načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sociální gerontologie -- aneb Senioři mezi námi - Helena Haškovcová

Sociální gerontologie -- aneb Senioři mezi námi

Elektronická kniha: Sociální gerontologie -- aneb Senioři mezi námi
Autor:

Rok 2012 byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity a autorka této knihy se stala jednou z jeho patronek pro ČR. Je přesvědčena o tom, že porozumění je ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  110
+
-
3,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Galén
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 194
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-749-2058-5
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Rok 2012 byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity a autorka této knihy se stala jednou z jeho patronek pro ČR. Je přesvědčena o tom, že porozumění je základním předpokladem kvalitního mezigeneračního soužití, potřebné integrace seniorů do společnosti i zárukou, že pozdější vstřícnou péči o nesoběstačné a nemocné osoby vyššího věku nebudou ani laičtí ani profesionální pečovatelé vnímat jen jako vysilující činnost. Porozumění ale předpokládá společnou řeč. Proto je text publikace uspořádán tak, abychom sobě, svému stáří i stávajícím seniorům rozuměli.

V první části knihy jsou popsány důležité problémy, které se týkají zdravých i nemocných seniorů. Druhá část - informační minimum - je abecední heslář nejdůležitějších pojmů a informací, které se k seniorské problematice váží. Kniha je adresována „začátečníkům“, ať již laickým nebo profesionálům v přímé péči, jistě ji však využijí i studenti, kteří se chtějí uplatnit v pomáhajících profesích.

Zařazeno v kategoriích
Helena Haškovcová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Upozornění

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí býtreproduko

vána a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bezpředchozí

ho písemného souhlasu nakladatele.

Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Galén

Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5

www.galen.cz

© Galén, 2012

ISBN 978-80-7492-058-5 (PDF)

ISBN 978-80-7492-059-2 (PDF pro čtečky)


Helena Haškovcová

Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi


Helena Haškovcová

Sociální gerontologie

aneb Senioři mezi námi

Galén


Autorka

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

Fakulta humanitních studií UK v Praze

Recenzenti

doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

Gerontologické centrum, Praha; Fakulta humanitních studií UK v Praze

prof. MUDr. Jan Petrášek, DrSc.

III. interní klinika, 1. lékařská fakulta UK a VFN v Praze

Obraz na obálce:

»Na lavičce«, olej na plátně 50 × 70 cm, 1988

Autor: akad. mal. Jan Vlček

Tato publikace vznikla za podpory institucionální dotace na dlouhodobý

koncepční rozvoj výzkumné organizace Fakulty humanitních studií UK

v Praze a je jedním z výstupů projektu NT 11325 IGA MZ ČR Dlouhodobá

péče pro seniory: problematika kvality péče v institucích, kulturyorgani

zace a podpory důstojnosti starých křehkých pacientů.


7

Předmluva

Z rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (č. 940/2011/

EU) ze dne 14. 9. 2010 byl rok 2012 vyhlášen Evropským

rokem aktivního stárnutí a  mezigenerační solidarity (EY

2012). Důvod je všeobecně známý: Evropané stárnou

a  předpokládaný demografický vývoj není příznivý. Ne

buďme ale jenom pesimističtí! I  když stárnoucích a sta

rých lidí bude i  nadále dramaticky přibývat, mohou se

všichni lidé radovat z toho, že žijí déle než kdykolivv mi

nulosti. Aby převážil individuální i celospolečenskýopti

mismus, je nutné se osobně i  celospolečensky o proble

matiku stárnutí a  stáří zajímat a  systematicky vytvářet

podmínky pro to, aby byl lidský život nejen »dlouhý«, ale

také kvalitní. To zajisté není a nebude jednoduchépřede

vším ze dvou důvodů: Jednak moderní společnostfavori

zuje mladé a  ekonomicky schopné lidi, kteří smýšlejí

o stáří jako o »šedivé« a nezajímavé periodě lidskéhoži

vota a kteří se většinou domnívají, že senioři reprezentují

jen celospolečenskou, přesněji řečeno, finanční zátěž.

A jednak stárnoucí a pak i staří lidé často nevědí, co sipo

čít s  časem, který je náhle po  ukončení profesní kariéry

»prázdný«. Populace mladých, resp. ekonomickyprodukbr />

8

tivních občanů, a  těch, kteří už jsou v  penzi, se od  sebe

vzdalují – ekonomicky, společensky i  citově. Této nepříjemné propasti si jsou vědomi nejen senioři, kteří jipociťují na  vlastní kůži úporněji než mladí, kterým »patří

svět«, ale také odborníci. Proto je v projektu Evropského

roku stárnutí zdůrazněna mezigenerační solidarita, která

výrazně poklesla a kterou je nutné posílit.

Koordinátorem všech aktivit v rámci Evropského roku aktivního stárnutí a  mezigenerační solidarity je za Českou republiku Ministerstvo práce a  sociálních věcí. To také jmenovalo tzv. patrony, tedy odborníky i známéosobnosti z řad politiků, herců a zpěváků, jejichž úkolem jenejen propagovat uvedený Evropský rok, ale také podle svých možností přispět k  uskutečnění vytyčených cílů. Vzhledem k tomu, že i já jsem se stala patronkou EY 2012 a chci přispět onou pověstnou »troškou do mlýna«,předkládám všem zájemcům tento stručný text, který by měl každému usnadnit orientaci v  problematice zdravého i nemocného stárnutí a stáří.

Je pravda, že se na našem knižním trhu v posledníchletech objevila celá řada publikací, ať již odborných, nebo populárně naučných, jejichž společným jmenovatelem je právě problematika stárnutí a stáří. Nechybí ani celá řada praktických návodů, jak pěstovat zdravý životní styl i ve vyšším věku a jak ošetřovat nemocné seniory. Zdálo by se tedy, že každý, kdo aktuálně potřebuje informace o tom, jak se má starat o svou dlouhodobou soběstačnost a  co dělat, když klesá, je snadno najde. I  když je většina dostupných publikací velmi kvalitních, málokdy v nich ale najdeme rady, jak seniorům vlastně rozumět. Jsemhluboce přesvědčena o tom, že porozumění je základnímpředokladem nejen kvalitního bezkonfliktního soužitís mladšími generacemi, ale i pozdější péče o nemocné seniory, ať již v rámci rodiny, nebo v institucích. V prvním případě je ono porozumění limitující podmínkou potřebné integrace seniorů do většinové společnosti, v druhém případě jezárukou, že péči o  nemocného seniora nebudou laičtí ani profesionální pečovatelé vnímat pouze jako vysilujícíčinnost. Abychom si mezigeneračně porozuměli, je třeba podstatné »neuralgické« problémy, týkající se seniorů a jejich postavení ve společnosti, pojmenovat a osvojit si základní odbornou terminologii, která nám v  takovém úsilí pomůže.

To jsou důvody, proč jsem předložený text rozdělila do  dvou částí. V  první jsou popsány ony důležité problémy, které se týkají jak zdravých, tak i nemocných seniorů, s  důrazem na  zmíněné a  nedoceněné porozumění. V  té druhé, kterou jsem nazvala Informační minimum, pak heslovitě prezentuji nejdůležitější pojmy a informace,které se k seniorské problematice vážou a které může každý čtenář dobře využít k dalšímu individuálnímu neboinstitucionálnímu studiu. V obou částech textu se snažímzúročit svou pedagogickou praxi, která se odvíjí nejen od mého působení na Fakultě humanitních studiíUniverzity Karlovy v Praze, ale také od angažmá lektoranejrůznějších doškolovacích kursů pro zdravotnické a  sociální pracovníky, kteří o seniory pečují.

Neskrývám, že jsem v roce 2010 péčí pražskéhonakladatelství Havlíček Brain Team vydala druhé,aktualizované a rozšířené vydání knihy s názvem Fenomén stářía nasala do  ní všechno, co jsem věděla já i  citovaní či odkazovaní autoři, a  také to, co jsem získala díky svým

10

praktickým zkušenostem z  doby, kdy jsem byla činná

v oborech gerontologie a geriatrie. Nebylo by korektníne

přiznat, že určité informace jsou převzaty i  do  této útlé

publikace. Kniha Fenomén stáří má totiž jednu »chybu«: je

značně obsáhlá. Těší mě, že ji studují vysokoškolácia re

prezentanti pomáhajících profesí, kteří se angažují v péči

o  nemocné seniory. Za  »černou díru« však považuji sku

tečnost, že chybí přehledný a stručný text pro»začáteční

ky«, ať již laiky, nebo třeba ošetřovatelky v přímé péči.

Mým neskromným přáním je, aby čtenáři přijali můj

stručný text vlídně a aby jim pomohl v praktickém životě,

ve  kterém se stýkají a  někdy i  potýkají s  problematikou

stárnutí a stáří.

prof. PhDr. RNDr. Helena Haškovcová, CSc.

11

Postoje mladých lidí k seniorům

Mladí lidé moderní doby jsou ve  shodě s  všeobecným

trendem zaměřeni na  svůj úspěch s  důrazem na  osobní

kariéru. Jsou zdraví a plní energie a zcela logicky o stáří

neuvažují. Je pro ně tak vzdálené, že vlastně neexistuje.

Ve svém okolí se však setkávají se seniory a reagují na ně

ambivalentně. Většinou mají velmi hezký vztah k senio

rům svým, tedy k  vlastním babičkám a  dědečkům, ale

ostatní, tedy anonymní senioři jim většinou nějakýmzpů

sobem »vadí«. Projevy takových postojů jsou pestré:

od většinového přehlížení a podceňování (co ten starýčlo

věk ještě vůbec umí a co nám může říci?) až po agresi, a to

nejen slovní, ale někdy dokonce i fyzickou. Přesto je však

třeba přiznat, že mladí lidé v souladu s oficiálnímiprokla

macemi vědí a  uznávají, že by měli být ke  starým lidem

uctiví. Proč je tedy tak velký rozpor mezi tím, co být má,

a tím, co ve skutečnosti je?

V každém případě je nutné rozlišovat. Pokud jsouseni

oři ještě ekonomicky aktivní, mají šanci získat sympatie

mladších kolegů a v tom případě se necítí odstrčeni.Při

pomeňme ale, že se pro seniory ve  vedoucích pozicích,

a  jistě nejen ve  zdravotnictví, stále používá nelichotivé

12

označení »náš starej«. Mohlo by se zdát, že je tonedůleži

tá okolnost. Je to ale naopak, protože právě tato okolnost

navozuje, udržuje nebo dokonce posiluje přesvědčení

těch mladších, že samotný věk je jistou zvláštnía ke ško

dě věci negativně zabarvenou charakteristikou, která

ve svém důsledku dotyčného staršího koleguhandicapu

je. Teprve v  posledních několika málo letech někteří za

městnavatelé častěji akceptují názor, že pracovníkolekti

vy by měly být, pokud jde o  věkovou skladbu, »pestré«

a že životní zkušenosti starších pracovníků jsou přínosné.

Ke škodě věci to však většinový názor není. Jednímz dů

vodů je i  doba, prožívaná jako nekončící řetěz nejistot

všeho druhu. Je zajímavé, že už v roce 1968, když se polský

psychiatr Antoni Kępiński zamýšlel nad společenským

přínosem starých lidí, dospěl k  výstižnému závěru:

»Za  stabilizovaných podmínek je starých lidí zapotřebí,

protože posilují stávající stabilizaci (konzervatismus je

jednou z vlastností stáří). Naproti tomu za labilníchpod

mínek s  velkým součinitelem proměnlivosti se staří lidé

stávají zbyteční, neboť reprezentují to, co minulo, a  jsou

při zavádění změn překážkou.«

(7, s. 279)

Pokud jsou senioři příjemci starobních důchodů

a  opravdu už nepracují, jsou postoje mladých lidí k  nim

různě, ale zpravidla negativisticky zabarveny. Jistě k tomu

přispívají i opakované a medializované rozpravyo důcho

dové reformě. Její potřebu nezpochybňují ani senioři,po

tíž je však v  používané argumentaci, zdůrazňující jen fi

nanční výdaje na  penze. O  tom, že si senioři zaslouží

důstojné zajištění ve  stáří, protože celý život pracovali

a platili daně, nepadne většinou ani slovo.

13

Senioři na pranýři

V  posledních letech je věnována značná pozornost růz

ným formám násilí. Jednou z nich je i tzv. ageismus, tedy

averze proti všem, kteří jsou staří, nebo všemu, comlad

ším stáří připomíná. K  hojným a  dostupným informacím

doplňme opomíjený aspekt – staří lidé představují »ventil

agresivity pro vybití vlastních frustrací«.

(7, s. 283)

Těch je

ve  výkonnostní společnosti hodně a  senioři bývají snad

ným terčem. Agresor využívá i faktického nebo tušeného

postoje seniorů: »Jsem nepotřebný« nebo »nikdo mě ne

chce« a dále jej posiluje.

Jistě je na místě otázka, zda je násilí proti seniorůmfe

noménem dnešní doby, nebo zda bylo »na světě vždycky«.

Jistě vždycky; projevy nevole, nesnášenlivosti a  dokonce

i agrese v minulosti jsou v odborné literatuře popsány. To

nás ovšem nemůže uklidnit – celkové zhrubnutíspolečnos

ti a tedy i zvýšení úrovně všeobecné agrese jeznepokojují

cím trendem. Nic na tom nemění ani skutečnost, ženejrůz

nější formy antagonismu mezi mladými a  starými jsou

překryty hojně deklarovanými humanistickými ideály.

14

Postoje starých lidí k mladším osobám

Stárnoucí lidé jsou si dobře vědomi toho, že jim postupně

ubývá sil a že už zdaleka nezvládnou takové množstvíprá

ce v  požadovaném tempu, jako dřív. Přesto se relativně

dlouhou dobu dokážou mladším spolupracovníkům vy

rovnat. Jednak svou pílí a  celoživotní zkušeností, jednak

časovou rezervou, kterou dotují postupnou ztrátu své

rychlosti. Senioři většinou rádi tráví alespoň část běžného

dne mezi mladšími nebo dokonce velmi mladými lidmi,

kteří jim již svou přítomností dodávají energii a optimis

mus. Mnohé seniory také těší, že jsou »in«, že jsou tam,

kde »to vře«. Pravda však je, že je názory mladých lidíně

kdy překvapí, a to proto, že se zcela odlišují od těch jejich.

Narůstá-li počet takových odlišných názorů, pak senioři

konstatují, že okolnímu světu už nerozumějí. Zatímco

v profesní rovině se tím zas tolik netrápí, i když raději svá

odlišná mínění skrývají, v rodinné sféře je to jinak.Typic

kým příkladem nepochopení je volba partnerskéhosouži

tí dospělých dětí, případně vnuků. Pro dnešní seniory

bylo v  mládí nepředstavitelné, že by žili se svým partne

rem »na hromádce« a že by měli děti v programověnese

zdaném svazku. Také moderní formy soužití (zejménasin

15

gles) jsou jim vzdálené a kroutí nad nimi hlavou. Tolerance

vůči takto zvoleným formám soužití svých dětí bývázpra

vidla formální. Senioři se proměnami rodinných forem

soužití trápí a jen občas se »takticky« vyptávají svýchdo

spělých dcer a synů, kdy se vdají či ožení a kdy si pořídí

děti. Mezi vrstevníky pak dávají průchod své nelibosti

a stýskají si, že už by se rádi starali o vnoučata.

V každém případě je ale třeba zdůraznit, že když sese

nioři konečně dočkají, panují mezi nimi a vnoučaty vřelé

citové vztahy, a to většinou v obou směrech.

16

Etika ekonomické úspěšnosti

Abychom porozuměli vzájemnému vzdalování populace

mladých a  starých lidí, musíme zmínit celospolečenské

klima, které je určováno především ekonomickýmsysté

mem dané země. I když nebudeme tematizovatekonomic

ké problémy Evropy a světa, přece jen na nás dnesa den

ně doléhají. Kromě jiného tím, jak se rozevírají »nůžky«

mezi bohatými a  chudými a  v  jednotlivých státech i ce

lých regionech je patrný značný sociální neklid. Pro naše

úvahy je podstatné, že vzrůstá i  napětí mezi mladými

a starými. Mladí díky své flexibilitě na trhu prácevytváře

jí nejen skutečné hodnoty, ale také pěstují životní styl,

který bývá označován jako »zadlužený blahobyt«.Seni

oři, zejména ti, kteří pobírají starobní důchod, naopak

většinově pěstují šetrné hospodářství a  v  osobním život

ním stylu preferují řád kázně, v mládí osvojený. A protože

si dobře uvědomují i mnohé problémy mladých lidí, které

osobně znají ze života svých dospělých dětí a vnuků,sna

ží se především nikoho neobtěžovat a  nezatěžovat. Pro

blém je, že dříve či později budou potřebovat výpomoc

nebo i kratší či delší pečovatelskou péči. V takovýchpří

padech mají senioři perspektivně jen dvě možnosti: buď

17

se spolehnou na  profesionální sociální služby, nebo

na svou rodinu. V prvním případě budou někteřílimitová

ni nejen kapacitními možnostmi institucionální péče, ale

také svými finančními prostředky. I  když stát garantuje

existenci institucionálních sociálních služeb pro všechny,

nelze zamlčovat ekonomické problémy na obou stranách

(tedy i na té zřizovatelské). Zcela správně se sociálnísluž

by transformují tak, aby byly dosažitelné předevšímv ko

munitní formě, což je jednak levnější, jednak pro seniory

příjemnější. V  druhém případě mohou senioři narazit

na celou řadu překážek: rodinu nemají nebo je nefunkční.

Většinou, a to přiznejme, je rodina ochotna se starat, ale

problém tkví v  tom, zda také skutečně může. Už jsme

uvedli, že ekonomicky činní rodinní příslušníci nemají

většinou potřebný čas. V této souvislosti mnozí odborníci

veřejně kritizují »tyranskou společnost efektivity

a blahobytu za každou cenu«, kde právě ona »společ­

nost změnila základní potřeby za  poptávku po  vě­

decky vyráběném zboží«.

(6, s. 112)

EY 2012 zdůrazňuje mezigenerační solidaritu, která je

ovšem v důsledku naznačených společenských změnvý

razně zeslabena a  nebude snadné ji prakticky posílit.

Mimo jiné proto, že se v  moderním způsobu života také

proměnila vzájemná a kdysi přirozeně vnímaná závislost

lidí. Ekonomicky činní občané jsou pyšní na svouindivi

duální nezávislost, která je navíc od  nich vyžadována,

a odvozují od ní i svou totální nezávislost. »Vypjatý indi­

vidualismus« jim pak brání v tom, aby si uvědomilisvo

ji »neviditelnou« závislost na milionech lidí, kteří také žijí

v globalizovaném, a tedy ekonomicky propojeném světě.

V  běžném životě se především ekonomicky činní lidé

18

vlastně nepotřebují, což se prakticky projevuje i  tím, že

mnozí neznají ani své sousedy. Neudivuje proto, ževzrůs

tá »pocit ztracenosti v  obrovských masách«.

(10, s. 15)

Tuto ztracenost dobře pociťují (nejen) senioři.

19

Můžeme se domluvit?

Z  uvedených důvodů se svět seniorů a  těch mladších

od  sebe vzdaluje a  důsledkem je vznikající substruktura

důchodců, kteří »nemají co říci mladým« a »mladí o jejich

názory nestojí«. Vzájemná neznalost problémů »těchdru

hých« je velká a překonání rozvolněné sociální solidarity

je obtížné. Přesto nezbývá jiná možnost, než se vzájemně

»domluvit«; prostě proto, že senioři jsou mezi námi a  ti

mladší budou jednou v jejich roli.

Významnou pomocí může být nejen rodinná, alei škol

ní výchova zdůrazňující reciprocitu vztahů rodičů a dětí.

Dospělé děti mají přijmout odpovědnost za péči o svésta

ré rodiče jako samozřejmou povinnost, protože ji v dětství

a mládí od nich dostávali. I kdyby byla výchova dětív tom

to smyslu úspěšná, kultivace získaných schopností nesmí

přestat s ukončením školní docházky či studia.Cílevědo

mě kultivovat vzájemné porozumění je nutné celoživotně

a je možné tak činit i v omezených časových možnostech

ekonomicky činných lidí mladší generace. Vhodným do

plňkem cenného osobního setkávání může být i používání

moderních prostředků (mobilní telefony, elektronická

pošta), které se již značná část seniorů naučila používat.

20

Nezastírejme, že porozumění vázne i mezi potřebnými

seniory a  profesionálními pečovateli, a  to přesto, že je

v posledních letech kladen důraz na kvalitní komunikaci.

Jsem hluboce přesvědčena o  tom, že každý, kdo pracuje

v  pomáhajících profesích, ví, jak důležitá je komunikace

i jak ji provádět. Problém odlidštěných zdravotníchi soci

álních služeb lze spatřovat nikoliv v  neznalosti základ

ních principů a  technik komunikace, ale v  tom, že »visí

ve  vzduchu«. Jsou zaměřeny převážně na  technickou

stránku bezchybného komunikačního procesu, nikoliv

na  obsahy sdělovaného. Pokud se nebudeme pokoušet

o  vzájemné porozumění, nedojde ke  kýžené kvalitativní

změně. Zápas o  smysl sdělovaného by měl být nadřazen

jeho formě.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist