načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Slzy raného dětství - Aletha Solterová

Slzy raného dětství

Elektronická kniha: Slzy raného dětství
Autor:

Cítíte se pláčem a záchvaty vzteku svého dítěte zaskočeni? Nevíte, jak se k němu postavit, nemáte k jeho řešení potřebnou trpělivost nebo vás rozčiluje? Máte problém zorientovat ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  159
+
-
5,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7%hodnoceni - 81.7% 94%   celkové hodnocení
5 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: TRITON
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování
Médium: e-book
Rok vydání: 2016
Počet stran: 211
Rozměr: 20 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: přeložila Alžběta Labusová
Jazyk: česky
Umístění v žebříčku: 362. nejprodávanější produkt za poslední měsíc
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-738-7666-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Dle autorky se dítě pláčem zbavuje stresu a následků traumatu, úkolem pečovatele pak není pláč zastavit, protože představuje přirozenou potřebu dítěte. První kapitola knihy vysvětluje, proč jsou pláč a záchvaty vzteku zásadní pro úspěšné odbourání stresu, druhá část rozebírá pláč u dětí mladších jednoho roku věku, třetí se zaobírá pláčem u dětí mezi jedním rokem a osmi lety. Ve čtvrté části autorka uvádí praktické postupy a ukazuje, jak popsané principy aplikovat; zdůrazňuje, jak zásadní je vytvořit pro děti ovzduší citového bezpečí. Nechybí ani zkušenosti rodičů, kteří se rozhodli tento přístup využít. Příručka, která rodičům poradí, jak konstruktivně nakládat s dětským pláčem a záchvaty vzteku.

Popis nakladatele


Cítíte se pláčem a záchvaty vzteku svého dítěte zaskočeni? Nevíte, jak se k němu postavit, nemáte k jeho řešení potřebnou trpělivost nebo vás rozčiluje? Máte problém zorientovat se v záplavě rad, které si navzájem protiřečí?
Tato kniha vám dodá potřebnou sebedůvěru a pomůže vám zůstat s dítětem i během náročnějších okamžiků v citovém spojení. Slzy raného dětství, dosud přeloženy do jedenácti jazyků, popisují nový způsob zacházení s dětským pláčem od okamžiku narození až do osmi let věku. Tento ohleduplný a revoluční přístup má mnoho výhod, mezi něž patří například následující:
- pomáhá dětem prospat celou noc
- předchází kázeňským problémům
- pomáhá dětem udržet déle pozornost
- redukuje agresivitu a hyperaktivitu
- pomáhá dětem vyrovnat se s traumatem (pláč, vzdor a zlost u dětí do 8 let)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Zákazníci kupující zboží "Slzy raného dětství" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

TRITON

Praha / Kroměříž



Aletha Solterová

Slzy raného dětství

Pláč, vzdor a zlost u dětí do 8 let


KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR

Solter, Aletha Jauch

[Tears and tantrums. Česky]

Slzy raného dětství : pláč, vzdor a zlost u dětí do 8 let / Aletha Solterová;

přeložila Alžběta Labusová. -- 1. vydání. -- Praha : Stanislav Juhaňák -

Triton, 2016 Přeloženo z angličtiny ISBN 978-80-7387-666-1 159.922.7 * 159.942.3 * 159.942.5 * 159.913 * 613.86 * 159.922.72 * 159.942 * 37.03-053.2 * 316.812.1-055.52-055.62 - psychologie dítěte - pláč - hněv - zvládání stresu - vývoj dítěte - emoční inteligence - výchova dítěte - rodiče a děti - populárně-naučné publikace 159.93/.94 - Senzorické a motorické funkce. Emoce. Vůle [17]



Aletha Solterová

Moudrost raného dětství

Pláč, vzdor a zlost u dětí do 8 let

Tato kniha ani žádná její část nesmí být kopírována, rozmnožována ani jinak šířena bez

písemného souhlasu vydavatele.

Original title: Tears and Tantrums: What to do when babies and children cry.

Originally published in English by Shining Star Press for the Aware Parenting Institute

(www.awareparenting.com)

Copyright © © 1998 by Aletha J. Solter

© Stanislav Juhaňák – TRITON, 2016

Translation © Alžběta Labusová, 2016

Cover © Renata Brtnická, 2016

Vydal Stanislav Juhaňák – TRITON,

Vykáňská 5, 100 00 Praha 10,

www.tridistri.cz

ISBN 978-80-7387-666-1


PODĚKOVÁNÍ

Velké díky patří všem, kteří mi pomáhali na toto téma organizovat

workshopy. Zajímavé zkušenosti a někdy složité otázky stovek rodičů

a učitelů, kteří se mých workshopů zúčastnili, mi pomohly poznatky

prezentované v této knize doladit a ujasnit. Zvláštní dík patří mému

manželovi, Kennethu Solterovi, za pečlivé korektury všech verzí rukopisu;

mému synovi, Nicholasi Solterovi, za jeho bystré postřehy; mé matce,

Tonie Jauchové, za její trpělivost při opravách gramatických

a pravopisných chyb; mé sestře, Eldri Jauchové, za její rady, jak některé

části knihy upřesnit; a mé přítelkyni a kolegyni, doktorce Mary

Galbraithové, za komentáře k textu a užitečné rady. Velký vděk si zaslouží

také doktor Th omas Gordon, zakladatel hnutí Výcvik rodičů k efektivitě/

Hnutí za efektivní rodičovství (Parent Eff ectiveness Movement), který mě

při práci inspiroval a podporoval a který k této knize napsal předmluvu.



Obsah

Předmluva k americkému vydání (Dr. Th omas Gordon) ............................... 13

Předmluva k českému vydání (Eva Labusová) ................................................. 15

Upozornění ........................................................................................................... 19

ČÁST PRVNÍ

Některé důležité skutečnosti týkající se pláče a záchvatů vzteku

1 Úvod: Velké nedorozumění .......................................................................... 24

2 Jak se děti zbavují stresu ............................................................................... 29

3 Fyziologie stresu a pláče ................................................................................ 34

4 Blahodárný vliv pláče na psychiku .............................................................. 41

5 Využití pláče v dětské terapii ........................................................................ 48

6 Vzpomínky dospělých na pláč v dětství: jak je pláč potlačen .................. 55

7 Rozdíly mezi pláčem mužů a žen ................................................................ 59

8 Kontrolní mechanismy u dospělých ............................................................ 61

ČÁST DRUHÁ

Pláč u miminek (od narození do jednoho roku věku)

1 Význam pláče v raném dětství ..................................................................... 66

2 Zdroje stresu u miminek ............................................................................... 70

3 Co dělat, když miminka pláčou ................................................................... 79

4 Jak během raného dětství omezit stres a potřebu pláče dítěte ................ 85

5 Jak se miminka učí pláč potlačovat: původ kontrolních mechanismů ... 88

6 Jak pomoci miminku prospat celou noc (aniž byste je ignorovali) ......... 99

ČÁST TŘETÍ

Pláč a záchvaty vzteku u malých dětí (od jednoho roku do osmi let věku)

1 Zdroje stresu u dětí ...................................................................................... 104

2 Co dělat, když děti pláčou ........................................................................... 107


3 „Fenomén polámané sušenky“ ................................................................... 109

4 Jak nakládat s fyzickým zraněním ............................................................. 113

5 Pláč během odloučení ................................................................................. 115

6 Jak zacházet s násilím .................................................................................. 121

7 Pláč při ukládání k spánku ......................................................................... 128

8 Jak pomoci dětem, aby se vyrovnaly s konkrétními

traumatickými událostmi ........................................................................... 130

ČÁST ČTVRTÁ

Aplikace v praxi

1 Jak interpretovat chování dítěte ................................................................. 136

2 Jak vytvořit prostředí citového bezpečí ..................................................... 139

3 Vyrovnávání se s vlastními pocity ............................................................. 144

4 Zkušenosti rodičů ........................................................................................ 149

5 Časté otázky .................................................................................................. 161

6 Jak podpořit rodiče, jejichž děti pláčou .................................................... 175

Odkazy ................................................................................................................. 178

Nedávno uveřejněné odborné články o pláči .................................................. 197

Další doporučená literatura .............................................................................. 199

O autorce ............................................................................................................. 201

Další knihy Alethy Solterové

Co je vědomé rodičovství?


Seznam shrnujících přehledů

Shrnutí hlavních myšlenek .................................................................................. 28

Hlavní zdroje stresu pro miminka a malé děti ................................................. 30

Jak je pláč u dětí potlačován ................................................................................ 55

Časté kontrolní mechanismy u dospělých ........................................................ 61

Jak reagovat na pláč miminka ............................................................................. 80

Jak omezit zdroje stresu během raného dětství ................................................ 85

Časté kontrolní mechanismy u malých dětí ...................................................... 89

Jak se vyléčit z citového zranění ....................................................................... 131

Jak vytvořit prostředí citového bezpečí ........................................................... 139

Cvičení pro uvědomění si vlastních pocitů ohledně pláče ............................ 146



13

Předmluva k americkému vydání

Na čtenáře této průkopnické knihy toho v ní čeká hodně. Zaprvé, bude se

jim snadno číst a snadno se z ní budou učit. Také se jim bude velmizamlouvat, že autorka nikomu nevnucuje své osobní názory ani oblíbené návody

na řešení situací. Naopak, doktorka Solterová je odbornice, která tohoo vědeckých studiích zkoumajících raný vývoj dítěte a  pláč ví víc než kdokoli

jiný na světě. Už mnoho let studuje důvody dětského pláče i to, co se během

pláče děje v těle a co by měli rodiče a pečující osoby dělat, aby miminkům

a malým dětem pomohli, jak se se stresem konstruktivně vypořádat.Zároveň tato kniha své čtenáře překvapí. Alespoň mě překvapila. Většinučtenářů přístup doktorky Solterové dost zaskočí: podle jejího názoru by totiž

malým dětem mělo být umožněno plakat, zatímco je někdo drží v náručí,

místo zkoušení různých způsobů, jak je utišit. Tato kniha také pomůžečtenářům malé děti pochopit, protože autorka popisuje jak procesyodehrávající se uvnitř jejich těl, tak důvody jejich chování.

Tato kniha dodá rodičům a pečovatelům větší sebedůvěru, protože jim předá konkrétní dovednosti, především schopnost konstruktivně nakládat s dětským pláčem a záchvaty vzteku. Tyto schopnosti pak přinesouvýsledky, jichž se snaží dosáhnout všichni rodiče – děti vychovávané tímtozpůsobem bývají zdravější jak po tělesné, tak po duševní stránce. DoktorkaSolterová také přináší důkazy, podložené mnoha studiemi, že tyto dovednosti vedou k  menšímu napětí a  stresu v  rodinách, čímž bývá možné efektivně předejít fyzickému a verbálnímu násilí na dětech, kterého se někdy rodiče dopouštějí, když už je neustávajícího dětského pláče příliš.

Osobně také velmi souzním s  autorčiným častým zdůrazňováním skutečnosti, že pláč pro miminko představuje jediný možný způsob, jakým může rodičům sdělit, že má nějaký problém. To představuje klíčový prvek i v mém modelu pro optimální vztah rodiče a dítěte, jak jej popisujiv knihách a kurzech vydaných pro potřeby programu Parent Eff ectivenessTraining (P.E.T.), kde zdůrazňuji, jak klíčová je schopnost rodičů rozpoznat, kdy


14

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

se jejich dítě snaží nějaký svůj problém takto řešit. Přesně v takovémokamžiku by se rodiče měli učit, jak citlivě a láskyplně naslouchat, jak topopisuje i doktorka Solterová v této knize. Oba bychom chtěli rodičea pečovatele povzbudit, aby se nesnažili nalézat další a další způsoby, jak přimět děti,

aby přestaly plakat. Raději dětem důvěřujte, že mají dostatek vnitřních

zdrojů na to, aby se se svými problémy vyrovnaly.

Podle doktorky Solterové by rodiče neměli na dětský pláč a  záchvaty vzteku pohlížet jako na něco, co je třeba zarazit nebo dostat „pod kontrolu“ pomocí krmení, chování, zpívání nebo nabízení dudlíku. I v P.E.T. sesnažím rodiče povzbudit, aby se k  problému snažili spolu s  dítětem postavit tak, že mu budou aktivně naslouchat, čímž dávají dítěti možnost přijít na vlastní způsob, jak problém vyřešit. Doktorka Solterová obdobně zdůrazňuje, že by rodiče měli dítěti naslouchat a pláč přijmout.

Společný je nám také odpor k jakýmkoli trestům, protože máme za to, že pláč a záchvaty vzteku odrážejí skutečnou potřebu a neměly by býtpovažovány za „zlobení“.

Autorka se také moudře rozhodla zahrnout do knihy mnohé pravdivé příklady ze života, které ilustrují její přesvědčení a rady poskytovanérodičům a dodávají jim další váhu. Jejím čtenářům to usnadní pochopit mnoho různých důvodů pro dětský pláč, a také co mohou rodiče udělat prozlepšení situace, aniž by se pokoušeli pláč zastavit. Například rodičůmdoporučuje, aby dítě, které má sklony bít mladší sourozence, vzali do náruče, místo aby je potrestali, protože tím by se pouze dopustili dalšího násilí. Velkýdojem na mě udělal také její výrok: „Děti potřebují nejvíce lásky a pozornosti právě tehdy, když si ji svým chováním zasluhují nejméně.“.

Doktorka Solterová se v závěru této knihy rovněž dělí o velmi užitečné a praktické připomínky a zpětnou vazbu, jichž se jí dostalo od rodičůa učitelů, kteří se zúčastnili některého z jejích úspěšných workshopů. Jsem si jist, že čtenáři ocení jak jejich příběhy úspěchu, tak odpovědi na nejčastějikladené otázky.

Dr. Th omas Gordon

Zakladatel Gordon Training International

Autor knihy Výchova bez poražených: Řešení konfl iktů mezi rodiči

a dětmi (v roce 2012 vyšlo i v češtině v nakladatelství Malvern – pozn. překl.)


15

Předmluva k českému vydání

Když před dvěma lety vyšla v českém překladu kniha Alethy SolterovéMoudrost raného dětství (v originále Th e Aware Baby), byla jsem napjatá, jak bude

přijata zdejší veřejností. Osobně jsem k obsahu pociťovala velkou důvěru.

Při čtení jsem se v duchu vracela zpět do doby, kdy byly malé naše dcery a  kdy jsem i  já bývala bezradná, když někdy nevysvětlitelně plakaly. Ano, snažila jsem se je utěšovat, jak nejlépe jsem dovedla, a intuitivně jsem cítila, že nechat dítě vykřičet někde o samotě (jak to radila spousta lidí) je proti pravidlům empatického rodičovství, nebo aspoň proti mému citu. Jak ráda bych bývala tehdy znala výzkumem podložené doporučení přijímat pláč miminek a batolat jako efektivní adaptační mechanismus pro vyjadřování silných emocí či prožitků, s nimiž si dosud nezralý nervový systém dítěte neví rady.

Jde o logické a jednoduché, a přesto pro většinu rodičů dodnes neznámé vysvětlení: Když malé dítě neutišitelně pláče nebo se vzteká, nepotřebuje v takovou chvíli víc než přijetí této reality jeho nejbližšími dospělýmia jejich vlídnou náruč, v  níž se zjitřené emoce a  přetížení postupně přetaví v spočinutí a klid.

Dnes, s  přesvědčením upevněným zkušenostmi a  s  čistým svědomím, doporučuji asistované vyplakání jako podpůrný prostředek pro zacházení s dětským křikem a pláčem, kdykoliv je k tomu příležitost. A mám skutečně vždy radost, když se od současných rodičů malých dětí dovídám, že tofunguje. Další část mé podpory patří upevňování sebevědomí těchto rodičů, a  to zejména v  mezigeneračních sporech o  výchovu. Prarodiče, ale někdy i jen cizí kolemjdoucí, se totiž často vměšují: „To dítě si přece nemůžedovolit takhle vyvádět!“ či „Jak ho jen můžete tak rozmazlovat?!“

Někdejší postoje, mířící na motivaci dítěte k poslušnosti strachem,pocity viny a  podmínečnou láskou rodičů („budeme tě mít rádi, až nebudeš zlobit“, „když je ti těžko, tak se vybreč, ale o samotě ve vedlejší místnosti, ať nás tím neobtěžuješ“), jen pomalu mizí ze scény, posilované staletími


16

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

stereotypů, kdy byla tradiční rodinná schémata až příliš často založena na

zneužívání moci – mužů nad ženami a dospělých nad dětmi. Dnes už jsme

jinde, ve hře jsou nová vztahová upořádání i nové poznatky o vývojových

potřebách dětí. Stále více rodičů usiluje o vztah s potomkem budovaný od

začátku na lásce, respektu a bezpodmínečném přijetí. A přesto většina lidí

při kontaktu s  křičícím miminkem či vztekajícím se batoletem stále ještě

prožívá odmítavé pocity.

Svým dětem jen těžko dáváme, co jsme sami nedostali. Důležitouokolností kompetentního rodičovství je proto nahlédnutí případných vlastních zranění či deformací z  dětství. Ať se nám to líbí nebo ne, máme refl exně podmíněnou tendenci používat výchovné praktiky, které byly kdysi našimi rodiči uplatňovány na nás. Skutečná dospělost a  s  ní i  schopnost být dost dobrým rodičem přichází, když dáme vztah s vlastními rodiči do pořádku a  když jim přestaneme, byť jen potají, vyčítat, co pro nás neudělali, a naopak se pokusíme nahlédnout, že i  oni dávali jen to, co měli k  dispozici. Jistě to nebylo tolik informací, kolik máme my dnes, ani plná svobodapostavit se zády k problematickým výchovným praktikám, klidně i navzdory většinovému názoru.

Současní rodiče tyto možnosti mají. Potřebují ovšem nejprve otevřít svá srdce a uvidět, jak se jim skrze vzájemnou interakci s dítětem dostávámožnosti osobního růstu. Předpokladem je přehodnocení názoru, že miminka a batolata nemají žádné zvláštní potřeby a že je možné, ba nutné, je odmala důsledně vést k nezávislosti („Nechovat, když pláče, ať se nerozmazlí!“,„Nekojit na požádání!“, „Nespat s ním v posteli, aby si na to nezvyklo!“ atd.).

Zásadní změna přichází, když připustíme a  pochopíme, že miminka a batolata na nás JSOU závislá. Zhruba do tří let věku své rodiče potřebují především k tomu, aby skrze ně a od nich načerpala důvěru, že si mohou svou počáteční a  vývojově danou nemohoucnost dovolit. Žádaná schopnost samostatnosti se paradoxně dostavuje tím spíše a tím dříve, čímhojněji dětem v raném věku umožníme plně se sytit přítomností naší rodičovské služby a bezpečím naší bezvýhradné lásky.

Další do češtiny přeložená kniha Alethy Solterové, nazvaná Slzy raného dětství (v originále Tears and Tantrums), se soustředí především nazacházení s dětským pláčem a vzdorem jako na klíčové jevy při utváření dětské emocionality a  empatie. Tyto nové pohledy společnost vstřebává


17

PŘEDMLUVA K ČESKÉMU VYDÁNÍ

jen pozvolna a  neochotně. Teprve se učíme přijmout, že ať už malé dítě

vystresovalo cokoliv, potřebuje nejprve dostat možnost negativní zkušenost

odžít a zpracovat. Nikterak mu nepomůže, budeme-li po něm rovnoua odmalička chtít de facto už dospělácké sebeovládání.

Čtěme proto tuto knihu pozorně a přijměme, že miminka a batolataNEJSOU dosud emočně ani sociálně hotová. Neumějí ještě odkládatuspokojení ani konstruktivně řešit konfl ikty. Emocím zpočátku podléhají bezsebekontroly a  potřebují se od svých pečovatelů teprve postupně naučit, jak s  hněvem, vztekem, agresí, zklamáním i  smutkem tvořivě, nikoliv bořivě zacházet. Přitom disponují velkou vnímavostí a ochotou ke spolupráci.Přejímají od nás dospělých vzorce našich reakcí. I proto se my dospělí o sobě tolik dozvídáme právě ve chvílích, kdy jsou miminka a batolata v odžívání svých nepochopených emocí nejnesnesitelnější...

Rozpaluje nás divoké, plačící nebo vztekající se dítě vztekem doběla? Nebo cítíme úzkost? Pocity neschopnosti a viny? Jednáme v afektu?Nedokážeme takovému dítěti poskytnout oporu? Neumíme mu dát svou náruč k dispozici, aby se v ní jeho zoufalství z nezvládnuté, nekontrolované reakce postupně měnilo v  proaktivní a  vůči ostatním lidem přijatelné chování? Inu, pak to jen svědčí o tom, že ani naše emocionalita se zřejmě kdysineměla kde v bezpečí vytvořit a že nemáme odkud tento druh přijetía podpory dítěti nabídnout.

Pláč i záchvaty vzdoru jsou na cestě k emočnímu vyzrávání možná těmi vůbec nejvýznamnějšími pomocníky. Zkusme se na ně podívat novýma očima. Pokud nás obtěžují, ptejme se, co nám brání provést naše dětiobdobím raného věku s nadhledem, laskavostí a noblesou. Je možné, že nás dítě svým pláčem tak rozrušuje, protože i  my bychom se potřebovali uvolnit nebo vyplakat, ale nemáme k tomu bezpečný prostor? Je-li tomu tak,škodíme si na duši, ale i na těle, protože skrze slzy odcházejí z našeho organismu stresové hormony a pláč je v podstatě svou důležitostí srovnatelnýs vydechováním, vyměšováním či pocením.

Bude báječné, až naše snažení dospěje až do fáze, v níž svůj postojk dětskému pláči i vztekání uvidíme jako předávání modelového chování, které se dědí z  generace na generaci. Odpovědnost je na počátku výhradně na straně dospělých a  souvisí s  potřebou jejich bezmezné služby v  čase, kdy pečují o bezmocné a ve všem na ně odkázané miminko. Postupně se situace


18

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

mění a někdy během druhého roku života je nutné začít i s nastavováním

pravidel. Batole už se nutně potřebuje seznamovat i s odpovědnostía empatií. Učit se soucítit s  druhými a  zachovávat přiměřené hranice. Není však

namístě k tomu dítě vést drsným až násilným způsobem, kterým mu spolu

s usměrněním chování předáváme také narušení jeho integrity, komplexy

méněcennosti, nebo naopak nezralé rebelství a věčný souboj s autoritami.

Však se rozhlédněme kolem sebe nebo se podívejme do vlastního nitra.

Kolik emoční nekompetentnosti tam nalézáme...

A  tak se s  touto knihou můžeme vydat na cestu za hlubším rozvojem rodičovských kompetencí i  za sebepoznáním. Buďme přitom vlídní k dětem i  k  sobě samým. Jen málokdo z  nás mohl v  dětství plakat v  potřebné míře. Jen nemnozí zatím našli v  čase dětství trpělivou a  soucitnou náruč, když se potřebovali zbavit přetlaku, stresu, hněvu nebo smutku. Spíše jsme převzali silácké přetvařování, vytěsňování a tabuizaci autentickéhoprožívání, stejně jako útěky k  rozptylujícím náhražkám. Nemáme zatím mnoho vzorů, jak s pláčem miminek a s batolecím vzdorem efektivně zacházet. To se ovšem může začít měnit.

Tato kniha nám chce být průvodcem i pomocníkem. Provede nás světem nových vědeckých poznatků, pomůže nám zorientovat se ve vlastním nánosu škodlivých stereotypů a ukáže, jak zadržování a neodžití smutku nebo jiných bolestných emocí škodí. U dětí blokuje plný rozvoj intelektu, u dětí i dospělých vede k agresi nebo autoagresi.

Řečeno s autorkou této knihy: Svět, ve kterém se nesmí plakat, bolestínešetří, protože není odžívána léčivými způsoby. Násilí je často jendeformovaným vyjádřením hněvu či strachu dotyčného člověka v  prostředí, kde není bezpečné vyjevit skutečné pocity.

Chceme-li násilí, agresi a citovou vyprahlost ve společnosti eliminovat, nehledejme kdovíjak složité způsoby. Nejspíš postačí, když se pokusímeposkytnout oporu, příklad a bezpečné vedení těm nejpotřebnějším,nejkřehčím a nejzranitelnějším, a přesto skrze pláč a vzdor tak zdatněkomunikujícím – miminkům a batolatům.

Eva Labusová

poradkyně pro rodičovství a mezilidské vztahy

www.evalabusova.cz


19

Upozornění

Tato kniha má být výukovým zdrojem a  nemá nahradit psychologické či

lékařské rady a  péči. Mnohé ze zde diskutovaných chování a  symptomů

(včetně pláče a záchvatů vzteku) mohou znamenat vážné emoční nebofyzické problémy. Rodiče a pečovatelé jsou vyzýváni, aby projevy veškerých

behaviorálních nebo emočních problémů či podezření na nemoc a  bolest

u dětí konzultovali s kvalifi kovaným lékařem. Pláč a záchvaty vztekumohou také znamenat, že dítě trpí nějakým vážným traumatem nebo jezneužíváno. Některé metody popisované v této knize dále nemusí být vhodné

za všech okolností nebo pro děti trpící některými fyzickými či emočními

problémy.

Konkrétní terapie jsou v této knize zmiňovány pouze z informačníchdůvodů a nemusí být nutně autorkou schvalovány. Některé formy terapiemohou být nebezpečné, provádí-li je nedostatečně vyškolená osoba.Zvažujete-li vyhledání psychoterapeutické pomoci pro sebe nebo své dítě, doporučuje se pečlivě si předem ověřit pověst zvoleného terapeuta a získat na něj doporučení.

Autorka ani vydavatel nejsou ničím zavázáni ani nenesou žádnouzodovědnost vůči komukoli za jakoukoliv škodu způsobenou nebo domněle způsobenou přímo či nepřímo informacemi obsaženými v této knize.



„Slzy jsou pro duši tím, čím je pro tělo mýdlo.“

Židovské přísloví



ČÁST PRVNÍ

Některé důležité skutečnosti

týkající se pláče a záchvatů

vzteku


24

KAPITOLA 1

Úvod: Velké nedorozumění

Dětský pláč a záchvaty vzteku představují pro rodiče jednu z největšíchvýzev. Otázky rodičů se ze všech možných témat týkají nejčastěji právě pláče.

Mate je, když se jejich miminka v noci budí s pláčem, když jejich dvouletá

batolata dostávají záchvaty vzteku nebo když jejich čtyřleté děti celý den

prokňourají. Rodiče nevědí, jak s dětským pláčem naložit a zda je vhodnou

reakcí snaha dítě uklidnit, ignorovat, rozptýlit, potrestat, „vzdát se“ nebo

mu soucitně naslouchat. Někteří rodiče se obávají, že pláč znamenánevyzrálost dítěte, odmítání rodičů nebo snahu o jejich manipulaci, nebo že dítě

pláče prostě proto, že je „rozmazlené“.

Tématu pláče jsem se ve výzkumech věnovala posledních dvacet pět let a objevila jsem velice zajímavé souvislosti, objasňující roli pláče ve zdravém lidském vývoji. Mé dvě předchozí knihy, Moudrost raného dětství,zabývající se obdobím od narození do dvou let věku (vyšlo v nakladatelství Triton v roce 2014), a Helping Young Children Flourish (česky dosud nevyšlo),věnující se období od dvou do osmi let věku, popisují způsob výchovy dětí, kterému říkám vědomé rodičovství (anglicky Aware Parenting, více na www.awareparenting.cz). Spojuje v sobě rozvíjení láskyplného pouta mezi rodičem a  dítětem, výchovu bez trestů a  vstřícný postoj vůči dávání průchodu pocitům (jinými slovy, jde i o přijímání pláče). Tyto knihy bylypřeloženy do několika jazyků a  pro rodiče a  odborníky jsem také v  osmi zemích vedla různé workshopy. Kvůli velkému zájmu o můj inovativní přístup k pláči jsem se rozhodla tyto informace spojit do jedné knihy.

Ohledně smyslu a účelu pláče existuje velké nedorozumění. Vestředověku si v Evropě mnoho lidí myslelo, že miminka a děti, které hodně plakaly nebo mívaly časté záchvatů vzteku, jsou posedlé ďáblem. Problém se řešil povoláním kněze, který měl za úkol ďábla z dítěte vyhnat.


25

ÚVOD: VELKÉ NEDOROZUMĚNÍ

Během osmnáctého století se tento postoj začal měnit. Slzy a  záchvaty vzteku byly dál považovány za něco špatného, ale vina začala být místo na děti svalována na rodiče, kterým bylo vytýkáno, že toho dítěti přílišdovolili a tím je „rozmazlili“. Všeobecně se doporučovalo děti za „zlobení“ trestat, nebo alespoň odolat pokušení se dítěti „podrobit“. Návody na výchovu dětí od osmnáctého století až hluboko do století dvacátého mluvily o nutnosti „zlomit vůli dítěte“, aby začalo být poddajné a poslušné.

Jako příklad si uveďme následující úryvek z  knihy vydané roku 1748 v Německu:

Svéhlavost se začne přirozeně projevovat v nejútlejším věku, jakmile se dětinaučí, jak dát gestem najevo, po čem touží. Spatří něco, co chtějí, ale nemohou to

mít, a začnou se vztekat, plakat a válet se po zemi. Nebo je jim podáno něco, co

jim není po chuti; i  odmrští to a  začnou plakat. Jedná se o  nebezpečné vady

charakteru, které je třeba odstranit, protože brzdí výchovu a podporují v dětech

špatné vlastnosti. Výchovu dítěte nelze dovést do zdárného konce, pokud není

svéhlavost a špatnost pečlivě vymýcena. Jakmile se tedy tyto vady u dítěteprojeví, je třeba tomuto zlu vzdorovat, aby si na ně dítě nenavyklo a nepoddalo se

zvrácenosti zcela.

1

Je překvapující, jak podobné rady rodičům dodnes nabízí řadarodičovských příruček. Autoři často zmiňují záchvaty vzteku v kapitolách, které se věnují „zlobení“, jako je například bití ostatních, kousání, lhaní a krádeže, a radí rodičům, aby tyto výbuchy emocí buď přehlíželi, nebo za ně dítěpotrestali. V  nejlepším případě se rodičům a  učitelům radí, aby dětem pomohli vyjádřit jejich pocity a potřeby pomocí slov, a ne slz či záchvatůvzteku, které jsou považovány za známku nevyzrálosti a  jsou nepřijatelné. Miminka jsou dosud obviňována, že se svým pláčem snaží rodiče„maniulovat“. Mnoho psychologů a  lékařů stále rodičům radí, aby dětský pláč ignorovali, aby si dítě manipulaci neosvojilo a naučilo se uklidňovat samo.

Opačným extrémem je nedávné hnutí snažící se o „návratk přirozenosti“, které doporučuje na každé zaplakání reagovat snahou dítě utěšit a začít opečovávat, ať už houpáním nebo krmením, aby dítě přestalo plakat. Lidé prosazující tento postoj se snaží vzepřít po staletí prosazovaným škodlivým radám. Tento postoj nicméně, ač se zdá být velmi láskyplným, stejným


26

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

způsobem přehlíží zásadní funkci pláče. Navíc rodiče neúměrně přetěžuje,

protože je nutí snažit se dětský pláč zastavit za každou cenu.

Tato kniha přináší zcela nový způsob, jak pláč a záchvaty vzteku u dětí vnímat, a  pro chápání dětských pocitů a  potřeb představuje zásadní průlom. Plačícím dětem by měla být vždy věnována pozornost a na jejich pláč by se mělo reagovat láskyplnou péčí. Je nicméně důležité si uvědomit, že ne každý pláč značí bezprostřední potřebu nebo přání. Pláč v mnoha případech představuje pro dítě prostě jen přirozený způsob, jak se zbavit stresua vyořádat se s předchozími zážitky, které dítě buď vystrašily, nebo frustrovaly. Děti se pomocí pláče a záchvatů vzteku prostě vyrovnávají s prožitýmitraumaty a zbavují se napětí. Úkolem pečovatele tedy není pláč zastavit, protože se od okamžiku narození jedná o přirozenou potřebu.

Je velmi užitečné chápat, jak léčivé účinky pláč a záchvaty vzteku mají. Kromě toho, že dětem pláč umožňuje vyrovnat se s  následky traumatu a  zbavit se stresu, může také jeho láskyplné přijetí ze strany pečovatelské osoby sehrát klíčovou roli v  předcházení různým disciplinárním problémům a destruktivnímu (násilnému) chování vůči ostatním, stejně jakosnížit hyperaktivitu. Pláč může navíc posílit fyzické a  emoční zdraví, schopnost udržet pozornost a schopnost učit se. Tento přístup má další výhodu v tom, že pomáhá řešit problémy se spánkem, aniž by dítě bylo ignorováno. A  konečně, láskyplné naslouchání dětem, když potřebují plakat, posiluje vzájemný vztah dětí a dospělých.

Mým cílem při psaní této knihy bylo pomoci rodičům a  dalším lidem pracujícím s  malými dětmi pochopit a  správně interpretovat dětský pláč a záchvaty vzteku a reagovat na ně způsobem, který nejlépe podpoříoptimální vývoj dítěte. Jsou zde popsány zdroje stresu, které potřebu pláčevyvolávají, spolu se způsoby, jakými dospělí lidé dětský pláč potlačují,a zároveň uvádím různé láskyplné postupy, jak dítěti umožnit zbavit se pomocí pláče bolestivých emocí. Informace zde uvedené pocházejí z  mnoha různých pramenů, od psychologických, biochemických, fyziologických studií přes studie prováděné napříč kulturami až po osobní zkušenosti rodičů a učitelů.

U dospělých vyvolávají dětský pláč a slzy intenzivní pocity. Při jednom průzkumu prováděném ve Spojených státech mezi mladými matkami byly matky požádány, aby popsaly své pocity ve chvílích, kdy se jim nedařilo


27

ÚVOD: VELKÉ NEDOROZUMĚNÍ

utišit svá plačící nemluvňata. Mezi nejčastěji zmiňované emoce patřila zlost,

strach, úzkost, nedostatečná láskyplnost, rozčilenost nebo zmatek. Velká část

z nich si příliš nevěřila. Některé dokonce pociťovaly vůči svým dětemznačné nepřátelství.

2

Podobná zjištění přinesla i studie matek v Angliia Austrálii. Až 80 % matek, jejichž miminka plakala déle než obvykle, se cítilo velmi

sklesle, a polovina z nich dokonce měla velkou chuť dítě uhodit.

3

Ve světle těchto zjištění není nijak překvapující, že zneužívání dětí často souvisí právě s pláčem.

4

V průzkumu zabývajícím se bitými dětmi 80 %rodičů uvedlo, že v  nich násilnické chování vyvolal neustávající pláč dítěte.

5

Dětský pláč nebo záchvaty vzteku často rodiče špatně snášejí i poté, co dítě

dosáhne jednoho roku věku, obzvláště tehdy, pokud pláč nemá žádnou

zjevnou příčinu, nebo pokud se reakce dítěte zdá nepřiměřená události,

která se jeví jako příčina. Někteří rodiče v takových chvílích pociťují silnou

touhu dítě potrestat.

Rodiče, učitelé a pečovatelé potřebují dostat správné informace,podporu a konstruktivní rady, jak s výbuchy emocí u dětí zacházet. Všechny tyto faktory totiž významně přispějí ke snížení počtu zneužívaných dětía k harmoničtějšímu soužití v rodinách, školkách a školách.

Tato kniha je rozdělena do čtyř částí. První část vysvětluje, proč jsou pláč a  záchvaty vzteku tak zásadní pro úspěšné odbourání stresu. Pojednává o výsledcích mnoha studií zkoumajících blahodárné psychologickéa fyziologické účinky pláče, o způsobech, jakými je pláč využíván při dětskéteraii, a o rozdílech v pláči mezi muži a ženami. Rámcově také popisuje,jakými způsoby je pláč potlačován a co to jsou takzvané kontrolní mechanismy.

Druhá část rozebírá pláč u dětí mladších jednoho roku věku.

Třetí část se zaobírá pláčem u dětí mezi jedním rokem a osmi lety věku.

Ve čtvrté části uvádím některé praktické způsoby, zdůrazňuji, jakaplikovat popsané postupy a  principy, a  poukazuji na to, jak zásadní je vytvořit pro děti ovzduší citového bezpečí. Věnuji se zde i pocitům, kterév dospělých dětský pláč a záchvaty vzteku vyvolávají, a jak s takovými pocitynaložit, aby byl dětský pláč snesitelnější. Dále jsem zde zahrnula zkušenosti rodičů, kteří se rozhodli tento přístup aplikovat, a odpovědi na nejčastější otázky rodičů a učitelů, navštěvujících mé workshopy. Na závěr knihy jsem pro odborníky pracující s rodiči přidala rady, jak nejlépe rodičůmposkytovat podporu.


28

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

Doufám, že poznatky v této knize pomohou lidem lépe rozumět dětem

a sobě samým, díky čemuž bude svět o něco šťastnější a klidnější.

SHRNUTÍ HLAVNÍCH MYŠLENEK

1. Všechny děti občas zažívají stres, nezávisle na tom, jak milující mají

rodiče. Pláč plní důležitou roli v tom smyslu, že nabízí způsob, jak se

stresu zbavit, a podporuje léčebné mechanismy. 2. Dospělí se často snaží dětský pláč potlačit, protože nerozumí jehoskutečné funkci a protože v nich vyvolává vzpomínky na jejich vlastnínevyřešenou potřebu pláče a nahromaděný stres. Potlačování pláče se tak

předává z generace na generaci. 3. Děti se tváří v tvář prostředí, které se k pláči staví odmítavě, učí pláč

potlačovat pomocí různých zažitých vzorců chování. 4. Důsledkem tohoto potlačování pláče jsou citové a behaviorálníproblémy, neschopnost dětí zcela využít vlastní potenciál a později ionemocnění spojovaná se stresem. 5. Tyto negativní dopady se dají zvrátit, pokud si dospělí začnouuvědomovat blahodárné účinky pláče, překonají své vlastní vnitřní citové zábrany

a poskytnou dětem ono emoční bezpečí, které je pro pláč a vyrovnání

se se stresem nezbytné.


29

KAPITOLA 2

Jak se děti zbavují stresu

Pro správné pochopení pláče a stresu je třeba si uvědomovat, s jakýmidruhy stresu se děti musí v životě vypořádávat. „Stres“ je dnes velmi oblíbené

slovo, protože se všichni občas cítíme vystresovaně. Často přitom alezapomínáme, že i miminka a děti stres prožívají.

Fyziologie defi nuje stres jako cokoliv, co narušuje normální stav těla. Tím se rozumí stav, kdy tělo odpočívá a neděje se nic neobvyklého aninebezpečného. Obvykle je tento stav nazýván „homeostáze“, což doslova znamená, že vše „zůstává stejné“. Stres je tady cokoliv, co tuto homeostázi narušuje.

Stres je způsobován událostmi, kterým se říká „stresory“ a kterýchexistují dva druhy: fyzické a psychologické. Fyzický stres je způsoben stresory, které v sobě zahrnují například fyzické tělesné zranění, kupříkladuzlomenou paži nebo pořezaný prst. Do této kategorii spadají i stresory způsobené prostředím, například hladomor.

Psychologický (nebo také emoční) stres je způsoben takovými stresory, jako jsou například fi nanční těžkosti, konfl ikt s partnerem nebonadcházející zkouška. Zdroje psychologického stresu pro děti se poměrně zásadně liší od zdrojů stresu pro dospělé. Během svých workshopů často vybízím účastníky, aby se zamysleli nad možnými zdroji stresu pro děti. Ty hlavní jsou zmíněny níže. Tyto zážitky v dětech vyvolávají pocity hrůzy, úzkosti, zmatku, frustrace, hněvu, zrady, smutku nebo zklamání.


30

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

HLAVNÍ ZDROJE STRESU PRO MIMINKA A MALÉ DĚTI

 Úmyslně způsobená zranění (zranění způsobená druhými)

Fyzické, pohlavní, slovní nebo citové zneužívání

Neuctivé zacházení (například urážky nebo lži)

Autoritářské zacházení (včetně veškerých trestů)

Tlak na výkon, učení nebo soutěživost

Nepřiměřeně vysoká očekávání dospělých

Potlačování nebo odmítání bolestných pocitů

Láska nebo pozornost podmíněná chováním dítěte

Rasismus, sexismus  Neúmyslně způsobená zranění (nenaplněné potřeby)

Fyzické nebo citové zanedbávání

Nedostatečný fyzický kontakt (nedostatek chování v náručí)

Zdlouhavé naplňování potřeb nebo jejich nesprávná interpretace

Nedostatek příležitostí k vytvoření citové vazby

Nedostatek pozornosti, empatie nebo citové dostupnosti

Nedostatek podnětů

Nedostatek samostatnosti

Nenaplněné sliby

Nedostatek informací, nezodpovězené otázky  Zranění pramenící z dané situace (zranění nepřímo či nepřímo

způsobená životními podmínkami)

Prenatální nebo porodní trauma

Nemoci, zranění, medicínské zákroky

Trvalá ztráta citové vazby (z důvodu separace nebo úmrtí)

Krátkodobá separace (záleží na věku dítěte)

Zahlcení podněty

Vývojové frustrace a obavy

Nezbytná omezení

Velké změny (např. nový sourozenec, stěhování, začátek školní docházky)

Stres rodičů (např. úzkost, žal, hněv, onemocnění)

Rodičovské konflikty, separace nebo rozvod


31

JAK SE DĚTI ZBAVUJÍ STRESU

Ideální by bylo stres, kterému je dítě vystaveno, co nejvíce omezit. To ale

není jednoduché, protože zdroje stresu nemusí být vždy na první pohled

zřejmé. Některé děti jsou citlivější než jiné, a tatáž událost, napříkladdrobná změna v denním režimu, může jedno dítě vyvést zcela z míry, zatímco na

jiné nebude mít sebemenší vliv. Je třeba, aby si dospělí byli vědomimyšlenkových pochodů, pocitů a  potřeb každého dítěte a  snažili se pro ně život

udělat co nejpříjemnějším a nejsrozumitelnějším.

Je také důležité mít na paměti, že některé druhy stresu jsounevyhnutelné. Nemůžete dítě chránit před životem jako takovým, a učenía dospívání s sebou vždy nějakou tu bolest a frustraci nesou. Po narození svého

prvního dítěte jsem měla za to, že je mou povinností mého synka chránit

před vším špatným na světě. Přestože to do jisté míry dává smysl, brzy mi

došlo, že je toto předsevzetí zcela nerealistické a že bych se při snaze mu

dostát velmi brzy vyčerpala. Můj úkol coby matky nespočíval nutně

v ochraně mých dětí před veškerou bolestí, těžkostmi nebo frustracemi,

ale spíš v tom, jak děti naučit vypořádat se s pocity, které tyto zážitkyvyvolávají.

Děti se naštěstí se stresem umí vypořádat velmi dobře, a to pomocí čtyř

základních mechanismů: mluvením, symbolickou hrou, smíchem a pláčem

a záchvaty vzteku.

Mluvení

Nachází-li se poblíž někdo ochotný naslouchat, děti začnou mluvit o tom,

co je trápí. Dospělí dělají totéž. Každý cítí potřebu vypovídat se z  nějaké

traumatické události a  všichni potřebujeme, aby nám někdo naslouchal.

Alkoholismus nebo drogová závislost rodičů

Nefunkční rodina

Přírodní katastrofy (např. požáry, povodně, zemětřesení)

Vystavení násilí (v běžném životě nebo v médiích)

Jiné události vyvolávající strach

Nečekané události nebo události způsobující zklamání

Konflikty se sourozenci nebo s ostatními dětmi


32

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

Čím mladší nicméně dítě je, tím méně pravděpodobné je, že si za způsob,

jak se zbavit stresu, zvolí právě mluvení, a u nemluvňat je tato metoda ze

zjevných důvodů zcela nedostupná.

Symbolická hra

Symbolická hra se objevuje zhruba kolem dvou let věku.

1

Děti během ní

znovu prožívají scény ze skutečného života za pomoci hraček a dalšíchpomůcek. Čím je dítě starší, tím se hra stává komplexnější.

Děti se často pomocí symbolické hry vyrovnávají s konkrétnímitraumatickými zážitky. Pokud měl například tatínek malého chlapečka vážnou autonehodu, kvůli níž byl hospitalizován, je možné, že si dítě bude hrát s autíčky a předstírat přitom autonehodu ve snaze si zážitek znovu přehrát, porozumět mu a vstřebat jej.

Dítěti, které prožilo nějaké trauma, velmi pomůže, když mu nějakýdospělý věnuje pozornost, vyslechne je, dá mu najevo soucit a  pochopení a vezme na vědomí jeho pocity. Význam symbolické hry pro terapii je znán již několik desetiletí a mnoho dětských terapeutů používá terapii hrou, aby dětem pomohli vypořádat se s  traumatem a  strachem, hněvem a  žalem z onoho traumatu pramenícími.

2

Smích

Smích jako prostředek ke zvládnutí stresu se začíná objevovat kolem pěti let

věku. Děti používají smích především k vypořádání se se strachem,úzkostmi nebo pocity zahanbení. Hra „na jukanou“ může například býtterapeuticky použita u miminek ve snaze pomoci jim překonat strach ze separace.

Miminko se rozesměje, jakmile se dospělý znovu objeví, a zbaví se taknaětí pramenícího ze separační úzkosti. Hra „na jukanou“ je nejefektivnější

u dětí starších šesti měsíců věku, což je doba, kdy se separační úzkost začíná

objevovat.

Bylo zjištěno, že smích je tělu velmi prospěšný a má na ně pozitivnífyzio logické účinky.

3

Tento důležitý léčivý mechanismus dospělí většinou

snášejí dobře, přestože většina lidí smích za druh terapie nepovažuje.


33

JAK SE DĚTI ZBAVUJÍ STRESU

Pláč a záchvaty vzteku

Pláč a záchvaty vzteku jsou již od narození důležitými mechanismysloužícími k odplavení stresu. Pro dítě je pláč zcela přirozenou reakcí na jakýkoli

druh prožité citové bolesti. Pokud se dítěti například rozbije jeho oblíbená

panenka, spontánně se rozpláče. Tento pláč je důležitým a zdravýmzpůsobem, jak se zbavit napětí, a má příznivé psychologické a fyziologickéúčinky. Mnozí lidé si to uvědomují a jsou v takovéto situaci připraveniplačícímu dítěti poskytnout lásku a podporu.

Některé situace jsou složitější. Někdy dítě dostane záchvat vzteku,protože mu není dovoleno dát si zmrzlinu, nebo se miminko několikrát za noc vzbudí s  pláčem. Rodiče a  učitelé většinou vítají rady, jak takové situace vnímat a jak s nimi naložit, a právě tomu se v této knize věnuji.

Vždy je možné, že dítě pláče, protože je něco bolí, a  máte-li důvod se domnívat, že tomu tak je, doporučuji vyhledat lékaře.

Pláč také může značit závažný stres

4

a  důrazně doporučuji rodičům

a učitelům, aby se vždy snažili všímat si možných zdrojů stresu v životech

dětí. Pláč je nicméně často považován za nežádoucí vedlejší produkt stresu

a mnoho lidí se nesprávně domnívá, že by dítěti bylo lépe, kdyby jenpřestalo plakat. Není tomu tak. Ať už dítě vystresovalo cokoliv, nebude se cítit lépe,

dokud nedostane možnost plakat a vyvádět tak dlouho, jak potřebuje.

Stres lze ventilovat i  dalšími způsoby, například zíváním, třasem nebo pocením. Tyto projevy jsou o  něco tišší a  nenápadnější než smích a  pláč, nejsou ovšem o nic méně důležité, a často smích i pláč doprovázejí.


34

KAPITOLA 3

Fyziologie stresu a pláče

Pláč má celou řadu blahodárných fyziologických účinků. K jejich plnému

pochopení je důležité vědět, co se v našem těle během stresu odehrává.

Stresová reakce

Naše těla reagují na všechny typy stresorů stejně, ať už se jedná o stresory

fyzické, například o zlomený palec u nohy, nebo psychologické, například

o zprávu o vážném onemocnění blízkého přítele. Této fyziologické reakci

na stres se říká „stresová reakce“ a jejím účelem je pomoci námřešit jakoukoli náhlou krizi. V případě akutního fyzického nebezpečí nám může

zachránit život. Pokud ovšem trvá delší dobu, jako například v  případě

dlouhodobého psychologického stresu, může mít tentýž mechanismus

výrazně negativní dopady na zdraví a  dokonce způsobovat různá onemocnění.

Pro ilustraci si zde ve zjednodušené podobě připomeňme, jak to celé funguje: Hypotalamus začne z mozku vysílat varovné signály, jejichžúčelem je aktivovat dva hlavní cíle – sympatický nervový systém a hypofýzu.

Sympatický nervový systém pomáhá připravit tělo k akci tím, že vyvolá rozšíření zorniček, zvýšený puls a krevní tlak a nasměruje tok krve do svalů, pryč od zažívacích orgánů. Tato reakce je obecně známá jako „útok nebo útěk“. Sympatický nervový systém komunikuje s různými tělesnými orgány pomocí dvou chemických látek, takzvaných katecholaminů  – adrenalinu a  noradrenalinu. Účinky adrenalinu pociťujeme například během velké úzkosti nebo velkého vzrušení  – adrenalin způsobuje onen svíravý pocit kolem žaludku, který se v takových chvílích často dostavuje.


35

FYZIOLOGIE STRESU A PLÁČE

Hypofýza (neboli podvěsek mozkový) je během stresu také aktivována a začne produkovat jisté konkrétní hormony. Nejprve vypustí do krevního oběhu hormon jménem ACTH (adrenokortikotropní hormon). Ten v řádu minut aktivuje nadledvinky (jak už jméno naznačuje, jedná se o endokrinní žlázy umístěné nad ledvinami), a ty začnou produkovat hormony jménem glukokortikoidy. (Syntetickou verzí glukokortikoidů je například kortizon, který se v medicíně používá k potlačení zánětů.) Tyto hormony majímnoho různých účinků po celém těle a všechny mají nějakým způsobem za úkol pomoci tělu vypořádat se s  krizí. Hlavní funkce glukokortikoidů spočívá v mobilizování energetických zásob těla, aby mělo dostatek „paliva“k pokrytí energetických nároků stresu.

Zvýšená hladina glukokortikoidů v krvi by normálně měla vést kesnížení množství ACTH produkovaného hypofýzou a tak zabránit příliš vysoké hladině ACTH v  krevním oběhu. Prožívání dalších a  dalších stresujících událostí může nicméně tento inhibiční mechanismus potlačit, a naopakstimulovat hypofýzu k produkování stále většího množství ACTH, což má za následek ještě vyšší vylučování glukokortikoidů. Prožívaný stres se obvykle měří pomocí zjišťování hladiny kortizolu, jednoho z glukokortikoidů.

Stresová reakce je velmi užitečná pro takové situace, jako je například prchání před šavlozubým tygrem. Stres, kterému byli vystavováni našidávní předci, totiž pravděpodobně ve valné většině případů měl formuakutního fyzického ohrožení. Na jakékoli nebezpečí bylo třeba reagovat zvýšenou pozorností a  bylo nutné mít v  případě potřeby dost energie buď na útěk, nebo na sebeobranu.

Jak se vyvíjel náš neokortex, získali jsme postupně schopnost provádět složité myšlenkové pochody, mít představivost, pociťovat lásku, soucit a uvědomovat si okolní svět. Zároveň jsme se ovšem také stali náchylnými k  emočnímu stresu, který říše zvířat nezná, jako je například žal, pocity viny a strach z budoucnosti. Naše zranitelnost vůči psychologickému stresu je ještě zvětšena naším dlouhým obdobím dospívání a závislosti na druhých během batolecích a dětských let.

Způsob, jakým naše těla reagují na stres, se ovšem nezměnil, a naše těla tak dodnes reagují na emoční stres stejně, jako by reagovala na náhlý střet se šavlozubým tygrem. Při prožívání silných emocí, jakými jsou například hrůza nebo hněv, je tak pro naše těla přirozené začít se rychle připravovat


36

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

na nadcházející velký energetický výdej. Ten ale není vždy přiměřenoureakcí na nastalou situaci, a taková stresová reakce je tedy zbytečná. Podobné

scénáře mohou být někdy nepříjemné, například když se nám srdcerozbuší jako splašené před důležitým pohovorem.

To je ovšem jen malá část problému, protože stresová reakce můžedlouhodobě mít škodlivé účinky sama o sobě a způsobovat celou řaduonemocnění spojovaných právě se stresem. Obě součásti stresové reakce (jakaktivace sympatického nervového systému, tak glukokortikoidy) totiž mohou přispět k rozvoji zdravotních potíží.

Opakovaná stimulace sympatického nervového systému může vést k  chronicky zvýšenému krevnímu tlaku a  ateroskleróze (kornatění tepen z důvodu tukových usazenin), a ty můžou potom mít dále za následekmrtvici či infarkt, jedny z nejčastějších příčin úmrtí především mužů.

1

Nadbytek glukokortikoidů způsobený stresem může také mít řadunegativních vedlejších účinků. Mezi ty méně závažné patří napříkladpodrážděnost, úzkostlivost a snížená schopnost koncentrace. Daleko vážnější jeovšem dopad, který mají glukokortikoidy na imunitní systém – významně jej totiž oslabují. Jedinci prožívající opakovaný nebo velký stres mají zvýšenou hladinu ACTH a glukokortikoidů v krvi, a u obou těchto faktorů bylaprokázána souvislost se sníženou odolností vůči infekcím.

2

Kupříkladudospělí, kterým v nedávné době zemřel partner, mívají oslabenou imunitníreakci.

3

Stres také zvyšuje náchylnost k  nakažlivým nemocem, jako jsou

například respirační onemocnění, a k různým poruchám imunitníhosystému, jako je například roztroušená skleróza. Glukokortikoidy pramenící ze

stresu mohou dokonce urychlit růst nádorů.

4

Nadbytek glukokortikoidů může také poškodit část mozku jménemhiocampus, který je klíčový pro učení a paměť. Toto poškození může přispět k různým poruchám učení a urychlit proces stárnutí.

5

Další negativní dopady těchto stresových hormonů spočívají ve zvýšeném riziku osteoporózy a  cukrovky druhého typu. Je také možné, že oba mechanismy stresové reakce přispívají k tvorbě vředů, o nichž se ví, žesouvisejí se stresem. Stres může navíc být příčinou různých poruch plodnosti, neboť může působit impotenci u mužů a brzdit ovulaci u žen.

6

Některá z těchto onemocnění mívají často i genetické či environmentální příčiny, ale stres k jejich rozvoji často významnou měrou přispívá.


37

FYZIOLOGIE STRESU A PLÁČE

Fyziologie pláče

Bolestné pocity a  stresem způsobená onemocnění jsou tak cenou, kterou

někdy platíme za inteligenci, schopnost prožívat emoce a uvědomování si

svého okolí. Jak to všechno souvisí s pláčem a záchvaty vzteku? Jepravděpodobné, že se pláč a záchvaty vzteku, vyvolané stresem čistě emočního původu,

vyvinuly jako adaptační mechanismus, jehož účelem je omezit negativnívedlejší účinky, které fyziologická stresová reakce má. Tato teorie je v  souladu

s  výsledky řady studií zabývajících se biochemickou a  fyziologickou podstatou pláče.

V jedné studii zkoumající fyziologické změny, k nimž v organismudochází během pláče, tak například vědci pustili studentkám univerzitysmutný fi lm. Ty, které plakaly, byly fyzicky aktivnější než ty, které neplakaly. Měly také rychlejší puls a vodivost kůže, což jsou obecné znaky fyziologické stimulace.

7

Další studie zkoumaly fyziologické změny odehrávající se v  těle po pláči. Lidé v  těchto studiích procházeli specifi ckými druhy terapie, během kterých měli za úkol plakat a vztekat se, někdy i po dobu jednéhodiny či déle. Fyziologické hodnoty naměřené před a po těchtoterapeutických sezeních ukázaly, že po těchto sezeních měli účastníci studie nižší krevní tlak, pomalejší tepovou frekvenci, nižší tělesnou teplotu a synchronizovanější mozkové vlny. Všechny uvedené jevy jsou obvyklepovažovány za známky relaxace. Kontrolní skupina měla za úkol po stejně dlouhou dobu usilovně fyzicky cvičit, a po uplynulé době jim bylaprovedena stejná fyziologická měření. Kontrolní skupina nicméněnevykazovala stejně vysoký stupeň relaxace jako skupina lidí, která podstupovala terapii pláčem.

8

Pláč je tudíž stavem fyziologické stimulace a  je následován hlubokým uvolněním. Jedná se o  velmi efektivní způsob, jak uvolnit napětí a  jak si přivodit nižší krevní tlak a zpomalit tepovou frekvenci. Je možné, že pláčem spotřebujeme část energie, která byla původně určená pro obranu vůčifyzickému nebezpečí, když se jí nemůžeme zbavit útěkem nebo útokem,protože se v dané situaci nejedná o přiměřené reakce. Usedavý pláč a pořádný záchvat vzteku se tak vypořádají jak s  aktivovaným sympatickým systémem, tak s vyplavenými glukokortikoidy.


38

ALETHA SOLTEROVÁ / SLZY RANÉHO DĚTSTVÍ

Je zajímavé, že slovo „emoce“ (anglicky „emotion“) pochází z latinského slova emovere, které znamená pohyb, hýbat se. Slovo „pohnutí“, značícíintenzivní emoce, ostatně k pohybu odkazuje také. To znamená, že nášprvotní instinkt je reagovat na intenzivní emoce fyzickou aktivitou. Děti jsou při pláči a záchvatech vzteku velmi fyzicky aktivní – do pláče většinou zapojí celé tělo, kopou a mávají rukama. Obě tyto činnosti představují velký výdej energie. Kdyby to bylo společensky přijatelné, je pravděpodobné, že bychom se my dospělí při pláči chovali stejně.

Kromě studií zabývajících se fyziologií pláče existují i velmi zajímavé studie zkoumající biochemickou podstatu lidských slz. William Frey, doktor biochemie z nemocnice Regions Hospital ve městě St. Paulv Minnesotě, například zkoumal chemické složení lidských slz,

9

a tonásledujícím způsobem: pustil placeným dobrovolníkům smutný fi lm, a  pokud

plakali, měli za úkol posbírat své slzy do zkumavky. (Představte si, žebyste za pláč dokonce dostávali zaplaceno!) Jednalo se o takzvané „slzyvyvolané emocemi“. Později od těch samých lidí posbíral „slzy vyvolané

dráždivou látkou“ poté, co vdechovali výpary z čerstvě nakrájené cibule.

Následně provedl chemickou analýzu obou vzorků slz a zjistil, žechemické složení slz vyvolaných emocemi se liší od složení slz vyvolaných podrážděním oka například cibulí. To znamená, že se při pláči v našem těle

odehrává něco jedinečného.

Další bádání doktora Freye odhalila v obou druzích slz látky související se stresem. Jednou z  těchto sloučenin byl hormon ACTH (který spouští produkci glukokortikoidů). Je tudíž možné, že proléváním slz se zbavujeme nadbytečného ACTH a dalších látek, které se do těla vyplavují následkem stresu, aby se v těle nehromadily. Pláč je tak v podstatě srovnatelnýs vyměšováním, vydechováním, menstruováním a  pocením, neboť všechny tyto procesy odvádějí z těla odpadní produkty.

Kromě ACTH objevil doktor Frey v slzách také katecholaminy, jako jsou například adrenalin a noradrenalin. (Tyto látky patří mezi chemicképřenašeče, pomocí nichž sympatický nervový systém komunikuje se zbytkem těla a  vyvolává tak například vyšší tepovou frekvenci, vyšší krevní tlak a větší tok krve do svalů.) Vylučování těchto hormonů formou slz takomezuje dopad aktivace sympatického nervového systému na tělo. Dále v slzách objevil takzvaný leucin-enkefalin. Tato látka patří mezi endorfi ny (látky



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist