Kniha: Sociální marketing - Radim Bačuvčík; Lenka Harantová

SOCIÁLNÍ MARKETING 

Radim Bačuvčík, Lenka Harantová

© Radim Bačuvčík – VeRBuM, 2016

2 |  Radim Bačuvčík, Lenka Harantová: Sociální marketing 

KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR 

Recenzovali: xxx

Knihu doporučila k publikaci Vědecká redakce nakladatelství VeRBuM

© Ing. Mgr. Radim Bačuvčík, Ph.D., Ing. Lenka Harantová, Ph.D., 2016

© Radim Bačuvčík – VeRBuM, 2016

ISBN 978-80-87500-xxx

| 3 

„Nějaký citát?“

(autor)

Vydání této knihy podpořili:

TADY BY PRÁVĚ MOHLO BÝT

VAŠE JMÉNO

OBSAH

ÚVOD ................................................................................................................... 8 

1 SOCIÁLNÍ MARKETING A SOCIÁLNÍ REKLAMA ............................................... 10 

1.1 Sociální a komerční marketing ................................................. 12 

1.1.1 Vývojové fáze marketingu ................................................. 14 

1.1.2 Marketing v neziskových organizacích .............................. 16 

1.1.3 Marketingový mix .............................................................. 19 

1.2 Zadavatelé sociálních marketingových kampaní...................... 28 

1.3 Cílové skupiny sociálních marketingových kampaní ................ 31 

1.4 Cíle sociálního marketingu ....................................................... 32 

1.4.1 Bariéry sociální marketingové komunikace ...................... 34 

1.4.2 Další prostředky změny ..................................................... 35 

1.5 Definice sociálního marketingu a sociální reklamy .................. 38 

2 OBLASTI A TÉMATA SOCIÁLNÍHO MARKETINGU ........................................... 41 

2.1 Členění oblastí a témat sociálního marketingu ........................ 41 

2.2 Hraniční oblasti sociálního marketingu .................................... 45 

2.2.1 Ideologie a mesiášství ....................................................... 45 

2.2.2 Prosazování zájmů ............................................................. 50 

2.2.3 Komunikace veřejných institucí ........................................ 55 

3 ETICKÉ ASPEKTY SOCIÁLNÍHO MARKETINGU ................................................. 58 

3.1 Konflikt osobních a společenských zájmů ................................ 58 

3.1.1 Pluralita společenských zájmů a individuálních práv ........ 60 

3.1.2 Hranice sociální marketingové komunikace ..................... 62 

3.2 Zákonná regulace marketingové komunikace ......................... 63 

3.3 Samoregulace v marketingové komunikaci ............................. 64 

3.3.1 Rada pro reklamu .............................................................. 67 

3.3.2 Kauzy Rady pro reklamu týkající se sociální reklamy ........ 68 

3.4 Kontroverze v sociálním marketingu ........................................ 78 

4 HISTORIE SOCIÁLNÍHO MARKETINGU A REKLAMY ........................................ 79 

4.1 Historie sociální reklamy v USA ................................................ 82 

4.2 Sociální reklama na území Československa do roku 1990 ....... 89 

6 |  Radim Bačuvčík, Lenka Harantová: Sociální marketing 

5 KREATIVITA A EFEKTIVITA V SOCIÁLNÍM MARKETINGU ............................... 97 

5.1 Kreativita v sociální reklamě ..................................................... 97 

5.2 Reklamní apely v sociální reklamě .......................................... 100 

5.2.1 Racionální apely ............................................................... 102 

5.2.2 Emocionální apely ............................................................ 104 

5.2.2 Morální apely ................................................................... 107 

5.3 Efektivita v sociální reklamě ................................................... 107 

5.4 Sociální reklama na soutěžích kreativity a efektivity .............. 111 

5.4.1 Mezinárodní festivaly a soutěže ...................................... 112 

5.4.2 Tuzemské festivaly a soutěže .......................................... 113 

5.5 Sociální marketing a změna společenských postojů .............. 114 

6 PROSTŘEDKY SOCIÁLNÍHO MARKETINGU ................................................... 125 

6.1 Celebrity v sociálním marketingu ........................................... 125 

6.2 Smích a slzy v sociální reklamě ............................................... 135 

6.3 Event marketing ...................................................................... 146 

6.3.1 Sbírkové akce ................................................................... 147 

6.3.2 Prezentační akce .............................................................. 149 

6.3.3 Sportovní akce ................................................................. 151 

6.3.4 Kulturní akce .................................................................... 153 

6.3.5 Performance, obsazení prostoru ..................................... 155 

6.3.6 Demonstrační a protestní akce ........................................ 157 

6.3.7 Mediální a veřejné eventy ............................................... 160 

6.4 Výzkum a experiment ............................................................. 161 

6.5 Internetový marketing ............................................................ 163 

6.6 Virální marketing ..................................................................... 167 

6.7 Guerilla marketing .................................................................. 167 

6.8 Ambientní média .................................................................... 167 

7 SOCIÁLNÍ MARKETING V KOMERČNÍ KOMUNIKACI .................................... 168 

7.1 Sociální reklama jako dominantní způsob komunikace.......... 169 

7.2 Dlouhodobá komunikace společenského tématu .................. 174 

7.3 Dlouhodobé angažmá v nekomerčních projektech ................ 175 

7.4 Nekomerční projekt se zapojením komerčních firem ............ 179 

7.5 Reakce na aktuální problémy ................................................. 183 

7.6 Komerční podnikání v „sociální“ oblasti ................................. 183 

7.7 Komerční komunikace s prvky sociální reklamy ..................... 184 

8 PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH MARKETINGOVÝCH KAMPANÍ ........................... 188 

| 7 

8.1 Proces sociálního marketingu ................................................ 188 

8.2 Klíčové principy sociálního marketingu .................................. 189 

8.3 Zásady úspěšnosti sociálních marketingových kampaní ........ 191 

8.4 Dlouhodobá udržitelnost změny ............................................ 195 

ZÁVĚR ............................................................................................................... 197 

SUMMARY ....................................................................................................... 198 

LITERATURA ..................................................................................................... 199 

O AUTORECH .................................................................................................... 212 

1 SOCIÁLNÍ MARKETING A SOCIÁLNÍ REKLAMA 

Sociální marketing je oblast marketingu, o které se v posledních letech poměrně

hodně mluví, a to v rovině komerčního i nekomerčního marketingu. Komerčním

firmám již nestačí, že nabízejí a prodávají své výrobky a služby. Musejí být

společensky zodpovědné, tedy musí se angažovat v diskusi a řešení nějakého

společenského tématu nebo problému. Ani neziskové organizace nezůstávají

pozadu. Kromě toho, že poskytují služby pro své klienty, angažují se v různých

oblastech veřejného života, něco prosazují, proti něčemu bojují, a to „něco“ má

obvykle tu povahu, že pokud se „to“ vyřeší, zlepší se život společnosti,

komunity či konkrétních lidí. V oblasti sociálního marketingu se pochopitelně

angažuje i veřejná správa, tedy ministerstva, krajské a obecní úřady, které tyto

společenské otázky nějak řeší a komunikují. Konečně, tyto problémy a témata

poskytují prostor pro angažmá různých jednotlivců a neorganizovaných skupin,

chcete-li aktivistů, jejichž činnost má také často povahu sociálního marketingu.

Předchozí odstavec mohl naznačit, že existuje řada jevů, které mohou mít dosti

rozdílnou povahu, a přesto je můžeme zařadit do kategorie „sociální marketing“.

Komunikační aktivita komerční firmy, která v rámci své koncepce společenské

zodpovědnosti vybudovala bezbariérový přístup do sídel místních úřadů, je jistě

něco zcela jiného, než kampaň ministerstva dopravy, jejímž cílem je přimět

řidiče, aby v obci nejeli víc než padesátkou. A ještě něco jiného je boj skupiny

aktivistů, kteří chtějí, aby se kvůli výskytu chráněných rostlin a živočichů

změnila trasa plánované dálnice. Přesto všichni dělají něco, co je možno nazvat

sociálním marketingem, nebo to aspoň prvky sociálního marketingu obsahuje.

V praxi je možné se setkat s různými termíny, které tuto oblast marketingu

označují, a je nutno říct, že se tyto termíny používají různorodým a nejednotným

způsobem. Termín sociální marketing obvykle označuje plánování a realizaci

kampaní, které mají za cíl buď získat prostředky (finanční i hmotné) na řešení

nějakého problému (pomoc obětem přírodních katastrof, zlepšení vybavení

dětských oddělení nemocnic), přimět lidi dělat něco jinak (dodržovat zmíněnou

povolenou rychlost), nebo upozornit na problém, či jinak řečeno nastolit diskuzi

určitého tématu (znečišťování životního prostředí, dětská práce v rozvojovém

světě). V tomto smyslu se sociální marketing chápe jako primárně nekomerční

aktivita, alespoň v evropském prostoru se předpokládá, že je to primárně aktivita

veřejné správy nebo neziskových organizací (což však neznamená, že by ji

2 OBLASTI A TÉMATA SOCIÁLNÍHO MARKETINGU  Sociální marketing se týká mnoha různých jevů. Může s ním souviset komunikace prakticky v jakékoliv oblasti lidského konání, v níž je možné uvažovat o posílení pro-sociálních postojů nebo změně chování ze spíše sobeckého na spíše nesobecké (Duben, 1996, s. 281). 2.1 Členění oblastí a témat sociálního marketingu  Výčet konkrétních témat sociálních marketingových kampaní by byl velmi široký, je nicméně možné na základě různých kritérií vymezit skupiny témat se shodnými rysy. První možností je typologizace kampaní podle jejich účelu či typu odezvy, kterou mají vyvolat:

 Kampaně fundraisingové – jejich cílem je získat nějaký dar. Ten může mít

povahu finanční (jednorázový příspěvek „na ulici“, pravidelný příspěvek

formou trvalého příkazu), hmotnou (od občanů použité oděvy nebo nábytek,

od podniků jejich výrobky, které mohou být dál distribuovány potřebným

nebo použity k aktivitě nějaké neziskové organizace) nebo povahu služby

(nějaké komerční firmy). Patří sem dobrovolná práce (dar formou vlastního

času a práce; kampaně na nábor dobrovolníků), kterou by však bylo možno

řadit i do následující skupiny.

 Kampaně snažící se vyvolat akci – jejich cílem je přimět cílovou skupinu

k nějaké vlastní aktivitě, změně. Může se jednat o změnu vlastního chování,

která je primárně vnitřní (byť okolí může ovlivňovat), nebo o aktivitu vůči

svému okolí. Změna vlastního chování může znamenat konec kouření,

začátek sportování a zdraveného životního stylu, třídění odpadu nebo

dodržování povolené rychlosti. Aktivita vůči okolí může mít povahu

dobrovolné práce (např. pomoc s výsadbou stromků, úklid města), ale i trvalé

změny ve vlastním chování (pravidelné čtení dětem).

 Kampaně upozorňující na problém – nemají za cíl dosáhnout konkrétní akce,

alespoň tedy ne okamžitě, směřují spíše k zamyšlení nad problémem a změně

pohledu na něj. Mohou se týkat třeba práv žen, domácího násilí, tolerance

k menšinám.  ETICKÉ ASPEKTY SOCIÁLNÍHO MARKETINGU   Sociální marketing se často týká témat, která ovlivňují chod společnosti po celé roky a desetiletí. Realizátoři sociálních marketingových kampaní přinášejí myšlenky, které by měly v pozitivním smyslu změnit život společnosti. Přesto se ale sociální marketingové kampaně dostávají do konfliktu s etickými principy, platnými v dané společnosti, a vyvolávají tak diskusi o své oprávněnosti. Podle Andreasena (2001, s. 3) lze etickou kolizi nejčastěji najít v těchto rovinách:

 Pravdivost – to, co se v rámci sociální marketingové komunikace tvrdí, by

mělo být pravdivé, přesné, úplné, ne přehnané

 Ochrana soukromí – mělo by být dostatečně chráněno soukromí jednotlivců i

skupin, těch, kterých se komunikace týká, a zvláště těch, kteří jsou v ní

zobrazováni

 Útočnost – sociální marketingové komunikáty by neměly být příliš útočné,

agresivní, respektive otázkou je, jaká je únosná míra útočnosti a agresivity

 Spravedlnost a vyváženost – komunikace by měla být vyvážená ke všem

stranám a aspektům, které v nich hrají roli, neměla by tedy např. napadat

odlišné zájmy, které mohou být také oprávněné

 Vyhýbání se stereotypům – komunikace by měla být objektivní, neměla by

vycházet z předsudků a stereotypů

 Ochrana dětí – prostředky komunikace by měly být používány s ohledem na

věk dětí (zobrazovaných i těch, kteří mohou být zasaženi sdělením) Také sociální marketing je konkurenční, často existuje více společenských ideových konceptů, které se vztahují k téže věci, přitom si však odporují nebo se vzájemně vylučují, případně každý z nich je vhodný a výhodný pro jinou části veřejnosti. Vzniká tedy otázka, kdo může (kdo by měl) posuzovat adekvátnost a výhodnost jednotlivých myšlenek, které nejrůznější kampaně (či za nimi stojící zájmové skupiny) přinášejí, pro společnost nebo její konkrétní část. 3.1 Konflikt osobních a společenských zájmů  Výše bylo řečeno, že sociální marketing „prodává“ myšlenky a nikoliv osobnosti či organizace. Na druhou stranu, za většinou zásadních společenských

4 HISTORIE SOCIÁLNÍHO MARKETINGU A REKLAMY 

Počátek sociálního marketingu a sociální reklamy kladou různí autoři do

různých období. Samotný termín „social marketing“ údajně poprvé použili

Philip Kotler a Gerald Zaltman v roce 1971 ve svém článku uveřejněném

v časopise Journal of Marketing s názvem „Social Marketing: An Approach to

Planned Social Change“. Sociální marketing viděli jako nástroj, který by měl

neziskovým organizací pomoci prodávat jejich služby a myšlenky podobně, jako

se tomu děje u komerčních produktů. Zárodek úvah o využití sociálního

marketingu je ovšem staršího data; sami zmiňovaní autoři jej ve svém článku

kladou do roku 1952, kdy G. D. Wiebe v článku „Merchandising Commodities

and Citizenship on Television“ vznesl otázku „Proč by se bratrství nemohlo

prodávat tak, jako mýdlo?“ (Kotler, Zaltman, 1971).

Sedmdesátá a osmdesátá léta byla obdobím ustavení sociálního marketingu jako

(akademického) oboru, teoretické disciplíny s vlastní terminologií, definicemi a oborem

zájmu. V osmdesátých letech začala termín sociální marketing oficiálně používat Světová

banka, Světová zdravotnická organizace a Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci. Roku

1981 vyšel v časopise Journal of Marketing článek Blooma a Novelliho hodnotící první

dekádu sociálního marketingu, který zdůraznil nedostatky při uplatňování marketingových

principů a technik včetně výzkumu, segmentace a distribuce. V roce 1985 vyšel text Richarda

Manoffa „Social Marketing: New Imperative for Public Health“, zaměřený na formulaci

poselství v sociálních marketingových programech (je ostatně charakteristické zaměření na

zdravotní politiku a prevenci, která v dřevních letech sociálního marketingu patřila

k pravděpodobně nejčastějším). V průběhu osmdesátých a devadesátých let pak vyšla řada

knih na dané téma, mnohé jsou spojeny se jmény klíčového teoretika v této oblasti Philipa

Kotlera. V roce 1999 byl ve Washingtonu založen The Social Marketing Institute, jeho

ředitelem se stal Alan Andreasen. Opravdový boom odborných studií na téma sociálního

marketingu nastal po roce 2000 (Kotler, Roberto a Lee, 2002, s. 9)

Aktivity, které bychom z dnešního pohledu mohli nazvat sociálním marketingem

a sociální reklamou, jsou ovšem staršího data. V některých zdrojích se za jeden

z významných milníků konstituce sociálního marketingu v dnešní podobě

označuje období 60. let 20. století, kdy mimo jiné různé instituce „západního

světa“ (Světová zdravotnická organizace, Světová banka, ministerstva a další

organizace v jednotlivých zemích) začaly ve větší míře sponzorovat sociální

marketingové programy a intervence na podporu rodinného plánování a dalších

společenských otázek v Africe, na Srí Lance a dalších částech rozvojového světa

(Lefebvre, 2013). Velký podíl na těchto aktivitách měly i soukromé (nestátní,

| 89 

veřejné organizace a komunikace se tak doplňuje, stává se tím takřka

kontinuální a má větší potenciál dosáhnout skutečné změny myšlení.

4.2 Sociální reklama na území Československa do roku 1990 

Projevy sociální (či obecněji nekomerční) reklamy na našem území bezpochyby

existovaly již na přelomu 19. a 20. století. O některých z nich (stejně jako

o sociálním rozměru reklamy komerční) se zmiňuje Vojta Holman, autor

publikace „Reklama a život“, jedné z prvních knih na toto téma u nás, která

vyšla v roce 1909: „Jsou věci dnes, kterým lidstvo přikládá kulturní význam, a

které jen reklamě vděčí za své brzké rozšíření. Vzpomeňme jen toho, že

racionální, zdravotní pěstění zubů zavedla jedině reklama a že jejím působením

rozšířily se i mnohé jiné dobré prostředky léčebné a výživné. A co dětí v celém

světě děkuje Vydrově dětské moučce za své zachránění po ztrátě mateřského

mléka. Nesčetné byly by příklady blahodárného působení reklamy ve směru

sociálním. Nedávno i spolky proti tuberkulose, pochopivše účinnost reklamy,

plakátovaly pravidla, kterými možno tuto nebezpečně se šířící nemoc

obmezovat.“ (Holman, 1909; Pavlů, 2015). O společenském rozměru reklamy

psal o téměř deset let později i Ottův obchodní slovník, který sice v příslušném

heslu týkajícím se reklamy zmiňoval především propagaci „dobrého a žádoucího

zboží a činů“, jako je mýdlo, desinfekční látky a pojištění, neopomenul však ani

to, že „také dobročinné ústavy se neobejdou bez reklamy (České srdce,

nemocnice, útulny a pod.), takže v těchto případech pracuje reklama přímo

v zájmu lidstva“ (Ottův obchodní slovník, 1918; Vošahlíková 1999).

První světová válka v té době již velmi rozmanité podoby komerční i

nekomerční komunikace poněkud proměnila. Všeobecný nedostatek papíru vedl

k omezení plakátové reklamy, tiskly se většinou plakáty z oblasti politické

propagace. Zajímavé téma, které se v té době objevilo, a které má blízko

k sociálnímu marketingu, bylo využívání náhražkových surovin k levnému

vaření. Na téma bylo možno narazit v ženských časopisech, kalendářích, které

v té době měly nejčastěji podobu obsáhlých knih s informacemi různého druhu, i

ve specializovaných válečných kuchařkách.

90 |  Radim Bačuvčík, Lenka Harantová: Sociální marketing 

První světová válka dala impulsy i pro témata poválečné a protiválečné sociální

reklamy. Příkladem může být plakát z roku 1924, podepsaný jménem

„Košvanec“ (pravděpodobně Vlastimil, 1887-1961). Sloganem „Pryč s válkami“

poukazuje na desáté výročí propuknutí první světové války (je to ostatně

nejstarší česká plakátová sociální reklama dnešního typu, kterou se nám podařilo

najít). Podobně jako během první světové války, také během druhého světového

konfliktu probíhaly různé komunikační aktivity, jejich náplň byla v jistém

smyslu sociálně-marketingová. Šlo třeba o šíření informací o pravé podstatě a

aktivitách nacistického režimu, případně burcování národa do boje proti němu.

Další propagační aktivity blízké sociální reklamě se začaly objevovat hned po

skončení druhé světové války. Jejich ráz byl ovšem již často silně

propagandistický, budovatelský, tedy spíše politický. Takový je například plakát

s výzvou „Česká ženo, voláme Tě“ z roku 1945 od autora Břetislava Hanuše

(nelze si nevšimnout jisté „rozdílnosti v podobnosti“ s vizuálem „Rosie the

Riveter“, viz výše), který měl přispět k zapojení žen do budování průmyslu (text

dole uvádí, jde o výzvu Komunistické strany Československa, která v té době

ještě neměla ústavou dané vedoucí postavení).

Většina komunikátů, které by mohly mít alespoň trochu blízko k sociální

reklamě, byla koncipována silně propagandisticky. Je to vidět na vizuálech

„Muži do klíčového průmyslu“ (muži mají jít pracovat tam, kde je jich nejvíce

potřeba – tedy zejména do těžkého průmyslu), nebo „Jednotně k práci, jednotně

k volbám“ (apel na národní jednotu, ale také návod, koho volit). Další vizuál se

sloganem „Buduj vlast – posílíš mír“ ukazuje socialistické dělníky, kterak

velkým ozubeným kolem drtí „výdobytky“ dolarového kapitalisty (možná

bankéře). Mnohé politické plakáty té doby byly stylizovány tak, jakoby

jednoznačná politická volba měla zařídit budoucí blahobyt (v kontrastu

s předchozím válečným strádáním). Dokonce i téma, které by se výsostně mohlo

týkat sociální reklamy, tedy boj se škůdcem, v tomto případě s mandelinkou

bramborovou, bylo pojato propagandisticky, neboť se o ní mluvilo jako

o „americkém broukovi“ (kterého měli západní imperialisté rozšířit do

východního bloku, aby škodili jeho ekonomice, viz též Formánková, 2008).

| 91 

Podle Zamazalové (2010, s. 412) lze jeden ze zárodků sociálního marketingu

najít také v 50. letech v oblasti zdravotní výchovy. Zde byla již od roku 1947

používána metoda reprezentativního výzkumu, který poskytoval statistiku

o znalostech, názorech a chování české společnosti. Jednalo se o problematiku

nádorových onemocnění, srdečních a cévních chorob, výživy, tělovýchovy, a

podobně. V publikacích vycházejících v edici Ústavu zdravotní výchovy lze

nalézt zmínky o tom, že se objevovaly pokusy zavést pre-testy zdravotně

výchovných pomůcek, jako byly například plakáty; řečeno dnešní terminologií,

již v té době se testovaly možnosti využití sociální reklamy ve zdravotní

prevenci.

Jako zajímavý nosič sociální reklamy se zhruba ve stejné době ukázaly krabičky

od zápalek. Zde se již častěji objevovala i témata, která nebyla propagandistická

(též vizuál s mandelinkou je z krabičky sirek), ale prakticky odpovídala i

dnešnímu zaměření sociálního marketingu a reklamy. Šlo o témata bezpečnosti

silničního provozu (např. slogan „Ulice není závodiště“), konzumace alkoholu

(„Pít při práci se nevyplácí“), ochrany zdraví („Cvičením a otužování upevňuješ

svoje zdraví“), třídění a sběru druhotných surovin („Papír k papírku, tuna za

chvilku“), správného zacházení s odpadky („Nekrmte potkany“), zdravotní

prevence („Ničte mouchy, šiřitele nákaz“), kouření, hygienických návyků,

prevence požárů (což je téma, které dnešní česká sociální reklama prakticky

nezná), nebo bezpečnosti dětí (Svět tisku, ©2004). Oproti současným tématům

sociální reklamy chyběla snad jen problematika pohlavně přenosných chorob.

To se změnilo až ve druhé polovině 80. let, kdy začalo být poměrně hodně

(možná i více než dnes) medializováno téma HIV/AIDS.

5 KREATIVITA A EFEKTIVITA V SOCIÁLNÍM MARKETINGU 

Reklamu a marketingové kampaně obecně je možno hodnotit ze dvou

základních pohledů – z pohledu kreativity a efektivity. Reklama by měla být

především efektivní. Někdo do ní investoval peníze, čas a úsilí proto, aby mu

pomohla dosáhnout stanovených cílů. Po skončení kampaně má smysl se ptát,

zda bylo stanovených cílů dosaženo a jak k tomu reklama či kampaň přispěla:

Přiměla lidi k tomu, aby podnikli nějakou akci? Zapamatovali si ji aspoň?

Spojili si její poselství se značkou, která za ní stojí? Logická posloupnost cíl –

prostředek (reklamní kampaň) – výsledek by neměla být narušena. Byť to může

být složité, je nutné se vždy ptát, jestli propagace splnila svůj účel, nebo jestli se

vlastně nepodařilo dosáhnout cíle díky něčemu jinému a investice do kampaně

tedy byla zbytečná.

O něco složitější je to s kreativitou. Reklama nutně nemusí být kreativní k tomu,

aby dosáhla svých cílů. Naopak, velká kreativita na sebe může poutat přílišnou

pozornost (viz „upíří efekt“) a působit tak proti efektivitě. Přesto je kreativita

jedním z důležitých prostředků a met reklamní tvorby. Kreativita naznačuje a

dokumentuje tvůrčí potenciál a tvůrčí úsilí agentur, umožňuje srovnání jejich

práce s ostatními (třeba na reklamních soutěžích), může být tím, co jim přináší

zakázky. Kreativita možná také působí proti tomu, aby lidská mysl reklamní

sdělení jako zcela nudná úplně odfiltrovala. Současní spotřebitelé jsou navíc

kritickými soudci reklamy a její originality (Dahlén a kol., 2008). To, aby se

lidem líbila reklama, je v dnešní době mnohdy důležitější než to, aby se jim líbil

samotný produkt; ukazuje se, že emoce, které člověk zažívá, když vidí reklamu,

mají na vztah k produktu velký vliv (North, Hargreaves, 2008, s. 257).

Byť neexistuje záruka, že kreativita dělá reklamu zapamatovatelnou či

atraktivní, nelze popřít, že právě ona stojí za virálním potenciálem reklam. Ač to

není jednoduché, ideálem je, když jde efektivita a kreativita ruku v ruce, tedy

marketingová komunikace je kreativní, tvůrčí, nápaditá, a zároveň efektivní,

tedy dosahující svých cílů.

5.1 Kreativita v sociální reklamě 

Kreativita znamená schopnost tvůrčího přístupu, originálního myšlení nebo

objevování nekonvenčních řešení při vymýšlení různých věcí (viz Horňák,

6 PROSTŘEDKY SOCIÁLNÍHO MARKETINGU  

V této kapitole si všimneme některých prostředků, které jsou buď typické pro

sociální marketing a sociální marketingovou komunikaci, nebo jsou známy i

z prostředí komerčního marketingu, ale v prostředí sociálních marketingových

kampaní nabízejí specifické možnosti aplikace. V prvních dvou subkapitolách si

všimneme obecnějších principů práce v sociálním marketingu, sice role celebrit

a práce s pozitivními a negativními emocionálními apely. V další části textu

přiblížíme vybraná média, nástroje a techniky, z nich některé lze řadit k novým

a aktuálním trendům marketingové komunikace.

6.1 Celebrity v sociálním marketingu 

Celebrity jsou jedním z nejčastějších „prostředků“ v sociálním i komerčním

marketingu. Vysvětlení jejich vlivu na formování názorů, postojů i chování lidí

bychom mohli hledat v teorii názorových vůdců. Ta předpokládá, že v jakékoliv

sociální skupině existují jedinci, kteří jsou informovanější než ostatní a častěji se

vyjadřují k tématům, která ostatní členy skupiny zajímají. Protože většina

nemůže (a ani nechce) dohledávat k těmto tématům vyvážené informace,

důvěřuje informacím, které jí poskytují informovaní a důvěryhodní názoroví

vůdci. Tok informací je tak dvoustupňový – z médií (a dalších zdrojů)

k názorovým vůdcům, a od nich k ostatním lidem. Tato teorie jako o názorových

vůdcích primárně uvažuje o členech skupiny, kteří jsou s ostatními v osobním

kontaktu. Roli názorových vůdců však mohou hrát i osobnosti, které členové

skupiny neznají osobně, ale jsou ovlivňováni jejich názory. Mohou to být právě

celebrity, k nimž mají lidé aspirační vztah (chtějí být jako ony), v médiích

dlouhodobě sledují jejich aktivity, čímž se pro ně celebrity mohou stát příklady

úspěchu a důvěryhodnosti i morálními autoritami (McQuail, 2009).

Způsobů, jimiž se známé osobnosti zapojují do sociálního, či obecně

nekomerčního marketingu, je celá řada. K možná nejrozšířenějším patří

provozování nadací, spojených s jejich jmény. K nejznámějším u nás patří

Nadace Terezy Maxové dětem, která se zaměřuje na pomoc opuštěným a

znevýhodněným dětem, Nadační fond Kapka naděje, spojený se jménem

Venduly Svobodové (podporuje především Kliniku dětské hematologie a

onkologie FN Motol, kde se léčí děti nemocné leukémií), nebo Nadace Taťány

7 SOCIÁLNÍ MARKETING V KOMERČNÍ KOMUNIKACI 

Sociální marketing a sociální marketingová komunikace v komerčním sektoru

(komerční sociální marketing) je v principu jiná aktivita, než sociální marketing

v nekomerčním slova smyslu, o němž v této knize především hovoříme.

V nekomerčním sociálním marketingu jde primárně o prezentaci a prosazení

myšlenky, která má společenský význam. Naproti tomu v komerčním sociálním

marketingu jde o budování image značky či firmy tím, že se (mimo jiné)

poukazuje na angažmá v řešení společenských problémů. Obě tyto aktivity tedy

mají rozdílný ústřední zájem. Přesto jejich projevy mohou být velmi podobné.

Ačkoliv jde teoreticky o zcela jinou aktivitu, prakticky může být nerozlišitelné,

kdy jde o nekomerční a kdy o komerční sociální marketingovou komunikaci

(nota bene v případě kampaní, na nichž spolupracují komerční a nekomerční

subjekty). Ostatně i základní vymezení, uvedené výše, by mohlo být

rozporováno – pokud komerční firma zadá kampaň v podobě sociální reklamy,

jak je možno dokázat, že při tom opravdu myslí na budování své image a nečiní

tak čistě z filantropických pohnutek svých majitelů?

Z hlediska komerčního marketingu je možné diskutovat o tom, jakou roli

v budování image vlastně prvky sociálního marketingu a sociální reklamy

mohou mít. V příslušné literatuře se obvykle tvrdí, že angažmá v nekomerčních

projektech je v dnešní době v rámci koncepce společenské odpovědnosti firem

(CSR, corporate social responsibility) prakticky nutností. Koncepce CSR

obvykle hovoří o třech pilířích – zodpovědnosti v ekonomické oblasti

(transparentnost, odmítnutí korupce, ochrana duševního vlastnictví,

zodpovědnost vůči státu jako např. placení daní apod.), zodpovědnosti v sociální

oblasti (filantropie, zohlednění zájmů všech stakeholders, lidská práva, přístup

k zaměstnancům) a zodpovědnosti v environmentální oblasti (ekologická

produkce, ochrana životního prostředí). Angažmá v nekomerčních projektech se

tedy týká především sociální a environmentální oblasti (Kunz, 2012).

Z hlediska marketingového je otázkou způsob dalšího uchopení těchto projektů

v korporátní marketingové komunikaci. Obvykle se uvádí, že sociální kampaně

v komerčním marketingu nejsou příliš účinné při dosahování krátkodobých

ekonomických cílů (jako je nárůst prodeje). Fungují spíše dlouhodobě v rovině

budování image a reputace (samotné nekomerční projekty jsou spíše

dlouhodobé, takže při pokusech o propojení s krátkodobými cíli by mohl  PLÁNOVÁNÍ SOCIÁLNÍCH MARKETINGOVÝCH KAMPANÍ  Příprava sociální marketingové kampaně může být dlouhodobý a vysoce sofistikovaný proces, který vyžaduje jisté zkušenosti. Velké komerční firmy mívají marketingová oddělení, ve kterých pracují třeba i desítky lidí, přesto se s přípravou marketingových a komunikačních kampaní obracejí na specializované agentury. Podobný přístup lze v praxi jistě doporučit i pro sociální marketingové kampaně. Otázka přípravy kampaně by vyžadovala plochu větší, než jakou tato kniha umožňuje. Proto budou na závěr všech zde prezentovaných úvah, jako určitá forma shrnutí, spíše jen připomenuty některé klíčové principy a zásady, které není radno při přípravě sociálních marketingových kampaní opomenout či podcenit. 8.1 Proces sociálního marketingu  Jako každý jiný manažerský proces by příprava sociální marketingové kampaně měla projít čtyřmi fázemi:

 Plánování – na základě analýz se stanoví cíle, jichž má být dosaženo

 Organizování – stanoví se pravomoci a zodpovědnosti (kdo co připraví, jaké

prostředky k tomu bude potřeba)

 Implementace – rozhodne se, jak motivovat zúčastněné spolupracovníky, aby

splnili to, co je potřeba, připraví se potřebné materiální i nemateriální zdroje

a kampaň se uvede v život

 Kontrola – ověří se, zda kampaň dosáhla svých cílů, případně se její průběh

koriguje, pokud se zdá, že nevede ke stanoveným cílům

Tento postup bývá v různých knihách případně rozveden nebo pojmenován jinými způsoby. Například podle Kotlera, Roberta a Lee (2002, s. 34, parafrázováno) prochází plánování sociálních marketingových kampaní čtyřmi kroky, které je možno pojmout jako odpověď na následující otázky:

 Analýza – Jaká je nynější situace?

 Cíle – Čeho chceme dosáhnout?

 Postupy – Jak toho chceme dosáhnout?

 Účinnost – Jak se dá změna udržet?

Radim Bačuvčík, Lenka Harantová

Sociální marketing 

Vydavatel: Radim Bačuvčík – VeRBuM

(Přehradní 292, 763 14 Zlín 12)

Zlín, 2014

Odpovědný redaktor: Marek Adamík

1. vydání. xxx stran. Náklad: 1000 ks

Číslo svazku: 1404

Tisk: Kodiak print, s.r.o., Zlín

www.verbum.name

ISBN 978-80-87500-xxx