načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Sociální právo České republiky, 2. přepracované vydání – Igor Tomeš

Sociální právo České republiky, 2. přepracované vydání
-7%
sleva

Kniha: Sociální právo České republiky, 2. přepracované vydání
Autor: Igor Tomeš

Stručná charakteristika jednotlivých složek českého sociálního práva. ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  495 Kč 460
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
15,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 49Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Wolters Kluwer ČR
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016
Počet stran: 340
Rozměr: 148x210
Vydání: 2., přepracované vydání
Skupina třídění: Pracovní, sociální, stavební právo. Právo životního prostředí
Jazyk: česky
Datum vydání: 11.02.2016
ISBN: 978-80-7478-941-0
EAN: 9788074789410
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Stručná charakteristika jednotlivých složek českého sociálního práva.

Popis nakladatele

Podnětem k vytvoření publikace se stala diskuse odborníků z pěti vysokoškolských pracovišť - v Praze, Brně, Českých Budějovicích a Hradci Králové - na téma sbližování pracovního práva a práva sociálního zabezpečení, se souvislostmi na zdravotní a školské právo. Tím vzniká nový obor veřejného práva, jehož obsahem je povinná sociální solidarita organizovaná státem s občany, kteří uplatňují svá nezadatelná sociální práva vůči státu a společnosti.

Autoři popisují sociální a právní instituce, které tvoří obsah tohoto nově vznikajícího oboru veřejného práva. Svým systémovým uspořádáním vycházejí z Beveridgova pojetí nezadatelných sociálních práv občanů na zdraví, vzdělání, výdělečnou činnost a sociální pomoc a tomu odpovídajících povinností sociálního státu evropského typu. Sociální právo tak upravuje sociální souvislosti práva na zdraví, vzdělání, výdělečnou činnost v důstojných podmínkách, na sociální podporu a pomoc a na řešení sociální zaostalosti některých částí obyvatelstva. Jedná se o nové pojetí, které nebylo tímto způsobem dosud zpracováno.

Kniha by měla sloužit jako pomůcka při výuce sociálního práva na vysokých, i na středních odborných školách vzdělávajících odborníky v oborech sociální ochrany a zejména při vzdělávání sociálních pracovníků.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Igor Tomeš - další tituly autora:
Obory sociální politiky Obory sociální politiky
Sociální zabezpečení osob migrujúcich mezi státy EU Sociální zabezpečení osob migrujúcich mezi státy EU
 (e-book)
Sociální právo České republiky Sociální právo České republiky
Povinná sociální solidarita Povinná sociální solidarita
 (e-book)
Sociální souvislosti aktivního stáří Sociální souvislosti aktivního stáří
Vzpomínky na 60 let v oboru sociální politiky, správy a práva 1955-2015 Vzpomínky na 60 let v oboru sociální politiky, správy a práva 1955-2015
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

5

Obsah O autorech ............................................ 11

Používané zkratky ....................................... 15

Úvodem k prvnímu vydání ................................. 17

Úvodem k druhému vydání ................................. 21

HLAVA PRVNÍ Pojetí sociálního práva, jeho předmět, systém

a nástroje ............................. 23

§ 1 Pojem a předmět sociálního práva ...................... 23

§ 2 Vývoj, který vedl ke vzniku sociálního práva .............. 25

§ 3 Pojetí sociálního práva ............................... 30

§ 4 Základní mezinárodní východiska soudobého sociálního

práva ČR ......................................... 32

§ 5 Systém sociálního práva ČR ........................... 38

§ 6 Prameny sociálního práva ............................. 41

§ 7 Základní principy sociálního práva ...................... 43

A. Princip rovnosti a zákaz diskriminace ................... 43

B. Důstojnost ....................................... 45

C. Svobody a práva .................................. 46

D. Solidarita ....................................... 47

E. Participace ....................................... 48

§ 8 Nástroje realizace sociálního práva ...................... 48

HLAVA DRUHÁ Právo na vzdělání ...................... 50

§ 1 Dostupnost základního vzdělání ........................ 52

A. Sociální podpora vzdělávacím procesům ................. 52

B. Dostupnost základního a středního vzdělání ............... 54

C. Finanční dostupnost ................................ 55

D. Hygiena ve společném prostředí pro děti a mládež .......... 58

§ 2 Podpora studentů se zdravotním postižením ............... 59

§ 3 Sociální pracovník ve školách a dalších školských zařízeních .. 62 OBSAH H L AVA TŘETÍ Sociální souvislosti práva na zdraví

a zdravotní péči ........................ 66

§ 1 Dostupnost zdravotní péče ............................ 67

§ 2 Ochrana práv pacienta ............................... 74

§ 3 Financování zdravotní péče ............................ 80

§ 4 Sociální práce u poskytovatelů zdravotní péče .............. 84

§ 5 Sociální prostředí klienta zdravotní péče .................. 91

H L AVA ČTVRTÁ Právo na krátkodobé zabezpečení v době

nemoci ............................. 94

§ 1 Nemoc jako nedostatek příjmu ......................... 94

§ 2 Pracovněprávní ochrana při pracovní neschopnosti ......... 96

§ 3 Nemocenské pojištění – krátkodobé dávky v nemoci ......... 97

§ 4 Podpůrčí doba ...................................... 99

§ 5 Zabezpečení při pracovním úrazu ...................... 100

§ 6 Podpora při ošetřování člena rodiny .................... 101

HLAVA PÁTÁ Právní úprava zaměstnanosti ............. 103

§ 1 Právo na práci ..................................... 104

§ 2 Politika zaměstnanosti ............................... 108

A. Osoby dlouhodobě nezaměstnané ..................... 112

B. Osoby se zdravotním postižením ...................... 114

C. Zprostředkování zaměstnání ......................... 116

D. Podpora v nezaměstnanosti.......................... 119

§ 3 Ochrana zaměstnance při skončení pracovního poměru ..... 120

A. Hromadné propouštění ............................. 121

HLAVA ŠESTÁ Sociální rozměr podmínek práce .......... 124

§ 1 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci................... 125

A. Bezpečnost práce ................................. 125

§ 2 Pracovní doba a doba odpočinku ...................... 129

A. Základní výměra pracovní doby ...................... 132

B. Doby odpočinku ................................. 133

C. Práce přesčas .................................... 133

D. Rozvržení pracovní doby ........................... 134

E. Práce v noci ..................................... 134

F. Pracovní pohotovost ............................... 135

G. Přestávka na jídlo a oddech ......................... 136

OBSAH

H. Nepřetržitý odpočinek mezi směnami ................. 137

CH. Nepřetržitý odpočinek v týdnu ...................... 137

§ 3 Dny pracovního klidu ............................... 138

§ 4 Dovolená ......................................... 140

§ 5 Zákaz diskriminace, rovné podmínky ................... 145

§ 6 Sociální aspekty odměňování práce ..................... 146

A. Smluvní princip v odměňování ....................... 146

B. Minimální mzda ................................. 147

C. Zaručená mzda .................................. 148

D. Zákonné příplatky ................................ 149

E. Splatnost a výplata mzdy a platu ...................... 149

F. Z působ a bližší podmínky výplaty mzdy................. 149

G. Srážky z příjmu z pracovněprávních vztahů .............. 150

H. Platební neschopnost zaměstnavatele .................. 150

§ 7 Kolektivní obrana .................................. 152

A. Rada zaměstnanců ................................ 155

§ 8 Ochrana v nadnárodních organizacích .................. 155

HLAVA SEDMÁ Právo občanů na rodinu a ohrožených dětí

na ochranu ..........................156

§ 1 Státní sociální podpora .............................. 158

§ 2 Ochrana a podpora těhotenství a mateřství ............... 161

§ 3 Ochrana a pomoc zanedbávaným dětem ................. 163

§ 4 Sociálně-právní ochrana dětí .......................... 167

§ 5 Trestněprávní ochrana dětí ........................... 170

HLAVA OSMÁ Práva seniorů ......................... 180

§ 1 Geneze společenské ochrany seniorů .................... 180

§ 2 Co je stáří a stárnutí ................................ 182

§ 3 Cíle politiky zaměřené na seniory ...................... 184

§ 4 Právní rámec...................................... 186

§ 5 Organizace a realizace ............................... 188

§ 6 Vybrané systémové otázky............................ 188

HLAVA DEVÁTÁ Dlouhodobé dávky sociálního zabezpečení ...195 § 1 Náhrada či příspěvek k příjmu osobám se zdravotním postižením ........................................ 196

§ 2 Zabezpečení příjmů seniorům ......................... 199


8 OBSAH

A. Základní důchodové pojištění ........................ 199

B. Doplňkové penzijní spoření ......................... 203

§ 3 Ztráta živitele jako úbytek pravidelných příjmů ........... 204

A. Pracovněprávní ochrana ............................ 204

B. Pozůstalostní důchody ............................. 205

C. Doplňkové penzijní spoření ......................... 207

HLAVA DESÁTÁ Péče o dlouhodobě zdravotně postižené

a umírající ......................... 208

§ 1 Péče o dlouhodobě fyzicky postižené .................... 211

§ 2 Péče o dlouhodobě duševně (mentálně) postižené .......... 216

§ 3 Péče o osoby v terminální fázi života .................... 223

HLAVA JEDENÁCTÁ Podpora a pomoc chudým .......... 232

§ 1 Životní a existenční minimum a pomoc v hmotné nouzi ...... 234 § 2 Podpora a pomoc dlouhodobě nezaměstnaným ............ 236

§ 3 Bezdomovectví .................................... 240

§ 4 Sociální bydlení a sociální byty ........................ 246

A. Aktuální situace .................................. 251

B. Sociální bydlení .................................. 252

HLAVA DVANÁCTÁ Podpora a pomoc „zanedbaným“

osobám ......................... 254

§ 1 Závislost na drogách a boj proti distribuci a užívání drog .... 255 § 2 Závislost na alkoholu a úsilí proti alkoholismu ............ 260

§ 3 Závislost na tabáku a boj proti kouření .................. 263

§ 4 Patologické hráčství a úsilí jej omezit ................... 263

§ 5 Prostituce ........................................ 266

§ 6 Péče o vězně před propuštěním na svobodu

a po propuštění .................................... 270

H L AVA TŘINÁCTÁ Menšiny, etnika a cizinci u nás ........ 277

§ 1 Národnostní menšiny ............................... 278

§ 2 Romové .......................................... 283

§ 3 Sociální souvislosti migrace ........................... 300

§ 4 Sociální souvislosti azylu ............................. 307

9

OBSAH

H L AVA ČTRNÁCTÁ Sociální služby ................... 312

§ 1 Systém sociálních služeb ............................. 313

§ 2 Financování ...................................... 318

§ 3 Sociální pracovník .................................. 323

Závěr ............................................... 325

Použitá literatura ....................................... 327

Rejstřík .............................................. 334 HLAVA PRVNÍ Pojetí sociálního práva, jeho předmět, systém a nástroje § 1 Pojem a předmět sociálního práva Jak bylo již v úvodu napsáno, navrhované pojetí sociálního práva vychází z beveridgeovského pojetí sociálních povinností státu vůči svým občanům.

15

Sociální stát evropského typu musí vyvinout úsilí ve prospěch svých občanů v boji proti jejich nevzdělanosti, nemoci, nezaměstnanosti, nouzi a zanedbanosti. K tomu se zavázal ratifi kací světových a evropských úmluv v rámci OSN, MOP, WHO, UNESCO, Rady Evropy (RE) a přijetím práva Evropské unie (EU).

16

To vše se týká i ČR, která je sociálním státem evropského

typu. Přijala na sebe povinnost organizovat veřejnou solidaritu ve prospěch svých nevzdělaných, nemocných, nezaměstnaných a sociálně potřebných občanů a chránit je proti nežádoucímu jednání sociálně zanedbaných občanů. Sociální právo tedy vnímáme jako odvětví veřejného práva, upravující veřejné intervence do soukromoprávních vztahů v zájmu sociální ochrany občanů.

Výklad se bude týkat veřejnoprávního rámce, v němž se budou v praxi

sociální a další pracovníci pohybovat, nikoli soukromého práva. Pracovní smlouva mezi soukromými subjekty je smlouva závazkového práva, má být tedy upravena občanským zákoníkem. To, že je dnes v bývalých komunistických zemích upravena zákoníkem práce, mimo občanský zákoník, je produktem uspořádání předchozího totalitního státu, který byl vlastníkem všech výrobních prostředků a všichni občané byli více či méně jeho zaměstnanci; proto potřeboval jakýsi celospolečenský pracovní řád a zákoník práce tuto funkci plnil. Komunistický stát pracovní smlouvu deklasoval jen 15

BEVERIDGE, W. Pillars of Security. Londýn: Allan and Unwin, 1943. 16

Všechny mezinárodní úmluvy, které ČR ratifikovala, jsou publikované v úředních sbírkách

(Sb. m. s. a Sb.). Úmluvy o lidských právech jsou dostupné na www.mpsv.cz.


24 HLAVA PRVNÍ POJETÍ SOCIÁLNÍHO PRÁVA na „spouštěcí mechanismus“ pracovního poměru. Je načase pracovní smlouvě vrátit její význam tím, že se zařadí mezi ostatní občanskoprávní smlouvy.

Předmětem sociálního práva je veřejná sociální ochrana obyvatelstva. Vychází z pojmu sociální ochrana, který má dvě významové hladiny. V širším významu

17

zahrnuje všechny ostatní pojmy, jako jsou sociální péče (v užším

i širším, původním významu), pracovněprávní ochrana zdraví a bezpečnosti při práci, sociální zabezpečení včetně sociálního pojištění, sociální služby, ochrana sociálního prostředí (sociální ekologie a průmyslová hygiena), zdravotní a sociální prevence a sociálně-zdravotní rehabilitace. Je jím označován soubor všech veřejnoprávních nástrojů, kterými se zabezpečují záměry sociální ochrany, tak jak jsou defi novány v paktech OSN upravujících lidská, osobní a sociální práva, v Evropské sociální chartě a Listině základních práv EU. Označuje systematické úsilí státu jako veřejnoprávního subjektu o zabezpečení povinné sociální solidarity, zejména o (i) sociální začlenění svých občanů a jejich ochranu při výdělečné činnosti, (ii) dostupnost veřejných dávek a služeb a (iii) řešení obtížných životních situací občanů, které vedou k ekonomické nebo sociální nouzi, jejich vyloučenosti ze standardních sociálních procesů a které občané nejsou schopni řešit vlastními silami nebo silami své rodiny či sousedskou výpomocí. Tímto úsilím stát zajišťuje nezadatelná občanská práva na práci a spravedlivou odměnu za ni, na důstojné pracovní podmínky, na rodinu a výchovu svých dětí, na svobodný a důstojný život a na důstojné životní minimum.

V užším pojetí

18

sociální ochrana zahrnuje dostupnost kvalitní zdravotní

péče, obligatorní systémy sociálního pojištění (zdravotní, úrazové, nemocenské a důchodové) a státního zaopatření (státní sociální podpora a zabezpečení pro státní zaměstnance) a fakultativní systémy sociální péče (podpora v hmotné nouzi a sociální služby).

Sociální právo vychází ze širšího pojetí sociální ochrany a upravuje všechny důležité podmínky vzdělání, zdraví, práce a života občanů regulací (i) pracovních a životních podmínek, tj. veřejnoprávní intervencí do soukromoprávních vztahů, (ii) sociálních souvislostí poskytování zdravotních služeb a vzdělávání, (iii) hmotného zabezpočení soustavou sociálních dávek a (iv) služeb zajišťujících důstojné sociální podmínky života člověka.

Sociální právo reguluje především veřejné transfery ve prospěch sociálně potřebných občanů a tak realizuje povinnou solidaritu, defi novanou ústavními 17

TOMEŠ, I. Obory sociální politiky. Praha: Portál, 2012, s. 365.

18

TRÖSTER, P. a kol. Právo sociálního zabezpečení. 6. vyd. Praha: C. H. Beck, 2013.


25

§ 2 VÝVOJ, KTERÝ VEDL KE VZNIKU SOCIÁLNÍHO PRÁVA

právy občanů na zdraví, vzdělání, práci, sociální zabezpečení a sociální péči včetně sociálních služeb. Má tedy výrazné ekonomické souvislosti.

19

Podle

některých autorů je i zdrojem ekonomického růstu, mimo jiné tím, že tlumí zdroje sociálního napětí.

20

§ 2 Vývoj, který vedl ke vzniku sociálního práva K pochopení předmětu sociálního práva jej musíme vnímat v historickém kontextu, protože toto odvětví práva se vyvíjelo v konkrétním sociálním čase, v konkrétním sociálním prostoru a ve své historii prošlo řadou metamorfóz.

Soudobé sociální právo historicky navazuje na snahu antických společ

ností veřejnou intervencí zabránit dlužnímu otroctví (např. Perikles),

21

na

chudinské právo, které již ve středověku veřejnou intervencí upravovalo chudinskou péči, a od první světové války přerostlo v komplexnější sociální péči (anglicky social welfare), o jejíž povaze jako veřejné intervence nemůže být pochybnost. Středověké chudinské právo nahradilo církevní fi lantropii

22

,

v Evropě ideologicky zdůvodněnou křesťanským učením o lásce k bližnímu, když velké zhoubné epidemie a náboženské války v 15. až 17. století vyprovokovaly bídu takového rozsahu, že se pouhou křesťanskou fi lantropií nedala zvládnout.

Stabilita společnosti byla ohrožena masivní pauperizací. Svobodná

města, ve snaze ochránit majetek občanů, začala regulovat žebrání

a opírala se přitom o Patent o tulácích a žebrácích (1661)

23

. Později,

spolu se šlechtou, organizovala azylová zařízení (chudobince, špitály

pro chudé zdravotně postižené, starobince, sirotčince atd.) a služby pro

chudé (vyvařování, veřejné lázně, bazální zdravotní péče, ratejny atp.).

Po zrušení nevolnictví (1781) a následné migraci bývalých poddaných,

zchudlých „osvobozených“ tuláků do měst převzal na sebe tuto péči 19

BARR, N. The Economics of the Social Welfare State. London: Weidenfeld and Nicolas,

1990.

20

SCITOVSKY, T. Welfare and Growth. Londýn: Allen and Unwin, 1964.

21

TOMEŠ I. Úvod do teorie a metodologii sociální politiky, Praha: Portál, 2010.

22

Ideovým jádrem evropské koncepce sociální ochrany je křesťanský etický kodex vycházející

z Mojžíšova Desatera.

23

Navazoval na ustanovení policejního řádu Ferdinanda I. (1554), který zavedl Domovské

právo (viz TOMEŠ, I. Úvod do teorie a metodologii sociální politiky. Praha: Portál, 2010,

s. 71.).


26 HLAVA PRVNÍ POJETÍ SOCIÁLNÍHO PRÁVA

stát. Vznikaly systémy pomoci chudým

24

, které se pozvolna vyvinuly

v soudobé systémy sociální pomoci.

Sociální právo ve formátu městského chudinského práva upravovalo

soustavu převážně komunálních opatření na pomoc chudým, a to nejprve obecními (otcové chudých, domovské právo atp.) a v době, kdy svobodný trh rozkládal naturální prostředí feudalismu, zejména po zrušení poddanství a roboty (1848), i státními právními zásahy. Nejprve chudinské právo a později správní právo (1868)

25

upravovalo pravidla pro veřejnoprávní adminis

trativu organizující a poskytující chudinskou pomoc.

Právní úprava byla výrazně veřejnoprávní a plnila dvě funkce:

(i) mocenskou, zejména regulativní, kontrolní a policejní; regulovala práva

a povinnosti veřejné správy, která dozírala nad dodržováním právních

předpisů chudinou, a

(ii) služební; chudým se z veřejných prostředků poskytovaly služby (jídlo,

přístřeší, osobní hygiena), azyl a fi nanční podpory, tedy upravovala roz

dělování z veřejných rozpočtů.

V první fázi svého vývoje sociální právo regulovalo jen veřejnou chu

dinskou péči. To byl formát zprvu dobrovolné, později povinné univerzální solidarity, fi nancované z veřejných rozpočtů.

Vedle chudinského práva vznikaly vzájemnostní pokladny jako druhá

vývojová trajektorie. S rozvojem tržních vztahů, řemesel a obchodu byly sociálně ohroženy i rodiny řemeslníků a obchodníků, kteří ztratili zemědělské zázemí; ztrátou pracovní schopnosti a ztrátou živitele byly tyto rodiny ohroženy na životě. Řemeslnické cechy a obchodnické hanzy proto tvořily vzájemnostní pokladny. Podle vzorů cechů začali takové pokladny tvořit i tovaryši (zaměstnanci cechovních mistrů) a učňové a v 19. století i tovární dělníci.

První pokus o vzájemnost byl realizován mezi horníky ve 14. sto -

letí (Ius regale montanorum, rozuměj právo horního regálu, 1300). Byl

to „regál“, tj. výsadní právo panovníka přinášející mu majetkový pro

spěch, který obsahoval první (ještě velmi primitivní) předpisy o vzá

jemnosti v případě smrti horníka (péče o pozůstalé) a bezpečnostní

předpisy. Do bratrských pokladen přispívali i majitelé dolů. 24

Nařízení pro Království české z 19. srpna 1785 podle dvorského dekretu ze dne 26. listopadu

1784, jímž byla tato povinnost uložena vrchnosti a od roku 1854 obcím.

25

RÁKOSNÍK, J., TOMEŠ, I., a kol. Sociální stát v Československu. Praha: Auditorium, 2013.


27

§ 2 VÝVOJ, KTERÝ VEDL KE VZNIKU SOCIÁLNÍHO PRÁVA

Tato vzájemnost byla soukromoprávní povahy

26

.

Všeobecný občanský zákoník obecně upravoval vztahy mezi soukro

mými fyzickými a právnickými osobami v oblasti majetkové, rodinné

a závazkové. Mezi zavázkovými vztahy byla obecně upravena i slu

žební (rozuměj pracovní) smlouva (§ 1151–1171). Vztahy služební

(pracovní) mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem byly výlučně

soukromoprávní a první výraznější veřejnoprávní zásahy do soukro

mých vztahů přicházely až v polovině 19. a začátkem 20. století (horní

zákon, živnostenský zákon, tři novely občanského zákona). Intervence

do soukromého práva měly povahu veřejnoprávní intervence a zprvu

regulovaly bezpečnost a ochranu při práci a později pracovní dobu

a dovolenou. Veřejnoprávně se postupně regulovaly i některé typy

občanskoprávních služebních (pracovních) smluv, jako např. učební

smlouva, domácí práce, domovníci, tedy odvětví, ve kterých byli lidé

nejvíce vykořisťovaní svými zaměstnavateli a vyžadovali ochranu

státu.

Do tohoto procesu vstoupilo veřejné právo v 19. století v Německu zave

dením sociálního pojištění, tedy formou povinné vzájemnosti.

27

S Bismarc

kovými sociálními reformami se koncept sociálního práva podstatně rozšířil o sociální pojištění. S rozvojem industriální společnosti Bismarck, a po něm i rakouský ministerský předseda Taafe, zavedli do sociálního práva nový princip – princip povinné skupinové solidarity, tj. povinnou vzájemnost, kterou organizoval stát formou sociálního pojištění zprvu pro dělníky, později i pro soukromé úředníky a nakonec pro všechny zaměstnance.

28

Sociální právo

nově regulovalo i sociální bezpečnost. Pojetí sociální bezpečnosti, co do obsahu a rozsahu, bylo a dodnes je ambivalentní a v průběhu dějin se vyvíjelo.

Slova sociální bezpečnost poprvé v dějinách použil generál

S. J. A. Bolívar y Ponte. Při svých reformních snahách v Mexiku

(1826) označoval slovy seguridad social cíle své sociální politiky. Sli

boval seguridad social, tedy sociální bezpečnost, pro všechny občany

ve smyslu zavedení státní sociální péče. Tohoto pojmu použil obdobně, 26

Základem středověké soukromoprávní regulace byly (i) městské právo (Koldín, 1579), (ii)

živnostenský zákon (1854) a (iii) Všeobecný občanský zákoník (1811). Živnostenský zákon

upravoval vztahy mezi živnostníkem a jeho zaměstnanci.

27

PESCHKE, P. Geschichte der deutschen Sozialversicherung. Berlín: Tribune, 1962.

28

MILLER, S. M., REISSMAN, F. Social Class and Social Policy. New York: Basic Books

Inc., 1968.


28 HLAVA PRVNÍ POJETÍ SOCIÁLNÍHO PRÁVA

jako bychom dnes použili pojmu veřejně organizovaná záchranná

sociální síť nebo sociální pomoc.

29

Po první světové válce sociální právo ČSR upravovalo sociální péči

a některá odvětví sociálního pojištění. Koncem 19. a počátkem 20. století se jako sociální označovala povinnost některých kategorií občanů povinně se solidarizovat (sociálně pojistit) a systematická péče státu a obcí o „sociálně slabší“ občany, hrazená z veřejných rozpočtů. V roce 1918 vzniklo i ministerstvo sociální péče (dnes Ministerstvo práce a sociálních věcí, MPSV). Přijaly se i první veřejné intervence do pracovních poměrů, např. úprava pracovní doby (1918).

Za druhé světové války pojem sociální péče (anglicky social welfare)

s novou koncepcí sociálních rolí státu získal nový, širší obsah. Použil se k označení povinné univerzální solidarity mezi občany a širší náplně sociálního státu (Beveridge, 1942). Vznikl koncept národního pojištění se sociální podporou jako záchrannou sociální sítí a se sociálními službami. V této podobě byla sociální bezpečnost – jako právo občana na podporu státu – defi - nována ve Všeobecné chartě lidských práv OSN (1948), která byla sice jen politickým dokumentem, ale ovlivnila další vývoj. Obsah práva na sociální bezpečnost byl podrobně defi nován v mezinárodní úmluvě MOP č. 102/1952, o sociální bezpečnosti (minimální standardy), do češtiny nepřesně přeloženo jako minimální normy sociálního zabezpečení

30

. RE tyto povinnosti podrobně

defi novala v Evropském zákoníku sociální bezpečnosti (1964)

31

, do češtiny

nepřesně přeloženo jako Evropský zákoník sociálního zabezpečení. V dalším textu se přidržíme nepřesného překladu, protože je u nás vžitý, a místo „sociální bezpečnosti“ se přidržíme ofi ciálního překladu „sociální zabezpečení“.

Pojem sociální bezpečnost se užívá v celém světě, viz anglicky social

security, německy soziale Sicherheit, španělsky Securidad social,

francouzsky Securité sociale atd. Pojem sociální zabezpečení byl

u nás rozšířen v souvislosti s komunistickými reformami likvidujícími

národní pojištění, a to v právních předpisech v letech 1954 až 1964,

tedy v době sovětizace naší společnosti a práva (Rakosník, 2010).

Sociální zabezpečení je pojem pravděpodobně převzatý z ruštiny. 29

TOMEŠ I. Úvod do teorie a metodologii sociální politiky. Praha: Portál, 2010.

30

ILO. Conventions and Recommendations. 1919–1981, Ženeva: ILO, 1981.

31

ČR ratifikovala v roce 2001 (č. 90/2001 Sb.) a ministerstvo název přeložilo do češtiny jako

Mezinárodní zákoník sociálního zabezpečení.


29

§ 2 VÝVOJ, KTERÝ VEDL KE VZNIKU SOCIÁLNÍHO PRÁVA

S pojmem zabezpečení (obespečenije) se poprvé v Evropě setkáváme

v roce 1919 v programu Všesvazové komunistické strany (bolševiků)

pro označení všeobsahujícího systému sociálních dávek pro všechny

zaměstnance, hrazených ze státních zdrojů, který však nebyl realizo

ván pro nedostatek prostředků v době občanské války (1919–1923)

32

.

V roce 1964 byl takto označen zákon, který upravoval důchodové

zabezpečení a sociální péči pro těžce zdravotně postižené. Tím byl

obsah pojmu zúžen a v této zúžené podobě se také často používá

dodnes. Jeho věcný rozsah je podstatně užší, než jak je sociální

bezpečnost mezinárodně defi nována.

Rozdíl mezi „bezpečností“ a „zabezpečením“ není jen slovní, ale odráží

i rozdíly v pojetí této instituce. První označuje požadovaný stav bezpečí a druhý jen činnosti směřující k určitému stavu. Nejde tedy o nepřesnost v překladu do češtiny, ale o rozdíly v pojetích. Po druhé světové válce šlo v demokratických systémech o zajištění lidských práv státem na dohodnuté přijatelné sociální úrovni, tedy o sociální bezpečnost občanů, o sociální zajištění jejich lidských (občanských) práv, tzn. o stav, ve kterém se každý občan cítí sociálně bezpečný. Ve stejné historické době šlo v komunistických systémech o zestátnění péče o občany, o její převzetí státem jako vyjádření distributivního pojetí socialismu, skutečně tedy šlo o autokratické přidělování „blaha“ jako nástroje manipulace v rámci distributivního systému, který se v těchto státech vyvinul – tedy opravdu o sociální zabezpečení.

Podobné zmatky v české odborné literatuře vyvolalo necitlivé zacházení

s pojmem sociální péče, který byl v původní hierarchii pojmů nadřazen pojmu „sociální pojištění“, protože vedle nárokových systémů zahrnoval i systémy nenárokových dávek (social assistance) a služeb sociální pomoci (social services). Z nepochopení podstaty věcí byl v praxi zúžen obsah pojmu „sociální péče“, kterým se označoval v zákoně z roku 1964 jen soubor vybraných so ciálních služeb a činností sociální pomoci pro určité, velmi zúžené kategorie potřebných lidí, zatímco mezinárodně se používal ve významu co nejširším, zahrnujícím všechny formy realizace práva na sociální bezpečnost/ zabezpečení, tedy státní dávky i sociální a zdravotní služby a další oblasti činnosti zajišťující státní i korporativní péči o občany a osoby jim na roveň postavené (např. občany členských států EU). Podobně používala pojem sociální péče i vláda ČSR ve svých dokumentech bezprostředně po první světové válce – v podstatě až do přijetí zákona o pojištění zaměstnanců pro 32

TOMEŠ I. Úvod do teorie a metodologii sociální politiky. Praha: Portál, 2010.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2020 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist