načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Somatologie -- Učebnice pro střední zdravotnické školy – Markéta Křivánková; Milena Hradová

Somatologie -- Učebnice pro střední zdravotnické školy

Elektronická kniha: Somatologie
Autor: Markéta Křivánková; Milena Hradová
Podnázev: Učebnice pro střední zdravotnické školy

Nová učebnice přehledně zpracovává učivo předmětu somatologie a poskytuje základní a ucelený přehled o stavbě a funkci lidského těla, základní poznatky z anatomie, biologie, chemie, fyziologie, histologie a embryologie s přihlédnutím k ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5%hodnoceni - 76.5% 86%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2009
Počet stran: 214
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Anatomie člověka a srovnávací anatomie
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2009
ISBN: 978-80-247-2988-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Nová učebnice přehledně zpracovává učivo předmětu somatologie a poskytuje základní a ucelený přehled o stavbě a funkci lidského těla, základní poznatky z anatomie, biologie, chemie, fyziologie, histologie a embryologie s přihlédnutím k potřebám a studijním možnostem cílové skupiny žáků středních zdravotnických škol. Přehledné zpracování textu doplněné obrázky a tabulkami usnadňuje žákům pochopení předložené látky. K učebnici jako doplněk vychází pracovní sešit, který žákům slouží k procvičení, doplnění a upřesnění látky a k ověření získaných znalostí jak během vyučování, tak při samostudiu.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Markéta Křivánková; Milena Hradová - další tituly autora:
Somatologie -- Pracovní sešit pro střední zdravotnické školy Somatologie
 (e-book)
Somatologie -- Pracovní sešit pro střední zdravotnické školy Somatologie
Somatologie -- Učebnice pro střední zdravotnické školy, 2., doplněné vydání Somatologie
Somatologie -- Pracovní sešit pro střední zdravotnické školy, 2., doplněné vydání Somatologie
 (e-book)
Somatologie -- Pracovní sešit pro střední zdravotnické školy, 2., doplněné vydání Somatologie
 (e-book)
Somatologie -- Učebnice pro střední zdravotnické školy, 2., doplněné vydání Somatologie
 
K elektronické knize "Somatologie -- Učebnice pro střední zdravotnické školy" doporučujeme také:
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník
 (e-book)
Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ Čítanka I. k Literatuře v kostce pro SŠ
 (e-book)
Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník -- 2., přepracované a doplněné vydání Ošetřovatelství pro střední zdravotnické školy - 1. ročník
 (e-book)
První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc II -- Pro studenty zdravotnických oborů
 (e-book)
První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů - 2., přepracované a doplněné vydání První pomoc I -- Pro studenty zdravotnických oborů
 (e-book)
Somatologie -- Pracovní sešit pro střední zdravotnické školy Somatologie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mgr. Markéta Křivánková, Mgr. Milena Hradová

SOMATOLOGIE

Učebnice pro střední zdravotnické školy

Recenzentka:

MUDr. Vlasta Axmanová

Text připomínkoval MUDr. Daniel Brandejs.

© Grada Publishing, a.s., 2009

Obrázek na straně 188 nakreslila Miloslava Krédlová.

Ostatní obrázky dodaly autorky.

Cover Photo © profi media.cz, 2009

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 3775. publikaci

Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková

Sazba a zlom Karel Mikula

Počet stran 224 + 20 stran barevné přílohy

1. vydání, Praha 2009

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými znám

kami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků,

což není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich for

mách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů.

Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro naklada

telství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena. Tato kniha ani její část nesmějí být žádným

způsobem reprodukovány, ukládány či rozšiřovány bez písemného souhla

su nakladatelství.

ISBN 978 -80 -247-2988 - 6


5

Obsah

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

1 Vlastnosti živé hmoty (M. Křivánková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

2 Funkční morfologie tkání (M. Křivánková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2.1 Buňka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2.1.1 Stavba buňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

2.1.2 Dělení buňky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 2.2 Tkáně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2.2.1 Epitely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

2.2.2 Tkáň pojivová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20

2.2.3 Tkáň svalová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

2.2.4 Tkáň nervová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.2.5 Regenerační schopnost tkání . . . . . . . . . . . . . 23 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24

3 Roviny, osy, směry – základní orientace na lidském těle (M. Hradová) . . . 25

3.1 Základní roviny těla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.2 Základní směry na těle . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3.3 Pohyby v kloubech . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

4 Soustava kosterní (M. Hradová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28

4.1 Tvar a povrch kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 4.2 Stavba kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29 4.3 Růst a vývoj kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 4.4 Spojení kostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30 4.5 Popis kostry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

4.5.1 Kostra trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32

4.5.2 Kostra hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35

4.5.3 Kostra končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 44

5 Soustava svalová (M. Hradová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

5.1 Stavba kosterního svalu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45 5.2 Cévní zásobení a inervace svalů . . . . . . . . . . . . . . . . 46 5.3 Svalový stah a napětí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 5.4 Svalová síla, práce a únava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47 5.5 Názvy a funkce jednotlivých svalů . . . . . . . . . . . . . . . 47 5.6 Popis svalů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

5.6.1 Svaly hlavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

5.6.2 Svaly krku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

5.6.3 Svaly hrudníku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5.6.4 Svaly břicha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

5.6.5 Svaly zad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51

5.6.6 Svaly končetin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 51 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

6 Soustava oběhová (M. Křivánková, M. Hradová) . . . . . . . . . . . . . . . . 55

6.1 Vnější a vnitřní prostředí organismu . . . . . . . . . . . . . 55 6.2 Tělní tekutiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55 6.3 Krev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

6.3.1 Funkce krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56 6.4 Složení krve . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

6.4.1 Plazma . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 57

6.4.2 Krevní buňky – elementy . . . . . . . . . . . . . . . 58 6.5 Krevní skupiny – systém AB0 . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 6.6 Krev jako nárazníkový systém . . . . . . . . . . . . . . . . . 63 6.7 Zástava krvácení – hemostáza . . . . . . . . . . . . . . . . . 64 6.8 Obranná schopnost krve, imunita . . . . . . . . . . . . . . . 65 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67 6.9 Krevní oběh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

6.9.1 Srdce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

6.9.2 Cévy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

6.9.3 Soustava mízní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

6.9.4 Slezina . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

7 Soustava dýchací (M. Křivánková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

7.1 Stavba dýchacího systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80

7.1.1 Nos a dutina nosní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

7.1.2 Hltan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

7.1.3 Hrtan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

7.1.4 Průdušnice a průdušky . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

7.1.5 Plíce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83 7.2 Funkce dýchacího systému . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

7.2.1 Mechanika dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

7.2.2 Dechový objem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 7.3 Řízení dýchání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 86 7.4 Mezihrudí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

8 Soustava trávicí (M. Hradová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

8.1 Přehled částí trávicí soustavy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

8.1.1 Dutina ústní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

8.1.2 Hltan . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92

8.1.3 Jícen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

8.1.4 Žaludek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 93

8.1.5 Tenké střevo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96

8.1.6 Tlusté střevo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 97 8.2 Pobřišnice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101 8.3 Velké žlázy trávicího ústrojí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

8.3.1 Slinivka břišní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101

8.3.2 Játra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .102

8.3.3 Žlučník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103 8.4 Trávení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .105 8.5 Metabolismus látek a energií . . . . . . . . . . . . . . . . . .106 8.6 Složení potravy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .108 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110

9 Soustava vylučovací (M. Křivánková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

9.1 Ledviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

9.1.1 Funkce ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113

9.1.2 Defi nitivní moč . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114

9.1.3 Řízení činnosti ledvin . . . . . . . . . . . . . . . . . 114 9.2 Vývodné cesty močové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 117

10 Soustava kožní a termoregulace (M. Křivánková) . . . . . . . . . . . . . . . 118

10.1 Stavba kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

10.1.1 Pokožka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118

10.1.2 Škára . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119

10.1.3 Podkožní vazivo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119 10.2 Funkce kůže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .120 10.3 Přídatné kožní orgány . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .120

10.3.1 Zrohovatělé přídatné kožní orgány . . . . . . . . . .120

10.3.2 Nezrohovatělé kožní orgány – kožní žlázy . . . . . .122 10.4 Tělesná teplota a její řízení – termoregulace . . . . . . . . .125 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

11 Nervové řízení organismu (M. Křivánková, M. Hradová) . . . . . . . . . . . 128

11.1 Soustava smyslová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128

11.1.1 Rozdělení receptorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129

11.1.2 Stavba receptorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .130

11.1.3 Ústrojí čichové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131

11.1.4 Ústrojí chuťové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .132

11.1.5 Ústrojí sluchové a rovnovážné . . . . . . . . . . . . . 133

11.1.6 Ústrojí zrakové . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .138 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145 11.2 Soustava nervová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .145

11.2.1 Stavba nervové soustavy . . . . . . . . . . . . . . . .146

11.2.2 Řízení hybnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

11.2.3 Hřbetní mícha . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147

11.2.4 Mozek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .148

11.2.5 Mozkový kmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149

11.2.6 Mozeček . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .150

11.2.7 Hlavové nervy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

11.2.8 Mezimozek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 155

11.2.9 Koncový mozek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .155

11.2.10 Spodinová jádra . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .158 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

11.2.11 Obaly centrální nervové soustavy . . . . . . . . . . .158

11.2.12 Mozkomíšní mok . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .159

11.2.13 Dutiny centrální nervové soustavy . . . . . . . . . .159

11.2.14 Cévní zásobení mozku . . . . . . . . . . . . . . . . .160 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161

11.2.15 Obvodové nervy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163

11.2.16 Autonomní – vegetativní nervový systém . . . . . . 163 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

11.2.17 Nervová činnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169

12 Hormonální systém (M. Hradová). . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170

12.1 Neurohumorální regulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

12.1.1 Rozdělení hormonů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171 12.2 Žlázy s vnitřní sekrecí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 171

12.2.1 Podvěsek mozkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . .172

12.2.2 Štítná žláza . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173

12.2.3 Příštítná tělíska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

12.2.4 Slinivka břišní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174

12.2.5 Nadledviny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 175

12.2.6 Mužské pohlavní žlázy . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

12.2.7 Ženské pohlavní žlázy . . . . . . . . . . . . . . . . . 176

12.2.8 Brzlík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .177

12.2.9 Nadvěsek mozkový . . . . . . . . . . . . . . . . . . .177

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 178

13 Pohlavní systém (M. Křivánková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

13.1 Reprodukční systém muže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179

13.1.1 Vnitřní pohlavní orgány muže . . . . . . . . . . . .180

13.1.2 Zevní pohlavní orgány muže . . . . . . . . . . . . . 183

13.1.3 Mužské pohlavní hormony . . . . . . . . . . . . . .184

13.2 Reprodukční systém ženy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .184

13.2.1 Vnitřní pohlavní orgány ženy . . . . . . . . . . . . . 185

13.2.2 Ovariální cyklus . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .188

13.2.3 Menstruační cyklus . . . . . . . . . . . . . . . . . . .189

13.2.4 Zevní pohlavní orgány ženy . . . . . . . . . . . . . .190

13.2.5 Ženské pohlavní hormony . . . . . . . . . . . . . . .192

13.3 Těhotenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .192

13.3.1 Porod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .194

13.3.2 Šestinedělí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .195

13.3.3 Krevní oběh plodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . .195

Kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196

Odpovědi na kontrolní otázky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 198 Seznam barevných příloh . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208 Seznam použité literatury . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 209 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 210

Úvod

Úvod Vá ž en í č t en á ř i ,

dostává se vám do rukou učebnice Somatologie pro střední zdravotnické školy. Cílem autorek bylo vytvořit dostatečně obsáhlou, srozumitelnou učebnici, která bude obsahovat všechny potřebné informace o struktuře a funkci lidského těla jako celku i jeho jednotlivých částí tak, aby studenti dané problematice porozuměli a byla jim výchozím bodem ke studiu dalších předmětů se zdravotnickým zaměřením.

Pochopení stavby a funkce těla za fyziologických podmínek umožní lépe pochopit důsledky patologických procesů v době nemoci.

Učebnice navazuje na obecné znalosti studentů z některých jiných předmětů, jako je biologie. Proto se podrobně nezabývá popisem některých kapitol, jako je například buňka. Témata jsou koncipována tak, aby student mohl probíranou tematiku spojit s dosavadními vědomostmi, jež mu budou sloužit jako odrazový můstek ke studiu somatologie.

Učebnice je rozdělena do 13 kapitol, z nichž každá obsahuje uvedené podkapitoly. Ty učební látku rozčleňují do logických částí, které na sebe vzájemně navazují. V počátečních kapitolách se kniha zabývá složením a funkcí jednotlivých buněk a tkání, dále postupuje k orgánům, orgánovým soustavám a organismu jako celku.

Významnou součástí učebnice jsou anatomické obrazy a schémata, které názorně doplňují předkládanou tematiku. V nebarevné podobě jsou řazeny k příslušnému textu v jednotlivých kapitolách učebnice. Barevné obrázky pak najdete v obrazové příloze.

Za každou kapitolu je vloženo několik kontrolních otázek, které mají sloužit především studentům, ale i jejich pedagogům k rychlé orientaci o kvalitě znalostí a stupni porozumění učivu. Odpovědi na tyto otázky naleznete v příloze učebnice.

Při tvorbě učebnice Somatologie pro střední zdravotnické školy jsme postupovaly podle platných učebních dokumentů a osnov pro vzdělávání na středních zdravotnických školách. Učebnice může být používána jak na středních zdravotnických školách, tak na zdravotnickém lyceu, ale i jiných školách se zdravotnickým zaměřením.

Učebnice je zpracována společně s texty Somatologie/pracovní sešit pro SZŠ.

Autorky


12

Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy

1 Vlastnosti živé hmoty Na světě existuje mnoho rozmanitých živých organismů, které se od sebe již na první pohled velmi odlišují. Základní vlastnosti však mají stejné. Každá živá hmota je vybavena takovými vlastnostmi, které jí umožňují přežít a zachovat si stálé vnitřní prostředí. K základním vlastnostem živé hmoty patří:

■ Látková výměna – je to soubor chemických reakcí, které probíhají

v živých organismech. Prostřednictvím těchto reakcí organismus:

rozkládá složité látky přijímané ze zevního prostředí jako po- –

travu na jednoduché a získává z nich energii; těmto procesům

říkáme katabolické

vytváří nové, složitější látky nezbytné pro svou existenci; těmto –

procesům říkáme anabolické

Rozmnožování ■ – zajišťuje vznik potomstva a zachování živočiš

ného druhu.

Dědičnost ■ – se schopností rozmnožovat se souvisí další schopnost

živé hmoty předávat potomstvu dědičné informace. Tím je zajiš

těno předávání hlavně těch vlastností, které se při vývoji druhu

osvědčily jako úspěšné.

Dráždivost ■– je to schopnost živé hmoty rozpoznat a správně rea

govat na změny ve vnějším nebo vnitřním prostředí. To je základ

pro udržení stálosti vnitřního prostředí – homeostázy.

Autoregulace ■– schopnost řízení sebe sama. Tato vlastnost souvi

sí s dráždivostí. Na základě změn v prostředí jsou živé organismy

schopny měnit svoje chování.

Schopnost pohybu ■ – tato základní vlastnost živé hmoty je význam

ná hned z několika důvodů. Umožňuje vyhledávat potravu, měnit

prostředí, uniknout z nebezpečí atd.

Vý voj ■ – proces vývoje probíhá neustále. Živé organismy se vyvíjejí

od nejjednodušších ke složitějším. Zdokonalují se, přizpůsobují se

svému prostředí, nebo naopak, prostředí, v němž žijí, přizpůsobují

svým potřebám.

2Funkční morfologie tkání

2 Funkční morfologie tkání 2.1 Buňka Buňka je základní stavební a funkční jednotka živých organismů jednobuněčných i mnohobuněčných – rostlin i živočichů včetně člověka, která je schopna samostatné existence. Všechny životní děje organismu probíhají v buňkách (obr. P1).

Rostlinné i živočišné buňky mají v podstatě stejnou stavbu. Liší se pouze některými organelami, stavbou buněčné membrány a svojí funkcí. Dále se budeme zabývat pouze buňkou živočišnou. Každá buňka je schopna:

syntetizovat bílkoviny ■

uvolňovat energii ■

rozmnožovat se a předávat genetickou informaci ■

provádět látkovou výměnu ■

Tvar i velikost buněk je velmi variabilní. Základní tvar buněk je kulovitý. V lidském těle se však nacházejí buňky tvarově velmi rozmanité, např. kubického tvaru, dlaždicové, vřetenovité nebo válcové. Zvláštní tvar mají buňky nervové, které jsou hvězdicovité s mnoha výběžky.

Velikost buňky je obvykle mikroskopická. Mezi nejmenší buňky patří např. červené krvinky, buňky mozečku atd. K největším patří naopak ženská pohlavní buňka – vajíčko. 2.1.1 Stavba buňky Všechny živočišné buňky obsahují stejné základní stavební části. Jsou to:

buněčná (cytoplazmatická) membrána ■ ■cytoplazma ■organely Buněčná membrána Je tenký obal na povrchu buňky. Skládá se ze dvou vrstev bílkovin, mezi nimiž je vrstva lipidů. Obsahuje také menší množství sacharidů. Membrána odděluje buňku od okolí, udržuje její tvar a obsah.

Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy2

Buněčná membrána je polopropustná (semipermeabilní). To znamená, že propouští jen některé látky, hlavně ty o malé molekule. Transport látek přes stěnu buňky probíhá:

pasivně – prostou difuzí přes buněčnou membránu ■

aktivně – pomocí jiných látek, tzv. přenašečů: ■

pomocí receptorů neboli čidel na povrchu buněčné membrány, –

jež mají schopnost rozpoznat určitou látku, kterou na sebe na

váží a umožní její vstup do buňky.

Cy toplazma Je koloidní roztok (roztok bílkovin), který tvoří vnitřní polotekuté prostředí buňky. Vedle bílkovin jsou zde přítomny také cukry, tuky, minerály a enzymy. V cytoplazmě jsou uloženy buněčné organely. Probíhá zde řada biochemických reakcí. Cytoplazma uvnitř buňky neustále proudí, pohybuje se. Organely Jsou drobné buňky uložené v cytoplazmě, ohraničené membránou. Patří mezi ně např. endoplazmatické retikulum – systém trubiček a váčků, které prostupují cytoplazmu a spojují buněčnou membránu, membránu jádra a cytoplazmu. Významně se tak podílí na transportu látek uvnitř buňky i mimo ni. Probíhá zde také syntéza molekul, které tvoří ostatní organely: proteinů, lipidů atd. Rozeznáváme:

Drsné endoplazmatické retikulum ■ – na jeho membráně jsou vá

zány drobné hrudkovité organely – ribozomy.

Hladké endoplazmatické retikulum ■ – nemá na membráně ribozomy. Druhy organel:

Ribozomy ■ – jsou drobné hrudkovité útvary, které se připojují na

membránu endoplazmatického retikula. Ribozomy jsou místem

tvorby bílkovin (proteosyntézy).

Golgiho aparát ■ – skládá se z řady nestejně velkých plochých váčků

a množství drobných měchýřků na jejich povrchu. Golgiho aparát

se podílí na tvorbě sekretů, které se zde hromadí. Ve váčcích jsou

také uloženy produkty ribozomů – látky bílkovinné povahy jako

15

2Funkční morfologie tkání

hormony, protilátky. Ty jsou prostřednictvím malých měchýřků

transportovány z buňky.

Lysozomy ■ – jsou drobné dutinky v buňce ohraničené membránou.

Mají nepravidelný tvar. Obsahují hydrolytické enzymy, které roz

kládají biologické látky. Lysozomy mají schopnost odbourávat po

škozené části vlastní buňky nebo odbourávají cizorodé látky z okolí

buňky, které pohlcují prostřednictvím fagocytózy. Lysozomy se tak

účastní obranných reakcí organismu.

Mitochondrie ■ – jsou buněčné organely ovoidního tvaru. Jejich

základní funkcí je buněčné dýchání, oxidace, při které se uvolňuje

energie pro činnost buňky. Množství mitochondrií je v různých

buňkách různé. Nejvíce jich obsahují buňky metabolicky velmi

aktivní. K nim patří především buňky jaterní, v jejichž cytoplazmě

může být přítomno až několik tisíc mitochondrií.

Centriol ■– je dělicí tělísko buňky. Tyto organely jsou uloženy po

dvojicích v blízkosti jádra. Jsou přítomny v buňce, která se nedělí,

ale aktivní jsou pouze v dělící se buňce. Centrioly zahajují vznik tzv.

dělicího vřeténka. Společně pak zajišťují přesné rozdělení genetické

výbavy buňky mezi nově vznikající dceřiné buňky.

Jádro ■ (nucleus) – je největší a nejvýznamnější buněčnou organelou.

Na jeho povrchu je dvojitá jaderná membrána. Vnitřní prostor bu

něčného jádra je vyplněn karyoplazmou, v níž se nachází hrudkovitá

hmota chromatin, ze které jsou vytvořeny vláknité chromozomy.

Hrudky chromatinu jsou složeny z deoxyribonukleové kyseliny

(DNA). Každou molekulu DNA vytvářejí dva polynukleové řetězce,

které se otáčejí kolem své osy a vytvářejí tak dvojitou šroubovici.

Chromozomy ■ – uchovávají genetickou informaci a předávají ji dal

ším generacím. V každé buňce je přesný počet chromozomů. Každá

somatická (tělesná) buňka obsahuje 23 párů, tedy 46 chromozomů.

Pohlavní buňky (vajíčka a spermie) obsahují pouze poloviční počet

chromozomů. Jeden z 23 párů chromozomů je tzv. pohlavní a urču

je pohlaví jedince. Jedná se o chromozomy X a Y. Ženské pohlavní

buňky jsou nositeli pouze chromozomu X, mužské pohlavní buňky

jsou nositeli chromozomu X nebo Y. Po splynutí, spárování chro

mozomu X a X se vyvíjí nový jedinec ženského pohlaví, po splynutí

chromozomů X a Y se vyvíjí jedinec pohlaví mužského.

Ve většině buněk je přítomno jedno jádro. Jsou však známy buňky

bezjaderné, k nimž patří např. zralý erytrocyt. K buňkám s větším

+

Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy2

počtem buněčných jader naopak patří buňky příčně pruhované

svaloviny.

Jadérko ■ (nucleolus) – je kulovité tělísko uvnitř buněčného jádra.

Jádro obsahuje obvykle jedno, někdy i více jadérek. Jadérko je mís

tem tvorby bílkovin a ribonuk leové kyseliny (R NA). Ta se hromadí

uvnitř jadérka a dostává se také do cytoplazmy. RNA je nezbytná

pro přenos genetické informace.

Tab. 1 Složení buňky

Buněčná

membrána

odděluje buňku od okolí, je polopropustná, obsahuje

vazebná místa

Cytoplazma koloidní roztok uvnitř buňky

Organely drobné orgány buňky

endoplazmatické

retikulum

zabezpečuje transport látek buňkou, tvoří molekuly

potřebné pro ostatní organely

ribozomy syntéza bílkovin

Golgiho aparát podílí se na tvorbě sekretů, skladuje a transportuje

látky bílkovinné povahy

lysozomy obranná funkce – ničí škodlivé látky

mitochondrie probíhá zde buněčná oxidace, přitom se uvolňuje

energie

centriol uplatňují se při dělení buňky, zajišťují přesné

rozdělení genetického materiálu v dělící se buňce

jádro obsahuje chromozomy – nositele dědičné informace

jadérko obsahuje RNA nezbytnou pro přenos dědičné

informace

2.1.2 Dělení buňky Buňky živých organismů se rozmnožují dělením. Každá nová buňka může vzniknout pouze buněčným dělením, tedy opět z buňky. V lidském těle však existují i buňky, které ztrácejí schopnost dělení. Patří k nim erytrocyty a „buňky nervové“ – nově se ukazuje schopnost regenerace nervových buněk.

2Funkční morfologie tkání

Druhy buněčného dělení:

Nepřímé buněčné dělení ■ (mitóza) – probíhá ve čtyřech fázích,

ve kterých dochází k rozdělení mateřské buňky ve dvě buňky dce

řiné, přičemž je genetický materiál přesně rozdělen a dochází k jeho

replikaci (zdvojení). Buňky dceřiné tak obsahují plný (diploidní)

počet chromozomů jako buňky mateřské.

Přímé buněčné dělení ■ (amitóza) – je nejjednodušší způsob roz

množování buněk. Buňka roste, protahuje se, začne se zaškrcovat,

až se zcela rozdělí na dvě dceřiné buňky. Toto buněčné dělení je

snadné a rychlé, genetický materiál ale není přesně rozdělen mezi

obě nově vzniklé dceřiné buňky. Tento způsob buněčného dělení

můžeme vidět u nádorových buněk.

Redukční dělení ( ■ meióza) – je takový druh buněčného dělení, při

kterém dochází k redukci genetického materiálu. Nově vzniklá buň

ka tak obsahuje pouze poloviční (haploidní) počet chromozomů.

Tento druh buněčného dělení je typický pro pohlavní buňky. 2.2 Tkáně Soubory buněk, které mají stejný tvar a stejnou hlavní funkci, se nazývají tkáně. Každý orgán v lidském těle je složen z několika druhů tkání. Např. srdce se skládá ze svalové tkáně, vazivové tkáně, která tvoří chlopně a tzv. srdeční skelet, dále z krycího epitelu, který se nachází na povrchu nitroblány srdeční. Srdce obsahuje také speciální vodivou svalovinu, která umožňuje práci srdce.

Orgány, které v lidském těle zajišťují společnou funkci, vytvářejí orgánové soustavy, např. soustavu trávicí, vylučovací, dýchací, pohybovou...

Všechny orgánové soustavy jsou vzájemně funkčně propojeny a vytvářejí jeden harmonický celek – lidský organismus. Pro správnou funkci organismu jako celku je nezbytné, aby správně pracovaly a vzájemně spolupracovaly všechny jeho části – všechny orgánové soustavy, jednotlivé orgány i tkáně. V lidském těle se vyskytují čtyři typy tkání:

epitely1. 2. pojivová tkáň

svalová tkáň3. 4. nervová tkáň

Somatologie/učebnice pro střední zdravotnické školy2

Mezi tkáně bývá někdy řazena také krev – jako tzv. tekutá tkáň. Pro

její složitost a význam bude krvi věnována samostatná kapitola. 2.2.1 Epitely Jsou to tkáně, které kryjí povrch orgánů nebo vystýlají tělní dutiny a duté orgány (obr. P2). Jsou složeny z buněk, velmi těsně k sobě přiložených, s malým množstvím mezibuněčné hmoty. Nemají vlastní cévní zásobení a jsou vyživovány difuzí látek z tkání uložených pod epitelem. Dělení epitelů Podle tvaru buněk a počtu jejich vrstev: ■ Jednovrstevný epitel:

plochý (dlaždicový): vystýlá dutinu břišní, dutinu hrudní, tvoří –

vnitřní vrstvu cév

krychlový (kubický): tvoří hlubší vrstvy pokožky –

válcový (cylindrický): tvoří vnitřní vrstvu střeva –

válcový, na povrchu opatřený řasinkami (řasinkový): – tvoří vnitř

ní vrstvu dýchacích cest

■ Vícevrstevný epitel:

mnohovrstevný dlaždicový: tvoří povrch kůže –

vícevrstevný cylindrický: vystýlá močovou trubici –

přechodný: tvoří vnitřní vrstvu močového měchýře a skládá se –

z buněk, které mají schopnost měnit svou velikost podle toho,

je-li močový měchýř prázdný nebo plný Podle funkce:

Epitel ■ krycí a výstelkový – chrání povrch těla, orgánů a vnitřní

povrch tělních dutin a dutých orgánů.

■ Epitel žlázový – tvoří základ žláz, které jsou schopny tvořit určité

látky. Žlázy nezůstávají na povrchu, zanořují se hlouběji do orga

nismu.

Podle tvaru rozdělujeme žlázy na:

trubicovité – tubulární ■

váčkovité – alveolární ■

smíšené – tuboalveolární ■




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.