načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Smrtící stvoření - J. D. Robb

Smrtící stvoření

Elektronická kniha: Smrtící stvoření
Autor: J. D. Robb

Poručík Dallasová návnadou pro sadistického vraha žen! Další pokračování populární řady Smrtící… napínavých detektivních příběhů z blízké budoucnosti.
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  254
+
-
8,5
bo za nákup

hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4%hodnoceni - 80.4% 92%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Metafora
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2013
Počet stran: 352
Rozměr: 21 cm
Vydání: Vyd. 1.
Název originálu: Creation in death
Spolupracovali: přeložila Magdalena Cindričová
Skupina třídění: Americká próza
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: V Praze, Metafora, 2013
ISBN: 978-80-735-9385-8
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Tenkrát vrah zvaný "Ženich" brutálně zavraždil několik žen, mučil je a podle toho, jak dlouho přežily, jim po smrti do těla vyřízl počet hodin, minut a vteřin. Policii se ho bohužel chytit nepodařilo, ale případ nechala neuzavřený. Pachatel zmizel beze stopy. Nyní je březen 2060 a v East River Parku policejní hlídka našla umučené nahé tělo mladé dívky na bělostném prostěradle s vyřezaným číslem 85 hodin 12 minut a 38 vteřin. Vedením vyšetřování je pověřena poručík Eva Dallasová, která byla před těmi devíti lety součástí vyšetřovacího týmu jako detektiv, proto ihned poznala, že je vrah zpět. Po této první vraždě následuje druhá a schyluje se k třetí. Co Eva netuší je, že právě ji si pachatel vybral za svou další oběť, že se má stát jeho nejlepším dílem. Eva mu nevědomky pomůže tím, že samu sebe nabídne jako návnadu. Psychologický profil šíleného zabijáka začíná být stále přesnější a stále jasněji z něj vyhlíží tvář nelidského monstra. I tentokrát je Evě nedocenitelnou oporou manžel Roarke. V pořadí již dvacátý pátý díl ze série Smrtící..., v němž je poručík Dallasová pověřena vyšetřováním případu sadistického sériového vraha žen, který se znovu "přihlásil" po devíti letech.

Popis nakladatele

Poručík Dallasová návnadou pro sadistického vraha žen! Další pokračování populární řady Smrtící… napínavých detektivních příběhů z blízké budoucnosti.

Další popis

Další pokračování populární řady Smrtící… napínavých detektivních příběhů z blízké budoucnosti. Před devíti lety, dlouho předtím, než se Eva Dallasová stala poručíkem newyorské policie, došlo k sérii neuvěřitelně brutálních vražd celé řady žen. Vrah je unesl, strašlivě zmučil a nakonec zabil. Policie ho však nedokázala dopadnout - jako by se propadl do země. Jenomže po čase je zpět! A tentokrát chce konkrétní ženu: Dallasovou. Což ale neznamená, že znovu nezabíjí i jiné. Nejdříve je objeveno jedno tělo, pak druhé a hodiny nemilosrdně odtikávají ke třetí vraždě… Eva se rozhodne pro nesmírně riskantní krok - nabídne sama sebe jako návnadu. Psychologický profil šíleného zabijáka začíná být stále přesnější a stále jasněji z něj vyhlíží tvář nelidského monstra. Evin sexy miliardářský manžel Roarke je jí i tentokrát nedocenitelnou oporou - a to i v nervy drásajícím vyvrcholení tohoto nejnebezpečnějšího a nejtěžšího případu celé Eviny kariéry.


Zařazeno v kategoriích
J. D. Robb - další tituly autora:
Smrtící hrátky Smrtící hrátky
 (e-book)
Smrtící kalich Smrtící kalich
Riskovat se musí Riskovat se musí
Smrtící sliby Smrtící sliby
Se mnou si nezačínej Se mnou si nezačínej
Zemřeš v další kapitole Zemřeš v další kapitole
 
K elektronické knize "Smrtící stvoření" doporučujeme také:
 (e-book)
Tiše a přesně Tiše a přesně
 (e-book)
Smrtící sliby Smrtící sliby
 (e-book)
Smrtící hrátky Smrtící hrátky
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

1

SMRTÍCÍ STVOŘENÍ


2

Od této autorky dosud vyšlo

Smrtící nahota

Smrtící sláva

Smrtící nesmrtelnost

Smrtící extáze

Smrtící pomsta

Smrtící rituál

Smrtící svátky

Smrtící spiknutí

Smrtící věrnost

Smrtící svědectví

Smrtící soud

Smrtící zrada

Smrtící svůdnost

Smrtící setkání

Smrtící pravidla

Smrtící portrét

Smrtící imitace

Smrtící rozdělení

Smrtící vize

Smrtící posedlost

Smrtící klon

Smrtící vzpomínky

Smrtící zrození

Smrtící nevinnost


3

SMRTÍCÍ STVOŘENÍ

J

. D. Robb

Přeložila Magdalena Cindričová


4

Copyright © 2007 by Nora Roberts

Translation © 2013 Magdalena Cindričová

All rights reserved

ISBN 978-80-7359-854-9

J. D. Robb

SMRTÍCÍ STVOŘENÍ

Z anglického originálu Creation in Death

vydaného nakladatelstvím Berkley Publishing Group,

a division of Penguin Group (USA) Inc.,

v New Yorku roku 2007,

přeložila Magdalena Cindričová

Vydala Metafora, spol. s r. o.,

v Praze roku 2013

Redakce Květa Svárovská

Korektura Jana Veselá

Technická redakce Hana D. Benešová

Sazba Netopejr

®

Tisk a vazba CPI Moravia Books s. r. o.

Vydání první

U Krbu 35

100 00 Praha 10

www.metafora.cz


5

Och! Hodiny jdou vždy pozadu;

Je později, než myslíš.

– Robert W. Service

A hudba chrlí na smrtelníky

své skvostné pohrdání.

– Ralph Waldo Emerson


7

PROLOG

Smrt považoval za poslání. Zabíjení pro něho nebyl pou

hý úkon nebo prostředek k dosažení konce. Rozhodně

nešlo o chvilkový rozmar nebo něco, čím by získal bo

hatství a slávu.

Smrt byla v podstatě vším.

O sobě si myslel, že dospěl teprve nedávno, a často

litoval let, která uplynula, než nalezl smysl své existen

ce. Promarnil tolik času, zmeškal tolik příležitostí. Ale

nakonec přece jen dozrál a byl neskonale vděčný, že ko

nečně nahlédl do svého nitra a poznal, jaký je. K čemu

byl stvořen.

Mistrovsky ovládal umění smrti. Stal se správcem času.

Tím, kdo přivádí k cíli.

Vyžadovalo to samozřejmě čas a experimentování.

Čas jeho učitele vypršel dávno předtím, než on sám do

sáhl úrovně mistra. A dokonce ani ve svých nejlepších

letech si jeho učitel nedovedl všechno představit v pl

ném rozsahu, v plné síle. Byl pyšný, že se tomu naučil,

že své dovednosti nejen zdokonalil, ale že je ještě rozšířil

perfektním zvládnutím technik.

Zjistil a zjistil to brzy, že jako partnerům v duetu dává

přednost ženám. V impozantní opeře, kterou skládal

a přepisoval, podávaly lepší výkon než muži.

Nepožadoval mnoho, ale jeho požadavky byly velmi

specifické.

Neznásilňoval je. Experimentoval sice v tom směru,


8

ale přišel na to, že znásilňování je pro obě strany odpu

divé.

Na znásilnění není nic kultivovaného.

Pochopil, že tak jako každé životní poslání, každé

umění, které vyžaduje velkou zručnost a koncentraci,

i to jeho potřebuje odpočinek – což pro něho bývala

období nečinnosti.

V průběhu těchto období se bavil jako každý jiný na

dovolené. Cestoval, poznával, ochutnával vybraná jídla.

Mohl lyžovat nebo se věnovat potápění nebo jen sedět

pod slunečníkem na krásné pláži a krátit si čas četbou

a popíjením mai tai.

Plánoval, připravoval se, činil opatření.

Když se vrátil k práci, byl odpočinutý a nedočkavý.

Tak jako teď, napadlo ho, když si chystal nástroje.

V posledním období volna dospěl k pochopení vlastní

ho osudu. Vrátil se ke kořenům. A tam, kde poprvé za

čal provozovat svou činnost, znovu formoval a přetvářel

spojení, než spadne opona.

Vytváří se tak tolik zajímavých rovin, přemítal, když

zkoušel ostří starobylého vystřelovacího nože s rukojetí

z rohoviny, který si koupil při cestách po Itálii. Natočil

ocelový břit ke světlu a obdivoval jej. Zhruba rok 1953,

odhadoval.

Pro jeho účel klasické.

Vždycky rád používal nástroje, i když volil spíš moder

nější kousky. Například laser – pro uplatnění složky tep

la.

Musela tu působit celá škála prvků – ostrost, tupost,

chlad, teplo – série složek v různých podobách, v růz

ných cyklech. Prodloužit tyto cykly na absolutní míru

schopností partnerky vyžadovalo velkou dovednost a tr

pělivost a koncentraci.

Teprve pak dokončil plán a věděl, že odvedl nejlepší

práci.

Tahle byla skvělá volba. Mohl si k ní gratulovat. Vydr


9

žela tři dny a čtyři noci – a přitom stále žila. Přinášelo

mu to ohromné uspokojení.

Začal pomalu, nenuceně. Bylo nutné, naprosto nut

né, stupňovat a stupňovat a stupňovat hru až k závěreč

nému crescendu.

Věděl – jako mistr ve svém oboru takové věci znal –, že

se k tomuto vrcholu blíží.

„Hudba, zapnout,“ přikázal, pak stál se zavřenýma

očima a vychutnával úvodní tóny Pucciniho Madame

Butterfly.

Chápal, proč se hlavní hrdinka rozhodla zemřít pro

lásku. Nepřivedl ho snad na tuto cestu stejný cit?

Na bílý oblek šitý na míru si navlékl ochranný plášť.

Otočil se. Zadíval se na ni.

Taková krasavice, pomyslel si. Vzpomínal, jako to dě

lával vždycky, na její předchůdkyni. Na její matku, po

myslel si.

Na pramáti všech ostatních.

Každý kousek nádherné bílé pleti pokrývaly spáleniny

a podlitiny, tenké řezy a drobné, pečlivé vpichy. Svědčily

o jeho zdrženlivosti, trpělivosti, důkladnosti.

Tvář měla nedotčenou – prozatím. Tvář si vždycky ne

chával nakonec. Upírala na něho oči – vytřeštěné, ale

ano, poněkud otupělé. Měla za sebou téměř všechno,

co byla schopná přežít.

Ano, načasoval to dobře. Výborně, protože dobře plá

noval, dobře se připravil.

Už předtím si zajistil pokračování.

Pohlédl téměř nepřítomně na další ženu na druhé

straně pokoje, poklidně spící pod vlivem drogy, kterou

jí podal. Možná zítra, řekl si, by mohli začít.

Ale teď...

Přistoupil ke své partnerce.

Nikdy nedával svým partnerkám roubík, byl přesvěd

čen, že by měly bez zábran křičet, úpěnlivě prosit, pla

kat, nebo ho třeba proklínat. Vyjádřit jakýkoli cit.


10

„Prosím,“ zašeptala. Nic víc než „prosím“.

„Dobré ráno! Doufám, že sis jaksepatří odpočinula.

Čeká nás hodně práce.“ Usmál se a přiložil jí nůž mezi

první a druhé žebro. „Takže začneme, co ty na to?“

Její řev zněl jako hudba.


11

KAPITOLA 1

Občas Evu napadlo, že život opravdu stojí za to. Teď se

tu povalovala v dvoumístném spacím křesle a sledovala

video. Měla před sebou opravdu akční podívanou – ráda

pozorovala, jak všechno lítá do vzduchu – a „zápletka“

byla taková, že u toho nemusela přemýšlet.

Mohla se jenom dívat.

Měla popcorn plovoucí v másle a v soli, tlustého ko

coura nataženého přes nohy, takže je zahříval a vyvo

lával příjemné pocity. Následující den měla volno, což

znamenalo, že bude moct spát, dokud se neprobudí,

potom polehávat, až bude celá otlačená.

Nejlepší ze všeho bylo to, že měla Roarka, který si le

bedil v křesle vedle ní. A protože si její manžel po hrsti

popcornu stěžoval, že je odporný, měla celou mísu pro

sebe.

Nic lepšího si už nemohla přát.

Na druhé straně, možná by mohla – protože si plá

novala, že svého manžela vymačká jako citron, až film

skončí. Ve vlastní verzi dvojprogramu.

„Bombovní,“ podotkla po srážce turistické tramvaje

s reklamním balonem ve vzduchu. „Vážně bombovní.“

„Myslel jsem, že se ti taková zápletka bude líbit.“

„Tady není žádná zápletka.“ Nabrala další hrst popcor

nu. „To se mi na tom líbí. Jsou to jenom dialogy mezi

jednotlivými výbuchy.“

„Byla tam jedna nahotina se vším všudy.“


12

„Jo, ale to bylo pro tebe a tobě podobné.“ Šlehla po

něm pohledem, zatímco chodci na obrazovce s jekotem

utíkali před padajícími troskami.

Byl prostě nádherný – ve srovnání s kýmkoli. S tváří

tesanou talentovanými bohy, kteří měli skutečně dobrý

den. Se silnými kostmi tvořícími vynikající podklad irské

světlé pleti, s ústy, která jí připomínala básníky, pokud

je nepoužíval na jejím těle, protože v tom případě ne

mohla myslet vůbec. S divokýma keltskýma očima, které

přesně věděly, kdo je.

Když se na to všechno nahodí černé hedvábné vlasy,

přidá se dlouhé, štíhlé tělo, smyslný irský přízvuk, vsa

dí se mozek, temperament, bystrost, máte parádní kus

chlapa.

A celý patří jí.

Chystala se opravdu hezky využít to, co je na následu

jících asi tak šestatřicet hodin její.

Na obrazovce se rozpoutala pouliční bitva v hroma

dách trosek, při níž létaly střely a práskaly výbušniny.

Hrdina – vyznačující se tím, že skoro každému dal po

řádnou nakládačku – se tím chaosem proháněl v sedle

proudového skútru.

Zjevně zaujatý Roarke hrábl do popcornu. Okamžitě

zase ruku vytáhl a zamračil se na vlastní prsty. „Proč pro

stě nenasypeš sůl do rozpuštěného másla a nejíš to tak?“

„Kukuřice je pro to dobrý základ. No tak, co děláš?

Ušpinil sis svoje krásné ručičky?“

Roarke si otřel prsty o její tvář a usmál se. „Už je mám

čisté.“

„Hej!“ Zasmála se a odsunula mísu stranou. Věděla,

že bude v bezpečí, protože dokonce ani kocour Gala

had nežere popcorn tak, jak ho připravuje ona. Prstem

ostře dloubla Roarka do žeber, až se převrátil a ona na

něho.

Možná právě spustili nenápadnou upoutávku na další

dnešní program.


13

„Za to mi zaplatíš, kamaráde.“

„Kolik?“

„Bude na to plán splátek. Řekla bych, že začneme

s...“ Spustila k němu ústa a kousla ho do nádherného

spodního rtu. Ucítila, jak jí po těle přejíždí jeho ruka.

Zvedla hlavu a přimhouřenýma očima na něho pohléd

la. „Saháš mi na zadek, nebo si otíráš z prstů zbytek más

la a soli?“

„Dvě čísla, jeden zadek. Po první splátce.“

„Úrok bude – ha, ha – pořádně vysoký.“ Zamířila zno

vu k ústům a chystala se proniknout dovnitř.

Vtom se ozval její komunikátor.

„Zatraceně.“ Zvedla se. „Do háje. Nemám pohoto

vost.“

„Proč ho máš v kapse?“

„Ze zvyku. Hloupého. Kruci,“ soptila, přitom vyta

hovala komunikátor, aby se podívala na displej. „To je

Whitney.“ S povzdechem si rukou pročísla vlasy. „Musím

to vzít.“

„Video, pauza,“ přikázal Roarke, potom jí setřel más

lo z tváře. „Světla na sedmdesát procent.“

„Díky.“ Eva ťukla na přístroj. „Dallasová.“

„Poručíku, hlaste se v East River Parku, u Druhé a Ave

nue D jako hlavní vyšetřovatel.“

„Veliteli...“

„Vím, že jste neměla ani službu, ani pohotovost,“ pře

rušil ji. „Teď už máte.“

Hlavou jí blesklo slovíčko proč, ale při svých zkuše

nostech moc dobře věděla, že není namístě je vyslovit.

„Ano, pane. Při cestě se spojím s detektivem Peabodyo

vou.“

„Uvidíme se v centrále.“

Ukončil hovor.

„Divné,“ poznamenal Roarke. Předtím už vypnul vi

deo. „Že tě velitel kontaktoval osobně a že ti zrušil vol

no.“


14

„Něco asi hoří,“ odpověděla Eva a zastrčila komuni

kátor zpátky do kapsy. „Nedělám na ničem žhavém. Ne

existuje nic, co by ho mohlo vést k tomu, aby mě tam

tahal přímo, když nejsem na rozpisu. Promiň.“ Ohlédla

se. „Máme po videu.“

„To nám neuteče. Ale protože teď mám volný večer,

myslím, že půjdu s tebou. Umím se držet stranou,“ do

dal, než mohla začít protestovat.

Uměl, to musela uznat. A protože věděla, že změnil

svůj program, možná odsunul na později získání nějaké

zemičky nebo planetoidu, připadalo jí to docela rozum

né.

„Tak jdeme.“

Věděl, jak se neplést do cesty, když se mu to hodilo.

A také uměl pozorovat. Když dorazili do parku, Roarke

uviděl hromadu policejních vozů a menší armádu poli

cistů i techniků zkoumajících místo činu.

Byli tu i zástupci médií, kteří měli pro tyhle věci nos,

ale v přístupu jim energicky bránila část policistů. By

ly tu už postaveny zátarasy a on, stejně jako reportéři

a běžní čumilové, bude muset všechno sledovat zpo

vzdálí.

„Až se začneš nudit,“ popíchla ho Eva, „seber se a zmiz.

Já domů trefím.“

„Mě jen tak něco neznudí.“

Teď pozoroval ji, prohlížel si ji. Svou policajtku. Vítr

jí šlehal do dlouhého černého pláště, který potřebovala,

protože dnešní první březen byl stejně drsný jako celá

předchozí část roku 2060. Na opasek si připnula odznak,

i když si myslel, že by ji snad nikdo nemohl považovat za

někoho jiného než za policistku, navíc tu, která zde velí.

Vysoká a dlouhonohá Eva zamířila ráznými kroky

k zátarasům. Vlasy, krátké a hnědé, jí mírně poletovaly

ve větru – ve větru, který sem přinášel vůni řeky.

Pozoroval její tvář, to, jak očima barvy whisky vše


15

zkoumala, jak její ústa – jež byla při kontaktu s jeho rty

tak hebká a teplá – ztvrdla. Přes obličej jí přeletěla světla

a ozářila každý jeho detail.

Na velmi krátký okamžik se po něm ohlédla. Pak po

kračovala v cestě, procházela mezi zátarasy, aby dělala

to, napadlo ho, k čemu byla předurčena.

Proplétala se mezi policisty a techniky. Někteří ji po

znávali; jiní prostě poznali jen to, co vnímal Roarke. Au

toritu. Jakmile k ní přistoupil jeden z policistů, zastavila

se a odhrnula kabát, aby bylo vidět její odznak.

„Madam. Dostal jsem příkaz, abych vás vyhlížel, abych

vás provázel. Já a můj partner jsme byli na místě činu

jako první.“

„Výborně.“ Rychle ho přejela pohledem. Jeden z těch

mladších, vzorně upravený jako člen vojenské kapely. Tvá

ře měl zčervenalé chladem. Podle hlasu rodilý Newyor

čan, nejspíš odněkud z Brooklynu. „Co tu máme?“

„Madam. Mám příkaz nechat vás, ať se podíváte sama.“

„Opravdu?“ Zadívala se na odznak na jeho zateplené

uniformě. „Tak dobře, Newkirku. Mrknu se sama.“

Měřila si vyznačenou oblast, prohlížela řadu stromů

a keřů. Zdálo se, že místo je dobře zajištěné, pevně uza

vřené. Nejen ze strany pevniny, všimla si, když pohlédla

na řeku. Venku byla i říční policie, která zatarasila břeh.

Ucítila, jak jí po páteři stoupá vzhůru chlad provázejí

cí dychtivé očekávání. Ať je to cokoli, jde o velkou věc.

Světla, která rozmístili technici, zalévala bílým svitem

prostor v přítmí. Z nich se vynořil Morris a kráčel k ní.

Je to něco velkého, pomyslela si znovu, protože přivolali

hlavního patologa. A postřehla, že jeho tvář je sevřená

obavami.

„Dallasová. Říkali, že budeš na místě.“

„Mně neřekli, že tu budeš ty.“

„Byl jsem blízko, venku s kamarády. V jednom blueso

vém klubu na Bleecker.“

Proto má ty vysoké boty, uvědomila si. Obuv s černým


16

a stříbrným vzorem, který se zřejmě kdysi objevoval na

kůži nějakých plazů, by si normálně člověk nevzal na

cestu k místu činu. Ani elegantní Morris ne.

Do jeho dlouhého černého kabátu zadul vítr a ukáza

la se třešňově červená podšívka. Pod kabátem měl černé

kalhoty, černý rolák, na jeho vkus mimořádně neformál

ní oděv. Dlouhé tmavé vlasy si vzadu stáhl do culíku, na

hoře svázal a ozdobil stříbrnými pásky.

„Velitel tě zavolal,“ konstatovala Eva.

„Zavolal. Těla jsem se ještě ani nedotkl – jenom jsem

je viděl. Čekal jsem na tebe.“

Nezeptala se proč. Věděla, že si má vytvořit vlastní

názor neovlivněný informacemi zvenčí. „Pojďte s námi,

Newkirku,“ poručila a vykročila ke světlům.

Mohla to být plocha ledu nebo sněhu. Z dálky to ale

spoň tak vypadalo. A tělo uložené na ní mohlo působit

jako rafinovaný model pro nějaký provokativní záběr.

Ale Eva věděla, co to je, poznala to i na tu vzdálenost,

a chlad, stoupající jí po páteři, se do ní zakousl.

Její oči se setkaly s Morrisovými. Ani jeden z nich však

nepromluvil.

Nebyl to led ani sníh. Nebyla to modelka ani umělec

ké dílo.

Eva vytáhla z kufříku ochranný sprej a odložila jej na

zem.

„Nesundala sis rukavice,“ upozornil ji Morris. „Ten ma

teriál ti je zničí.“

„To je fakt.“ S pohledem upřeným na tělo si stáhla ru

kavice a strčila je do kapsy. Zaizolovala si ruce. Zavěsila si

na kabát záznamník. „Zahájení záznamu.“ Jeden budou

mít technici, další Morris. Ona bude mít svůj vlastní.

„Oběť je žena bílé pleti. Zjistili jste totožnost?“ zeptala

se Morrise.

„Ne.“

„Zatím neidentifikovaná. Pětadvacet až třicet let, hně

dé vlasy, modré oči. Na levém boku vytetovaný malý mod


17

rožlutý motýlek. Tělo je nahé, uložené na bílém prostěra

dle, paže roztažené, dlaněmi vzhůru. Na prostředníčku

levé ruky stříbrný prsten. Různá viditelná zranění svědčí

o mučení. Řezné rány, podlitiny, vpichy, popáleniny. Hlu

boké příčné řezné rány na obou zápěstích, pravděpodob

ně příčina smrti.“ Pohlédla na Morrise.

„Ano. Pravděpodobně.“

„V trupu je vyřezán nápis osmdesát pět hodin, dva

náct minut, třicet osm vteřin.“

Eva velmi dlouze vydechla. „Je tu zase.“

„Ano,“ přisvědčil Morris. „Je.“

„Zjistíme totožnost, dobu úmrtí.“ Rozhlédla se. „Mohl

ji sem přinést přes park nebo přivézt po vodě. Půda je

tvrdá jako kámen a je to veřejný park. Možná najdeme

nějaké stopy, ale ty nám moc nepomůžou.“

Znovu sáhla do kufříku a zarazila se, protože se při

hnala Peabodyová. „Promiň, že mi to trvalo tak dlouho.

Jela jsem přes město a v podzemce byla hrozné zácpa.

Hej, Morrisi!“ Peabodyová, červenou čepici staženou

přes tmavé vlasy, si otřela nos a zadívala se na tělo. „Pro

boha. Někdo ji umučil.“

Peabodyová v robustních zimních botách ustoupila

na stranu, aby lépe viděla. „Ten nápis. Něco to připo

míná. Připadá mi to povědomý.“ Zaťukala si na spánek.

„Něco mi to říká.“

„Zjisti její totožnost,“ vyzvala ji Eva, pak se obrátila

k Newkirkovi. „Co víte?“

Stál v pozoru, ale ztuhl ještě víc a postavil se ještě

vzpřímeněji. „Byl jsem se svým partnerem na obchůzce

a zpozorovali jsme něco, co vypadalo jako loupež. Bě

želi jsme za jedním mužem do parku. Podezřelý mířil

východním směrem. Nedokázali jsme ho dohonit, měl

moc velký náskok. S partnerem jsme se potom rozdělili

a chtěli jsme podezřelému odříznout cestu. V tom oka

mžiku jsem spatřil oběť. Zavolal jsem partnera a infor

movali jsme velitele Whitneyho.“




J. D. Robb

J.D.ROBB


10. 10. 1950

J.D.Robb je pseudonymem známé americké spisovatelky Nory Roberts.

Nora Roberts se od vydání své první knihy v roce 1981 stávala velmi úspěšnou autorkou. Každý rok vydala hned několik knih. Její vydavatel se ovšem začal obávat, aby trh knih nebyl její tvorbou přesycen. V roce 1992 přešla do nakladatelství Putnam a brzy na to se rozhodla psát knihy trošku odlišného rázu než do té doby. Všechny její čtenářky byly zvyklé pod autorem Nora Roberts najít klasickou romantickou literaturu. Proto, když se Nora rozhodla psát literaturu s troškou více napětí, použila nový neznámý pseudonym. Byl to velmi chytrý tah, který Noře zaručoval, že její úspěšnost v původní linii romantických knih pod pseudonymem Nora Roberts nebude zasažena případným neúspěchem a nepřijetím nového žánru této autorky. Původně se rozhodla pro D.J. MacGregor, ale krátce před publikováním první knihy zjistila, že tento pseudonym používá již jiný autor, proto zvolila J.D. Robb. Iniciály J.D. jsou první písmena jejích synů Jasona a Dana, "Robb" je zkrácenina z Roberts. První kniha vyšla v roce 1995. Krátce na to vyšly ještě dvě, celkem tedy tři knihy jako experiment, zda to čtenářská obec přijme. Její knihy měly obrovský úspěch, proto již vydala v originálu 25 knih pod tímto pseudonymem!

Robb - J. D. Robb – více informací





       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist