načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Somatologie -- pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka, 3., přepracované a doplněné vydání - Ivan Dylevský

Somatologie -- pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka, 3., přepracované a doplněné vydání

Elektronická kniha: Somatologie
Autor: Ivan Dylevský
Podnázev: pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka, 3., přepracované a doplněné vydání

Základní učebnice předmětu Základy anatomie a fyziologie člověka od renomovaného autora učebnic a skript a přednášejícího somatologie, anatomie a kineziologie. Publikace je doplněna ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  297
+
-
9,9
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9%hodnoceni - 71.9% 85%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 307
Rozměr: 30 cm
Úprava: ilustrace (převážně barevné), portréty
Vydání: 3. přepracované a doplněné vydání
Skupina třídění: Anatomie člověka a srovnávací anatomie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-271-2111-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Základní učebnice předmětu Základy anatomie a fyziologie člověka od renomovaného autora učebnic a skript a přednášejícího somatologie, anatomie a kineziologie. Publikace je doplněna téměř dvěma sty obrázky, které doplňují a ilustrují text. (pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ivan Dylevský - další tituly autora:
Lymfa míza Lymfa míza
Somatologie Somatologie
 (e-book)
Funkční anatomie Funkční anatomie
 (e-book)
Speciální kineziologie Speciální kineziologie
Anatomie dítěte - Nipioanatomie 2. díl Anatomie dítěte
Somatologie -- pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka, 3., přepracované a doplněné vydání Somatologie
 
K elektronické knize "Somatologie -- pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka, 3., přepracované a doplněné vydání" doporučujeme také:
 (e-book)
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ivan Dylevský

Somatologie

pro předmět

Základy anatomie a fyziologie člověka

3., přepracované a doplněné vydání

Ivan Dylevský

Somatologie pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka

Ivan Dylevský

Somatologie

pro předmět

Základy anatomie a fyziologie člověka

3., přepracované a doplněné vydání

GRADA Publishing prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc. SOMATOLOGIE pro předmět Základy anatomie a fyziologie člověka 3., přepracované a doplněné vydání Autor: prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc. Recenzent: prof. MUDr. Leoš Navrátil, CSc., MBA Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2019 Cover Design © Grada Publishing, a.s., 2019 Ilustrace na obálce Bc. Tomáš Laub Obrázky v knize pocházejí z archivu autora. Autorem kreseb je Bc. Tomáš Laub. Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 7128. publikaci Odpovědný redaktor Mgr. Luděk Neužil Sazba a zlom Antonín Plicka Počet stran 312 3. vydání, Praha 2019 Vytiskl TNM PRINT s.r.o., Chlumec nad Cidlinou Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění však pro autory ani pro nakladatelství nevyplývají žádné právní důsledky. ISBN 978-80-271-2673-6 (ePub) ISBN 978-80-271-2662-0 (pdf ) ISBN 978-80-271-2111-3 (print)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez

předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

O autorovi

Prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc., je přední český

morfolog, emeritní vedoucí anatomických pracovišť

Univerzity Karlovy a Jihočeské univerzity. V součas

né době působí jako děkan Fakulty biomedicínského

inženýrství ČVUT. Publikoval přes 250 vědeckých,

pedagogických a popularizačních textů. Předmětem

jeho dlouhodobého zájmu je anatomie dětského těla

a kineziologie. Založil nový obor – nipioanatomii,

tj. moderní koncept morfologie dětského těla. Publi

kací dvojdílné monografie petrifikoval tento obor

v české i světové odborné literatuře. Vytvořil rozsáhlý

text kineziologie a patokineziologie, který tvoří jeden

ze základů nového vědního oboru – věd o pohybu

v normě a v patologii. Zasloužil se o prosazení kon

cepce výuky funkční anatomie do programu řady

vysokých škol.

Obsah

Úvod ............................................................. 11

1 Základní jednotka živé hmoty ................... 13

1.1 Lékařské vědy ............................................ 13

1.2 Buňka a buněčné organely ......................... 17

1.2.1 Biomembrány ................................. 19

1.2.2 Vláknité struktury ........................... 19

1.2.3 Hrudkovité částice .......................... 19

1.2.4 Buněčná membrána ........................ 20

1.2.5 Endoplazmatické retikulum ............ 20

1.2.6 Golgiho komplex ............................ 21

1.2.7 Lyzozomy ........................................ 22

1.2.8 Ribozomy ....................................... 22

1.2.9 Mitochondrie .................................. 22

1.2.10 Centriol ........................................ 22

1.2.11 Cytoplazma a cytoskelet ................ 22

1.2.12 Buněčné jádro ............................... 23

1.2.13 Jadérko .......................................... 23

1.2.14 Chromozomy ................................ 23

1.3 Buněčné dělení a diferenciace .................... 25

1.3.1 Nepřímé dělení – mitóza ................. 26

1.3.2 Redukční dělení – meióza ............... 26

1.3.3 Diferenciace .................................... 27

1.4 Lékařská genetika ...................................... 27

1.4.1 Základní genetické pojmy ............... 28

1.4.2 Lékařská genetika ............................ 29

1.4.3 Tvorba bílkovin ............................... 29

1.4.4 Vrozené vady ................................... 30

2 Funkční anatomie tkání ............................ 31

2.1 Tkáň a orgán ............................................. 31

2.2 Epitelové tkáně (epitely) ............................ 32

2.3 Pojivové tkáně ........................................... 34

2.3.1 Vazivo ............................................. 34

2.3.2 Chrupavka ...................................... 35

2.3.3 Kostní tkáň ..................................... 35

2.4 Svalová tkáň .............................................. 37

2.5 Nervová tkáň ............................................. 38

2.6 Regenerace tkání ....................................... 39

2.7 Vnější a vnitřní prostředí organismu .......... 40

2.8 Dětské tkáně ............................................. 41

3 Pohybový systém ....................................... 45

3.1 Obecná stavba kosti ................................... 45

3.1.1 Kost – orgán ................................... 45

3.2 Páteř a kostra hrudníku ............................. 49

3.2.1 Páteř ................................................ 49

3.2.2 Kostra hrudníku .............................. 53

3.3 Lebka ........................................................ 54

3.3.1 Kostra obličejové části lebky ............ 54

3.3.2 Kostra mozkového oddílu lebky ...... 56

3.3.3 Lebka jako celek .............................. 58

3.4 Kostra končetin ......................................... 60

3.4.1 Stavební plán kostry končetin ......... 61

3.4.2 Lopatkový pletenec ......................... 61

3.4.3 Kostra volné horní končetiny .......... 61

3.4.4 Pánevní pletenec a kostra pánve ...... 63

3.4.5 Klinický význam pánevních rovin

a pánevních rozměrů ....................... 64

3.4.6 Kostra volné dolní končetiny ........... 64

3.5 Obecná stavba kostních spojů ................... 67

3.5.1 Kloub .............................................. 67

3.5.2 Přehled kloubů horní končetiny ...... 68

3.5.3 Přehled kloubů dolní končetiny ...... 70

3.6 Stavba a funkce kosterních svalů ................ 74

3.6.1 Sval ................................................. 74

3.6.2 Šlacha .............................................. 75

3.6.3 Svaly hlavy, krku a trupu ................. 78

3.6.4 Svaly končetin ................................. 83

3.7 Dětský pohybový systém ........................... 88

4 Růst těla a orientace na lidském těle ......... 93

5 Krev .......................................................... 97

5.1 Funkce a složení krve ................................. 97

5.1.1 Krevní plazma ................................. 98

5.1.2 Krevní buňky .................................. 99

5.2 Fyzikální a chemické vlastnosti krve ........ 101

5.2.1 Nárazníkové vlastnosti krve ........... 101

5.2.2 Krevní sedimentace ....................... 102

5.2.3 Osmotická odolnost červených

krvinek .......................................... 102

5.3 Obranné reakce organismu a krevní

skupiny ................................................... 102

5.3.1 Systém krevních skupin

(systém AB0) ................................. 105

5.3.2 Zástava krvácení ............................ 106

5.4 Dětská krev ............................................. 108

6 Krevní oběh ............................................ 109

6.1 Obecná stavba a funkce cév ..................... 109

6.2 Stavební a funkční předpoklady srdeční

činnosti ................................................... 110

6.2.1 Obecná stavba srdeční stěny .......... 111

6.2.2 Funkce srdce ................................. 114

6.3 Dynamika krevního oběhu ...................... 117

6.3.1 Velký oběh .................................... 119

6.3.2 Žilní systém .................................. 122

6.3.3 Specializované oblasti cévního

řečiště ............................................ 124

6.4 Mízní oběh .............................................. 126

6.4.1 Míza .............................................. 126

6.4.2 Mízní cévy .................................... 127

6.4.3 Mízní uzliny .................................. 127

6.5 Slezina ..................................................... 129

6.6 Dětský oběhový systém ........................... 129

7 Dýchací systém ....................................... 133

7.1 Základní pojmy funkční anatomie

dýchací soustavy ...................................... 133

7.2 Stavba a funkce dýchacích cest ................ 134

7.2.1 Obecná stavba dýchacích cest ........ 134

7.3 Plíce ........................................................ 140

7.3.1 Mechanika dýchání ....................... 144

7.3.2 Tkáňové dýchání ........................... 147

7.4 Dětský dýchací systém ............................. 148

8 Trávicí systém .......................................... 151

8.1 Základní funkce trávicího systému .......... 151

8.2 Základy biochemie živin, enzymů

a vitaminů ............................................... 153

8.2.1 Bílkoviny ....................................... 154

8.2.2 Nukleové kyseliny ......................... 155

8.2.3 Cukry ........................................... 155

8.2.4 Tuky .............................................. 156

8.2.5 Enzymy ......................................... 156

8.2.6 Vitaminy ....................................... 156

8.3 Obecná stavba trávicí trubice ................... 157

8.4 Hlavový a hrudní oddíl trávicí trubice ..... 159

8.4.1 Ústní dutina .................................. 159

8.4.2 Hltan .......................................... 165

8.4.3 Jícen ............................................ 167

8.4.4 Žaludek a tenké střevo ................. 168

8.4.5 Játra, žlučové cesty a slinivka

břišní ........................................... 172

8.4.6 Tlusté střevo ................................ 176

8.5 Uložení a projekce orgánů břišní dutiny . 179

8.6 Dětský trávicí systém ............................. 181

9 Fyziologie výživy ................................... 187

9.1 Vitaminy ............................................... 187

9.1.1 Vitaminy rozpustné ve vodě ........ 187

9.1.2 Vitaminy rozpustné v tucích ....... 188

9.2 Složení potravy ...................................... 189

9.2.1 Bílkoviny ..................................... 189

9.2.2 Tuky a cukry ............................... 189

9.2.3 Nerostné látky ............................. 190

9.2.4 Voda ........................................... 190

9.2.5 Energetická hodnota potravy ....... 191

9.3 Dětská výživa ........................................ 192

10 Termoregulace ....................................... 195

10.1 Řízení tělesné teploty ............................. 195

10.2 Termoregulace v dětství ......................... 195

11 Močový systém ...................................... 197

11.1 Funkční anatomie ledvin ....................... 197

11.2 Vývodné močové cesty ........................... 203

11.3 Dětský močový systém .......................... 204

12 Kožní ústrojí ......................................... 207

12.1 Stavba a funkce kůže ............................. 207

12.1.1 Pokožka ..................................... 207

12.1.2 Škára ......................................... 207

12.1.3 Podkožní vazivo ......................... 209

12.2 Vlasy a chlupy ....................................... 210

12.3 Mléčná žláza .......................................... 211

12.4 Dětská kůže ........................................... 212

13 Pohlavní systém .................................... 215

13.1 Reprodukční systém muže ..................... 215

13.1.1 Pohlavní žlázy ............................ 215

13.1.2 Vývodné pohlavní cesty ............. 217

13.1.3 Zevní pohlavní orgány ............... 220

13.2 Reprodukční systém ženy ...................... 222

13.2.1 Pohlavní žlázy ............................ 222

13.2.2 Vejcovod, děloha, pochva ........... 224

13.2.3 Menstruační cyklus .................... 227

13.2.4 Zevní pohlavní orgány ženy ....... 228

13.3 Základy fyziologie těhotenství ............... 229

13.3.1 Oplození a vývoj placenty .......... 229

13.3.2 Těhotenství a porod ................... 231

13.4 Dětský pohlavní systém ......................... 234

14 Látkové řízení organismu ...................... 237

14.1 Obecné zásady řízení a regulace ............. 237

14.2 Žlázy s vnitřní sekrecí ............................ 238

14.2.1 Mechanismus účinku

hormonů ................................... 239

14.2.2 Neurokrinie, mezimozek,

mozkový podvěsek ..................... 240

14.2.3 Mozkový podvěsek .................... 240

14.2.4 Nadledviny ................................ 242

14.2.5 Štítná žláza ................................ 244

14.2.6 Příštítné žlázy ............................. 245

14.2.7 Slinivka břišní ............................ 246

14.3 Dětské žlázy s vnitřní sekrecí ................. 247

15 Nervové řízení organismu ...................... 249

15.1 Obecné zásady stavby a funkce

nervového systému ................................ 249

15.2 Neuron, glie, synapse ............................ 251

15.3 Stavba a funkce periferních nervů .......... 254

15.4 Vzruch .................................................. 255

15.5 Receptory .............................................. 256

15.5.1 Stavba a funkce receptorů .......... 256

15.5.2 Kožní čití, bolest ........................ 257

15.5.3 Chemické čití. Čich a chuť ........ 258

15.6 Sluchové ústrojí ..................................... 259

15.7 Orgány polohy a pohybu ....................... 261

15.8 Zrakové ústrojí ...................................... 262

15.9 Mícha – míšní nervy ............................. 266

15.9.1 Stavba a funkce míchy ............... 266

15.9.2 Míšní nervy ............................... 269

15.9.3 Přehled stavby a zapojení

míšních nervů ............................ 270

15.10 Mozkový kmen ................................... 271

15.10.1 Prodloužená mícha .................. 271

15.10.2 Přehled stavby a funkce

hlavových nervů ....................... 273

15.11 Mezimozek a autonomní funkce .......... 275

15.11.1 Mezimozek .............................. 276

15.11.2 Řízení činnosti hladkého

svalstva .................................... 276

15.12 Mozková kůra ..................................... 278

15.12.1 Stavba mozkové kůry ............... 278

15.12.2 Funkce mozkové kůry .............. 279

15.12.3 Řízení pohybu a polohy těla .... 280

15.12.4 Mozeček .................................. 281

15.13 Asociační funkce mozkové kůry ........... 282

15.14 Krevní zásobení a obaly mozku ............ 285

15.14.1 Krevní zásobení mozku

a míchy .................................... 285

15.14.2 Obaly a komory centrálního

nervového systému –

mozkomíšní mok ..................... 285

15.15 Dětský nervový systém ........................ 286

Doplňková literatura k dalšímu studiu ....... 291

Seznam zkratek ........................................... 293

Rejstřík ....................................................... 295

Souhrn ........................................................ 305

Summary .................................................... 307

ÚvOd  11

Úvod Aktuální podoba textu Somatologie je výsledkem kritického zhodnocení řady učebnic, které pro potřeby středoškolského a později i bakalářského studia zdravotnických oborů vznikaly již téměř před stoletím. Vzhledem k současnému a předpokládanému vývoji našeho školství odpovídá současná učebnice nejen požadavkům výuky somatologie na zdravotnických a vyšších zdravotnických školách, ale i požadavkům studentů, kteří se na různých typech středních škol

připravují ke studiu na lékařských fakultách a na

dalších typech škol s biomedicínským a paramedi

cínským zaměřením.

Širokému spektru potenciálních zájemců a uživa

telů Somatologie je přizpůsoben rozsah, forma a obsah

textu i typ ilustrací. Učebnice se tak blíží běžnému ev

ropskému standardu příruček obdobného zaměření.

Prof. MUDr. Ivan Dylevský, DrSc.



Základní jednotka živé hmoty  13

1 Základní jednotka živé hmoty Lékařské vědy Buňka a buněčné organely Dělení buněk Lékařská genetika 1.1 lékaŘSké vĚdy Shrnutí základních znalostí 1. Biologie je věda o živých organismech. Je součástí

přírodních věd.

2. Somatologie studuje stavbu a funkci lidského or

ganismu; vztahy člověka a prostředí. Biologické

vědy dělíme na morfologické (anatomie, histolo

gie, embryologie) a funkční (fyziologie, biofyzika,

biochemie). Zákonitostmi dědičnosti a proměnli

vosti organismů se zabývá genetika.

3. Lékařské vědy spojují biologické a společenské

vědy. Speciální obory medicíny se zaměřují na stu

dium anatomických a funkčních změn v průběhu

chorob a na jejich předcházení a léčení.

První poznatky o stavbě svého těla získával člověk

jistě nechtěně – při zranění a jeho ošetřování. Pro

vádění pitev, které byly vždy základním zdrojem

poznatků o stavbě lidského těla, bylo v historii spo

lečnosti vždy závislé na společenské a kulturní úrovni

dané společnosti.

Starověk připustil pitvu zvířecích a v někte

rých kulturních obdobích i pitvu lidských těl. Řeč

tí filozofové, přírodovědci a lékaři – Aristoteles

(384–322 př. n.l.) a Galenus (129–200 n.l.) buď

sami pitvali, nebo měli základní anatomické vědo

mosti získané léčením poranění (obr. 1.1). Znali

hlavní části kostry a některé orgány hrudní, břišní

a lebeční dutiny i orgány pánve. Jejich znalosti byly

pro středověk zachovány díky spisům arabského

učence Ibn el Síny (Avicenny, 980–1037 n.l.).

Středověk nepřinesl ve studiu anatomie podstatný

pokrok. Církev zakázala pitvy lidských těl a za pře

kročení zákazu byl v podstatě trest smrti. Až ve vr

cholném období evropského středověku (14.–15. sto

letí) byly na některých univerzitách (Itálie, Nizozemí)

pitvy výjimečně povolovány. Obr. 1.1 Aristoteles ze Stageiry (A) a Ibn el Sína (B)

BA


14  SomatoloGie

Mimoevropské kultury (asijské, africké a jiho

americké) dosáhly v období evropského středověku v některých směrech i vyššího stupně poznání stavby těla, než byl evropský standard. Evropskou lékařskou vědu však významněji neovlivnily.

Teprve novověk znamenal pokrok v poznání stavby

lidského těla.

Zakladatel anatomie novověku, A. Vesalius

(1514–1564), kriticky prověřil všechny starověké anatomické poznatky a na základě vlastních pitevních zkušeností sepsal první, skutečně vědeckou anatomii lidského těla (1543) (obr. 1.2).

V českých zemích provedl v r. 1600 první veřej

nou a podrobněji popsanou pitvu J. Jesenský (Jessenius, 1566–1621), lékař, profesor a rektor Univerzity Karlovy (obr. 1.3).

Jedním ze zakladatelů fyziologie byl Angličan

W. Harvey (1578–1657), který navázal na nové anatomické poznatky a stal se objevitelem velkého a malého krevního oběhu (1642). Další zásadní fyzio

logické objevy musely na své autory počkat téměř

dvě stě let (obr. 1.4).

Je třeba si uvědomit, že přes nesporný význam,

který měly základní anatomické poznatky o stavbě

lidského těla pro vývoj lékařských věd, začíná te

prve v devatenáctém století skutečně vědecký, bio

logický výzkum podmíněný rozvojem fyziky, che

mie a mikro biologie, tj. začíná hledání objektivně

platných biologických zákonů a jejich prověřování

v praxi. Teprve v průběhu 16.–18. století se také

postupně ustalovala náplň medicíny a biologie při

bližně tak, jak tyto obory chápeme dnes. Středověký

lékař byl zároveň přírodovědcem, filozofem a zpo

čátku často i duchovní osobou – knězem. I označení

biologie jako vědy o živé přírodě vzniklo až koncem

18. století.

Často ani poměrně dobrá znalost stavby orgánů

nevedla automaticky k poznání jejich základních

funkcí. Teprve zavedení pokusu – experimentu do

výzkumné práce znamenalo zásadní pokrok. Obr. 1.2 Andreas Vesalius

Základní jednotka živé hmoty  15

Již zmíněný W. Harvey – objevitel krevního oběhu – a A. von Haller (1708–1777), byli jedni z prvních fyziologů, kteří používali pokus na zvířeti. V Praze experimentoval J. Prochaska (1749–1820), který svými objevy položil základy učení o reflexní podstatě činnosti nervového systému. J. E. Purkyně (1787–1869) založil první fyziologický ústav na světě a objevil řadu zákonitostí v činnosti smyslů a nervové soustavy.

Druhá polovina devatenáctého století a počátek dvacátého století jsou vyplněny objevy z fyziologie trávení (I. P. Pavlov, 1849–1936), nervového a svalového systému (C. Bernard, 1813–1878, I. M. Sečenov, 1829–1905) a dalších orgánových soustav.

Výsledky fyziologických pokusů, doplněné studiem stavby lidského těla, znamenaly pro medicínu obrovský pokrok. Počátkem dvacátého století dostaly lékařské vědy první vědecký základ vybudovaný anatomickými a fyziologickými obory. Biofyzika a biochemie se vyvíjela až v návaznosti na rozvoji základních vědeckých disciplín – fyziky a chemie.

Ze zásadních – dnes již klasických objevů, které významně zasáhly do vývoje lékařství, to byl objev tzv. X paprsků, které dostaly po svém objeviteli název Obr. 1.3 J an (Johan) Jessenius

Obr. 1.4 W illiam Harvey

+


16  SomatoloGie rentgenové záření (W. C. Röntgen, 1845–1923); objev přirozené radioaktivity (Pierre a Marie Curie, 1859–1906, 1867–1934); vytvoření první „umělé“ organické látky – močoviny (F. Wöhler, 1800–1882) a odhalení struktury DNA, což přispělo k rozluštění dědičného kódu (F. H. C. Crick, 1916–2004, J. D. Watson, nar. 1928). Poznání obecných pravidel řízení umožnilo zavádění výpočetní a informační techniky v biologii i v medicíně (N. Wiener, 1894–1964). Vyvíjí se nový vědní obor – kybernetika.

Kombinací výpočetní a RTG techniky (1974)

vznikly a dále se rozvíjejí revoluční vyšetřovací techniky typu CT (počítačová výpočetní tomografie). Dnes tyto techniky umožňují nejen vyšetřit anatomickou stavbu orgánů v trojrozměrném a barevném záznamu (DSR), ale dovolují zachytit i úroveň látkové výměny zobrazeného orgánu (PET), průtoky krve (DSA) atd. Na zcela jiných principech pracuje technika NMR (nukleární magnetická rezonance, MR), která rozlišovací schopností a zobrazením detailů překonává všechny dosud používané vyšetřovací techniky. Z hlediska praktického uplatnění v medicíně můžeme zmíněné vyšetřovací metody a objevy molekulární biologie využívané v genetice, považovat za nejvýznamnější vědecké výsledky konce dvacátého století. Lékařské vědy se zabývají předcházením a léčením chorob a péčí o zdraví a harmonický vývoj člověka. Spojují v sobě obory biologického charakteru (např. anatomii, fyziologii) a společenské vědy (psychologii, sociologii) se speciálními lékařskými obory (chirurgií, patologií atd.).

Obory biologického charakteru dělíme na morfo

logické a funkční. • Morfologické vědy studují tvar, vývoj a stavbu

živých organismů. Předmětem studia lékařské

morfo logie je člověk – lidské tělo. Morfologické

obory jsou historicky starší než obory funkční.

Podle použitých pracovních metod rozlišujeme

anatomii, histologii a embryologii. (Toto rozli

šení je zcela schematické a vychází z historie jed

notlivých oborů. Experimentální anatomie např.

využívá pokus stejně jako fyzio logie.)

Anatomie zkoumá organismy z hlediska jejich

tvaru, velikosti, vývoje, stavby a uložení orgánů. Klasickou pracovní metodou anatomie je pitva.

Histologie se zabývá studiem mikroskopické a ul­

tramikroskopické stavby tkání a orgánů. Základní

metodou oboru je zkoumání tkání pomocí mikrosko

pu. Vývoj oboru proto vždy souvisel s konstrukcí a vý

vojem mikroskopické techniky. Sestrojení elektrono­

vého mikroskopu (E. Ruska, 1906–1988) umožnilo

např. pozorování molekulární struktury buněk a tkání

a spojilo tak morfologické vědy s molekulární biologií.

Samostatným oborem je dnes cytologie, zabývají

cí se zkoumáním buňky a buněčných organel. Tvoří

„strukturální“ základ jedné části genetiky.

Embryologie je obor studující vývoj oplozené­

ho vajíčka a vývoj zárodku. Zkoumá anatomickou,

mikroskopickou i submikroskopickou strukturu zá

rodku a zákonitosti jeho vývoje. Studuje také vztahy

mezi zárodkem a mateřským organismem (u savců)

a zárodkem a vnějším prostředím.

• Funkční obory se zabývají fyzikální a chemickou

podstatou životních projevů a činností jednotli

vých orgánů i organismů jako celku. Základními

pracovními metodami funkčních oborů jsou po

zorování a pokus. Pokus je pozorování za přesně

definovaných a zpravidla zjednodušených podmí

nek. Pokus využívá i pozorování na modelových

organismech (pokusných zvířatech) a modelování

s využitím výpočetní techniky.

Biofyzika studuje fyzikální změny, které prová

zejí činnost buněk, tkání i celých organismů. Stu

duje také působení fyzikálních vlivů na organismy,

např. účinky různých typů záření. Je to hraniční obor

mezi biologií a fyzikou.

Biochemie je vědní obor, který se zabývá che

mickým složením organismů, přeměnami a funkcí

různých látek v organismu i působením chemic­

kých látek na živé organismy. Biochemie je hraniční

obor mezi biologií a chemií. Speciálním segmentem

biochemie je např. nauka o jedech a jejich vlivu na

organismus – toxikologie.

Fyziologie zkoumá výkony, funkce a řízení jednot

livých orgánů i organismu jako celku. Jejím úkolem

je poznat a pochopit podstatu těchto dějů a stanovit

mechanismy, kterými se realizují. Lékařská fyziologie

je fyziologií organismu člověka.

Genetika je věda o dědičnosti a proměnlivosti

organismů. Studuje schopnost organismů předávat

dědičné vlohy potomstvu a podíl těchto vloh na

vytváření morfologických i fyziologických vlastnos

tí organismů. Studuje dědičné i nedědičné příčiny

proměnlivosti. Lékařská genetika studuje příčiny

dědičných onemocnění a možnosti jejich prevence.

Základní jednotka živé hmoty  17

• Speciální lékařské (medicínské) obory jsou za

měřeny na studium podstaty chorob, tj. přede

vším jejich původce, projevy, prevenci a léčbu.

K oborům, které mají především preventivní cha

rakter patří hygienické obory a lékařská genetika.

Na studium příčin a projevů nemocí je zaměřena

patologie. Projevy nemocí vnitřních orgánů, je

jich prevencí a léčbou se zabývá vnitřní lékařství

(interní lékařství). Studium léčení mechanický

mi zásahy, především operacemi, se věnují chirur­

gické obory. Onemocněními nervové soustavy

se zabývá neurologie a poruchami projevujícími

se poruchami tzv. psychické (duševní) činnosti se

věnuje psychiatrie. Onemocněním typickým pro

dětský věk, jejich předcházení a léčení se věnuje

dětské lékařství (pediatrie). Chorobami ženských

pohlavních orgánů a léčením poruch plodnosti se

zabývá ženské lékařství (gynekologie). Vedením

porodu se zabývá porodnictví. Rozvoj poznání

vede ke stále větší specializaci. Uvnitř oborů vzni

kají podobory, které se věnují činnosti a chorobám

jednotlivých orgánů včetně jejich prevence a léčby.

Somatologie (tělověda) není samostatným vědec

kým oborem. Jde o předmět, který vznikl z didaktické

potřeby shrnout přístupnou formou základy anato

mie, fyziologie a některých dalších oborů do celku,

který by umožnil navazující studium speciálních lé

kařských a nelékařských zdravotnických oborů.

Slovník

anatomie (ř. anatemno – rozřezávám) – věda o tvaru, stavbě

a vývoji živých organismů

biofyzika (ř. bios – život, ř. fysis – příroda) – věda o fy

zikálních pochodech v živých organismech a vlivech

fyzikálních jevů na organismus

biochemie (ř. bios – život) – věda o složení organismů

a látkové přeměně, která v nich probíhá

biologie (ř. bios – život, ř. logos – nauka) – věda o živých

organismech, studuje stavbu, vlastnosti a projevy orga

nismů a vztahy mezi nimi a prostředím

cytologie (ř. kýtos – buňka, ř. logos – nauka) – věda o stavbě

a funkci buněk a buněčných organel

embryologie (ř. embryon – zárodek, ř. logos – nauka) –

nauka o vzniku a vývoji zárodku

fyziologie (ř. fysis – příroda, ř. logos – nauka) – věda o funk

cích orgánů a organismů a jejich řízení

genetika (ř. genos – rod) – věda o dědičnosti a proměnli

vosti organismů, o jejich vývoji a původu

gynekologie (ř. gyné – žena, ř. logos – nauka) – ženské

lékařství, věda o ženských pohlavních orgánech, jejich

chorobách a léčení

histologie (ř. histos – tkáň, ř. logos – nauka) – věda o mikro

skopické stavbě tkání

interna (lat. internus – vnitřní) – věda o chorobách vnitř

ních orgánů a jejich léčení, vnitřní lékařství

medicína (lat. medicus – lékař) – lékařství, lék

mikroskopický (ř. mikros – malý, ř. skopeo – pozoruji) –

malý, neviditelný pouhým okem

morfologie (ř. morfé – podoba, tvar, ř. logos – nauka) –

věda o stavbě a tvaru organismů a orgánů

organismus (ř. organos – ústrojí) – živý jedinec, jehož tělo

je složeno z orgánů (dříve „ústrojenec“)

patologie (ř. pathos – útrapa, choroba, ř. logos – nauka) –

věda o chorobných změnách a chorobných pochodech

v organismu

pediatrie (ř. pais – dítě, ř. iatreia – léčení) – nauka o cho

robách dětí, jejich předcházení a léčení; dětské lékařství

psychologie (ř. psyche – duše, ř. logos – nauka) – věda

o duševní činnosti, o způsobu myšlení

sociologie (lat. socius – druh, ř. logos – nauka) – věda o lid

ské společnosti a vztazích mezi lidmi

ultramikroskopie (lat. ultra – přes, ř. mikros – malý, ř. sko­

peo – pozoruji) – věda studující stavbu tkání a buněk

v elektronovém mikroskopu se zvětšením až 250 000krát

a rozlišovací schopností 1–2 nano metry.

1.2 BUŇka a BUnĚČné

oRGanely

Shrnutí základních znalostí

1. Základní stavební a funkční jednotkou organis

mů je buňka. Buňka je nejmenším anatomickým

a funkčním celkem schopným samostatného ži

vota.

2. Stavebními prvky buňky jsou membrány, vlákna

a hrudkovité částice.

3. Organely nezbytné pro tvorbu bílkovin jsou:

jádro, jadérko, ribozomy a Golgiho komplex.

Zdrojem energie je oxidace látek v mitochon­

driích. Transport v buňce zajišťují buněčné mem­

brány a endoplazmatické retikulum. Lyzozomy

obsahují štěpící enzymy. Centrioly v živočišných

buňkách navozují vznik dělicího vřeténka.  SomatoloGie 4. Cytoplazma je tvořena cytoskeletem a roztokem

různých látek.

5. Buněčné jádro obsahuje chromozomy a jadérko.

Počet a tvar chromozomů je pro každý druh typic

ký a stálý. Chromozomy jsou nositeli dědičných

vloh.

6. Člověk má v somatických buňkách 46 chro­

mozomů. Ženské pohlaví je určeno kombinací

pohlavních chromozomů XX; mužské pohlaví

kombinací XY.

Pojem buňka byl znám již v 17. století (R. Hooke, 1665). Při pozorování buněk byl nejnápadnější buněčný obal, proto byla buňka popisována jako měchýřek (prostor) ohraničený blanou. Teprve mnohem později bylo popsáno jádro (J. E. Purkyně, 1825). Purkyně rovněž jako jeden z prvních přisoudil buňce funkci základní jednotky živé hmoty (1837), i když vytvoření ucelené a řádně publikované buněčné teorie (1839) je asi oprávněně připisováno T. Schwannovi (1810–1882) a M. J. Schleidenovi (1804–1881). Rozvoj poznatků o stavbě buňky byl vždy závislý na technické úrovni pozorovacích zařízení – na vývoji mikroskopu a na zařízeních sloužících k řezání tkání. Vývoj mikroskopu, rozvoj barvicích metod a metod na zpracování tkání umožnily vznik a pokrok celé řady oborů – cytologie, histologie a mikroskopické

anatomie. Malá zvětšení umožňuje spojná čočka.

Větší zvětšení už lze dosáhnout pouze soustavou čo

ček – mikroskopem.

První prakticky využitelné zařízení (1670) pro

mikro skopické pozorování sestavil A. van Leeuwen­

hoeck [Léuvenhuk] (1632–1723) v Nizozemí

(obr. 1.5). Nejprve zdokonalil broušení čoček,

resp. nahradil je drobnými skleněnými kuličkami,

a svým jednoduchým „mikroskopem“ pozoroval

krvinky, kvasinky a další jednobuněčné organismy

i tkáně. Teprve zdokonalení mikroskopu na základě

poznatků fyzikální optiky, umožnilo v 18. století zá

kladní popis stavby buněk a rozlišení hlavních typů

tkání. Jedním z průkopníků mikroskopie byl i již

zmíněný J. E. Purkyně. Světelný mikroskop umož

nil základní popis téměř všech buněčných organel,

struktury jádra, objev chromozomů a jejich úlohy

v přenosu dědičných vloh. Další poznatky byly dů

sledkem rozvoje chemie a fyzikální chemie, a dalším

zdokonalením barvicí techniky. Konstrukci světel

ného mikroskopu však nelze zlepšovat neomezeně.

Jeho rozlišovací schopnost je omezena vlnovou dél

kou viditelného záření – světla. Prakticky využitelné

zvětšení světelným mikroskopem je asi 2000krát.

Další pokrok v pronikání do jemné struktury stavby

buněk umožnil vynález elektronového mikro skopu

(1934), který místo světelných paprsků (fotonů) vyObr. 1.5 Anthony van Leeuwenhoeck



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist