načítání...


menu
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Slovník církevního práva – Záboj Horák; Jiří Rajmund Tretera

Slovník církevního práva

Elektronická kniha: Slovník církevního práva
Autor: Záboj Horák; Jiří Rajmund Tretera

Slovník církevního práva je prvním českým slovníkem specializovaným na vysvětlení pojmů souvisejících s organizací jednotlivých církví. Všímá si všech významnějších prvků jejich vnitřních systémů a právních ustanovení, srovnává užívání ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  220
+
-
7,3
bo za nákup

hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2%hodnoceni - 69.2% 80%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Grada
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Zabezpečení proti tisku a kopírování: ano
Médium: e-book
Rok vydání: 2011
Počet stran: 147
Rozměr: 22 cm
Vydání: Vyd. 1.
Skupina třídění: Náboženské právo. Církevní právo
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Nakladatelské údaje: Praha, Grada, 2011
ISBN: 978-80-247-3614-3
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Slovník církevního práva je prvním českým slovníkem specializovaným na vysvětlení pojmů souvisejících s organizací jednotlivých církví. Všímá si všech významnějších prvků jejich vnitřních systémů a právních ustanovení, srovnává užívání termínů v různých církvích a náboženských společnostech i ve státních předpisech o církvích. Slovník usiluje o objasnění správného použití jednotlivých výrazů v jazyku obecném i literárním. Jeho hlavním cílem je napomoci uživatelům orientovat se v předmětné zásobě slov, která je bohatá, ale poměrně málo známá, protože byla v dobách totalitního systému odsunuta do pozadí zájmu. Jako takový je široce použitelný zejména pro studenty humanitních fakult – právnických, filozofických, teologických, žurnalistických – i pro pracovníky v těchto oborech. Využijí jej rovněž překladatelé odborných textů a beletrie.

Předmětná hesla
Zařazeno v kategoriích
Záboj Horák; Jiří Rajmund Tretera - další tituly autora:
Církve a právo Miscellanea -- Výběr drobných prací z díla Církve a právo Miscellanea
 (e-book)
Církve a české školství Církve a české školství
Konfesní právo Konfesní právo
Právní dějiny církví -- Synagoga a církve v průběhu dějin Právní dějiny církví
Pocta Jiřímu Rajmundu Treterovi Pocta Jiřímu Rajmundu Treterovi
 
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

cirkárie • církev • Církev bratrská • Církev československá husitská • Církev Ježíše Krista Svatýchposled

ních dnů • Církev katolická • Církev Křesťanská společenství • církev latinská • církev podobojí • cír

kevní daň • církevní hnutí • církevní hnutí pozdněstředověká • církevní hnutí protestantská • církevní hnutí

v katol. církvi • církevní právo • církevní právo evangelické • církevní právo kanonické • církevní právo

státní • církevní právnická osoba • církevní stát • církve a náboženské společnosti • církve místní • cis

terciáci • Codex Canōnum Ecclēsiārum Orientālium • Codex Iūris Canōnicī • clandestinum • Cop • Cor

pus Iūris Canōnicī • crīmen falsī • CRV • CSsR • Českobratrská církev evangelická • českobratr

ský evangelík • čeští bratří • daň církevní • dē iūre • dē factō • dē lēge • dē lēge ferendā • dē lēge

lātā • dekret • Dekret Graciánův • dekretalisté • dekretisté • dekretál • delegace pravomoci • dele

gát papežský • delikt kanonickoprávní • denominace • Denzinger • derogace zákona • desakraliza

ce • devocionálie • děkan • děkan fakulty • děkan osobní • děkanát • děkanství • diakon • diakonie

a charita • diaspora • diasporní církev • diecéze • diecéze titulární • diecéze suburbikární • diecéze

sufragánní • diecezán • diecézní právo • diecézní soud • dignita • dignitář • dikasterium • dílčí cír

SLOV NÍK

círk ev ního

pr áva

Jiří raJmund TreTer a

ZáboJ hor ák



cirkárie • církev • Církev bratrská • Církev československá husitská • Církev Ježíše Krista

Svatých posledních dnů • Církev katolická • Církev Křesťanská společenství • církev la

tinská • církev podobojí • církevní daň • církevní hnutí • církevní hnutí pozdněstředově

ká • církevní hnutí protestantská • církevní hnutí v katol. církvi • církevní právo • církevní

právo evangelické • církevní právo kanonické • církevní právo státní • církevní právnická

osoba • církevní stát • církve a náboženské společnosti • církve místní • cisterciáci • Codex

Canōnum Ecclēsiārum Orientālium • Codex Iūris Canōnicī • clandestinum • Cop • Corpus

Iūris Canōnicī • crīmen falsī • CRV • CSsR • Českobratrská církev evangelická • čes

kobratrský evangelík • čeští bratří • daň církevní • dē iūre • dē factō • dē lēge • dē lēge

ferendā • dē lēge lātā • dekret • Dekret Graciánův • dekretalisté • dekretisté • dekre

tál • delegace pravomoci • delegát papežský • delikt kanonickoprávní • denominace • Den -

zinger • derogace zákona • desakralizace • devocionálie • děkan • děkan fakulty • dě

kan osobní • děkanát • děkanství • diakon • diakonie a charita • diaspora • diasporní

církev • diecéze • diecéze titulární • diecéze suburbikární • diecéze sufragánní • diece

zán • diecézní právo • diecézní soud • dignita • dignitář • dikasterium • dílčí církev • di

SLOV NÍK

círk ev ního

pr áva

Jiří raJmund TreTer a

ZáboJ hor ák


prof. JUDr. Jiří Rajmund Tretera ICLic. JUDr. Záboj Horák, Ph.D., LL.M. Slovník církevního práva Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00  Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 4569. publikaci Recenzovali: doc. Jiří Kašný, Th.D. doc. JUDr. Stanislav Přibyl, Ph.D., IC.D Odpovědná redaktorka PhDr. Pavla Landová Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Antonín Plicka Počet stran 152 Vydání 1., 2011 Vytiskly Tiskárny Havlíčkův Brod, a.s. © Grada Publishing, a.s., 2011 ISBN 978-80-247-3614-3 (tištěná verze) ISBN 978-80-247-7178-6 (elektronická verze ve formátu PDF)

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy

Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí

být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez před

chozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude

trestně stíháno.

Obsah

předmluva ............................................................................................................ 7

Slovo čtenáři aneb několik poznámek, jak slovník používat .................................. 9

Zkratky a značky použité v textu slovníku .......................................................... 11

SLovník a–Ž .................................................................................................. 13

poděkování místo doslovu ................................................................................ 143

prameny ........................................................................................................... 145

Předmluva

Předkládaný slovník je  prvním specializovaným slovníkem církevního práva  v čes

kém  jazyce. Obsahuje hesla  týkající se  vlastního církevního práva, tvořeného  církvemi, i některé základní pojmy státního práva církevního neboli konfesního práva. Pokud  jde  o pojmy církevní, slovník nevychází z výlučného pohledu jednoho vy- znání,  ale  usiluje o nezaujatý pohled. Při  zpracování jednotlivých hesel  vychází 

z pojetí toho  vyznání, kterého se  týká.  V případě používání téhož  výrazu několika  církvemi poskytuje komparaci. Slovník je  zaměřen na  recentní církevní právo.  Zachycuje však  i některé výrazy 

a reálie historické, zejména takové, s nimiž se  setkáváme i v soudobé odborné 

a krásné literatuře.

Frekventovanější je  výklad předpisů církevního práva katolické církve, zvaného 

též kanonické právo. Větší  bohatství pojmosloví katolického církevního práva 

souvisí s výrazným zdůrazněním role  práva  v katolické církvi,  šíří  jejího  právního 

řádu a délkou jeho tradice.

Slovník věnuje značnou pozornost církevnímu právu evangelických církví, ze

jména  jeho  bohatým normám upravujícím ústavu  a správu těchto  církví.  Představují 

v českém národním prostředí spojení se  zkušenostmi reformačních církví  celého 

světa, zejména pokud jde o rozmanitost jejich vnitřního uspořádání.

Zapracovány byly  i speciální právní  pojmy  užívané v Církvi československé hu

sitské,  v církvích anglikánských a pravoslavných i celková charakteristika každé 

z nich.

Z důvodů širších souvislostí a na  žádost  svých  spolupracovníků jsme  zařadili 

i osvětlení některých výrazů ze židovství a islámu.

Nutno  na  tomto  místě  vysvětlit, čím  tento  slovník není.  Tedy není slovníkem výkla

dovým. Jeho  účelem není  podat  podrobný teoretický výklad o kanonickém a jiném 

církevním právu,  ale  základní informace o výrazech, které  používají církve  ve  svých 

právních systémech a stavbě svého  organismu. Slovník je  určen  širokému okruhu 

uživatelů, kteří mají zájem se ve spletitosti těchto výrazů orientovat.

Slovník také není slovníkem liturgickým. Přesto  jsou  v něm  některé výrazy  tohoto 

typu  zastoupeny, byť  jen  výběrově. Uvádíme je  tam,  kde  jsme  přesvědčeni o jejich 

těsné  souvislosti s právem, a o tom, že  podle  naší  dosavadní zkušenosti je  čtenáři 

budou  ve  slovníku hledat. Podobně je  tomu  tak  i u některých hesel  souvisejících  s právními dějinami. A konečně zahrnuty jsou  i některé obraty  a výrazy z obecného  práva  světského i výrazy neprávnické, které  třeba  nejsou  v přímém vztahu  s církevním právem, ale v souvislosti s ním se v písemnictví vyskytují. Jsme  si  vědomi, že  někomu budou  připadat naše  výklady příliš  stručné, jinému zase  příliš podrobné, další  uživatel se  možná  pozastaví nad  tím,  že  ne  všechna hesla  jsou  zpracována stejně  podrobně. To  je  ale  osud  každého díla  tohoto  typu:  je  to  práce  nikdy  nekončící. O to  více,  že  jde  o prvotinu v české literatuře. Autoři  předem děkují  každému za  rozumné připomínky, které  budou  jistě  zúročeny v dalších publikacích. Rádi  bychom, aby  tento  slovník přispěl k rychlejší orientaci široké  veřejnosti, stu- dentů  i překladatelů z cizích jazyků  v tak  speciální tematice. Úspěchem také  bude,  jestliže se naše práce zaslouží o zabránění případným nedorozuměním. Při přípravě slovníku jsme  využili  zkušenosti ze  své dvacetileté pedagogické  a badatelské praxe  na  Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zohledněny  byly  časté  připomínky čtenářů odborného recenzovaného časopisu Revue církevního práva, který  v letech 2005–2009 přinesl v patnácti pokračováních ukázky  z připravovaného Slovníku.

autoři


9

Slovo čtenáři

aneb Několik poznámek, jak slovník používat

Církevní právo  obsahuje častá  synonyma. Ve slovníku se  pokoušíme o zachycení  všech  nebo  alespoň jejich  většiny.Vysvětlení podáváme u toho  znění,  které  považujeme za užívanější nebo přesnější, u ostatních pak jen odkaz značený →. Vysvětlení různých významů uvnitř  hesla  začínáme obvykle vysvětlením obecného  smyslu slova  a pokračujeme tak,  že  další  významy oddělujeme číslicemi, s tím,  že  postupujeme od  použití podle  našeho názoru nejčastějšího nebo  pro  církevní  právo  nejtypičtějšího k použitím speciálnějším. Na  začátku je  na  mnoha místech  odkaz  na  latinský, řecký,  anglický či  jiný  původ  slova,  ne  však  pokaždé. Uvážili  jsme  vždy,  jak  významnou výpovědní hodnotu má  takový odkaz  a podle toho  jsme  rozhodli o jeho zařazení. Pokud  má  některé slovo  velké  množství významů, uvádíme je  nejprve jako  heslo  v obecném významu a pak  následují stejná  hesla  rozšířená o příslušný přívlastek,  a to v abecedním pořadí. V latinských slovech značíme vodorovnými čárkami nad  samohláskami jejich  délku,  jak  je  obvyklé v učebnicích a jazykových slovnících. Činíme tak  s ohledem na  studenty, kteří  již  latinu  mezi  své  výběrové předměty nezařazují; může  to  napomoci,  aby  při  výslovnosti, u níž  je  právě  délka  samohlásek důležitá, byli  zbaveni dohadů. Latinská a řecká slovesa uvádíme, jak  je  zvykem, zpravidla v první osobě  singuláru.  Druhou osobu ani infinitiv – na rozdíl od jazykových slovníků – už neuvádíme. Některá hesla  obsahují výrazy, jejichž použití se  v různých církvích liší.  Pak  na  to  v heslu výslovně upozorňujeme. V případě obratů  týkajících se  výlučně římskokatolické církve  nevyznačujeme, že  jde  právě  o tuto  církev.  K upuštění od  tohoto  vyznačení nás  vedl  poměrně častý  výskyt  těchto  hesel  a s tím  související snaha  o přehlednost a stručnost. Zkratku „kanon.  právo“ používáme pro  kanonické právo  katolické církve. Pokud  jde  o kanonické  právo pravoslavné či jiné církve, výslovně na to upozorňujeme.

11

Zkratky a značky

použité v textu slovníku

→  viz

†  zemřel, zemřela

ad.  a další

aj.  a jiný, a jiní

amer.  americký

angl.  anglicky, anglický

anglikán.  anglikánský

ap.  a podobně, a podobný

arch.  archaicky, archaický

atd.  a tak dále

č. j.  číslo jednací

ČR  Česká republika

čes.  česky, český

dosl.  doslovně, doslovný

evang.  evangelický

fem.  femininum (ženský rod)

franc.  francouzsky, francouzský

gen.  genitiv (2. pád)

hebr.  hebrejsky, hebrejský

hist.  historický (nikoliv současný)

ital.  italsky, italský

kanon.  kanonický

katol.  katolický

l. letech

lat.  latinsky, latinský

mask.  maskulinum (mužský rod)

muž.  mužský

n.  nebo

např.  například

něm.  německy, německý

o. l.  občanského letopočtu

odliš.  odlišný; odlišuj

opoz.  opozitum (slovo opačného významu)

12

pl.  plurál (množné číslo)

posl.  poslední

př.  příklad

příp.  případně

pův.  původně, původní

r.  rok

rak.  rakouský

resp.  respektive

řec.  řecky, řecký, řecko–

řehol.  řeholní

řím.  římský, římsko–

sg.  singulár (jednotné číslo)

spec.  speciálně, speciální

SR  Slovenská republika

srv.  srovnej

stol.  století

sv.  svatý

syn.  synonymum, synonymní

t. č.  toho času

tzn.  to znamená

tzv.  tak zvaný

úřed.  úřední

vč.  včetně

východ.  východní

zák.  zákon

zast.  zastarale, zastaralý

zkr.  zkratka, zkráceně

zv.  zvaný

žen.  ženský

žid.  židovský SLOVNÍK A–Ž

AAS Acta Apostōlicæ Sēdis

15

A

AAS

→ Acta Apostōlicæ Sēdis.

abatyše

lat. abbatissa; → vyšší řehol. představená, 

žen. protějšek k → opatovi; představená 

kláštera řádu → mnišek, tedy → řehole 

přísně rozjímavé.

abbas nullīus (diœcēsis)

ve starší literatuře označení takového → 

opata, jehož opatství neleželo na území 

žádné → diecéze. Šlo o některé opaty → 

benediktinů n. → cisterciáků. Dnes tako-

vý opat stojí v čele → partikulární církve 

zv. → územní opatství.

abbé

franc. výraz

1. pro → opata;

2. pro světského (diecézního, neřeholní-

ho) kněze, až do dosažení titulu → mon-

signora.

Naproti tomu franc. označení řeholního 

kněze je zásadně „otec“ (père).

abdikace

poděkování se, odstoupení; v právu někte-

rých církví odstoupení z funkce, jež na-

stává již jejím oznámením; v katol. církvi 

jde na rozdíl od → renunciace o případ 

výjimečný (př.: odstoupení představeného 

→ kapituly).

abolice

pojem světského práva, používaný pře-

devším pro zastavení trestního stíhání 

jednotlivé osoby rozhodnutím nadřízené 

autority; v církevním právu mu odpovídá 

podobné rozhodnutí církevní autority.

abortivní

vedoucí k → potratu ať již samovolnému 

n. úmyslně vyvolanému.

abrahámovská náboženství

monoteistická náboženství vycházející 

z Abraháma jako „otce víry“, jmenovitě 

židovství (→ Izrael, → židé), křesťanství 

(→ křesťané) a → islám (muslimové).

abrogace zákona

úplné a výslovné zrušení církevního zákona 

církevním zákonodárcem, v kanon. právu 

se odlišuje od → derogace a → obrogace.

absoluce

z lat. absolvō – osvobozuji; zproštění vin.

absoluce od hříchů

rozhřešení, tj. zproštění hříšníka hříchů 

v minulosti spáchaných, učiněné knězem 

při udělování svátosti → smíření (poká

ní) v církvích, které tuto svátost uznávají 

a udělují; v katol. církvi se uděluje zá-

sadně individuálně, po osobním vyznání 

vin; jen výjimečně, za přesně stanovených 

podmínek, se uděluje společně většímu 

počtu → penitentů.

absoluce od provinění proti

řeholní kázni

prominutí provinění proti řeholním → ob

servancím (tedy nikoliv prominutí hříchů) 

příslušným řehol. představeným; uděluje 

se při významných příležitostech, obvykle 

společně.

absolūtiō complicis

→ delikt spočívající v pokusu zprostit 

viny spoluviníka hříchu proti přikázání 

„nesesmilníš“ (tedy hříchu proti šestému 

přikázání podle katol. počítání desatera); 

udělení svátosti → smíření je v tomto pří

padě neplatné, trestní postih se týká → 

zpovědníka.

abstinence

z lat. abstineō – zdržuji se; zdržování se 

požívání nějakých potravin n. nápojů, 

buď trvale (strava → košer, → halal) 

n. v určitých dobách; součást → půstu 

v katol. a v pravosl. církvi a v islámu 

(→ ramadán).

ACAP, ACO

→ Acta Cūriæ.

Acta Apostōlicæ Sēdis

zkr. AAS, úřední list → Apoštolského 

stolce, vydávaný v Římě od r. 1909, uve-

řejňující celocírkevní → zákony (před­

pisy → kanonického práva), → konkor-

+

Acta Cūriæ administrátor diecéze

16

dátní  smlouvy a některé další  informace  z činnosti Apoštolského stolce  jako  nejvyšší  reprezentace →  katolické církve;  v l.  1865–1908 mu předcházel úřední  list  zv. →  Acta Sānctæ Sēdis, zkr. ASS. Od  založení státu  →  Vatikánského města  r.  1929 je k AAS  připojován doplněk (ital.  supplemento) obsahující právní  předpisy  uvedeného státu  (tedy  →  vatikánského  práva).

Acta Cūriæ

počátek názvu  úředních listů  vydávaných  →  kuriemi →  partikulárních církví.  Obsahují  →  zákony církevní partikulární,  oznámení o ustanovení, odvolání a úmr- tí  nositelů →  oficií  v partikulární církvi   a jiná oznámení. V čes. zemích jde o akta kurií všech osmi  partikulárních církví  na  jejich  území,  tedy  o Acta  Cūriæ  Archiepiscopālis Olomucensis,  zkr.  ACO,  Acta  Cūriæ  Archiepiscopālis  Pragensis, zkr.  ACAP, jakož  o Acta  Cūriæ  Episcopālis Bohemobudvicensis, Brunen- sis,  Litomericensis, Ostraviensis­Opavien- sis, Pilznensis a Reginægradecensis.

Acta Sānctæ Sēdis

úřední list  Svatého Stolce,  zkr.  ASS,  vydávaný  v l.  1865–1908; jeho  pokračováním  jsou  →  Acta  Apostōlicæ Sēdis,  zkr.  AAS.

A. D.

Annō  Dominī, léta  Páně,  tj.  r.  křesťanské

ho letopočtu.

ad hōc

pro jednotlivý případ.

ad interim

na přechodnou dobu; → interim.

ad līmina apostolōrum

pravidelná návštěva katol.  biskupů určité 

země  (obvykle všech), která  se  uskuteč

ňuje  každých pět  let  „u prahu apoštolů“  sv. Petra a sv.  Pavla  v Římě, tedy  u →  papeže;  začíná  společnou →  audiencí a následuje projednání zpráv  o stavu svěřených  →  diecézí, které  diecézní biskupové předkládají za uplynuté pětileté období.

adhortace apoštolská

druh  →  papežského aktu,  shrnující vý

sledky jednání →  synodu biskupského; 

svým  charakterem se  blíží  →  encyklice; 

neobsahuje právní normy.

adiafora, adiaforní, adiaforon

1.  něco,  co  lze  v liturgii, teologii n.  právu 

volit, resp. zaměňovat;

2.  něco,  co  má  menší  důležitost. Výraz 

často  užívaný v reformačních učebnicích 

liturgiky n. dogmatiky.

adiūnctus

„připojený“, patřící k něčemu n.  něko

mu,  sloučený; např.  vicārius iudiciālis 

adiūnctus, zástupce → soudního vikáře.

administrátor

mimořádný představený ustanovený na 

přechodnou dobu,  aby  řídil  duchovní sprá

vu  tam,  kde  zákonnému nositeli církevní

ho  úřadu  ve  výkonu úřadu  něco  brání  (→ 

impeditiō), n.  tam,  kde  je  církevní úřad 

uprázdněn (→  vakace, vakance); kanon. 

zákony stanoví určitá  omezení pro  tuto  

mimořádnou správu. Výraz  se  užívá  také 

v reformačních církvích.

administrátor apoštolský

1.  →  papežem jmenovaný představitel 

→  partikulární církve, zv.  →  apoštolská 

administratura (trvale zřízená);

2.  papežem jmenovaný prozatímní předsta

vitel jakékoliv jiné → partikulární církve;

v obou případech má  postavení diecézní

ho → biskupa, sám  je  titulárním →  bisku

pem n. titulárním → arcibiskupem.

administrátor diecéze

prozatímní představitel uprázdněné diecé

ze;  podle  kanon.  předpisů je  volen  →  sbo

rem  konzultorů (poradců); jestliže v před-

pisem  stanovené lhůtě  není  takto  zvolen, 

přechází právo  na  jeho  jmenování na  → 

metropolitu církevní →  provincie, k níž  

diecéze přísluší; v případě uprázdnění úřa-

du  metropolity toto  právo  přechází na  → 

biskupa diecézního (sufragánního), který 

je  v církevní provincii služebně nejstarší.

administrátor excurrendō adventisté sedmého dne

17

administrátor excurrendō

z lat.  excurrō –  vybíhám; kněz  pověřený  diecézním →  biskupem n.  jiným  z →  ordinářů  →  partikulární církve, aby  dočasně  spravoval nějakou další  farnost mimo  farnost, v níž  je  pověřen duchovní správou  s povinností v ní  sídlit  (tj.  v níž  je  →  farářem n.  →  administrátorem farnosti n.  →  farním  vikářem); jeden  kněz  může  být  pověřen tímto  úřadem i v několika farnostech.

administrátor farnosti

kněz  pověřený diecézním →  biskupem n.  jiným  z →  ordinářů →  partikulární církve,  aby  dočasně spravoval nějakou farnost,  jejímuž faráři  něco  brání  (impedit) ve  výkonu  úřadu  faráře, n.  je  uprázdněná (→  vakace, vakance), s povinností ve  farnosti  sídlit.

administrátor in materiālibus

úplně  „in  rēbus materiālibus“ –  ve  věcech  hmotných; kněz,  jáhen  n.  laik  (muž 

n.  žena),  který  byl  diecézním →  biskupem 

n.  jiným  z →  ordinářů výjimečně pověřen  řízením majetkových záležitostí určité  →  farnosti, pokud  tuto  funkci  z vážných  důvodů nevykonává →  farář,  →  administrátor  farnosti n.  →  administrátor excurrendō.

administrátor in spirituālibus

úplně  „in  rēbus  spirituālibus“ –  ve  věcech  duchovních; kněz,  který  byl  diecézním →  biskupem n.  jiným  z →  ordinářů pověřen  řízením duchovních záležitostí určité  →  farnosti, pokud  tuto  funkci nevykonává  →  farář,  →  administrátor farnosti n.  →  administrátor excurrendō.

administrátor opatství

dočasný představený opatství v době  uprázdnění úřadu  →  opata,  obvykle některý z → převorů.

administrátor sboru

dočasný správce základní jednotky některé  

z →  reformačních církví,  farnosti n.  farní 

obce  evangelické. V Českobratrské círk-

vi  evangelické správce uprázdněného (n. 

jáhnem spravovaného) farního →  sboru 

z řad  farářů  některého ze  sousedních sborů, 

ustanovený do  tohoto  úřadu  nadřízeným 

seniorátním výborem; vykonává prozatím-

ně  funkce faráře  administrovaného sboru, 

je členem → staršovstev v obou sborech.

administratura apoštolská

→ apoštolská administratura.

admonitor

hist.  poradce duchovního představeného, 

dohlížitel, → monītum.

adopce

→ osvojení.

adorace

1.  individuální n.  společné, krátké  i déle 

trvající vzývání Krista  ve  svátosti →  Eu

charistie, před  Eucharistií přítomnou ve 

→  svatostánku, n.  před  Eucharistií vysta

venou v → monstranci;

2.  jakékoli náboženské n.  v přeneseném 

(poetickém) smyslu slova  i jiné  uctívání 

některé bytosti.

advent

z lat. adventus – příchod;

1.  Kristův první  příchod na  svět  naroze

ním  v Betlémě, i druhý příchod, který  je 

→  křesťany očekáván na konci  věků  (také  

→ parusie);

2.  ve  většině  křesťanských církví  slave

ná  přípravná doba  předcházející svátku 

Narození Páně  (prvnímu svátku  vánoční

mu),  začínající čtvrtou nedělí  před  tímto 

svátkem.

adventisté sedmého dne

Církev adventistů sedmého dne;  protes

tantská  →  denominace, založená v pol.  

19.  stol.  v USA, zdůrazňující víru  v brzký 

druhý  →  advent –  příchod Ježíše  Krista 

na svět.

Její  příslušníci světí  sobotu jako  den  od

počinku, zdržují se  masa  některých zvířat 

uvedených ve  Starém zákoně i nezdravých 

pokrmů a nápojů; společně s →  baptis

advocātus diabolī akolyta

18

ty  uznávají pouze  vyznavačský → křest   v dospělosti, a to ponořením. Církevní ústava  adventistická je  centra

listicky stupňovitá; v čele  sboru  stojí  cír

kevní  starší  a kazatel; do  vyšších složek, 

které  tvoří  sdružení, unie,  divize  a světo

vá církev,  jsou  vysíláni delegáti. Sdružení 

české,  moravskoslezské a slovenské tvoří 

Česko­Slovenskou unii.

advocātus diabolī

hist.  „ďáblův obhájce“, žertovný název  

prōmotora fideī  (strážce víry)  při  procesu, 

který  v katol. církvi  předchází prohlášení 

zesnulého služebníka Božího za  →  blaho

slaveného n.  za  →  svatého; jeho  posláním  je  podávat námitky proti  kandidátu blahořečení n. svatořečení.

advokát církevního soudu

lat.  advōcātus; poradce strany  ve  sporu   před  církevním →  soudem, odlišný od  zástupce  strany  (→  prokurátora církevního 

soudu); musí  být  zletilý  a mít  dobrou po

věst,  doktor  kanon. práva  n.  tohoto  práva  opravdu znalý;  je  zapsán  v seznamu advokátů  církevního soudu  (zápis  se  provádí se  souhlasem diecézního →  biskupa, který  je  církevnímu soudu  nadřízen); strana  může  mít  v jednom sporu  před  církevním soudem i více advokátů.

advokát římské kurie

právní  poradce strany  ve sporu  před  některým  ze  →  soudů  n.  →  dikasteriem římské   kurie;  je  jmenován za  podobných podmínek  jako  →  advokát církevního soudu  →  státním sekretářem Apoštolského stolce.

afinita

→ sešvagření, švagrovství.

afirmativní

kladný, potvrzující; opak  výrazu negativní.

afirmativní rozsudek

takový rozsudek církevního soudu, kte- rým  se  vyhovuje žádosti žalující strany;  opak výrazu negativní rozsudek.

agapé

řec. láska (v duchovním smyslu);

1.  hostina lásky,  společné jídlo  po  boho

službách u prvotních křesťanů;

2.  ve  východ. církvích rozdávání a konzu-

mace  neproměněných (ale  požehnaných) 

→ prosfor po každé → svaté liturgii;

3.  setkání po  bohoslužbách spojená s tro

chou  společného jídla,  zavedená v průběhu 

20.  stol.  v řadě  evang.  církví  i v mnohých 

katol. farnostech.

agenda

z lat.  agō,  konám; kniha  bohoslužebného 

řádu,  pojem často  užívaný v →  evang. 

církvích (např.  Agenda →  Českobratrské 

církve  evangelické). V katol. církvi  je  ten

to výraz rovněž užíván.

agregace

akt,  kterým →  generální představený 

některého mužského → řeholního řádu  

(„prvního“ řádu)  dovoluje volné  přidruže

ní  jiných  →  institutů zasvěceného života 

(řeholních →  kongregací n.  →  sekulár

ních  institutů) k tomuto řádu,  aby  sdílely 

společenství idejí,  základní řehole  a řehol

ních  →  privilegií, a nárokovaly si  u řádu 

duchovní pomoc (duchovní vedení).

aklamace

schválení n.  volba  provedená jednomysl­

ným hlasováním, spontánním a bez  vnější

ho  domlouvání se;  současné kanon. před-

pisy  zakazují její  použití  pro  volbu  papeže.

akolyta

1.  pův.  průvodce, pomocník biskupa, poz-

ději též kněze;

2.  od  konce  antiky  v katol. církvi  nosi

tel  čtvrtého stupně nižšího svěcení (→ 

minoristé); od  reformy z r.  1972  nositel  

→  služby  natrvalo udělené vhodným lai

kům –  mužům ze  strany  jim  nadřízeného 

→  ordináře; jeho  úkolem je  pomáhat i bez  

zvláštního písemného pověření kněžím 

a jáhnům podávat →  Eucharistii v kostele 

i mimo kostel  (především nemocným n. 

uvězněným) a také  ji  za  předem stanove

akolytát alumnaticum

19

ných  okolností vystavovat a ukládat (aniž  by jí žehnal přítomným); 3.  mnohdy jde  rovněž o nositele podobné  liturgické funkce i v některých jiných  církvích.

akolytát

služba  →  akolyty; podle  →  CIC/1983 je  bezplatná a trvalá; může  být,  ale  nemusí  být  spojena se  službou →  lektora (→  lektorátem); u kandidátů svěcení má  předcházet  svěcení na  →  jáhna;  mezidobí (→  intersticie) mezi  udělením služby  akolyty  a jáhenského svěcení má  trvat  nejméně  6 měsíců.

akt právní

lat. āctus iūridīcus; → právní úkon.

akt správní

lat.  āctus  ādministrātīvus; termín kanon.  práva  označující úkony moci  výkonné,  jmenovitě →  individuální →  dekret  n.  →  příkaz n. → reskript.

akta

1.  spisy,  záznamy ze  správních a soudních  procesů; nutnost jejich  přísného vedení  je  stanovena kanon. zákonem; 2.  sbírky  právních předpisů a jiných rozhodnutí a dokumentů kurií  diecézních  i řeholních (→  acta  cūriæ)  a Apoštolského stolce (→ Acta  Apostōlicæ Sēdis).

aktuár

zast.  aktuář; církevní →  notář,  zpravidla  notář  diecézní →  kurie;  zodpovídá za  vedení veškerých kuriálních → akt.

aliance

1. Svaz  církví  stejného vyznání na  světové  úrovni, jako  je  např.  Světový svaz  →  reformovaných církví  (World Alliance  of  Reformed Churches) n.  Světový svaz  →  baptistických církví  (Baptist World   Alliance). 2.  Označení spolků  jednotlivců z různých  církví,  jako  např.  →  Evangelická aliance,  tj.  mezinárodní →  ekumenické sdružení  →  evangelíků z různých vyznání, →  evangelikálně orientovaných.

3. Občanská sdružení evangelíků různých 

vyznání ke  společnému hájení  společných 

zásad  na  veřejnosti (např.  →  Kostnická 

jednota).

almužna

z řec.  eleemosyne – soucit,  milosrden

ství;  věcný  či  peněžní příspěvek ve  pro

spěch  chudých; již  od  novozákonní doby 

jeden  z hlavních skutků provázejících ži

vot  křesťana, vedle  modlitby a →  půstu; 

zcela  jiný  význam tomuto slovu  přiřkla 

novodobá negativní konotace vyjadřu

jící,  že  jde  o urážlivě malý  dar,  někdy 

dokonce až zahanbující obdarovaného.

almužník

hist.,  církevní osoba  pověřená poskytová

ním → almužny.

alokuce

1. krátká  promluva papeže  ke kardiná

lům  shromážděným v →  konzistoři n.

k různým delegacím, poutníkům a jiným 

návštěvníkům →  Apoštolského stolce, 

obsahující obvykle stanovisko Apoštol

ského  stolce  ve  vztahu k nějaké aktuální 

záležitosti;

2.  v minulosti též  promluva →  biskupa 

na  diecézním →  synodu či  při  jiných  pří

ležitostech.

alternativní forma uzavření manželství

konfesním právem uznaná možnost → 

nupturientů volně  si  vybrat způsob uza

vření  sňatku platného před  státem, a to  

buď obřadem před  civilní  autoritou, anebo 

obřadem před  autoritou některého státem 

uznaného náboženského společenství; → 

fakultativní forma  sňatku, →  fakultativní 

církevní sňatek.

alumnát

zařízení pro  →  formaci, případně i vzdě-

lávání  budoucích kněží;  → seminář zv.  

„velký“.

alumnaticum

hist.  vnitrocírkevní daň,  kterou  →  biskup 

ukládal →  beneficiářům ve  prospěch vy

držování velkého kněžského → semináře, 



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz – online prodej | ABZ Knihy, a.s.