načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Slova nejsou činny - Martin Machala

Slova nejsou činny

Elektronická kniha: Slova nejsou činny
Autor:

Každá zpráva má svůj účel... Chcete vědět, jak to chodí ve světě médií a vrcholné politiky? Jak moc jsou informace z novin, televize, internetu, ovlivněny skrytými zájmy? Co všechno ... (celý popis)
Produkt teď bohužel není dostupný.

»hlídat dostupnost


hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: Palmknihy
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 73
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Každá zpráva má svůj účel... Chcete vědět, jak to chodí ve světě médií a vrcholné politiky? Jak moc jsou informace z novin, televize, internetu, ovlivněny skrytými zájmy? Co všechno se může za uveřejněním konkrétní zprávy týkat? V příběhu ivestigativního novináře Petra zúročil autor své desetileté novinářské zkušenosti, v tématu propojení médií a politických zájmů lze sledovat paralelu s událostmi posledních měsíců. Konečně začnete chápat, jak to všechno může být...  A proč vlastně Slova nejsou činny se dvěma N? "Nápis uvedený na obálce mě zaujal v podchodu na nádraží v Uhříněvsi. Autor si evidentně stěžuje na přítomnost a obsahovou prázdnotu ostatních graffiti. A přitom používá stejný kanál, proti němuž svým vyjádřením bojuje. Navíc se mu povedla ještě půvabná gramatická chyba," vysvětluje Martin Machala. "Podobně postupuje i jedna z hlavních postav knihy. Novináře a jejich práci napadá, přitom však dokáže média využívat ve svůj prospěch.

Související tituly dle názvu:
Od slova do SLOVA Od slova do SLOVA
Špaček Jozef
Cena: 250 Kč
Tajemná síla slova Tajemná síla slova
Sinelnikov Valerij
Cena: 170 Kč
Stavba slova Stavba slova

Cena: 177 Kč
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Martin Machala

SLOVA NEJSOU ČINNY


Copyright (c) 2013 Martin Machala

ISBN 978-80-7486-110-9 (ePub)

ISBN 978-80-7486-111-6 (mobi)

ISBN 978-80-7486-112-3 (PDF)


Obsah

I ..................................................................................................................................... 5

II .................................................................................................................................... 8

III................................................................................................................................. 13

IV ................................................................................................................................ 15

V.................................................................................................................................. 18

VI ................................................................................................................................ 21

VII ............................................................................................................................... 25

VIII.............................................................................................................................. 28

IX ................................................................................................................................ 31

X.................................................................................................................................. 37

XI ................................................................................................................................ 39

XII ............................................................................................................................... 41

XIII.............................................................................................................................. 44

XIV ............................................................................................................................. 47

XV............................................................................................................................... 49

XVI ............................................................................................................................. 53

XVII ............................................................................................................................ 56

XVIII........................................................................................................................... 59

XIV ............................................................................................................................. 62

XX............................................................................................................................... 66

XXI ............................................................................................................................. 70

XXII ............................................................................................................................ 73

XXIII........................................................................................................................... 76

XXIV........................................................................................................................... 80

XXV ............................................................................................................................ 85

XXVI........................................................................................................................... 88


I

„Tak jaká se vám líbí?“

Chvilku přemýšlím. Ale vlastně hned na začátku, jenom co jsem vstoupil, jsem si

všiml nohaté černovlásky. „Ta černovlasá, vysoká. Sedí vpravo u krbu,“ vybírám si

slečnu.

„Ne, ta ne. Ta by z vás duši vytloukla,“ odmítá moji volbu bordelmamá. „Měla bych

pro vás takovou menší blondýnku, podívejte,“ říká paní Mária a ukazuje na drobnou

dívku, která si nahřívá záda u krbu. Snažím se Márii vysvětlit, že je vlastně celkem

jedno, jestli ze mě slečna vytluče duši, nebo ne. Na pokoji si budeme jenom povídat.

„Ale neříkejte! Když chcete napsat pořádnou reportáž, tak si musíte vyzkoušet, jaké

to je! To jste novinář?“ rozčiluje se naoko Mária a plácne mě do stehna. Až to zabolí.

„Budu tam přece i s fotografem. To by nešlo,“ snažím se vysvětlit situaci.

Mária se při zmínce o fotografovi zachmuří. To byl největší problém naší domluvy.

Předevčírem jsme se sešli v hospodě v centru Žiliny, paní Márii mi dohodil kamarád

– manažer místního hotelu. S rozhovorem Mária souhlasila po druhé skleničce. Na

přemlouvání vlastně ani nedošlo. Márii se nápad s bordelreportáží zalíbil hned.Foto

graf ale ne. Celkem pochopitelně se bála o soukromí děvčat. Slíbil jsem, že půjde

jenom o ilustrační fotky. Slečnám nikdy nebude vidět do obličeje. A už zlomenýčlá

nek pošlu k autorizaci. „To tam nemůžete dát nějaký cizí nahotinky? Vždyť to nikdo

nepozná...“ smlouvala bordelmamá.

„Šlo by to, určitě. Ale reportáž by tím hodně utrpěla. Bez autentických fotek by to

vůbec nebylo ono.“ Mária si dala další borovičku. Znovu si mě změřila a nakonec

přikývla. „Holky by mohly mít přes obličej vlasy,“ navrhla Mária.

Teď se ale zase na fotografa dívá hodně nedůvěřivě. „Vždyť je tady tma. Na fotkách

stejně nebude skoro nic vidět,“ pomáhá mi kolega. Mária je ale najednou nalomená.

Bojím se, že si nakonec všechno rozmyslí. Rychle jí připomenu, že jsem sipřítom

nost fotografa dopředu finančně pojistil.

„Vždyť já vím! Chraň vás ale Pánbu, jestli ty moje holky někdo pozná!“ huláká

Mária, až se po nás děvčata otáčejí.


Elegantním pohybem ruky si k nám Mária volá vybranou blondýnku. Ta se pomalu

šourá ke koženým sedačkám, na kterých se rozvalujeme. Nechce se jí. U krbu byla

spokojená. „Petr,“ vstanu, abych se představil. Slečna se zašklebí a představí se jako

Karolína. Okamžitě začnu přemýšlet, jak se celkem hezké děvče jmenuje doopravdy.

„Tak běžte, děti moje,“ usměje se Mária a zvedne se ze svého koženého křesla.

Když jdeme kolem baru do pokoje, začnu o celé akci pochybovat. Co mi asi takřek

ne? Určitě to bude předvídatelný příběh o zklamání z prvního těžkého a přitom špatně

placeného zaměstnání...

Karolína se vlnila přede mnou a já přemýšlel o tom, jak z původně zamýšlenéčtyř

strany, na které jsme plánovali postavit číslo, budeme muset udělat dvoustranu. Jedna

dominantní fotka, Jirka určitě odvede tradičně výbornou práci, a do toho pár řádek o

tom, jak místní bordel navštěvuje vrchnost z nedaleké automobilové továrny.

Karolína za námi zavírá dveře pokojíku a sedá si na postel. Na rozdíl od nás vypadá

uvolněně. Pohrává si se šňůrkami svého černého korzetu a prohlíží si nás. Evidentně

ji baví naše nejistota. Jirka prolamuje ledy a začíná fotit. Slečna se nejdřív koketně

usměje a pak se odvrátí. Mária určitě Karolínu ohledně focení proškolila. „Když si

chcete zákazníka udržet, musíte se tvářit, že se vám to líbí,“ ozve se z ničeho nicKa

rolína.

„To zní dost jako fráze. Kdybyste se tvářila kysele, těžko bych si vás příště vybral,“

namítám. Karolína se nejdřív zakaboní, pak se však rozhodne argumentovat. „Možná.

Ale není to tak jednoduché, jak si myslíte. Kdybych vzdychala jak smyslu zbavená,

chlapi by mi to nesežrali. Nejsou na to zvyklí,“ zakření se. „Musím být conejpřiroze

nější. A samozřejmě v pravou chvíli přijít s orgasmem,“ vysvětluje. „Dobré je se taky

tvářit, že se mi něco podobného dlouho nestalo. Kolikrát se mě pak zákazníci ptají,

jestli bych jim za takový zážitek neměla platit spíš já,“ řekne Karolína a pobaveně

zakroutí hlavou. Zajímá mě, jestli nějaký zákazník nebyl někdy přece jenom úspěšný.

„Úplně ne. Ale občas se mi to líbí,“ přiznává. „Kdyby se mi tahle práce vysloveně

příčila, nemohla bych ji dělat.“

S Karolínou si povídáme ještě slabou půlhodinku – než vyprší zaplacená hodina.Ak

tivní je hlavně Jirka, který se nečekaně osmělil. Pak zazvoní telefon a barman naše

povídání nemilosrdně ukončí. Karolína se zvedne a odchází z pokoje.

„Tak jak? Vybrala jsem dobře, viďte?“ vítá nás Mária, znovu zabořená v kožených

křeslech.


„Výřečná byla, to rozhodně,“ směje se Jirka. Nezbývá mi, než souhlasit. Musel jsem

přiznat, že mi Karolína byla docela sympatická.

Sedám si vedle Márie. „Jak jste se vůbec k téhle práci dostala?“ ptám se korpulentní

ženské, která vypadá přesně tak, jak byste si bordelmamá představovali.

„Tohle byla moje vysněná práce! Pamatuju si, jak jsme byli ještě za komunistů na

dovolené v Itálii,“ napije se piva. „A tam, ani už nevím jak, jsme se s manželemdo

stali do jednoho nevěstince. U vchodu seděla bordelmamá, taková tlustá Italka. A ta

vždycky nejdřív vybrala od chlapů peníze a pak je poslala nahoru k děvčatům. Ty

ruličky bankovek si strkala do výstřihu,“ vzpomíná Mária a připojí i ukázku italského

způsobu výběru peněz. „Hrozně se mi to líbilo. A já hned věděla, že tuhle práci chci

dělat.“

Věřím jí. Mária je úžasná vypravěčka a podobná historka mi k ní sedí.

„Po revoluci jsme začali podnikat. Nejdřív v Bratislavě a pak, myslím, že vpětadeva

desátém, jsme se přestěhovali do Žiliny,“ Mária už pomalu dokončuje svoje pivo.

„Podnik se chytil i v Žilině, lidi mě ale nepřijali. Je to tady menší a každý ví, čím se

živím. A bohužel s tím mají problém. Kněz mi dokonce odmítl vysvětit barák,“nadá

vá Mária a praští s prázdnou lahví o stůl.

Z jednoho z pokojů se vrací dlouhonohá černovláska. Doprovází ji tělnatý spokojený

chlapík. Slečna se vrací ke svým kamarádkám okupujícím krb.

Loučíme se s Márií, vyrovnáváme účet. Pití nás Mária zaplatit nenechá. „Vždyť jsme

si tak hezky popovídali,“ směje se bordelmamá a plácne nás oba po zádech.

„Fotky ti nahraju na server v pátek. Stačí?“ ptá se mě Jirka, když nastupujeme do

služební Octavie.

„Určitě. Půjde to až do dalšího čísla,“ odpovídám automaticky. Přemýšlím oKarolí

ně, jestli bych na její hru s orgasmem přistoupil a všechno jí sežral. Namlouvám si, že

rozhodně ne. Mária by mi k tomu ale určitě řekla svoje.


II

Reportáž ze žilinského bordelu měla úspěch. Rozostřená Karolína na obálce byla

hlavním tématem letošního nejprodávanějšího čísla. Urodilo se i ohlasů od čtenářů.

Dostal jsem několik mailů, ve kterých čeští zákazníci vzpomínali na nohatoučerno

vlásku. Ohledně jejího naturelu dávali za pravdu paní Márii. Pár čtenářů si vybavilo i

pomenší sdílnou blondýnku. Souhlasilo dokonce i její jméno.

Na poradě jsme plánovali tři čísla dopředu. Byla to těžká práce. Zvlášť v našemno

vém působišti, staré budově, která původně sloužila jako cukrovar. Redakční porady

tady probíhají v místnosti s vyvýšeným stolem, kolem kterého nám nezbývá nežpo

stávat. Tato poloha nás má zřejmě motivovat k rychlejšímu myšlení.

Mně je navíc strašně zle. Nevnímám. Stojím zlomený v předklonu, lokty se opírám o

desku stolu a snažím se schovat za fotografa Jirku.

Šéfredaktor mě ještě jednou pochválil za Žilinu. Údajně. Já si z porady nicnepamatu

ju. A pak mi prý uložil napsat podobně atraktivní reportáž do červnového čísla. Měl

jsem plácnout jakýsi námět. Svůj konkrétní návrh jsem se dozvěděl až z mailushrnu

jícho průběh porady. Pravidelný zápis jsem využil vůbec poprvé.

Na displeji počítače jsem pročítal zápis a znovu jsem narazil na svůj reportážní nápad.

Jak mě mohlo něco podobného napadnout? Že bych to někde slyšel? Pokoušel jsem si

vzpomenout, jestli jsem něco podobného někde nečetl. Možná jsem příběh někde

zaslechl... Za chvilku jsem marné hledání ukončil. Teď je přece úplně jedno, s čím

jsem na poradě přišel.

NOVÝ SVĚT, červen 2011

Muž v pozadí

Když mu bylo šestadvacet, zabil při autonehodě muže. Z místa nehody ujel. Já mu

to ale nemám za zlé.


„Bylo tenkrát myslím devět večer. Vracel jsem se z práce, nijak zvlášť unavený. Nepil

jsem, ani malé pivo po obědě. Jel jsem z Krnova do Karlovic. Je to asi třicetkilomet

rů daleko, cestu perfektně znám,“ začal vyprávění pan Beneš. Dnespětasedmdesátile

tý doktor pracuje na infekčním oddělení pražské Bulovky. „Trochu pršelo, stěrače

dost mazaly. Napadlo mě, že budu muset koupit nové gumičky. Tenkrát se ještě do

stěračů daly koupit jenom gumičky. Teď vás nutí kupovat celý stěrač! Je to zlodějna,“

zanadává si prošedivělý pán. Vitální elegán s přirozeným talentem vypravěče. „A pak

přišla ta rána. Vůbec jsem neviděl, do čeho jsem narazil. Vystoupil jsem z auta a na

silnici ležel člověk. Velký chlap. Rozběhl jsem se k němu. Byl už mrtvý. Trefil jsem ho

sloupkem přímo na spánek. Neměl vůbec šanci.“

Když vám někdo vypráví podobný příběh, navíc naprosto klidně, soustředěně a jakoby

nezaujatě, máte pocit, že se to vlastně ani nestalo. Nemohl přece zabít člověka a teď

mi o tom vykládat na lékařském pokoji. A je jedno, že k tomu došlo před padesáti lety.

Zabití člověka se nedá odvyprávět tak, jako byste srazili srnku. „Hned jsem věděl, že

nebudu volat policii. Nikdo naštěstí nejel kolem, takže jsem mohl tělo v kliduodtáh

nout do příkopu. Byl to sice kus chlapa, do příkopu to ale nebylo daleko. Mohl jsem

ho nechat na silnici a rychle odjet. Možná by to bylo i rozumnější, takhle mi pármi

nut uteklo. Nechtěl jsem ale, aby tělo někdo znovu přejel. Víte, jak by se řidič lekl?“

zeptal se mě doktor. „A navíc, jak by ten chudák potom vypadal. Dvakrát přejetý...“

Teď jsem se měl zeptat, proč proboha z místa nehody ujel. A jak se vůbec mohlza

chovat tak odporně? Já ale dobře věděl, co k tomu doktora vedlo. Z mailu, který mi

předevčírem pan Beneš poslal.

Na rozhovoru jsme se domluvili rychle. Doktor neměl problém ani s focením.Samo

zřejmě za předpokladu, že ho na fotce nepůjde poznat.

„Přemýšlel jsem rychle. Vlastně bych řekl, že jsem ani nepřemýšlel,“ zamyslel sedok

tor. „Spíš jsem okamžitě jednal. O tom, co dělám, jsem byl stoprocentně přesvědčený.

Zemřel člověk. Pravděpodobně mojí vinou. V tomto směru jsem ale nehodlal nabýt

jistoty - aby o míře mého přičinění rozhodoval soud v nějakém zdlouhavém řízení.

Všechno to vyšetřování, výslechy... Tím bych mu pomohl? A kdybych nakonec šel do

vězení? To by mu nějakým způsobem prospělo? Ne, nechtěl jsem zničit ještě další

život.“

Nebyl jsem překvapený. Základ příběhu jsem už přece znal. Z mailu. Ale slyšetstaré

ho pána příběh vyprávět, to pro mě byla úplně jiná zkušenost. Snažil jsem se

spolknout svůj udivený výraz, ve kterém byla i trocha znechucení. Nešlo to jinak.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist