načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Soudní lékařství a jeho moderní trendy – Jiří Štefan; kolektiv; Jiří Hladík

Soudní lékařství a jeho moderní trendy

Elektronická kniha: Soudní lékařství a jeho moderní trendy
Autor: Jiří Štefan; kolektiv; Jiří Hladík

Učebnice poskytuje základní soudně lékařské poznatky, které jsou nezbytné při výkonu diagnostické a léčebné péče každého lékaře. Je zaměřena především na činnost soudních lékařů. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  679
+
-
22,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79%hodnoceni - 79% 93%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 437
Rozměr: 24 cm + 1 DVD
Úprava: ilustrace, portréty
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Kriminalistika
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-3594-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Učebnice poskytuje základní soudně lékařské poznatky, které jsou nezbytné při výkonu diagnostické a léčebné péče každého lékaře. Je zaměřena především na činnost soudních lékařů.

Popis nakladatele

Soudní lékařství se zabývá nejen otázkami medicínskými, ale i forenzními a napomáhá k odhalování trestných činů a k prevenci kriminality. Tato učebnice pro pre- i postgraduální studium poskytuje základní soudnělékařské a medicínsko-právní poznatky nezbytné k dobré orientaci v legislativě. 


 

Další popis

Soudní lékařství se zabývá nejen otázkami medicínskými ale i forenzními a napomáhá k odhalování trestných činů a k prevenci kriminality. Zasahuje do nejrůznějších medicínských i nemedicínských oborů.Kniha poskytuje základní soudně lékařské a medicínsko právní poznatky, jejichž znalost je nezbytná při výkonu zdravotní péče každého lékaře. Kniha je zaměřena nejen na praktickou stránku činnosti soudních lékařů ale i jiných odborníků v medicíně. Je nezbytná proto, aby se dobře orientovali v legislativě a znali svoje povinnosti i práva, což je aktuální zvláště v současné době při stoupajícím počtu stížností spojených s poskytováním zdravotnické péče.Vedle soudních lékařů je určena i všem ostatním lékařům a je důležitou studijní pomůckou pro posluchače lékařských fakult, Policejní akademie, příslušníky policie a právníky.Tato učebnice pro pre- i postgraduální studium je bohatě obrazově dokumentována - v knize je 110 černobílých fotografií a na přiloženém CD najde čtenář dalších 412 barevných


Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Štefan; kolektiv; Jiří Hladík - další tituly autora:
Soudní lékařství a jeho moderní trendy Soudní lékařství a jeho moderní trendy
 (e-book)
Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi Soudně lékařská a medicínsko-právní problematika v praxi
Huascarán Zastavení po padesáti letech Huascarán Zastavení po padesáti letech
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Soudní lékařství a jeho moderní trendy

Jiří Štefan,Jiří Hladíka kolektiv

Jiří Štefan, Jiří Hladík a kolektiv

Soudní lékařství

a jeho moderní trendy

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400

e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Kniha od renomovaného odborníka prof. MUDr. Jiřího Štefana, DrSc., a jeho spolupracovníků vychází

z nejnovějších medicínských i literárních poznatků. Jednotlivé kapitoly jsou zpracovány velmi

podrobně a opírají se o mnohaleté zkušenosti autorů – soudních lékařů a dalších specialistů, kteří

danou problematiku řeší denně. Poslední učebnice soudního lékařství byla vydána před více než 10

lety. Za tu dobu došlo nejen k četným změnám a rozvoji poznatků v oblasti laboratorních metod, ale

také ke změnám v medicínsko-právní problematice.

z recenzního posudku prof. MUDr. Josefa Korbičky, CSc.

Vedle soudních lékařů je publikace určena i všem ostatním lékařům a je důležitou studijní pomůckou

pro posluchače lékařských fakult, Policejní akademie ČR, příslušníky policie a právníky.

Knihu ilustruje 110 černobílých obrázků a fotografií, přiložené DVD obsahuje dalších 412 fotografií.

DVD



Grada Publishing

Jiří Štefan, Jiří Hladík a kolektiv

Soudní lékařství a jeho moderní trendy

DVD

DVD se 412 barevnými i černobílými fotografi emi

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena

v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití

této knihy bude trestně stíháno. Prof. MUDr. Jiří Štefan, DrSc., MUDr. Jiří Hladík a kolektiv

Soudní lékařStví a jeho moderní trendy

Součástí publikace je DVD se 412 barevnými i černobílými fotografiemi. Kolektiv autorů: MUDr. Tomáš Adámek – Ústav soudního lékařství 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha RNDr. Miluše Dobisíková – Antropologické oddělení, Národní muzeum, Praha RNDr. Hana Eliášová, Ph.D. – Kriminalistický ústav, Praha RNDr. Jiří Fišer, CSc. – Ústav soudního lékařství 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha MUDr. Jiří Hladík – Ústav soudního lékařství 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Praha Prof. MUDr. Jiří Štefan, DrSc. – Ústav soudního lékařství 3. LF UK a Fakultní nemocnice Královské Vinohrady,

Praha

Ing. Hana Šuláková, Ph.D. – Kriminalistický ústav, Praha RNDr. Daniel Vaněk, Ph.D. – Forenzní DNA servis s.r.o., Praha Ing. Miloslav Vilímek, Ph.D. – Ústav mechaniky, biomechaniky a mechatroniky, Strojní fakulta ČVUT, Praha Recenzenti: Prof. MUDr. Ivan Bouška, CSc. Prof. MUDr. Josef Korbička, CSc. Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: © Grada Publishing, a.s., 2012 Cover Photo © allphoto, 2012 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 4896. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Jitka Straková Sazba, zlom a DVD Jan Šístek Fotografie, RTG a kresby dodali autoři. Obrázky 1.1 a 2.1 až 2.32 dle předloh autorů překreslila Jana Řeháková, DiS. Obrázky do kapitoly 6.7 Forenzní trichologie dodali H. Eliášová, D. Dvořák, T. Kmječ a M. Vaněk. Počet stran 448 1. vydání, Praha 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. Podpořeno grantem Ministerstva kultury ČR MK 00002327201. Názvy produktů, firem apod. použité v této knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80-247-3594-8 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8155-6 (pro formát pdf) ISBN 978-80-247-8156-3 (pro formát ePUB)

Obsah

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

Úvod – historie soudního lékařství (Jiří Fišer) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1 Forenzní thanatologie (Jiří Štefan, Jiří Hladík, Tomáš Adámek) . . . . . . . . . . . . 17

1.1 Smrt ........................................................ 17

1.2 Posmrtné změny .............................................. 18

1.2.1 Posmrtné skvrny (livores mortis) ........................... 18

1.2.2 Posmrtná ztuhlost (rigor mortis) ........................... 19

1.2.3 Chladnutí těla (algor mortis) .............................. 21

1.2.4 Zasychání kůže a sliznic ................................. 24

1.2.5 Autolýza .............................................. 24

1.2.6 Hniloba a tlení ......................................... 25

1.2.7 Biologičtí činitelé urychlující rozklad ....................... 26

1.2.8 Mumifikace, adipocire ................................... 27

1.2.9 Balzamace, konzervace .................................. 27

1.3 Prohlídka a pitva zemřelých, pohřbení a exhumace .................. 28

1.4 Identifikace .................................................. 32

1.5 Náhlé úmrtí .................................................. 35

1.6 Násilná smrt ................................................. 41

2 Forenzní traumatologie (Jiří Štefan, Jiří Hladík, Tomáš Adámek) . . . . . . . . . . . 43

2.1 Poranění ostrým nástrojem ...................................... 43

2.1.1 Řezné rány ............................................ 43

2.1.2 Bodné rány ............................................ 45

2.1.3 Sečné rány ............................................ 47

2.2 Poranění tupým nástrojem ...................................... 48

2.2.1 Pohmoždění (contusio) kůže .............................. 48

2.2.2 Oděrky (excoriationes) ................................... 49

2.2.3 Krevní výrony (haematoma) .............................. 51

2.2.4 Tržně zhmožděné rány (vulnera contusolacera) ............... 52

2.2.5 Tupá poranění vnitřních orgánů ............................ 53

2.2.6 Zlomeniny ............................................ 62

2.3 Rány vzniklé kousnutím ........................................ 68

2.4 Střelné rány (vulnera sclopetaria) ................................. 69

2.5 Dušení (asfyxie) .............................................. 77

2.5.1 Oběšení ............................................... 79

2.5.2 Uškrcení .............................................. 82

2.5.3 Zardoušení ............................................ 83

2.5.4 Zakrytí nosu a úst ....................................... 84

2.5.5 Vdechnutí cizích těles .................................... 85

2.5.6 Utopení ............................................... 85

2.5.7 Traumatická asfyxie (zmáčknutí trupu) ...................... 89

2.5.8 Vdechování vzduchu neadekvátního složení .................. 89

2.5.9 Nepřirozená (neadekvátní) poloha těla ...................... 90

2.6 Exploze ..................................................... 90

2.7 Poranění vysokou teplotou ...................................... 92

2.7.1 Úpal a úžeh ............................................ 92

2.7.2 Popálení a opaření ...................................... 93

2.8 Poranění nízkou teplotou ....................................... 95

2.8.1 Omrznutí ............................................. 95

2.8.2 Podchlazení (hypotermie) ................................ 96

2.9 Poranění elektrickým proudem .................................. 97

2.10 Zasažení bleskem ............................................ 100

2.11 Poškození změnami atmosférického tlaku ......................... 101

2.12 Poškození zářením ........................................... 102

2.13 Hladovění .................................................. 105

2.14 Pracovní úrazy .............................................. 106

2.15 Mimopracovní úrazy ......................................... 107

2.15.1 Domácí úrazy ......................................... 107

2.15.2 Sportovní úrazy ....................................... 108

2.15.3 Dopravní úrazy ........................................ 108

3 Forenzní toxikologie (Jiří Fišer) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115

3.1 Obecná část ................................................. 115

3.1.1 Druhy toxických látek .................................. 115

3.1.2 Druhy toxické expozice ................................. 116

3.1.3 Vztah mezi koncentrací látky a odezvou .................... 117

3.1.4 Faktory ovlivňující toxické působení ....................... 119

3.1.5 Průběh toxické expozice ................................. 120

3.1.6 Identifikace otrav ...................................... 120

3.2 Speciální část ............................................... 124

3.2.1 Anorganické látky ..................................... 124

3.2.2 Organické látky ....................................... 130

Literatura ....................................................... 149

4 Úloha lékaře v soudním řízení (Jiří Štefan, Jiří Hladík, Tomáš Adámek) . . . . 151

4.1 Lékařské potvrzení a odborné vyjádření .......................... 151

4.2 Lékař jako svědek ............................................ 152

4.3 Lékař jako znalec, znalecký posudek ............................. 153

4.4 Soudní pitva ................................................ 156

4.5 Prohlídka a vyšetření poškozeného .............................. 156

4.6 Prohlídka a vyšetření osob podezřelých ze spáchání trestného činu;

ochranná opatření ............................................ 157

4.6.1 Nepříčetnost; stav zmenšené příčetnosti .................... 160

4.6.2 Ochranná opatření ..................................... 161

4.7 Mechanismus zranění ......................................... 163

4.8 Příčinná souvislost mezi úrazem a poškozením zdraví ............... 164


7

4.9 Kvalifikace poranění v trestním řízení ............................ 165

4.9.1 Ublížení na zdraví ..................................... 166

4.9.2 Těžká újma na zdraví ................................... 168

4.10 Týrání svěřené osoby ......................................... 173

4.11 Vražda, zabití, usmrcení z nedbalosti ............................ 175

4.11.1 Vražda ............................................... 175

4.11.2 Zabití ................................................ 179

4.11.3 Usmrcení z nedbalosti .................................. 179

4.11.4 Vražda novorozeného dítěte matkou ....................... 179

4.12 Opuštění dítěte .............................................. 182

4.13 Sebevražda, účast na sebevraždě ................................ 183

4.13.1 Sebevražda (suicidium) ................................. 183

4.13.2 Účast na sebevraždě .................................... 185

4.14 Fyzické napadení, loupež, rvačka ................................ 186

4.14.1 Fyzické napadení ...................................... 186

4.14.2 Loupež .............................................. 189

4.14.3 Rvačka .............................................. 190

4.15 Nedovolené přerušení těhotenství ............................... 190

4.16 Znásilnění .................................................. 193

4.17 Pohlavní zneužití ............................................ 197

4.18 Šíření nakažlivé choroby ...................................... 198

4.19 Ohrožování pohlavní nemocí ................................... 199

4.20 Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty ........ 200

4.21 Ohrožení pod vlivem návykové látky; opilství ..................... 201

4.21.1 Ohrožení pod vlivem návykové látky ...................... 201

4.21.2 Opilství .............................................. 203

4.22 Drogová závislost (toxikomanie) ................................ 204

4.22.1 Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými

a psychotropními látkami a jedy .......................... 206

4.22.2 Přechovávání omamné a psychotropní látky pro vlastní potřebu .. 207

4.22.3 Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo

psychotropní látku ..................................... 208

4.22.4 Výroba a držení předmětů určených k nedovolené výrobě

omamné a psychotropní látky a jedu ....................... 208

4.22.5 Šíření toxikomanie ..................................... 209

4.22.6 Výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem ..... 209

4.23 Alkohol a bezpečnost v dopravě ................................. 211

4.24 Odškodňování za bolest a ztížení společenského uplatnění ........... 215

Literatura ....................................................... 217

5 Forenzní antropologie (Miluše Dobisíková, Hana Eliášová) . . . . . . . . . . . . . . 219

5.1 Metody fyzické antropologie ................................... 220

5.2 Určení druhové příslušnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221

5.2.1 Makroskopické vyšetření ................................ 221

5.2.2 Mikroskopické vyšetření ................................ 223

5.3 Základní demografické údaje ................................... 224

5.3.1 Určení pohlaví ........................................ 224

5.3.2 Odhad věku v době smrti ................................ 233

5.3.3 Výpočet tělesné výšky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 253 5.4 Etnická příslušnost ........................................... 256

5.5 Tafonomie .................................................. 257

5.6 Portrétní identifikace ......................................... 260

5.6.1 Rekognice ............................................ 261

5.6.2 Antropologická fotokomparativní identifikace ............... 261

5.6.3 Superprojekce (superpozice, superimpozice) lebky do portrétní

fotografie ............................................ 267

5.7 Identifikace podle konfigurace čelních dutin (sinus frontalis) .......... 273

Literatura ....................................................... 274

6 Forenzní biologie (Hana Eliášová, Hana Šuláková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281

6.1 Vyhledávání biologických stop .................................. 282

6.2 Dokumentace stop ........................................... 283

6.3 Zajišťování biologických stop pro laboratorní zpracování ............. 283

6.4 Depozice stop ............................................... 283

6.5 Laboratorní zkoumání biologických stop – specifické zkoušky ........ 284

6.5.1 Typ materiálu ve stopě .................................. 284

6.5.2 Původ biologické stopy .................................. 284

6.5.3 Doplňková zkoumání biologických stop .................... 285

6.6 Zkoumání biologických stop ................................... 285

6.6.1 Krev ................................................ 285

6.6.2 Ejakulát .............................................. 289

6.6.3 Poševní sekret ......................................... 291

6.6.4 Sliny ................................................ 292

6.6.5 Nosní sekret, pot, moč .................................. 293

6.6.6 Plodová voda, sýrový mázek, smolka ...................... 293

6.6.7 Mlezivo, mateřské mléko ................................ 294

6.7 Forenzní trichologie (Hana Eliášová) ............................ 294

6.7.1 Vyhledávání trichologického materiálu ..................... 295

6.7.2 Zajišťování trichologického materiálu ...................... 295

6.7.3 Depozice trichologických stop ............................ 296

6.7.4 Lidský trichologický materiál ............................ 296

6.7.5 Laboratorní metody zkoumání lidského trichologického

materiálu ............................................. 306

6.7.6 Zvířecí chlupy ......................................... 311

6.7.7 Srovnání lidského a zvířecího trichologického materiálu ....... 314

6.8 Forenzní entomologie (Hana Šuláková) ........................... 315

6.8.1 Vývoj hmyzu na mrtvých tělech .......................... 315

6.8.2 Zajišťování entomologických stop ......................... 317

6.8.3 Doplňkové údaje z místa nálezu mrtvého ................... 319

6.8.4 Dokumentace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 319

6.8.5 Depozice entomologických stop .......................... 319

6.8.6 Laboratorní zkoumání entomologických stop ................ 320

6.8.7 Výstupy entomologického zkoumání ....................... 320

Literatura ....................................................... 321


9

7 Forenzní genetika (Daniel Vaněk) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 327

7.1 Úvod do problematiky ........................................ 327

7.1.1 Historie .............................................. 327

7.1.2 Základní pojmy a definice z biologie a genetiky .............. 329

7.2 Proces forenzní identifikace biologického materiálu ................. 335

7.3 Typy forenzní analýzy DNA – přehled ........................... 338

7.4 Zajišťování vzorků pro analýzu DNA na místě činu a v laboratoři ...... 340

7.5 Certifikace prostředků pro forenzní použití ....................... 340

7.6 Faktory ovlivňující kvalitu DNA ................................ 345

7.7 Orientační a specifické průkazy prováděné před analýzou DNA ....... 346

7.8 Post mortem diagnostika DNA .................................. 347

7.9 Výtěžnost, úspěšnost a chybovost forenzní analýzy DNA ............ 349

Literatura ....................................................... 351

8 Forenzní biomechanika (Miloslav Vilímek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355

8.1 Základní způsoby namáhání .................................... 355

8.2 Mechanické vlastnosti vybraných lidských tkání ................... 357

8.2.1 Kostní tkáň ........................................... 357

8.2.2 Kosterní svalstvo ...................................... 361

8.2.3 Vazy a šlachy ......................................... 363

8.2.4 Kůže ................................................ 366

8.3 Simulace pohybových činností .................................. 367

Literatura ....................................................... 368

9 Zdravotnicko-právní problematika (Jiří Štefan, Jiří Hladík,

Tomáš Adámek) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 371

9.1 Zdravotnická dokumentace a její význam ......................... 371

9.2 Povinnosti zdravotnických pracovníků ........................... 373

9.2.1 Poskytnutí první pomoci ................................ 374

9.2.2 Povinnost mlčenlivosti .................................. 375

9.2.3 Oznamovací povinnost a povinnost překazit trestný čin ........ 376

9.2.4 Neoprávněné nakládání s osobními údaji ................... 377

9.3 Poučení a souhlas nemocného (informovaný souhlas) ................ 378

9.3.1 Informovaný souhlas (pozitivní reverz) ..................... 378

9.3.2 Nesouhlas s výkonem zdravotní péče (negativní reverz) ....... 378

9.3.3 Provádění zdravotních výkonů bez souhlasu nemocného ....... 379

9.3.4 Zdravotní výkony u dětí ................................. 380

9.4 Odnímání tkání a orgánů a jiné výkony (transplantační zákon) ........ 380

9.4.1 Odběr tkání a orgánů od žijících dárců ..................... 380

9.4.2 Odběr tkání a orgánů od zemřelých dárců ................... 383

9.4.3 Příjemce ............................................. 385

9.4.4 Národní zdravotní registry související s transplantacemi ....... 386

9.4.5 Povinnosti zdravotnických zařízení při poskytování zdravotní

péče v souvislosti s darováním a transplantacemi tkání a orgánů .. 386

9.4.6 Nedovolené a neoprávněné nakládání s tkáněmi a orgány –

ustanovení trestního zákona .............................. 387

9.5 Odpovědnost lékaře .......................................... 391

9.6 Pochybení při poskytování zdravotní péče ........................ 394

9.7 Znalecké posudky hodnotící postup při poskytování zdravotní péče .... 396

9.7.1 Ústavní (fakultní) posudky .............................. 396

9.7.2 Znalecké komise ....................................... 397

Literatura ....................................................... 398

Dodatek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 401

Seznam obrázků na DVD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 405 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 419 O autorech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 433 Souhrn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 435 Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 437

Předmluva

Předmluva Soudní lékařství se zabývá jak otázkami medicínskými, tak forenzními. V současné době dochází k rychlému rozvoji oboru soudního lékařství, příbuzných věd a laboratorních metod, což zvyšuje i možnosti a úspěšnost při odhalování trestných činů a v prevenci kriminality. Společenský význam oboru stoupá v souvislosti s přibýváním negativních stránek rozvoje společnosti.

Učebnice poskytuje základní soudně lékařské poznatky, jejichž znalost je v moderním právním státě nezbytná i při výkonu diagnostické a léčebné péče každého lékaře. Je zaměřena na praktickou stránku činnosti nejen soudních lékařů, ale i jiných odborníků v medicíně. Velmi cenné jsou příspěvky genetika RNDr. Daniela Vaňka, PhD., antropoložky RNDr. Miluše Dobisíkové, biologů RNDr. Hany Eliášové, Ph.D., a Ing. Hany Šulákové, Ph.D., a biomechanika Ing. Miloslava Vilímka, Ph.D.

V České republice byla monografi e „Soudní lékařství“ vydána naposledy v roce 1999. Za tuto dobu došlo v našem zákonodárství k zásadním změnám, od 1. 1. 2010 platí nový trestní zákoník. Došlo též ke změnám v medicínskoprávní problematice, která je zaměřena především na vztah lékaře a nemocného včetně souvislosti diagnostické a léčebné činnosti s poškozením nebo smrtí pacienta a předpokladů trestní a občanskoprávní odpovědnosti zdravotnických pracovníků.

Kniha je určena kromě soudních lékařů i lékařům jiných oborů. Může být důležitou studijní pomůckou pro posluchače lékařských fakult, Policejní akademie, pro příslušníky policie a právníky.

Úvod – historie soudního lékařství

Úvod – historie soudního lékařství Jiří Fišer Motto: Soudní lékařství jest nauka o použití neboli vynaložení vědomostí a zkušeností lékařských k účelům soudním.

Prof. Josef Reinsberg, Nauka o soudním lékařství, Praha, 1896

V Evropě využívali znalostí medicíny v soudní praxi již staří Římané. Prvé zmínky o vznikajícím oboru soudního lékařství jsou ovšem ještě mnohem staršího data. Lze předpokládat, že Egypťané, kteří již v nejstarších dobách balzamovali těla, znali základy anatomie; pitvy se podle některých zpráv prováděly dokonce již v 5. tisíciletí př. n. l. na lékařské škole v Heliopolisu, a to z důvodů ověření správnosti diagnózy. Nejstarší lékařský zápis, tzv. Ebers Papyrus, pochází právě z Egypta a kromě jiného obsahuje i mnoho údajů o jedech, lécích a jejich užívání. Určité problémy týkající se soudního lékařství jsou i v Bibli a Talmudu, z něhož také vyplývá, že židé pitvali již v období před Kristem.

Rozvoj soudního lékařství zřejmě postupoval i ve starověkém Řecku. V Homérových spisech jsou na mnoha místech uváděny takové anatomické znalosti, které lze jen stěží vysvětlit jinak než pitvou. Také ve spisech Hippokratových a Aristotelových se nacházejí pojednání o problémech spadajících do soudního lékařství. Za průkopníka pitvy byl Řeky považován Hierofi lus, který na počátku 3. tisíciletí př. n. l. pitval v Alexandrii zločince zaživa, prý z touhy po poznání.

Vědomosti Řeků postupně přecházely i na Římany. Římští lékaři si začali všímat kromě jiného i poranění a rozeznávali rány nebezpečné a smrtelné. Později začali brát zřetel i na duševní stav pachatele. První známý zákon chránící občany před užíváním léků neodpovědně či nedbale připravených lékárníky vydal v Římě diktátor Sulla již v roce 82 př. n. l. První údaj o ohledání mrtvoly uvádí Suetonius ve své Vita Caesaris, podle něho ohledal lékař Antistius mrtvé Caesarovo tělo a ze dvaceti tří ran druhou ránu na hrudníku prohlásil za smrtelnou.

Zhruba patnáct století byla jednou z hlavních medicínských prací v Evropě Materia Medica řeckého lékaře Discordia, která vznikla na dvoře císaře Nera a ve své šíři se zabývá i soudním lékařstvím, léky a jedy. Nejstarší lékařský spis věnovaný pouze soudnímu lékařství, a to včetně právních aspektů, pochází ze 13. století z Číny a byl zde používán ještě počátkem minulého století.

Jedny z prvních právních soudně lékařských příkazů nalézáme v novověké Evropě v kanonickém právu. Dekret papeže Inocence III. z roku 1209 jasně nařizuje, aby byl při soudech pro vraždu o výrok požádán lékař. Prvé zprávy o pitvách v novověké Evropě pocházejí z Itálie z Boloně, kde byla první ověřená pitva provedena roku 1315 prof. Mandini di Luzzim. Jedna z nejvýznamnějších postav celé historie lékařství Paracelsus (1493–1541) se zabýval i soudním lékařstvím a toxikologií a jeho přístup již lze nazvat skutečně vědeckým.

V novověku byly prvními spisy, jež se zabývaly soudně lékařskou problematikou, spisy o otravách – v důsledku množství otrav v 15. a 16. století, zejména v Itálii. Po nich se začala objevovat i díla zabývající se „státním lékařstvím“, nazývaným také medicina forensis nebo medicina politico-forensis. První spis soudně lékařský pochází

Soudní lékařství a jeho moderní trendy

z roku 1597 od Babtista Codronchi, základy položili Fortunatus Fidelis (r. 1601) a Paulus Zacchias (r. 1621) dílem Questiones medicolegales.

Od roku 1507 je v Bamberském trestním řádu soudu hrdelního vysloven požadavek, aby při zabití, omylu v léčení a vraždě dítěte byl podán znalecký posudek a bylo provedeno ohledání mrtvoly, jež mělo zjistit příčinu smrti. Z Francie známe posudek lékaře Ambrosie Parého z roku 1583, z něhož vyplývá, že už v té době byli lékaři často přibíráni jako „znalci“. Roku 1667 vydal francouzský král Ludvík XIV. „ordonnances civiles“ a „ordonnances criminelles“, ve kterých byly uvedeny případy, při nichž měli být slyšeni „soudní lékaři“, a bylo zde určeno, kde mají být místa soudních lékařů zřízena. Na počátku 18. století se počaly provádět pro soudní účely i exhumace a časté negativní výsledky vedly k požadavku, aby se pitvalo co nejdříve před nástupem rozkladných procesů.

Průkopníkem nového oboru se stal ve Francii působící španělský lékař Mathiev J. B. Orfi la (1787–1853), který vyčlenil samostatný obor soudní toxikologie. Vyvíjel postupy k určování jedů, popsal mechanismy jejich působení a byl první, kdo v orgánech získaných při pitvě prokazoval přítomnost jedů jako soudní důkaz otravy.

Prvý speciální časopis soudního lékařství Zeitschrift für Staatsarzneikunde začala vydávat v „Německu“ roku 1831 Bayerische Universität zu Erlangen.

V Čechách se soudní lékařství vyvíjelo podobně jako v okolních německy mluvících zemích zároveň s vývojem práva. Z jednotlivých úryvků se dovídáme, že až do vlády knížete Bořivoje se mluvilo pouze o zraněních a vraždy bývaly ponechány rodinné mstě. Tento kníže určil roku 1101, že za poranění musí pachatel zaplatit tři hřivny (týkalo se to pouze tehdejších „šlechticů“, neboť to odpovídá zhruba ceně menší vesnice). Za zabití hrozilo propadnutí majetku.

Mezi první soudně lékařské spisy u nás můžeme zařadit dílo Křišťana z Prachatic (1366 nebo 1368 až 1439) Naučení Mistra Chrystina, kteraž člověk poznati má na raněném, umřel-li čili nic. Přesto až do 16. století není zpráv, že by lékař, ranhojič či podobný odborník byl povolán k soudu jako znalec. Místo důkazů byly běžné boží soudy, u panstva též souboje. Pachatel či podezřelý se musel očistit ohněm, musel jít přes žhavé rádlo bosou nohou nebo je musel podržet v ruce. Jindy musel podezřelý položit prsty nejčastěji na prsa mrtvoly, přísahat na svoji nevinu a čekat, zda mrtvola vydá nějaké svědectví. Zemřel-li člověk následkem bodných či sečných ran, musel obviněný vkládat prsty do těchto ran, a ukázala-li se krev, byl vinen. Proti božím soudům důrazně vystupovali již Arnošt z Pardubic a Tomáš Štítný, bohužel bez valných výsledků. I když byly ofi ciálně zakázány již Karlem IV., udržely se mnohde až do 17. století.

První zprávy o pitvách máme ze 16. století. V Matthioliho knize z roku 1561 je otištěn dopis Jakuba Kamenického týkající se pitvy. Také radní písař litoměřický zaznamenal ve svém protokolu ze dne 25. 5. 1577 zprávu o pitvě. Mikuláš Dačický z Heslova se ve svých Pamětech zmiňuje o pitvě na dvou místech (léta 1522 a 1600). První veřejná slavnostní pitva (trvala čtyři dny), ovšem nikoliv soudní, pouze rázu anatomického, byla provedena v Čechách až roku 1600 v Rejčkově koleji známým Janem Jeseniem, o 21 let později popraveným na Staroměstském náměstí. Tento průkopník odborné medicíny u nás vydal mimo jiné roku 1599 i spis o otravách a jedech. Častěji se začalo pitvat až od druhé poloviny 17. století a bylo také vydáno několik spisů týkajících se soudního lékařství.

Úvod – historie soudního lékařství

Jan František Löw z Erlsfeldu (1648–1725), který byl od roku 1682 profesorem na univerzitě, sepsal spis Teatrum medicoiuridicum, který vyšel po jeho smrti v Norimberku jako první soudně lékařská kniha u nás i ve střední Evropě. Na 870 stranách je věnována pozornost mimo jiné i ranám, násilné smrti, jedům, simulaci chorob či příčetnosti. V 17. století se objevují také první lékařské posudky pražské lékařské fakulty. Prvé doložené lékařské dobrozdání pochází z roku 1689 a týká se nesprávného léčení. Zápis o šetření toxikologickém je však již z roku 1616 a týká se otravy arzenem. Roku 1753 bylo nařízeno ranhojičům, aby při úmrtí nebo při nebezpečném zranění ihned po ovázání případ hlásili.

Za vlády císaře Josefa II. bylo zřízeno na pražské fakultě „státní lékařství“, do něhož spadalo i lékařství soudní. Systematicky se soudní lékařství začalo u nás vyučovat od roku 1786, kdy byla zřízena stolice pro soudní a policejní lékařství. Prvním profesorem byl Jan Knobloch. S jeho odchodem byl obor na přechodnou dobu rozdělen na zdravotní policii a na lékařskou část soudního lékařství, v roce 1807 došlo opět k jejich sloučení.

Řada následovníků se pak více či méně zapsala do historie soudního lékařství v českých zemích: František Karel Fiedler (přednášel pouze jeden rok), Jan Dionýz John (přednášel také pouze jeden rok), Vojtěch Carda, Josef Bernt, Ignác Nádherný (za jeho působení byla postavena nová budova), Vincenc Julius Krombholz (založil nadaci pro léčení nemajetných studentů), Václav Bedřich Rilke, Matěj Popel (přednášel německy i česky a zavedl praktická cvičení pro posluchače) a Edvard Hofman, který je pokládán za zakladatele moderního soudního lékařství u nás a jeho učebnice Lehrbuch der gerichtlichen Medizin vyšla postupně v osmi vydáních a byla přeložena do několika jazyků.

Josef Maschka po rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity nadále zůstal v německém ústavu a později zde přednášeli také Arnold Paltauf, Paul Ditrich, Anton Maria Marx a posledním od roku 1941 až do roku 1945 byl do Prahy povolaný Günter Weyrich.

Po rozdělení univerzity stanul od roku 1884 v čele nově ustanovené české stolice soudního lékařství Josef Reinsberg, který začal roku 1883 vydávat velkou učebnici nazvanou Nauka o soudním lékařství. Tato publikace byla nejen první soudně lékařskou, ale současně první českou lékařskou učebnicí vůbec. Josef Reinsberg byl přednostou ústavu až do roku 1908, kdy ukončil svoji činnost ze zdravotních důvodů. Od tohoto roku až do roku 1933 vedl ústav Vladimír Slavík; za jeho přednostenství se ústav roku 1921 přestěhoval do nově postavené budovy ve Studničkově ulici, kde sídlí dosud. V letech 1933 až 1957, s výjimkou okupace, stál v čele ústavu František Hájek, který mimo jiné napsal dosud nejobsáhlejší učebnici soudního lékařství. Prof. F. Hájek byl německou stranou v roce 1943 povolán do mezinárodní komise (dvanáct evropských odborníků), která měla objasnit smrt polských důstojníků nalezených v Katyni. Od roku 1957 do roku 1983 vedl ústav Jaromír Tesař. Za jeho vedení bylo soudní lékařství zařazeno do systému tehdejšího československého zdravotnictví k ostatním lékařským oborům a současně byla vytvořena jeho koncepce v rámci zdravotnictví (do té doby bylo rozvíjeno pouze na půdě univerzitní na lékařských fakultách).

V současné době jsou v Praze ještě další tři ústavy soudního lékařství. V roce 1952 byl zřízen ústav soudního lékařství na hygienické fakultě, nyní Ústav soudního lékařství 3. LF UK a FNKV (první přednosta Edvard Knobloch). Pro potřeby armády byl roku 1954 založen Vojenský ústav soudního lékařství (první přednosta Zdeněk Šňupárek).

+


16

Soudní lékařství a jeho moderní trendy

Na pediatrické fakultě bylo zřízeno soudní lékařství roku 1963, nyní Ústav soudního lékařství 2. LF UK (první přednosta Ladislav Řehánek). V roce 1958 byla v Ústavu leteckého zdravotnictví v Praze zřízena laboratoř zaměřená na vyšetřování leteckých nehod (první primář František Vorel sen.).

Ústav soudního lékařství v Brně byl založen roku 1919 (první přednosta František Berka). V Hradci Králové byl zřízen ústav soudního lékařství společně s lékařskou fakultou v roce 1945 (první přednosta Edvard Knobloch), podobně i v Plzni v roce 1946 (první přednosta Jaroslav Jerie). Rovněž v roce 1946 byl ustanoven ofi ciálně Ústav soudního lékařství v Olomouci (první přednosta Adolf Rozmarič), i když kromě pražského má v Čechách nejstarší soudně lékařskou tradici. Nejstarší zpráva o soudním lékařství v Olomouci pochází již z roku 1801. Vzhledem k rušení a opětovnému obnovování univerzity a faktu, že zde řádná lékařská fakulta nebyla, pouze medicínské studium, nebylo zde až do roku 1946 soudní lékařství přednášeno systematicky.

Po roce 1960 vznikala samostatná soudně lékařská oddělení i v některých zejména krajských nemocnicích.

Na Slovensku byl nejstarší ústav soudního lékařství zřízen v Bratislavě v roce 1919 (první přednosta František Prokop). Až po druhé světové válce byl zřízen další ústav, a to roku 1948 v Košicích (první přednosta Josef Lukáči). Ve školním roce 1962/63 byla zahájena výuka na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Martině, jejíž součástí byl i ústav soudního lékařství (první přednosta František Novomeský).

Forenzní thanatologie 1

1 Forenzní thanatologie

Jiří Štefan, Jiří Hladík, Tomáš Adámek

1.1 Smrt Smrt je podle klasické defi nice ireverzibilní zástava dechu a srdeční činnosti. Umírání může trvat různě dlouho, od velmi rychle nastupující smrti, např. při se životem neslučitelných devastujících poraněních, až po řadu hodin a dní pomalu nastupující smrt. Umírání se jeví určitými příznaky, v jejichž popředí je ochabování srdeční, dýchací a nervové činnosti trvající určitou dobu, označovanými jako agonie – vita reducta. Někdy mohou být projevy života tak malé (nehmatný pulz, auskultačně stěží zachytitelná srdeční akce, minimální dechová činnost), že bez použití přístrojů je velmi těžké určit, zda umírající ještě žije, nebo již nastala smrt – vita minima (zdánlivá smrt). Se zdánlivou smrtí se můžeme setkat u otrav, především hypnotiky, u úrazů elektrickým proudem či bleskem, při silném podchlazení, u utopených a v kómatu. Má-li lékař nějaké pochybnosti o nezvratné smrti, neprodleně musí zahájit resuscitaci a provádět ji tak dlouho, dokud nenastanou jisté známky smrti.

V praxi je považována za okamžik smrti doba, kdy se ireverzibilně zastaví srdeční činnost, která obvykle přetrvává déle než dýchání. Spolehlivěji než na a. radialis lze ověřovat srdeční činnost na karotických arteriích. Závěr, že umírající již nedýchá a je mrtev, nemusí být správný. Zcela slabá srdeční aktivita u zdánlivé smrti nemusí být slyšitelná, a jelikož není vždy po ruce EKG přístroj, je nutno ještě přihlédnout i k jiným známkám smrti.

Při nástupu smrti po vyřazení centrálních regulačních mechanismů různě rychle odumírají buňky a buněčné systémy. Toto časově ohraničené přežívání až do odumření poslední buňky (totální smrt) je označováno jako intermediární život. Reakce, které se ještě v tomto období dají vybavit, se označují jako supravitální. Mezi nejdůležitější patří např. vybavení svalových kontrakcí na mechanický nebo elektrický podnět v prvních několika hodinách, reakce zornic po vkápnutí miotika (pilokarpin) nebo mydriatika (atropin), pohyby střev aj. Poměrně dlouho zachovávají svůj pohyb spermie (až 20–24 hodin) a řasinky. Tak zvaný růst vousů po smrti není pravý růst, ale pasivní jev vzniklý ztrátou turgoru kůže.

Rozlišují se nejisté známky smrti a jisté známky smrti.

Mezi nejisté známky patří takové, které i když se vyskytují společně, nedovolují jednoznačně stanovit smrt. Mohou být přítomny také z jiných příčin ještě před defi nitivní zástavou srdce. Patří k nim bledost kůže, pokles tělesné teploty, zvláště končetin, ochabnutí svalstva, arefl exie, nepoznatelné dýchání, nehmatný pulz, neslyšitelná srdeční činnost.

Dříve byly na průkaz srdeční činnosti a zachovalého krevního oběhu a průkaz dýchací činnosti používány a doporučovány různé zkoušky, které však byly nespolehlivé. Rovněž Tonelliho příznak deformace zornice (změna kruhového tvaru zornice na oválný nebo trojúhelníkový při tlaku na oko v blízkosti rohovky dvěma nebo třemi prsty proti sobě), který může být pozitivní již za několik minut po smrti, je nespolehlivý. Tonelliho příznak trvá tak dlouho, dokud nenastane za 1–2 hodiny po smrti ztuhlost duhovky.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.