

Elektronická kniha:
Slunce na sněhu
Autor:
Ivana Prokopová
Nakladatelství: | » EPOCHA |
Dostupné formáty ke stažení: | EPUB, MOBI, PDF |
Upozornění: | většina e-knih je zabezpečena proti tisku a kopírování |
Médium: | e-book |
Rok vydání: | 2019 |
Počet stran: | 53 |
Rozměr: | 19 cm |
Úprava: | ilustrace |
Vydání: | První vydání |
Skupina třídění: | Česká poezie |
Jazyk: | česky |
ADOBE DRM: | bez |
ISBN: | 978-80-755-7164-9 |
Ukázka: | » zobrazit ukázku |
Ivana Prokopová nepíše své básně s programovým nasazením, věnuje se jim spíše ve chvílích volna a odpočinku, kdy intenzivně vnímá svět kolem sebe s jeho drobnými detaily. Ve svých verších především vyjadřuje vztah k rodině, k lidem, které potkává a k přírodě, která se pro ni stává jednou z největších inspirátorek. Tímto způsobem tak vzniká poetické pásmo s velkým citovým zaujetím, jež v sobě navíc skrývá i okamžiky přemítání nad životem, nad každodenními situacemi, nad poklidným tempem lidského bytí, dávajícím prostor pro zachycení jemných a křehkých reflexí.
Je povoláním aranžérka, v současnosti podniká v oblasti facility managementu. Volný čas věnuje úpravě vlastní zahrady, malování a v poslední době digitální fotografii, kde využívá nové možnosti ke ztvárnění fantazie. Básničky píše nejen z lásky k psaní všeobecně, ale především z lásky k dětem, rodině a lidem, kteří ji obklopují. Největší inspirací je pro ni sama příroda, kterou považuje za součást svého života. Říká o básničkách: Básnička je dobrá, když máš chuť si ji přečíst znovu, třeba i víckrát, ne proto, že jí nerozumíš, ale proto, že její slova jsou příjemná tvé mysli a tvému srdci. Vzbuzuje emoce a dokáže tě přinutit přemýšlet o věcech, které nejsou tak docela běžnou součástí každodenního života, ale které máš skryté uvnitř sebe a které čekají, až se je pokusí vyjádřit někdo jiný třeba v básni. Slunce na sněhu je pokračování básnické sbírky Poskládaná slova (2009) a je určena i těm, kteří básničky obvykle nečtou. Básničky jsou jednou z možností, jak si odpočinout
Elektronické knihy > Poezie > Poezie
Poezie > Poezie > Poezie dle národů > Česká poezie
Katalog vybraných autorů > P > Prokopová – Ivana Prokopová
Katalog nakladatelství > E > EPOCHA
SLUNCE NA SNĚHU
SLUNCE
NA SNĚHU
Ivana Prokopová
Copyright © Ivana Prokopová, 2018
Cover © Lukáš Tuma, 2018
Czech Edition © Nakladatelství Epocha, Praha 2018
ISBN 978-7757-164-9
Básníkem může být každý.
Stačí jen poslouchat Vesmír,
zachytit jeho slova a myšlenky
a napsat je ve verších.
I. P.
6
VŠUDYBYL
Kdesi, kdysi, mezi ničím a čímsi,
uprostřed světa, jednoho léta,
žil, byl Všudybyl.
A protože už všude byl
a všechno viděl, o čem snil,
po nepoznaném zatoužil.
Nebylo včera, dnes a ani zítra toho dne
myšlenka Všudybyla napadne,
z ničeho nic si něco umane
poznané z nepoznaného že dostane.
A bloumá sem a zase tam,
odkudsi nikam chodí jen tak sám,
až našel v trní bílý růže květ,
zeptá se květu, zda by mohl přivonět.
Všudybyl náhle cítí nepoznaný cit
a s květem růže bílé chce se konejšit.
O lásce nepoznané počal snít,
všude chce být a všechno vědět,
všechno mít.
Však růže sevře z trnů objetí
a lapí Všudybyla vzápětí,
marně se snaží z trnů vymanit,
proč láska bolí, chtěl by pochopit.
Zašeptá tiše bílé růže květ:
„láska... může i zabíjet.“
7
MELODIE STROMŮ
Náhle přišel vítr z hor,
větve stromů se rozkývaly
a v údolí stínů jako sbor
svou píseň stromy zazpívaly.
Na cestě z hor slyšel ji Kdosi,
v údolí stínů na chvíli se zastavil,
melodii čistou jako kapka rosy
o které kdysi dávno snil.
V té písni bylo slunce žhavé,
rozpalující tváře kamenům do běla,
a kapky deště jako perly pravé,
pěna, co na hladině řeky ulpěla.
Byla tam krása jitra při svítání
a temno noci, mír a klid
a něha v tichém rozjímání,
ve hvězdách čistý jasný svit.
Byla tam vůně lučních květů,
kvetoucích z jara v údolí
a jemný vánek při motýlím letu,
vysoké skály a křídla sokolí.
Ten Kdosi splynul s melodií,
v pomalých krocích víří prach
a tóny tklivé v jeho srdci bijí
jak zvony světa na poplach.
8
Tak nechal plynout nekonečný čas,
v údolí stínů nalezl svůj klid,
prach z cesty setřel ze svých řas,
aby směl pomíjivost uchopit.
Usedl, opřen zády o vrásčitý kmen
statného stromu v údolí,
dal melodii na tisíce jmen,
krásnější není v širém okolí.
V údolí stromy tichou melodii pějí,
vítr se houpe v statných korunách
a tklivé tóny v melodii znějí
tak blízko, téměř na dosah.