Brána do mysterií přírody a psychiky" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

SOULCRAFT

SÍLA DUŠE



Bill Plotkin

SOULCRAFT

SÍLA DUŠE

Brána do mysterií

přírody a psychiky

2011


Bill Plotkin

Soulcraft – síla duše

Soulcraft

Copyright © Bill Plotkin, 2003

Translation © Lenka Adamcová, 2011

Cover Photograph © Václav Sojka, 2011

Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2011

ISBN 978-80-87249-25-3

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Plotkin, Bill

Soulcraft – síla duše / Bill Plotkin; [z anglického originálu ... přeložila Lenka Adamcová].

-- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha : Maitrea, 2011. -- 587 s.

Název originálu: Soulcraft

ISBN 978-80-87249-25-3

159.923.35 * 128/129 * 502.1 * 392.17 * 159.961 * 159.923.5 * 159.964

- lidská psychika

- duše

- člověk a příroda

- iniciační rituály

- rozšířené vědomí

- rozvoj osobnosti

- hlubinná psychologie

- populárně-naučné publikace

159.96 - Zvláštní duševní stavy a procesy [17]


Věnováno duši Země

a všem jejím divokým obyvatelům a místům,

mužům a ženám

dost odvážným, aby sestoupili do mysterií,

podstoupili rituály a získali dary vizí,

jež by mohly nastolit příhodnou budoucnost pro všechny bytosti,

a rozrůstající se radě skutečných stařešinů.

A

Stevenu Fosterovi a Meredith Littleové

s vděčností za to, že nám ukázali, jak překročit hranice.


Vánek za úsvitu má pro tebe tajemství.

Už neusínej.

Musíš požádat o to, co opravdu chceš.

Už neusínej.

Lidé chodí tam a zpět přes práh, kde se dva světy setkávají.

Dveře vedou na druhou stranu a jsou otevřené.

Už neusínej.

Džaláluddín Rúmí


Obsah

Seznam technik soulcraftu ................................................................. xi

Předmluva Thomase Berryho ........................................................... xiii

Poděkování ...................................................................................... xix

Prolog: splétání kokonu ................................................................. xxiii

Úvod: průvodce na cestě k duši ....................................................... 1

Část první: odseknutí

1. kapitola: Co je skryté přinést jako dar ostatním ............................. 9

2. kapitola: Příprava: instruktáž pro sestup k duši ............................ 29

3. kapitola: Návrat ke zdroji všehomíra: volání k dobrodružství ....... 61

4. kapitola: Poutník a druhý kokon ................................................. 89

5. kapitola: Temnota bude světlem: cvičení pro opuštění domova .. 105

Část druhá: cesty k setkání s duší

6. kapitola: Objevit obraz, s nímž jste se narodili ........................... 151

7. kapitola: Vnitřní práce ............................................................... 169

8. kapitola: V důvěrném spojení s Jinými ...................................... 201

9. kapitola: Budování mostu mezi vnitřním a vnějším ................... 239

10. kapitola: Hledání vize a rituál soustředěný na duši ................... 279

Část třetí: návrat

11. kapitola: Kultivace oduševnělého vztahu k životu: 1. část ......... 307

12. kapitola: Kultivace oduševnělého vztahu k životu: 2. část ......... 349

13. kapitola: Žít, jako by vaše místo na světě bylo důležité ............. 407

Poznámky ...................................................................................... 449

Další zdroje informací ................................................................... 468


Bibliografie .................................................................................... 486

Poděkování za svolení k přetisku textů ........................................... 498

Rejstřík .......................................................................................... 507

O autorovi ..................................................................................... 547


Techniky soulcraftu

Techniky soulcraftu

Techniky pro opuštění domova

Zvyšování samostatnosti ................................................................ 107

Uvolnění připoutanosti ke své dřívější identitě .............................. 113

Uzavření nedokončených záležitostí

z dřívejších životních období ......................................................... 114

Zbavení se závislostí ...................................................................... 117

Přivítat doma Loajálního vojáka .................................................... 121

Léčení posvátného zranění ............................................................. 128

Naučit se volit autentičnost namísto společenského přijetí ............. 134

Usmíření s minulostí: chýše smrti .................................................. 140

Cesty k setkání s duší

Naučit se umění odosobnění prostřednictvím meditace ................. 145

Na duši soustředěná práce se sny ................................................... 171

Hlubinná imaginace ...................................................................... 192

Práce se shromážděním rady .......................................................... 203

Posvátná řeč a mlčení ..................................................................... 208

Transové bubnování a rytmy .......................................................... 210

Extatický transový tanec ................................................................ 213

Obřadné potní lázně a sauny ......................................................... 217

Rozmluvy přes hranice druhů: dialogy s přírodou .......................... 219

Znamení a předzvěsti v přírodě ...................................................... 226

Stopování zvířat a další metody zkušeného pozorování přírody ...... 233

Vlastní obřad ................................................................................. 241

Tradiční obřady, rituály a přírodní slavnosti ................................... 252

Symbolické umění ......................................................................... 253

Práce s deníkem ............................................................................. 257


SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

Objevování, vytváření a používání symbolů

a posvátných předmětů .................................................................. 260

Používání halucinogenů v rámci obřadů soulcraftu ........................ 264

Příběhy a vyprávění příběhů .......................................................... 268

Duševní poezie, hudba, zpěv a tradice bardů ................................. 273

Fyzické techniky pro změnu stavu vědomí ..................................... 275

Hledání vize .................................................................................. 281

Kultivace oduševnělého vztahu k životu

Umění samoty ............................................................................... 310

Příroda jako zrcadlo ....................................................................... 313

Toulky přírodou ............................................................................ 320

Umění být ztracený ....................................................................... 329

Spřátelit se s temnotou .................................................................. 337

Žít otázkami duše .......................................................................... 345

Konfrontace s vlastní smrtí ............................................................ 352

Umění práce se stínem .................................................................. 357

Odstraňování projekcí ................................................................... 366

Umění oduševnělého milostného vztahu ....................................... 374

Praktikování uvědomělosti (aktivní bdělé mysli) ............................ 395

Pěstování osobního vztahu s duchem ............................................. 399


XIII

Předmluva Thomase Berryho

PŘ E DM LU VA

Duše je v podstatě biologický koncept, definovaný jako primárníorganizační, udržující a vůdčí princip živé bytosti. Soulcraft je schopnostpotřebná k formování lidské duše směrem k jejímu naplnění v jednotě s celým univerzem. Univerzum a lidská duše nacházejí naplnění v sobě navzájem. Duše dává četným životním formám úžasné schopnosti pohybu areprodukce, ale ještě úžasnější schopnosti vnímání a emocí. Duše a veškerá její rozmanitost projevu dává květinám kvést na loukách. Umožňuje všem živým formám, ptákům, rybám a dalším živým bytostem nacházet cesty tisíce mil tam a zase zpět přes kontinenty a temné hlubiny oceánů přijejich migračních tazích. Celý vesmír je utvářen a udržován ve všech svých nekonečných vzájemně propojených vzorcích tajemnými silami duše.Takové bylo chápání duše v našem západním světě až do šestnáctého století, kdy René Descartes (1596-1650) vyslovil myšlenku, že přírodní svět je pouze mechanistický proces, který je možné jednoduše poznat vědeckým měřením.

Lidé se od ostatních živých bytostí liší tím, že mají duši schopnou

uvědomovat si sebe samu, což jí dodává intelektuální a morálníschopnosti spojované se spirituálními bytostmi. Když byla existence duše ve

světě s výjimkou člověka popírána, bylo obtížné zachovat jakékoli její

přijímání ve světě lidském. Taková situace panovala v devatenáctém století a v období industriální civilizace století dvacátého. Pak jsme si při psychologických studiích začali uvědomovat, že bez přítomnosti duše nic nedává příliš smysl. Přijímání duševní dimenze přírodního XIV SOULCRAFT – SÍLA DUŠE světa započalo ve studiích C. G. Junga, který vnímal potřebu vzkříšení lidské duše v její nedílné účasti na živoucích silách země.

Ve spojení s domorodými národy jsme si ještě navíc začali uvědomovat hluboký smysl pro realitu, který manifestují ve svém rituálním

spojení lidské duše s hlubšími silami univerza. U těchto starších kultur

bylo univerzum prožíváno primárně jako vyšší bytost, s níž je člověkspojený a od níž přijímá poučení, nikoli jako soubor přírodních zdrojůpoužitelných k prospěchářským účelům. Větry, hory, kroužící ptáci, divoká zvířata potulující se po lesích, hvězdy rozseté po noční obloze: ti všichni člověku předávali nejhlubší zkušenosti, jež kdy získal. Vnitřní život lidí, radostné vytržení, které zažíváme při oslavě svého jedinečného místa v úžasné pospolitosti existence, záviselo na našem prožívání univerza, jež nám poskytuje fyzickou i spirituální potravu. To vše bylo přijímáno jako svět duše.

Tento širší kontext lidské existence byl především pečujícím světem.

Poskytoval potravu a přístřeší a léčení v době nemoci. Kroměmateriálních potřeb skýtal přírodní svět v celé své zázračnosti inspiraci pro písně

a tanec a poezii. Tak to nacházíme u australských domorodců, kteříviditelný svět chápali jako výtvor hlubší skutečnosti označované jako Doba

stvoření, Doba snění (alcheringa). Každý aspekt krajiny byl vnímán ve

spojení s duchem svých písní.

V tomto původním světě, nejen v jeho domorodé etapě, ale i v dřívějších starověkých civilizacích, převládal přístup založený na spojování

lidských záležitostí s rozsáhlejším univerzem. Život byl přijatelný k žití. Jak nám říká Henry Frankfort ve své studii Before Philosophy (Před filozofií), celý svět byl oslovován „Ty“, ne označován „To“. Život vcelém svém rozsahu byl smysluplnou a uspokojující zkušeností. Stragickým rozměrem života bylo možné se vypořádat s pomocí, již jsme získávali z tohoto jiného světa. Naše duševní integrita byla chráněna.

XV

Předmluva Thomase Berryho

Původní domorodé národy získávaly vnitřní sílu potřebnou kvypořá

dání se s výzvami, s nimiž byly konfrontovány v životě, prostřednictvím

svého rituálního spojení se silami přítomnými v celém přírodním světě.

Severoameričtí prérijní indiáni svůj život identifikovali a činili posvát

ným v každém okamžiku nabízením posvátné dýmky čtyřem směrům

a pak nebi nahoře a zemi dole. Tímto způsobem věděli, kde se nacházejí.

Věděli také, že nejsou sami. Nacházeli se ve středu univerza. Síly pří

tomné všude v přírodním světě s nimi byly, aby je vedly a podporovaly

na lovu, při snášení horka a zimy měnících se ročních období, při jejich

střetech s nepřáteli.

Různé kultury také nacházely potvrzení vlastní hodnoty ve svém

rituálním sjednocení s velkou kosmickou liturgií ročních období, stejně

jako s oslavou svítání a západu slunce. Tyto okamžiky přechodu bývaly

posvátné. Vědět, jak zařadit naše lidské záležitosti do širšího fungování

univerza, bylo primárním kontextem existence ve všech jejích formách.

Na tomto vztahu záviselo integrální fungování celého lidského řádu.

Vláda nacházela autoritu a účinnost svého fungování ve spojení stím

to širším schématem univerza. Vzdělávání bylo založeno na iniciaci do

tohoto procesu. Život ve svém celku byl považován za oslavu existence.

Lidé se potýkali s obavami o potravu a přístřeší, provázely je nemoci

a smrt, ale díky pomoci sil univerza byly akceptovatelné a bylo možné

se s nimi vypořádat tvůrčím způsobem. Utrpení a smrt bylo možnésná

šet beze strachu, protože se odehrávaly ve smysluplném interpretačním

kontextu.

Severoameričtí prérijní indiáni již v dávné době praktikovali soul

craft při svém hledání vize s jeho několikadenním půstem a modlitbami

na nějakém horském vrcholu. Zasvěcovaný byl vzat daleko za hranicevi

ditelné sféry, do nepomíjivého světa, kam nelze dohlédnout a kam zvuky

nedolehnou, do světa duše. Tento vnitřní duševní svět ve svém vztahu

XVI

SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

ke světu vnějšímu byl člověku čelícímu pozdějším životním výzvám již

známý. Tyto národy si rovněž vytvořily rituály pro nebezpečné okamžiky

životních přechodů. Pro indiány kmene Omaha bylo obzvlášť důležité

v okamžiku zrození představit dítě vesmíru s přizváním, aby nebe i země

všemi svými silami o dítě pečovaly.

V našem moderním světě vědeckého poznání a technologických

možností jsme se začali domnívat, že bychom se bez těchto spirituálních sil univerza mohli obejít. I když toho o světě víme víc, naše

přítomnost v něm je méně osobní, než kdy byla. Australští domorodci

s menšími hmotnými statky a životními jistotami než jakýkoli jinýnárod, který jsme kdy znali, jsou v hlubším spojení se světem kolem sebe,

než jsme my v industriálním světě se severoamerickým kontinentem.

Tím, že z našich životů vymizel pojem duše, jsme svou existenci

trivializovali. Úspěchy naší industriální společnosti nás zkrátka zavádějí

hlouběji do smyslu postrádajícího světa, světa sice bez hlubšíhovýznamu, ne však nevinného nebo neškodného. Ani nás všechny naševynálezy a recepty na léčení nedokážou udržet v bezpečné vzdálenosti od hlubokých úzkostí, jimž jsme vystavováni. Ani nám naše obrovskévojenské výdaje nedokážou zajistit bezpečí. Vystraší nás – jako jednotlivce i celá naše společenství – i to nejmenší ohrožení života nebo našichjistot. Hledáme ochranu prostřednictvím ještě větší kontroly nad jinými lidmi a nad přírodním světem, jejž obýváme, odpovídající jistoty se nám však nedostává. Jako nikdy předtím nás děsí přírodní projevy počasí, vody, půdy a rozličných životních forem, jež zneužíváme. Ohrožují nás nepřátelé, které jsme si nadělali samým úsilím o vlastní národníbezpečnost. Nevíme, jak vycházet s přírodním světem, a nejsme si tudíž ani jisti svými vztahy ve světě lidském.

Zjišťujeme nyní, že bez pomoci onoho neviditelného světa se v čase

krizí stáváme zmatenými a dokonce vyděšenými. Nevíme, jak v těchto


XVII

Předmluva Thomase Berryho

obtížných okamžicích požádat o pomoc nebo jak poprosit o uzdravení

mimo hranice běžných lékařských postupů. Chybí nám lidé, kteří jsou

dostatečně kvalifikovaní na to, aby nás provedli individuálními nebo

společenskými krizemi. Nikdy jsme nestrávili dny a noci o půstu na

horském vrcholu v prosbách o vizi, jež by nás vedla, posilovala a chránila

po celý náš život.

Tyto postřehy zde uvádím jako základ pro ocenění učení BillaPlot

kina shrnuté v jeho knize Soulcraft. Samotné slovo soulcraft, pro většinu

z nás nově vytvořený tvar, má udivující přesnost a senzační sílu vpřes

ném vyjádření, o co se v jeho učení jedná. Protože jeho učení je o učení

v té nejsmysluplnější formě. Výraz soul (duše) zní mohutně v jeho dílech.

Výraz craft (řemeslo, dovednost, umění, zručně něco vytvářet) také indikuje

potřebu dovednosti, zručnosti, umění, jež byla v tomto industriálním

věku výrazně oslabena, ale prochází nyní oživením ve svém plnémvý

znamu. Každý z nás se po celý svůj život věnuje zpracovávání vlastní

duše do nějaké smysluplné skutečnosti, jíž se pro věčnou budoucnost

staneme. Rovněž pomáháme druhým při jejich práci na formování

vlastních životů. Ti, kteří nás nějakým způsobem provázejí, od rodičů

po učitele ve školách a univerzitní profesory, nám pomáhají vkultivo

vání vlastní duše, zatímco my se učíme pomáhat jiným formovat jejich

nejhlubší realitu.

Pak tu ale máme situaci mimo naše individuální duše. Industriální

svět se pokouší plně zužitkovat tuto krásnou planetu s jejími rozkvetlými

loukami, hlubokými lesy, zurčícími potoky, divokou zvěří, až z nichne

zůstane téměř nic. Nyní, na počátku jednadvacátého století, si všakzačí

náme uvědomovat, že industriální svět je už za svým zenitem. Ti, kteří

stejně jako já pod jeho nadvládou prožili dvacáté století, věří, že nastává

nový věk. Industriálně-komerční svět již nemůže dál pokračovat.Dosá

hl svého cíle. Ovládá planetu. Vše ostatní v jeho přítomnosti chřadne.


XVIII

SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

Podobné vrcholné okamžiky však v dějinách obvykle trvají pouzezhruba jedno století. Takový byl nejvyšší bod doby římského císaře Augusta,

stejně jako středověké Evropy. Během jednoho století vznikaly gotické

katedrály, univerzity, ona velkolepá intelektuální syntéza. V prvníchletech třináctého století, s kulminačním okamžikem v Danteho Božské

komedii, se tvůrčí duch této doby vytratil.

Nyní, s počínajícím jednadvacátým stoletím, jsme začali našiobnovu planety Země. Industriální věk dál půjde svou destruktivní cestou,

ale nové tvůrčí síly již představují budoucnost, kde lidé a přírodní svět

existují v těsnějším vztahu. Odcizení uplynulých čtyř století už končí.

Nepotřebujeme víc plýtvat energií na kritizování minulosti.

Když nyní vstupujeme do nové doby, zcela jistě nás silně ovlivní

tento nový průvodce do mysterií přírody a lidské duše. V Soulcraftu nám

Bill Plotkin předává autentické mistrovské dílo. V důležitosti toho, co

napsal, v průzračnosti svého výkladu a historické naléhavosti tohototématu, nás zavádí daleko do nového světa, jenž se před námi otevírá.

Díla takového významu se vyskytují velmi vzácně. Plotkin plně chápe,

že mentalita budoucnosti bude blíž vhledu domorodých národů tohoto

světa než jakýmkoli vzorcům našeho pozdějšího myšlení. Předevšímzačneme nacházet hlubší význam svých životů a duševní podporu, kterou

při své účasti na této velkolepé kosmické liturgii potřebujeme; v radosti

úsvitu, v léčivém poklidu večera, v jarním zpěvu ptáků, v letních přeháňkách, podzimním zrání a zimním spočinutí.

To jsou síly, jež budou formovat naše duše do skutečností, pro něž je

tytéž síly přivedly k životu.

Thomas Berry

14. června 2003

XIX

Poděkování

PODĚKOVÁ NÍ

K početí, zrození a zrání této knihy, procesu trvajícímu nejméně čtyři

roky – možná, přesněji řečeno, celý život, přispělo velkým dílem mnoho

lidí. Často se zdálo, jako by se tyto stránky vynořovaly z kolektivní touhy

celého společenství, nebo dokonce ze země samotné, spíše než jako výsledky úsilí nějakého jednotlivce. Všem za jejich přispění žehnám a jsem

jim velmi vděčný.

Za finální podobu knihy jsem nejvíc zavázán pěti lidem. Donna

Medeirosová, věrná kamarádka a kolegyně, mě po celou dobu jemně

povzbuzovala, prováděla promyšlené úpravy a kladla mi bystré otázky, které mne znovu a znovu podněcovaly a nutily nořit se hlouběji.

Geneen Marie Haugenová, nadaná spisovatelka, mistrovská autorka

obrazů rozšiřujících vnímání, nezkrotná žena divočiny, pečlivě korigovala každou stránku, učila mě milovat skládání souvětí aneústupně mě nabádala, abych srdce své a srdce knihy – příběhy – postavil

do popředí. Anne Depueová, má odvážná a vytrvalá literární agentka, přišla s prvotní vizí podoby této knihy a po celou dobu mi poskytovala nadšený redaktorský pohled. Georgia Hughesová, redakční

ředitelka vydavatelství New World Library, je vzácným fenoménem

v současném vydavatelském světě: vysoce angažovaná, aktivně osobně

účastná, vizionářská a zároveň praktická. Dodávala mi věci znalénávrhy, odborné vedení, podporu a inspirativní výzvy v procesu rození

se knihy. Annie Bloomová, má drahá přítelkyně, partnerka v dolním

světě a učitelka srdce, přiložila k dílu své obdařené a obdarovávající

XX

SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

ruce v mnoha směrech, včetně přispění svými mimořádnými příběhy

a svým redaktorským přehledem.

Mnozí další drazí přátelé a kolegové revidovali jednu nebo vícekaitol, přispěli neocenitelnými radami a pomohli knize najít její místo.

Mezi ně patří: Sabina Wyssová, Kerry Bradyová, Jamie Reaserová, Peggy

McCauleyová, Peter Scanlan, Michael Thunder, Len Fleischer, PattiRieserová, Trebbe Johnsonová, Ann Debaldová, Christina Hardyová, Laura

Sewallová, Julia Dengelová, Lynn Goodwinová, Michael DeMaria, Tony

Putman, Mary Lou Murrayová, Mary Gomesová, Steffi Laharová,Deborah Bradfordová, Megan McFeelyová, Liz Brensingerová, Tom Lane,

Molly Youngová Brownová a Mike Ashby.

Jsem zavázán tisícovkám lidí, s nimiž jsem měl tu čest putovat dodivočiny přírody a duše, a za jejich příběhy, jež byly potravou pro duši moji

– a pro tuto knihu. Vedle těch již jmenovaných jinde bych chtěl poděkovat

také: Lauren Chamblissové, Bettině Seidlové, Nancy McGaheyové,Jerrymu Derstineovi, Miguelu Grunsteinovi, Dorothy Masonové, Mary Janet

Fowlerové, Rowenu Hurleymu, Christi Stricklandové, Tree Andrewové,

Noře Woodové, Marku Normanovi, Liz Fallerové, Anne Andersonové

a Kate Errettové. Díky vám všem a mnoha dalším nejmenovaným.

Mé nejupřímnější díky patří osvíceným učitelům, jejichž díloobohatilo a umožnilo vzniknout mému vlastnímu. Jsou to: Steven Foster a Meredith Littleová, Dorothy Werginová, Roger Strachan, Eligio

Stephen Gallegos, Dolores LaChapelleová, Eliasabeth Cogburnová,Peter Ossorio, Steven a Jessica Zellerovi a Mel Bucholtzová.

Speciální dík patří učitelům, u nichž jsem nestudoval osobně, ale

jejich díla a životy výrazně podporují rozvoj mého vlastního. Jsou to:

Robert A. Johnson, James Hillman, Joseph Campbell, Thomas Berry,

Brian Swimme, Jean Houstonová, Martín Prechtel, Malidoma Somé,

James Hollis a Carol Pearsonová.


XXI

Poděkování

Jsem vděčný Derricku Jensenovi za vyprávění necenzurovanépravdy a za to, že se těmi nejlepšími způsoby vloupává do našich srdcí, a za jeho frázi „jazyk starší než slova“ v jeho zcela zásadní knize téhož jména (A Language Older than Words).

Po léta se na prohlubování mé práce v divočině a psaní účastnila díla velkých básníků duše, z nichž mnozí jsou v této knize citováni. Hlavní místo mezi nimi zaujímají David Whyte a Rainer Maria Rilke, jejichž oslnivé verše zarámovaly dvacáté století. Jejich poezie nesmírněprohloubila mé chápání sestupu do duše a pomohla mi porozumět příběhům a myšlenkám v této knize. Dílo Davida Whyta je nepřekonatelné v tom, že moderním hlasem hovoří o touhách lidské duše; nakonec se pro mě stalo nemožné dokončit byť jedinou kapitolu bez jeho poetickékonzultace. Mezi ostatní básníky, vůči nimž pociťuji vděčnost, patří: MaryOliverová, William Butler Yeats, Džaláluddín Rúmí (a jeho nadanýmoderní překladatel Coleman Barks), Morgan Farleyová a David Wagoner.

Rád bych poděkoval personálu, členům vedení, průvodcům akonzultantům, minulým i současným, Animas Valley Institute za jejichloajální a láskyplnou podporu a povzbuzování při vytváření dynamické podoby a domova pro soulcraft. Mezi ty, kteří ještě nebyli jmenováni, patří: Rachel Posnerová, která s radostí a brilantně udržovala v chodu a prosperitě Animas, když se jeho ředitel uchýlil ke svému psacímustolu; Mado Reid a Steven Hart, kteří zažehli prvotní ohně; KerryBradyová, jež přispěla svým srdečným nadšením a zářivou duchaplností; Rob Meltzer za spolutvůrcovství struktury institutu a šíření jehovizionářského světla; a Malti Karpfen, Chris Moulton, Betsy Fieldsová, Bill Ball, Ron Margolis, Paul Lemon, Martin Goldberg, Steve a Jessica Zellerovi, Dianne Timberlakeová, Louden Kiracofe, Jade Shererová, Ron Pevny, Ann Robertsová, Wes Burwell, Jeffrey Allen, Esther Olneyová, Michael Barndollar, Anita Sholitonová, Deborah Kennová, Kimberly Wernerová, XXII SOULCRAFT – SÍLA DUŠE Ann G. T. Youngová, David Montgomery, Joe Wooley, CathyEdgerlyová, Jan Garrettová, Peter Lert, Wendy Elliottová a samozřejmě Fred Schwartz, řidič soulcraftu.

Speciální dík patří Hermovi za jeho lekce v dolním světě.

Tato kniha ani její autor by neexistovali bez lásky, oddanosti, smyslu pro humor, povzbuzování a celoživotní podpory Bernarda a BettyPlotkinových, kteří mě přivedli na tento svět a neustále trvali na tom, abych šel svou vlastní cestou. Mou láskyplnou vděčnost není možné vyjádřit slovy.

Všichni výše uvedení a mnozí další přispěli svým srdcem a duší k veškerým chvályhodným kvalitám, jimiž by tato kniha mohladisponovat. Její případné nedostatky vznikly pouze mým přičiněním.

A nakonec můj největší dík patří divoké přírodě, tak jak se objevuje ve všech svých podivuhodných formách a živoucích silách země, stejně

jako v houževnatých touhách a tvořivosti lidské duše.


XXIII

Prolog: splétání kokonu

PrOLOg

SPLÉTÁ NÍ KOKONU

Jednoho jarního rána, když se země probouzela ze svého dlouhého spánku

chladných stínů a temných snů a opět se plnila květy, motýlím touláním

a ptačím zpěvem, jsem opustil svůj domov, rozloučil se s přáteli, vzdal se

skvělé kariéry a svou starou toyotu obrátil směrem na západ.

Táhlo mi na třicet, jako psycholog jsem působil na newyorskéuniverzitě v pozici profesora a výzkumného vědce. Vyučoval jsem teorii

osobnosti a vedl studijní laboratoř zabývající se výzkumem snů,hypnózy a změněných stavů vědomí dosahovaných prostřednictvím meditace

a biofeedbacku (biologické zpětné vazby). Mé zprávy z výzkumu seobjevovaly v nejprestižnějších profesionálních časopisech. Lidé říkali, že jako

vědec mám velkou budoucnost.

Má duše měla nicméně jiné úmysly.

Tři měsíce předtím, v lednu 1979, jsem stál sám a jako přikovaný na

vrcholku jedné zasněžené hory v pohoří Adirondack. Nebe bylo bezmráčků, vzduch naprosto nehybný a světlo zároveň ostré a čarovné. Vydal jsem

se užít si prostých radostí sólové zimní horolezecké výpravy, když jsem

ale došel na vrchol, bez varování mi břichem a do hrdla projela závratná

směsice zármutku a naděje a já v příštím okamžiku věděl, že nejsem určen k akademické dráze. Míle pode mnou, v širé bílé krajině, jsem si všiml něčeho, co se slabě třpytilo na pokraji stínu. Z nějakých nevysvětlitelných důvodů se zdálo, jako by ta zářící věc obsahovala odpověď na mou pravou

XXIV

SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

podobu přináležení ke světu, a že se musím vydat na cestu a objevit její

tajemství. Záviselo na tom úplně všechno.

Rok a půl jsem se toulal – navenek pěšky divočinou pacifickéhoseve

rozápadu a vnitřně jsem podstupoval emoční a spirituální sebepoznávací

cvičení. Dostal jsem se až do Oregonu, kde jsem jako stážista vystudoval

umění psychoterapie v centru pro duševní zdraví.

Když má stáž skončila, věděl jsem, že se nevrátím do důvěrnéhobez

pečí univerzitního světa, ale co budu dělat, bylo všechno, jen ne jisté.

Nakonec jsem v létě 1980 opustil Oregon se dvěma kamarády. Byli jsme

téměř na mizině, avšak plni inspirace včetně plánů na vybudování centra

pro „osobní a sociální transformaci“. Zamířili jsme na jih a hledaliúto

čiště v okouzlující krajině amerického jihozápadu, nedotčené zemipest

robarevných pouští a kaňonů, rozeklaných hor, divokých řek a voňavou

šalvějí porostlých plání.

I když se mi podařilo odtrhnout se od Matky akademie, trpěl jsem dost

velkou úzkostí, že jsem něco takového udělal. Univerzitní svět byl jediným

společenstvím, jehož jsem se cítil být skutečným členem. Teď jsem kromě

univerzity opustil i své domovy v New Yorku a Oregonu. Žil jsem jen s tím,

co jsem si vozil v autě a nosil v batohu na zádech, a začínal jsem mítpodezře

ní, že jsem se pustil do ztřeštěného projektu s pár šílenci – a že i já sám jsem

pravděpodobně cvok. Jeden drsný hlas mi spílal, že jsem se vzdal slibné abez

pečné vědecké kariéry kvůli nějakému chimérickému snu. Jiný mi jemně

radil, abych důvěřoval své intuici a obrazu čehosi zářivého na pokraji stínu.

Jak jsme putovali městy a divokou krajinou Colorada, NovéhoMexi

ka, Arizony a Utahu – a hledali místo, jež by bylo naším domovem –zre

dukoval se celý můj život na jedinou, různě formulovanou, otázku: Kde je

mé společenství? Jaké je mé skutečné místo ve světě? Kdo ve své hluboké

podstatě skutečně jsem? Pomalu jsem začínal chápat, že moje identita

nemůže být oddělována od místa a příslušnosti ke společenství.

XXV

Prolog: splétání kokonu

V srpnu jsem zaslechl volání duše znovu, tentokrát jako naléhavou potřebu samoty v divočině, kde bych se podíval dovnitř tak hluboko a tak nevinně, jak jen lze, a čekal, dokud se neozve nějaká pravda.

Dopisoval jsem si tehdy se Stevenem Fosterem a MeredithLittleovou z Kalifornie, kteří modernímu Západu tvůrčím způsobempředstavovali rituály půstů v divočině, a přesvědčil jsem sám sebe, že vím dost o hledání vizí, abych to zkusil. Jít do přírody, sám, na nějaké nedotčené místo, zůstat tam pár dní bez jídla, hledět do zrcadla přírody a prosit o vizi.

1

Vybral jsem si rozlehlou divokou oblast bez lidských cest, jednu znejdrsnějších částí pohoří Colorado Front Range, místo, které jsem pár let předtím prochodil s batohem na zádech.

I když jsem věděl, že cesta dovnitř bude obtížná, nebyly její fyzické aspekty tak znepokojující jako nevyhnutelná konfrontace s mou vlastní temnotou. Bál jsem se, že až ten okamžik konečně nastane a já budu hledět do svého nitra, najdu něco děsivého – nebo ještě hůř, nenajdu nic. Ve chvílích menších obav jsem se nacházel rozpolcený mezidvěma prognózami, co se při mém hledání stane – jednou nevýraznou a druhou přemrštěnou. Na jednu stranu jsem neočekával niczásadního; domníval jsem se, že si zkrátka jen potvrdím správnost odchodu z univerzity a získám klid díky tomu, že najdu způsob jak přežít mimo univerzitní společenství. Možná by se mi mohlo dostat nějaké podpory pro kariéru psychoterapeuta nebo nějakou jinou, přiměřeně zvládnutelnou a představitelnou úlohu. Ve druhém případě jsem očekával něco velkolepého – že mi duch propůjčí nějaký kouzelný proutek, nástroj mocné síly, schopný přeměňovat ostatní prostým mávnutím méčarodějnické ruky.

V pozdních hodinách jednoho srpnového odpoledne jsem vjel dozadumaných hor. Setmělo se, když jsem byl ještě mnoho mil od místa, kde


XXVI

SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

mělo začít mé putování. Unavený a nespokojený jsem se brzy zastavil,

abych někde přenocoval. Sjel jsem z dálnice na opuštěnou prašnou cestu.

Rozložil jsem si spacák do vysoké trávy pod klenbou stromů. Velmiobtížně jsem usínal, vynořovaly se mi mé strachy – že se ztratím, zlomím si

nohu, zemřu na podchlazení, onemocním, sám, daleko odkudkoli – a mé

přesvědčení, že nemám patřičné psychické, spirituální nebo ceremoniální

nástroje k úspěšnému podniknutí této cesty.

Té noci se mi zdálo, že jsem v nějaké cizojazyčné třídě a mám velké

potíže. Ostatní studenti byli dosti schopní – jazykoví akrobati a mistři

slov. Připadal jsem si těžkopádný, jako podvodník nebo vetřelec.Pomůcky, které jsem si vzal do třídy (cosi nepatřičného jako stříbrné nádobí), se

zdály být nepoužitelné a směšné.

Ve svém bdělém životě jsem mezitím čelil právě opačnému strachu:

že univerzita je možná moje jediné společenství a že nepřežiju nikde

jinde.

V obou případech jsem se bál, že mám špatné nástroje.

Když jsem se za svítání probudil, trýznil mě tento pocit nepřipravenosti, neschopnosti, nekvalifikovanosti. Vyčerpaný jsem se ve spacáku

posadil a rukama se opřel za sebou. Připravený vzdát svou výpravu, jsem

nahmatal něco studeného a kovového v trávě pod svou pravou rukou –

přesněji řečeno víc předmětů. Sevřel jsem kolem nich prsty a podíval se

na ně: kladívko a kleště.

Hlasitě jsem se rozesmál. Dlouho jsem měl běžnou sadu nářadí, ale

někdy během roku v Oregonu si ode mě někdo půjčil kladivo a kleště

a nevrátil mi je. Alespoň na materiální úrovni to byl přesně ten typ nářadí,

které jsem potřeboval!

Vzal jsem tuto synchronii jako komickou předzvěst, znamení, že mám

alespoň základní pomůcky, jež pro tuto sebeobjevnou cestu do divočiny

potřebuji, a že bych v ní měl zkrátka pokračovat. Pookřál jsem.


XXVII

Prolog: splétání kokonu

Hodil jsem spacák do auta a pokračoval dál do hor. Za dvě hodiny

jsem se dostal k začátku turistické trasy v horském sedle v nadmořské

výšce 3 279 metrů. Obklopovaly mě sněhem pokryté vrcholky; horníhranice lesa se nacházela jen o pár set metrů výš. Na koberci hnědnoucí trávy

táhnoucím se od mých nohou se v chladném ranním větříku pohupovaly

drobné praporky lučních květů pozdního léta.

Na kraji malého parkoviště slovy vyřezanými do ztmavlého dřevacedule hlásala název Old Fall River Road. To byla stezka, na níž jsem měl

v úmyslu začít. Její jméno znělo jako místo v Nové Anglii, kde jsem se

narodil a vyrostl. Jméno bylo uklidňující, protože jsem o své cestě nechtěl

uvažovat jako o „indiánské“; byl jsem tam, abych se stal sám sebou víc,

nikoli míň.

Jakmile jsem udělal první krok k severskému lesu na Old Fall River

Road, objevily se na silnici dvě ženy jedoucí v nákladním autě. Zeptaly

se, jestli je to Ute Pass Trail (Stezka přes sedlo Ute) – Ute je jméno národa

převažujícího v tamních horách v předkolumbovské době.

Řekl jsem jim, že ne, že si to nemyslím. Ale abych si byl jistý, vytáhl

jsem svou topografickou mapu. Na té stál název „Old Fall River Road“ na

začátku cesty, ale asi po kilometru byla skutečně označená jako „Ute Pass

Trail“. Pak jedna z žen ukázala na tuto značku a rozhodně prohlásila, že

je velmi špatné, když byla taková jména bílými lidmi změněna a že by se

měla cesta stále jmenovat „Ute Pass Trail“.

Když už jsem byl na cestě, přišlo mi na mysl, že ty dvě ženy mohly

být vnějšími představitelkami mé animy, archetypální zástupkyně ženství

v mužské psychice, která slouží jako jeho průvodce na vnitřní cestě do

říše Mysterií. Možná přišly jako připomínka, že cesta, po níž putuji, je

prastará, kdysi používaná národem, jenž žil v mnohem těsnější vzájemnosti se zemí. Rozhodl jsem se, že nemusím svou opatrnost vůči imitování

indiánů nechat zasahovat do hlubší příležitosti naučit se, jak skutečně

XXVIII

SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

patřit k této americké zemi a jejímu více než lidskému společenství.Mož

ná mi tyto ženy – animy – svou přítomností naznačovaly, že se mám co

naučit od všech domorodých národů, jež jsou si vědomy své sounáleži

tosti se zemí.

Stezka šplhala míli chladným smrkovo-jedlovým lesem po severním

úbočí. Když jsem dorazil do sedla a na slunce, sešel jsem z Ute Pass Trail

a vykročil na svou vlastní neprošlapanou cestu, která začínala u mýchno

hou a končila v mysteriu.

Namířil jsem si to na jih a plahočil se bažinatou alpinskou tundrou

pod rozeklanými vrcholky. S pomocí mapy a kompasu jsem svou cestu

směroval prastarými smrkovými lesy. V polovině odpoledne jsem došel do

okouzlující rokliny ze stříbrného granitu, rozryté dávnými ledovci, nyní

s bujnou vegetací a hustě zalesněné. Potok se v prudkých kaskádách valil

do údolí a hřměl roklinou.

Rozložil jsem si svůj jednoduchý, skromný tábor na louce u malého

jezírka nazvaného Rock Lake (Skalnaté jezero). Od kolmé horské stěny

na jihu se až ke mně táhlo rozlehlé pole velkých balvanů. Na východním

konci jezera se klidné vody přelévaly přes hranu do peřejí prudcespadají

cích tři sta metrů dolů do neproniknutelného lesa.

Chtěl jsem cestovat co nejvíc nalehko, takže jsem si vzal jen ma

lou celtu 150 x 210 cm. Měla mi sloužit jako nepromokavá podložka

a v případě potřeby i jako stříška. Batoh jsem si položil na jednu stranu

tak, abych přes sebe druhou polovinu mohl přetáhnout, kdyby začalo

pršet. Jinak jsem raději spal s výhledem na hvězdy. Pomocí kovových

kroužků a šňůry jsem zkonstruoval takový systém připevnění kestro

mům, aby celta vytvořila stříšku pouhým zatažením za provázek, který

jsem měl položený u ramene, a zavázáním uzlu. Mohl jsem to udělat

poměrně jednoduše i uprostřed noci, aniž bych se přitom musel úplně

probudit.

XXIX

Prolog: splétání kokonu

Tu noc pršelo a můj systém stříšky pozoruhodně zafungoval. O pár

týdnů později mě překvapilo, když jsem podobný plánek našel zobrazený

v nějaké turistické příručce. Autor tento systém nazýval „kokon“. Aniž

bych to věděl, utkal jsem si kokon pro své hledání vize.

Tento první večer jsem snědl své poslední jídlo na další čtyři dny.

Ráno bylo nebe jasné, pouze v rokli se válely roztrhané zbytkymlžného oparu. Navlékl jsem si na sebe několik vrstev oblečení a vnímalokamžiky klidu ve volném prostoru, který by jinak zabírala snídaně. Voda valící se kaskádami burácela a hluk se ozvěnou odrážel od žulových stěn.

S nezbytnou jednodenní základní výstrojí na přežití jsem zamířil do horní rokle, jež se strmě zvedala od Skalnatého jezera. Vodopády avodní tříšť byly všude, a poté, co se slunce prodralo mlhou, kouzlily přede mnou miniaturní duhy. Balvany podél potoka byly porostlé zářivězeleným mechem.

Když jsem se vynořil z vrbového houští, zjistil jsem, že se nacházím na malinké loučce přilepené ke strmému horskému úbočí. Zaskočila mě vzpomínka na okamžik, kdy jsem byl na tomtéž místě před sedmi lety. Páteří mi odspoda projelo zachvění a můj hrudník se rozestoupil. Jak jsem v duchu pozoroval scény z let mezi dvěma návštěvami tohoto místa: dva milostné poměry; své úspěchy a nezdary coby studenta, učitele a vědce; svá dobrodružství se spirituálními praktikami – buddhistickými, jógickými, súfistickými a taoistickými, cítil jsem, jako bych upřeně hleděl do svého středu. Zaplavilo mě přesvědčení, že můj život byl dokonaloupříravou na něco, co se nyní skrze mě pokouší zrodit. Ale co přesně?

Hned vzápětí jsem pocítil absolutní samotu a strach. Plakal jsem a cítil se na konci sil. Moje vědecká kariéra skončila. Zoufal jsem si, že nikdy nenavážu oboustranně láskyplný a trvalý vztah s nějakou ženou. Moje budoucnost byla hádankou. Zkoušel jsem se ukonejšit tím, že se jedná pouze o skleslost, která je normální reakcí na půst, odloučení XXX SOULCRAFT – SÍLA DUŠE a divočinu. Ale jaksi jsem věděl, že můj život nebude vůbec takový, jaký jsem si ho kdysi představoval, a v ten okamžik se veškeré naděje zdály totálně ztracené.

Pak jsem přešel louku a stoupal dál. Kopal jsem si schůdky doměkkého sněhu a šplhal jsem po téměř svislém sněhovém poli na severní straně kamenné stěny. Zdolal jsem šikmou stěnu skály a přehoupl se přes vrchol. Tam se rozkládalo další safírové jezero zaklíněné ze tří stran mezi strmými žulovými stěnami. Jezero ve tvaru šípu ukazovalo nahoru roklinou kněčemu, co moje mapa označovala jako nejvyšší pleso – Love Lake (Jezero lásky). Uvažoval jsem, jestli na své životní pouti budu někdy schopen dosáhnout takového místa.

Poté, co jsem se vrátil do svého tábořiště, jsem zbytek dne seděl adíval se do zrcadla Skalnatého jezera. Dvojí obavy z cesty do dolního světa se objevily znovu a trápily mě, tentokrát vážněji. Měl jsem strach, že se při mém půstu vůbec nic nestane, že odejdu bez odpovědí, opuštěn bohy a bohyněmi. Současně jsem se třásl, že by se něco stát mohlo, cosivyžadující kompletní reorganizaci mého života, vyžadující po mně, abych opustil vše, co považuji za drahé nebo posvátné. Dávej si pozor, o co žádáš, spílal mi nějaký hlas.

Moje pozornost se postupně přesunula k rostoucímu hladu aslabosti. Přemýšlel jsem o psychické úlevě, kterou poskytují jídla, jak nám umožňují rozčlenit a definovat si své dny pomocí uklidňujících malých událostí.

A pak jsem došel k názoru, že jsem příliš přemýšlel, a rozhodl jsem se usednout do meditace, vipassany.

Toho večera od západu přitáhly těžké mraky. Začal foukat vítr. Byla mi zima a byl jsem unavený. A měl jsem neuvěřitelný hlad. Začalo pršet. Zalezl jsem si do spacáku a než mě přemohl spánek, trápil jsem sespoustou problémů, včetně toho, jak najdu své skutečné společenství.

XXXI

Prolog: splétání kokonu

Ráno třetího dne své cesty jsem se probudil ze snu, ve kterém jsem byl novým členem nějaké komunity:

Zdá se, že mě přijímají, i když jsem trochu nemotorný. Ukazujiněkomu brožurku o semináři v Durangu v Coloradu s duchovním mistrem,

zenovým róšim. Někteří z nás plánují, že se semináře zúčastní. Potom

jde jedna žena z mého společenství, možná má přítelkyně, k nějakému

starému autu, aby odtamtud něco vzala. Auto nebylo otevřené několik let. Uvnitř nachází tucet mrtvých koček a já jsem tím znechucený.

Vypráví mi příběh o nějakém starém zapečetěném sudu, který někdo

kdysi otevřel a našel v něm stovky koček. Mám znepokojivý pocit, pocit

negativnosti organické existence.

Alespoň ve svém snovém životě jsem nacházel společenství. A i když jsem se otevíral spirituálnímu ve formě mužského, horního světa, zenově orientovaného, kontemplativního života, mé snové já si stále udržovalo určitý odstup od staršího „vozidla“, zemitého, kočičího, ženského, dolního světa – života před nějakým časem zapečetěného. Uvažoval jsem, co přesně ve mně bylo uzavřeno a proč.

Ve snu se také objevil náznak, že najdu něco důležitého v Durangu – možná spirituální výcvik.

Ráno přineslo nádherný, zářivý východ slunce, ale uprostředdopoledne už bylo zase zataženo. A zima a foukal vítr. Přesunul jsem své tábořiště pod skalní převis, prostornější úkryt před větrem i velmi pravděpodobným deštěm.

Den jsem strávil pozorováním kolonie pišťuch. Po jedné vždy pelášily z bezpečí kamenů, aby popadly šťavnaté sousto trávy nebopotočnice u kořenů. Bez ohledu na všechna možná nebezpečí se věnovalyshromažďování. Šlo jim to dobře. Toužil jsem být tak úspěšný jako ony ve XXXII SOULCRAFT – SÍLA DUŠE spirituálním shromažďování, jež jsem přišel podstoupit, tak odvážný,vytrvalý, tak všímavý. Také jsem doufal, že jednou budu členem společenství tak kooperativního a přívětivého.

Jak jsem tam tak klidně seděl, pišťuchy, veverky, sojky, malé pěnkavy, motýli a straky se i přes mou přítomnost vrátili ke svým běžným denním rytmům. Vysoko na nebi kroužil nad Sundance Mountain jestřáb. Cítil jsem, že jsem se stal součástí života hor, přestal jsem být vetřelcem.

Příští ráno jsem se vzbudil s tímto snem:

Přebývám v domě nějaké rodiny, ve velkém panském sídle. Mají ve svém

domě mnoho klavírů. Ohromuje mě, jak často matka a dcera v tétorodině usedají, aby na klavíry hrály duety. Hrají překrásnou, tajuplnou hudbu.

Zpočátku mi nejde do hlavy, proč si téměř vždy sedají spolu a hrají najediný klavír, i když v místnosti jsou tři nebo i víc dalších nástrojů.

Vzbudil jsem se s onou zvláštní, ale tou dobou povědomou směsicí

zármutku a naděje. Záviděl jsem matce a dceři krásnou harmonii, hudbu

a účinné spolupůsobení. Toužil jsem po tomto rysu podpory, partnerství

a lásky ve svém životě. Stejně jako ve snu o zenové komunitě a v časestráveném s pišťuchami, i tentokrát jsem byl vítaným návštěvníkem v domově

někoho jiného. Uvažoval jsem, jak bych sám mohl vytvořit tak oduševnělé

souznění ve vlastním bdělém světě, stejně jako ve svém duševnu. Klíčem se

zdál být ženský prvek – jak byl ztělesněný v matce a dceři, ženě s kočkami,

dvěma ženami na začátku turistické cesty a přítomností přírody všude kolem

mě. Pomohou mi smyslové, emocionálně živé, melodicky rezonující ženské

síly ve mně a v přírodě najít mé místo, můj vrozený dar, mou komunitu?

Tento čtvrtý den jsem konečně cítil onu velkou energii a percepčníostrost a čistotu, o níž mi říkali, že se nakonec jako výsledek půstu dostaví.

XXXIII

Prolog: splétání kokonu

Strávil jsem den v meditační pozici a stavu mysli, díval jsem se na jezero,

pozoroval kolonii pišťuch a cítil vroucí vděčnost za všechny živé bytosti

nebe a země, jež splétaly své předivo kolem a skrze mě. Stal jsem se ostře

bdělým, mé smysly byly mimořádně vnímavé a srdce doširoka otevřené.

Nechal jsem divokou přírodu, aby mě naplnila svými rytmy, a zamiloval

jsem se, jednoznačně a absolutně, do světa.

Během dne mou pozornost stále víc přitahoval krásný mohutný smrk stojící o samotě na břehu jezera. Po určitém čase jsem odhalil, že tento smrk je víc, než jsem si zprvu všimnul – byl to zenový mnich oblečený v prostém modrozeleném rouchu, hlavu měl zakrytou kapucí. Nebylo to tak, že by smrk zmizel a místo něj se objevil mnich. Bez nějakého velkého překvapení jsem byl prostě schopen vnímat, že ten smrk je mnichem, jako by to bylo naprosto normální.

Mnich stál velmi klidně, zády ke mně a čelem k jezeru. Tu a tam lehkým pohybem hlavy pozdravil bobry, a jeho gesto bylo opětovánoplácáním ocasů.

Pak se mnich pomalu obrátil doleva a nataženou rukou ukázal kporostu menších smrčků asi třicet metrů od sebe. Tam, mezi tmavězelenými větvemi, jsem dokázal rozeznat čilé pohyby velkého žlutého motýla. V třepotavé spirále se blížil mým směrem. Přilétl přímo ke mně. Křídlem se dotkl mého obličeje – mé tváře – a v týž okamžik vyslovil mé jméno: „Splétač kokonů.“

To bylo vše, co řekl, a odletěl.

Moje první myšlenka byla: „To je zajímavé. Myslím, že jsem právě dostal duchovní jméno. Hmmm. Splétač kokonů. To není špatné. No, aspoň to má potenciál. Ale nezní to úplně správně, možná trochu archaicky, ale možná bychom to mohli změnit na Spřádač kokonů nebo Tvůrce kokonů nebo...“

XXXIV

SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

Moje zmatená mysl v tomto vnitřním dialogu pokračovala ještě pársekund a téměř ztratila nevýslovnou vzácnost onoho okamžiku. Pak se cosiprodralo mým hrdlem – povzdech nebo zasténání. Mé srdce se rozšířilo a puklo.

Plakal jsem vděčností. Má mysl se zastavila a svět se opět rozhýbal.

Životem pulzující dotek motýla a mnichova statná postava mě, jako

objetí, začali učit, jazykem starším a mnohem hlubším než slova. Říkali

mi, že v tomto životě je mou příležitostí i úkolem splétat kokony. „Krásné

prostředí pro transformaci,“ říkali v pocitových obrazech, „posvátnámísta, kde se lidé mohou znovu učit od divoké přírody existující jak kolem

nich, tak v nich coby jejich nejhlubší podstata.

Mnich a motýl mi objasnili, že nebudu vlastnit žádnou kouzelnou hůlku, která by lidi proměňovala nebo je zachraňovala od obtížné dřiny zrozování se do životů vlastních duší. Vysvětlovali, že kouzelné hůlky jsou velice vzácné a že zprostředkovatelé proměny – jako psychoterapeut nebo průvodce při hledání vize – by je i tak měli používat jen zřídka. Největší službou je vytvořit příležitosti, kdy lidé mohou přijmout své osudy s použitím vlastníhopřirozeného načasování a tvůrčího impulzu, aby posílili a iniciovali sami sebe.

Dozvěděl jsem se, že mým základním společenstvím je přírodní svět

samotný a že klíč k mé plné sounáležitosti s tímto světem vyžaduje, abych

splétal kokony pro členy svého lidského společenství. Mnich a motýl mi

oznámili, že i když o zručném splétání kokonů vím pramálo, mám se to

naučit za pochodu – bez výmluv a omluv. Bylo na mně, abych si našel

vlastní nástroje a techniky.

Poslední noc u Skalnatého jezera se mi zdál následující sen:

Mám přítelkyni. Jmenuje se Carmen (což v latině znamená „píseň“). Jdeme

se podívat na závody ve skocích na lyžích na obrovském můstku, víc než sto

metrů vysokém. Stojíme na lyžích, těsně nad závodníky, na závratně vysoké

plošině na vrcholu můstku. Když se startovní brána otevírá a několik lyžařů

XXXV

Prolog: splétání kokonu

současně sjíždí po rampě, neočekávaně se rozjíždíme s nimi! Je to spíš jako

let než jízda na lyžích – a naprosto povznášející! Dál letíme s lyžemi nanohou. Protože jsem v tom nováček, Carmen a nějaká druhá žena mě berou

za ruce, aby mi pomáhaly.

Možná započal nový vztah s mojí animou. Dal jsem jí jméno,Carmen, tak jsem získal naději, že bych se mohl naučit písně své duše. Ona

a já budeme možná společně tvořit krásnou, mystickou hudbu, jako

matka s dcerou v dřívějším snu, a pohybovat se spolu radostně a ladně

jako ti skokani na lyžích. Možná tady byla nějaká tajemství o splétání

kokonů.

Cítil jsem, jako by má duše trpělivě čekala, až se postavím svýmstrachům z jejích tajemství, a nesměle doufala, že spolu budeme zase jednou

zpívat, a věřila, že se nakonec možná přihlásím o své pravé jméno. David

Whyte píše:

Duše žije spokojená

a naslouchá.

Chce-li se proměnit

v krásu děsivých podob,

pokouší se promlouvat.

Proto nebudeš zpívat,

takhle vystrašený,

kdo by se k tobě mohl přidat.

Hlas váhavý

a její ruka se chvěje,

když ve tmě tápe po tvé. XXXVI SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

Dotýká se tvého obličeje

a v týž okamžik

pronáší tvé jméno.

To, jež tys odmítal vyslovit,

stále znovu a znovu,

to, jež tys odmítal vyslovit.

2

Jako tomu ve většině případů bývá, mé hledání vize nenaznačovalo nějakou novou kariéru nebo životní směr identifikovatelný podle známých profesních kategorií současné kultury, ale bylo mi ukázáno něco o tolik hodnotnějšího: esenciální podstata mého vrozeného duševního daru. Nedozvěděl jsem se, jaký systém realizace mám použít, ale co má být zrealizováno. Dozvěděl jsem se, že mým posláním je pomáhat lidem vstoupit do bouřlivých vod duše, kde mohou být jejich životytransformovány, a že to mám dělat prostřednictvím procesu podobného splétání kokonů. A semínko vize začalo klíčit, vize soudobé cesty iniciace pro lidi západních kultur, s přírodou spojená cesta k dospělosti zakořeněné v duši a nakonec k moudrému stáří.

Stejně jako všichni lidé, i já jsem se setkal se strádáním a utrpěl ztráty. Ale od onoho okamžiku u Skalnatého jezera jsem nikdy nepochyboval o zárodečném obraze v jádru mého poslání, o vizi, jež z něj vytryskla, ani o živé přítomnosti obou v mém nitru, přítomnosti, jež mi

skýtá oporu a posilu.

Mnich a motýl zůstali věrně se mnou coby komplementární učitelé.

Mnich podporuje zenové kvality soustředěnosti, nepřipoutanosti atrpělivosti, zatímco motýl zpívá chválu hravosti, živosti a spontánnosti. A trvají

na tom, abych splétal dohromady tyto kontrastující kvality.


XXXVII

Prolog: splétání kokonu

Setkání s mnichem a motýlem mě uvedlo na mou cestu duše.Nicmé

ně okamžik prvního setkání s duší je teprve začátek.



1

Úvod: průvodce na cestě k duši

Ú VOD

PrůVODCE NA CESTĚ K DUši

Už víc než dvacet let provádím lidi do divočiny – nejen po kaňonech

červených skal a po zasněžených horách amerického jihozápadu, ale, co

je podstatnější, do divokých zákoutí vlastních duší. Nazývám tuto práci

soulcraft.

Jako psycholog jsem zjistil, že nespokojenost mých klientů častopramení v nenaplněných touhách po divočině, tajemnu a smysluplnémmístě ve světě. Tradiční metody psychoterapie, regulované vztahy a stísněné

ordinace jsou nedostačující, aby se vypořádaly s touto touhou ponespoutané sféře duše – jejích džunglích, peřejích, labyrintech a nezkrocených

bytostech. K objevení vrozených pokladů, tajemství údělu, skrytých pod

povrchem našich všedních stereotypů, je potřeba radikálního posunu

v náhledu, rozšířené zásobárny strategií a rolí a mnohem divočejšího,lidskou činností méně zasaženého vnějšího prostředí. Soulcraft je přístup

k duševnu – psýché – a světu, jenž zahrnuje jak divokou přírodu, tak

i hlubiny našich duší; dal by se nazvat eko-hlubinnou psychologií.

Současná společnost ztratila spojení s duší a cestu k psychické aspirituální zralosti, neboli k pravé dospělosti. Místo toho jsme pobízeni,

abychom si vytvářeli životy předvídatelné jistoty, umělé normálnosti,

materiálního pohodlí, nezábavné zábavy a iluzí věčného mládí. Většina

našich vůdců – politických, kulturních a ekonomických – představuje

a brání dlouhodobě neudržitelný způsob života vybudovaný na vojenské agresi, ovládání a zneužívání přírodních zdrojů a oprávněné národní


2

SOULCRAFT – SÍLA DUŠE

bezpečnosti, jež ignoruje potřeby jiných živočišných druhů, jiných národů, kmenů a ras i našich vlastních budoucích generací. Tyto hodnoty

neodrážejí naši hlubší lidskou podstatu.

Úspěšné manévrování v této nejnebezpečnější době lidské historievyžaduje psychicky a spirituálně zralé muže a ženy, kteří dokážou zplodit zralý lidský druh. U přírodních národů se iniciovaná dospělost rozvíjí v důvěrném a těsném vztahu se zemí, větším organismem, jenž nászrozuje a živí. Pro současné lidi, jejichž kultura nebere v úvahu, nebo dokonce pohrdá důvěrným vztahem s přírodou a duší, je dosažení psychické aspirituální zralosti náročné, ale možné a nikdy nebylo potřebnější než nyní.

Mnoho lidí v industrializovaných kulturách západní civilizacenaštěstí chápe, že uspokojující život nespočívá v nadbytečném ekonomickém rozmachu, že skromné množství jistot a pohodlí poslouží adekvátně coby základy pro tvůrčí a duši probouzející život a že každý z nás může přinést jedinečný dar světu. Světu, jenž zoufale potřebuje společensky transf



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist