načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Slezsko - Rudolf Žáček

Slezsko

Elektronická kniha: Slezsko
Autor:

Ředitel Slezského ústavu v Opavě a autor Dějin Slezska v datech tentokrát připravil čtivou příručku, která provádí čtenáře spletitými dějinami této historické země, rozdrobené ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  80
+
-
2,7
bo za nákup

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » Libri
Dostupné formáty
ke stažení:
PDF, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 216
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-727-7245-2
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Ředitel Slezského ústavu v Opavě a autor Dějin Slezska v datech tentokrát připravil čtivou příručku, která provádí čtenáře spletitými dějinami této historické země, rozdrobené na řadu knížectví a panství. Slezsko bylo nejprve jablkem sváru mezi Přemyslovci a Polskem, poté se na řadu staletí ocitlo v rámci zemí české Koruny, než se ho z větší části zmocnilo po roce 1740 Prusko. Další dějiny se už koncentrují hlavně na tzv. České Slezsko.

Zařazeno v kategoriích
Rudolf Žáček - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Slezsko v roce 1327/29


Nakladatelství Libri, Praha 

Slezsko

RUDOLF ŽÁČEK

Stručná historie stá tů


© Rudolf Žáček, 

© Libri, 

ISBN -- -

Kniha vychází za podpory firmy Anopress IT, a. s., kterákníž

ky Ediční řady Stručná historie států nabízí v elektronicképo

době v rámci vědomostních databází.


Obsah

Předmluva

Ediční poznámka 

Slezsko – název a hranice 

Pravěk Slezska 

První obyvatelé a starší doba kamenná 

Slezsko ve střední, mladší a pozdní době kamenné 

Doba bronzová a železná, Keltové ve Slezsku 

Przeworská kultura v době římské a stěhování národů  Počátky historického Slezska 

Od příchodu Slovanů po Velkou Moravu 

Slezsko mezi Přemyslovci a Piastovci  Údělným knížectvím piastovského Polska 

Počátky dělení Slezska 

Jindřich Bradatý – zakladatel moci Vratislavska 

Kolonizace Slezska 

Mongolský vpád a bitva u Lehnice   

Slezsko a Přemysl II. Otakar 

Slezsko za posledních Přemyslovců 

Další dělení Slezska a počátek vlády Lucemburků  Přechod Slezska do svazku českého státu 

Úspěchy dynastické politiky  Slezsko v předhusitském období  Husitské války 

Spanilé jízdy a odcizení Slezska  V období bojů o český trůn 

Slezsko od smrti Zikmunda po Jiříka z Poděbrad 

Boj českých králů Vladislava a Matyáše o Slezsko  Za vlády Jagellonců 

Reformace ve Slezsku  Nástup Habsburků 

V období předbělohorském 

Rudolfův Majestát  Stavovské povstání a třicetiletá válka 

Od vítězství k porážce 

Útrapy Slezska na sklonku třicetileté války  Pod vládou absolutismu 

Rekatolizace 

Slezsko mezi velmocenskými zájmy

První pokusy o reformy  V paprscích osvícenství 

Slezské války 

Pruské Slezsko 

Protižidovská opatření 

Hospodářské důsledky rozdělení Slezska 

Sedmiletá válka 

Reformy v Českém (Rakouském) Slezsku 

Reformy v Pruském Slezsku  Války s revoluční Francií a napoleonské války 

Od Pilnické deklarace k porážce Pruska a Rakouska 

Slezsko za dalších reforem a v počátcích

průmyslové revoluce 

Slezsko po porážce Napoleona  Návrat absolutismu 

Od vídeňského kongresu k revoluci    Revoluce  –  Na cestě k moderní společnosti 

Správní reformy v Rakouském Slezsku 

Národnostní hnutí ve Slezsku 

Prusko-rakouská válka   Slezsko součástí Rakouska-Uherska a německé říše 

Rakouské Slezsko 

Pruské Slezsko 

Nástup dělnického hnutí 

Německo-českoolské rozpory  Od boje za všeobecné hlasovací právo po

. světovou válku  

Rakouské Slezsko  

Německé Slezsko   První světová válka  

Válečné útrapy a růst národnostních rozporů   Mezi dvěma válkami 

Nástupnické státy a rozdělení Slezska 

Boj o Těšínsko 

Situace v německém Slezsku 

Plebiscit 

Nové hranice 

Od zlatých . let ke krizi 

Národnostní konflikty a nástup nacismu 

Slezsko – neuralgický bod Evropy  Druhá světová válka a okupace  Součástí sovětského bloku 

Počátky poválečné obnovy Slezska 

Pod vlivem studené války 

Na cestě k reformám 

Normalizace v ČSSR a stanné právo v Polsku  Na přelomu tisíciletí  Na prahu . století  Přehled slezských knížectví 

Bílské 

Břežské  

Bytomské  

Falkenberské (Nemodlínské)  

Hlivické  

Hlohovské  

Javorské  

Karolat-Bytom  

Kozelské  

Krnovské  

Krosenské  

Lehnické 

Minstrberské 

Namyslovské 

Niské  

Olešnické  

Opavské  

Opolské  

Osvětimské  

Pštinské  

Ratibořské  

Seveřské  

Stínavské  

Střelecké  

Svídnické  

Těšínské 

Tošecké 

Trachenberské 

Volovské 

Vratislavské 

Zaháňské 

Zátorské  Encyklopedické heslo  Tabulka místních jmen  Doporučená literatura  Předmluva Tato práce má sloužit především široké čtenářské obci kpoznání dějin země, jež byla po několik staletí nedílnousoučástí českého státu, a ovlivnila tak do značné míry jeho osudy ve středověku a raném novověku. I po roce  , tedy v době, kdy byla již většina Slezska součástí sousedního Pruska,spojovala naše země se Slezskem četná pouta takřka ve všechoblastech života. I v novodobé historii je spjata se Slezskem řada událostí, které se bezprostředně dotýkají minulosti isoučasnosti Československa, dnes České republiky. Ovšem užvzhledem ke svému rozsahu i zaměření edice SHS si knížka neklade za cíl být obsáhlým syntetickým zpracováním dějin Slezska.

Mnohé události spojující české a slezské dějiny upadly do zapomenutí, nebo si je prostě již neuvědomujeme. Slezsko, a zejména jeho hlavní město Vratislav, patřilo k nejzavilejším odpůrcům českých husitů a v letech – pro změnu knejvětším oporám protihabsburského stavovského povstání.Ztráta většiny Slezska v roce   byla jedním z nezanedbatelných impulsů hospodářského rozvoje českých zemí. Porážka Marie Terezie v tzv. slezských válkách přiměla zkostnatělouhabsburskou byrokracii k urychlení osvícenských reforem. Kon flikt o nepatrnou část Slezska, Těšínsko, ovlivnil negativně na celé meziválečné obdobíčeskoslovenskoolské vztahy, promítl se do jednání očeskoslovenskoolské konfederaci za . světové války a jeho dozvuky přesáhly i vítězství Spojenců v roce  . Dnes si už asi jen málokdo uvědomí, že se Slezskem jsoubezrostředně spjata tak významná jména naší historie jakomanželka posledního Přemyslovce Václava III. Viola Těšínská, česká královna Anna Svídnická, vratislavský biskup Jošt z Rožmberka, synové a vnuci krále Jiřího z Poděbrad jako knížataminstrberská, Albrecht z Valdštejna a řada dalších.

Popsat srozumitelně a výstižně historii Slezska není prohistorika snadným úkolem. Nejedná se totiž o nějaký kompaktní státní celek, u nějž by bylo možno podat výklad jehopolitických, hospodářských a kulturních dějin, tak jak jsme zvyklísledovat v pracích zabývajících se minulostí států. Slezsko vlastně  nikdy ve své historii státem jako takovým nebylo. Tříšťdrobných i větších vzájemně mezi sebou soupeřících knížectví,charakterizující Slezsko takřka od jeho vstupu na scénu střední Evropy, se nepodařilo žádnému z vládců – i když vůleněkterým z nich rozhodně nechyběla – stmelit do sevřeného útvaru. To dávalo nemalé šance všem sousedům k vyhlídkám na jeho připoutání k vlastnímu teritoriu. Slezsko tak vždy bylo součástí některého z větších středoevropských politických celků, ať již Polska, zemí České koruny, Pruska a později Německa,habsburské monarchie, Československa a České republiky.Mnohdy dokonce bylo – a je vlastně dodnes – rozděleno mezi dva a v meziválečném období až tři sousedící státy.

Jeho osudy tak nebyly pouze ovlivňovány ze strany zemí, ke kterým náleželo, nýbrž samotné Slezsko se nejednou stalokatalyzátorem urychlujícím politické, ekonomické, náboženské a kulturní procesy v nich probíhající. Bylo rovněž předmětem svárů, konfliktů, nájezdů a válek a samo jimi snad nejvíceutrělo. Právě na jeho území se odehrávalo a často irozhodovalo nemálo ozbrojených střetnutí předurčujících další dění vtéto části střední Evropy.

Je přirozené, že na poměrně malém prostoru není možné podat úplný a vyčerpávající obraz tisíciletých dějin území s tak komplikovanou historií. Pozornost je proto primárněvěnována politickým dějinám, zatímco dějiny hospodářské, sociální, náboženské či kulturní jsou sledovány jen v mířenezbytně nutné. Stejně tak zasazení dějin Slezska či jeho jednotlivých částí do celkového obrazu historie států, k nimž v té či oné době náleželo, je realizováno jen v účelové zkratce potřebné pro vykreslení alespoň základních obrysů pozadíjednotlivých událostí. K velkým problémům náleží rovněž užitítvarů místních názvů. Vzhledem ke skutečnosti, že většina obcí a měst ve Slezsku má minimálně dnes dva ekvivalenty, polský a německý, nemalá část přinejmenším těch větších z nich má ale v našem prostředí zakořeněný (byť mnohdy zastaralý)název český, jsou v knize užity české názvy a v závěru pakčtenář najde soupis českých názvů s uvedením jejich současných úředně platných polských ekvivalentů, ale i s německýmijmény. Standardním způsobem nelze ostatně zpracovat aniencyklopedické heslo, které je součástí knih z této ediční řady,nen Předmluva



boť Slezsko není ani dnes, ať již v Polsku, či v České republice

součástí administrativních celků v jeho historických hranicích.

Mnohdy dokonce byla historická hranice Slezska již zcelavy

mazána, zejména tam, kde tvoří dnes součást jednoho města,

jako je tomu např. v případě Ostravy či Frýdku-Místku. Nelze

proto dnes udat přesnou rozlohu Slezska či počet jehoobyva

tel. Přestože Slezsko dnes již neexistuje jako administrativně

správní celek, zůstává nadále pojmem hluboce zakořeněným

v realitě minulých dějů i současného života. Zaslouží si proto,

aby čtenář, usilující o hlubší poznání své zakotvenosti v tomto

regionu, měl možnost je získat.

Česká odborná ani populárněvědná literaturanedisponu

je doposud – na rozdíl od literatury německé či polské –cel

kovým zpracováním dějin Slezska. Za první vlaštovku lzepo

važovat Dějiny Slezska v datech, které autor tohoto přehledu

publikoval v roce  v nakladatelství Libri. I tyto stručnédě

jiny, které držíte v ruce, mohou tuto mezeru zaplnit pouze

zčásti. Snad se jim podaří splnit cíl, který si v tomto úvoduda

ly. Dík za umožnění jejich vydání náleží proto nakladatelstvíLi

bri a jeho šéfredaktorovi PhDr. Františku Honzákovi. Dálepo

važuji za svou povinnost poděkovat svým kolegům ze Slezské

univerzity v Opavě a z dalších vědeckých pracovišť, především

pak PhDr. Vratislavu Janákovi, CSc., za pomoc přizpracová

ní kapitoly věnované pravěku Slezska, řediteli Archeologic

kého ústavu AV ČR v Brně doc. PhDr. Pavlu Kouřilovi, CSc.,

za připomínky ke slovanskému a velkomoravskému obdo

bí, řediteli Zemského archivu v Opavě PhDr. Karlu Müllerovi

a doc. PhDr. Ireně Korbelářové, Dr., za přehlédnutí celé práce

a cenné připomínky k jejímu obsahu. Děkuji rovněž Ing.Jaro

míru Breuerovi, členu ÚV Matice slezské, za upřesňujícíinfor

mace vztahující se zejména k období let  – . Ediční poznámka V publikaci jsou použity ve starší české historiografii užívané české nebo zčeštěné názvy slezských měst, a to s výjimkou míst, která zpravidla vzhledem ke své velikosti (např.většina archeologických lokalit) tyto ekvivalenty nemají. U nich je užito současné polské znění. Pro nalezení dnes platnýchpolských názvů je v závěru publikace srovnávací soupis českých (zčeštěných), úředních polských a historických německých názvů míst.

Pro snazší orientaci českého čtenáře jsou v textu vesměs uvedeny názvy polských a německých periodik, spolků apolitických stran v českém překladu.

Obdobně jsou i jména slezských knížat užívána v obvyklé české podobě (Jindřich, Zbyhněv, Přemysl atd.). Slezsko – název a hranice Z geografického hlediska představuje Slezsko oblastvymezenou přibližně na západě tokem Lužické Nisy od jejíhosoutoku s Odrou jižně až k Lužickým horám, poté východně podél dominujících horských pásem Krkonoš, Orlických hor aJeseníků, kde zahrnuje Kladskou kotlinu a severní předpolíMoravské brány a dosahuje až k západním výběžkům Karpat. Od nich se obrací na sever k Visle a obloukem k severozápadu zčásti podél řek Liswarty a Przemsze, dále severním okrajem doliny řeky Barycze a opět jihovýchodně zpět k soutokuOdry a Lužické Nisy.

Toto maximalistické vymezení rozlohy Slezska doznalo vprůběhu staletí řady změn.

Původně bylo jako Slezsko označováno patrně pouzeúzemí osídlené kmenem Slezanů, tedy oblast, jejímžbezprostředním centrem je hora Ślęza zvedající se z okolního terénunedaleko městečka Sobótka poblíž Vratislavi. Její kultovní význam byl natolik význačný, že se k ní posléze identifikovaly jako „slezské“ i ostatní slovanské kmeny obývající prostor horního a středního Poodří. V pozdějším období, po vznikuvratislavské diecéze, bylo možno Slezsko ztotožnit s územímpříslušejícím pod pravomoc vratislavských biskupů. Z Polska se vydělilo po jeho rozdělení na údělná knížectví v roce , kdy připadlo jako celek knížeti Vladislavovi II. V roce bylo ovšem na údělná knížectví rozděleno i samotné Slezsko, a poté se s pojmem Slezsko setkáváme zpravidla již jen jako s termínem označujícím pozdější Dolní Slezsko, a to v opozici k Hornímu Slezsku, označovanému až do . století převážně jako Opolsko. Členění Slezska na Dolní s centrem veVratislavi a Horní s centrem v Opolí (až v nové době se staly hlavním centrem Horního Slezska průmyslové Katovice) trvá vpodstatě dodnes.

Vedle geografického dělení Slezska na Horní a Dolní sepoužívá i členění podle příslušnosti k jednotlivým vyššímpolitickým celkům. Můžeme se tak setkat s označením Slezska jako českého, československého, německého, polského, pruské ho či rakouského. Jako České Slezsko je zpravidla označováno buď Slezsko v období jeho příslušnosti k zemím Korunyčeské, tedy přibližně v letech –  (zde se ale obvyklepoužívá pouze pojmu Slezsko bez přívlastků), případně se toto pojmenování týká té části Slezska, jež zůstala součástíhabsburské monarchie po roce   (tedy území knížectvíTěšínského a částí knížectví Opavského, Krnovského a Niského). Pro ně se ovšem rovněž (a častěji zejména v zahraničníliteratuře) používá i pojmu Rakouské Slezsko. Konečně je jako České Slezsko chápáno území Slezska přináležející k dnešní Čes ké republice. Československým Slezskem je pakoznačováno území Slezska náležícího k Československé republice vletech  /– a poté v letech  – .

S pojmem Pruské Slezsko se lze nejčastěji setkat jako soznačením části Slezska získané králem Friedrichem II. v roce  . Tato část byla součástí Pruska (resp. později Německa) až do let  –. Od sjednocení Německa a vřazení Pruska do německé říše se ovšem používá pro Pruské Slezsko i názvu Německé Slezsko. Termínem Německé Slezsko bývá ovšem rovněž označována ta část Slezska, která zůstala součástíNěmecka i po roce   (do roku  ), tedy Dolní Slezsko azáadní část Horního Slezska (včetně Opolska).

Konečně Polským Slezskem je nazýváno Slezsko v rozsahu bývalého slezského vojvodství v meziválečném Polsku scentrem v Katovicích. Jako Polské Slezsko bývá rovněžoznačováno i Slezsko v dnešním Polsku, ovšem zpravidla pouze v české literatuře, a to pro odlišení od Slezska českého. V polské i jiné zahraniční literatuře se ale hovoří v případě současnéhopolského Slezska většinou jednoduše pouze o Slezsku.

Dále se lze setkat i s řadou dalších pojmů, jež jsouodvozeny např. ze jmen panovnických dynastií, pod jejichž vládu Slezsko náleželo, a pak se objevuje Slezsko jagellonské,lucemburské či habsburské, a našla by se nepochybně v literatuře i jiná označení.

Pojem Slezsko, ať již označuje jakékoliv území, náležíbezesporu ke jménům zemí, hor, řek, ale i obcí a měst, jež jsou pro mnohé z nás slovy důvěrně známými, slovy, která používáme, aniž bychom se zamýšleli nad tím, kde se vzala, jak vznikla, co vlastně původně znamenala. Snahy vysvětlit původ názvu n Název a hranice  Slezsko trvají už takřka tisíc let. S prvním pokusem o výklad se setkáváme už na počátku . století v díle saského kronikáře Thietmara. Autor, který se zúčastnil tažení císaře Jindřicha II. proti Polsku v roce , poznamenal při popisu událostí uhradu Němčí, že toto místo leží „...ve slezské zemi, která obdržela své jméno kdysi od jisté velké a velmi vysoké hory...“. Jednalo se tehdy v Thietmarově pojetí nepochybně o horu Ślęzu,zvedající se z ploché krajiny u města Sobotky nedalekoVratislavi. Nešlo ovšem jen tak o ledasjaký vrch. Ślęza, kterádominuje centrální části Dolního Slezska obdobným způsobem jako hora Říp krajině Českého ráje, představovala nejpozději vraném středověku významné kultovní místo, k němuž se sbázní i úctou obracely po dlouhé věky zraky obyvatel celéhokraje. Výklad německého kronikáře se zdál být logickým, a stal se proto obecně přijatelným.

V nové době si však všeobecnou podporu získal jiný výklad. Německá historiografie, vedená mj. snahou prokázat vmístních názvech Slezska stopy jeho pradávného germánského osídlení, se opřela o zmínku řeckého zeměpisce Ptolemaia ze . století n. l. o germánském kmeni Silingů, jehož sídlo bylo vědci lokalizováno do oblasti Poodří. Řeka Ślęza se podle tétoteorie původně měla jmenovat Silinga, což mělo v jazyce starých Germánů označovat klidně plynoucí vodu. Uvedený výklad převládal takřka až do poloviny . století a byl akceptován zejména německou, ale zčásti rovněž polskou historiografií.

Po navrácení Slezska do hranic polského státu po .světové válce se polská historická věda snažila postupněrozpracovat novou teorii výkladu názvu Slezsko. Odmítla za pomoci lingvistických argumentů jeho odvození od germánskýchSilingů. Neztotožnila se však ani s výkladem kronikáře Thietmara z . století, neboť prokázala, že přejímání názvu hor bylo při tvorbě místních jmen jevem zcela výjimečným, zatímco často bylo možno doložit přejímání názvu vodních toků. V polské historiografii je proto dnes přijímán názor, že jméno Slezsko je odvozeno od slovanského jména řeky Ślęzy. Historiografieněmecká se dosud ovšem většinou přiklání ke staršímu výkladu. V posledním období se objevily rovněž další pokusy o výklad původu názvu Slezsko, opírající se tentokráte o dnes módní keltskou tradici. 

Ať tomu již bylo jakkoliv, s pojmem Slezsko se setkáváme po více než   let. Přestože Slezsko vlastně nikdynevytvořilo samostatný, svébytný a jednotný politický útvar, který by se stal aktivním subjektem rozhodujícím o svých osudech, i vroli objektu působení mocenských vlivů českých, německých či polských poznamenal tu více, tu méně politický, hospodářský a kulturní život zemí, které si na jeho držení činily nárok.

Jeho obyvatelé prošli peripetiemi událostí tvořících historii střední Evropy, ale nestali se nikdy, i když se tu a tamobjevovaly pokusy jej deklarovat, moderním národem. Přesto aledokázali, v podmínkách setkávání a střetávání kultur a jazyků,vytvářet pozoruhodnou syntézu jakoby předbíhající dnešní vývoj integrující se Evropy. Není jen a zcela jejich zaviněním, žemultikulturalita starého Slezska nedokázala, a ani nemohladokázat, překonat bouřlivá období  . a . století, jež postavila na první místo ideu národní. n Název a hranice Pravěk Slezska První obyvatelé a starší doba kamenná První lidé se na území pozdějšího Slezska objevili již vestarém paleolitu (cca  milion –   před n. l.), a to asi před   lety. Památkou na jejich pobyt jsou pazourkovénástroje a zvířecí kosti z dolnoslezských lokalit Třebnice aRusko, nebo štípaná kamenná industrie z pískovny ve Skřečoni u Bohumína.

Podstatně mladší – náležející již starší části středníhopaleolitu (cca   –   před n. l.) – jsou nálezy přímo zVratislavi nebo z Rozumic na Ratibořsku. Jejich nositelem by již mohli být představitelé různých forem tzv. neandrtálců. Tibyli jistě o něco později, zhruba v období   –   před n. l., tvůrci pěstních klínů, jaké známe z Konradówky, zOwsiszcze nebo na českém území z Bohuslavic či Polanky nad Odrou.

Z mladší části středního paleolitu pochází již řada sídlišť s nálezy kamenných nástrojů a kostí – např. na hořePolom u Wojcieszowa či v Radochowské jeskyni v regionuKladska. Otevřená sídliště reprezentují v Dolním Slezsku nálezy z Oporowa u Vratislavi či z Wojborze v bývalém vojvodství Jelenia Góra, v Horním Slezsku z Kornic na Ratibořsku, zLisięcic na Hlubčicku, na naší straně z Bělé na Hlučínsku atd. Většinou jde o nálezy až ze závěru středního paleolitu, tedy zhruba z prvních dvou třetin posledního statisíciletí před n. l. Kosterní pozůstatky neandrtálského člověka se přímo v„historickém“ Slezsku nedochovaly, do oblasti horního Poodří však patří proslulá čelist z jeskyně Šipka na Kotouči u Štramberka, náležející kultuře mousteriénu a datovatelná taktéž do závěru středního paleolitu.

Z období mladého a pozdního paleolitu (cca   –   před n. l.) je ve Slezsku známa již celá řada lokalit – většinou otevřených stanic, ale i sídlišť v předsíních jeskyní nebo před nimi – s nálezy především kamenné štípané industrie,případně kostí aj. Toto období je již érou současného člověka, Homo 

sapiens sapiens; poslední neandrtálci mizí v jeho nejstaršífá

zi, do cca   před n. l. Z přechodu mezi středním amla

dým paleolitem kolem   před n. l. pochází známá stanice

na tzv. Kamenné hoře u Otic u Opavy, náležející kultuřesze

letiénu, o níž nevíme, zda jejím nositelem byli ještěneandr

tálci, anebo již moderní lidé. Ti byli ale bezpochyby obyvateli

nejvýznamnější paleolitické lokality v celém Slezsku,proslulé

ho sídliště z mladší fáze gravettské kultury (cca   –  

před n. l.) na části vrchu Landek, náležející k Petřkovicím uOs

travy. Tam byla kromě početných nálezů štípané kamennéin

dustrie zjištěna ohniště a v nich kousky místního černéhouh

lí, použité jako palivo (!), soška mladé těhotné ženy, vyřezaná

z krevelu (hematitu) původem z Nízkého Jeseníku – tzv.Petř

kovická Venuše, fragment další ženské plastiky i kostimamu

tů a jiné diluviální zvířeny. Velmi významné poznatky přine

sl v posledních letech na polské straně hranice také výzkum

sídliště kultury magdaleniénu (cca   –   před n. l.)

v Dierżysławi, v Dolním Slezsku sídlišť z pozdního paleolitu (cca

  –   před n. l.) např. v Olbrachcicích nebo Siedl nici.

Z období mezolitu (cca  –  před n. l.) je z území

Slezska známo několik desítek lokalit s převážněmikrolitický

mi kamennými nástroji. K významným nalezištím patřínapří

klad Plawniowice nedaleko Hlivice, Zyrowa poblíž Krapkowic,

dále Domaszkowice nedaleko Nisy a další, většinou z oblasti

Horního Slezska. Na české straně hranice je z té doby známo

zatím pouze několik nevýrazných nálezů z okolí Opavy.

Slezsko ve střední, mladší

a pozdní době kamenné

Mezolitem skončilo dlouhé období lovecko-sběračskéhozpů

sobu života. Na jeho místo nastupuje hospodářství založené

na zemědělské produkci. Ve Slezsku, jako všude ve středníEv

ropě, se objevili nejstarší zemědělci z jihovýchodu kolempo

loviny . tisíciletí před n. l. S nástupem atlantického klimatu,

teplejšího a vlhčího, než je současné, se před cca   lety

pokryla střední Evropa souvislými lesy s převahou listnatých

stromů. V tomto prostředí vyžďářili příchozí rolníci první,po

měrně velice úrodná pole a založili první zemědělské osady,

n Pravěk  jež představovaly epochální změnu proti nestabilním,sezonním tábořištím předcházejícího období. Neolitičtí zemědělci dali středoevropskému způsobu života venkova základnírysy, které mu zůstaly až do středověku, příp. novověku.Znali základní sortiment obilovin (více druhů pšenic a ječmen), luš těnin (hrách a čočka), úrodu uchovávali v jamách(obilnicích), obilí drtili valouny (tříky) na kamenných podložkách, tzv. zrnotěrkách, a připravovali si z hrubé mouky kaše a chléb. Chovali základní druhy hospodářských zvířat (hovězí dobytek, ovce, kozy a prasata, již dříve byl domestikován pes). Ztextilních rostlin (len, případně i konopí) a vlny ovcí si nejstaršízemědělci zhotovovali oděvy.

Lov a sběr se stal v obživě jen doplňkem. Ve Slezsku – vnejjižnější části oblasti hornoslezských spraší, na březích řeky Opavy – nabyl velkého ekonomického významu intenzivnírybolov (důvody nejsou dosud jasné), kterému se zřejmě dědičně věnovaly specializované rody či komunity. Tento jev byl v rámci střední Evropy naprostým unikátem nejen napočátku neolitu, kdy se s ním setkáváme poprvé, ale po celých cca   let, kdy jej můžeme ve zmíněném mikroregionukonstatovat (nejmladší doklady pocházejí ze středního eneolitu).

Vesnice nejstarších zemědělců se skládaly z několikadlouhých tříprostorových domů z pěti řad nosných kůlů, se stěnami vyplétanými proutím a omazávanými hlínou a sesedlovou střechou, krytou slámou či rákosem. Neolitičtí obyvatelé znali i techniku roubení, jak dosvědčují soudobé nálezyvydřevených studní, ale ve stavebnictví ji využívali minimálně.Žili zřejmě v rovnostářsky organizovaných komunitách, v nichž rozhodující postavení zaujímali „mocní muži“ ve věku asi  až / let, kteří stáli v čele hospodářství, jejichž jádrem byl velký dům s příslušenstvím. Málo diferencovanou společnost dokládají ve Slezsku hroby s prostou výbavou, jejíž hlavnísoučást tvoří několik nádob s potravou do zásvětí, objevující se tu i onde na sídlištích. Na konci neolitu se začínají objevovatnáznaky pohřebišť, ale vždy v souvislosti se sídlišti (v závěrulengyelské kultury – v Dolním Slezsku lokalita u vsi Ślęża uVratislavi, v Horním pak Kornice). Duchovní představy nejstarších zemědělců směřovaly k zajištění plodnosti stád a polí i kzachování rodu. Můžeme je shrnout pod pojmy kultu předků

Slezsko v době kamenné n




a zemědělských kultů, ale o jejich konkrétní podobě mnoho

nevíme.

V období neolitu (cca   –  před n. l.) bylo území Slezska osídleno lidem páskového či podunajského komplexu (kultury lineární, vypíchaná a starší část lengyelské). V Dolním Slezsku je toto osídlení reprezentováno rozsáhleprozkoumanými sídlišti jako je Strachów, Střelín, Gniechowice, Tomice, Stary Zamek, Zarzyca, Janówek, Jordanów Śląski, Tyniec Mały aj., v Horním Slezsku na polské straně PietrowiceWielkie, Mochów, Ocice u Ratiboře, Kornice, na české straněNelachovice, Kateřinky, Velké Hoštice, Píšť a další.

Významnou proměnu přinesl ve všech ohledech eneolit, pozdní doba kamenná. S novými technologickými postupy a s nimi spjatými objevy – zápřahem dvojic dobytčat (vynález kola a vozu, dálkový transport, objevení oradla a ornézemědělství) a s počátky výroby a zpracování kovu (rozvoj dělby práce, koncentrace a specializace výrob, počátky nejstarších řemesel a obchodu) – šly ruku v ruce změny v sociálnímuspořádání. Z masy zemědělského obyvatelstva se postupněvyčleňovaly některé speciální skupiny jako prospektoři, horníci,řemeslníci, obchodníci apod. Tyto nové profesní skupiny byly základnou nejstarších evropských mocenských elit, jejichžprivilegia se stávají postupně zřejmě dědičnými.

Velké změny jsou patrné ve sféře ideologické. Prokazatelná je zejména přeměna sakrální ikonografie, z níž mizí zobrazení žen, která jsou na počátku eneolitu zčásti nahrazenaintenzifikací zpodobování zvířat a reflexí nových vymožeností (tažné dvojice dobytčat, zobrazení kol a vozů, vyobrazení bojových sekeromlatů atd.), zčásti mizí pod rouškou abstraktnísymboliky, která nakonec v bronzové době převládla.

Počátky eneolitu (cca  –  před n. l.) jsou ve Slezsku spojeny se závěrem lengyelského vývoje, ale nejvíce inovací se prosazuje o něco později, v souvislosti s nástupem kultury nálevkovitých pohárů. Vznikla někdy ve druhé polovině .tisíciletí v pásu severoevropských nížin a na začátku . tisíciletí iniciovaly skupinky migrantů z této oblasti, usazující se naperiferii tradičních sídelních území, několikasetletý proces. Najeho konci lid lengyelské kultury přejímá nové formy hmotného projevu, zejména pokud jde o tvar a výzdobu nádob. VDoln Pravěk



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist