načítání...
menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním - Martina Venglářová; Gabriela Mahrová; kolektiv

Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním

Elektronická kniha: Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním
Autor: Martina Venglářová; Gabriela Mahrová; kolektiv

Příručka určená pracovníkům pomáhajících profesí a studentům souvisejících oborů popisuje obecné zásady sociální práce a metody používané v práci s klienty s mentálním ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  229
+
-
7,6
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2008
Počet stran: 168
Rozměr: 21 cm
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Druhy sociální pomoci a služeb
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2008
ISBN: 978-80-247-2138-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Příručka určená pracovníkům pomáhajících profesí a studentům souvisejících oborů popisuje obecné zásady sociální práce a metody používané v práci s klienty s mentálním postižením. Část věnovaná praktické stránce sociální pomoci se zabývá metodami práce, etikou profese, systémem sociálních služeb, každodenní agendou sociálního pracovníka, zákonným rámcem těchto činností atd. Speciální kapitoly obsahují psychiatrické minimum, popis vhodných psychoterapeutických metod a specifických přístupů k vybraným skupinám klientů (děti, senioři).

Popis nakladatele

Kniha je určena odborníkům pracujícím v pomáhajících profesích a veřejnosti se zájmem o problematiku duševně nemocných. Úvod vymezuje základní pojmy a možnosti výskytu duševních onemocnění. Publikace je rozdělena do dvou částí. V obecné části je základní soubor informací z psychoterapie, psychiatrie, sociální práce. Dále pak kapitoly o možnostech, nástrojích a plánování v sociální práci, agendě sociálního pracovníka, poli jeho působnosti. Důležitý je individuální a skupinový přístup v sociální práci, práci multidisciplinárního týmu, vzdělávání a supervizi. Ve speciální části je popsán systém služeb o duševně nemocné, ambulantní práce, ústavní hospitalizace a následná péče. Kniha také naučí čtenáře pracovat s dětmi a mládeží s duševní nemocí, závislými, seniory, nepřizpůsobivými občany. Poskytne principy socioterapie a komunitní psychiatrie.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Martina Venglářová; Gabriela Mahrová; kolektiv - další tituly autora:
Supervize v ošetřovatelské praxi Supervize v ošetřovatelské praxi
 (e-book)
Komunikace pro zdravotní sestry Komunikace pro zdravotní sestry
 (e-book)
Sestry v nouzi -- Syndrom vyhoření, mobbing, bossing Sestry v nouzi
 (e-book)
Psychiatrická ošetřovatelská péče Psychiatrická ošetřovatelská péče
 (e-book)
Průvodce partnerským vztahem Průvodce partnerským vztahem
 (e-book)
Problematické situace v péči o seniory -- Příručka pro zdravotnické a sociální pracovníky Problematické situace v péči o seniory
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Mgr. Gabriela Mahrová, PhDr. Martina Venglářová a kolektiv

SOCIÁLNÍ PRÁCE S LIDMI S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

Autorský kolektiv

Mgr. Gabriela Mahrová, PhDr. Martina Venglářová,

Michaela Čadková-Svejkovská, Mgr. Marie Hronová,

doc. PaedDr. Oldřich Chytil, Ph.D., Marek Laštovica,

Mgr. Alena Opatová, MUDr. Vanda Valentová,

Bc. Jarmila Vojáčková-Kuncová, Josef Vondrka,

Pavel Knapp

© Grada Publishing, a. s., 2008

Cover Photo © fotobanka Allphoto images, 2008

Vydala Grada Publishing, a. s.,

U Průhonu 22, Praha 7

jako svou 3383. publikaci

Odpovědný redaktor Mgr. Václav Urban

Sazba a zlom Mgr. Václav Urban

Počet stran 176

První vydání, Praha 2008

Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s.,

Husova ulice 1881, Havlíčkův Brod

Názvy produktů, fi rem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými

ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno.

Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách,dávkování a aplikaci jsou

sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro

nakladatelství žádné právní důsledky.

Všechna práva vyhrazena.Tato kniha ani její část nesmějí být žádným způsobem reprodukovány, uklá

dány či rozšiřovány bez písemného souhlasu nakladatelství.

ISBN 978-80-247-2138-5


Obsah Úvod a poděkování (Gabriela Mahrová, Martina Venglářová) . . . . . . . . . 7 OBECNÁ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 1 Sociální práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.1 Teoretické koncepty sociální práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

(Oldřich Chytil, Gabriela Mahrová)

1.2 Sociální práce jako profese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

(Oldřich Chytil, Gabriela Mahrová)

1.3 Vzdělávání sociálních pracovníků, supervize v sociální práci . . . . . 15

(Martina Venglářová, Gabriela Mahrová)

2 Metody sociální práce (Oldřich Chytil, Gabriela Mahrová) . . . . . . . . 18

2.1 Individuální sociální práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19

2.2 Skupinová sociální práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21

2.3 Komunitní sociální práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3 Klient v sociální práci (Gabriela Mahrová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27 4 Systém sociálních služeb . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39

4.1 Zákonná úprava systému sociálních služeb (Josef Vondrka) . . . . . 40

4.2 Klient s duševními problémy v systému sociálních služeb . . . . . . . 45 (Gabriela Mahrová) 5 Etika v sociální práci (Marie Hronová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48 6 Zákonné úpravy a běžná agenda sociálního pracovníka . . . . . . . . . 52

(Michaela Čadková-Svejkovská) 7 Multidisciplinární tým (Michaela Čadková-Svejkovská) . . . . . . . . . . 60

Budování týmu (Marek Laštovica) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 SPECIÁLNÍ ČÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69 8 Psychiatrické minimum (Gabriela Mahrová) . . . . . . . . . . . . . . . . . 69

8.1 Organické duševní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 71

8.2 Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem

psychoaktivních látek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 73

8.3 Schizofrenie, schizofrenní poruchy, poruchy s bludy . . . . . . . . . . 75

8.4 Afektivní poruchy (poruchy nálady) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

8.5 Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem

a somatoformní poruchy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79


8.6 Behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami

a somatickými faktory (Martina Venglářová). . . . . . . . . . . . . . . 82

8.7 Poruchy osobnosti (Martina Venglářová) . . . . . . . . . . . . . . . . . 84

8.8 Mentální retardace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 88

8.9 Poruchy psychického vývoje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

8.10 Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství

a v adolescenci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91

9 Možnosti terapie duševních nemocí (Gabriela Mahrová) . . . . . . . . . 92 10 Vztah a komunikace s klientem (Martina Venglářová) . . . . . . . . . . . 97 11 Specifi ka práce s vybranými skupinami klientů . . . . . . . . . . . . . . . 101

11.1 Sociální práce s dítětem s duševním onemocněním

v kontextu rodiny (Jarmila Vojáčková-Kuncová) . . . . . . . . . . . . 101

11.2 Sociální práce se seniorem s duševním onemocněním . . . . . . . . 106

(Michaela Čadková-Svejkovská)

11.3 Sociální práce s člověkem s mentálním postižením . . . . . . . . . . 116

(Alena Opatová)

11.4 Sociální práce s člověkem s psychotickým onemocněním

a komunitní péče (Vanda Valentová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126

11.5 Sociální práce s uživatelem návykových látek . . . . . . . . . . . . . . 135

(Gabriela Mahrová)

11.6 Sociální práce s problematickým klientem (Martina Venglářová) . . 142

11.7 Ochranná léčba v psychiatrii (Martina Venglářová) . . . . . . . . . . 148 Závěr (Pavel Knapp) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151 Přílohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161 Seznam autorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164 Rejstřík. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166

Úvod a poděkování 7

Úvod a poděkování

Gabriela Mahrová, Martina Venglářová

Tato publikace vznikala postupně řadu let a její počátky jsou v přípravách výuky

a v textech k různým seminářům. Dlouho se nám nedařilo sestavit smysluplný

celek, který by obsáhl tak široké téma, jako je sociální práce s lidmi s duševním

onemocněním. Vždycky jsme se cítili v některé z oblastí slabé, málo kompetentní. Za

nezbytné jsme považovaly prolnutí teoretických a praktických poznatků. Pokusily

jsme se podrobněji zabývat problematikou alespoň nejzákladnějších skupin klientů

s duševními problémy. Tuto publikaci nemohl napsat jeden člověk, ani dva, ani tři.

Hned u jejího zrodu stály základní principy sociální práce – týmovost, multidisci

plinarita, kooperace a individuální přístup. Zjistili jsme, že bez nich to zkrátka

nejde. Abychom se mohli v základech dotknout daného tématu, musela se spojit

skupina lidí z různých koutů republiky a z různých koutů sociální práce a psát přesně

podle těchto zásad.

Chceme právě na tomto místě poděkovat spoluautorům Oldřichu Chytilovi,

Josefu Vondrovi, Marii Hronové, Michaele Čadkové-Svejkovské, Jarmile

Vojáčkové-Kuncové, Aleně Opatové, Vandě Valentové, Marku Laštovicovi,

Pavlu Knappovi, protože bez nich by to nešlo.

Sociální práce 9

OBECNÁ ČÁST 1 Sociální práce Posláním sociální práce je poskytování sociálních služeb jednotlivcům, rodinám, skupinám nebo komunitám. Účelem těchto služeb je pomoci klientům vyrovnat se s nezměnitelnými problémy, omezit nebo odstranit problémy, které lze vyřešit, případně přispět ke zlepšení situace tam, kde je možná úprava sociálních poměrů.

1

Zároveň sociální práce vede dialog mezi tím, co chce společnost ve svých normách, a tím, co chce klient. Cílem sociální práce je pak rozvíjet tento dialog ke vzájemné spolupráci.

2

Sociální práce v sobě nese rysy jedinečnosti v rámci specifi ckého přístupu ke každému klientovi. A současně rysy komplexnosti v přístupu k řešení sociální situace z hlediska ekonomického, psychologického, zdravotního, právního, sociologického a pedagogického.

3

Cílem je pak podpora fungování klienta v jeho sociální

situaci. Sociální práce se rovněž profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí.

4

1.1 Teoretické koncepty sociální práce

Oldřich Chytil, Gabriela Mahrová

Teoreticky lze sociální práci ukotvit v následujících konceptech, které vycházejí z historického vývoje sociální práce USA a Německa. Na nich stojí základy sociální práce a mnohé principy jsou uplatňovány dodnes. Psychosociální koncept Důraz v sociální práci je z tohoto pohledu kladen na psychosociální pomoc jednotlivcům, kteří ztroskotali ve svém sociálním přizpůsobení a mají zájem, aby jim byla poskytnuta pomoc. Příčiny tohoto ztroskotání jsou v tomto pojetí tři: 1

Řezníček, I.: Metody sociální práce. Praha: Slon, 1994, s. 21. 2

Úlehla, I.: Umění pomáhat. Praha: Slon, 1999, s. 25. 3

Musil, L.: Kultura pracovišť služeb sociální práce. In: Sborník prací fakulty sociálních studií brněnské

univerzity, Sociální studia č. 4. Brno: Masarykova univerzita, 1999. 4

Navrátil, P., Musil, L.: Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. In: Sborník prací fakulty

sociál ních studií brněnské univerzity, Sociální studia č. 5. Brno: Masarykova univerzita, 2000,

s. 15.

Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním10

1. Dětské potřeby a pudy, které přetrvaly z dětství do dospělosti, způsobují, že jed

notlivec klade přehnané nároky na svět kolem sebe nebo vůči němu vyjadřuje

nepřátelství. 2. Životní situace, ve které se člověk nachází, na něj vytváří neúměrný tlak. 3. Chybné fungování „ega“ a „superega“.

5

Psychosociální přístup vychází z Freudovy teorie osobnosti, ale zároveň zdůrazňuje důležitost interakce jednotlivce s prostředím, zvláště s rodinou. Základem, na který je zaměřeno jednání sociálního pracovníka, je struktura osoba–situace.

Důraz je kladen na porozumění člověku jako jedinci, který žije v interakcích se svým prostředím. Usiluje o rovnováhu mezi porozuměním vnitřnímu psychickému životu člověka a jeho mezilidských vztahů. Jeho hlavní představitelka Hollisová ho charakterizuje následovně: „Je to pokus mobilizovat síly osobnosti a zdroje prostředí k rozvoji individua.“

6

Systémový koncept V rámci systému se sociální práce zabývá interakcí neboli vzájemným působením lidí a jejich prostředí. Klienti jsou součástí systému a řešení jejich problémů je možné jen v rámci tohoto systému. Cílem sociální práce je: 1. zvýšení schopnosti lidí vyřešit a překonat problémy; 2. zapojit lidi do systémů, které jim poskytnou prostředky, služby a příležitosti

v řešení jejich situace; 3. podporovat a zlepšovat působení těchto systémů; 4. přispět k rozvoji a zlepšování sociální politiky. Systémy, které mohou lidem pomoci, jsou neformální přirozené systémy pomoci (rodina, přátelé, sousedé, spolupracovníci), dále pak formální (různé organizace nebo asociace, které podporují své členy) a společenské systémy pomoci (nemocnice, školy, programy sociálního zabezpečení).

7

Sociální pracovník využívá při svém profesním působení systém zprostředkující změnu, což jsou sociální pracovníci a organizace, ve kterých pracují. Lidé, kteří žádají o službu a očekávají od sociálního pracovníka podporu, tvoří systém klientely. Cílovým systémem jsou lidé, kteří potřebují změnu. Zprostředkovatel změny a jeho spolupracovníci tvoří akční systém.

Toto pojetí dává sociálnímu pracovníkovi v praxi k dispozici schéma, které může využít ve snaze něco změnit. Pomáhá mu určit úkoly, které v úsilí o změnu musí být 5

Hollis, F., Woods, M. E.: Casework, a Psychosocial Therapy. New York: Random House, 1981 s. 41. 6

Hollis, F.: Social casework: The Psychosocial Approach. In: Encyclopedia of social work. Washington,

D. C.: National Associatin of Social Workers, 1977, s. 1300–1307. 7

Pincus, A., Minahan, A.: Social Work Practice: Model and Method. Itasca, Illinois: F. E. Publisher,

1973, s. 3–9.

Sociální práce 11

dosaženy. Upozorňuje na to, že lidé, kteří žádají o pomoc, nemusí být vždy cílem zásahu sociálního pracovníka. Klade důraz na vybudování vztahů nejen s klienty, ale i s lidmi, kteří klienty nejsou.

8

Ekologický koncept Ekologická perspektiva s jejím důrazem na procesy adaptace a vzájemné integrace mezi lidmi a jejich sociálním a fyzickým prostředím je vhodným nástupištěm pro sociální práci. Může se pak zaměřit na poruchy a problémy v adaptačním procesu. Za důsledek těchto poruch je považován stres. Stres vzniká ve třech vzájemně propojených oblastech, do kterých patří oblast změny (vývojové změny, změny sociálního statusu, krizové události), enviromentální problémy (tlak prostředí) a oblast maladaptivních interpersonálních vztahů a komunikace. Pole sociální práce tedy vzniká působením stresů v životě v konkrétním prostředí. Cílem sociálního pracovníka je pak snaha o úspěšnou adaptaci nebo readaptaci klienta na jeho životní prostor.

V rámci toho přístupu začíná sociální práce s klientem iniciační fází, kdy sociální pracovník opatrně vstupuje do klientova světa, uzavírá s ním smlouvu o dalším postupu a společně odhalují a defi nují problémy klienta. V pokračovací fázi pak pracují na řešení problémové situace z hlediska životních změn, z hlediska prostředí a z hlediska interpersonálních vztahů a komunikace. Obsahem konečné fáze je oddělení pracovníka od klienta a návrat klienta do jeho světa.

9

Úkolový přístup Úkolový koncept vychází z krátkodobého psychosociálního přístupu a zároveň navazuje na pojetí sociální práce jako řešení problému. Sociální pomoc se soustřeďuje na problém z pohledu klienta, kdy je nutné aby klient uznal daný problém a souhlasil s jeho řešením. Klient je seznámen s cíly a strategií služby a rozhoduje o tom, jaké změny chce. V tomto pojetí je klient považován za zákazníka s rozhodovacím právem. Zároveň je vnímán jako člověk s potenciálem k řešení problémů, ne za oběť patologických faktorů a okolností. Při spolupráci na řešení mohou sociální pracovníci čerpat z jakékoli teorie, která odpovídá danému případu. K řešení problému dochází v důsledku činností a opatření, které podnikne sám klient.

Úkolový přístup je krátkodobý, většinou proběhne 8–10 sezení po dobu 3–4 měsíců. Vyznačuje se strukturovanou formou, která probíhá v těchto etapách: 8

Pincus, A., Minahan, A.: Social Work Practice: Model and Method. Itasca, Illinois: F. E. Publisher,

1973, s. 64–68. 9

Germein, C. B., Gitterman, A.: The life model of social work practice. New York: Columbia University

Press, 1980, s. 235–255.

Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním12

1. Zkoumání problému a jeho specifi kace, kdy je během počátečního rozhovoru,

v procesu diskuse a úvah mezi sociálním pracovníkem a klientem, vymezen cílový

problém. 2. Uzavírání písemné dohody, v níž klient souhlasí s tím, že bude společně se sociál

ním pracovníkem pracovat na formulovaných problémech. 3. Plánování úkolu je společný výběr konkrétních úkolů, které vedou k vyřešení

problému a zahrnuje i plán realizace těchto úkolů. 4. Zpětné posouzení problému a úkolu je prováděno na počátku každého dalšího

setkání, kdy je společně provedeno hodnocení výsledků, jejich analýza a sociál ní

pracovník pomáhá klientovi rozpoznat a překonat překážky při dosahování

úkolu. 5. Ukončení je zahájeno již při prvním setkání, kdy je stanovena délka spolupráce.

V posledním rozhovoru jsou zhodnoceny dosažené výsledky a je naplánován

způsob, jak bude klient pokračovat v práci sám.

10

Koncept sociálního fungování Cílem sociální práce je pomáhat jednotlivcům a sociálním systémům zlepšovat jejich sociální fungování a měnit sociální podmínky tak, aby chránily tyto jednotlivce a systémy před potížemi ve fungování.

11

Sociální fungování je

mnohoznačný pojem. Bere v úvahu to, že lidé a jejich prostředí jsou v trvalé interakci. Prostředí pak klade na člověka určité požadavky (formuluje očekávání, definuje sociální role) a člověk je nucen na ně reagovat. Mezi požadavky prostředí a člověkem je obvykle rovnováha. Problém vzniká tehdy, jestliže člověk požadavky prostředí dostatečně nezvládá a rovnováha je narušena. Někteří lidé jsou schopni si s problémem poradit sami a rovnováhu znovu nastolit, jiní tuto schopnost nemají. Příčinou problému nebo jeho nezvládnutí může být jak nedostatek dovedností na straně klienta, tak nepřiměřenost požadavků prostředí vůči němu. Předmětem intervence sociálního pracovníka je interakce mezi způsobilostí klienta ke zvládání požadavků a tím, co prostředí od klienta očekává. Jeho cílem je podpořit sociální fungování klienta tím, že pomůže obnovit nebo udržet rovnováhu mezi dostatečnou kapacitou zvládání úkolů a přiměřenými požadavky prostředí.

12

10

Encyclopedia of social work. Vol. II. (b). Silver Spring: National Association of Social Workers, 1987,

s. 757–763. 11

Navrátil, P.: Současné pojetí a dilemata disciplíny. In: Matoušek, O. a kol.: Základy sociální práce.

Praha: Portál, 2001, s. 184. 12

Navrátil, P., Musil, L.: Sociální práce s příslušníky menšinových skupin. In: Sborník prací fakulty

sociálních studií brněnské univerzity, Sociální studia č. 5. Brno: Masarykova univerzita, 2000,

s. 127–163.

Sociální práce 13

Při podpoře sociálního prostředí sociální pracovník zvažuje dva aspekty. Za

prvé určuje, které faktory sociálního fungování klienta jsou podstatné. Za druhé se seznamuje s tím, které situační faktory (bariéry a předpoklady) sehrály v životě klienta rozhodující úlohu.

13

Koncept Defi nice sociální práce Hlavní představitelé

Psychosociální SP je psychosociální pomoc

jedincům, kteří ztroskotali ve

svém sociálním přizpůsobení

Hollisová

Systémový SP se zabývá problémy, které

vznikají v interakcích mezi

klienty a jejich prostředím

Pincus, Minahanová

Ekologický SP se zabývá problémy, které

vznikají jako problémy adap

tace klientů v prostředí sociál

ním a fyzickém

Germain, Gitterman

Úkolový Způsob pomoci lidem s jejich

životními problémy

Reid, Epsteinová

Sociální fungování Pomoc jednotlivcům a systé

mům zlepšovat jejich sociální

fungování a měnit sociální

podmínky tak, aby chránily

jednotlivce a systémy před

potížemi ve fungování

Sheafor, Horejsi

Ta b . 1 Teoretické koncepty sociální práce 1.2 Sociální práce jako profese

Oldřich Chytil, Gabriela Mahrová

Národní asociace sociálních pracovníků USA v roce 1973 formulovala sociální práci jako profesionální aktivitu pomáhající jednotlivcům, skupinám či komunitám zvýšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a vytvářet podmínky k plnění tohoto cíle. Praktická sociální práce pak sestává z profesionální aplikace hodnot sociální práce, principů a technik. Cílem této profesionální práce je pomoci lidem získat hmotnou službu, poskytovat poradenství jednotlivcům, rodinám a skupinám. Dále je poskytována pomoc komunitám a skupinám při získávání nebo zlepšování sociálních a zdravotních služeb. Cílem je rovněž účast v legislativním procesu. 13

Navrátil, P.: Současné pojetí a dilemata disciplíny. In: Matoušek, O. a kol.: Základy sociální práce.

Praha: Portál, 2001, s. 186.


Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním14

Praktická sociální práce vyžaduje znalosti vývoje člověka, jeho chování, znalost společenských, ekonomických a kulturních institucí a interakce mezi nimi.

14

Konference o profesním profi lu sociální práce v ČR v roce 1996 vymezila sociálního pracovníka jako profesionála, který řeší sociální problémy, zprostředkovává pomoc při řešení těchto problémů a snaží se zabránit jejich vzniku nebo vyhrocení. Sociální práci pojímá jako službu klientům (jedincům, rodinám, skupinám nebo komunitám), kterou je možno charakterizovat pojmy pomoc, podpora, provázení.

15

Nejnovější mezinárodní defi nice sociální práce, na které se shodly Mezinárodní asociace sociálních pracovníků a Mezinárodní asociace škol sociální práce určuje sociální práci jako profesi podporující změny, řešení problémů v oblasti mezilidských vztahů a umožňující lidem zvyšovat kvalitu jejich životů. Sociální práce se s využitím teorií lidského chování a sociálních systémů uplatňuje v situacích, kdy lidé a prostředí na sebe vzájemně působí. Základními principy sociální práce jsou lidská práva a sociální spravedlnost.

V komentáři k této defi nici se pak mluví o profesionální analýze situace na základě teoretických konceptů a napomáhání individuální, organizační, sociální a kulturní změně. Metody sociální práce vycházejí z poznatků získaných na základě výzkumů a systematického hodnocení praxe a využívají některých sociálně a kulturně podmíněných poznatků. Vychází přitom z přesvědčení, že lidé nejsou prostředím pouze jednostranně ovlivňováni, ale jsou také schopni na ně sami aktivně působit.

Sociální práce jako profese užívá řadu rozmanitých dovedností, technik a činností, které jsou v souladu s jejím komplexním zaměřením na jedince a jeho prostředí. Intervence sociální práce sahají od úrovně psychosociálních procesů až do roviny sociální politiky, plánování a rozvoje. Zahrnují přitom poradenství, individuální sociální práci, skupinovou sociální práci, práci s rodinou, stejně jako snahy pomoci lidem získat služby a komunitní zdroje. Intervence dále zahrnují řízení organizací, komunitní práci a zapojování se do sociálních a politických akcí, které mají ovlivnit sociální politiku a ekonomický rozvoj.

16

14

Baker, R. L.: Social work dictionary. Silver Spring: National Assotiation of social Workers, 1991,

s. 220. 15

Chytil, O.: Die Asbildung der Professionalität Sozialer Arbeit in Tschechischen Republik. In: Steinert,

E., Die Ausbildung zur Professionalität sozialer Arbeit in Polen, Tschechien und Deutschland. Frankfurt

am Main: Peter Lang, 2000, s. 86. 16

http://www.eassw.org/news.htm

Sociální práce 15

1.3 Vzdělávání sociálních pracovníků, supervize

v sociální práci

Martina Venglářová, Gabriela Mahrová

Vzdělávání v sociální práci prošlo po roce 1989 převratným vývojem. Rozvíjí se především univerzitní vzdělávání sociálních pracovníků. Počátkem devadesátých let byl vypracován minimální standard pro vzdělávání v sociální práci, který uvádí, že absolvent studia musí mít takové teoretické znalosti z psychologie, sociologie, práva, sociální politiky, teorie a metod sociální práce, metodologie výzkumu a zároveň takové komunikační a psychosociálně-terapeutické dovednosti a organizační schopnosti, aby byl způsobilý k výkonu individuální nebo skupinové práce s klientem, aby ve svém regionu dokázal provádět komunitní sociální práci a aby se mohl věnovat výzkumné činnosti.

17

V oblasti přímé práce s klienty s duševním onemocněním směřují v oblasti vzdělávání sociální pracovníci do psychosociálních výcviků, které jim dávají možnost získání technik a nástrojů potřebných pro přímou praxi. Výcviky nabízejí osvojení těchto technik formou sebezážitku, což se ukazuje jako nejlepší způsob získání vlastních profesních kompetencí. Další výcvikovou formou jsou pak výcviky v konkrétním psychoterapeutickém směru, které ovšem vedou sociálního pracovníka víc do role terapeuta.

Sociální pracovníci v psychiatrických léčebnách a jiných zdravotnických zařízeních většinou z oblasti rezidenční péče o duševně nemocné směřují ve své erudici k získání profesního zařazení jako zdravotně sociální pracovník. Vzhledem ke své pracovní náplni si logicky rozšiřují své znalosti z oblasti medicínských oborů a ošetřovatelství. Získávají pak možnost registrace na Ministerstvu zdravotnictví ČR a osvědčení o možnosti pracovat ve zdravotnictví bez odborného dohledu.

Profesionalita sociálního pracovníka v oblasti práce s duševně nemocnými (a samozřejmě i v jiných oblastech) stojí na základech celoživotního vzdělávání. Po absolvování studia sociální práce je výběr zaměření a směru poměrně široký a nabídka teoretických i výcvikových kurzů je bohatá. Při výběru je potřeba dbát na kvalitu a zjišťovat si jejich akreditaci. Supervize sociální práce s duševně nemocnými Supervize je v oblasti sociální práce již poměrně běžnou metodou profesního rozvoje pracovníků, řešení náročných situací v práci s klienty, podporuje spolupráci v týmu. Je významná pro prevenci vyhoření.

Supervize bývá sjednána vedením organizace (je možná i varianta, že pracovníci či tým mají soukromou supervizi). 17

Tomeš, I.: Vzdělávací standardy v sociální práci. Praha: Sociopress, 1997, s. 84.

+


Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním16

Frekvence supervize

18

Podle potřeby organizace dojednáme některou z forem supervize : a) Pravidelná supervize Frekvence je ovlivněna počtem klientů, naléhavostí případů (velká naléhavost je v terénní sociální práci, v krizové intervenci, v zařízeních s velkým počtem nově příchozích klientů). b) Příležitostná supervize Vždy záleží na přání týmu. Využívá se pro projednání změn v organizaci práce, před začátkem nového projektu atd. Obvykle jednou za několik měsíců. Tato frekvence neumožní kontinuální rozvoj pracovníků. c) Krizová supervize V případě řešení mimořádné situace v zařízení. Příkladem pro zorganizování krizové supervize je útěk, sebevražda, napadení pracovníka, závažné změny ve vedení organizace. Krizová supervize může vhodně doplnit supervizi pravidelnou. Forma supervize

19

Nejčastěji je v zařízeních sociální péče prováděna týmová supervize, ale je možné sjednat si i jiné formy supervizních setkání. a) Týmová supervize Účastní se všichni členové týmu, je zaměřena na spolupráci v týmu, zlepšení efektivity práce a komunikaci jednotlivých členů týmu. Je nutné předem ošetřit přítomnost vedení. Doporučujeme zástupce vedení přizvat pouze v konkrétních případech a se souhlasem všech členů týmu. b) Skupinová supervize Jde o setkání pracovníků určené k hovoru o práci, klientech. Cílem je profesionální rozvoj, získávání nových poznatků a dovedností. Není nutné, aby skupinu tvořil jen tým jednoho pracoviště.

Lze vytvořit skupinu stabilní, výhodou je rozvoj vztahů mezi členy, možnost získat podporu, nové informace. Skupina je tvořena 8–12 členy. Je třeba předem jasně vymezit cíle, obsah a formální požadavky na supervizi. 18

Venglářová, M.: Supervize v zařízeních sociální péče. Brožura pro pracovníky sociální péče. Vydáno

společností Untraco, 2007. 19

Hawkins, P., Shohet, R.: Supervize v pomáhajících profesích. Praha: Portál, 2004.

Sociální práce 17

c) Individuální supervize Probíhá formou strukturovaného rozhovoru mezi jedním pracovníkem a supervizorem. I tato forma supervize je zaměřena pouze na pracovní problematiku pracovníka. Je zde patrnější riziko přesahu do psychoterapie a je úkolem supervizora tuto hranici střežit. Balintovská skupina Systematickou metodou v supervizi je balintovská skupina. Nabízí příležitost pro příslušníky všech pomáhajících povolání, lékaře, psychology, psychoterapeuty, zdravotní sestry a pečovatele, sociální pracovníky. Skupiny jsou složeny z 6–12 pracovníků. Při setkáních pracují na konfl iktních nebo problematických vztazích s pacienty či klienty.

20

Práce v balintovské skupině má standardní postup pěti fází. Po krátké prezentaci případů, které profesionálové přinášejí na supervizi, vybereme jeden. Následuje podrobnější popis situace, která je pro terapeuta obtížná, konfl iktní. Krátce sdělí, o co se již pokusil. Druhá fáze patří upřesňujícím dotazům ostatních. Významnou třetí fází je sdělování fantazií k probíranému klientovi (mluvíme v 1. osobě o pocitech, obavách, možných potřebách). Můžeme použít stejný postup i u pomáhajícího (jak se cítí, co je těžké, co pomáhá). Předkladatel naslouchá. Ve čtvrté fázi přinášíme nápady na postup v dané situaci. Předkladatel stále naslouchá. Pátá fáze patří shrnutí postupů, které předkladatele něčím zaujaly a připadají mu využitelné. Na závěr můžeme vyjádřit podporu a nabídnout pomoc.

Struktura balintovské skupiny: 1. Nabídka kazuistik. Hlasováním se vybere konkrétní případ. 2. Pracovník, který přinesl případ, ho představí, pokusí se pojmenovat obtíže. 3. Fáze doplňujících dotazů ostatních členů. 4. Fantazie za klienta. 5. Fantazie za pracovníka. 6. Doporučení pro další postup. 7. Hodnocení předkladatele případu. Zakladatel metody je Michael Balint (1895–1970), maďarský lékař. V padesátých letech 20. století začal se skupinou kolegů používat tento postup při kazuistických seminářích nad obtížnými případy z lékařské praxe. Zjišťoval, že obtíže nejsou jen v oblasti odbornosti, metod léčby či diagnostiky. Pozornost soustředil na vztah mezi pomáhajícím profesionálem a pacientem.

Při organizování supervize v zařízeních sociálních služeb i ve zdravotnických zařízeních se jeví jako výhoda externí pozice supervizora. Dodržování přenosu 20

Müller, L., Müller, A.: Slovník analytické psychologie. Praha: Portál, 2006.

Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním18

informací je přehlednější, může zprostředkovat pohled zvenčí. Pokud je supervizorem jeden z pracovníků organizace, může vyvolávat pocity nejistoty. Když je navíc v nadřízeném postavení vůči supervidovaným (neplatí u manažerské supervize), dochází ke střetu rolí a dobrý průběh supervize je tak narušen. Intervize , autovize

21

Při konzultaci kolegů dochází zpravidla k případové supervizi. Je vhodné na počátku supervize rozdělit role, čas určený k supervizní práci, postup při nakládání s informacemi.

Intervize je setkávání skupiny či týmu bez supervizora. Péče o formální stránky (čas, místo setkání, pozvání členů skupiny atd.) může být svěřeno jednomu ze členů skupiny.

Autovize (autosupervize, sebesupervize) je zamyšlení nad svými postupy, seberefl exe, hledání odpovědí na otázky, jak jsme postupovali, jaké emoce v nás případ vyvolává, jak chceme v práci pokračovat. Je vhodné si všímat reakcí ostatních, studovat dokumentaci. Práva a povinnosti zúčastněných Pro dobrý průběh supervize nejprve v organizaci diskutujeme o možnostech, očekáváních vedení i pracovníků. Supervize vyžaduje aktivní práci všech, patří k náročným formám osobnostního i profesního růstu. Pokud je zájem pouze formální, nezíská nikdo.

Metoda je v současnosti podporována odbornou veřejností i zadavateli grantů. Je třeba zvážit, co zásadně organizace potřebuje a očekává. Pokud jde jen o rozšíření informací, zavedení nových postupů či organizačních změn, jsou vhodnou formou semináře či kurzy pro pracovníky. Supervize vyžaduje schopnost refl ektovat svou práci, všímat si praktických problémů v práci a zajímat se o nové pohledy a řešení. 2 Metody sociální práce

Oldřich Chytil, Gabriela Mahrová

Řadou autorů jak v zahraničí, tak u nás jsou uváděny jako metody sociální práce: individuální sociální práce, skupinová sociální práce a komunitní práce. Jak vyplývá z předchozího textu sociální práce je různě defi nována podle toho z jakého teoretického základu vychází. Teoretické ukotvení potom ovlivňuje metody sociální práce. Vzhledem k tomu, že i individuální sociální práce, skupinová sociální práce a komunitní práce jsou různě defi novány na základě teorií, ze kterých vycházejí, 21

Matoušek, O.: Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003.

Metody sociální práce 19

nelze tvrdit, že jsou metodami sociální práce. V rámci těchto tzv. metod jsou užívány různé metody a techniky, které mají původ v teoriích sociální práce. Proto je lépe užívat pro individuální, skupinovou a komunitní práci termín typ intervence.

22

2.1 Individuální sociální práce Původ individuální sociální práce je v USA. Za její zakladatelku je považována Mary Richmondová. V polovině 19. století, kdy se předpokládalo, že hlavními příčinami chudoby jsou charakterové nedostatky, kladla důraz na sociální vztahy jedince a na potřebu studia klientova sociálního prostředí. Za hlavní metody sociál ní práce považovala intervenci do klientova prostředí (tzv. nepřímou metodu) a rozvoj pevného vztahu se sociálním pracovníkem, který vede klienta k aktivitám a rozhodnutím (přímá metoda ). Vzniká medicínský model individuální sociální práce používající termíny sociální diagnóza, anamnéza a terapie. Sociální pracovník je v roli experta.

Ve třicátých letech 20. století sociální práci významně ovlivnil funkcionalizmus , jehož představiteli byli Taft a Robinsonová z Pensylvánské školy sociální práce. Orientovali se na problematiku sociální práce jako služby a na klientovu reakci na tyto služby.

Freudovský přístup (nazývaný i diagnostický nebo diferenční) byl základem vzniku sociální práce zaměřené na zkoumání minulosti klienta. Začíná se diskutovat o právu klienta na sebeurčení. Představitelka tohoto směru Hamiltonová zdůrazňovala právo jedince být sám sebou, jedinečnost klientových cílů a právo vymanit se z manipulace autoritou. Konečná volba způsobu života klienta pak leží na něm samém, a ne na pracovníkovi. Jde o nejdůležitější a neustále platný princip individuální sociální práce.

23

V šedesátých letech 20. století ovlivnila individuální sociální práci rodinná terapie, krátkodobá terapie a terapie rozhovorem. Začal se prosazovat Rogersův na klienta orientovaný přístup.

Termín psychosociální poprvé použila Hamiltonová v roce 1941. Svůj přístup nazvala „organizmický“, to znamená, že jedinec a okolí se vzájemně ovlivňují.

24

Hollisová pak termínem psychosociální zdůrazňuje fakt, že jsou respektovány oba faktory podílející se na vzniku klientových problémů.

25

Problémy nejsou přičítány

izolovaně jednotlivci, ale jsou chápány jako problém jednotlivce v situaci. Řešení 22

Chytil, O.: K problematice využívání terminologie ve výuce sociální práce. Dizertační práce. Trnava:

Trnavská univerzita, 2002. 23

Hollis, F., Woods, M. E.: Casework, a psychosocial therapy. New York: Random House, 1981, s. 12–14. 24

Skidmore, R. A., Thackeray, M. G.: Wprowadzenie do pracy socjalnej. Katovice: Šlask, 1998, s. 74. 25

Hollis, F., Woods, M. E.: Casework, a psychosocial therapy. New York: Random House, 1981, s. 16.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist