načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Slovník sociologických pojmů -- 610 hesel - Jan Jandourek

Slovník sociologických pojmů -- 610 hesel

Elektronická kniha: Slovník sociologických pojmů
Autor: Jan Jandourek
Podnázev: 610 hesel

Jak sám autor uvádí, smyslem této knihy je v naší chaotické době vrátit čtenáře k významům slov. Žijeme nejen v záplavě neutříděných informací, ale také v době slovníků, ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  339
+
-
11,3
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2012
Počet stran: 258
Rozměr: 22 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Sociologie
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2012
ISBN: 978-80-247-3679-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Výklad 610 hesel z oblasti sociologie a souvisejících společenských věd. Názvy hesel i v angličtině.

Popis nakladatele

Jak sám autor uvádí, smyslem této knihy je v naší chaotické době vrátit čtenáře k významům slov. Žijeme nejen v záplavě neutříděných informací, ale také v době slovníků, které vrací čtenáře k systematickému poznání. Každý ostatně ví, že kdyby musel zredukovat knihovnu, nechá si alespoň slovníky. Protože ty se budou přece hodit vždycky.Přinášíme vám proto sociologické pojmy, které se ve společenských vědách objevovaly od počátku, a také ty, které přineslo poslední desetiletí. Neslouží však jen pro vyhledávání pojmů, ale jde i o text, který lze souvisle číst. Přejeme vám příjemné chvíle nad Slovníkem sociologických pojmů. (610 hesel)

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Jan Jandourek - další tituly autora:
Čítanka sociologických klasiků Čítanka sociologických klasiků
Sociologie zločinu -- Proč lidé vraždí a jezdí načerno Sociologie zločinu
Slovník sociologických pojmů -- 610 hesel Slovník sociologických pojmů
 (e-book)
Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu Průvodce šílené socioložky po vlastním osudu
 (e-book)
Čítanka sociologických klasiků Čítanka sociologických klasiků
 
K elektronické knize "Slovník sociologických pojmů -- 610 hesel" doporučujeme také:
 (e-book)
Úvod do sociologie Úvod do sociologie
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

abnormalita • absolutismus • adaptace • ad hoc hypotéza • adolescence • adultismus • afi rmativní akce •age

ismus • agil • agitace • aglomerace • agregát • agresivita • aha prožitek • akce přímá • aklamace • aku

mulace kapitálu • alienace • alkoholismus • altruismus • amalgamace • amerikanizace • anamnéza • anar

chie • anarchismus • anarchosyndikalismus • androgynie • anima a anums • animismus • antagonismus • an

ticipace • antiklerikalismus • antikomunismus • antiscientismus • antisemitismus • antropologie sociální • apar

theid • argot • asimilace • asociace • asociálnost • atavismus • atom sociální • autarkie • autismus • au

tobiografi e • axiom • baby boom • baby boomers • balík příručního vědění • behaviorismus • bezdomovec

tví • biologismus • bobos • boj třídní • brainstorming • brainwashing • centralismus demokratický • cenzu

ra • cenzus • církev • cleavage • crowding • černá skříňka • darwinismus sociální • data • defi nice operaci

onální • deismus • dekonstrukce • delikt kavalírský • delikvence • demografi e • demokracie • demokratiza

ce • demoskopie • denominace náboženská • depersonalizace • deprivace • deprivace relativní • despota • de

terminismus • deviace • dezinformace • dělba moci • dělba práce • dětství • dialektika • diaspora • diferenci

ace sociální • difuzionismus • diktatura • diskriminace • distance sociální • dokumenty • domácnost • donuce

ní sociální • dospělost • dotazník • dotazování poštovní • duchovenstvo • důkaz • dyáda • dysfunkce • dysto

ppie • efekt bumerangový • efekt stádový • efekt svatého matouše • efekt tazatele • egalitarianismus • eklekticis

mus • ekologie • ekologie hlubinná • ekologie městská • ekologie sociální • ekonomie • ekosocialismus • eku

menismus • elita • empiricismus abstraktní • endogamie • enkulturace • esoterizmus • establishment • etika

bababnonormrm lalaliititaa •• bababsosollulu ititismsmusus •• aaddadaptptacacee •• dadad hhhococ hhhypypototéézézaa •• dadad lololesescecencncee •• dadad lulul ititismsmusus •• aafififirmrmatatiiviv íníní aakkckcee •• agagee

SLOVNÍK

SOCIOLOGICKÝCH

POJMŮ

610 HESEL

JAN JANDOUREK

ídddddnníníní • bbbraiinin tstor imiming • bbbraiininwaaawashshss

crcrrrowowowowdididididingngngngg ••• čččččerererer ánánánáná sssskřkřkřkřkříňíňíňíňíňkkakakaka ••• dddddaararararwww

Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 e-mail: obchod@grada.cz www.grada.cz

SLOVNÍK SOCIOLOGICKÝCH POJMŮ

Jan Jandourek

Jak sám autor uvádí, smyslem této knihy, která právě přichází na pulty knihkupectví, je v naší chaotické době vrátit čtenáře k významům slov. Žijeme nejen v záplavě neutříděných informací, ale také v době slovníků, které vrací čtenáře k systematickému poznání. Každý ostatně ví, že kdyby musel zredukovat knihovnu, nechá si alespoň slovníky. Protože ty se budou přece hodit vždycky. Přinášíme vám proto sociologické pojmy, které se ve společenských vědách objevovaly od počátku, a také ty, které přineslo poslední desetiletí. Neslouží však jen pro vyhledávání pojmů, ale jde i o text, který lze souvisle číst. Přejeme vám příjemné chvíle nad Slovníkem sociologických pojmů.



abnormalita • absolutismus • adaptace • ad hoc hypotéza • adolescence • adultismus • afi rmativ

ní akce • ageismus • agil • agitace • aglomerace • agregát • agresivita • aha prožitek • akce

ppřímá • aklamace • akumulace kapitálu • alienace • alkoholismus • altruismus • amalgama

ce • amerikanizace • anamnéza • anarchie • anarchismus • anarchosyndikalismus • androg

ynie • anima a anums • animismus • antagonismus • anticipace • antiklerikalismus • antiko

munismus • antiscientismus • antisemitismus • antropologie sociální • apartheid • argot • asi

milace • asociace • asociálnost • atavismus • atom sociální • autarkie • autismus • autobio

grafi e • axiom • baby boom • baby boomers • balík příručního vědění • behaviorismus • bez

domovectví • biologismus • bobos • boj třídní • brainstorming • brainwashing • centralis

mus demokratický • cenzura • cenzus • církev • cleavage • crowding • černá skříňka • dar

winismus sociální • data • defi nice operacionální • deismus • dekonstrukce • delikt kavalír

ský • delikvence • demografi e • demokracie • demokratizace • demoskopie • denominace ná

bboženská • depersonalizace • deprivace • deprivace relativní • despota • determinismus • de

p pviace • dezinformace • dělba moci • dělba práce • dětství • dialektika • diaspora • dife

norm llaliitita• bbabsolllu ititismus • addda tptace • ddadhhhochhhyp totééza• ddad llolescence • ddad llul ititismus • afififirm tati

SLOVNÍK

SOCIOLOGICKÝCH

POJMŮ

610 HESEL

JAN JANDOUREK

ababbbbyyy bbboboomomererss •• bbbabalílílílíkkkk řřpřpřííírír ččučuč ííníníhohohoho v

bbosososso •• bbbojojojj tttřířířídndndnííí •• brbrbraiaiainsnsnstototormrmrmmiiininin


Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí

být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez před

chozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude

trestně stíháno. PhDr. Jan Jandourek, Ph.D. SLOVNÍK SOCIOLOGICKÝCH POJMŮ 610 hesel TIRÁŽ TIŠTĚNÉ PUBLIKACE: Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4652. publikaci Recenzoval: prof. PhDr. Milan Petrusek, CSc. Odpovědná redaktorka Bc. Maria Arnautovová Sazba a zlom Milan Vokál Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 264 Vydání 1., 2012 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2012 ISBN 978-80-247-3679-2 ELEKTRONICKÉ PUBLIKACE: ISBN 978-80-247-7612-5 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-7613-2 (ve formátu EPUB)

OBSah

SOCiOlOGie V POjMeCH................................................6

SlOVNík POjMů .......................................................9

liTerATUrA.........................................................255 SOcIOlOgIe v POJmech Zdálo by se, že s příchodem internetu upadne zájem o knihy obecně a o slovníky zvlášť. Zatím se však nic takového nestalo. Dokonce internet jako nové médium dává další možnosti. jako autor mám k dispozici více pramenů, o mé knize bude vědět více potenciálních čtenářů a text sám se možná v nějaké formě na síti ocitne a bude tam žít dalším životem.

Pohled do budoucnosti ale vede k tomu, podívat se, co všechno už tu v dané oblasti bylo. V našich zemích jsou – pokud jde o sociologii – některá slovníková díla, která nelze pominout.

Předně je to Malý sociologický slovník (Svoboda 1970). Autoři byli příliš skromní, pokud jde o název. Ten slovník má 616 stran. Ačkoliv je na něm znát doba jeho vzniku, sociologie musela být, alespoň formálně, sociologií marxistickou, byl po léta vyhledávanou pomůckou a má smysl ji mít dodnes v knihovně. jeho autoři jsou lidé, kteří v české sociologii něco znamenali, a mnozí dodnes působí.

Zřejmě ještě dlouho bude základním dílem monumentální Velký sociologický slovník (ka rolinum 1996) a jeho 1 628 stran. Vznikal dlouho a podílelo se na něm opět nesčetně autorů. je nepravděpodobné, že by se ještě někdy povedlo podobnou knihu „na papíru“ vydat. Podává nejen sociologické pojmy, ale také nahlíží mnoho jevů ze sociologické perspektivy. Vzhledem k omezenému počtu výtisků nebude pro každého dostupný. Autoři nicméně vydali ještě před jeho publikováním menší knihu Sociologické školy, směry, paradigmata (Sociologické nakladatelství a Sociologický ústav 1994). Obě tyto posledně jmenované publikace předběhl ještě Sociologický slovník Bohumila Geista (Victoria Publishing 1992), který rozsahem připomíná Malý sociologický slovník, ale je dílem jednoho autora. A nakonec autor této knihy napsal knihu Sociologický slovník (Portál 2001), která chtěla poskytnout čtenáři větší počet kratších hesel.

k těmto knihám je třeba přiřadit i další, které sice nejsou formálně slovníky, ale vysvětlují řadu sociologických pojmů. Především jde o originální knihu Miloslava Petruska Společnosti pozdní doby (Sociologické nakladatelství 2007), překlad knihy kennetha Thompsona Klíčové citace v sociologii (Barrister & Principal 2001) a další.

Platí i to, že společenské vědy se navzájem prolínají, takže slovníky z psychologie nebo publikace o managementu obsahují i značnou dávku sociologie – a naopak.

Nelze pominout ani zdroje, ke kterým dnes každý musí sáhnout, když hledá význam socio logických pojmů. je to na internetu Wikipedie a Encyklopedia Britannica. Pro autory „papírových“ knih je zadostiučiněním, že oba tyto často používané zdroje nemají všechny pojmy, nebo je mají příliš stručně či bez místního kontextu. A také to, že se elektronické knihy odvolávají na tištěná vydání.

Zcela jiný svět otvírá projekt Google Books, kde se po zadání hesla „sociological dictionary“ objeví tisíce exemplářů knih, které sice nejsou dostupné celé, ale co není v jedné knize, je v druhé.

Smyslem těchto řádek je jen tolik, že ačkoliv se doba jeví chaoticky, žijeme také v době slovníků, které vrací čtenáře a zájemce k významům slov. každý ostatně ví, že kdyby musel zredukovat knihovnu, nechá si alespoň slovníky. Protože ty se budou vždycky hodit.

jan jandourek



SLOVNÍK POJMŮ


abnormalita absolutismus

10

Ze statistického hlediska jsou nadprůměr

ně inteligentní lidé abnormální, protože je

jich málo, stejně jako lidé s výrazně nízkou

inteligencí. Problematické je hodnocení

abnormality z hlediska morálních kritérií.

Mnohá hlediska se časem mění, například

pokud jde o hodnocení homosexuality.

V některých zemích je homosexuální cho ­

vání trestné, jinde se homosexuálové snaží

vystupovat jako menšina, která má svá

práva.

Posoudit nějaké jednání jako normální

nebo nenormální je tak těžký úkol a je

přitom potřeba vycházet z mnoha kritérií.

absolutismus

absolutism

koncentrace veškeré → moci ve → státě

v rukou jednoho vládce. jde o historickou

formu vlády, která bývá spojována přede

vším s konkrétními monarchickými režimy

v evropě. Moc absolutistického vládce

není podřízena žádným zákonům a není

závislá na spolupůsobení dalších orgánů.

Předávání moci se děje dvojím způsobem:

dědickým následnictvím a sňatky.

Absolutistická moc neznamená, že by ne

byla podřízena jiným omezením. Často

se předpokládalo například dodržování

náboženských → norem nebo norem při

rozeného práva. V reálném světě musí

pa novník počítat s tím, že v jeho státě je

mnoho dalších skupin, které mají vlastní

zájmy, například šlechta, duchovenstvo,

buržoazie, proletariát. jako mocenské ku

lisy mohou sloužit některé instituce bez

reálné moci, třeba parlament.

Historicky je absolutismus odpovědí na

náboženské války 16. století a jeho vznik

souvisí s rozvojem velkých států. Panovní­

kova moc se opírala o vojsko, jehož důstoj

níci měli politické a společenské vazby na

nejvyšší vrstvy společnosti, a úřednictvo

starající se o úkoly spojené se správou

státu. Příkladem absolutistické vlády byla

Francie v době krále ludvíka XiV. (1638–

a

abnormalita

abnormality

Vlastnost, kterou se věc nebo bytost odlišuje od toho, co je typické nebo normální. jde o subjektivní hodnocení. Abnormalita je odchylka tělesného vzhledu nebo způsobu chování od toho, co je všeobecně uznáváno jako norma, kulturní standard nebo vyžadovaná společenská role. Často má pojem abnormalita znehodnocující význam a působí jako stigma, negativní označení, především tam, kde je řeč o tělesném nebo duševním postižení, které člověka vyřazuje z běžného života ve společnosti. je třeba posoudit, zda normalitou, podle které je posuzována abnormalita, je normalita statistického průměru, normalita jako schopnost jedince zvládat nároky, které jsou na něj v běžném životě kladeny, nebo normalita ideální (žádoucí, ale většinou nedosahované optimum). Také je důležité si uvědomit, že abnormalita je něco jiného než → deviace. Deviace má význam o něco užší a označuje → chování odlišující se od platné sociální normy a hodnot. jedním ze znaků abnormality může být ne přizpůsobivost. Pokud se nějaký jedinec chová v rozporu se svými zájmy, například si působí fyzickou nebo duševní škodu, je považován za nenormálního. Někteří lidé žijí dobrovolně podle vlastních norem a ocitají se tak v menšině, například jsou abstinenti nebo vegetariáni, popřípadě žijí jako disidenti v opozici vůči nějakému nedemokratickému režimu. jejich jednání je menšinové, není v rozporu s morálkou, ba často je tomu spíše naopak, ale představují ve většinové společnosti odchylku. Proto musíme stále rozlišovat, jestli výraz abnormální (nenormální) bereme čistě statisticky, nebo mu dáváme ještě hodnoticí význam ohledně správnosti.

adaptace adaptace

11

z generace na generaci a že její příslušníci

žili mnohem více rozptýleni na nějakém

území. Došlo ke změnám v dělbě práce.

Ženy a děti se staly závislými na mužově

výdělku.

Příkladem je také změna v systému fun

gování nějaké firmy. Pokud se má firma

adaptovat na nové podmínky dané tře

ba změnou společenské situace (změnou

po litického systému, příchodem nových

technologií, médií apod.) a uchovat si nebo

zvýšit výkonnost, musí měnit výrobní plá

ny a má na své zaměstnance vyšší nároky.

Pokud jde o jedince a nové nároky, kterým

je vystaven, mluví se o pracovní adaptaci,

což znamená přizpůsobení se člověka no

vému pracovnímu prostředí.

Společnost či jedinec, kteří nejsou schop

ni přizpůsobení, se dostávají na okraj

a v krajním případě zanikají. Tak například

státy sovětského bloku nestačily udržet

technologický krok se zeměmi Západu

a jejich rigidní systém vlády jedné strany

se rozpadl. Člověk, který ztrácí v tech

nologické gramotnosti, třeba se nenaučí

pracovat s internetem, je pro mnoho pra

covních pozic nevyužitelný a klesá jeho

prestiž a životní úroveň. Podle amerického

sociologa Talcotta Parsonse (1902–1979)

je adaptace jedním ze čtyř základních úko

lů, které musí každá společnost zvládnout.

Švýcarský psycholog jean Piaget (1896–

1980) zdůraznil, že lidské psychické pro

cesy jsou klíčovými mechanismy adap

tace člověka, mohou mít rovněž podobu

→ asimilace (informace z vnějšku jsou

upravovány tak, aby zapadaly do mentál

ních schémat člověka, například jedinec si

vybírá jen ty informace, které odpovídají

jeho předsudkům) nebo akomodace (jedi

nec mění svá mentální schémata tak, aby

lépe odpovídala realitě).

V biologii znamená adaptace základní

me chanismus, s jehož pomocí se jedinec

vyrovnává se svým prostředím. Zahrnuje 1715), což vyjadřoval jeho slavný výrok „stát jsem já“, a Prusko v době Fridricha ii. (1740–1786). Pojem osvícený absolutismus v sobě zahrnoval ideu panovníka jako „prvního služebníka“ svých poddaných.

adaptace

adaptation

(z latinského adaptatio – přizpůsobení)

Přizpůsobení se jedince, instituce, systému

nebo kultury vnějším podnětům. Podle

kontextu se může jednat o přizpůsobení

jedince i institucí. V sociologii se tento po

jem objevuje díky organicistickým teoriím

(→ orga nicismus), které viděly podobnost

mezi společenským a biologickým orga

nismem. je významný v sociologických

pojetích francouzského sociologa Gabriela

Tarda (1843–1904) a amerického socio

loga roberta k. Mertona (1910–2003).

Podle Mertona existuje několik postupů,

jak se se změnou jedinec může vyrovnat:

konformita, inovace, ritualismus, eska

pismus (únik), vzpoura. k tomu dochází

v případě závažné osobní krize, jakou je například rozpad vztahu a rodiny. každý systém, který chce být úspěšný nebo přinejmenším setrvat, se musí přizpůsobovat jiným sociálním systémům a přírodnímu prostředí. jednotlivé společnosti mají své limity, které jsou dané jejich přirozeným prostředím, jako je například nerostné bohatství nebo sousedství s konfliktními státy. rodina se přizpůsobuje ekonomické situaci a požadavkům státu. konkrétně třeba tomu, co po ní chce škola (povinné vzdělávání) nebo zdravotnictví (povinné očkování). Také reagovala na změny, které vyvolal přechod společnosti ze zemědělské na průmyslovou. Došlo k tomu, že rodina přestávala být ekonomicky závislá na vlastní produkci potravin a vysílala své příslušníky do města a někdy i do cizích zemí, aby obstarávali obživu. rodina se musela také přizpůsobit tomu, že již nedocházelo k dědění povolání

ad hoc hypotéza adolescence

12

Teoretik vědy Paul Feyerabend ve své kni

ze Rozprava proti metodě soudí, že ad hoc

hypotéza poskytuje novým teoriím čas od

dechu a naznačuje směr budoucího bádání.

Dodatečné hypotézy se stávají oblíbený

mi v různých pseudovědách, třeba když

stoupenci mimosmyslového vnímání tvr

dí, že přítomnost kritických pozorovatelů

negativně ovlivňuje úspěch jejich pokusů.

Taktéž když stoupenci teorie biorytmů za

řazují všechny, na které jejich výpočty

nefungují, do kategorie „arytmických“

jedinců. jedním z nástrojů vylučujících

zbytečně složitá řešení nebo vytváření

zbytečných ad hoc hypotéz je takzvaná

Occamova břitva.

adolescence

adolescence

Období života navazující na pubescenci

(obvykle vymezováno mezi 14. a 18. až

22. rokem věku). V anglosaském písem

nictví zahrnuje i pubescenci. Ze socio

logického hlediska jde o období, kdy se

dospívající učí hrát roli dospělého člověka,

zapojit se do společenského života a insti

tucí společnosti. je to jakási vložka mezi

→ dětstvím a → do spělostí. jde o to, aby

byl schopen sám rozeznat svou sociální

pozici a vědět, co po něm společnost chce.

jde o období ambivalentní, protože mladý

člověk se současně zaučuje do života ve

společnosti a zároveň se vůči ní často kri

ticky vymezuje. Míra konformity je podle

místa a doby různá, je třeba rozdíl mezi

kritickou generací hippies a studentských

bouří 60. let a generací konzumně orien

tovaných yuppies 80. let.

Že existuje něco takového jako mládí, od

halují autoři někdy od poloviny 18. století,

především jde o díla j.­j. rousseaua (Nová

Heloisa) a j. W. Goetha (Utrpení mladého

Werthera).

je samozřejmé, že součástí tohoto vý

voje je také rozvoj sexuality a dochází

k prudkým tělesným změnám. Běžný výakomodaci (přizpůsobení se, například přizpůsobení zornice oka osvětlení) nebo asimilaci (přizpůsobení si, například rozklad cizích bílkovin z potravy a jejich použití pro budování vlastního těla).

ad hoc hypotéza

ad-hoc hypothesis

(z latinského ad hoc – „k tomuto účelu“)

Ve filozofii a vědě hypotéza přidaná k nějaké teorii za účelem jejího uchránění před falzifikováním. je to dodatečně přijatá domněnka, která je zavedena do nějaké teorie proto, aby ji bránila vůči nastupující kritice. jde o vyrovnání se s anomáliemi, které se objevují a s nimiž teorie ve své původní podobě nepočítala. Teorie se tak stává stále složitější a ztrácí sílu něco předpovídat. Používání ad hoc hypotéz neodpovídá požadavku empirických věd, podle kterého má každé objasnění (explicans) obsahovat důvody, svědectví a možnosti ověření nezávislé na jevu, který má být vysvětlen (explicandum). Dodatečná hypotéza buď vysvětluje jev ze sebe sama, což je důkaz v kruhu, nebo jako výjimku, která platí pro tento jeden případ. Takové hypotézy jsou neuspokojující, protože se nedají použít pro objasnění širších souvislostí. Používají se i jako pomocné hypotézy k podpoře nějakého teoretického systému, když se při falzifikačním testu nebo při empirickém přezkoušení objeví rozpory mezi teoretickým tvrzením a skutečným jevem. To je ono známé „běda faktům“, když jsou v rozporu s teorií. Používání ad hoc hypotéz nemusí být nutně nelegitimní, protože někdy stačí drobná úprava původní teorie a teorie si uchovává svou prediktivní sílu. jako příklad se uvádí třeba Albert einstein, který do své vše­ obecné teorie relativity zavedl takzvanou kosmologickou konstantu, kterou chtěl umožnit existenci statického vesmíru. Sám ovšem později tento nápad zavrhl a ukázalo se, že to nebylo nutné.

adultismus afirmativní akce

13

druhu. jako psychologický fenomén je

poddruhovost projektivní, to znamená, že

ten, kdo druhé zařazuje do poddruhů –

tedy někdo, kdo má moc –, přisuzuje svůj

vlastní nevědomý a nevyřešený agresivní

a sexuální materiál tomu, koho do pod

druhu zařazuje.“ (kennedy 2006: 63–64)

Opakem adultismu je mínění, že někdy

mladí považují starší za méněcenné, ne

pružné a neschopné, jak to vyjadřovalo

heslo „nevěř nikomu, komu je přes třicet“.

jeho původcem je údajně tehdy čtyřia

dvacetiletý studentský vůdce z univerzity

v Berkeley v roce 1965, který tvrdil: „Řekli

jsme si v hnutí, že nevěříme nikomu, komu

je přes třicet.“ V našem prostředí použí

val literární historik Václav Černý pojem

„klukokracie“, kterým označoval angaž

má mladých komunistických studentů na

fakultách po roce 1948, které spočívalo

v kádrování a ničení životní dráhy jak

učitelů, tak studentů. jako fenomén víra

v mládí v mnoha oblastech přetrvává, na

příklad stále živý kult mladých politiků,

od kterých se očekává obnova politického

života a jeho očištění.

afirmativní akce

affirmative action

Afirmativní akce je snaha zlepšit pracovní

a studijní možnosti menšin nebo skupin

po važovaných za diskriminované. V USA

šlo především o černochy, ženy a zdravot

ně postižené.

Afirmativní akci zahájila administrativa

prezidenta lyndona B. johnsona (1963–

1969) a byla určena pro černochy. Až poz

ději se začala vztahovat na další příslušní

ky různých skupin. V souvislosti s touto

akcí bývá zmiňována i takzvaná pozitivní

diskriminace, která znamená nejen zrovno

právnění, ale přímo zvýhodnění některých

lidí na základě jejich příslušnosti.

Afirmativní akce bývá vyzdvihována jako

nástroj, kterým se podařilo v USA vytvořit

černošskou střední třídu. její kritici, a přeraz o adolescentech, že jsou „samá ruka, samá noha“, vyjadřuje překotnost tohoto vývoje, jistou neohrabanost a problémy, které může mít mladý člověk se svým sebeprožíváním v tomto období. To znamená pro adolescenta značnou zátěž. Někdy se mluví o potřebě jakéhosi „psychosociálního moratoria“ (pojem erika eriksona). Mělo by jít o období hájení, ve kterém by byli adolescenti společností posuzováni shovívavěji, aby se zmírnily krize doprovázející hledání a rozvíjení identity dospívajícího. To je samozřejmě ideál, kterého nebývá vždy dosaženo, už proto, že není jasné, v čem by toto hájení mělo vlastně spočívat. Nároky na dospívajícího jsou relativně vysoké, s výjimkou toho, že se o sebe velmi často nemusí sám ekonomicky starat. existence a uznání mládeže jako společenské skupiny ovlivňuje zpětně i starší členy společnosti, kteří se snaží také působit mladým dojmem, jak pokud jde o fyzický vzhled (kondice), tak oblékání a chování.

adultismus

adultism

Předpoklad říkající, že dospělí jsou lepší než mladí lidé, a mají tedy právo o nich rozhodovat bez souhlasu ovládaných. Může také znamenat nekritický postoj k tomu, co si myslí a co dělají dospělí. Za nadřazený pojem bychom mohli považovat → ageismus, který znamená diskriminaci na základě věku, aniž je předem řečeno, jestli se jedná o mladé, nebo o staré. Podle amerického autora Davida kennedyho „stejně jako rasismus, egocentrismus a sexismus je adultismus založen na tom, co vypadá jako empirické rozdíly – v anatomii, nervovém vývoji, struktuře já, psychokultuře, velikosti a fyzické síle. Tyto ,reálné rozdíly‘ vedou velmi často k ‚poddruhovosti‘ nebo k tendenci chápat jinou lidskou bytost nebo s ní zacházet, jako kdyby náležela k nějakému jinému

ageismus AGil

14

mohou nabírat různé vedlejší významy. ke

slovu starý se automaticky vybavuje třeba

stará struktura, stará čarodějnice, mladý je

zase spojován s nezkušeností a neodpověd

ností. Mladým bývá často dávána přednost

tam, kde je zdůrazňována potřeba přitaž

livého fyzického zjevu a vitality. k tomu

dochází třeba při obsazování politických

kandidátek nebo některých manažerských

funkcí.

Ageismus může nakonec ovlivnit i to, ja

kým způsobem starší člověk vnímá sám

sebe. Slyší například tak často o své ne

pružnosti a nevýkonnosti, že tomu uvěří.

„Vytvořili jsme společnost, ve které je mi

mořádně kruté žít, když je někdo starý.“

(Butler 1979:18)

agIl

agil paradigm

Teoretické schéma, vytvořené americkým

sociologem Talcottem Parsonsem v 50. le

tech 20. století. Popisuje základní funkce,

které potřebuje ke svému udržení každý

společenský systém. jde o součást Parson

sovy teorie strukturálního funkcionalismu

a schéma je popsáno v jeho knize The So

cial System (1951).

jednání každého jednotlivce nebo kolekti

vu se skládá ze čtyř prvků. Podle Parsonse

musí každý, byť i jen teoreticky myslitelný

sociální systém, plnit čtyři funkce, aby

mohl přežít. jméno schéma získalo po

dle počátečních písmen anglických slov

adaptation, goal attainment, integration

a latency.

Adaptace, přizpůsobení (adaptation)

zna mená schopnost systému reagovat na

měnící se vnější podmínky a přizpůsobo

vat se. Tato funkce spočívá na potřebách.

Sociální systém se musí zabývat vnějšími

podmínkami, jako jsou třeba zdroje, fyzic

ké prostředí, území a podobně. Problémy

adaptace řeší ekonomická aktivita.

Dosahování cíle (goal attainment) zname

ná schopnost systému definovat a sledodevším kritici pozitivní diskriminace tvrdí, že dnes jsou již její opatření kontraproduktivní, protože naopak vedou ke ztrátě motivace se o něco snažit vlastním úsilím a k pocitu křivdy u těch, kteří dosahují lepších výsledků, ale přednost pak bývá dávána příslušníkům menšin. Afirmativní akce existuje v nějaké podobě i v dalších zemích, například v rumunsku ve prospěch romů, v západních zemích ve prospěch žen a postižených.

ageismus

ageism

Diskriminace jedinců nebo skupin na základě věku. Většinou se týká věkových skupin, které nedosahují nebo přesahují určitou věkovou hranici. Může být spontánní, nebo systémový. Většinou se v této souvislosti hovoří o diskriminaci starších lidí. Pojem se v anglosaském světě objevuje od 60. let 20. století a prosazoval ho psychiatr a ředitel amerického Národního institutu pro stárnutí robert Neil Butler (1927–2010). Podle něj se ageismus vztahuje ke stáří stejně jako rasismus a sexis­ mus k barvě pleti a pohlaví. Ageismus brání mladším generacím identifikovat se se staršími lidmi jako lidskými bytostmi. jak se projevuje? V knize Why Survive? Being Old In America to Butler popisuje takto: „... stereotypy a mýty, otevřené opovržení a averze, nebo jednoduše vyhýbání se kontaktu, diskriminačními praktikami v bydlení, zaměstnání a službách všeho druhu, přídomky, kreslenými seriály a vtipy.“ Ageismus je utvářen stejnými mechanismy jako jiné stereotypizace. jde o předsudky v afektivní oblasti, dochází k praktické diskriminaci ohledně chování a stereotypizaci v kognitivní oblasti. Charakteristické je, že mladší lidé mají pocit, že staří se drží svých postů a nechtějí je uvolnit, zatímco starší se cítí být vytlačeni ambicióz ním a bezskrupulózním mládím. Slova jako mladý a starý

agitace aglomerace

15

V době komunistického režimu vznikala

u nás takzvaná agitační střediska, která

se zabývala například přednáškovou čin

ností při šíření komunistické propagandy.

Bývalý československý ministr zahrani

čí a komunistický funkcionář Bohuslav

Chňoupek popisuje ve své knize Komu

nismus začíná již dnes jejich činnost před

jedním z komunistických sjezdů v SSSr

takto: „Mnohá agitační střediska přenesla

práci do středu života. Na veřejných pro

stranstvích, ve dvorech, sadech, parcích,

v letních čítárnách i knihovnách, všude

bylo vidět hloučky pozorných posluchačů

okolo stolků, za kterými agitátoři a lektoři

četli vybrané statě z návrhu programu.

A tu, venku, pod teplým srpnovým ne

bem se též konaly přednášky, konzultace,

besedy. jen v Moskvě nastoupilo čtyři sta

tisíc propagandistů, agitátorů, lektorů, pře

devším vedoucích pracovníků, vysokých

stranických funkcionářů... Obrovskou

propagandistickou práci rozvinul tisk, tele

vize. Před mikrofony vystoupili diskutéři.

Pravda a po ní izvěstija začaly vycházet

se šesti stranami a střední list pod titulem:

Celosvazová předsjezdová tribuna.“

V prostředí komunistické agitace vznikly

také různé specifické pojmy, třeba agit

prop, což byla zkratka oddělení pro agitaci

a propagandu. Později se používal v han

livém významu demagogické propagandy

pro vlastní stranu.

aglomerace

agglomeration

Širší oblast metropole nebo města, kte

rá zahrnuje ústřední místo a předměstí,

spojená souvislým městským osídlením.

Označení sídel seskupených kolem jed

noho atraktivního centra tvořící ekono

mický, sociální a kulturní celek. Nemusí

to být nutně jeden administrativní celek,

ale v praxi dochází časem k pohlcování

okolních obcí. Centrem aglomerace bývá

často rozrůstající se → město, proto bývá

vat cíle a spočívá na motivech. integrace

(integra tion) se týká zajištění soudržnosti

a je založena na sociálních rolích. latence

(latency) je schopnost systému udržovat

základní struktury a hodnotové mustry.

kulturní systém potřebuje hodnoty, normy,

symboly, které ovlivňují jednání aktérů.

Paradigma AGil bylo v sociologické teorii

dominantní od 50. do 70. let. kritici tohoto

schématu poukazovali na to, že je příliš ab

straktní, než aby se dalo použít v nějakém

konkrétním empirickém sociologickém

vý zkumu. Další kritici schématu vytýkají,

že je příliš statické a nereflektuje sociální

změnu, a také to, že nejde o všeobecnou

teorii společnosti, kterou lze aplikovat na

každou společnost v každé době a na kaž­

dém místě, ale že se hodí jen na popis poválečné společnosti v USA.

agitace

political agitation

(z latinského agitare – povzbuzovat)

ideologické propagandistické působení, které chce dosáhnout mezi širokými vrstvami obyvatelstva nejdříve změny a následně pak udržení politické orientace. Má také negativní význam ve smyslu demagogického podněcování a přesvědčování. V pojetí V. i. lenina byla agitace pozitivní činností, byl to apel na masy pro určité konkrétní akce, požadavek bezprostředního revolučního zapojení proletariátu do věcí veřejného života. Agitace může v pozdější fázi ustrnout v pouhou rituální mechanickou záležitost, kdy cílem je spíše vykázat aktivitu aktérů na jednotlivých stupních, aniž by se aktéři snažili dosáhnout skutečné účinnosti agitační činnosti. Agitace využívá snadno srozumitelné a zjednodušené obsahy a snaží se dosáhnout emotivních reakcí. Politická propaganda se oproti agitaci snaží dosáhnout dlouhodobějšího účinku a tomu je přizpůsoben i pečlivější systém zasvěcování do vládnoucí ideologie.

+


agregát agregát

16

dělitelnou částici, označoval jen moná

du. (Monáda je jednoduchá substance,

je jich nekonečné množství a nachází

se všude v přírodě. Podle leib nize je to

oduševnělý bod, metafyzický atom, který

nemá žádný rozměr.) Podle německého

filozofa immanuela kanta (1724–1804)

je agregát náhodné nakupení, které do

hromady skládá rozvažování (Verstand).

Protikladem k tomu je organická, syste

matická souvislost, kterou pojímá rozum

(Vernunft). V současné filozofické termi

nologii se agregátem rozumí celek sestá

vající z vnitřně nikoli propojených částí

na rozdíl od organismu nebo systému.

Slovo agregát může označovat takové se­

skupení, jako je dav, zástup, hejno. jde

o to, že agregát tvoří lidé, kteří se sice

vyskytují na jednom místě, ale vzájemné

kontakty jednotlivých osob se nijak neroz

víjejí. To neznamená, že z takového davu

nemůže časem vzniknout sociální skupi

na. Takzvané náhodné agregáty vznikají

třeba v supermarketu, na koupališti nebo

v prostředcích hromadné dopravy. Pokud

by však byl autobus unesen teroristy nebo

výletní loď ztroskotala na pustém ostrově,

situace by se začala měnit.

Vznik agregátu nemusí být čistě náhod

ný, protože třeba dav, který se seběhne

kvůli výhodným slevám nebo k nějaké

nehodě, může mít společný cíl. Takzvaný

rezidenční agregát tvoří lidé, kteří bydlí

na jednom místě, ale jinak spolu nemají

nic společného, nevytvářejí mezi sebou

hlubší vazby – jako třeba lidé na velkém

sídlišti nebo rekreanti na dovolené. Mezi

takovými lidmi však může časem psy

chická vazba vzniknout. Dav třeba nemá

žádnou organizační strukturu, ale protože

je tvořen lidmi, kteří mohou mít společné

emoce, třeba při demonstraci, může mít

vlastní dynamiku. Proto se tu někdy mluví

o aktivním sociálním agregátu. řeč o městské aglomeraci. Pokud aglomerovaná sídla přejímají některé funkce centra, používá se pro ně někdy označení „satelity“. Někdy je pojem aglomerace označením svazku měst. ke slavným velkým aglomeracím patří Tokio, Mexico City a Soul. Ačkoliv administrativně může často jít o nezávislé části, lidé spontánně uvádějí, že pocházejí z centrálního města. Populace aglomerací je taková, že počet jejich obyvatel převyšuje často i počet obyvatel průměrně velkého evropského státu. Například v Tokiu žije více než 35 milionů lidí, v Bombaji přes 20 milionů, stejně jako v New Yorku. různé země někdy vymezují pro své potřeby vlastní definici pojmu aglomerace. V naší zemi můžeme hovořit o pražské, ostravské a brněnské aglomeraci. Pokud jde o několik měst srostlých v jednu oblast, mluví se také o konurbaci či souměstí. jde o města spojená souvisle zastavěnou plochou. Někdy jde o dvě města, pak se někdy hovoří o souměstí, jako je například Brandýs nad labem a Stará Boleslav, králův Dvůr a Beroun nebo lito­ měřice, lovosice, Terezín. Aglomerace mají jen zřídka společnou správu, často bývá mezi jednotlivými částmi i jistá rivalita daná politicky a ekonomicky. Společná bývá naopak třeba místní doprava a typ průmyslu.

agregát

aggregate

(z latinského grex – stádo)

V nejobecnějším slova smyslu vnější spojení různých prvků. V sociologii se tak označuje souhrn jedinců. Pojem používal v tomto významu už filozof Aristoteles. Pojem je významný také u německého filozofa a matematika Gott­ frieda Wilhelma leibnize (1646–1716), který jako agregát označoval demokritické atomy a jako pravý atom, tedy ne

agresivita akce přímá

17

gií (válečné filmy) nebo násilí ukazova

né v médiích. O skutečném vlivu násilí

v médiích na nárůst agresivního chování

se vede diskuse. Zřejmě pouze několik

procent násilného chování lze přičíst vlivu

toho, co lidé, především děti a mládež,

vidí například v televizi.

aha prožitek

aha experience

Též aha­zážitek. Náhlé a důležité zjištění.

Zkušenost podobná okamžitému osvíce

ní. Prožitek náhlého odhalení souvislostí,

vyřešení problému, vhledu do věci. Pojem

pochází od německého psychologa karla

Bühlera (1879–1963). Sám to popisuje

jako „jedinečný a příjemný prožitek ob

jevující se v myšlenkovém procesu, pro

jevuje se okamžitým vhledem do původně

neprůhledných souvislostí“. jde o psycho

logický pojem, jehož sociologický význam

je až druhotný. Aha prožitek například

nastává u náboženského konvertity, který

náhle prožívá odhalení nových a dosud

skrytých souvislostí. Na jejich základě

potom konstruuje nový obraz světa a re

interpretuje svůj život, což pro něj má často

hluboké osobní i společenské důsledky.

akce přímá

direct action

(z francouzského action direct)

V anarchistickém hnutí je to označení

spontánního narušení sociálního řádu ze

strany jedince, který je ve společnosti vy

staven určitým tlakům. V syndikalismu,

což bylo dělnické hnutí usilující o revo

luční nastolení federativně strukturova

né společnosti, ve které by byly výrobní

jednotky zespolečenštěny, a odmítající

účast na parlamentní demokracii, to byla

součást „taktiky spontánních činů“ za

měřených proti stávajícímu systému. Šlo

o pasivní odpor, demonstrace, sabotáže,

generální stávku. V přímé akci jde o to,

prosadit ve státě, který se všem změnám

brání, zájmy nějaké skupiny pomocí ilegál

agresivita

aggresivity

(z latinského aggredi – zaútočit)

Sklon k útočnému jednání vůči druhému. Určitou míru agresivity lze pozorovat u kaž dého jedince. Musíme rozlišovat mezi slovy agresivita a agrese. Agresivita je vlastnost, která je do určité míry vlastní živým organismům, agrese je samotný akt většího či menšího násilí. Bez jisté míry agresivity by člověk ani nebyl schopen existovat, třeba by vůbec v tlačenici nevystoupil z tramvaje. Agresivita nemusí nutně v konkrétních životních situacích vyústit v agresi. Teprve když nastanou větší nebo menší „dráždivé“ podněty, dojde na agresivní akt. Stupeň agresivity může být ovlivněn vnitřními faktory, jako je třeba hladina hormonů (například testosteron), nebo předchozími zkušenostmi. Při vysoké agresivitě může už slabý podnět vyvolat silnou reakci. Pokud je agresivita slabá, je třeba silnějších podnětů. Podle jednotlivých teorií je agresivita buď geneticky zakotvená, nebo je odpovědí na vnější podněty, popřípadě se jí člověk učí jakožto vzorci chování. Podle psychoanalytické teorie je možno agresivitu přetvořit do různých podob. Pojetí agresivity jako původní autonomní síly by znamenalo, že člověk je v zásadě nepřátelsky naladěn vůči kultuře a musí být vystaven institučnímu tlaku mírnícímu zničující účinky těchto hnutí na společenské formy života. Většina sociologických teorií agresivity nevidí její kořeny v biologické nebo psychické struktuře osobnosti, ale ve vztahu jedince k jeho sociálnímu prostředí. Sociologie zkoumá výchovné procesy a struktury (například rodinu), které mají vliv na zvládání agresivity. k dalším vlivům mohou patřit oslabení sociální kontroly, zvýšená horizontální mobilita, růst měst, etnické konflikty, propagandistická prezentace nových zbrojních technolo

aklamace akumulace kapitálu

18

hlasitého pozdravování a holdování. Po

kud jde o provolávání slávy, dělo se tak

často na politických shromážděních to

talitních stran (fašistických, komunistic

kých). Aklamace v tomto případě pouze

budí dojem spontánnosti. Ve skutečnosti

jde o → rituál, kterému se přítomní musí

podrobit, aby předešli sankcím.

akumulace kapitálu

capital accumulation

(z latinského accumulare – akumulovat,

hromadit)

Akumulace je v klasické ekonomii zvý

šení kapitálu opětným investováním na

trhu. Podle karla Marxe má akumulace

kapitálu dvě stránky: na jedné více a více

kapitálu v rukou kapitalistů, na druhé stra

ně u pracovníků stále více utrpení. Ale

to kapitalismus udržuje v chodu, protože

námezdní dělníci jsou nuceni prodávat

svou práci podle podmínek kapitalistů.

Akumulace se může týkat výrobních pro­

středků, tedy konstantního kapitálu, ale

také zaměstnanosti tím, že přidá část nad

hodnoty, aby bylo možné zaměstnat více

pracovníků. V tomto případě se hromadí

variabilní kapitál, tedy část hodnoty po

užitá pro zvýšení mezd, aby bylo možné

zaměstnávat více zaměstnanců. Nicméně

obvykle není reinvestována celá nadhod

nota, ale její část je použita jako osobní

příjem kapitalistů a pak neproduktivně

využita, například luxusní spotřebou.

Pokud dojde k tomu, že se jeden kapitál

spojí s jiným, koupí či převzetím, dochází

k centralizaci kapitálu. V konkurenčním

boji mají velké podniky výhodu a mohou

vytěsňovat menší, například nižšími ce

nami.

rozhodujícím prvkem v Marxově pohledu

je, že existuje pouze jedno zboží, jehož

užitná hodnota spočívá v produkci nadhod

noty, a to je pracovní síla. jinými slovy,

směnná hodnota pracovní síly (mzda/plat)

je menší než součet hodnot vytvářející jeho ních prostředků. Název přímá akce nesly některé knihy zabývající se sociálními protesty. Americká anarchistka Voltairine de Cleyre (1866–1912), údajně největší literární talent mezi americkými anarchisty, je autorkou eseje Direct Action (1912), který je dodnes často citován. V tomto textu se autorka odvolává na historické příklady, jako je například Boston Tea Party – bostonské pití čaje z doby amerického boje za nezávislost, a také americké hnutí za osvobození otroků. V roce 1920 píše ve své knize Direct Action William Mellor o přímé akci jako zápasu mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, ve kterém jde o kontrolu ekonomického života společnosti. Definuje přímou akci jako užití formy ekonomické moci pro zajištění cílů lidmi, kteří tuto moc mají. V jeho pojetí je přímá akce nástroj, který používají jak majitelé, tak pracující. Na jedné straně tak stojí kartely a vyhození z práce, na druhé stávky a sabotáže. Další autoři připomínají třeba činnost Armády spásy, která prováděla přímé akce, aby zajistila svobodu svých členů mluvit, shromažďovat se a modlit se, a to přesto, že její příslušníci byli pronásledováni a vězněni. Přímou akci zmiňuje ve svých textech také V. i. lenin. Byla součástí amerického hnutí za lidská práva, hnutí sufražetek, revoluční strategie kubánského revolučního vůdce Che Guevary (1928–1967) a některých skupin, které se zabývají ochranou životního prostředí a práv zvířat. Martin luther king mluvil o přímé akci jako o nenásilné činnosti, která vytváří takovou krizi a takové napětí, že si vynutí odpověď.

aklamace

acclamation

(z latinského acclamare – volat)

Veřejné a masové vyjádření souhlasu ne­ bo nesouhlasu, například při hlasování zvednutím ruky nebo také souhlasem bez hlasování. Pojem může mít také význam



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist