načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Slza pro dračího pána - Hanina Veselá

  > > > > Slza pro dračího pána  

Elektronická kniha: Slza pro dračího pána
Autor:

Telepatka Magnólie pracuje pro nebezpečného muže a její svět je plný intrik a krvavých překvapení. Na lodi Dráče připluje do rodné Plaveny s úkolem získat vzácný minerál od svého ...
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  55
+
-
Doporučená cena:  59 Kč
7%
naše sleva
1,8
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75%hodnoceni - 75% 85%   celkové hodnocení
4 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Mytago
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Počet stran: 106
Rozměr: 12 cm
Vydání: Vyd. 1.
Jazyk: česky
Médium: e-book
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-877-6106-9
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Telepatka Magnólie pracuje pro nebezpečného muže a její svět je plný intrik a krvavých překvapení. Na lodi Dráče připluje do rodné Plaveny s úkolem získat vzácný minerál od svého někdejšího mistra, arcimága Zvina. Ten však sleduje vlastní cíle a žádný prostředek k jejich dosažení mu není cizí. Atraktivní zrzka se bude muset hodně ohánět, aby z námořního dobrodružství vyvázla se zdravou kůží.

Zařazeno v kategoriích
Hanina Veselá - další tituly autora:
Kniha bolesti Kniha bolesti
Procházka, Jiří W.; Moudrý, Martin; Veselá, Hanina; Fabian, Dušan D.; ., Milan Petrá..
Cena: 293 Kč
Magnólie a démon Magnólie a démon
Veselá, Hanina
Cena: 83 Kč
Slza pro dračího pána Slza pro dračího pána
Veselá, Hanina
Cena: 87 Kč
Drak bere vše Drak bere vše
Veselá, Hanina
Cena: 254 Kč
Marellion -- Čtyři příběhy z Asterionu Marellion
Galeta, Jan Č.; Kučera, Zbyněk Holub; Kolbaba, Radovan; Veselá, Hanina
Cena: 234 Kč
Drak bere vše Drak bere vše
Veselá, Hanina
Cena: 93 Kč
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky






Hanina Veselá
Slza pro dračího pána





1. kniha edice Pulčík
Vydal Jiří Reiter,
nakladatelství Mytago 2014
www.mytago.cz
ISBN 978-80-87761-06-9





4
I. Krysí díra
Plazila jsem se lepkavou tmou,
obklopená tepajícím životem.
Z dřevěného obložení větrací šachty sálala
energie a její vibrace zintenzívněly,
kdykoliv jsem se přiblížila k místům
s  větším počtem lidí. Císařský palác
přetékal emocemi. Vnímala jsem cizí
mysli, různě světélkující body v moři
černoty. Kolem mne proplouvaly
utopické cíle, myšlenky plné msty a
nenaplněné ambice. Prodírala jsem
se jimi a postupovala dál šachtou po
kolenou, a když bylo třeba, tak i po
břiše. To, co jsem hledala, bylo velmi
konkrétní. Oheň ve skle, který mě
úplně oslnil, tím však nebyl.
„Chceš nás usmažit?“ otočila jsem se
na ruku s olejovou lampou. „Jsme tu jak
v rakvi, všude dřevo. Okamžitě to zhas!“





5
„Neječ na mě, nejsem tu prvně!“
V  záři plamínku se blýskly
bělostné zoubky. Vždyť je to ještě holka!
Zrzka, stejně jako já. To v  Plaveně
není nic neobvyklého. Měla bych si
dávat bacha. Jak to, že jsem se
nechala takhle překvapit?
Vysvětlení se blyštělo přede mnou,
na dívčině krku. Athorské stříbro.
V  jistých kruzích nabíralo na
popularitě. Bez mnohaletého tréninku jste
s jeho pomocí automaticky získávali
odolnost vůči čtení myšlenek.
„Ležíš mi v  cestě,“ pravila jsem jí,
zatím ještě mile.
„To samý můžu říct já vo tobě!“
zkoumavě pohlédla na mou
škrabošku a zlodějské rukavice. Sama nebyla
vystrojená o moc důvěryhodněji.
Usmála jsem se na ni: „Ztrácíme
tu čas, sestřičko. Já jsem starší, ty jen





6
mládě, takže vypadni. Dřív, než si to
rozmyslím.“
Vleže jsem se ještě s nikým nervala.
,,Nemusíš mi řikat, že tvý mládí je
za zenitem, kočko. Odkliď si ty svý
špeky do bezpečí a možná vo tobě
nikomu neřeknu.“
Byla jsem v šoku. Je slepá nebo co?
Já nemám široký pas, ale hrudník. A
to je zatracený rozdíl! S cihlově
červenými vlasy a těmi všemi pihami
vypadám... maximálně na pětadvacet.
Povzdychla jsem si. „Když jinak
nedáš.“
Máchla jsem pravačkou po amuletu
na jejím krku a sykla bolestí. Zlodějka
mé zápěstí zachytila. Zkroutila je
silou, kterou bych od ní jakživo
nečekala a přitiskla k  dřevěné podlaze.
Klouby druhé ruky mi škrtla o zuby.





7
Ani já nejsem včerejší. Popadla jsem
šňůru s jejím amuletem volnou
levačkou a škubla. Je libo trochu přidusit?
Zlodějčina pěst zmizela, aby se
vzápětí vrátila. Na ohryzku mě něco
zastudilo.
„Jseš rychlá, kočko, ale ne dost.
Moje dýka tě dostala!“ zachrčela.
„Bez magických udělátek jseš
vyřízená!“
Nechtěla jsem to tak snadno vzdát.
Zalomcovala jsem uvězněnou
pravačkou a volnou rukou znovu zatáhla
za zlodějčinu šňůru. Amulet nechtěl
povolit.
„Nedělej mi tu prostocviky a hejbej
zadkem! Nerada bych vodsuď tahala
mrtvolu.“
Po krku mi steklo něco vlhkého a
plesklo to o dřevěnou podlahu. I bez
ohníčku ve skle mezi našimi napnu-





8
tými pažemi bych poznala krev.
Vlastní.
Pošimrala mě břitem znovu a
důrazněji: „Jestli svý kosti nedáš do
pohybu, už to nebude jen kůže!“
Nevěřila jsem, že by mě opravdu
dokázala podřezat. Přesto jsem
pustila její šňůru.
„Rozumná volba, kočko!“
To už jsem držela olejovou lampu.
Záměrně jsem minula obličej, podle
bolestného stenu to schytaly jiné
citlivé partie – na hrudníku.
„Jseš pitomá? Postarala ses mi o
parádní puchejře!“ zakňučela. „To
nezamaskuju v žádnejch šatech!“
„Ticho, žábo!“ sykla jsem a mnula
si rozbolavělé zápěstí. Ta holka má
stisk jako galejník! „Je tu s námi ještě
někdo!“
„Kde?“ Konečně svou zbraň odtáhla.





9
„Za zdí. Slyším jeho myšlenky, jsem
psionička .“ Ve skutečnosti jsem
vnímala jen jeho přítomnost, ale
potřebovala jsem na ni udělat dojem.
„Tak proto jsi šla po mým amuletu!“
stoupla jsem v jejích očích
z kategorie podřadná zlodějka do kategorie
nebezpečná zlodějka. ,,Jseš někdo, jako
Modrej čaroděj, arcimág Zvin?“
Při vyslovení jména nejmocnějšího
telepata v Plaveně mi naskočila
kopřivka. Co s  ním má ta holka
společného? ,,Nikdo není jako Zvin,“
ucedila jsem.
„Co ti ty tvý schopnosti ukázaly?“
ignorovala mou poznámku.
„Když ti to povím, mohu dál?“
„Pro mě za mě. Jestli je tam ten,
kdo myslim, poslechnu si to vodsuď
a můžu se zdekovat.“





10
„Je tam nějaký muž,“ promluvila
jsem potichu. „Není to žádný mág,
ale má velké sebevědomí. Jeho
vědomí mezi ostatními přímo září.
S někým dalším tam mluví. Slyšíš přes
zeď jejich hlasy, ne?“
„Kdo je ten druhý člověk?“
„Kdokoliv. Jeho mysl je pro mě
neviditelná. Může to být někdo z
magiků,“ spekulovala jsem s  rukou na
amuletu, ukrytém pod zlodějským
převlekem, „nebo jen výše
postavený šlechtic s obdobnou telepatickou
ochranou jako ty.“
„Ššš, kočko. Chci vědět, o čem si
spolu povídaj!“
Přivřela jsem oči. Také si to poslechnu.
Škoda, že ten druhý má
neprůstřelnou mentální ochranu. Bylo by
zajímavé posvítit si na něj. Myšlenky





11
takto psychicky odolných osob číst
nedokážu.
***
V  nevelkém průchozím pokoji 
seděli u stolu dva muži.
První z nich měl na sobě slavnostní
uniformu, jakou nosí špičky
plavenského námořnictva. Byl pohodlně
rozkročen, do desky stolu vyťukával
prsty svižný pochod a tmavé oči
upíral na protější stěnu, na které
visela mapa Lendoru a Tary. Zobrazovala
všechny známé oblasti s pupkem
světa – Plavenou - Mořským císařstvím.
Muž stočil pohled k tmavému bodu
uprostřed vod na samém cípu světa a
promluvil ke svému společníkovi:
„Kotví v přístavu už dvě hodiny. Její
příď končí dračí hlavou a její záď
dračím ocasem. Ten drak je celý pobitý





12
kovovými pláty, má emailové oči a v
rozevřené tlamě slonovinové zuby. Je
obecně známo, že dračí lodě se
staví jen na jednom místě – na Ostrově
Albatrosů, a všichni víme, co dokáží
udělat s palubou.“
„Máš čerstvé informace, Výsosti,“
pronesl druhý muž.
Působil tak trochu jako aristokrat
z arvedanského dávnověku. Byl vyšší
postavy, měl ploché břicho a široká
ramena. Vlasy, které svou barvou
připomínaly oheň, nosil pečlivě
zapletené do copu a spoutané kolem hlavy
stříbrnou čelenkou. Uprostřed šperku
byl vsazen kámen podobný safíru.
Jeho hladce oholená tvář by byla
docela přitažlivá, ale celkový dojem
kazily oči. Nefritově zelené a stejně jako
kameny, jejichž barvu nesly, studené.





13
Měl na sobě modré roucho se
zlatými výšivkami. A také on upíral zrak
na stěnu s  mapou. Vnímal
přítomnost žen za ní, i jejich
nepravidelný tep.
Vidět je takhle pohromadě bylo
zábavné. Jsou tolik odlišné,
pomyslel si. A už si stačily vjet do vlasů.
Bolest, kterou si navzájem způsobily,
ještě neodezněla. Dokázal rozeznat
její jednotlivé podtóny. Spálená kůže
a lehká řezná rána. Ty dvě tygřice!
Odehnal jejich pocity a obrátil svou
pozornost zpátky do salonku.
Plavenský císař zabubnoval do stolu
znovu a důrazněji: „V  mých vodách
kotví Kirbegovi korzáři. Proč jsi mě o
tom nespravil?“
„Jsem tvýma očima, Výsosti. A
spravit hlavu o tom, co viděly oči, vy-





14
žaduje trpělivost a čas,“ odvětil Zvin,
aniž by přestal studovat stěnu.
Císař pozoroval zlaté výšivky na
jeho rouchu a mlčel.
Modrý čaroděj Zvin odvrátil
pohled od stěny: „Kirbegovi korzáři tu
a tam potřebují nějakou komoditu a
my sami máme zájem o jejich zboží.
Obchod nezná hranic, Výsosti.“
Plavenský monarcha neměl
náladu bavit se o obchodu. Přemýšlel,
zda nepřivolat otroka s vodní
dýmkou. Na nervy. Nakonec řekl jen:
„Předpokládám, že víš, co děláš a
posádku té lodi dobře znáš.“
„Výsosti, na Dráčeti se plaví jeden
z mých žáků,“ řekl Zvin a přitom se
podíval na dveře. Právě se otvíraly.
Do kartografického salonku
vstoupil jeden z  císařských otroků. Nesl
v  ruce podnos s  vodní dýmkou a





15
vysázel před oba muže několik
druhů tabáku. Císař tázavě otočil hlavu
ke svému rádci. Ten se jen nevinně
usmíval.
„Arcimágu, tvá moc je
znepokojující,“ zabručel císař a protáhl
náustek mezi rty. Dlouhé minuty bylo
jediným zvukem v místnosti bublání
vody ve skleněné nádobě.
Má moc a znepokojující? podivil se
upřímně Zvin. Ukazuji z  ní jenom
zlomek. Abych získal to, co chci, to
stačí! Znovu pohlédl na stěnu,
zakrytou mapou a citrusová příchuť tabáku
mu zhořkla na patře. Většinou to
stačí, opravil se s krutou sebeironií.
Některých věci, které chtěl, dosáhl,
o jiných věděl, že je mít nikdy
nebude. Nebo se to přinejmenším nezdálo
pravděpodobné. A řadu věcí by mít
mohl. Ženu v šachtě řadil do třetí ka-





16
tegorie. Pěstoval si ji celé roky. Staral
se o ni s pečlivostí zahradníka, nechal
ten nevšední talent vykvést pod
rukama, a když měl konečně sklidit
první plody, odměnu za svou péči, jeho
„křehká květina“ zapustila kořeny
jinde. Věděl, že toho rozhodnutí
nikdy nelitovala. A stejně tak věděl, že
si za to mohl sám. Poslední její
myšlenka, když ho opouštěla, i po letech
pálila jako sůl v živé ráně.
Ten muž, kterým byl, žil tisíce let.
Během těch věků se stal tvrdým jako
skála a lhostejným k  osudům
druhých. A ztratil lidskost. Snad právě
proto ho ta tygřice navzdory
mučivému odloučení pořád přitahovala.
Je lidská, možná až příliš lidská –
pro plány, které s ní měl.
Tak rád by jí tehdy řekl, že... Ne,
zadupal tu směšnou pošetilost hned





17
v zárodku. Ona svých skutků
nelituje a on zrovna tak. Ani kdyby mohl,
nezměnil by tehdy chování k ní,
volbu slov...
Některé věci si nemohl dovolit.
Byla by to slabost, které by dřív nebo
později jeho nepřátele využili. A tak
se obrnil a city, jimiž u jiných
pohrdal, ukryl tehdy za všechna ta
jízlivá slova.
A Khar ví, že to udělá znovu.
***
Měla jsem zavřené oči a stisknuté
čelisti. Ze samého soustředění se mi
udělaly vrásky. I zlodějka si té změny
v obličeji všimla.
„Podařilo se ti nabourat se jim do
hlavy?“ šeptla.





Toto je pouze náhled
elektronické knihy.






       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2017 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist