načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Smetanová revoluce - Ivan Landsmann

Smetanová revoluce
-14%
sleva

Kniha: Smetanová revoluce
Autor:

Smetanová revoluce je další román od Ivana Landsmanna, který k sobě před lety strhl pozorost svou prvotinou Pestré vrstvy. I ve Smetanové revoluci hraje hlavní roli jazyk, přesněji ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  69 Kč 59
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
2
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 69Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » PLUS
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-09-01
Počet stran: 224
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 221 stran
Vazba: vázaná s laminovaným potahem
Doporučená novinka pro týden: 2014-49
ISBN: 9788025903469
EAN: 9788025903469
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Smetanová revoluce je další román od Ivana Landsmanna, který k sobě před lety strhl pozorost svou prvotinou Pestré vrstvy. I ve Smetanové revoluci hraje hlavní roli jazyk, přesněji ostravský dialekt, jímž mluví hlavní hrdina. Bývalý horník Josef, který v nové době ztratil půdu pod nohama, s nevalným úspěchem se snaží podnikat, ale dravý porevoluční trh je na něj příliš. Zvláštní svéráz jeho mluvy a jeho bezprostřední, mnohdy i prostomyslný pohled na fungování světa a společnosti dodávají jeho příběhu tragikomický nádech. Promluvy, jež vede s kumpány po hospodách, kde plánují, co podniknou, jsou neodolatelnou směsí vulgarity a naivity.

Popis / resumé

Hlavní protagonista Josef rozumu moc nepobral, zato sebevědomí má za dva. Bývalý havíř, který si pobyl i v kriminále a teď se živí jako popelář, se nikdy neohlížel na to, co si o něm ostatní myslí, a zatvrzele si vedl svou. Teď mu táhne na šedesát a pomalu ztrácí půdu pod nohama. Má neodbytný pocit, že ho v rodném Havířově ani po čtvrtstoletí po "smetanové" revoluci krom dřiny nic lepšího nečeká. Jenže ani věčné vysedávání u piva s hrozivě řídnoucí partou bývalých horníků ho už nebaví a v hlavě se mu vyklube nápad, jak vší té nudě a existenční bídě utéct...Směsice vulgarity a naivity, jíž se vyznačují Josefovy názory na fungování světa a společnosti, dodává jeho příběhu až tragikomický rozměr. Neveselý obraz současné společnosti a ubohosti každodenního života na severu Moravy, viděný optikou bývalých horníků.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Ivan Landsmann - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

7

„Čest buh...!“ říká Josef, když otevřel dveře svého bytu.

„Hilda, si doma?“ zakřičel z předsíně do kuchyně na

svou manželku a líně si rozvazoval tkaničky od svých

už značně opotřebovaných bot. Supěl jako lokomotiva,

protože měl pupek jako sud. „Do řiti, měl bysem meně

žrat, nebo se za chvilu ani neohnu,“ mamral si podnosem a byl rudý až do modra.

Vešel do kuchyně ještě udýchaný a zasedl za stůl. „Čemu se neozyvaš, když na tebe volam!“

„Neslyšela jsem tě přes zavřené dveře,“ ohrazovala se Hilda.

„A kde je vůbec synek?“

„Je ve svém pokoji a připravuje se na zkoušky.“

„Zkušky... Furt jakesik zkušky,“ mamral dál Josef a vstal od stolu, aby se šel podívat na svého pilného syna. Otevřel dveře jeho pokojíku tak divoce, až se kluk lekl.

„Co tu kurva furt robiš! To se neumiš přivitat s tatu, když přide ze šichty, nebo co?!“

Kluk se na něho tak trochu vyplašeně dívá a neví, co si má myslet. „Neslyšel jsem tě, že jsi přišel,“ říká a listoval v sešitě.

„Do řiti, v tym baraku nikdo nic neslyši!“ rozčiloval se Josef, ale to jenom proto, aby ukázal, kdo je tu pánem.

ivan landsmann

„Ty, posluchej! Když s tebu mluvim, tak se mi divej aspoň do oči!“

Co to zase do něho vjelo? Určitě zase něco popil a léčí si ty svoje mindráky na nás. Zavřel sešit a podle otcova přání se mu díval do očí tak upřeně, až toJosefa rozčílilo.

„Kurva, nečuč na mě jak myš zpoza sběrnehopanceřa a rači mi řekni, co tu furt špekuluješ. Sediš tu jak bubak cely den, namisto aby si šel kajsik ven mezisynky a děvuchy. Enom tu hniješ. A maš ty vůbec jakusik děvuchu!?“

Kluk sedí, dívá se Josefovi pořád upřeně do očí a mlčí.

„No čuč furt, ty bubaku! Vim přesně, že žadnuděvuchu nemaš, bo kera by tě tak chtěla.“

„Pojďte jíst!“ křikla Hilda do pokojíku.

„No už idem,“ říká Josef a vyšel z pokojíku. Zasedl

za stůl a něco sám pro sebe polohlasem mamral.

„Ty, Hilda, nezda se ti, že ten naš synek je jakysik divny?“

„Jak to myslíš, divný...“

„No divny je, je nenormalni. Furt sedi doma nad tyma knižkama, bledy je jak sedma, skoro jak tamumija Majkel Džeksen. To je kurva tež spravny blb. Pyščisko ma zoperovane už možna deset razy a eště k temu je buzerant. To ja moc dobře vim, bo se to o nim aji všude piše a aji vysila! Minule sem hoviděl tu oto v televizi s černu šatku přez to jeho blede pyščisko. Asi si hral na Zora mstitela nebo co. Ten kdyby ho viděl, tak mu zarazi tu jeho šablu do řiti. Cypovi. Tam! Ať se nastěhuje ku te stare kobyleTalorovove, s keru se on taha. No konečně, že už si tu! To ti to trvalo. Čeka se enom na tebe,“ říká Josef klukovi a zapálil si cigaretu.

Smetanová revoluce

„Ty, Hilda, mi dneska neval tolik teho, nebo ja už se nemožu pomalu ani zehnut.“

„No a co mám teda dělat! Když ti dám málo, nelíbí se ti to, a když zase moc, tak také ne.“

„Středně mi davej tak jak normalnimu člověkovi. Ja... To když sem před rokami dřel na šachtě, to bylo uplně cosik inšiho. Člověk by v ten čas zežral aji hřebiky.“

Kluk si odkašlal a tak trochu se pousmál, kdyžuslyšel otcův výrok.

„Čemu se směješ, ty aištajne!“

„Já se nesměju, jenom, jak ses zmiňoval o té šachtě.“

„Co o šachtě! To, jak sem se nadřel? To není,kamarade, ani trochu do smichu! To ty by si tam skapal, jak tě znam, za dva dni!“

„Já bych tam taky nikdy nešel!“

„Ja... Milostpan by tam nikdy nešel. To bude račisedět nad tymi jeho knižkami pěkně v teplučku a všecko mu člověk přinese pod pyščisko. Ja, kamarade, tak to by se mi tež libilo. Ty! A co to ideš vůbec studovat?“

„No táto, je to vůbec možné?“ říká Hilda. „Ty nevíš, co jde Pepík studovat?“

„Co nevim, nevim... Jasne že to nevim, bo mi tonikdo neřekne, a aji kdyby, tak mě to nezajima. Ja mam inši starosti.“

„No ale to bys měl přece vědět.“

„No dobře. Tak kde nebo co to ideš vlastněstudovat!“ optal se už tak trochu vlídněji kluka.

„Jdu na strojní průmyslovku do Ostravy, ale to přece víš! Podepisoval jsi přihlášku.“

„O jake přihlašce to mluviš? Ja o ničim takovymnevim.“

„Jak to, že nevíš! Podepisovala to mamka i ty!“

„No to je možne, ale to bude asi už davno. A esi by vas oba dva zajimalo, tak na jaro od tudy padame na

ivan landsmann

čerstvy vzduch! Už mam cosik v planu, ale necham si

to zatym enom pro sebe.“ Nikdo neříkal nic, protože

ho znali a mysleli si, že zase plácá jako vždy ty svénesmysly.

„Ty, Hilda, čemu mi vališ do taleřa sedum knedli, když viš, že to nesnim! Tu oto radši naval synkovi, bo je chudy jak žingla a potřebuje vykrmit. No nebylo to zle, a že bysem si eště přidal?“ říká Josef, když jako první dojedl. Oba se na něho podívali a raději nic neříkali.

„Seru na to,“ zamamral a šel k ledničce, aby siotevřel pivo. „Chce někdo glga?“ optal se a odříhl si.Nikdo nechtěl, protože pivo nepili.

„Kurva, s vama je tež zabava jak s duchodcama. Idu si dat šlofika a potom padam na Terasu na pivo.“ Dopil zbytek z láhve a odšoural se do ložnice, kde ho nikdo nebude rušit.

„Potřebuju nove boty!“ zakřičel z ložnice a za chvíli se z ní ozývalo hlasité chrápání.

„Ty, mami, ten naš tata není někdy normální. Nezdá se ti? Pořád mu není něco vhod, nic mu není dobré, tak jako zrovna dneska s tím jídlem.“

„Ale nech ho být, však víš sám, jaký on je, a nemusíš si zase tolik toho všímat, co on říká. Není zase takový zlý, jen má prostě ty svoje mouchy.“

„No jo, jenže on vůbec neví, co jdu studovat, a taky to, že podepisoval tu mou přihlášku. Určitě byl zasenamazaný. Člověk už to na něm ani nepozná. A co vůbecmyslel tím, že na jaře odsud padáme na čerstvý vzduch?!“

„Jo, hochu, to já nevím sama, co tím myslí,“ říká matka a vstala od stolu, aby pomyla nádobí. Z ložnice se ozval hlasitý kašel a pak vzápětí rána, až se kuchyň otřásla.

„Kurva, ja se na to vyseru!“ řval Josef z ložnice aPeík s matkou v kuchyni dusili smích, protože věděli, co

Smetanová revoluce

se stalo. Josef když spal, tak sebou různě házal apřevaloval se ze strany na stranu, a tak se stávalo, ženěkolikrát skončil na zemi vedle postele. Za chvíli se objevil

v kuchyni rozcuchaný a hned otevřel ledničku, aby si

dal pivo, prý na opamatování, bo měl hrozné sny.

„To sem teho zase moc nepospal,“ říká a jde kesporáku nadzvedávat pokličky hrnců, aby zjistil, jestli tam něco zbylo. Přiklopil pokličku posledního hrnce, řekl, že na to sere a přežírat se nebude. Zasedl za stůl,zaálil si cigáro a čučel do televizního programu. Pak ho zavřel a hodil ho pod stůl.

„Zase kulove hovno tam neska davaju a s tyma jejich reklamama už mě tak seru, že se raz neudržim a hodim do te bedny flašku s pivem.“ – Už několikrát to chtěl udělat, ale pak si to nakonec nějak rozmyslel.

„Tak já se jdu vedle učit,“ říká Pepík a vstal od stolu.

„Kurva, kde zase ideš!“ říká Josef a postavil se. Když stál vedle kluka, byl znát značný výškový rozdíl. Josef mu sahal sotva po ramena. Záviděl mu tu jeho výšku, ale raději nic neříkal, jen několikrát vyčítal Hildě, že to určitě není jeho kluk, protože prý není možné, že je tak vysoký, že jsou oba malí a určitě to není jehoděcko. Z toho byla Hilda vždycky moc smutná, ale vůbec se mu nesnažila něco vyvracet, protože by to stejně nemělo žádnou cenu.

„Do řiti! Ne, že se ideš učit. Tam se oblikej a mazej na vzduch! Hilda, dej mu jakusik korunu, bo ja nemam drobne, a až pujde nazpatek, tak mi tam v obchodě kupi paru piv, abysem měl na večer ku televizi. Možna aji cigaretle, ale ty si kupim sam na Terase.“

„Já teď nikam nejdu, musím si ještě něco dodělat,“ říká kluk a chtěl jít do pokojíku.

„Kurva, jak neidu! Co neidu... Obuvat se,neodmluvat, to si dorobíš, až přideš, nebo až zítra! Hotove.“

ivan landsmann

Kluk se nechtěl dohadovat, protože věděl, že nic nevyhádá a stejně bude po tátovu, a šel se do pokoje převlíct. Josef už si v předsíni za mohutného funění nazouval boty.

„Kurva, nove boty potřebuju. Jak sul jich potřebuju, ale kdo ma za nich davat také prachy.“ Mamral a funěl a několikrát se musel u toho narovnat. „Esi budu furt tak žrat, tak mi za chvilu bude zavazovat boty moja stara nebo synek.“ Když byl s botama hotov, natahoval na sebe bundu a během toho pokříkoval na kluka, aby sebou hodil, že ho suši a nebude na milostpana čekat. Matka dala Pepíkovi peníze a něco mu pošeptala do ucha.

„Co si to tam zase šuškate?! Myslite, že to nevidim? Idem!“ říká Josef klukovi a on znechuceně vyšel se dveří.

„A jak ti mluvim, tam val mezi partyju a spíše jak v deset se nevracej! Ja. A hlavně ty piva nezapomeň kupit. Co ste si tak v předsini šeptali? Zase jakesik ty vaše tajnůstky, co? Beztak vim, co ti mama šuškala do ucha. Abys ji kupil čekuladu nebo zakusky, co?! Dobre, ja už sem tu, a jak ti mluvim, spíše jak v deset se doma neukazuj! A s tym tvojim učenim to zas tak nepřehaněj, bo za chvilu z teho zhlupneš. Tak čest buh.“

Plácl kluka po rameni a zamířil si to ke dveřímhosody. Neobával se, že by tam neseděl někdo známý. Vešel, rozhlédl se po hospodě a hned u okna v rohuseděli jako vždy jeho dva kumpáni. Byli to bývalí havíři už v důchodu a od rána až do večera se nalévali pivem. „Čest buh, synci!“ Pozdravil je, jak to měl ve zvyku, a posadil se za stůl.

Smetanová revoluce

„Kurva, si jakysik ospaly,“ říká mu jeden z nich.

„Ále, dal sem si po obědě kapku šlofika a včil mě suši. Kurva, kde je s tym pivem, furt!“ rozčiloval se Josef.

„Ty, posluchej, Josef, nezda se ti, že jaksikbachratiš?“ říká mu jeden s kolegů.

„No ja, to mi nemusiš mluvit, bo to vim tež. Šak už nejsem žadny mladik! Tuž kurva kde je s tym pivem, furt!“ rozčiloval se Josef a nervózně si zapaloval cigaretu.

„Synci, včil mě dobře posluchejte. Mam plan jak cyp.“ Našponoval se na židli, mohutně potáhl zcigarety, vypustil mezi ně dým, podepřel si rukou bradu a mlčky se na ně upřeně díval.

„Taj jaky je ten tvuj plan!“ říká mu jeden z kolegů, když už se zdálo, že to nějak dlouho trvá, než sevymáčkne.

„Tak dobre. Abyste věděli, končim s popelařinu a na jaro padam. Už to mam promyšlene, enom je třebazařidit jakesik menši formality a davaj v nohy.“

„A co chceš jako dělat?“

„No to se dovite. Kurva, kde je furt s tym pivem! Ty! Ta nova servirka mě tu sere. Chodi, jak by ho tam eště měla. Kurva, ja ju idu zdupat,“ říká rozčilený Josef a odlepil se od stolu. Zašel k výčepu a začal servírce nadávat tak hlasitě, až celá hospoda ztichla. Nebral si žádné servítky a pak jí řekl, že tu dneska dělá naposled a od zítřka si půjde hledat novou práci, protože on se s vedoucím moc dobře zná, je to jeho švagr.

Servírka byla z toho úplně v šoku. Josef si poručil nalít velkého ruma, zapálil si, kopl ruma do sebe a říká: „Tak, a včil tu budeš kmitat, jak se patři! Ty hajtro.“ Otočil se a šel ke stolu. Chlapi v hospodě se chechtali, ale servírce do smíchu moc nebylo. Všichni tam Josefa znali a věděli, čeho je schopen.

ivan landsmann

„No konečně!“ říká Josef servírce, když položila piva na stůl. „Mi tu nechej zrovna dvě a doval tři velke rumy. A kmitej!“

„Ty, Josef, ty si kurva. Čemu si ju tak buzeroval?Podivej se na ňu, jak je vyplašena, aji čarky nam tuzapomněla napsat,“ říká mu kolega.

„Chuj s ňu, ať si zvyka! Synci, tak zdruv!“

„Tak včil nam konečně řekni o tym tvojim planu, jak si sliboval,“ říká mu kolega.

„Ja. O tym planu. Tak se synci pejte. Jak už semmluvil to, že končim s popelařinu, tak to myslim uplně doopravdicky. Idu jednoduše do JZD. Neni na tym nic divneho. Už to mam promyšlene. Mluvil sem už o tym s jednym kolegu od nas z partyje, kery tam ide se mnu tež. Idem do Vyškova, to je kajsik u Brna nebo v kere řiti. Kupujem tam na pulku staru chalupu od jeho mamy, bo už je stara a na nic nestači. Možna si ju tam aji necha, bo ona nechce it do domova pro duchodce, a kdyby tam doopravdy zustala, tak synci co? No enom kapku uvažujte, bo to je jednoduche. No nečučte na sebe tak nechapavě, jak byste nevěděli.“

„No nevime!“

„Tak když nevite, vy luliny, tak vam to řeknu. Jejasne, že když tam zustane, tak my neplatime ani haleř. Jasne?“

„No tak včil nam už to jasne je. Je vidět, Josef, ženemaš hlavu enom na nošeni klobuka.“

„Kurva, synci, to bude teprve život. Vždycky lepši než tu v tym zasranym Haviřově, kde nic není, enom sama drahota. Tam si možu aspoň chovat kury, kačice, bravka, husy a kdo vi co. Všecko budu mět svoje azadarmo, kurva. Už enom ty blbe vajca, za kere tu zaplatiš jak za strožoky, budu mět svoje, a zadarmo. Co vy vite, synci. Chuja vite! Ja tam budu pěkně ve svojim a vy si

Smetanová revoluce

tu budete ožirat pyščiska. Uvažovat musite kapku, bo

dneska, jak v tym neumiš chodit a otačat se, tak si, jak

se mluvi, v řiti! Stejně sem zrobil chybu, že sem hned

po te smetanove revoluci nešel cosik podnikat, tak jak to

tu zrobilo plno lidi. Je fakt, že jich tež plno zkrachovalo,

ale jejich vlastní vinu, bo se v tym neuměli obracat.“

„Kurva, Josef, ty nam tu vališ kliny do hlavy. Co ty tu pindaš o jakymsik podnikani! Šak ty by si skončil do čtrnacti dnu!“

„Jak skončil?“

„No jednoduše! Ty neumiš jednat s liďama, a navíc maš vychovani řeznickeho psa. Ty pitko. Všude zrobiš ostudu, tak jak dneska tu s tu servirku.“

Josef, jak bylo vidět, zneklidněl, protože neradslyšel pravdu a vždycky muselo být po jeho, protože on musel mít vždycky navrch. Vypil pivo na ex, nervózně si zapálil a mlčel.

„Ty, Josef. Co ty si tu pindal o jakesik smetanoverevoluci! Ty ani neviš, jaka revoluca to byla. Nemluvi se smetanova, ale sametova! Ty lulino. Tak se temu mluvi.“

„Chuj s vami, vy čuraci dva. Mi je to uplně jedno, esi sametova, nebo manžestrova, ale jedno vim přesně, že to cele stoji za hovno. Každy si necha srat do pysku, a jak to tak vidim, je to tu horši než za tychpojebanych komunystuf. Jak už nic, tak bylo aspoň levnějši! Jak to tak dal pujde, tak za chvilu nebudu mět ani na pivo a cigaretle. Kurva, předtym sem si kupilstartky za čtyry koruny, a včil se podiv. Třicet pět korun a ten padesatnik nepočitam, bo za něho kupiš hovno. Kdybys ku němu přidal eště jeden, kery už je stejně zrušeny, tak si za to kupiš tři rožky. A včil mudruj. O chlebu ani nemluvim, tak jak aji o dalšich věcach. Kurva, ja sem někdy tak nasrany, že bysem kolem sebe všechno rozkopal.“

ivan landsmann

Josef byl čím dál víc nervózní, protože věděl, že říká pravdu, kterou mu nikdo na světě nevymluví. I kdyby měl jít znovu sedět.

„Ty, Josef, v tym maš pravdu, to je fakt, ale esi se budeš zbytečně rozčilovat, tak poškodiš jedině sam sobě, protože s tym nic nenadělaš, tak jak si nenadělal za komunystuf.“

„Běž mi do řiti s tyma tvojima žvastama!“ říká Josef kolegovi. „Chtěl bysem vědět, co si udělal ty. Jak vim, chtěl si se dat ku nim! K tym zasranym komunystum enom proto, že tě nechtěli zebrat ku střelcum. Mysliš, že tu o tym nikdo nic nevime? Kamarade, to by ses divil! Nebyt tvoji stare, kera se skrz teho chtěla rozvest, tak jim ližeš řitě a teraz po te vaši smetanove, nebo jaka to byla revoluca, by si tu chodil jak puťka, bo by se s tebu žaden haviř nebavil. Ty čuraku jeden. A kurva, moc mě neser a rači drž to svoje pyščisko. To ti ja radim!“

Jeho kolega, jak bylo vidět, neměl odvahu Josefovi odporovat, protože věděl, že by to moc slavněnedoadlo. Raději se zvedl a šel k výčepu zaplatit a odebral se k domovu.

„Podivej se na něho! Rači utek, bo je to filcka zbaběla.“

„To maš Josef pravdu. Ja to o nim vim tež, a možna

vice než ty.“

„No tak čemu s nim vysedáváš?“

„Ale to ja s nim nevysedávám každy den, enomdneska sem si ku němu přisednul, bo tu nikdo nebyl.“

„Nebyl... nebyl...“ zamamral Josef a rozhlédl se po hospodě. Pár chlapíků od jednoho stolu na něhozamávalo. U stolu se objevila servírka s táckem dvouvelikých rumů a dvěma pivy.

„To je od toho stolu,“ říká servírka a Josef se otočil tím směrem, kde na něho zamával jeden jeho známý. „Tak zdruv!“ řekli si na dálku a kopli ruma do sebe.

Smetanová revoluce

„To je život na hovno. Mě už to fakt nebavi. Co ma člověk robit. Hovno! Jedině tak žlampat. Už abysem byl od tudy v řiti, nebo se z teho zbyčim. Fakt! Ty, Leoš, kolik maš vůbec teho duchodu?“ optal se Josef svého kolegy.

„Já? Duchod? No kolik by si řeknul.“

„No, kurva, co ja vim? Tak řekni! No dobre, no.Takych dvacet maš! Ne?“

„No skoro si to uhadnul. Mam o dva tisice meně, než jak si hadal.“

„No kurva, to maš dost! Co by si eště chtěl?“

„Mluviš, že je to dost. Dost to není, když si zebereš, že mam odrobenych dvacet čtyry roku v havirni.“

„No ja, to je fakt! Ja sem tam robil chvilku a měl sem teho plnu řiť! To by ti mohli davat při te dnešnidrahotě aji vic.“

„No to by mohli, ale nedaju. Viš, kolik sem měl kolem teho duchodu litani? Kurva, až do Prahy sem musel jet. A to, kamarade, nejsem sam. Plno synku mělo ty same problémy. Šak se jich možeš zeptat. Mysliš, že ti lžu?“

„Ty, ja nevim,“ říká Josef a poškrábal se po zátylku. „Mě už to nebavi, pořad se zajímat takýmachujovinama. Tu! Co slyšiš, si každy ubekuje, že se ma špatně, a o ničim inšim neslyšiš. Šak si určitě pamatuješ na ty doby, když si eště faral. To tu ta hospoda hučela, haviři fedrovali u piva s černýma očnima vičkama, vykladali

se vtipy a byla sranda. Aji ty servirky byly inši. To viš.

Pivo za dvě koruny, haviři měli na tu dobu peněz, že

nevěděli, co s nimi, a ty servirky si, kamarade, přišly

na pěkne koruny! Dneska? Šak si viděl sam, jak sem

zdupal tu servirku. Ta když nemusi, tak se ani nepohne.

A přitom nas tu není ani polovička, co před rokama.

Kdo ji da dyško, když tu pivo stoji patnáct korun. A to

se, kamarade, dočkame eště inšich překvapeni. Eště

nam bude kurevsky zatopene pod řiťama.“


18

ivan landsmann

„To maš, Josef, pravdu, nemá cenu se o tym bavit. Dam si eště jedno a idu do chalupy.“

„Kurva, nedupej! To tu mam lapět na řiti sam? Tam! Dame si eště po pulce. Maš čas. Kaj spícháš? Do roboty it nemusiš, a co tam v baraku chceš robit. V televizi je stejně hovno, tak seď na řiti a nevymyšlej! Ja neskajakusik korunu mam, tak se nestarej. Kurva, cigaretle si musim kupit,“ říká Josef a vstal od stolu.

„Ty! Josef! Přiber mi tam tež jednu krabičku startek,“ zavolal na něho Leoš. Josef se zastavil u jednohostolu a kecal tam o něčem s chlapama. Za chvíli se vrátil s táckem dvou velkých rumů a pivy.

„Ty! Leoš. Potřebuju nutně nove boty, ale nechce se mi za nich valit tolik korun. Tak mě napadlo, že by to šlo udělat jednoduše. Ty bydliš hned tu kusek vedle. Neviš, esi tam u vas nenechavou lidi boty předdveřama? Šak viš, jak to myslim.“

„A čemu se jako ptaš?“

„No čemu asi. Tam si možu vybrat boty, jake chcu, a zadarmo.“

„Josef, ty zje cyp. To nemysliš važně! Ty chceš ukrast fakt boty?“

„Co ukrast. Vyměnit! Vyberu si boty, kere mi budupasovat, a ty svoje tam necham. To není kradež, ale vyměna.“

„No dobre. A čemu to nezrobiš u tebe v baraku?“

„Ty zje lulina. Jak to možu zrobit ve svojim baraku, když mě tam každy zna, a kdyby mě viděl v jehobotach, tak sem v řiti. Ne.“

„No to je tež pravda,“ uznal Leoš a zároveň sepodíval pod stůl na svoje boty.

„Kurva, jak se tak divam, tež bysem potřebovaljakesik novějši.“

„Tak viš co? Dame si eště ze dvě a idem. Prvnizajdem k tobě a potom ku mně. Jake maš číslo? No,mySmetanová revoluce

slim, že dvaačtyrycitky. No tak to maš, Leoš, dobře, bo

ja to mam kapku složitějši. Mam malu šlapu. Skoro jak

baba nebo jakysik synek. Mam osmatřicítky! Jedině boty

od jakesiho patnáctiletého synka, nebo eště mladšího,

a přinejhorším aji od jakesik děvuchy. No, chuj s tym,

to všechno teprve uvidime.“

„Ty, Josef, nezda se ti, že robime tak trochucypovinu, v našich rokach krast boty?“

„No a co! Ty si mysliš, že tu u nas se nekrade? Tu kradu ini kadři. Enom se podivej, kolik milijarduf tu lita ve vzduchu, a kde su? V řiti! Tak se nic neboj, bo my krast neidem. Idem vyměňovat. Měnit!“

Dali si ještě po dvou pivech, jak to měli v plánu, a vypadli ven. „Ty, Josef. Nechceš si to eště rozmyslet?“

„Kurva, co se furt staraš! Poď a nemudruj. Idem ku tobě.“

Vešli do vchodu, kde Leoš bydlel, a uvažovali,jestli by bylo nejmoudřejší vyjet výtahem do nejhořejšího

patra a pak po schodech dolů, nebo opačně.Rozhodli se pro první verzi. Vyjeli výtahem do nejhořejšího

patra, kde po obou stranách chodby byly jedny dveře

bytu. V nejhořejším neuspěli, ale ještě jim zbývalo pět

pater. Už byli ve třetím, ale pořád bez úspěchu. Až ve

druhém patře po levé straně chodby stálo asi sedm

párů bot narovnaných u dveří bytu, z něhož byloslyšet hlasitou muziku, což znamenalo, že tam mají nějací

mlaďoši mejdan.

Josef neváhal a hnal se k botám. Přeměřoval si různé boty, které se mu zdály být pánské, a jedny polovysoké semišové se mu zdály být akorát. Leoš, jak bylo vidět,

ivan landsmann

byl z toho úplně hotový. Josef si toho všiml a dostal na

něho zlost.

„Do řiti, netvař se, jak byzme vykradali banku, a uklidni se, nic se neděje!“

Pak vzal boty a ve spodním patře si je chtělvyzkoušet, kdyby mu náhodou nebyly. Leoš už to snervama nevydržel a pádil po schodech dolů. Josef, ten měl čas. Boty si odzkoušel a byly akorát, snad jenom o jedno číslo větší. „Ale co, hruba ponožka tospravi,“ řekl si sám pro sebe a své staré boty šel dát na to samé místo, odkud vzal ty nyní už svoje. „To enom, synku, abys měl v čim it!“ řekl polohlasem aodcházel. Vyšel ze vchodu a rozhlížel se po vyplašeném Leošovi. Nikde ho neviděl, až po pár krocích na něho Leoš, který stál za rohem baráku, zavolal a ukazoval, aby šel k němu.

„Ty, Josef, ja se na to vyseru, ja žadne boty nechcu, rači si kupim nove. To mi za ten strach nestoji.“

„Kurva, nedupej, co bys kupoval nove, jak možeš mět normalni zadarmo! Podiv se na moje. Su uplně jak nove.“

„Ne, Josef, rozmyslel sem si to a nepřemluviš mě.“

„Tak běž do řiti, ty sračko! Když si blby, tvojachyba. Tak neideš?“

„No neidu. Už sem ti raz mluvil, že mě nepřemluviš.“

„Tak se poser! Čest buh!“ Josef šel domů, a když odemkl dveře svého bytu, našel Hildu dřímat u televize, ani ho neslyšela, že přišel. Rád by se pochlubil svýma novýma botama, ale nechtěl ji budit. Bylo už něco po dvanácté. Nakoukl do klukova pokoje, kde už bylo zhasnuto.

Smetanová revoluce

„Už asi chrape,“ pomyslel si a šel do kuchyněnadzvedávat pokličky hrnců, protože mu po tom dnešním dnu vytrávilo. Hodil do hrnce se svíčkovou čtyřiknedlíky, trochu to přihřál a jen tak z něho pojídal. „Ale fajne botečky sem si přismyčil. Stare musim řeknut, že sem jich dostal od kamoša, bo kdybysem ji řeknul pravdu, tak to by zas bylo. Ta je z takových věci vyplašena a eště by chtěla, abysem jich tam šel vrátit, a možna abysem se aji omluvil. To tak! Kurva, ale že je Leoš takvyplašeny, sem si o nim nemyslel.“

Dojedl a otevřel ledničku, aby se přesvědčil, jestli jsou tam ta piva, co měl přinést kluk. Byly tam čtyři dvanáctky. Přemýšlel, jestli si má jedno otevřít, i když jich měl za dnešek dost, ale pak neodolal a jednopřece otevřel.

„Musim oslavit ty boty!“ řekl polohlasem a dal si loka. Do práce zítra jít nemusel, byla sobota. Dopokoje za Hildou nešel a zasedl v kuchyni za stůl. Popíjel a přemýšlel, jaký on bude hospodář a podnikatel.

„Ale co ja tam v tym JZD budu vlastně robit? To mě eště nenapadlo. A tež majstrovi v robotě sem o tymmojim odchodu nic nemluvil. Ale co se budu starat. Dneska už je inši doba, a esi odejdu, nikomu to nebude vadit, bo na to moje místo može nastupit deset takých, jak sem ja. Ale horši to bude v tym JZD. To mě tež teprve včil napadlo. Neni robota, ale ten muj kolega mluvil, že se s předsedu zna a pry to nebude žaden problem. Eště že tak! Ale kurva, co s tym synkem? Ten ma it na tu průmyslovku do Ostravy, ale to se tež jaksi zrobi. Žaden strach, Josef!“ utěšoval se. „A postavim si aji uzak! To je dobra věc, a možna budu aji palit. Aparat si od někoho pojčam, to není na dědině žáden problem.“

Dopil zbytek piva a šel do pokoje vzbudit Hildu. „Stavej,“ říká jí. „Idem spat.“

ivan landsmann

Druhý den se Josef probudil na zemi vedle postele a nějak ho sušilo. Líně se zvedl a šoural se do kuchyně, aby si ještě v polospánku otevřel pivo. „Tak dneska je neděla a zítra zase do roboty. Už mě to tam nebavi. No šak za paru měsicu bude všecko už inači,“ říkal siJosef sám pro sebe a škrábal se na prdeli. „Ale fajne boty mam. Akorat ten Leoš je cyp, že to vzdal. Chuj s nim!“

Do kuchyně vešla Hilda ještě rozespalá a posadila se ke stolu oproti Josefovi. Rukou si prohrabávala vlasy a byla nějak bledá. Mlčela, Josef se na ni díval skelným pohledem.

„Ty, Hilda, viš o tym, že začinaš šedivět?“ říká jíJosef a dal si posledního glga z flašky.

„Já o tom vím už delší dobu, ale jak to, že ty sis toho všiml až teď?“

„Nevšimnul sem si teho, protože nemam čas si tě prohližat. Tak zeber jakusik barvu na vlasy a obarvi se na jaksi. Enom ne na blond, bo blondýny ja nemam rad a řika se o nich, že su blbe. Na černo se obarvi! Anebo rači na mahagon, bo kdybys byla černa, tak bysvypadala jak cigánka. Stejně tak aji vypadaš, bo si Maďarka. Kurva, nebyl tvůj foter nebo mama cigani?“

Hilda si přestala prohrabovat vlasy a podívala se na něho.

„No dobre, no. Tak sem to nemyslel! Enom sem se tak ptal,“ říká trochu rozpačitě Josef a uhlazoval rukou roh stolu. Hilda neříkala nic, vstala od stolu a odsporáku se ho optala, jestli bude něco snídat.

„Pravě sem posnidal,“ říká a šel k ledničce, aby si otevřel druhé pivo.

„Josefe, neměl bys po ránu a ještě na lačno pít to pivo. Není to zdravé a ještě dostaneš žaludeční vředy.“

„Chuj s jakysima vředama. Ty se mě vůbec nechytnu, bo ja mam žaludek jak krava a možu zežrat aji hřebiky!“

Smetanová revoluce

„No, já bych to tak moc zrovna netvrdila,“ říká Hilda a postavila na čaj.

„Do řiti, to bude dneska zase nuda. V televizihovno, doma sedět stoji tež za hovno, a co včil?“ říká Josef a šel do předsíně. Zavadil pohledem o své nové boty. Pěkne su. Fakt su fajne! „Ty, synek, stavat!“ zakřičel Josef do klukova pokoje, když jako vždy rozrazil dveře jako tajfun. Kluk už byl vzhůru a četl si.

„Ty! V kolik si včera přišel do chalupy? Určitěspíše jak v deset, jak sem ti mluvil. Kurva. Přiznej se!“

Kluk se na něho podíval a zavřel knížku. „Přišel jsem, jak sis přál, v deset hodin. Mamka ti to může potvrdit,“ zalhal tatovi, protože byl doma hned, když se rozešli před hospodou a koupil ty piva.

Pepíka nebavilo někam chodit. Byl úplně jinápovaha než ostatní. Kamarády neměl skoro žádné a byl víceméně samotářský. Holku také žádnou neměl. Rád si četl nebo modeloval.

„Tak stavej, bo s tebu potřebuju mluvit!“

Kluk se pomalu posadil na posteli a Josef šel do kuchyně.

„Kurva, už tu je poslední pivo!“ zaklel, kdyžotevřel ledničku. „Neměl bysem fakt po ranu tak žlampat. V tym ma stara pravdu. Ale co mam robit! Asi se na to jakysik čas vyseru. Leze to do korun a žlampu to enom ze špatneho zvyku a nudy. Eště dneska idu na Terasu a potom na to seru,“ říkal si přesvědčivě Josef a otevřel si poslední pivo. „Mam recht!“

Kluk už přišel do kuchyně a zasedl za stůl. Josef se na něho dívá a pak říká: „Ty! Neměl by si se začat tež holit? Fusy ti začinaju rostnut a maš jich tam jak žaba na pitce. Tam si pojčej muj strojek a zedři si to. A s tyma vlasama by si měl tež cosik zrobit.“

Hilda to poslouchala a otočila se od sporáku. „Co to máš, Josefe, dneska zase za mouchy!“ řekla a přitom

ivan landsmann

lila do hrníčku čaj. „Mi jsi taky říkal, abych seobarvila, a tady klukovi děláš také nějaké přednášky. Kdo by

vlastně potřeboval holiče, tak to jedině ty.“

„Jak ja! Na mně nezaleži, bo ja nereprezentuju našu rodinu. Sem enom upoceny popelař, ale vy dva sesynkem mě musite reprezentyrovat. Tu oto synek bude po studyjach inžinir a ty si moja manželka. Ne!?“

„Radši kdyby už někam šel,“ říká si v duchu Hilda a kluk určitě to samé. „Zase nám tady bude přednášet, a to člověka unavuje pořád poslouchat. Kdyby todávalo aspoň nějaký smysl. Pořád jenom brble a nic mu není po chuti.“

Hilda položila na stůl hrníčky s čajem a tácek chlebů se salámem. Josef si vzal hned dva a položil je na sebe. Cpal se a zapíjel to pivem.

„Nechceš raději čaj?“ optala se ho Hilda.

„Chuj s jakysim čajem, to možu pit enom jacisi Rusy!“

„Anebo Angličané,“ říká kluk a usrkl si čaje.

„Ty si jakysi zase moc chytry! Nezda se ti?“

„Nejsem chytrý. V Anglii se pije čaj ve velkémmnožství a skoro každý tam vypije denně aspoň dva litry. Proto jsou tak štíhlí,“ vysvětloval kluk Josefovi.

„Jak to viš! Ty si tam byl? Chuja viš, a mluviš. To maš zase z tych tvojich přiblblych knižek! Všeci si hrajete na chytraky, a přitym vite hovno. A hned jak senasnídáte, tak potřebuju s vama obuma mluvit. Ide o duležitu

životni záležitost!“

Oba znechuceně jedli a odvraceli od Josefa hlavu, protože jim u snídaně kouřil a dým foukal mezi ně. Když dojedli, Hilda poklidila ze stolu a posadila se na původní místo. „No, to jsem zvědavá, co to zase z něho vyleze,“ říká si v duchu Hilda.

„Tak včil mě dobře posluchejte! To, jak sem vammluvil, že na jaro od tudy padame, tak to je svata pravda.



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist