načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sociální politika -- Učebnice pro obor sociální činnost - Ivana Duková; Martin Duka; Ivanka Kohoutová

Sociální politika -- Učebnice pro obor sociální činnost

Elektronická kniha: Sociální politika
Autor: Ivana Duková; Martin Duka; Ivanka Kohoutová
Podnázev: Učebnice pro obor sociální činnost

Kniha je základní odbornou učebnicí pro studijní obor zaměřený na sociální činnosti. Jejím cílem je seznámit žáky se základy sociální politiky v systému politiky státu. Dále ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  212
+
-
7,1
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 200
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: 1. vyd.
Skupina třídění: Zajištění duševních a materiálních potřeb
Učební osnovy. Vyučovací předměty. Učebnice
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2013
ISBN: 978-80-247-3880-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Cílem učebnice je popsat základní pojmy, strategie a dílčí politiky státu pro sociální oblast. Text přibližuje podstatu sociálního státu, zabývá se historií sociální politiky, definuje sociální politiku jako vědní obor se vztahy k dalším disciplínám. Představuje subjekty a nástroje sociální politiky a v samostatných kapitolách objasňuje tři pilíře sociálního systému (sociální pojištění, státní sociální podporu a sociální pomoc). Nechybí ani výklad k jednotlivým oblastem sociální politiky státu (financování sociální sféry, rodinná politika, politika bydlení, vzdělávání a zdravotní politika státu).

Popis nakladatele

Kniha je základní odbornou učebnicí pro studijní obor zaměřený na sociální činnosti. Jejím cílem je seznámit žáky se základy sociální politiky v systému politiky státu. Dále umožní žákům poznat historii, hodnoty, pravidla, principy, nástroje, druhy subjektů, funkce a cíle složek sociální politiky v oblasti zdravotní, rodinné, bytové, zaměstnanosti, vzdělávací. Osvětlí vývoj sociální politiky, její charakter a legislativní rámec v ČR. Dodá přehled o nejdůležitějších směrech a složkách sociální politiky, orientaci v realizaci sociální politiky v ČR v kontextu s politikou EU ve vztahu k hospodářské politice. (učebnice pro obor sociální činnost)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Ivana Duková; Martin Duka; Ivanka Kohoutová - další tituly autora:
Sociální politika -- Učebnice pro obor sociální činnost Sociální politika
 
K elektronické knize "Sociální politika -- Učebnice pro obor sociální činnost" doporučujeme také:
 (e-book)
Psychologie 1. díl -- Učebnice pro obor sociální činnost Psychologie 1. díl
 (e-book)
Sociální péče 1. díl -- Učebnice pro obor sociální činnost Sociální péče 1. díl
 (e-book)
Sociální práce -- Pro pedagogické obory Sociální práce
 (e-book)
Pečovatelství 2. díl -- Učebnice pro obor sociální péče Pečovatelství 2. díl
 (e-book)
Zdravotní nauka 1. díl -- Učebnice pro obor sociální činnost Zdravotní nauka 1. díl
 (e-book)
Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče - pečovatelská činnost Pečovatelství 1. díl -- Učebnice pro obor sociální péče
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Ivana Duková, Martin Duka, Ivanka Kohoutová

Sociální

politika

Učebnice pro obor sociální činnost

Grada Publishing, a.s., U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz, www.grada.cz

Pečovatelství 1. díl

Učebnice pro obor sociální péče

– pečovatelská činnost

Jana Mlýnková

ISBN 978-80-247-3184-1

9 788024 738802

ISBN 978-80-247-3880-2

Sociální politika

Ivana Duková, Martin Duka, Ivanka Kohoutová

Učebnice pro obor sociální činnost

Pečovatelství 2. díl

Učebnice pro obor sociální péče

– pečovatelská činnost

Jana Mlýnková

ISBN 978-80-247-3185-8

GRADA Publishing

Ivana Duková, Martin Duka, Ivanka Kohoutová

Sociální

politika

Učebnice pro obor sociální činnost SOCIÁLNÍ POLITIKA Učebnice pro obor sociální činnost Hlavní autorka a editorka: Mgr. et Mgr. Ivana Duková Autorský kolektiv: Mgr. et Mgr. Ivana Duková – SZŠ, Ruská 2200/91, Praha 10 Mgr. Martin Duka – ZZS HMP, Korunní 98, Praha 10 PhDr. Ivanka Kohoutová, PhD. – SZŠ, Ruská 2200/91, Praha 10 TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Recenze: PhDr. Anna Arnoldová Vydání odborné knihy schválila Vědecká redakce nakladatelství Grada Publishing, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2013 Schémata a mentální mapy: Mgr. et Mgr. Ivana Duková Cover Photo © fotobanka allphoto, 2013 Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, Praha 7 jako svou 5119. publikaci Odpovědná redaktorka Mgr. Ivana Podmolíková Sazba a zlom Karel Mikula Počet stran 200 1. vydání, Praha 2013 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Názvy produktů, firem apod. použité v knize mohou být ochrannými známkami nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků, což není zvláštním způsobem vyznačeno. Postupy a příklady v této knize, rovněž tak informace o lécích, jejich formách, dávkování a aplikaci jsou sestaveny s nejlepším vědomím autorů. Z jejich praktického uplatnění ale nevyplývají pro autory ani pro nakladatelství žádné právní důsledky. ISBN 978-80 -247-3880 -2 TIRÁŽ ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-8455-7 ve formátu PDF ISBN 978-80-247-8456-4 ve formátu EPUB

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí

být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez před

chozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude

trestně stíháno. Obsah Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 1 Sociální stát . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.1 Lidská práva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.1.1 Všeobecná deklarace lidských práv . . . . . . . . . . 10

1.1.2 Mezinárodní dokumenty . . . . . . . . . . . . . . . . 12

1.2 Účast státu v sociální politice . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

1.3 Typy a modely sociální politiky státu . . . . . . . . . . . . . 14

1.4 Moderní sociální stát ve světě . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 2 Podstata sociálního státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22

2.1 Podmínky vzniku sociálního státu . . . . . . . . . . . . . . . 23

2.2 Původní principy sociálního státu . . . . . . . . . . . . . . . 24

2.3 Sociální spravedlnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 25 3 Historie sociální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

3.1 První vývojová etapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

3.2 Druhá vývojová etapa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 4 Sociální politika – vědecká disciplína a její vztah k jiným

vědním oborům, definice sociální politiky a související oblasti . . . . . 31

4.1 Sociální politika jako vědecká disciplína

a její vztah k jiným vědním oborům . . . . . . . . . . . . . . 31

4.2 Definice sociální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

4.2.1 Související oblasti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 36

5 Cíle, aktéři, principy, funkce, nástroje sociální politiky . . . . . . . . . . 49

5.1 Sociální doktrína . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5.2 Cíle sociální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

5.3 Aktéři sociální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

5.4 Nástroje sociální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53

5.5 Principy sociální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 56

5.6 Funkce sociální politiky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 6 První pilíř sociálního systému – sociální pojištění . . . . . . . . . . . . 65

6.1 Nemocenské pojištění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

6.2 Důchodové pojištění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72

6.3 Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti . . . . . . . . . . 87

6.4 Politika zaměstnanosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

6.4.1 Nezaměstnanost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 95

6.4.2 Zdravotní pojištění . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103

7 Druhý pilíř sociálního systému – státní sociální podpora (SSP) . . . . . 105

7.1 Dávky závislé na výši příjmu – testované . . . . . . . . . . 106

7.2 Dávky nezávislé na výši příjmu – netestované . . . . . . . 107 8 Třetí pilíř sociálního systému – sociální pomoc . . . . . . . . . . . . . 109 9 Oblasti sociální politiky státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127

9.1 Porovnání současné sociální politiky ČR a EU . . . . . . . 127

9.2 Hospodářská politika a financování sociální sféry . . . . . 134

9.3 Rodinná politika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 138

9.4 Politika bydlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 151

9.5 Politika vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 158

9.6 Zdravotní politika státu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170 10 Chudoba – sociální jev . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 184 Seznam zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192 Literatura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 Internetové zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 196 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 197

7

Úvod

Sociální politika je jednou ze stěžejních součástí politiky státu. Je zá­

kladním předmětem pro studijní obory sociální péče. Význam politiky

v kontextu s hospodářstvím státu a státní politikou je důležitou veli­

činou pro všechny občany společnosti, neméně pak pro studenty při

studiu v oblasti sociální práce. Je důležitým vodítkem pro pochopení

základů a principů politiky v sociálním kontextu.

Cílem této publikace je vyjasnění základních pojmů, strategií a díl­

čích politik státu pro sociální oblast. Cílem bylo popsat základní termí­

ny i systémy dílčích sociálních politik v závislosti na politické situaci

ve státě a jejich dopady na občany společnosti. Přesto, že sociálně po­

litická opatření jsou proměnlivá v závislosti na zmiňované politické

situaci státu, tyto materiály slouží k pochopení většiny kroků v této

oblasti. Každá z kapitol je členěna tak, aby umožnila pochopení před­

kládané látky, informace na sebe navazují. Jako doplněk bylo pou­

žito grafů a tabulek, kontrolních otázek a úkolů. Schémata ve formě

mentálních map se osvědčují jako jedna z moderních metod výuky,

doplňují text a usnadňují zapamatování některých informací. To vede

k jejich upevnění a následné snazší aplikaci v praxi. Text je zpracován

v souladu s legislativními normami k 31. 7. 2012.

Úvod

„Poznání pravdy je zdravím lidského ducha.“

Descartes

9

Sociální stát

1 Sociální stát

Martin Duka

1.1 Lidská práva Pojem lidská práva je kategorií právní, ale zahrnuje v sobě i etický, historický, náboženský, filozofický, politický a sociální aspekt. Veške­ ré počiny v sociální oblasti se řídí závaznými pravidly, jež vycházejí z dokumentů, které definují lidská práva. Lidská práva ■ Jsou rovná a nezcizitelná. ■ Jsou práva přirozená – člověk má na ně přirozený nárok a stát ani

společnost mu je nepřiděluje, pouze je uznává, prohlašuje a potvr­

zuje základem svobody, spravedlnosti a míru světa. ■ Vyvíjejí se spolu s vývojem státu a společnosti samé.

Státy mají povinnost podporovat respekt k lidským právům a usilovat o jejich rozvíjení a dodržování. Stěžejní ideje a principy vychá­ zely z filozofických směrů. Zvýšený zájem o lidská práva a nový přístup k řešení této problematiky se výrazně projevil v období po skončení 2. světové války (5).

Jedná se o subjektivní veřejná práva, která jsou zaručena Ústavou. Základní lidská práva jsou přisuzována každé lidské bytosti (Flegl, 1998, s. 254). ■ Z hlediska historie jsou zmiňována lidská práva již v Mezopotámii,

kde je popsán Chammurapiho zákoník (1 700 př. n. l.). Jde o nej­

starší dochovaný zákoník, popisuje dělení obyvatelstva na 3 stup­

ně: horní (výsady a privilegia), střední (svobodní občané), nejnižší

(otroci bez jakýchkoli práv). ■ V  dobách starověkého Říma (451 př. n. l.) platilo tzv. 12 desek,

které měly za úkol zaručit rovnost obyvatel před zákonem v  pří­

padě zákona soukromého, veřejného, procesu dědictví, rodinného

a trest ního práva. ■ Historické osobnosti, které se ve svých dílech zabývaly problema­

tikou lidských práv: 10

Sociální politika

Aristoteles (322–284 př. n. l.).

Jan Bezzemek – anglický král, byl přinucen šlechtou podepsat do­

kument Magna charta libertatum – Velká listina svobod (1215)

o dodržování zvykového práva, zavedení jednotných jednotek měr

a vah, výběru daní králem se souhlasem šlechty. Došlo ke změně

jeho moci, dokument je považován za první krok ve vývoji moder­

ní demokracie.

Další osobnosti: Tomáš Akvinský, Thomas Hobbes, John Loc

ke, Jean Jacques Rousseau, Thomas Jefferson, Immanuel Kant

a mnoho dalších. ■ Česká země má bohatou historii lidských práv. Pro krále Přemysla

Otakara I. byla roku 1212 vydaná Fridrichem II. Zlatá bula sicilská,

která zaručovala suverenitu, dědičné právo českého krále, neděli­

telnost území. V  pozdějším období stojí za pozornost Zlatá bula

K a r l a I V., která zajistila Čechám výjimečné postavení a platnost

ústavního zákona až do rozpadu Svaté říše římské v roce 1806. Čty

ři pražské artikule v dobách husitského hnutí (1420) deklarovaly

zajištění svobody náboženství, kázání, přijímání podobojí, konec

panování církve, trestání hříchů bez rozdílu. Roku 1781 vznikl To

leranční patent – mimo jiné pojednával o zrušení nevolnictví, což

bylo počinem Josefa II., syna Marie Terezie. Garantoval svobodu

pobytu, přechod obyvatel do měst, možnost podnikat. ■ I v českých zemích máme mnoho vzdělaných osob, které se myš­

lenkami lidských práv zabývaly – např. Komenský, Masaryk, Pa

točka, Havel a další.

(Kahoun, Šimák, 2003, s. 125)

1.1.1 Všeobecná deklarace lidských práv Byla vyhlášena 10. 12. 1948 Valným shromážděním OSN. Dodnes se tento den připomíná jako „Den lidských práv“.

Deklarace není mezinárodní smlouvou a nemá právní závaznost, ale pouze morální, získala u vlád jednotlivých států a celkově ve vědomí lidstva prestiž, s níž se může stěží srovnávat kterýkoliv jiný dokument.

Jsou zde definovány principy lidských práv. Má 30 článků, které popisují právo na život, zdraví, lidskou důstojnost, ochranu dětí, právo na práci, svobodnou volbu povolání, přípravu k němu, právo podni­ kat, právo na soukromí a svobodu, svobodu projevu, vyznání, právo na vzdělání, vlastnictví, práva majetková, právo na ochranu rodiny,

11

Sociální stát

právo získat prostředky pro živobytí prací (nebo státem hmotné zajiš­ tění), hmotné zabezpečení ve stáří, při nezpůsobilosti k práci a ztrátě živitele sdílení určitého standardu sociálního minima, sociálního za­ bezpečení proti sociálním rizikům a kulturního dědictví. Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona.

Dokument se skládá z práv občanských, politických, hospodářských, sociálních, práva na vzdělání a kulturní rozvoj. ■ Právo na život – základní právo, společnost musí život chránit,

poskytnout podmínky pro jeho důstojnost. ■ Občanská práva – zaručují člověku život, rovnost, svobodu, ochra­

nu osobnosti, soukromí občanů. ■ Politická práva – jsou založena na myšlence, že základem vládní

moci je vůle lidu tak, že by se každý mohl podílet na politické moci,

zúčastnit se vlády přímo nebo prostřednictvím demokraticky zvo­

lených zástupců – právo být občanem státu, svoboda být osobností,

právo sdružovat se a hájit své zájmy, právo svobodně se pohybovat. ■ Ekonomická práva – vlastnit majetek, právo na práci. ■ Sociální práva – práva související s právem na práci či práva za­

bezpečující člověku náhradní příjmy. Sociální práva zaručují lidem

důstojnou existenci. Jsou obsažena v článcích 22–25 Všeobecné

deklarace lidských práv a také zakotvena v Mezinárodním paktu

o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Jsou předmě­

tem sociálního zabezpečení, které zajišťuje stát.

Patří mezi ně právo:

– na práci,

– na náležitou přípravu na povolání,

– na uspokojivé pracovní podmínky,

– na životní úroveň,

– na rodinu,

– na sociální zabezpečení,

– na sdružování. ■ Kulturní práva – právo na ochranu materiálních a morálních zá­

jmů, na vzdělání, právo účastnit se kulturního života, právo vědecké

a literární nebo umělecké tvorby.

(Krebs, 2010, s. 139)


1

12

Sociální politika

1.1.2 Mezinárodní dokumenty ■ Evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod –

ve znění protokolů č. 3, 5, 8 a 11, vyhlášena dne 4. 11. 1950 Radou

Evropy v Římě. ■ Deklarace práv dítěte – přijata 20. 11. 1959 Valným shromážděním

OSN v New Yorku. ■ Evropská sociální charta – vyhlášena 18. 10. 1961 Radou Evropy

v Turíně. ■ Mezinárodní pakt o občanských a politických právech – vyhlášen

16. 12. 1966 Valným shromážděním OSN v New Yorku. ■ Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních prá

vech – vyhlášen 16. 12. 1966 Valným shromážděním OSN v New

Yorku. ■ Deklarace o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskrimi

nace založených na náboženství či víře – vyhlášena 25. 11. 1981

Valným shromážděním OSN. ■ Dodatkový protokol k Evropské sociální chartě – přijatý 5. 5. 1988

Radou Evropy ve Štrasburku. ■ Úmluva o právech dítěte – vyhlášena 20. 11. 1989 Valným shro­

mážděním OSN v New Yorku. ■ Protokol pozměňující Evropskou sociální chartu – přijatý 21. 10.

1991 Radou Evropy v Turíně. ■ Evropská úmluva o výkonu práv dětí – vyhlášena 25. 1. 1996 Ra­

dou Evropy ve Štrasburku. ■ Úmluva Mezinárodní organizace práce o zákazu a okamžitých

opatřeních k odstranění nejhorších forem dětské práce – vyhlá­

šena 17. 6. 1999 Mezinárodní organizací práce v Ženevě. ■ Charta základních práv Evropské unie – zveřejněná 7. 12. 2000

na zasedání Evropské unie v Nice. ■ Listina základních práv a svobod – součást Ústavy České repub­

liky, vyhlášena 16. 12. 1992 Federálním shromážděním ČSFR.

Tímto dokumentem se ČR důstojně zařadila mezi státy, které ctí

jmenované hodnoty.

(Francová, Novotný, 2008, s. 142)


1

13

Sociální stát

1.2 Účast státu v sociální politice Stát vymezuje rámec působnosti pro ostatní sociální subjekty, určuje pravidla v sociální politice. Způsoby angažování státu ■ Konceptor sociální politiky – vymezuje sociálně právní legisla­

tivu, určuje pravidla součinnosti ostatním sociálním subjektům,

dbá na jejich dodržování. ■ Vykonavatel – realizátor sociálně politických opatření – realizuje

poskytování dávky, podpory, pomoci.

Podoba účasti státu v sociální politice je závislá na ekonomických, politických a společenských podmínkách země, na její kulturní vyspě­ losti, tradicích a ideologiích.

V historii až do konce 19. století měl stát spíše omezenou roli, ne­ boť významnou úlohu v té době hrála šlechta a její zájmy. V průběhu 20. století nastává zásadní změna, je kladen důraz na regulační zásahy státu v sociální i ekonomické oblasti.

Sílící role státu zaznamenává tři priority – důraz na dobré zdraví, dobré vzdělání, zajištění obyvatel nezbytnými příjmy s cílem vyrovnat šance při vstupu do života. Sociální politika ■ Formuje vztah jedinců a sociálních podmínek jejich života. Každý

je subjektem i objektem sociální politiky. ■ Čelí sociálním a ekonomickým ohrožením, vytváří příznivé pod­

mínky pro rozvoj jedinců a sociálních skupin.

V definicích sociální politiky jako praktické aktivity nalezneme tři společné znaky: ■ Prospěšnost občanům ■ Vázanost na ekonomické i mimoekonomické cíle ■ Užívání nástrojů umožňujících přerozdělování (redistribuci)

zdrojů

Cílem sociální politiky je poskytovat sociální jistoty, umožnit při­ měřený životní způsob a realizaci ústavou zaručených lidských práv. 14

Sociální politika

Sociální politika směřuje jednak k ochraně, jednak k osobnostnímu rozvoji lidského potenciálu společnosti (Francová, Novotný, 2008, s. 35). 1.3 Typy a modely sociální politiky státu Typy sociální politiky státu Rozlišujeme druhy sociálních politik podle základních principů – zá­ sad a pravidel činnosti, idejí a myšlenkových postupů. Pro volbu a in­ terpretaci těchto základních principů jsou zásadní sociálně politické doktríny. ■ Liberalizmus – nejvyšší hodnotu má jednotlivec, kterého charakte­

rizují jeho nezadatelná lidská práva a svobody. Jedinec má přirozená

práva, lidská práva a svobody jsou univerzální. Blahobyt každého

člověka je závislý na něm samém, na jeho výkonu a ochotě nést

případná rizika. Funkčnost sociální politiky je posuzována po­

dle vztahu k ekonomické efektivnosti. Nepodporuje solidarizmus

a redistribuční procesy. Preferuje regulace tržního mechanizmu

a jeho fungování. ■ Křesťanské sociální učení – jedinec není zodpovědný za sociální

situaci, v určité míře je to i společenský systém, který předurčuje

postavení jedince. Principem je osobní svoboda, díl odpovědnosti

za sociální situaci nesou i bohatí a mocní. Primární je snaha o od­

stranění bídy, dochází k zdůraznění důležitosti sociálních transfe­

rů. Vzorem je křesťanské milosrdenství, založené na dobročinné

a charitativní aktivitě. Charita je zdroj ctnosti, individuální svoboda

musí být podřízena obecnému dobru. ■ Demokratický liberalizmus – demokratickou cestou usiluje o za­

jištění důstojných životních podmínek všem. Tato doktrína se vy­

značuje převzetím značné míry sociální odpovědnosti za jedince

státem, posílením veřejného sektoru, rozsáhlým přerozdělováním

a solidarizmem. Je v  protikladu k  liberální doktríně tím, že silně

zdůrazňuje rovnost nejen v  občanských právech, ale i v  právech

sociálních.

Stát může své funkce chápat jako autokratické nebo demokratické. ■ Autokratický přístup státu – realizuje péči určenou občanům po­

dle vlastní úvahy, jejich názory nepovažuje za relevantní (důležité).

Sociální politika zde funguje formou přídělového systému.

15

Sociální stát

■ Demokratický přístup státu – n ejdůležitější úlohu v rozhodování

o míře společenské solidarity mají parlamentní strany.

Podle míry demokratického státu v  sociální politice se obvyk­ le rozlišují tři klasické modely sociální politiky (Francová, Novotný, 2008, s. 75). Modely sociální politiky státu ■ Redistributivní (paternalistický) – j e nazýván univerzalistickým

s dominantní rolí státu. Sociální ochrana je vysoká, stát je hlavním

sociálním subjektem, sociální ochrana je určena celé populaci bez

sledování, zda je to zapotřebí. Vyznačuje se značným rozsahem re­

distribuce (přerozdělení) organizovaného státem. Typickými před­

staviteli jsou skandinávské země, Dánsko, Holandsko. ■ Výkonový (sociálně demokratický) – sociální ochrana občanů

je závislá na jejich pracovním výkonu a zásluze. Stát je garantem

základního minima potřeb, které je realizováno v  poskytování

definovaných sociálních dávek. Míra redistribuce je ve srovnání

s  prvním modelem nižší, množství sociálních objektů je značné.

K těmto zemím se řadí Německo, Rakousko, Francie. ■ Reziduální – je opakem redistributivního typu sociálního státu.

Stát je v  tomto případě nejméně důležitým sociálním subjektem.

Nejlepším distributorem sociálního blaha je trh, pro případ nepříz­

nivé sociální situace se vytváří prostor pro pomoc prostřednictvím

rodiny. Teprve v případě, že zmiňované subjekty ve své roli selžou,

nastupuje státní sociální politika. Dávky poskytované státem jsou

minimální a jejich poskytování je závislé na testování příjmů a ma­

jetku. Redistribuce je zde nejnižší. Představiteli tohoto druhu státu

jsou USA, Austrálie.

Různé sociální systémy zajišťují své občany proti stejným rizikům. Jsou však realizovány v rozdílném rozsahu a s odlišnými způsoby fi­ nancování. Tato aktivita je diferencovaná podle toho, kdo a v jaké míře provádí sociální politiku, na koho je orientována, v jakém poměru přispívá na sociální politiku, jakou část HDP veřejné sociální výdaje spotřebují (Francová, Novotný, 2008, s. 151).

+


1

16

Sociální politika

Titmussova typologie sociálních států Richard H. Titmuss rozlišil na konci 70. let 20. století tři typy sociální­ ho státu: reziduální, institucionální a pracovně výkonový (schéma 1). ■ Reziduální sociální stát – vychází z liberální koncepce, potřeby

občanů jsou zde uspokojovány prostřednictvím rodiny a trhu.

Jedinec je povinen a zodpovědný postarat se o existenci, budouc­

nost a slušnou životní úroveň svojí a své rodiny. Pokud základní

struktury selhávají, tvoří se prostor pro pomoc státu. Je zde urči­

tý deficit v  rozšíření sociálních služeb. Funkce státu spočívá jen

v odstraňování následků sociálních událostí. Sociální dávky jsou

koncipovány tak, že pouze pokryjí základní existenční potřeby.

V  tomto systému dochází ke stigmatizaci lidí, ke kterým pomoc

směřuje. Testuje se sociální potřebnost. Stát má reziduální – zbyt­

kovou povinnost při řešení definovaných sociálních událostí. Jedná

se o takzvaný Beveridgeovský – atlantský model sociálního státu,

který byl velmi populární před velkou krizí v USA. ■ Institucionální sociální stát – je opakem reziduálního státu. Uni­

verzalisticky plošně působí na celou populaci. Zásada tohoto mode­

lu spočívá v prevenci sociálních událostí. Cílem je sociální bezpečí

a sociální rovnost a systém je charakterizován centrálně organizo­

vaným systémem sociálních služeb, které mají zajišťovat standardní

životní potřeby jedinců a skupin. Takový sociální stát má integrovat

společnost, vyrovnávat nerovnosti a předcházet sociálním událos­

tem. Sociální pomoc je zde proto vnímána jako naprosto akceptova­

telná a oprávněná funkce moderní průmyslové společnosti. Přijetí

poskytované sociální pomoci nestigmatizuje objekty. Tato forma

je uplatňována ve Skandinávii, dříve v ČSSR a dalších zemích vý­

chodní Evropy (Keller, 2005, s. 49). ■ Pracovně výkonnostní sociální stát – potřeby jsou uspokojovány

na základě merit (zásluh), pracovního výkonu a produktivity. Ně­

kdy je též definovaný jako dávání přednosti schopnějším, odvíjí

se od začlenění do pracovních struktur a výsledků a produktivity

práce. Stát garantuje základní společností uznaná minima sociál­

ní pomoci. Nachází se zde zejména místo pro působení nestátních

subjektů v roli poskytovatelů sociální péče a pomoci. Tento model

je aplikován například v Německu, Rakousku, Francii (Potůček,

2005, s. 253).

17

Sociální stát

Typologie sociálních států podle Gosty Esping-Andersena (schéma 2) ■ Liberální sociální stát – pro aplikaci tohoto modelu se testují ma­

jetkové poměry, přerozdělování finančních prostředků je skrom­

né, taktéž je skromné sociální pojištění. Sociální pomoc je chápána

jako stigmatizující. Zaměřena je především na nízkopříjmové sku­

piny obyvatel. Dochází k třídně politickému dualizmu. S modelem

se setkáváme v USA, Kanadě, Austrálii, Švýcarsku. ■ Korporativistický (konzervativní) sociální stát – principem je za­

chování statusových rozdílů. Objevuje se vliv socializmu a církve.

Zabezpečení jednotlivých osob odpovídá předchozímu pracovnímu

úsilí, výši pracovních příjmů, předchozí životní úrovni. Základ to­

hoto modelu tvoří pojištění proti státem definovaným sociálním

rizikům. Prostředky na sociální výdaje jsou vázány na příspěvky

na sociální pojištění a daně. Tento model lze pozorovat v Němec­

ku, Belgii, Francii, Rakousku jako takzvaný kontinentální – Bis

marckovský model. ■ Sociálně demokratický sociální stát – zastává principy univerzality

a omezení trhu v oblasti sociálních práv. Ve své podstatě je velmi

omezující směrem k  objektům sociální pomoci. Univerzalistické

postupy zajišťují definovanou sociální pomoc všem občanům spo­

lečnosti bez rozdílu, systém pojištění je určen pro všechny vrstvy

a třídy. Případné dávky jsou odstupňovány podle výše výdělků.

Cílem je odstranit chudobu a příjmovou diferenciaci (rozdílnost).

Aplikován je v praxi rozsáhlým přerozdělováním prostřednictvím

státních institucí. Stát je garantem pro uspokojování minimálních

Schéma 1 Titmussova typologie sociálních států

Titmussova

typologie

sociálních států

institucionální

stát

pracovně

výkonnostní stát

reziduální stát


1

18

Sociální politika

potřeb, zajišťuje nejvyšší standardy. Náklady na financování jsou

značně vysoké. Tento model je aplikován skandinávskými zeměmi.

(Potůček, 2005, s. 72)

Rudimentální Welfare state Rozšiřuje původní Esping­Andersenovu typologii. Popisuje „duální stát“, kde se objevují prvky Bismarckova modelu. To znamená, že ga­ rantuje důchodové zajištění, pojištění v nezaměstnanosti hrazené z pří­ jmů a využívá principu sociálně demokratického modelu – pro oblast poskytování zdravotní péče a vzdělání. Tento model je financován z daní, je zde částečně zastoupen i model liberální.

Setkáváme se s  ním v  takových státech, jako je Španělsko, Itálie, Portugalsko, Řecko.

Hlavní úlohu zde hraje rozvětvená rodina a  prostřednictvím její pomoci vlastnímu členovi dochází k ulehčení úlohy státu v realizaci sociální politiky. Není výjimkou, že v  rámci těchto rodin pohroma­ dě žijí i tři generace, funguje tak důležitá rodinná síť při zajišťování zaměstnání, jako opora v  nezaměstnanosti, v péči o nemocné, staré a handicapované osoby (Keller, 2005, s. 59). Schéma 2 Gosta Esping-Andersonova typologie sociálních států

Esping-Andersonova

typologie

sociálních států

sociálně

demokratický stát

korporativistický

stát

liberální stát

rudimentální

Welfare state


1

19

Sociální stát

1.4 Moderní sociální stát ve světě Moderní sociální politika v Německu Již zmiňovaný Otto von Bismarck zavedl roku 1883 soustavu povin­ ného sociálního pojištění pro případ nemoci, pracovního úrazu, in­ validity a stáří. ■ Předválečné období – dochází k decentralizaci sociální politiky stá­

tu, zavedení sociálního pojištění pro nemoc, úraz, invaliditu a stáří. ■ Výmarská republika – zavedení základní soustavy zabezpečení

a nadstandardních změn spojených s oblastí práce – osmihodino­

vá pracovní doba, dovolená, bydlení, prevence v  oblasti zdravot­

nictví atd. ■ Fašistický stát – pro státem nekontrolované sociálně politické sub­

jekty neumožňuje aktivitu. Je kladen důraz na rodinnou politiku,

což je cesta ke tvorbě „čistoty rasy“. ■ Poválečné období – ustanovovány jsou všechny zásadní sociálně

politické instituce. Moderní sociální politika v Anglii Nejvýznamněji do této oblasti zasáhl H. W. Beveridge (1879 –19 63), britský ekonom, sociální reformátor a politik. Byl zakladatelem myš­ lenky tzv. Welfare state – státu blahobytu. V roce 1942 nabídl britské vládě návrh modelu národní zdravotní služby (national health service – NHS), která je veřejně financovaným zdravotním systémem. Po 2. svě­ tové válce se intenzivně věnoval studiu v sociální oblasti. Z této doby pochází jeho známá studie „Pojištění pro všechny a pro všechno“. Pri­ oritou je pomoc v nepříznivých událostech, které souvisejí se zdravím, rodinou, stářím a nezaměstnaností. Vyplácené dávky jsou vždy ve stejné výši (flat rate), kritériem pro poskytování zabezpečení je nedosažení životního minima. Stát má zodpovědnost za vyplácení dávek. Na pří­ spěvku by se měl podílet zaměstnanec, zaměstnavatel a stát (formou kombinace pojištění a podpory). V komplexu je realizována ochrana před nemocemi, nevzdělaností, chudobou, neuspokojivým bydlením, nezaměstnaností. Moderní sociální politika ve Švédsku K. G. Myrdal (1898–1987), švédský právník, později docent politické ekonomie, označil ve 30. letech 20. století jako nejpalčivější problém nízkou porodnost. Švédský sociální stát je založen na silně rozvinuté 20

Sociální politika

rodinné politice formou prorodinných opatření. Dalšími výraznými články jsou sociální podpora v nezaměstnanosti, v mateřství a v po­ skytování zdravotních služeb. Redistribuce zdrojů je realizována podle potřeby a podle výkonu. V oblasti politiky zaměstnanosti má hlavní místo efektivní, aktivní přístup v podobě vytváření nových pracovních příležitostí, kvalifikace, rekvalifikace (Francová, Novot­ ný, 2008, s. 75). Socialistická sociální politika v ČSSR Politické změny v  roce 1989, které zasáhly dosud probíhající „socia­ listickou společnost“, ukončily její 40leté trvání. Do roku 1990 téměř vůbec neexistovala sociální politika v našem státě ve smyslu moder­ ních trendů. Do určité míry se jevila jako deformovaná. Fungovala skrytost sociálních problémů, které socializmus údajně odstranil. Na­ místo toho zde vládla politika řízené zaměstnanosti, monopolní rea­ lizátor v sociální politice byl stát. Tato sociální politika byla omezena právě na aktivity státu v sociální oblasti. Stát byl jediným zaměstna­ vatelem a provozovatelem národního hospodářství, existovaly pětileté plány, státní rozpočet. Využití pracovního potenciálu však bylo nízké a málo produktivní.

Toto období bylo typické vysokou zaměstnaností žen, která doka­ zovala rovnost. Z těchto důvodů byly již v útlém věku děti umísťovány do kolektivních zařízení, např. jeslí. Kompenzací byl dřívější odchod do důchodu.

Mzdy byly určovány centrálně pro celá odvětví, někdy bez ohledu na kvalifikační předpoklady, výkonnost zaměstnance a hospodářský výkon podniku.

Občan se stal pouze pasivním příjemcem dávek a služeb. Dochází k záměrnému potlačení role dalších sociálních subjektů (občan, rodina, princip subsidiarity) nebo jejich úplnému vyloučení (církve, charity). Typickým rysem tohoto období je sociální rovnostářství – všem stej­ ně (systém poskytoval více než 60 sociálních dávek, přičemž některé situace byly řešeny duplicitně a naopak u některých docházelo k jejich přehlížení – absence vdoveckého důchodu, neexistence valorizačních mechanizmů). Financování tohoto systému bylo realizováno výhrad­ ně ze státního rozpočtu. Nezaměstnanost neexistovala, protože byla povinnost pracovat, a pokud některý občan nepracoval, byl stíhán pro trestný čin. Velké sociální systémy jako zdravotnictví, školství atd. v minulosti relativně dobře fungovaly. Byly však svázány solida­



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist