načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Soudobá sociologická teorie - Jiří Šubrt; Jan Balon

Soudobá sociologická teorie

Elektronická kniha: Soudobá sociologická teorie
Autor: ;

Přestože sociologická teorie je dnes už etablovaným podoborem sociologie, není zcela snadné vyložit, co je vlastně jejím pravým obsahem. Tuto otázku se autoři pokoušejí zodpovědět v ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  271
+
-
9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9%hodnoceni - 79.9% 100%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 232
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2457-7
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Základní orientace v problematice: přehled vybraných teorií a teoretiků od počátku vzniku oboru do současnosti.

Popis nakladatele

Přestože sociologická teorie je dnes už etablovaným podoborem sociologie, není zcela snadné vyložit, co je vlastně jejím pravým obsahem. Tuto otázku se autoři pokoušejí zodpovědět v úvodní části knihy; poté následuje třiadvacet portrétů nejvýznamnějších osobností soudobé teoretické sociologie.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Šubrt; Jan Balon - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. PhDr. Jiří ubrt, CSc., PhDr. Jan Balon, Ph.D.

SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

www.grada.cz

jako svou 4049. publikaci

Kniha je výstupem výzkumného záměru

FF UK a FSV UK MSM0021620841

Recenzovali:

doc. PhDr. Radomír Havlík, CSc.

PhDr. Marek Hrubec, Ph.D.

Odpovědný redaktor Mgr. Martin Hrdina, Ph.D.

Sazba a zlom Milan Vokál

Zpracování obálky Denisa Kokoková

Počet stran 232

Vydání 1., 2010

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Š Grada Publishing, a.s., 2010

ISBN 978-80-247-2457-7

Soudobá sociologická teorie osvit 1R; 26 May 2010


Obsah

Úvod: Proměny sociologické teorie .............................9

Část I.

Léta hledání a úsilí o dosaení shody (19451968) ...19

Alfred Schütz: Fenomenologická sociologie .....................21

ivotní svět a intersubjektivita .............................24

Sociální vztahy ..........................................26

Claude Lévi-Strauss: Strukturalismus .........................29

Horké a studené společnosti ...............................30

Tři roviny směny ........................................33

Od modelu ke struktuře ..................................35

Talcott Parsons: Strukturální funkcionalismus ..................39

Jednání ...............................................40

Systém, struktura, funkce .................................42

AGIL ..................................................44

Spor o Parsonsův teoretický odkaz ..........................46

Robert K. Merton: Teorie středního dosahu .....................48

Mertonova varianta funkcionalismu .........................49

Anomie a deviace ........................................51

Mezi empirií a teorií ......................................54

Charles Wright Mills: Kritická sociologie .......................56

Millsova trilogie .........................................57

Millsův sociologický odkaz ................................59

George Caspar Homans: Behavioristická sociologie ..............61

Základy behavioristické sociologie ..........................62

Lewis Coser: Teorie sociálního konfliktu .......................69

Sociální konflikty a jejich typy .............................70

Konsenzus a konflikt .....................................72

Norbert Elias: Civilizační teorie ...............................74

Civilizační proces ........................................75

Sociální procesy a figurace ................................79

5


Peter L. Berger Thomas Luckmann: Sociální konstruktivismus ...83

Sociologie vědění ........................................84

Institucionalizace, legitimizace, internalizace .................86

Harold Garfinkel: Etnometodologie ...........................90

Imanentní racionalita struktur ivotního světa ................91

Etnometodologický výzkum ...............................92

Erving Goffman: Dramaturgický přístup .......................95

Management dojmů ......................................96

Interakční řád .........................................100

Analýza rámce .........................................101

Jedinec a instituce ......................................103

Daniel Bell: Koncepce postindustriální společnosti .............105

Konceptualizace sociální změny ...........................105

Tři oblasti strukturace ...................................109

Kapitalismus a jeho vnitřní rozpory ........................110

Proměny kulturní sféry ..................................111

Část II.

Léta rozkladu a obnovy (19682000) .........115

Alvin W. Gouldner: Radikální sociologie ......................118

Kritika mýtu nehodnotící sociologie ........................118

Reflexivní sociologie ....................................120

Ralf Dahrendorf: Teorie moderního sociálního konfliktu .........122

Třídní konflikt .........................................125

Vývoj konfliktů a jejich regulace ...........................126

ivotní ance ..........................................130

Michel Foucault: Poststrukturalismus ........................132

Rozum a ne-rozum .....................................133

Od archeologie ke genealogii .............................135

Disciplinární společnost .................................137

Dispozitiv sexuality .....................................139

Jürgen Habermas: Teorie komunikativního jednání .............143

Kritická teorie .........................................144

Teorie komunikativního jednání ...........................147

Dvoustupňový model společnosti ..........................149

6 SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE


Niklas Luhmann: Systémová teorie ..........................154

Koncepce sociálních systémů .............................155

Základní pojmy systémové teorie ..........................157

Evoluce a systémová diferenciace ..........................160

Média a kódy ..........................................161

James S. Coleman: Metodologický individualismus .............164

Východiska Colemanovy teorie jednání .....................165

Vztahy mezi mikro- a makroúrovní .........................166

Modernizace, korporace, sociální kapitál ....................168

Pierre Bourdieu: Strukturalistický konstruktivismus ............172

Habitus ..............................................173

Sociální pole ..........................................174

Formy kapitálu .........................................175

Třídy a jejich vkus ......................................178

Funkce vzdělávacího systému .............................180

Randall Collins: Mikrosociologie .............................183

Mikro a makro .........................................184

Fyzický svět a sociální struktura ...........................187

Řád a konflikt .........................................189

Mechanismy sociální změny ..............................190

Anthony Giddens: Teorie strukturace .........................193

Giddensův pokus o rekonstrukci sociální teorie ..............194

Kritika funkcionalismu ..................................195

Aktéři a jednání ........................................197

Teorie strukturace ......................................198

Teorie modernity .......................................200

Ulrich Beck: Koncepce druhé moderny .......................204

Soudobá rizika .........................................205

Klasická industriální společnost a společnost riziková .........206

Politika, technika, ekonomika .............................209

Jeffrey C. Alexander: Multidimenzionální teoretická syntéza ......213

Teoretická logika v sociologii .............................213

Systémy jednání .......................................215

Teorie modernizace .....................................217

Citovaná literatura ........................................221

OBSAH 7



Úvod: Proměny sociologické teorie

1

Přestoe je sociologická teorie dnes poměrně dobře etablovanýmpodoborem sociologie, jen má své otce zakladatele, kanonické knihy, heroická

období překotného vývoje, svou zásobu klíčových pojmů i celosvětověproslulé časopisy, není úplně snadné vyloit, co je vlastně jejím pravýmobsahem. Kdy se podíváme na nejznámějí oborové učebnice, čítanky akomentáře rekapitulující dějiny sociologie, ukazuje se nám určitá struktura

vývoje sociologické teorie, by je vzhledem k historickému objemu textů

sociologů-teoretiků zřejmé, e vdy jde jen o určitý výběr postav, směrů,

kol či paradigmat uzpůsobený pro účely přehlednosti výkladu. Z potřeby

periodizovat vývoj sociologické teorie vznikly nálepky jako teorieklasická, moderní (někdy také postmoderní) či současná, byl zformován

určitý teoretický kánon, k němu se sociologové neustále odvolávají,

byly identifikovány dlouhodobé teoretické projekty, klíčové zájmy,pojmy, metody a cíle. Opakovaně je vymezován vztah (sociologické) teorie

k (sociologické) praxi, dějiny sociologie jsou plné pokusů o propojeníteoretické argumentace a empirických aktivit. Stejně tak jako má své dějiny

(sociologická) teorie, má své dějiny i empirická sociologie.

Současné výklady sociologické teorie často staví do protikladupřehledné nároky a cíle klasických teorií a dnení neurčitost základních otázek

oboru. Běná argumentace říká, e klasické teorie byly klíčové pro zavedení

sociologie, daly jí základní pojmový rámec, metateoretické předpoklady,

metodologické principy, interpretační nástroje, nároky a cíle. Teoriepostklasické pak měly být reakcí na krizi evropské modernity, v jejíchpodmínkách dolo k výchozí formulaci sociologického projektu, a základy oboru se

snaily rekonstruovat. V retrospektivním pohledu vykladačů dějinsociologické teorie je předmět raných sociologických zkoumání přehledný a jejich

cíl zřejmý. Klasické teorie reflektují a vysvětlují dramatické proměnyevropské společnosti: přechod od preindustriálních společností kespolečnos>9

1 Tato kniha je výsledkem dlouhodobé pedagogické aktivity autorů v oblasti sociologické

teorie. Autoři při jejím zpracování vyuili některé své ji publikované texty a materiály

slouící k výuce dějin sociologie, moderní a současné sociologické teorie. tem kapitalistickým, tedy industriální revoluci, formování národníchstátů, třídní konflikty, sekularizaci, odcizení, sociální evoluci či revoluci. Bez rituálního rozboru a převyprávění textů zakladatelů oboru se neobejde ádná čítanka ani učebnice sociologické teorie; nové a nové překlady jejich textů, sekundární analýzy a komentáře k pracím klasiků se staly v rámci sociologie svébytným ánrem, který se vyvíjí vlastní logikou.

Kanonické texty klasických autorů dnes vymezují a určují předmětný okruh sociologické teorie. Jak zdůrazňuje kupříkladu Jeffrey C. Alexander (1987b; viz té Camic, 1997), klasická teorie má pro sociologii jako obor integrativní funkci. Výběr základních textů je nástrojem pedagogickésystematizace, učebnice retrospektivně konstruují sociologické tradice.Kadý klasik přitom můe být čten jako tvůrce určité systematické koncepce sociologie, zpětně jsou vedeny vývojové linie jednotlivýchparadigmatických přístupů. Výběr jednotlivých zakladatelů určuje a vytváří kanonické hledisko, základní orientační body rozvrhu oboru. Otázkou přitomzůstává, do jaké míry je vytváření kánonu odrazem reálné historické strukturace oboru a do jaké míry pseudopříběhem o zakladatelích, kteří svou geniální intuicí pojmenovali jevy, je sociologii jako obor zaloily.

Evidentní přitom je, e potřeba kánonu je relativně nová, mnozí ji datují rozvojem masového kolství, které si vyádalo učebnicové výklady dějin sociologie. Kanonické texty mají svůj zřejmý pedagogický účel. Jejichvýběr je nutně značně omezený, uváíme-li historicky celkový objemprodukce sociologických textů a průvodní poadavek přehlednosti asystematizace látky. Kánon se definitivně prosazuje a v učebnicové sociologii, zvlátě pak právě pod názvy jako klasická teorie nebo klasická sociologie, které o svém tématu pojednávají prakticky výhradně formou shrnutí akomentáře. Teorie je rozčleněna do několika vývojových směrů, k nim jsou přiřazeny jednotlivé postavy, problémy a někdy konkrétní ilustrace jejich řeení.

Adekvátnost sociologických teorií přitom byla tradičně posuzována z hlediska logické soudrnosti a uspořádanosti uívaných pojmů.Sociologická teorie pracuje s mnoha pojmy, je se pokouí systematicky provázat a zaloit na nich teorii společnosti. Velká část její produkce předtakzvaným postmoderním obratem, který souhrnné pojmy odmítl, přitomvycházela z předpokladu: Podaří-li se nám uspořádat a udret pohromadě pojmy, jimi zachycujeme sociální jevy, podaří se nám uspořádat a udret pohromadě i společnost. Pregnantně vyjádřeno, bez pokusů o uspořádání pojmů by nebyla společnost, tedy přinejmením společnost v té podobě, v jaké ji pojímají sociologičtí teoretici, a bez přepisů významů pojmů bynebyly dějiny sociologie. 10 SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE

Mylenka pojmového schématu je zřetelně přítomná v klasické imoderní sociologické teorii. Můeme retrospektivně mluvit o pojmovém profilu

klasické i moderní sociologické teorie, o zakládající roli ideje pojmového

schématu pro samotný koncept obecné teorie společnosti, je byla v rámci

sociologie hybatelem i cílem teoretické činnosti jako takové. Sociologická

teorie, a zejména teorie obecná, nebyla bez ideje pojmového schématu

myslitelná, sociologické pojmy byly vytvářeny, uspořádávány a sdruovány

s ohledem na jejich logickou soudrnost uvnitř rozpínavého syntetického

schématu, jeho adekvátnost byla znovu a znovu prověřována. Teorie se

opírala o pojmy, o monost ustavit přehledné vztahy mezi nimi,rozpracovávala historicky zformované pojmové schéma a opakovaně řeilaproblém vztahu pojmů a reality. Pojmová analýza byla nezpochybňovaným

předpokladem vědecké práce i v prostoru zájmů sociologické teorie.

Jak ji bylo řečeno, učebnice a čítanky sociologické teorie siteoretizování o společnosti navykly rozčleňovat do tří základních etap (klasická,

moderní, současná). Klasickou sociologickou teorií se nejčastěji rozumí

teorie (industriální) kapitalistické společnosti, zejména klíčovékonceptualizace a interpretace přechodu od preindustriálních evropských společností

ke společnostem kapitalistickým, je ve svých analýzách vypracovali autoři

jako Karl Marx, Emile Durkheim, Max Weber, Georg Simmel, Ferdinand

Tönnies či Vilfredo Pareto. Jejich práce se sice z větí části nijak zvláneřekrývají, a to ani koncepčně, ani konceptuálně, přesto u nich lzeidentifikovat sice volně propojený, nicméně společný referenční rámec, jím je

právě tematizace přechodu (a jeho vývojová logika) od jedné formy a typu

společnosti k jiné.

Práce sociologických klasiků rovně rozpracovaly pojmový rámec,teoretické a metodologické předpoklady a načrtly základní interpretační

nástroje, nároky a cíle. Pokusem o jejich syntézu, zpracování, rekonstrukci

a transformaci byla Parsonsova ambiciózní práce The Structure of Social

Action (1937), je je dnes povaována za zakládající dílo modernísociologické teorie. Dominantní postavení Parsonsova strukturálníhofunkcionalismu v období kolem poloviny dvacátého století s sebou na relativně dlouhé

období přineslo stabilizaci a precizní vymezení předmětného okruhu a cílů

sociologie. Ta také přinejmením na severoamerickém kontinentu a ve velké

míře i v západoevropských zemích prola institucionální expanzí a v rámci

společnosti začala hrát poměrně přesně vymezenou stabilizační roli.

V období svého největího rozmachu se sociologie pevně drelapředstavy objektivního a hodnotově neutrálního vědění. Ideologická fázevývoje byla připsána klasické sociologii, sociologie postklasická se měla plně

ÚVOD: PROMĚNY SOCIOLOGICKÉ TEORIE 11


podřídit regulativním ideám vlastním přírodním vědám, zvlátě pak ideám

kumulace vědění a odosobněného zkoumání. Radikální rozchod sklasickou sociologickou tradicí vak nebyl vnímán jako diskontinuita ve vývoji

oboru, právě naopak. Jak byl Parsons přesvědčen: skutečnouzakladatelskou práci vykonala generace z doby přiblině mezi lety 18901920. My

patříme ke druhé generaci, která ji má k dispozici základy, na nich

můe stavět (1950, str. 4). V době po druhé světové válce sílilopřesvědčení, e sociologie dospěla do stadia standardní nebo, jak by to nazval

Thomas S. Kuhn (1962, česky 1997), normální vědy a úspěně prochází

fází stabilizace, je umoňuje plynulou kumulaci vědění, a toprostřednictvím prověřených technik empirického zkoumání. Jak to vyjádřil Robert

W. Friedrichs: mezi lety 194570 byla anglo-americká sociologie očividně

nejblíe dosaení statusu monoparadigmatické vědy (1970, str. 23).

Toto období, je bylo později nazváno obdobím takzvanéhoortodoxního konsenzu, kdy v akademických institucích britské a americkésociologie převládalo paradigma strukturálního funkcionalismu rozvinutéTalcottem Parsonsem a Robertem K. Mertonem, bylo vystřídáno obdobím takzvané války kol, je postupně naruilo dominantní postavenístrukturálního funkcionalismu ze strany opozitních koncepcí (fenomenologická sociologie, hermeneutika, symbolický interakcionismus, etnometodologie, nemarxistická teorie konfliktu, kritická sociologie, reflexivní sociologie, strukturalismus, poststrukturalismus). V sedmdesátých letech minulého století započal s odvratem od ortodoxního konsenzu rovně proces,jeho výsledkem bylo přenesení intelektuálního centra sociologie z USA do Evropy.

Kritika směřovaná vůči ortodoxnímu konsenzu kulminovala ve druhé polovině edesátých let a své radikální vyjádření nalezla v knize Alvina W. Gouldnera The Coming Crisis of Western Sociology (1971). Ta odráíatmosféru zklamání a rozčarování nad stavem akademické profesionální vědy a vznáí poadavky na nové zvaování otázek smyslu, úkolů a cílů sociální vědy. Věk sociologie vyhláený Parsonsem (1959), podle něhosociologie měla vystřídat psychologii a ekonomii na samém vrcholu sociálních věd se nepropojil s proklamacemi o konci ideologie (Bell, 1960),sociální a politické problémy nebyly zredukovány na technické otázky, naopak, celá edesátá léta minulého století jsou v sociologii plná teoretických a metodologických pochybností, profesionálové jsou plni deziluzí aaktivisté plni očekávání. Zjednodueně řečeno, v edesátých letech postupně narůstají pochybnosti jak o profesní, tak i veřejné roli oboru jako takového, íří se pocit, e sociologie selhala morálně i prakticky, co vede od takzvané 12 SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE ideologické války kol přes následný pocit krize, jen se odvíjí od chvíle, kdy se ukáe, e sociologie není s to dospět ani k minimálnímu stupnikonsenzu v otázce, jaký je její následnický program, a k přesvědčení, e sesociologie ocitla ve slepé uličce. Fáze stabilizace po změně, po revolučním střetu protichůdných postojů, zkrátka nenastala. Veobecně se má za to, e nové monosti, je se objevily s rozkladem sociálněvědných ortodoxií, zůstaly nevyuity.

V situaci, kdy docházelo k silnému odporu proti hegemoniiprofesionálního pozitivismu americké sociologie, přicházela ke slovu od počátkurozmanitějí a vnitřně pluralizovaná evropská alternativa. Americká sociologie po druhé světové válce disponovala v porovnání s Evropou mnohemorganizovanějím akademickým systémem a byla cíleně profesionalizovanou akademickou disciplínou. Evropské verze sociologické teorie (přinejmením britská, německá, francouzská) se ovem tak razantně od svýchintelektuálních kořenů oddělit nedokázaly a s filosofickou, historickou, estetickou či politickovědní produkcí byly v mnohem těsnějím kontaktu. Přenesení centra do evropských zemí, deprofesionalizace sociální vědy a zpochybnění pozitivisticko-empirických koncepcí vědy vedly k zásadní proměně povahy sociologické teorie. Evropské formulace na jedné straně rozířilypředmětný a tematický okruh, inovovaly pojmový rámec, pluralizovaly základní nástroje a nároky oboru, na straně druhé ovem té prohloubilyfragmentaci ánru.

Osmdesátá léta minulého století se v rámci sociologické teorievyznačovala na jedné straně návratem k velkým teoretickým pokusům o syntézu dosavadní sociologické tradice, na straně druhé vzestupem takzvané postmoderní rétoriky. Systematické pokusy o odvrácení krize, do ní se sociologická teorie dostala díky roztěpení na dva v podstatě protikladné a soupeřící přístupy ke zkoumání sociální skutečnosti (strukturalismus a strukturální funkcionalismus na straně jedné a hermeneutické ainterretativní přístupy na straně druhé), přily se svými vlastními návrhy, jak dostat sociologii ze slepé uličky. Dialog s teoretickým přístupem, jej rozpracoval Talcott Parsons, obnovil takzvaný návrat k velké teorii, mezi jeho hlavní protagonisty jsou řazeni Jeffrey C. Alexander (zejména díky své čtyřsvazkové Teoretické logice v sociologii /1982, 1983/), JürgenHabermas (Teorie komunikativního jednání /1981; angl. vyd. 1984, 1987/), Anthony Giddens (Strukturační teorie /1984/) a Niklas Luhmann (Sociální systémy /1984, angl. vyd. 1995/) a k nim je zapotřebí připočístpřinejmením jetě Pierra Bourdieu, Allaina Touraina, Richarda Müncha, Roye Bhaskara, Nicose Mouzelise, Margaret Archerovou či Hanse Joase, kteří

ÚVOD: PROMĚNY SOCIOLOGICKÉ TEORIE 13


své velké teorie vytvořili vesměs v osmdesátých letech (nebo na začátku

devadesátých let) minulého století. I kdy se uvedení autoři s východisky

Parsonsova přístupu v mnohém rozcházejí, zcela zřetelně a vědoměpřejímají nárok přijít s obecnou teorií společnosti, je nechce podat vyčerpávající

vysvětlení či popis dílčích konkrétních či empirických skutečnostísociálního ivota, nýbr analytický výklad logiky vývoje společnosti (respektivesociálního systému) jako takové.

Vzestup postmoderní rétoriky zase signalizoval odvrat od velkýchteoretických systémů a předevím zásadní proměnu vnímání role, ji másociální vědec společensky naplňovat. Sociální problémy jsou vnímány zpolitické a morální perspektivy, vědění, je má sociologie vytvářet, má předevím napomáhat veřejnosti orientovat se ve společnosti, v ní dochází k zásadním proměnám ve vech jejích konstitutivních sférách, v oblasti politiky, kultury, ekonomie, vědy či sociálních vztahů. To, co se označuje jako postmoderní sociologická teorie a její specifický konceptuální profil, má přitom několik výrazných metateoretických předpokladů. Klíčový se zdá zejména obrat k jazyku, který zpochybňuje představy o monostipřímého přístupu k realitě, představy o bezprostředních významechskutečnosti i o monosti přímého zprostředkování pravdivé skutečnosti o světě prostřednictvím stabilního, jistého, očitěného vědění. Privilegovaným nástrojem konstruování světa/světů je zejména jazyk, který přebírá roli zprostředkovatele; jazyk se stává médiem par excellence a jedině jehoprostřednictvím dospíváme k porozumění. Významy se utvářejí v jazykovém kontextu, viz např. Wittgensteinovu (1998) a Winchovu (2004) teoriivýznamu: jazykové hry, formy ivota a řízení se pravidly, Gadamerův (1975) hermeneutický kruh, Garfinkelovu (1967) indexikalitu či Derridův (1993) dekonstruktivismus. Dřívějí (zejména pozitivismem ovlivněné) koncepce pozorování jsou odmítány na základě přesvědčení, e kadé pozorování je teoreticky nasycené, toti vdy ji naimi lingvistickými a konceptuálními praktikami ovlivněné: např. Karl R. Popper (1976, 1994), Thomas S. Kuhn (1977, 1997), Nelson Goodman (1996), Paul K. Feyerabend (1985, 2001). Spolu s argumentem o neurčitosti (jazykové) reference, který naznačil Ludwig Wittgenstein (1998), po něm rozpracoval Willard V. O. Quine (1960, 1994) a k argumentaci o nepřeloitelnosti a nesouměřitelnosti významu dovedli Kuhn a Feyerabend, proměňuje obrat k jazyku hlavníteoretické a metodologické strategie filosofie vědy.

V rámci sociologické teorie se tyto inspirace propojily s podnětysociálního konstruktivismu, je rovně (specificky pro sociální svět) rozvádějí teorii, e jsou to samy teorie, které ustavují smysl, ba samu existenci so- 14 SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE ciálního světa. V otázce naí schopnosti konceptuálně uchopit realitu je tento proud mylení skeptický, a to nejen v případě reality sociální, nýbr i přírodní. I přírodní vědci ijí v sociálně, kulturně, politicky,institucionálně, paradigmaticky oddělených světech a ani jejich ánr není uetřenproměnlivosti okolního světa. Ani jejich vlastní svět není tak čistý a racionální, jak by se v porovnání se sociálními či humanitními vědami mohlo zdát (opět Thomas S. Kuhn, radikálněji Paul K. Feyerabend; pro interní světakademické vědy Pierre Bourdieu /1988/). Podle sociálního konstruktivismu (v jeho programových vyhláeních jako určitého směru) jsou vědecké teorie sociální konstrukce a jistá oblast sociologie vědy se přímo zabýváempirickými analýzami sociální konstrukce vědeckých faktů, které mají nejčastěji podobu etnografických studií laboratorního ivota (zejména Bruno Latour a Steve Woolgar /1979/). Zřetelně se ukazuje, e ijeme a operujeme se spoustou předsudků, které nám vnucují spoustu předpokladů, co věda je a co by měla být.

Pozitivní tvrzení o pokroku, vědění a profesionální autonomii jsourovně zproblematizována novými analýzami a rekonceptualizacemi vztahu

vědění a moci. Vědění je v těchto analýzách cílem a terčem moci, jejich

vztah není vztahem nikterak pevným, naopak je zapotřebí jej neustále

a znovu vyjednávat, definovat a zejména demaskovat. Význam a pravda

závisejí a odvíjejí se od sociálních mocenských vztahů; co povaujeme za

pravdivé, skutečné atp., je utvářeno sociálními kontexty, jazykovými,sociálními či diskursivními praktikami. Cílem zkoumání se přitom stává vysvětlení

a porozumění procesům, pomocí nich se vytvářejí vědecká, sociální čikulturní přesvědčení, a to pomocí deskripce jednotlivých jazykových her,sociálních praktik a tradic např. Michel Foucault (1987, 1994, 1996, 2002)

a jeho archeologie vědění, genealogie, deskripce diskursivních faktů

a pojem disciplinární moci; Richard Rorty (1992, 2000) a jeho radikální

dekonstrukce ideje reprezentace, popis, který má přijít namísto vysvětlení,

normativní relativismus; Steven Seidman (1991, 1994) a jeho odkrývání

umělých omezení; Sandra Hardingová (1986) a standpoint theory

s její kritikou dominantních diskursů.

Mnoství toho, co je povaováno za sociálně konstruované, se vsoučasnosti dramaticky zvětuje a zkonstruovanost je často chápána spíe vmetaforickém smyslu: gender, třída, rasa, stát, zločinnost, sexualita,racionalita, pokrok, emoce, láska, normalita, perverze, nemoc, to ve je dnes

analyzováno jako sociální konstrukce. Ale i oceán, deprese či bicykl.Tradiční metodologické a teoretické pretence sociální vědy jsou od základu

zneváeny; prezentovat jakékoli zjitění jako vědecké, přicházet s nárokem

ÚVOD: PROMĚNY SOCIOLOGICKÉ TEORIE 15

+


na zobecnitelnost vysvětlení, obhajovat nároky vědecké pravdivosti, to ve

je bráno jako (přinejmením) krajně podezřelé úsilí, častěji vak přímo jako

arogantní rétorika. Teoretické formy obecně (z perspektivy radikálního

interpretativismu a sociálního konstruktivismu) stojí před problémem

proklamované kontextuality, indexikality vekerého vědění, kdy setranskontextuální obecná pravda a její monost rozkládá a naráí na lokální,

perspektivní vědění jistým způsobem situovaných aktérů.

Takzvaný postmoderní obrat odmítá obecnou pravdu a univerzální morálku, historické a ideologické nároky normativních perspektiv; ty jsou podle postmoderních teoretiků neoddělitelně spjaté s vytvářenímmetaříběhů (Lyotard, 1993), překračujících individuální perspektivy aktérů. Odmítnutí stávající situace a dekonstruktivní poadavky ve vztahu kodmítané minulosti nejsou, jak bylo běné v klasické a moderní sociologické teorii, doplněny rekonstruktivními poadavky vztaenými k očekávanému budoucímu stavu. Důsledná dekonstrukce tradiční ideje teorie a teoreticky zaloeného sociálního zkoumání v podání postmodernistů hrozí úplným vyprázdněním jakéhokoli explanačního úsilí, jeliko nenabízí (aprogramově nabízet nechce) prakticky ádnou alternativu k odmítaným koncepcím sociálněvědního vysvětlení, ádnou teorii nebo metodiku explanace(kromě preferování popisu a interpretace). Sociální vědě tak hrozí, e se stane jen dalím určitým způsobem psaní, který předem znemoňuje jakýkoli způsob kriteriálního posuzování, rozliování mezi psaním dobrým apatným (Rorty, 1982). Také rétorický obrat, který se v sociálních ahumanitních vědách odehrál v osmdesátých letech minulého století (viz Brown, 1987, 1989, 1990; Simons /ed./, 1990), vyel z metafory vědecké a sociální skutečnosti coby rétorické konstrukce a naznačil, e sociologickáargumentace je vyprávění jako kadé jiné, tudí je zbytečné a marné podřizovat je rigidním poadavkům. Kritéria logické adekvátnosti a empirickéreference, je dosud byla privilegovanými nástroji sociologického popisu avysvětlení, jsou coby rétorické konstrukce hrou na ovládnutí skutečnosti.

Přestoe by bylo unáhlené tvrdit, e postmoderní teorie je dnesuzavřenou kapitolou dějin mylení, současný vývoj v lecčems naznačuje, etradiční zájmy sociologické teorie jetě neřekly své poslední slovo, by byly postmoderní rétorikou odhaleny jako pomýlené. Přinejmením vzákladním rozvrhu můeme v jejím rámci identifikovat několik dlouhodobějích projektů, jimi se sociologové-teoretici stále zabývají. Charles Camic a Neil Gross (1998, str. 453) rozeznávají osm aktivních a relativně oddělených (třebae samozřejmě, jak u to u dělby práce v sociologii bývá, vzájemně provázaných) intelektuálních projektů: 16 SOUDOBÁ SOCIOLOGICKÁ TEORIE

l konstrukce obecných nástrojů pro vyuití v empirické analýze,

l syntéza rozličných teoretických přístupů,

l zdokonalení teoretických výzkumných programů,

l dialog mezi rozličnými teoretickými přístupy,

l rozíření/rekonstrukce současných teoretických přístupů,

l práce s minulými teoretickými ideami,

l diagnóza současných sociálních podmínek,

l rozklad sociologické teorie.

Camic a Gross (1998, str. 454) dokládají, e ani v současných křehkých

a nestabilních podmínkách se rozhodně nepotýkáme s nedostatkemčlánků, monografií, učebnic a editovaných výborů analyzujících současnývývoj v oblasti teorie...

My jsme se v naem textu rozhodli zvolit osvědčený způsob, jakpředstavit vývoj poválečné sociologické teorie. Vybrali jsme více ne dvědesítky sociologů, jejich místo v kánonu sociologické teorie je dnesnezpochybnitelné. Protoe jsme měli k dispozici omezený prostor, byli jsme

nuceni rezignovat na vyčerpávající výklad jejich díla a přijali jsme za svůj

mnohem skromnějí cíl představit jejich hlavní mylenky a ukázat, čím

nejvíce obohatili často nejednoznačně vymezený prostor systematického

uvaování o společnosti. Tento text tedy nabízí stručné profilynejvýznamnějích sociologů druhé poloviny dvacátého století, jejich klíčové

teorie, mylenky a pojmy. Předpokládali jsme čtenáře, který chce získat

vstupní nahlédnutí do produkce soudobé sociologické teorie, základní

orientaci a předporozumění, je v nejlepím případě bude motivovat

a snad i usnadní četbu primární literatury, která vdy zůstane mnohem

lepí ukázkou (sociologické) teorie v provozu ne sebelépe napsanáučebnice. Cílem naeho textu tedy není teoretizování o společnosti jako takové,

nýbr zcela jistě neúplné a mnohé opomíjející pojednání o vybranýchteoriích a teoreticích, kteří sociologické mylení postavili na nohy a drí při

ivotě.

ÚVOD: PROMĚNY SOCIOLOGICKÉ TEORIE 17





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist