načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Sny a sekyry – Jiří Padevět

Sny a sekyry

Elektronická kniha: Sny a sekyry
Autor: Jiří Padevět

Jiří Padevět předkládá další sérii svých typických historických miniatur, zasazených do dynamických okamžiků českých dějin mezi lety 1918 a 1989. Vypráví drobné příběhy obyčejných lidí, kteří tak či onak podléhají tlaku doby, soustřeďuje se ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  199
+
-
6,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma ELEKTRONICKÁ
KNIHA

hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6%hodnoceni - 74.6% 90%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » HOST
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2019
Počet stran: 115
Rozměr: 21 cm
Úprava: ilustrace
Vydání: První vydání
Skupina třídění: Česká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-757-7965-6
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Jiří Padevět předkládá další sérii svých typických historických miniatur, zasazených do dynamických okamžiků českých dějin mezi lety 1918 a 1989. Vypráví drobné příběhy obyčejných lidí, kteří tak či onak podléhají tlaku doby, soustřeďuje se na nejvšednější starosti těch, kdo brzy zasáhnou do chodu dějin, zaostřuje na malé problémy, zatímco velké nenápadně, ale viditelně čekají v pozadí. Každou z minipovídek doplňuje krátká citace z dobového tisku, deníku či korespondence, která s příběhem přímo souvisí, dokresluje ho nebo s ním naopak kontrastuje.

Popis nakladatele

Kvůli čemu se o Vánocích 1941 popral Jan Kubiš s Jozefem Gabčíkem? Těšil se lidický farář Josef Štemberka v roce 1942 na léto? Uměl Edvard Beneš stavět sněhuláka? Proč si Marta Gottwaldová roztrhla před pohřbem svého manžela černé punčochy? Koho pozoroval arcibiskup Josef Beran z okna zámečku v Roželově? Čím si inženýr Zeman při sledování spartakiády polil kalhoty?.

Jsou chvíle, o které se lze poranit jako o trní. Jako by se v nich čas na chvíli zastavil jen proto, aby se náhle rozběhl mnohem rychleji a dějiny jejich prostřednictvím dokázaly uvolnit všechnu svoji nastřádanou sílu.

Dvojnásobný držitel ceny Magnesia Litera Jiří Padevět už dávno dokázal, že umí s takovými okamžiky i lidskými příběhy zacházet a znovu jim ve svých povídkách vdechnout život. Nyní přichází s novou knihou plnou zdánlivě všedních mikropříběhů, které předcházejí zlomovým událostem známým z učebnic dvacátého století.

 ––––

Dějiny totiž nepsal někdo třetí, psali jsme je my a Jiřímu Padevětovi se to povedlo připomenout. Bez zbytečné melodramatičnosti a ještě, alespoň podle tvrzení historiků, s patřičnou dějinnou výpovědní hodnotou.
— Monika Zavřelová, iDNES.cz

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jiří Padevět - další tituly autora:
Pod tíhou historie Pod tíhou historie
Krvavé léto 1945 -- Poválečné násilí v českých zemích Krvavé léto 1945
Věda života -- Rozhovory s profesorem Jiřím Drahošem Věda života
Dotek Anthropoidu Dotek Anthropoidu
Odbojová skupina bratří Mašínů Odbojová skupina bratří Mašínů
Za oknem -- 19 spisovatelů proti covid-19 Za oknem
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Sny

a sekyry



Brno 2019

Jiří Padevět

Sny a sekyry


© Jiří Padevět, 

© Host — vydavatelství, s. r. o.,  (elektronické vydání)

ISBN ---- (Formát PDF)

ISBN ---- (Formát ePub)

ISBN ---- (Formát MobiPocket)




První příběh

se odehrává 28. října 1918, poslední 17. listopadu 1989.

Mezitím spoustě lidí změnili život jejich sousedé, nebo

dokonce přátelé, kteří podlehli příšerám nacismu a ko

munismu. Někteří k podlehnutí ani nátlak nepotřebo

vali, někteří se vzepřeli a zaplatili životem.



Pan Krause

se chvíli nechal unášet davem a pak se mu na nároží

pokusil vymknout. Stálo ho to přišlápnutou botu, ale

dav nechal za sebou. Oprášil si kabát a zjistil, že díra na

lokti se zase trochu zvětšila. U domovních dveří chvíli

hledal klíč, ale pak si všiml, že mezi křídly dveří je škvíra.

Strčil do nich a ze tmy schodiště na něj zasvítily dvě oči.

V leknutí udělal krok zpátky, a kdyby se nedržel kliky,

nejspíš by se poroučel na dlažbu. Než noha dopadla na

schod, došlo mu, že na temných schodech nesedí velká

kočka, ale dítě. Noha se vrátila na práh domu a chlapec

znovu zasvítil očima, ale i pozdravil. Pan Krause vyn

dal z kapsy sirky, skoro popaměti sundal z petrolejky

ve výklenku začouzený cylindr a zapálil knot. Světlo

pohladilo chodbu i chlapcovy vlasy. Kluk se posunul

po schodu, aby pan Krause mohl projít nahoru ke své

mu bytu, a vesele mu zamával červenobílou vlaječkou,

navlečenou na dřevěné tyčce. Pan Krause ho pohladil

po vlasech, ale neusmál se. Vyšel do

třetího patra, a když se podíval šach

tou schodiště, chlapec stál těsně pod

schody a pořád mu mával vlaječkou.

Odemkl byt, sundal si prodřený kabát

a pověsil ho na věšák. Pak se podíval

do uhláku na tři kousky uhlí, a kabát

si znovu oblékl. Dneska už topit ne

bude. Sáhl na poličku pro hrnek, ze

kterého se na něj káravě díval zvěč

nělý mocnář. Nabral z kbelíku tro

chu vody a mocnáře přitom málem

utopil. Pak došel k oknu a podíval se

LIDOVÉ NOVINY napsaly:

Památka zemřelých kvapem

se blíží. Druhdy zářily hroby

jejich jasem nesčetných svící

a lamp. Válka ochladila

i hřbitovy a zbavila je této

okrasy. Letos zaskvějí se opět

hroby našich drahých ne sice

září světel, nýbrž zvláštními

obětinami Českého srdce,

kterými hroby ozdobíme.

Obětiny možno obdržeti

v tajemnickém úřadě Českého

srdce v Brně, nám. cís.

Františka Josefa č. 17.



do ulice. Dav už byl úplně všude a nad jeho hlavami

vlály červenobílé prapory, jen trochu větší, než měl ten

kluk na chodbě. Pan Krause si vůbec nebyl jistý, jestli

měl tu zprávu o Andrássyho nótě ráno skutečně lepit

na budovu Národní politiky. Sice si to pan redaktor přál,

ale on má ruce od lepidla umazané ještě teď a uhlák

je stejně prázdný jako včera.

Praha, 28. října 1918

Jeruzalémský

chrám hořel a kameny ze zbořených zdí se válely všu de

kolem. Jeden, zahřátý ohněm, vypadl ze zdi a kutálel

se po cestě k němu. V odlesku plamenů se zdálo, že se

šklebí. Na poslední chvíli zkusil uskočit, ale ta chvíle

se ukázala jako příliš krátká. Najednou ležel na zemi

a kámen se chechtal na jeho hrudi. Dusil se tíhou bal

vanu, prachem cesty a ohněm. Zkusil rukama kámen odsunout, ale dřív než ucítil bolest, bodl ho do nosu

pach spálené kůže. To ho konečně probudilo. Kámen

byl najednou pryč, ale na prsou ho bolelo a žhnulo

pořád stejně a na parketách vedle postele byly šrámy,

jak balvan opustil pokoj. Táhly se až ke dveřím. Zkusil

se zhluboka nadechnout, ale jenom se rozkašlal. Dal

si obě dlaně před obličej a pak se na ně s napětím

a zvědavostí podíval. Už týden nevykašlával krev, je

nom hleny různých barev. Rukávem pyžama si otřel obličej, umazaný od toho balvanu a horka požáru,

nebo vlastně horečky. Posadil se na kraj postele, a jak

se nohama dotkl parket, zastudilo to. Z levého malíčku

se na něj šklebilo kuří oko. Vstal a pomalu došel k oknu.



Cestou zavrávoral a musel se přidržet opěradla židle.

Zavrzala, jako by si to nechtěla nechat líbit. Sklo v okně

mu vrátilo jeho tvář, unavenou a vydě

šenou osudem chrámu. Na náměstí

se dav sápal po mariánském sloupu

a sotva uskočil, když se Panna Maria

poroučela na dlažbu. Kámen už mu

zase ležel na prsou. Pogrom, pomyslel

si Franz Kafka.

Praha, Staroměstské náměstí,

3. listopadu 1918

Harald se díval

na dřevěnou bednu a levou rukou se škrábal na temeni

hlavy, kde drželo marnou stráž posledních pár vlasů.

Přes okraj bedny nahlíželo do dílny několik zajímavých

předmětů. Úplně vlevo byla vidět asi čtvrtina šišky

suchého salámu. Harald měl pocit, že jestli na ni bude

ještě chvíli zírat, šiška praskne s tím krásně suchým

lupnutím a vůně salámu se doplazí po podlaze dílny

až do garáže. Raději přeskočil očima na jitrnici, která

se nakláněla přes nízký okraj bedýnky, jako by chtěla

skočit na stůl. V šeru nebylo úplně jasné, jestli se

z jitrnice ještě kouří, nebo jestli je to jeho zhmotněná

mlsnost, pomalu pohlcující prostor. Muže, který bedýn

ku po zmatených formalitách postavil na stůl a teď tam

stál a žmoulal čepici, mastnější než všechny ty uzeniny

dohromady, vůbec nevnímal. Oči mu zase poskočily

a snažily se otevřít lesklou konzervu, aby zjistily, jestli

je uvnitř vepřové ve vlastní šťávě, paštika nebo třeba

LIDOVÉ NOVINY napsaly:

59 trestanců zatčeno v Praze.

Dnes ráno zatkly sokolské

hlídky na státním nádraží

59 trestanců, uprchlíků

z Terezínské pevnosti. Jsou

to samí těžcí zločinci, mezi

nimi dva vrahové, většina

je odsouzena na 8—12 let

těžkého žaláře.



zadělávaná husí krev. Ruka otřela bradu, mastnou myš

lenkami na obsah bedny. Z garáže se rychle za sebou

ozvalo několik ran a oba muži otočili za zvukem hlavu.

Harald rozhodil rukama v bezradném gestu a druhý muž se zřejmě snažil prsty vyždímat z čepice všechnu

tu mastnotu. Jitrnice se pořád chystala skočit, možná

až na podlahu dílny. Harald se konečně očima odpou

tal od pokladu v bedýnce a něco si zapsal do sešitu v černých deskách. Jak měl ruku od kolomazi, vytvořil na papíře kromě několika písmen i rozsáhlou šmouhu.

Z garáže se zase ozvalo několik ran. Harald vstal, došel

k bedýnce, pohladil párky, které přes dřevěný okraj nebyly ze židle vidět, a zeptal se Maxe Böhmeho, jestli jsou frank furtské. Řezník zakýval hlavou na souhlas tak mohutně, že to chvíli vypadalo na úraz krční páteře. Do

konce zahuhlal něco, co vypadalo jako souhlas. Harald zase zkontroloval všech dvaadvacet vlasů na temeni, pak znovu pohladil párky a nakonec panu Böhmemu slíbil, že to tedy s učedníkem Horstem v autodílně ještě zkusí, i když

takové nemehlo ještě v životě neviděl.

V poslední vteřině si totiž všiml, že

na dně bedny je nejen druhá štangle salámu, ale i láhev kořalky. Sice se snažila tvářit jako vodováha, ale poznal ji. Bude to muset s Horstem Böhmem ještě alespoň měsíc dva vydržet.

Drážďany, jaro 1925

O dvacet let později se

Horst Böhme, který

dosáhl hodnosti

SS-Standartenführera,

ztratil ze světa a už

ho nikdy nikdo neviděl.

Nejspíše se obával odplaty

za svoje působení v řadách

gestapa a SD v Drážďanech,

Kielu, Praze, Königsbergu

a během činnosti

Einsatzgruppe C. Možná se

schoval u Haralda v dílně.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.