načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sociologické problémy sportu - Aleš Sekot

Sociologické problémy sportu

Elektronická kniha: Sociologické problémy sportu
Autor:

Práce ilustruje aktuální problémy prudce se rozvíjející oblasti sociologického zájmu, kterou nesporně fenomén sportu je. Rozvádí palčivé problémy vztahu sportu a společnosti. ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  280
+
-
9,3
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Zabezpečení proti tisku: ano
Médium: e-book
Počet stran: 223
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-247-2562-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Sport jako významný sociálně-kulturní jev a jeho postavení v současném světě. Sociologická studie určená studentům vysokých škol i širší odborné veřejnosti. Sport se vyvíjí v určitém kulturním klimatu a je výslednicí sociálně podmíněného hodnotového směřování společnosti. Autor porovnává vrcholový i rekreační sport s jejich specifiky, zabývá se i sociálními aspekty profesní pozice trenéra. Otevírá problém sport versus globalizace - kdy sport funguje jednak jako univerzalní, unifikující, progresivní a liberalizující směr ve vývoji lidstva, ale na druhé straně jako rozvracející, vnucovaná a destruktivní síla devastující lokální kultury. S tím souvisí problematika migrace sportovců i sportovních činitelů. Rozsáhlou kapitolu tvoří úvahy o násilí ve sportu spolu s dalšími negativními jevy. Toho si všímá i nově definovaná sportovní etika. Nechybí ani rozbor fenoménu sportovního fandovství, sportovních hvězd, sponzoringu nebo olympijských strategií. Nechybí ani zamyšlení nad perspektivami masového rozvoje tělesné kultury a sportu.

Popis nakladatele

Práce ilustruje aktuální problémy prudce se rozvíjející oblasti sociologického zájmu, kterou nesporně fenomén sportu je. Rozvádí palčivé problémy vztahu sportu a společnosti. Kategorie sport je pojímána jako významný sociálně kulturní fenomén vstupující přirozeně do studia klíčových problémů sociologie. Čtenářům, především z řad studentů, ale i odborné veřejnosti, se tak otevírá poučený pohled na význam pohybových aktivit v kontextu kvality života společnosti.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Aleš Sekot - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

doc. PhDr. Ale Sekot, CSc.

SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU

Vydala Grada Publishing, a.s.

U Průhonu 22, 170 00 Praha 7

tel.: +420 220 386 401, fax: +420 220 386 400

www.grada.cz

jako svou 3332. publikaci

Odpovědná redaktorka PhDr. Anna Novotná

Sazba a zlom Milan Vokál

Návrh obálky Denisa Kokoková

Počet stran 224

Vydání 1., 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.

Husova 1881, Havlíčkův Brod

ă Grada Publishing, a.s., 2008

Recenzoval doc. PhDr. Vladimír Jůva, CSc.

ISBN 978-80-247-2562-8

verze R3 opravená, 4.+5. June , 2008


Obsah

1. Sport: sociálně-kulturní fenomén ..........................7

1.1 Vymezení kategorie sportu ...........................7

1.2 Historické ohlédnutí ...............................14

2. Sport a socializace .....................................19

2.1 Nezastupitelnost socializačního působení sportu ........19

2.2 Socializace: vrcholový sport versus rekreační sport ......28

Výkonnostní vrcholový sport .........................29

Zájmový rekreační sport ............................31

2.3 Sociologická teorie, sport, socializace ..................33

2.4 Sport jako statusový symbol ivotního stylu ............41

2.5 Fyzická aktivita versus obezita: teorie versus praxe .......51

2.6 Růst zájmu o záitkové, rekreační a alternativní sporty ....61

2.7 K sociálním aspektům profesní pozice trenéra ...........69

eny versus trenérství ..............................73

Trenéři v kontextu sportovní mobility .................74

Specifika dobrovolného trenérství: finské zkuenosti .....76

Sportovní trénink versus studium .....................78

Trenérství na cestě interkulturní koexistence ............79

2.8 Rituály ve sportu ..................................81

3. Sport versus globalizace ................................93

3.1 Konceptuální východiska ............................93

3.2 Globální versus lokální = glokální? ....................96

3.3 Globalizace versus internacionalizace sportu ............99

3.4 Sportovní migrace: aktuální téma ....................103

4. Násilí ve sportu ......................................121

4.1 Konceptuální východiska ...........................121

4.2 Sportovní etika versus fair play ......................131

4.3 Agresivita a výtrnosti v hlediti .....................139

OBSAH 5


4.4 Fenomén sportovního fandovství ....................146

4.5 Násilí na fotbalových stadionech ....................155

5. Sport: Kam kráčí? ....................................169

5.1 Profesionalizace sportu ............................169

5.2 Fenomén sportovních hvězd: hrdinové versus celebrity . . 174

5.3 K problematice sponzoringu ve sportu ................177

5.4 Sport versus olympijská strategie vítězství: čínský

přístup .........................................183

5.5 Soudobý olympismus versus sport ...................190

5.6 Sport: Co lze očekávat? ............................196

Literatura ...........................................209

Jmenný a věcný rejstřík ................................219

6 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU


1. Sport: sociálně-kulturní

fenomén

1.1 Vymezení kategorie sportu

Předposlední den roku 2007. V prostorách starobylých Hradčan, v bezprostřední blízkosti Praského hradu, se koná dalí ze série mediálně ostře sledovaných běeckých lyařských závodů, přitahujících pozornost diváků, obyvatel a návtěvníků naí nádherné metropole. Nákladnějednoúčelově uměle vytvořená dráha ze vzdálené umavské přírodynavezeného uměle vyrobeného sněhu do zcela nekonvenčních urbanistických prostor vyvolává v jedněch nadení a obdiv k nové formě sportovnídivácké atrakce. Pro druhé je naopak ohniskem kritiky zneuívání sportu bezohledně pro komerční účely čerpající nemalé veřejné finančnínáklady, vyadující jednoúčelově vynaloenou lidskou energii, přináejícízřejmé a tuené ekologické problémy a znevaující genius loci historických veřejných prostranství. Ponecháme-li v tomto případě stranou moné názorové střety, jedno je zřejmé: vrcholový sport se stále dynamičtěji dere do zorného úhlu veřejného zájmu s cílem získat co největípozornost médií, veřejnosti, sponzorů. Stává se postupně masovou zábavou a veřejně přístupnou atrakcí a přesahuje tak stále razantněji do oblastí komunálních struktur, politiky, ekonomie, masové kultury, masových médií, právního systému, ekologických a občanských iniciativ.

Pochopit podstatu a směřování soudobého světa, jeho dílčíchspolečností a kultur, ani bychom si vímali a náleitě docenili úlohu sportu, je téměř nemoné. ijeme toti ve světě, kde sport je mezinárodnímfenoménem, je důleitý pro politiky a světové vůdce, přispívá k dynamice ekonomického rozvoje, roziřuje globální povědomí cestoumezinárodních sportovních událostí, je nedílnou součástí lokálních sociálních a kulturních struktur, regionů a národů. Sport je svým potenciálem schopen přispívat i k vývoji nejchudích oblastí světa, tvořínezastupitelnou součást masové mediální podívané, podílí se na rozvoji turistického podnikání, je různým způsobem spojován s řadou sociálních jevů aproSPORT: SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ FENOMÉN 7


blémů, jako je zdraví, násilí, kriminalita, sociální rozdíly, pracovnímigrace, ekonomický a sociální rozvoj a chudoba. Sport se v průběhu konání

olympijských her a některých významných sportovních událostí, jako

jsou světové ampionáty ve fotbalu či ledním hokeji, stává globálním

pojítkem hodnotově jednotícího zájmu zcela sociálně, kulturně čináboensky odliných koutů světa. Je nezastupitelnou součástí smysluplně

naplňovaných volnočasových aktivit obrovských mas lidí. Jeho sociální

a komerční potenciál vstupuje svými pozitivními přínosy i spornými

dopady do řádu mocných sil naeho světa. Sport se můe stát účinným

nástrojem demagogických idejí diktátorů, stejně jako symbolemdemokratických procesů a prostředkem mezinárodního usmíření. Sportovní

aktivity bývají spojovány s politickým protestem na cestě boje za lidská

práva a sociální spravedlnost. Stejně tak můe být sport platformou

násilí, faismu, totalitarismu, individualismu a vypjatého nacionalismu.

Sportovní aktivity mohou pro jedny znamenat cíl sám o sobě, radostnou

formu usebrání se v ivotadárném kompenzačním působení rekreační

kondiční fyzické aktivity, zatímco pro jiné je nutným stereotypnímbolestivým prostředkem sofistikované přípravy k dosaení výkonu, vítězství,

odměny.

Téměř kadá vláda stojí před imperativem podpory sportovníinfrastruktury ve jménu zlepení úrovně zdraví veřejnosti, podpory vzdělávání a pracovních příleitostí a prevence kriminality. Politický boj a volební skandály spojované s rozhodováním o konání olympijských her dokládají, e sport je významným politickým a ekonomickým fenoménem,vzdáleným představám o jeho privátní podstatě, fungující pouze na úrovni jeho aktivních účastníků a nadenců (Levermore, Budd eds., 2004).

Pokud hovoříme o kulturní povaze sportu, pak máme na mysli jeho historicky krystalizující hodnotové ukotvení a praktické průniky dodaného způsobu ivota a ivotního stylu. Stojíme tak před odlinou vazbou kultury a sportu, kupř. v případě francouzské Tour de France, japonským zápasem sumo, kondičním joggingem ve Finsku, krvavých kohoutíchzáasů na Bali, nesmírnou masovou popularitou fotbalu v Brazílii čicílenou olympijskou přípravou čínských sportovkyň.

Výzkum sportu se zpravidla ubírá cestou výzkumných empirických materiálů či esejistických prací týkajících se obvykle buď jednotlivých dílčích sportů a jejich úrovní či sportovních organizací. Jsou takaktualizovány problémy rozkrývající irí témata jako vztahy mezi pohlavími, sociální nerovnosti, vztah k masovým médiím, závislost na ekonomice, dopad na lidská práva, vztah k ivotnímu prostředí, souvislostí s lokálním 8 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU a globálním prostředím a profesní mobilitou (Cashmore, 2002; Coakley, 2001; Sekot, 2006). Přitom významným impulzem pro sociologickýzájem o sport bývají zejména ta aktuální témata, které se vztahují khistoricko-kulturním proměnám společnosti v kontextu vývoje sportu, jako kupř. vývoj amatérismu směrem k profesionalismu, socializační dopady klubového ivota, sociální pozadí fotbalu či ragby, zdroje násilí nastadionech, diskriminace, postkoloniální sentimenty ve sportu, globální versus lokální či vztah médií a sportu.

Sport je nepochybně sociologicky barvitou scénou reflektujícídynamiku změn hodnotového světa, zájmů a činností současného lidstva. Je nepřehlédnutelným kulturním a sociálním jevem, který dnes svýmvýznamem překračuje kteroukoli ze svých historických kontur. Jefenoménem, o jeho existenci jsme cíleně vedle nejdůleitějích politických událostí a počasí mediálně globálně informováni s pravidelnostískutečně eleznou. Sport přitahuje pozornost veřejnosti. Zároveň vak jako masově praktikovaná forma harmonizující pohybové aktivity ztrácípostupně svůj původní význam a stává se spíe předmětem divácképozornosti ne nedílnou součástí kadodenních forem osobnostně přínosných volnočasových aktivit.

Sport, v souladu s hodnotovým zakotvením a směřováním soudobé postmoderní, na konzumaci mediálních představ a proměnlivosti záitků zaměřené společnosti, je stále výrazněji spojován s komerčnímsponzorským logem na dresech atletů, s arénami, které jsou svědky významných sportovních událostí, a s mediálním zpravodajstvím, které jezprostředkovávají. Mediální společnosti vydávají obrovské finanční prostředky na vysílací práva, sportovní hvězdy jsou kupovány a prodávány za milionové částky, města a regiony investují obrovské finanční sumy k získání práv uspořádat globálně významné sportovní události, profesionální sportovní kluby hrají důleitou roli na burzovním trhu. Sport jako významný sociálně-kulturní fenomén, se tak stává stále méně přehlédnutelnousoučástí naich ivotů. A to jak na úrovni jeho stále sílící profesionalizace a spektakulární komercionalizace, tak v rovině kadodenníchvolnočasových aktivit mas současníků.

Sport tak, jak jsme s ním konfrontováni v současné kadodennosti, bývá popisován z různých zorných úhlů pohledu a z odlinýchhodnotových pozic. Pro jedny je specifickou rituální obětí lidské energie, pro jiné běným prostředkem mezilidských vztahů, pro dalí kompenzacírozdílností v lidském ivotě či formou stvrzení osobní identity a individuálních rozdílů. Kritika sportu pak s nelibostí konstatuje jeho rostoucíkomercioSPORT: SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ FENOMÉN 9


nalizaci jako sociální produkt generující vyhrocovanou účelovoubojovnost na hřiti i mimo jeho rámec, jako eufemismus západní kultury či

dravého kapitalismu.

Teoreticko-metodologická problematika vymezení sportu je mnohdy komplikována i otázkami povýtce praktické povahy. Můeme si tak jako badatelé či jako laici poloit otázky typu: Je mono pod kategorii sport subsumovat pohybově, technicky svojí zaměřeností tak odlinépohybové aktivity, jako je kupříkladu kondiční jogging, rekreační jízda na kole, honitba, ipky či automobilové soutěe a třeba potápění? Prosociologii se za mnohdy ryze teoretickými otázkami tohoto typu skrýváirí pozadí sociálních podmínek, organizačního zázemí a společenských a lidských důsledků takových aktivit, utvářejících v konečném důsledku nai pevnějí pozici při vymezení kategorie sport. Přinejmením jedno je jasné: sport je specifickou lidskou aktivitou, odlinou od jiných činností, vyznačuje se i ozvlátňující sociální dynamikou a má svébytné sociální důsledky. Vzhledem ke skutečnosti, e jsme nakloněni spíe irímupojetí sportu ve smyslu systematických pohybových aktivit necílících přímo a programově k dosaení výkonu, vítězství či odměně, chápemekonceptuálně sport jako institucionalizovanou pohybovou aktivitumotivovanou zvýením celkové kondice, osobním proitkem či cílenýmvýsledkem nebo výkonem. Nedílnou součástí tohoto vymezení je nejen její pohybová sloka, nýbr i důraz na její institucionální povahu, kdy jezdůrazněno, e jde o obecně praktikovaný způsob jednání slouící naplnění určité reálné či fiktivní potřeby. Nikoli tedy jakákoli pohybová aktivita, nýbr ta, která je institucionálně charakterizována a vnímána jakosportovní. Sociologie sportu pak stojí před úkolem popsat a vysvětlitsociálně a kulturně podmíněné postavení sportu ve společnosti: Získatpřehled o bohatém spektru vztahů sportu a společnosti, klást si kritické otázky týkající se jeho soudobého fungování v sociálním ivotě, zaměřit se na společenské a kulturním kontexty sportu (Sekot, 2006).

Mnohdy rozporuplný, rozhodně vak nesmírně sociologicky podnětný, vztah sportu a společnosti odráí různost základních názorů na svět, hodnotové směřování, politické postoje či ideologická východiska. Pro jedny můe být sport alfou a omegou aktivně zaměřeného ivotního směřování, pro jiné neodmyslitelnou formou pasivního přijímánívzruujících forem rozptýlení a pro dalí pouze okrajovou stránkoukadodennosti.

Vrcholový sport můe v různém sociálně politickém kontextu plnit různé poslání. V nedávném období socialismu tak řadou svých kom- 10 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU penzačních funkcí předně téměř mytologicky usiloval prokázat svoji převahu nad kapitalismem, kdy pro státní reprezentanty znamenal i otevřené okno do světa a relativně rychlou a významnou příleitost materiálního a civilizačního postupu za hranici běné edivé realityvětiny. Dnes jsme v globální rovině svědky jisté formy ikonizace sportovní podívané, která ve jménu maximální konzumace virtuálních záitků na půdě masové kultury přináí na půdu sportu jak nové monosti (globální íření nových sportů, masmediální přítomnost u významnýchsportovních událostí), tak nové problémy (násilí na stadionech, pasivníkonzumace sportu, nekritická adorace sportovních idolů, doping, korupční jednání, fyzické sebepokozování). Věříme vak, e zejména globálně medializovaný sport posiluje interkulturní mírovou koexistenci a přispívá k akceptování univerzálních hodnot a norem a k respektu k principu osobního sebezdokonalování.

Sport stále silněji absorbuje ty, kteří se na něm podílejí, ani by sami sportovali, a kteří na jeho půdě pouze dosahují své parciální cíle.Současný sport, jako organizačně sloitý sociální fenomén, integruje v sobě toti řadu prvků, znaků a činností, na kterých se podílejí subjekty zrůzných oblastí lidských činností, jejich cíle mohou být diametrálněodliné od vlastních sportovních aktivit. Jde o podnikatele, manaery,politiky, právníky a zejména členy různých realizačních týmů, kteří jsou do značné míry závislí na sportovním úspěchu jednotlivých sportovců či drustev či ligových soutěí a sportovních událostí. Ve světě racionalizace řízení jde nepochybně o nevyhnutelný jev, jeho důsledky ve sféře kultivace hodnotového světa sportu a samotných sportovců vak budou patřit k trvalým kontroverzním tématům zejména vrcholového elitního sportu.

Sport je přímo osudově provázán s kulturou dané společnosti. Je tak výrazem specifických představ, idejí, hodnot a perspektiv,prostřednictvím kterých lidé zaujímají svoje postavení ve světě, hledají své místo v něm, vysvětlují si jeho fungování, poměřují míru důleitosti věcí kolem sebe. Zvaují, co je a co není správné a přirozené, co je výhodné anevýhodné, co můe přinést materiální profit a co pouze radost ze zdravého pohybu. Kulturní ideologie je tak systematickým světonázorovýmpohledem do světa kadodenní logiky ivota lidí ve společnosti. Jefenoménem měnícím se v souladu s dynamikou společenských změn na pozadí různosti skupinových a osobních zájmů a idejí. Proměňuje se vneustálém střetávání názorů na smysluplnost a schůdnosti cest společenského vývoje a krystalizace morálních postojů. Sama tato skutečnost uděluje sportu jeho sociologickou relevanci. Sport toti tvoří soubor činností

SPORT: SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ FENOMÉN 11


a situací, které buď přijímají, nebo zpochybňují konkrétní ideologii. Tak,

jak je sport tvořen lidmi, se vyvíjí v irím kontextu dílčích idejívztahujících se k tělesnosti a lidské přirozenosti, v rámci určitých foremmezilidských vztahů, na pozadí projevů lidských potencí a usilování,prostřednictvím výrazových prostředků munosti a enskosti, v centru diskuzí

o faktorech důleitosti či pomíjivosti v naem ivotě.

Sport se tak v postupném vývojovém procesu formoval i v souladu s danou logikou vztahů mezi pohlavími, tedy konkrétně vzatopostavením muů a en v kontextu historických souvislostí vztahu společnosti a sportu. Právě tato skutečnost je zejména v anglosaském světědůleitým motivem na téma úlohy munosti (maskulinity), či snad lépe řečeno muské dominance ve sportu, kde eny tradičně zůstávají v řadě ohledů spíe v podřízeném postavení vůči muům. Ji samotný tento fakt seodráí prostřednictvím dominantních kulturních idejí v běnémslovníku označujícím hodnocení pohybových aktivit: Správně hozený míčkvitujeme u dítěte pozitivně zabarveným hodnocením hraje to jak chlap, zatímco v opačném případě máme nejčastěji na jazyku pejorativníoznačení hraje to jak holka. Lidé tak v důsledku historicky zakotvenéhoideového a hodnotového soudu o pohybové dovednosti a sportovní zdatnosti přisuzují zpravidla muům výkonově náročné sporty, které jsou naopak pro opravdové eny shledávány jako spíe nepřirozené či nevhodné. I v tomto ohledu se vak neustálý vývoj kulturní ideologie projevuje tím, e je zpochybňován tradiční pohled na přirozenost a enskost na půdě sportu.

V obdobné míře to platí i o třídní, etnické či rasové logice ve sportu, kdy se zejména v naí současné pedagogické praxi má zato, e aktivní sport můe být účinným výchovným nástrojem pro utváření pozitivních charakterových rysů. Vzdor skutečnosti, e sport je s dominantníkulturou a ideologickým systémem provázán v různých, mnohdy protichůdně působících vztazích a závislostech. Síla daného a z globálního pohledu rozrůzněného kulturního prostředí je natolik silná, e lze jen s velkými obtíemi jednoznačně zobecňovat zdroje, projevy a důsledky fungování sportu ve společnosti.

Sport je provázán s důleitými oblastmi ivota společnosti. Rodina tak mnohdy přizpůsobuje svůj ivotní rytmus tréninkovému a hracímu programu svých členů a sledování sportovních televizních událostí můe naopak naruit či přímo rozvrátit rodinný ivot. A nebo společnésportování členů rodiny můe vzájemné vztahy posílit a udělit jim novou, jinde a jinak netuenou socializační dimenzi. Vztah sportu a ekonomiky odráí 12 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU rostoucí obrovský příliv peněz do vrcholového výkonnostního sportu zejména v bohatých zemích. Výstavba velkolepých sportovních arén, nemalé náklady na sportovní výbavu a výstroj, sportovní sponzoring, sportovní sázky a zejména obrovské a rostoucí příjmy sportovních hvězd jsou fenoménem neodmyslitelně náleejícím k realitě naí kulturní sféry. Nadnárodní korporace sponzorují olympijské hry ve snaze asociovatprodukt jako kupř. Coca-Cola či Nike s konzumním stylem spotřebníspolečnosti, kde sportovní podívaná funguje jako zábava a vzruení a odbytová základna pro lepí prodej globálně distribuovaných výrobků. Stejně i svět sportu a masových médií umocňuje kulturně zakotvené aideologicky zaměřené působení sportu jako formy zábavy a tvorby globálně přejímaných spotřebních hodnot.

Na půdě politiky pak sport mnohdy vyvolává asociace s pocitynárodního sebevědomí a státní identity, v mnoha zemích jsou pak sportovní úspěchy vyuívány či zneuívány ke zvýení renomé v globálníchpolitických vztazích. Sport hraje nezastupitelnou úlohu i na půdě výchovy a vzdělání, kdy se stal integrální součástí kolního ivota pro stamiliony studentů v soudobém světě. A to jak v rámci výuky tělesné výchovy, tak na kolbitích středokolských a vysokokolských soutěí, přeborů a závodů.

Vzájemné vztahy sportu a náboenství upozorňují na mnohdyrozporuplný postoj jednotlivých náboenství k pohybovým aktivitám a sportu obecně, na úlohu církví při sponzorování sportovních aktivit či namnohdy spornou deklarativní náboenskou motivaci vrcholných sportovních výkonů.

Kořeny prakticky zaměřených mylenkových impulzů sociologiesportu zpravidla vycházejí z běných kadodenních potřeb sportu, nikoli z obecných teoretických východisek samotné sociologie. Sociologickyladěné práce tak v naem kulturním prostředí mnohdy vznikají zejména na půdě kinantropologie či kineziologie (nauka zkoumající pohybové projevy člověka) či vědy o sportu ne na půdě sociologie. Pro českou vědu to platí snad dvojnásob. Ta, stejně jako kupř. anglosaská produkce, upřednostňuje spíe praktické výzkumné či vzdělávací projektyzaměřené na motorickou výuku, fyziologii cvičení a tělesný výkonnostní trénink před zkoumáním historických, sociálních či filozofických aspektů vztahu sportu a společnosti.

SPORT: SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ FENOMÉN 13


1.2 Historické ohlédnutí

Sport je sociálně konstruovaný fenomén, je aktivitou vznikající avyvíjející se ve vzájemném souití lidí. Byl tedy historicky vzato utvářen

v rámci kulturně podmíněných sociálních vztahů. Jako takový mánezastupitelné a nesmírně ilustrativní sociální, politické a ekonomické znaky.

V tomto smyslu si můeme poloit sumu sociologicky relevantníchotázek týkajících se společenské podmíněnosti jednotlivých sportovníchaktivit, jejich forem organizace, smysluplnosti, poslání a očekávání. Přitom

i na půdě sportu platí ono časem prověřené a tedy moudré rčení: Časy

se mění. Sport jako sociálně-kulturní jev se mění v kontextu místa

a času. Jeho základní rys vak stále přeívá: Radost ze zdravého pohybu

čelící civilizačním nástrahám kadodennosti. Připomeňme si na tomto

místě tedy alespoň ty klíčové okamiky, se kterými se sport v historicky

probádaném období, počínaje starověkými olympijskými hrami, potkal:

Období před naím letopočtem

776 Archaistické období Olympijských her. Běecké závody.

708 Pětiboj, zápas, box, koňské dostihy.

600 Spojení atletické přípravy a vzdělání. Heslo: Ve zdravém tělezdravý duch. Soutěe cílící k dokonalosti, cti a slávě.

576 Sparta: Specializovaný sportovní trénink vedený trenéry. Atletika

se stává součástí vojenského výcviku.

468 Počátek zlatého věku starověkých olympijských her.

400 Hellada: Účelová výstavba sportovních stadionů. Plněprofesionalizovaní atleti jsou odměňováni formou pravidelné mzdy zobecních zdrojů.

338 Počátek úpadu starověkých olympijských her.

Období naeho letopočtu

393 Křesantí Římané zakazují vekeré pohanské slavnosti, včetně

olympijských her.

900 Evropa: Jezdecké sporty. Rytířské turnaje.

1000 Japonsko: Míčové hry, zřejmě převzaté z Číny. Sumo.

1100 Německo: Turnaje s celkovou účastí a 40 000 rytířů.

1150 Anglie: Soutěe v lukostřelbě.

1400 Evropa (zejména Francie): Turnaje spojené s jezdeckými závody,

ermířské souboje.

14 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU


1450 Skotsko: Rané formy golfu a hokeje.

1500 Evropa: Pořádání mezinárodních rytířských turnajů spojených se

soutěemi v lukostřelbě a ermu.

1555 Evropa: Míčové hry.

1570 Japonsko: Polovojenské sporty. Jezdectví. Lukostřelba. erm. Hod

otěpem. Střelba. Bojová umění, zejména soutěení v ji jitsu.

1600 Evropa: tvanice lovné zvěře. Zápasy psů, medvědů, kohoutů.

Růst sázek. Venkovské dostihy.

1787 Anglie: Zaloení prvního kriketového klubu Marylebone.

1800 Anglie: Dostihy na vyhrazených oplocených závoditích.

1836 Japonsko: Vzpírání.

1858 Spojené státy americké: Zaloení Národní asociace baseballových hráčů (NABP). 1862 Čechy: Zaloení tělovýchovné organizace Sokol. 1862 Slovensko: Zaloení Bratislavského veslařského spolku. 1863 Anglie: Kopaná a ragby se rozdělují do zvlátních sportovníchfederací. 1867 Anglie: Vytvoření institucionalizované základny pro box. 1869 Čechy: Tělocvičný spolek paní a dívek praských. 1870 Evropa, Severní Amerika, Japonsko: Racionalizace sportu. Rozvoj

tréninkových metod, růst organizovanosti jednotlivýchsportovních odvětví (zejména cyklistika, veslování, lyování atd.).Americký fotbal se odděluje od ragby. 1880 Spojené státy americké, Evropa: Veobecná posedlostcyklistickou vání. 1882 Čechy: I. Sokolský slet v Praze. 1896 Řecko: Zaloena novodobá tradice pravidelného pořádáníolymijských her.

1928 Účast en na atletických olympijských soutěích.

1931 Dělnické olympijské soutěe ve Vídni za účasti 8 000 účastníků.

1936 Černý atlet Jesse Owens získává čtyři zlaté medaile nanacistické olympiádě v Berlíně.

1964 Jiní Afrika vyloučena z účasti na olympijských hrách pro svůjrasistický systém apartheidu. 1994 Alírská atletka Hassiba Bourghiba získala na OH zlatou medaili

a stala se symbolem boje proti útlaku en v islámském světě. 1995 Nelson Mandela po vítězství Jiní Afriky ve Světovém poháru vragby symbolicky vyjádřil touhu po harmonickém multikulturním

a multirasovém souití.

SPORT: SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ FENOMÉN 15


1998 Vítězství Francie na světovém mistrovství ve fotbalu bylosymbolizováno jako výraz soudrnosti multietnického souití francouzské

občanské společnosti.

2008 Problematizace volby OH v Pekingu.

Období dynamického rozvoje sportu bylo charakterizováno řadou dalích amatérských a profesionálních událostí. Zejména v meziválečném období dochází k silnému rozmachu výstavby veřejných a univerzitních sportovních zařízení. Trenérství se stává ve světě stále důleitějí aproracovanějí součástí sportovní přípravy. Dochází tak postupně kposilování vlivu trenérů, managerů, vlastníků klubů a administrativních pracovníků na úkor motivačních a rozhodovacích nástrojů samotných výkonných sportovců.

Úsilí o vítězství a rekordní výkon přináí i první náznaky uívánívýkonnostně podpůrných prostředků. Herní a soutění pravidla sepostupně mezinárodně ujednocují, sponzorské organizace statisticky sledují výsledky a rekordní výkony a komentátoři v rozhlase a televizi a novináři postupně vyuívají svůj talent ke zvýení emotivní přitalivostisportovních událostí. Stručně řečeno, společenský vývoj od dvacátých letminulého století v kontextu sociálně-kulturního vývoje vyústil do dnenípodoby dominantních forem sportu: 1. Sekularismus: Dnení sport není v ádné podobě přímo odvozován

od náboenské víry. Je zdrojem rozptýlení a zábavy, nikolibohoslubou. Sport je zacílen na osobní prospěch, ne k usmíření bostev.Ztělesňuje bezprostřednost materiálního světa, nikoli mysticismusnadřirozeného. 2. Rovnostářství: Dominantní formy dneních sportů jsou zaloeny na

mylence rovnosti přístupů nezávislého na osobním původu čisociálním zázemí, kdy vichni účastníci sportovní události čelí stejným

soutěním podmínkám a to bez ohledu na to, kdo jsou a odkudpocházejí. 3. Specializace: Soudobý sport ovládá účast speciálně připravovaných

atletů, kteří se věnují tréninku v jednom sportu s výhledem na účast

v konkrétním zápase, závodě či sportovní události. Odliují se takmírou svého sportovního mistrovství a dosahováním vítězství arekordních výkonů. Nezbytnou součástí sportovní účasti je sofistikovaná

sportovní výzbroj a výbava, včetně speciální obuvi a oblečení. 16 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU Racionalizace: Sport dnes sestává ze souboru pravidel a taktických

plánů zaměřených na specifické cíle vytýčené sportovcům. Pravidla

dále zahrnují principy pouívání sportovních zařízení, nářadí, herní

techniky a podmínky účasti. Strategie je nastavena k racionálníkontrole tréninkových metod, které zpětně ovlivňují zkuenost sportovní

účasti a hodnocení borců. 5. Byrokratizace: Současné formy sportu jsou silně ovládánybyrokratickým principem účelnosti a účinnosti správy a výkonu organizace

a to jak na místní, tak na národní a mezinárodní úrovni. Lidé pracující

ve sportovních grémiích kontrolují a sankcionují chování sportovců,

týmů a událostí. Vytvářejí a prosazují pravidla, organizují sportovní

události a stvrzují rekordní výkony. 6. Kvantifikace: Hlavní sportovní odvětví současnosti se vyznačujíspoustou měření a statistickým vedením záznamů o výkonech a výsledcích.

Ve, co lze vyjádřit v čase, vzdálenosti či skóre je měřeno azaznamenáno. Standardy dosaených údajů jsou vyjádřeny v měřitelných

porovnatelných kategoriích a statistické údaje slouí jako důkazdosaených výsledků. 7. Záznam nejlepích výsledků: Dnení výkonnostní sport je zaměřen

zejména na utváření a překonávání rekordů. Výkony jsouporovnávány v řádu posloupnosti jednotlivých sportovních událostí a jsouzveřejňovány na individuální, týmové, ligové, místní, státní, národní

a kontinentální úrovni. Přirozeně nejdůleitějí a nejsledovanějí jsou

světové a olympijské rekordy. K povaze dneního výkonnostníhoprofesionálního sportu náleí i zveřejňování rekordních finančníchčástek za výkony či týmové přestupy borců elitních sportů. Není bezzajímavosti, e nai v zahraničí působící hokejisté a fotbalisté patří čas

od času k rekordmanům právě v tomto směru.

Vcelku tedy můeme konstatovat, e soudobý výkonnostní vrcholový sport je charakterizován důrazem na kvantifikaci: Ve, co můe býtdefinováno v dimenzích času, vzdálenosti, výsledku či skóre, je měřeno azaznamenáno: Stopky hrají ve sportu klíčovou úlohu.

Sport nikdy nebyl tak vudypřítomný jako právě v současnosti. Nikdy nehrál v ivotě lidí v tolika společnostech tak důleitou úlohu jako právě dnes. Nikdy také nebyly pohybové sportovní a herní aktivity tak úzce provázány s tvorbou zisku, procesem socializace, patriotismem a osobní kondicí a zdravím. Organizovaný sport se postupně stává kombinací byznysu, zábavy, výchovy, morálního výcviku, technologických aplikací,

SPORT: SOCIÁLNĚ-KULTURNÍ FENOMÉN 17


stvrzením spojení národních a korporačních zájmů. Sport je ale zejména

formou pohybových aktivit reagujících na výzvy fyzického výkonů avzruující zkuenosti, která je svojí jedinečností v jiných sférách ivotanedosaitelná. Vechny tyto základní charakteristiky spolu s dominantními

znaky výkonnostního sportu činí ze sportu nezastupitelný fenomén,důleitý v minulosti, nabývající v nebývalé míře v současnosti na významu

a směřující k novým formálním a funkčním horizontům v budoucnosti.

Nesmíme vak problém sportu zjednoduovat tím, e pustíme zezřetele skutečnost, e ne vechna odvětví a ne vechny formy sportovní účasti vykazují svoji komplexností výe uvedené znaky. Sport se právě svojí kulturní zakotveností v konkrétním sociálním, politickém aekonomickém prostředí mění a rozvíjí vlastní alternativní formy vzhledem k těm právě dominantním. Můeme si tedy být téměř jisti, e následující generace budou stát tváří v tvář změněných sociálním podmínkám a tedy i proměnám převládajících forem sportu (Sekot, 2003, s. 3248).

Sport v souladu s daným kulturním a sociálním prostředím odráílidskou snahu vytvářet a měnit. Pro jedny je tak terčem kritických snah o organizační změnu, pro jiné naopak znamená prostředí, ve kterém se cítí bezpečně, a staví se tak proti jakýmkoliv zásadnějím změnám.

Badatelé, spojeni společným poutem k sociologii sportu, se mnohdy lií jak v předmětném poli vědeckého zájmu, tak teoretickým přístupem ke zkoumané problematice a cíli, které svojí vědeckou činností sledují. Pokud vystupují jako vědečtí specialisté v oboru, mohou vyvolávat nevoli plynoucí z podezření ze zaprodanosti sociologie sportu zájmůmbohatých a mocných. Tedy zejména těch, kteří ovládají vrcholový výkonnostní sport na půdě masové zábavy a ekonomického profitu. Větina světově proslulých sociologických prací se vak sportem jako významnýmsociálním fenoménem zabývá z kritických pozic usilujících o zlepení lidských dimenzí společenského klimatu pro rozvoj masového sportu přístupnému v alternativních formách co největímu počtu lidí bez rozdílu statusu, věku, pohlaví, etnické či rasové příslunosti, světonázorové orientace a kulturní zakotvenosti.

Je vak nepochybné, e výstavba mylenkového potenciálusociologie sportu náleí k neodmyslitelné výbavě naich znalostí o soudobém člověku, společnosti, světě. Ji to přispívá k politické povaze sociologie sportu, která se podílí na utváření obecně přijímaných názorů na sport a jeho úlohy v ivotě jedince a společnosti na počátku třetího tisíciletí. Tím také nezastupitelně roziřuje zorný úhel poučeného pohledu člověka na společnost, svět. 18 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU

*


2. Sport a socializace

2.1 Nezastupitelnost socializačního působení

sportu

Sport se vyvíjí v určitém kulturním klimatu a je výslednicí sociálně podmíněného hodnotového směřování, utváření vzorců činností ajednání. Tato skutečnost můe uvozovat řadu naléhavých otázek: Jakou úlohu hraje sport v ivotě jedince a jakými cestami spoluutváří jeho osobnostní rysy a ivotní styl? Jak lze nahlíet proces sportovníangaovanosti z hlediska ivotního směřování? Co vůbec znamená sport v ivotě moderního člověka, jak se lií jeho vliv v rovině rekreačního avýkonnostního sportu? Jaký osobnostní dopad můe znamenat ukončení sportovní kariéry? Je sport nedílnou a ničím nezastupitelnou součástí rozvojejedince a společnosti? A zejména: Co si obecně můeme představit podpojmem socializace sportem?

Socializace (z lat. socialis = druný, spojenecký) je komplexníproces, v jeho průběhu se člověk jako biologický tvor stává prostřednictvím sociální interakce a komunikace s druhými sociální bytostí schopnou chovat se jako člen určité skupiny či společnosti. (Velký sociologický slovník, 1996, s. 1012) Prakticky z hlediska geneze jedince jde slovy A. Giddense o proces vývoje od stadia bezmocného novorozence a po osobu, která si dobře uvědomuje sebe samu a orientuje se ve své vlastní kultuře. Formuje tím i povědomí o sobě samém a o významu a smyslu ivotního směřování. Nejde přitom o jednosměrný proces vlivu sociálního prostředí na formování jedince, je interaktivním procesem,prostřednictvím kterého kontaktujeme ostatní, syntetizujeme tok informací autváříme tak rozhodovací proces modelující nae vlastní ivoty a sociální svět kolem nás. Socializace vak není pouhým kulturnímprogramováním, během něho kupříkladu dítě vstřebává vlivy, s nimi přichází do styku. Kadý jedinec má toti určité potřeby a nároky, jimiprostřednictvím zpětné socializace ovlivňuje chování těch, kteří se o něho starají a socializačně tak působí. Zpětná socializace tedy popisuje situaci, kdy

SPORT A SOCIALIZACE 19


ti, kteří ovlivňují druhé, jsou jimi zpětně socializováni: Děti dnesvíceméně běně uvědoměle ovlivňují rodiče ve formách trávení volného času,

stravovacích návycích, spotřebních vzorech, nákupních zvyklostech,technických dovednostech, vyuívání komunikačních technologií. Přitomtakovéto socializační účinky jsou umocňovány zejména ve společnostech

procházejících rychlými sociálními a kulturními změnami. Právě v těchto

situacích mladá generace učí starí novým zvykům a osvojování sinových hodnot. Rovina volnočasových sportovních aktivit v této souvislosti

přináí stále nové podněty právě pro tento druh socializace.

Moderní medicína i společenské vědy dnes berou na vědomí, elidský vývoj nutno studovat jak z biologické, tak behaviorální perspektivy. V současnosti se oba zdroje lidské podstaty vnímají jako vzájemnězávislé. V tradičních společnostech jsou stadia ivotního cyklu kontrolována rodinou, kmenem nebo společností jako celkem. V současnýchurbánních a industriálních společnostech není tento proces tak jasný. Opozornost jedince soutěí různé a často protichůdné zdroje informací sahající od rodiny, koly, přes vrstevníky a k zájmovým skupinám. Je evidentní, e význačné postavení mezi těmito soupeřícími zdroji informací na poli vrcholového divácky atraktivnícho sportu mají masová média.

Termín socializace je nesporně velice iroký. Je to nálepka prokomlexní, dlouhodobý a multidimenzionální soubor komunikativníchinterakcí mezi jednotlivcem a ostatními členy společnosti, které vyúsují v připravenost jedince k ivotu v sociokulturním prostředí (Defleur a Ballová-Rokeachová, 1996, s. 217). Z individuální perspektivy nássocializace vybavuje schopností komunikovat, myslet, řeit problémy při pouití postupů obvyklých v dané společnosti a hlavně se osobně aneoakovatelně přizpůsobovat prostředí, ve kterém ijeme. Ze zorného úhlu společnosti pak jde primárně o vytváření konformních postojů, díky nim lze dosáhnout sociálního řádu, předvídatelnosti a kontinuity.

Referenční rámec kategorie socializace upozorňuje i na relevantníkategorii resocializace, která označuje stav opoutění původních vzorů chování a přijímání nových vzorů, jako součásti zásadních ivotních změn v ivotě jedince (Schaefer, Lamm, 1995, s. 610). Svět sportu nabízí nesporně řadu přímo učebnicových příkladů resocializace, kdy kupříkladu vrcholový sportovec po skončení oslnivé kariéry postupně přivyká standardnímu rytmu běného občanského ivota. Resocializací můeme ilustrovat i procesy přizpůsobování novému kulturnímu prostředí,hodnotovému směřování či hernímu stylu v případech sportovní migrace na mezinárodní úrovni. 20 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU

Antropologové pouívají termín enkulturace a odkazují tím naproces učení, zvnitřňování vech aspektů své kultury. Tedy nejen lidských zvyků a tradic, ale i jazyka, uívání materiálních artefaktů, společných přesvědčení, legend, mýtů a společného folkloru.

Socializace je procesem osvojování si sociálních rolí (chování, které se od nás v dané situaci v souladu se zaujímáním sociální poziceočekává) a vzájemné interakce s okolním světem. Formuje povědomí o sobě samém a o významu a smyslu ivotního směřování. Socializace vak není jednosměrným procesem vlivu sociálního prostředí na formováníjedince. Je interaktivním procesem, prostřednictvím kterého kontaktujeme ostatní, syntetizujeme tok informací a utváříme rozhodovací procesmodelující nae vlastní ivoty a sociální svět kolem nás. Anticipujícísocializace je tak procesem, jím si jedinec vstřícně osvojuje normativní a hodnotový systém a vzorce chování a napodobuje chování a verbální projevy členů skupiny, fungující jako míra hodnocení vlastního chování, postojů, aspirací, ivotního způsobu, ambicí, zjevu apod. Mladý sportovní nadenec se tak můe vztahovat svými aspiracemi a záměrně utvářeným osobním image k trenérovi či referenční skupině sportovních hvězd.

Konkrétní definiční vymezení procesu socializace mají přirozeně vkontextu plurality teoretických přístupů mnoho podob. A ji vymezujeme socializaci jako proces, ve kterém se pluralita jedinců stává konformní vůči standardům hodnotové orientace, nebo ji chápeme jako cílené úsilí zformovat bytost, která se bude i o samotě chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem ostatních členů skupiny (Keller, 1992, s. 32), vdy je zřejmé, e bez jejího uspokojivého průběhu zůstávají individua neschopna vstupovat do běných interakcí s druhými členy skupiny. V takovémto případě vzniká úrodná půda pro vznik sociálně naruených jedinců,neschopných respektovat nejenom očekávané role, nýbr i základní normy běného souití a stát se tak integrovaným prvkem kolektivních akcí.

Socializace není jednorázovou, společensky separovanou akcí, aleceloivotním procesem počínajícím vtěpováním základních ivotníchhodnot, přes utváření pevných sociálních vztahů a k přejímání novýchivotních vzorů v kontextu zásadního ivotního přechodu. Společnost bez socializace není schopna předat své základní normy a hodnoty následující generaci a postupně se rozpadá. Přitom je třeba zdůraznit, e socializace vytváří spojení mezi jednotlivými generacemi. Narození dítěte přináí změnu do ivota rodičů, kteří tak zpětně získávají nové zkuenosti.Stejně je třeba připomenout problematičnost socializačního procesu zpohledu jeho důsledků. Ty vyplývají z rozmanitosti stávajících kulturních

SPORT A SOCIALIZACE 21


hodnot a z existujících sociálních nerovností. Například v procesusocializace prostřednictvím cílené výchovy a kvalitního vzdělávání včetně

sportovní přípravy mají anci děti středních vrstev získávat v rodině dobré

základy pro ivot, které se pak v pozdějím studiu a profesi uplatní

jako výhoda oproti intelektuálně a pohybově stejně disponovanýmdětem z rodin sociálně slabých.

Nejúeji je s procesem socializace spjata rodina. Rodiče zpravidla v rámci vlastních norem a hodnot usilují, aby se jejich dítě stalosamostatnou suverénní bytostí. V počátečních stadiích si právě zde jedinecosvojuje svoji příslunost k pohlaví ve smyslu přiměřeného chování, postojů a aktivit hochů a dívek. U chlapců se tak zpravidla očekává z hlediska vztahu ke sportu nesmírně důleitá maskulinní tvrdost, u dívek pak spíe něnost a poddajnost. Hoi si mnohdy získávají vysoký osobní kredit na základě svých atletických schopností a sportovních dovedností,chladnokrevnosti a vytrvalosti. Děvčata odvozují svoje uznání a popularitu spíe díky svým sociálním dovednostem a kolnímu prospěchu (Schaefer, Lamm, 1995, s. 107). Obecně vzato se ukazuje, e participace dětí amládee na sportovních aktivitách je ovlivňována dostupností příleitostí, podporou rodinných přísluníků, kamarádů, názorových vůdců aivotních vzorů, nejblií komunitou a konečně i vnímavostí potencionálního dětského účastníka sportovních aktivit.

I kdy se individuální představy o sportování dětí v rovině příslunosti k pohlaví mohou v závislosti na sociální příslunosti a celkové úrovnirodiny liit, existuje do určité míry veobecný vzor charakteristický pro nai kulturní sféru. Dívky tak nejsou od sportovních her sice vysloveně zrazovány, ale jejich čas pro hry a sportovní činnost je autoritouvětinou více usměrňována a kontrolována ne v případě chlapců. Kdykuříkladu desetileté děvče ádá své rodiče o povolení ke hře, můeme na základě generované běné zkuenosti uslyet omezující repliky typu: Hraj si v blízkosti domu, s kamarády, které znám, neupiň se, dej na sebe pozor, buď opatrná, vra se domů včas. Tato psychologicky silně dimenzovaná forma podmíněného povolení neovlivňuje pouze vývoj sportovních dovedností malých dívek, ale navíc můe sociologicky vzato i omezovat povahu her a neformálních sportovních činnostísdílených s přáteli v pozdějím věku.

Chlapci nejsou zpravidla vystaveni takto silné rodičovské kontrole. Do světa fyzické dovednosti a sportovních her pronikají obvykle ji vpoměrně mladém předkolním věku. S přibývajícími léty roste i jejich důvěra v monosti výhod organizovaného výkonnostního sportu jako zdroje

22 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU


osobního uspokojení a kreditu či dokonce profesní aspirace. Sport je

v případě hochů obecně chápán jako nedílná součást vývoje dozrávání

v mue. U dívek se výraznějí úloha sportu v procesu osobnostního zrání

zpravidla nepředpokládá. Tato skutečnost se aktualizuje zejménasocializačním procesem v období adolescence.

Zajímavé informace o socializačních důsledcích aktivního sportování různé úrovně přináí zejména americká sociologie. Řada pracítematizujících postavení sportu v socializačním procesu se odvíjí od teorie rolí inspirovanou funkcionalistickou teorií a dále teorií odcizeníprezentovanou převáně teoretiky konfliktu. Jde o přístupy zkoumající nesmírně zajímavou problematiku utváření rasových, třídních a genderových postojů (J. Harry), vztah socializace a sportovních subkultur (B. Beal, P. Donnelly, K. Young, A. Klein, B. Wheaton, A. Tomlinson), vývojpopularity jednotlivých sportů mezi mládeí (E. C. Devereux), monosti a meze středokolského výkonnostního sportu (N. Fejgin, P. Farrell) avysokokolského vrcholového sportu (M. Sperber, E. Blinde) či kontroverzní otázky týkající se postavení en ve sportu v kontextuantihomosexuálních postojů společnosti (E. Cashmor, J. Harry). Trvalým protoezřejmě stále oehavým tématem je zkoumání vztahu rasy, etnika a sportu (G. L. González, A. S. Evans jr.) a celkově stále frekventovanějí analýza socializačních aspektů vztahů sportu a deviantního chování (J. Coakley, R. Hughes, E. E. Snyder, H. L. Nixon II). Významný editorský vkladsystematickému úsilí prezentace výzkumných závěrů dokládajících aktuální problémy vztahu sportu a společnosti je tak třeba připsat A. Yiannakisovi a M. J. Melnickovi (Yiannakis, Melnick, eds., 2001) a britským badatelům a esejistům E. Cashmorovi a J. Maguirovi (Cashmor, 2000, Maguire, 2005).

Socializační aspekty na půdě sportu odráejí i stimulující význam uznání a obdivu okolí ke sportovním výkonům dospívajících anezbytnost udrování kreditu výkonnostního sportovce pro posílení vlastnísebedůvěry a pozitivní odezvy okolí. Prakticky orientovaná sociologie sportu tak dochází k závěru, e orientace na sportovní činnost u dětí a mládee je posilována pocitem jejího individualizovaného významu v prostředí soutěivého ducha moderní společnosti významněji u hochů ne udívek. Mění se dále v čase, v závislosti na míře příleitostí a povaze kontaktů s okolním světem. Znovu se tak potvrzuje významný vliv daného dobově podmíněného kulturního kontextu motivů a dopadů sportu nasocializační procesy (Coakley, 2001, s. 8593) či postavení en ve sportovní aréně (Cashmor, 2000, s. 163188). Názory studentů FakultysportovSPORT A SOCIALIZACE 23


ních studií Masarykovy univerzity v Brně pak do kategorie názorůsubsumovaných do otázky co mi sport dal řadí nejčastěji socializačněvýznamné hodnoty monost někam se pevně začlenit, něco dokázat,

systematicky o něco usilovat, schopnost tvrdě pracovat, býtsamostatný, upevňovat pevná přátelská pouta, nalézt budoucí profesní

uplatnění, respektovat princip fair play. A to na účet ztrát trpcepociovaných z pohledu běných standardů proívání volného času, kusu

dětství, pravidelného rodinného ivota, monosti systematického

studia či iluze o vrcholovém elitním sportu (Archiv FSpS MU).

Téma sport a socializace aktualizuje i nesmírně zajímavouproblematiku sportovního důchodu, tedy odchodu zejména vrcholovýchvýkonnostních sportovců z arény sportu či dokonce z olympu sportovní slávy. Obecně se předpokládá, e ukončení specializované sportovní činnosti nemusí jetě znamenat příkré přeruení sportovní aktivity, která můe pokračovat na půdě méně náročných sportovních činností, včetně rolí trenérských, organizačních a podnikatelských. Oputění sportovní kariéry bývá mnohdy součástí procesů vyvolaných změnou koly, profesníangaovaností, vstupem do manelství, změnou bydlitě či narozením dítěte. Socializační problémy související s ukončením sportovní činnosti se umocňují v případech zranění a zejména tehdy, kdy sport je zceladominantní ivotní orientací a jeho ztráta není nahrazena odpovídajícíodlinou profesní kariérou a novým sociálním prostředím. V naemsportovním prostředí tak můeme uvést na jedné straně případ celoivotní sportovní vrcholné angaovanosti hokejového reprezentanta, trenéra a významného představitele českého hokeje Karla Guta či lehkoatletické reprezentantky a úspěné trenérky mladých běkyň JarmilyKratochvílové či slibně se rýsující organizační působení olympijské vítězky běhu na lyích Kateřiny Neumanové. Na druhé straně pak lze prezentovatsocializačně problematický proces zlomu ivotní kariéry v okamikuukončení sportovní dráhy bývalých vynikajících cyklistů Jana Veselého a Jana Smolíka či vodáckého mistra světa J. Kozáka.

Jednostranná sportovní identifikace tak tvoří jeden z důleitýchlimitujících dopadů socializace a můe se stát zdrojem ivotních zklamání, nejistoty, dezintegrace a neschopnosti navazovat smysluplné sociální a osobní kontakty. Naopak promylené rozhodnutí ukončit aktivnísoutění sportovní kariéru spojené s úsilím získat celoivotně orientovanou profesi je usnadňováno i schopností realisticky posoudit své sportovní dovednosti s výhledem na vyí úroveň výkonností soutěivosti. Jsou vak známy případy sportovců, kteří po ukončení organizované výkon- 24 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU nostní sportovní kariéry nalézali jen nesnadno dalí přiměřené formy sportovního vyití, jejich ztráta vdy nepochybně znamená zásadní změnu ivotního stylu.

Sociologicky a psychologicky nesmírně zajímavá a podnětnáproblematika odchodu do sportovního důchodu má řadu osobnostně důleitých stránek, projevů a důsledků. Plně souhlasíme s výzkumně podloeným názorem amerických badatelů, e pokud aktivní sportovní kariéraroziřuje běný rámec osobnostní identity, akcentuje míru ivotníchzkueností, akceleruje bohatost a dynamiku mezilidských vztahů a umocňuje materiální poitky, je proces odchodu ze sportovní scénypravděpodobně hladký. Obtíe ale zpravidla nastávají, kdy sportovec svým zúeným ivotním obzorem pouze na oblast vrcholového výkonnostních sportu omezuje svoji schopnost a ochotu ít a seberealizovat se mimosubkulturu elitního sportu, tedy v běném ivotě soutěivosti na poli práce (Murphy et al., 1996, 239246).

Zajímavý příspěvek hlubího vhledu do socializačně významnéhoobdobí ukončení kariér globálně zářících sportovních hvězd tvoří obraz bývalých vrcholových sportovců na oficiálních internetovýchprezentacích. Cestou popisu této stále populárnějí virtuální formy představení sedmi skutečných sportovních globálních celebrit se analýzou rolových modelů dobírá k základnímu poselství jednotlivých prezentací: Bývalý sportovec tělem i duí, co nezapomněl na své okolí. (Andre Agassi), Nejen tenistka. (Barbara Schettová), Klidný ústup ze slávy? (JanUlrich), Národní hrdinka. (Janica Kostelničová), Síla, póza a příklad na půdě amerického fotbalu. (Jerome Bettis), Není čas otáčet se zpět. (Kim Clijstersová), Velký příběh. (Lance Armstrong). A shrnuje: Zdá se, e sportovci vyuívají získaného sportovního kapitálu pro podporu a iniciaci dalích aktivit. Tento kapitál pramení právě z jejich úspěchů a ekonomické podpory, které daly vzniknout jejich obrazu hvězd. S tímto je pevně spojen dalí zájem sponzorů a profesionalizovanýchsportovních organizací, týmů. (Svoboda, 2007, s. 74) Hlubí vhled doproblematiky tvorby image a resocializace sportovních ikon je v daném případě i cenným příspěvkem k mediální prezentaci sportu, který je tak výrazně ilustrován jako sociální produkt.

Je přirozené, e představy o důsledcích aktivní sportovní činnosti se různí v souladu s odlinostmi jednotlivých kulturních prostředí. Teze o významném vlivu sportovní činnosti na utváření povahových rysůjedince je vak obecně přijímána téměř bez výhrad. Ti, kteří v tomto ohledu sdílejí mýtus o sportu jako nástroji pozitivní tvorby charakteru, jsou

SPORT A SOCIALIZACE 25


pak spíe nakloněni podporovat své děti v aktivní účasti na sportovních

programech, kdy s ničím nepodloenou jistotou věří, e bez sportovní

zkuenosti by ivot neprobíhal ve své moné plnosti a bohatosti.(Mathisen, 2002, s. 22)

Tato forma logiky utváření charakteru je pak zpravidla rozhodovací bází pro motivaci a povzbuzování dětí pro sportovní aktivity a je izákladnou vytváření fondů sportovních programů, budování sportovníchzařízení a sponzorování akcí, jako jsou třeba i olympijské hry. Výzkumnézávěry větiny sociologických etření zkoumajících vztah sportovní účasti a osobnostních rysů jedince vak zpravidla naráejí na obtínost utváření obecně ilustrativních závěrů. Vrcholový sport toti působí na svojenositele v nestejné míře a není dále natolik jedinečný a nezastupitelný, aby nemohl být z hlediska socializačních dopadů kompenzován i jinak.Shrnutí závěrů iroké plejády prací vztahujících se k socializačním účinkům sportu tak dovoluje vyslovit i následující hypotézy: 1. Sport je natolik programově a situačně rozrůzněn, e nabízí i různost

zkueností odráejících se ve variabilitě socializačních procesů.

2. Lidé rozhodující se pro aktivní sportovní činnost jsou ji svojipovahou zpravidla odliní od nesportujících, a proto je nesmírně obtíné

abstrahovat právě ty charakterové rysy, které jsou budovány primárně

sportovní činností.

3. Sportovní aktivity jsou různě hodnoceny různými účastníky a tedy

stejné sportovní programy mají pluralitou účastníků nestejnýhodnototvorný a hodnotící výměr. Proto i praktické dopady sportovní

činnosti na kadodenní ivot svých nositelů se v souladu s jejich

osobnostním naturelem různí.

4. Význam, průběh a dopad sportovní zkuenosti se v průběhuosobnostního zrání mění zejména v konfrontaci se sílícím vlivem nabývání

ivotních zkueností.

5. Je v povaze socializace, e i hodnototvorný význam aktivního sportu

je odvozován z osobnostně proívaných sociálních vztahů a jespoluutvářen i sociálními a kulturními kontexty sportovní participace.

6. Srovnatelné socializační rysy na půdě sportu je moné nacházet i na

půdě jiných aktivit. Proto jedinci sportovně pasivní mohou nalézat

jiné formy socializačně přínosných hodnotných činností, ne které

nabízí sport. 26 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU

Komparační studie zkoumající skupiny sportovců s nesportovci v souladu s výe uvedenými závěry nedoly proto k příslunýmprokazatelným odliujícím socializačním charakteristikám. J. Coakley se proto domnívá, e sport se z hlediska socializačních účinků projevuje zejména v kontextu:

l Příleitostí prověřovat a rozvíjet vlastní schopnosti a identitu i mimo

rámec sportu.

l Přístupu ke zkuenostem mimo rámec atny a hrací plochy.

l Formování nových vztahů, včetně sféry mimo sport.

l Poučení, jak sportovní zkuenost mono prakticky vyuít i v jiných

oblastech ivota.

l Příleitostí jednat s jedincem jako s komplexní osobností a nikoli jako

jednostranně rozvinutým sportovcem.

l ancí být kompetentní, zodpovědný a uznávaný i mimo úzký rámec

sportu (Coakley, 2001, s. 9293).

Pokud je sportovní činnost uskutečňována na úkor vestrannostiindividuálních příleitostí, znalostí a vědomostí, zkueností a vztahů, pak lze předpokládat negativní socializační důsledky. To jistě nenípřekvapující. Ani negativní ani pozitivní důsledky socializace nesouvisejíautomaticky primárně s aktivním sportem. Víme toti, e celý komplex sportovní zkuenosti je zprostředkován sociálním a kulturním kontextem, vekterém ijeme a jsme jím socializováni. Tedy pouhý fakt, e někdo aktivně sportuje nám jetě pouze neúplně vypovídá o míře sebeuvědoměníjedince, úrovni jeho seberealizace, intenzitě mezilidských vztahů adůleitosti individualizovaných ivotních hodnot. Sport je tedy natolik silně sociálně a kulturně determinovaný jev,e je nesmírně obtínéabstrahovat a porozumět vem pozitivním a negativním faktorům v komplexu takto dynamického socializačního procesu.

Komplexnost problematiky socializace sportem upozorňuje i naskutečnost, e postupná sportovní specializace pěstuje ji v dětechprofesionální přístup. Jinými slovy děti se učí být mnohem více zaujatíkvalitním sportovním výkonem a vidinou vítězství ne principy fair play a radostí z pohybu. Tím spíe, e dnení organizovaný výkonnostní sport zpravidla přitahuje děti oceňující výzvu na cíl zaměřených činností, a to navíc v oblasti záměrně orientované na hodnoty vítězství a vynikajícího výkonu. Sportovní čest je ponechávána spíe do hájemství a kompetencí rozhodčích a trenérů. Radost z pohybu je vyjadřována zejména radostí z dobrého výkonu a vítězství. Děti pak mají na půdě organizovanésporSPORT A SOCIALIZACE 27


tovní činnosti zájem o osobní zapojení do bojové akce, prokázánísportovních dovedností a přesné trefy a stvrzení prohlubujících se přátelských

vztahů. Pozitivní socializační vliv sportovních aktivit je pak v tomto

smyslu obecně vzato umocňován:

1. Akční atraktivností herních pravidel.

2. Změnami herních pravidel v souladu s poadavky na zvyování účasti

kadého hráče. 3. Zvyováním herního skóre prostřednictvím atraktivnosti herníchsituací. 4. Směřováním herních pravidel jako příleitosti k naplňování osobní

výzvy. 5. Organizováním týmů a her s ohledem na upevňování mnohačetných

forem přátelských vazeb přesahujících arénu sportu (Coakley, 1987,

s. 4360).

Sport hraje výraznou úlohu při utváření společnosti v mnohaoblastech světa. Ovlivňuje ivot kolem nás a pro mnohé i ivot v nás. Nejsme vak schopni dostatečně přesně postihnout odliitelný dopad sportovní a nesportovní socializační zkuenosti na celkovou úroveň ivota jedince a společnosti, na povahu mezilidských vztahů a charakter dané kultury. Fungování sportu můeme a musíme zkoumat pouze v určitémsociálním a kulturním kontextu. V centru sociologického zájmu je zpravidla získávání validních informací o názorech sportovců, povaze sociálních charakteristik světa sportu a jeho dopadu na ideologické, politické a ekonomické záleitosti. Sport je spíe místem socializační zkuenosti ne zdrojem odliujících socializačních výsledků. Sport sám o sobě není příčinou zvlátních změn v povahových rysech, postojích a chování.Působí vdy v součinnosti s vlivy specifik daného sociálního a kulturního prostředí v irím kontextu socializačních procesů.

2.2 Socializace: vrcholový sport versus rekreační

sport

Nae úvahy nad vztahem sportu a socializace nutno ozvlátnit iskutečností, e různé sportovní oblasti a disciplíny přináejí i různou povahu zkueností a tím i odliný ráz praktických dopadů v ivotě svých nositelů. 28 SOCIOLOGICKÉ PROBLÉMY SPORTU Jistě lze souhlasit s konstatováním, e to, s čím se setkáváme na půdě výkonnostního vrcholového sportu (power and performance model), je zcela odliné od situace v oblasti neorganizovaného zájmovéhokondičního rekreačního sportu (pleasure and participation model). Bude proto uitečné si tyto dvě sféry sportu blíe specifikova



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist