načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

E-kniha: Slečna M. - Caroline Woodsová

Slečna M.

Elektronická kniha: Slečna M.
Autor:

Berlín 1938 Sestry Berni a Greta vyrůstaly společně v berlínském sirotčinci. Pak ale do jejich životů vstoupí válka. Berni si začne vydělávat jako prodavačka cigaret v nočních klubech ... (celý popis)
Titul je skladem - ke stažení ihned
Médium: e-kniha
Vaše cena s DPH:  169
+
-
5,6
bo za nákup

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
elektronická forma tištěná forma

hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5%hodnoceni - 66.5% 75%   celkové hodnocení
2 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » FRAGMENT
Dostupné formáty
ke stažení:
EPUB, MOBI, PDF
Upozornění: většina e-knih je zabezpečena proti tisku
Médium: e-book
Počet stran: 278
Rozměr: 21 cm
Úprava: tran
Vydání: 1. vydání
Spolupracovali: z anglického originálu Fräulein M. přeložila Milena Hordinová
Jazyk: česky
ADOBE DRM: bez
ISBN: 978-80-253-3574-1
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

Berlín 1938 Sestry Berni a Greta vyrůstaly společně v berlínském sirotčinci. Pak ale do jejich životů vstoupí válka. Berni si začne vydělávat jako prodavačka cigaret v nočních klubech – svérázných kabaretech, ve kterých jsou porušována veškerá tabu a mnohé je dovoleno. Greta nastoupí na zdravotnickou školu. Když je nacisty donucena pomáhat při zrůdných lékařských experimentech, rozhodne se, že nastal čas rodnou zemi opustit. Nehodlá však odejít sama, bez sestry. Vše ale dopadne jinak než plánovaly. Rozhodnutí, která učiní, změní jejich vztahy i životy. Navždy. Jižní Karolína 1970 Jednoho dne dostane Janeen Moorová do ruky dopis adresovaný její matce. Je to zpověď s naléhavou prosbou o odpuštění, kterou napsala neznámá Němka.

Zařazeno v kategoriích
Caroline Woodsová - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

Slečna M.

Vyšlo také v tištěné verzi

Objednat můžete na

www.fragment.cz

www.albatrosmedia.cz

Caroline Woodsová

Slečna M. – e‑kniha

Copyright © Albatros Media a. s., 2017

Všechna práva vyhrazena.

Žádná část této publikace nesmí být rozšiřována

bez písemného souhlasu majitelů práv.


SLEČNA M.

CAROLINE WOODSOVÁ



Pro Colina a Camille



C

ˇ

ÁST PRVNÍ

BERLÍN 1923–1931

Svět je nejspíš nevidí tak, jak oni vidí sami sebe,

ale co jim na světě záleží?

Pohádky bratří Grimmů



9

BERNI, 1923

Ve Svaté Luise, útulku pro opuštěné dívky v západním Berlíně, sebra

ly narozeniny na vědomí, ale neslavily se. Berniny osmé, v zimědeva

tenáct set dvacet tři, prošly bez zpěvu a bez svíček na dřevěnémnaro

zeninovém věnci. Místo toho Berni a její sestra pálily peníze.

„Chovají se k nám jako k dobytku,“ špitla při snídani Berni dozdra

vého ucha své mladší sestry. Právě jedly suchý krajíc žitného chleba, ke

kterému nedostaly nic, co by aspoň trochu vylepšilo jeho chuť. Žádné

máslo, žádný salám, žádný džem. „Slyšíš mě?“ Tuhle otázku Gretanená

viděla, ale Berni si nemohla pomoct a pokaždé se zeptala znovu.

Pětiletá Greta škubla za pramen blonďatých vlasů, který jí visel přes

levé ucho. Bylo hladké a růžové jako mušle a mělo mnohem méně

žlábků než jiné uši. „Já tě slyším,“ zamumlala. „Nemusíš mluvit tak

hlasitě.“

Berni se zakousla do chleba a nakrčila nos, když ucítilacharakteri

stický pach ryb. Vůně nakládaných slanečků se každý pátek ránona

sákla do všeho v jídelně: do vlasů dívek, do chleba i do tenkýchšedi

vých dirndlů. Jakmile kuchařka naservírovala snídani, otevřela se

svými pomocnicemi konzervy a pustila se do přípravy večeře, kterou

měl být salát ze slanečků. Jediné, co trochu mírnilo nepříjemnýzá

pach, byla uklidňující vůně kouře z borovicových polen. Jenže té zimy

hromada dříví na topení z kruhového stojanu rychle zmizela.

„Kdybychom měly rodiče,“ zamumlala Berni s plnou pusou, „jedly

bychom džem, sušenky, čaj –“

„Kuš,“ šeptla Konstanz, která seděla po Bernině levici. „Já otce mám,

ale ten vždycky říkal, že dětem stačí na přežití jen brambory.“

„Jsem si jistá, že ti nedával ledové mléko.“ Berni nahnula svůjhrní

ček a podívala se na řádové sestry, které seděly u stolu na vyvýšeném


SLEČNA M.

10

pódiu, jedly vuřty a pily kávu. Tváře měly schované za širokýmifialovými čepci a chovaly se, jako by si vůbec nevšimly, že v krbu nehoří

oheň. Dneska poprvé. Na palivové dříví jsou potřeba peníze a peníze

sester dávno ztratily svoji hodnotu.

Každý pátek, hned po ranních modlitbách, přijížděl dodavateldříví. Zatímco dívky seděly s rukama sepjatýma a jejich oči nepokojně

těkaly, sestra Marie Eberhardt, matka představená, na něj čekala uzadních dveří do jídelny s obálkou naditou penězi.

Během zimy se obálka stále zvětšovala a na Nový rok zaplatila

sestra Marie plnou krabicí. Pak plným košíkem. Berni zaslechlavýraz „inflace“, ale nechápala, co to slovo znamená, ani co se venku

děje. Zatím netušila, že panika a hysterie přinutily obyvatele Berlína

k podvodům a riskování. Její svět byl velmi omezený. Znala jenvybledlý vlhký hadr na podlaze koupelny, v kapli pak studenoumramorovou dlažbu pod svými koleny. Z hodin dějepisu věděla, že dřív

tu býval císař, zatímco dneska panuje demokracie, ale jako katolička,

kterých byla v Berlíně menšina, nesměla zapomenout, že nade vším

stojí papež.

Jednoho dne se po hodině matematiky zeptala na inflaci sestryJosefíny, své oblíbenkyně. „Ach, dítě.“ Sestra Josefína otočila Berni zády

k sobě a stáhla jí dlouhé tmavé copy mašlemi. „Od konce války se

snažíme vyplatit Anglii a Francii.“

„Proč mi tedy připadá, že všude je mnohem víc peněz? Jsou jich

celé hromady.“

„Protože v jedné kanceláři sedí člověk, který točí klikoutiskařského stroje a snaží se vytisknout dost peněz, abychom mohlivyplatit pojídače žab. Bernadetto, přestaň si okusovat konce copů. Toho

příšerného zvyku se musíš zbavit. Vypadáš jako nějaký zdivočelý

sirotek.“

Kdyby to řekl kdokoliv jiný, Berni by protestovala. Mezi dívkami

bylo slovo „sirotek“ tabu. Byly dcery Svaté Luisy. Byly skvělé.


CAROLINE WOODSOVÁ

11

Vtom do ní šťouchla Konstanz. Berni sklopila oči a v jejím klíně

uviděla žlutý kartonový kornout. Konstanz jí ho pod stolem podala

a obě při tom pozorně sledovaly snídající sestry.

Byl to školní kornout, jaký rodiče dávají svým dětem, když jdouporvé do školy. Berni v něm zašmátrala prsty a rozhlédla se po dlouhých

stolech a lavicích. Její pohled se zastavil na osmileté Hannelore Haasové,

která do domova dorazila včera. Oči měla oteklé od pláče. Hannelorini

rodiče nebyli schopní uživit všechny své děti, a tak sem přivedli svoji

nejstarší. Podobné případy se stávaly stále častěji. Berni napadlo, že dát jí

kornout od nich bylo kruté. Vypadalo to, že jde do normální školy, ale

Hannelore musela poznat, kde je, hned, jakmile to tu uviděla.

Je jasné, že ostatní dívky jí dárek od rodičů okamžitě sebraly.Nikdo si o sobě nesměl myslet, že je něco lepšího jen proto, že jeho rodiče

žijí. Nepřítomnost sestry Marie na snídani jim dodala odvahy aposílaly si kornout od stolu ke stolu. Než se dostal k Berni, zmizely všechny

hračky, školní potřeby i většina zabaleného cukroví. Vylovila oříšek

v čokoládě, ještě jednou mrkla směrem k sestrám a rychle ho zvedla

k ústům. Rozhlédla se a zjistila, že Hannelore se na ni upřeně dívázarudlýma očima.

„Nedělej to,“ zamumlala Greta. Berni se však zakousla do čokolády

a zavřela oči. V ústech se jí rozplynula trochu nahořklá chuť a zuby jí

zatrnuly. Připadalo jí, že na zavřených víčkách vidí namalovanévšechny příchutě: fuchsiovou a žlutou a akvamarínovou. Když znovuotevřela oči a podívala se na bíle natřené stěny, holé žárovky, které visely u stropu, šedé uniformy dívek a černou skupinku sester, nemohlauvěřit, že tento nudný obraz je skutečný svět.

„Ochutnej to.“ Přistrčila kornout ke Gretě. „Nedávají pozor,“dodala a kývla hlavou ke stolu sester.

Greta zavrtěla hlavou. Modré oči měla rozšířené strachem.

„Musíš. Čokoláda je... je jako oslava. Je to První máj a Vánoce

dohromady.“


SLEČNA M.

12

Greta znovu odmítla a Berni ji lehce štípla do paže. Obě dobřevěděly, že kdyby je někdo přistihl s Hanneloriným kornoutem, neměla

by problémy Greta, ale Berni. Řádové sestry si Grety téměř nevšímaly.

Občas se Berni dokonce zdálo, že její sestra byla stvořena z mnohem

křehčího materiálu než ona sama. Když Bůh tvořil Gretu, nabral na

štětec málo barvy a lepidlo zředil vodou. Byla bledá, drobná a špatně

slyšela, zatímco u Berni byste těžko hledali nějakou chybu. Kvůli její

tmavší pleti, velkým nohám a rukám a neutuchající energii o ní sestry

říkaly, že v sobě musí mít trochu cikánské krve. Malý dolíček na bradě

a stejné příjmení byly jediným důkazem, že Berni a Greta jsoupříbuzné. V jejich papírech nebylo napsáno Kirchhofová nebo Ostertagová,

což byla jména, která sestry dávaly nalezencům. Jejich příjmení znělo

Metzgerová. Berni si slíbila, že po odchodu ze Svaté Luisy jednounajdou ostatní členy své rodiny. Určitě to pro ně bude důležité.

„Tak jo,“ šeptla Berni, když ji Greta znovu odmítla. „Zbude víc na mě.“ Dívky na druhé straně stolu zamručely.

„Ticho, prosím!“ Dveře jídelny se rozlétly a narazily na stěnu.

Ozvalo se šoupání židlí a záda se narovnala. Berni přitiskla kornout k noze. Z celé duše si přála, aby zmizel.

Mezi dveřmi stála matka představená s trakařem. Sestra Marie,žena mohutné postavy, učila latinu všechny děti, které prošly domovem u Svaté Luisy. Když kolem ní projížděla, Berni zjistila, že trakař jenaěchovaný novými šustícími bankovkami. Sestra Odi se zvedla odsvého stolu a jako kachna se kolébala za sestrou Marií, aby posbíralapeníze, které spadly na podlahu. Sestra Marie došla k zadnímu vchodu, zastavila se, položila si dlaně na dolní část svých dlouhých zad a po několika křupnutích je narovnala. Berni se zatajeným dechem čekala, až dodavatel dříví zaklepe na dveře. Netrvalo to dlouho.

„Vstupte,“ zavolala sestra Marie, která zůstala bez hnutí stát vedle trakaře.

Berni očekávala, že dodavatel při pohledu na takové množstvípeCAROLINE WOODSOVÁ

13

něz zalapá po dechu, ale on vůbec nevypadal překvapeně. Sestra Marie

otočila trakař, aby ho mohl uchopit za držadla.

„Tohle stačí sotva na jedno poleno.“ Muž se trochu nahrbil apodíval se jí zkoumavě do tváře v očekávání protestů.

„On říkal, že to stačí na jedno poleno!“ řekla Berni do Gretina

zdravého ucha. Greta přikývla a odstrčila ji.

Sestra Marie zvedla bradu a povyrostla o několik dalšíchcentimetrů, takže měla čelo stejně vysoko jako muž proti ní. Šeptalo se, že než

vstoupila do kláštera, dělala všechno možné. Od loďmistra až poženské bojové zápasy. Muž se před ní přikrčil a ruka, která držela jedno

suché poleno, se roztřásla.

„Včera večer jsme se dohodli na ceně,“ řekla pevným hlasem.

„Cena se od té doby změnila.“ Poškrábal se vzadu na krku. „Řekl bych, že se znovu změnila za tu chvíli, co tu stojíme. S tím nic nenadělám.“

„Tohle jsou děti, vážený pane. Bez ohně umrznou.“

„Sestro, přece víte, jak se věci mají. Je to blázinec.“

Berni cítila, že všechny dívky v místnosti pozorují sestru Marii a čekají, co udělá. Jejich oči jednotně mrkaly jako oči obrovskéhopavouka. „Nechte si vaše poleno,“ řekla sestra Marie po dlouhé pauze. „Ať vás v těchto těžkých dobách ochraňuje Bůh.“

Muž beze slova podal sestře Marii několik třísek na podpal. Po jeho odchodu sestra Marie chvíli zírala na třísky a na hromadu bankovek. „Sestro Odi,“ vyštěkla. „Tohle všechno vezměte a hoďte to do krbu.“

„Všechno...,“ vykoktala zmateně sestra Odi. „Vy chcete...“

„Peníze nám nejsou k ničemu,“ odpověděla sestra Marie a mávla rukou nad trakařem. „Můžeme je použít k podpálení třísek.“

Sestra Odi strčila ruku do hromady bankovek a podívala se na ně, jako kdyby si nebyla jistá, co to je. Pak ustrašeně hodila plnou hrst do krbu a škrtla sirkou. Berni se na své židli o pár centimetrů nadzvedla a sledovala, jak plamen olizuje peníze, které se začaly kroutit arozpadat. Několik bankovek nazvedl průvan a rozlétly se po podlaze.

SLEČNA M.

14

„Jaká škoda,“ zašeptala Berni. „Mají tolik peněz, že je můžou spálit.

Kdyby radši daly něco mně, nám.“

Okraj jejího výhledu zčernal. Berni se otočila a zjistila, že sestra

Marie zakryla dívku sedící naproti hlubokými sklady svých dvojitých

rukávů. Z látky byla cítit vůně kadidla a citronového mýdla. „Neměly

byste mít takovou posvátnou úctu k penězům, děvčata,“ řekla a upřela

svoje šedozelené oči na Berni.

Na stěně za ní byl nápis Iudicate egeno, et pupillo, hlavní heslo řádu

Svaté Luisy. Sestry ho překládaly jako „Chraňte chudé a sirotky“, ale

Berni věděla, že iudicate neznamená jen „chránit“, ale taky „soudit“.

Sestra Marie trvala na tom, že oba významy se dají zaměnit.

„Pamatujte,“ pokračovala sestra Marie, „kde je vaše bohatství...“

a ukázala na Berni, aby pokračovala.

„Kde je vaše bohatství,“ opakovala Berni a pak dokončila větu,

„tam je i vaše srdce.“ Podala sestře Marii kornout. Hannelore nadru

hém konci místnosti vykřikla.

***

Greta se pořádně vyděsila, když jí Berni po návratu do ložniceuká

zala kapsy plné bankovek. „Ach, Berni, jak jsi mohla? Jsi v pěkném

maléru!“

Berni rozbalila jednu světle růžovou bankovku a napnutou jipodr

žela v rukách. „Podívej se na to, Margareto. Jeden. Milion. Marek.“

Greta vykulila oči. „Ale kde je chceš utratit?“

Berni dovolila Gretě, aby bříšky prstů ohmatala vroubkované okraje

bankovek, a pak je všechny nacpala do svého povlaku na polštář. Greta by

se naštvala, kdyby jí řekla, na co chce peníze použít. Ráda by ji vzala

k opravdovému ušnímu lékaři. Sestra Lioba, která pracovala na ošetřovně,

nevěděla vůbec nic. Zkoušku sluchu prováděla za pomoci ladičky a šepotu.

Gretě se roztřásly rty. „Když se nebudeš chovat slušně, nikdy tě

nevyberou na střední školu,“ řekla.

CAROLINE WOODSOVÁ

15

„Ále!“ Berni pokrčila rameny. Předstírala, že ji něco takovéhonenaadlo. Každý rok sestry vybraly pár dospívajících dívek a poslaly je na

soukromou Katolickou akademii ve Weddingu, kterou vedly sestry zřádu voršilek. Vedle manželství to byla pro dívky jediná šance na lepšíživot. „Na to, aby se ze mě stalo vzorné dítě, mám ještě pár let čas.“

Světla v ložnici zhasla a obě dívky vklouzly pod Berninu deku.Gretina postel zůstala prázdná. Greta přitiskla obličej k ohybu na Bernině

krku. „Vyprávěj mi pohádku.“

Celé roky spaly vedle sebe, i když řádové sestry dívky většinourozdělovaly podle věku. Do Svaté Luisy přišly po matčině smrti, protože

v jejím domku v Zehlendorfu nemohly zůstat samy. V té době byly

Berni čtyři roky a Gretě necelé dva. Berni si dobře pamatovala vůni

matčina domu: cedrové dřevo a muškátový oříšek v horkém mléce.

Jako mimino voněla po mléce i blonďatá Greta. Hrozně se bálabouřky, a jakmile se dokázala batolit, vyšplhala ze své postýlky do Berniny

vyřezávané postele.

Někdy se Berni neubránila pocitu, že její skutečný život je jako

osamocený potok, který hledá místo, kudy by se mohl vrátit do řeky

a nechal se unášet proudem zpátky ke své matce Trudi. Byla toTrudina starší sestra, stará panna, jejíž jméno Berni odmítala vyslovit, kdo je

odložil do Svaté Luisy. Přistěhovala se k nim, aby se starala o Trudi,

která onemocněla zápalem plic, až do její předčasné smrti. Teta byla

cítit něčím slaným, ráno dlouho spala a zapomínala dívky nakrmit.

Naposledy ji viděly, když s kapesníkem u nosu brečela v kancelářimatky představené a tvrdila, že už to dál nedokáže.

„Víš to určitě, Berni?“ zeptala se jednou Greta, zatímco siokusovala nehet. „Určitě to nebyla naše maminka, kdo nás dal po otcově smrti

sestrám? Je to tak?“

„Kuš! Maminka tě v nebi uslyší.“ Samozřejmě, že to nebyla jejich

matka. Berni si živě pamatovala, jak poprvé uviděla útulek u Svaté

Luisy. Stál v pustém koutě jinak úrodného Charlottenburgu, šedivý


SLEČNA M.

16

jako vězení, s řadami malinkých oken. Rámy natřené červenou barvou

dodávaly budově smutnou tvář. Berni hned věděla, že je nečeká nic

dobrého, a pořádně kopla tetu do holeně.

„Vyprávěj mi pohádku se šťastným koncem,“ šeptla Greta. Podpokrývkami přejela chodidlem po Bernině holeni. Z děravých ponožek jí

vykukovaly prsty.

„Kdysi dávno žily dvě sestry, Sněhurka a Růženka. Sněhurkadávala přednost domácímu krbu, Růženka si hrávala venku a sbírala jahody

a borůvky pro svoji maminku.“

„Ne,“ protestovala Greta. „Tu o naší mamince.“

„Hmm. Bylo, nebylo, v Zehlendorfu žila mladá žena a ta vzadu na

dvorku chovala v holubníku holoubata. Měla dvě malé holčičky, které

bydlely v podkrovním pokojíčku: Bernadettu a Margaretu. Jedna byla

vysoká s vlasy jako havran, druhá malá a blonďatá.“

„Jak ten holubník voněl?“

„Odporně páchl, a tak všude kolem něj maminka pěstovala květiny.“

Berni příběh vyprávěla tak často, že skoro viděla ztracená peříčkarozházená po trávníku. „Jednoho dne přišel do domečku kouzelník. Mladámaminka k sobě přitiskla Gretu, kterou držela v náruči, a vzala Bernadettu za

ruku. ,Vyber ty nejbělejší ptáky, jaké najdeš, zlato. Ty s největším kouzlem,‘

přikázala Bernadettě. Čaroděj mávl pláštěm a ptáky si odnesl.“

„To byla hodná maminka.“

„Moc hodná,“ řekla Berni. Další část příběhu už nemuselavyprávět, protože ten obě dobře znaly. Jejich matka byla velmi laskavá, když

obětovala milované holoubky čaroději. Udělala to, aby zakryla pravý

důvod, proč je chovala. Bylo to na maso.

***

Tolik peněz. Berni se o nich zdálo, a když se probudila, olízla si rty.

Pod dekou cítila, jak jí bankovky šustí mezi prsty.

Až do čtvrtečního večera, kdy sestra Marie odešla za svýmkaždobr />

CAROLINE WOODSOVÁ

17

týdenním úkolem nakrmit chudé, Gretě neprozradila, co s nimizamýšlí udělat. V ložnici se setkaly s Konstanz, Berninouspolupachatelkou. „Sestra bude pryč nejmíň do osmi,“ oznámila Konstanz. Měla

velké zelené oči a štíhlé tělo a vypadala víc jako víla než jako dítě. „Viď,

že nás neprozradíš, Greto?“

Greta měla obě ruce na uších a cíp deky v puse. Berni si klekla

a naklonila se blíž k její tváři. „Nic zlého se nestane. Ona má tolikpeněz, že je může pálit.“ Nedokázala vysvětlit svoji potřebu něco vlastnit. Cokoliv, i kdyby se nakonec ukázalo, že to je bezcenné.

„Proč nás pořád musíš vystavovat nebezpečí?“ Greta upřela uslzené

oči na strop a povzdechla si. „Každou noc si přeju, aby příští denproběhl v klidu. Každou noc...“

Za malou chvíli už Berni táhla Gretu tichou chodbou. Vepředu šla

Konstanz a opatrně zkoumala všechny kouty, jak se snažily nenápadně

proklouznout chodbami. Nakonec se dostaly do východního křídla

a po špičkách prošly kolem dřevěných dveří, které vedly k pokojům

sester. Greta byla bílá jako křída a Berni ji vzala kolem ramen.Konstanz mezitím strčila sponku do zámku a začala s ní otáčet. Kdyžkonečně klika povolila, Berni rychle vběhla do místnosti a vytáhla roletu.

Šedé večerní světlo ozářilo lůžko, stůl i těžký krucifix. Na prostěradle

ležela velká hromada sestřina prádla.

„Nevím proč, ale –“ Konstanz doširoka otevřela oči. „Nikdy jsem si

nedokázala představit, že nosí spodní prádlo.“ Některé kalhotky měly

vybledlou růžovou barvu. Najednou jim připadaly obrovské anevkusné. Na stole z hrubého dřeva stála čajová konvice a malinký hrnek.

Berni otevřela konvici a uvnitř uviděla sáček s čajem. Přejela prstem po

okraji hrnku, aby setřela mastný otisk sestřina rtu.

„Pojďme pryč,“ zašeptala Greta. Berni předstírala, že ji neslyšela.

„Podívejte se na tohle.“ Konstanz strhla dečku z rádia. Vypadalo

jako velká krabice na šperky s černými ciferníky. „To je TRF. Můj otec

měl úplně stejné.“ Začala ladit frekvenci.


SLEČNA M.

18

„Greto, pojď sem.“ Berni přitáhla židli. „Musíš si sednout blíž, abys

slyšela.“ Greta se na ni zaraženě podívala. Když si sedala, byla rudá

jako rak.

Z rádia se ozvala píseň a všechny dívky nadskočily. „Ztlum to,

ztlum to!“ vykřikla Berni. Strhla Gretě ruce z uší a pokusila se jiroze

smát.

„A teď,“ ohlásil hlas, když hudba utichla, „Frieda Pommerová

a Max Zuchmayer zazpívají svůj populární duet Kdybych si mohlavy

brat znovu.“

Ozvala se nádherná melodie. Lesní rohy, smyčce, akordeon.Kon

stanz skočila doprostřed místnosti. Dopadla tiše jako kočka a uklonila

se. Najednou se z ní stala Frieda Pommerová. Založila ruku v bok

a otvírala ústa podle slov písně, jako kdyby je znala odjakživa.

Přišel pro mě štíhlý muž a ptal se, jestli chci být jeho ženou,

Chudý muž s dobrým srdcem řekl, že jeho srdce je volné,

ale lhal mi,

Ráda bych si s oběma zatancovala, zaslíbila jsem se však

Statnému muži v uniformě, který něco tají.

Berni to fascinovalo. Při poslechu krásné melodie nemyslela napo

litiku, ale jen na muže a svatbu, na tanec a víno. S Konstanz dělaly, že

se smějí a tleskají, nevydaly však sebemenší zvuk. Konstanz se točila

a slavnostně pochodovala, a když začal zpívat Max, Berni se postavila.

Nebyla schopná říct, odkud se ten nápad vzal. Kdyby tušila, jak

bude Greta reagovat, nikdy by to neudělala. Nebyla si jistá, jak nebo

kde zjistila, čím se muži liší od dívek, ale popadla punčochy, kteréle

žely na posteli sestry Marie, a nacpala si je do kalhotek.

Konstanz si zakryla oči a rozchichotala se. Pak se k Maxovi znovu

přidala Frieda, Konstanz zaklonila hlavu a zkřížila paže. Bernizalo

žila ruce v bok jako pruský voják, vystrčila rozkrok dopředu aotáčebr />

CAROLINE WOODSOVÁ

19

la s ním z jedné strany na druhou. Punčochy jí pod sukní tvořily

obrovskou bouli. Po tvářích jí stékaly slzy, když tiše vystrkovala azastrkovala jazyk.

S Konstanz kroužily v bláznivém tanci, pořád dokola a dokola.

Z tmavého, spartánsky zařízeného pokoje se stala rozmazaná šmouha.

Jedinou barevnou věcí v místnosti byly růžové spodní kalhotky naposteli a jasně žluté Gretiny vlasy. A najednou –

Najednou se hlasitost rádia přepnula na plné obrátky a vysoký hlas

Friedy Pommerové se rozezněl po celé budově.

Berni se otočila. Gretiny prsty svíraly jeden z knoflíků a její ústa

byla pevně sevřená. Zírala někam do neznáma, skrz Berni, která na ni

při tanci úplně zapomněla.

Konstanz vykřikla a zakryla si uši. Berni vytáhla punčochy, které

měla pod sukní, a hodila je na postel. Pak odtáhla Gretiny ruce avynula tu prokletou věc. Pozdě. Slyšela, jak se otevírají dveře u pokojů sester, slyšela jejich vyděšené hlasy.

„Když jsi mě chtěla zastavit,“ zamumlala Berni, „mohla jsi to říct.“

Jenže Greta neodpověděla. Nepodívala se Berni do očí, ani když do

místnosti triumfálně vtrhla sestra Odi.


20

GRE TA , 1931

Zastavily na rohu ulice Kurfürstendamm, kde bylo nejrušnějšíobchodní centrum ve městě. Greta věděla, že na toto místo rozhodně

nepatří. Prozradilo je jejich oblečení. Darované šaty nerostly jakodívky. Berni visely z odřeného lemu nitě a látka jí sotva zakrývala kolena.

Zdálo se, že Berni si to vůbec neuvědomuje. S optimistickýmvýrazem mořského badatele si rukou zastínila oči. Držela poslední ze tří

krabic s hostiemi, které měla doručit do kostelů v západním Berlíně.

Greta měla červenou plechovku na drobné. Sestry jí přikázaly, aby se

do oběda vrátila domů. Rozhodně tu neměla co dělat.

„Greto, vrabčáčku, vidíš na hodiny? Kolik je?“ Berni ukázala na

hodiny kostela, jehož zdi byly zčernalé od městského popílku. Greta

přimhouřila oči a podívala se na zlatý ciferník. Chvíli uvažovala, jestli

nemá Berni zalhat, aby ji přinutila k návratu. Nakonec po pravděřekla: „Jedenáct třicet. Berni, musíme jít domů.“

„Ježkovy oči!“ Berni se sklonila a políbila Gretu na ucho. „Toznamená, že máme čas na návštěvu Darů z Ilýrie.“

Gretě se strachy sevřel žaludek. „Prosím, ne. Najdeme kostelSvatého Matthiase a pak pojedeme metrem domů. Musíme tam být dřív,

než někdo zjistí, že jsem se ztratila.“ Greta uskočila, protože těsněkolem chodníku projel autobus a postříkal jí boty.

Ráno Greta poklidně převlékala postele v ložnici, když domístnosti vrazila Berni, a aniž čekala na Gretin souhlas, oznámila jí, že spolu

vyrazí na dobrodružnou pochůzku. Sestry jí svěřily oplatky, které

upekly dívky z domova, jeden fenik za kus. Berni tušila, že ji chtějí

vybrat na akademii, a to byl přece důvod k oslavě.

Greta použila všechny své obvyklé výmluvy, i když věděla, že Berni

neodradí: musí zanést špinavá prostěradla do prádelny, musí sepřiprabr />

CAROLINE WOODSOVÁ

21

vit na zkoušku z latiny. Zítra se ocitne pod palbou otázek, které jí bude

latinsky klást sestra Marie. A bude při tom stát pod stupínkem, takže

jí Greta neuvidí na ústa. Jediná její naděje byla, že se všechna pravidla

mrtvého jazyka naučí tak, aby je byla schopná odříkat nazpaměť i ze

spaní. Teď před ní stála Berni a nutila ji, aby se zúčastnila další z jejích

lumpáren. Ale taky jí slíbila, že se s ní bude večer učit, takže ráno bude

Greta mluvit jako Julius Caesar.

„No tak, ještě jedna malá zacházka,“ škemrala Berni a stoupla si

mezi Gretu a dvě ženy s cigaretami v puse, oblečené v kalhotách,

které se kolem nich prohnaly krkolomnou rychlostí. „Koupím ti

preclík.“

Zacinkal zvonek a minul je mladý muž na kole. Za jízdy hodil pár

drobných do čepice nějakého bezdomovce. Greta viděla jen štíhlé bílé

paže cyklistovy společnice obtočené kolem jeho pasu. Při pohledu na

ně se na Bernině tváři objevil výraz neskrývané touhy. Evidentně si

přála, aby ty bledé paže patřily jí.

Greta ji zatahala za rukáv. Berni si musí uvědomit, že obě nejsou

Růženky. Některá z nich musí být Sněhurka. „Musím se připravit na

latinu.“

„Tohle je důležitější.“

„Vždycky jsi říkala, že nic není důležitější než příprava do školy.“ Za

tři měsíce řádové sestry vyberou ze čtyřiceti dívek v Bernině třídě tři, které půjdou studovat k voršilkám ve Weddingu. Berni se celé měsíce snažila, chovala se slušně, čistila si boty a zdržovala se hloupýchpřipomínek. V přítomnosti sester se usmívala tak zeširoka, až si přivodila tik v oku. Proč by teď měla riskovat?

Ale Berni zavrtěla hlavou. „V Darech z Ilýrie prodávají opravdové

lektvary. Zaklínadla na přivolání lásky, léky na sílu. Já si koupím elixír

štěstí.“ Poklepala si na kapsu, ve které to zacinkalo. „Ušetřila jsem dost

drobných pro nás obě.“ Aby zdůraznila, že spor vyhrála, vykročila

rychlým krokem po ulici a Gretě nezbylo nic jiného než ji následovat.


SLEČNA M.

22

Za Berni vlály její dlouhé černé copy, které se hodily spíš pro malé

děvče než pro vytáhlou šestnáctiletou dívku. Gretě připomínalygirlandy vyvěšené dlouho po Vánocích.

Greta uskakovala před chodci a ze všech sil se snažila, aby sestře

stačila. Třída Kurfürstendamm byla přecpaná lidmi, kteří obsadili

všechny stolky před kavárnami, aby si užili májového počasí. Číšník

s tácem se uklonil a nabízel hostům vídeňský štrúdl. Dva poslíčci vzástěrách vlekli po schodech ke sklepu restaurace hromadu růžových

květin. Greta ucítila vůni kávy, smažené cibule a pudinku a začaly se jí

sbíhat sliny.

„Všichni vypadají tak naštvaně,“ řekla, když skoro bez dechudohnala svoji sestru.

„To je berlínský úsměv. Sleduj.“ Berni se zamračila, stáhla ramena

dozadu a začala přecházet sem tam. „Musíš držet frňák pěkně vysoko.“

Všude byly nápisy na zdech, dokonce i v této čtvrti. Někdo počmáral

všechny plakáty národních socialistů na sloupech veřejného osvětlení.

Dívky se zastavily na křižovatce a Greta ukázala na perfektně zastřižený

živý plot, na který někdo bílou barvou nastříkal nápisy KPD a KRVAVÝ KVĚTEN. Berni se zachichotala. „To mají za to, že se z křoví snaží udělat

zeď. Kdybych měla zahradu, nechala bych ho růst úplně divoce.“

„Ale co to znamená? Co má krev společného s květnem?“

„Podle mě se jedná o výročí.“ Berni zakryla zuby horním rtem. „Šlo

o nějaké problémy mezi policií a komunisty. Ta demonstrace bylapěkně... ostrá.“

„Někdo umřel?“

Berni se dlouze a netrpělivě nadechla. „My nejsme žádní politici.

Nemusíme se bát. Počkej!“

Projíždějící motorka na ně zatroubila a o vteřinu později chytila

Berni Gretu za límec a odtáhla ji z obrubníku. „Já ji slyšela,“ řekla

Greta, přestože to nebyla pravda. Rukou si třela krk. Samozřejmě, že

slyšela klakson, ale ne blížící se motor.


CAROLINE WOODSOVÁ

23

„Musíš se nejdřív rozhlédnout, když chceš přejít, vrabčáčku.“

„To přece dělá každý,“ zamumlala Greta.

***

Byla by blázen, kdyby Berni vykládala, co se stalo při letošní prohlídce

u lékaře. Greta doufala, že s věkem se její sluch zlepší. Třináctka je

přece kouzelné číslo. Jenže sestra Lioba jí oznámila, že se to zhoršilo.

Na levé ucho slyšela celkem dobře a byla schopná opakovat šepot

sestry Lioby. Ale vpravo cítila jen slabý závan jejího dechu. Ze všech sil

se snažila uhodnout a doplnit dva řádky dětské říkanky, kterou jíšep

tala. Sestra zavrtěla hlavou. „Jestli budeš lhát, bude to ještě horší,Mar

gareto.“ Když to říkala, zvedla oči k nebesům, aby naznačila, co může

být příčinou Gretina problému.

Greta si uvědomovala, že vada sluchu jí brání ve styku s Bohem. Při

mších viděla, jak se ostatní dívky při poslechu kázání soustředí a na

tvářích mají zbožný výraz, zatímco ji rušil zvuk varhan, vůně kadidla

a tlak v uších. Někdy ji napadlo, že Bůh trestá buď ji, nebo její rodiče,

protože špatně slyšela už od narození. Nemohla si vychutnat ptačí

zpěv, pokud nestála přímo pod stromem, dešťové kapky bezhlučněpo

skakovaly v loužích.

Občasné zvonění v uších však k jejímu životu v minulosti nepatřilo.

Začalo to, když jí bylo pět nebo šest. „Někde je puštěná voda,“stěžo

vala si sestře. „Někdo píská na píšťalu. Copak to neslyšíš?“ Časem si

uvědomila, že ten vysoký pištivý zvuk slyší jen ona a že se ozývámno

hem častěji, když se bojí nebo je nervózní.

„Neměla by ses bát, že se ostatní dozvědí o tvých uších,“uklidňo

vala ji Berni. „Nemůžeš tomu zabránit, stejně jako já nemůžu zabránit,

aby se mi zacuchaly vlasy.“

Greta zavrtěla hlavou. Berni si může pomoct, když má zacuchané

vlasy. Stejně jako ostatní lidé. Kdyby byla neupravená, použili by to

proti ní. Stejně jako proti Gretě použijí její vadu. Určitě to udělají.


SLEČNA M.

24

„Tvoje pravé ucho není schopné přijímat vysoké kmitočty,“oznámila jí sestra Lioba při poslední prohlídce. „Ale zdá se, že nízkékmitočty jsou zatím v pořádku.“ Nakrčila nos, takže Greta viděla chlupy

v jejích nosních dírkách. „Možná se to bude zhoršovat. To nám však

ukáže čas.“

Tenkrát na jaře slova možná se to bude zhoršovat ovlivnila celýGretin život. Snažila se rozvíjet ostatní smysly pro případ, že budou tojediné, co jí zbude. Když je sestry vzaly na výlet do Grunewaldu, Greta

ucítila kouř o půl hodiny dřív, než sestra Odi zjistila, že nějaký farmář

vypaluje svoje pole, a rychle je zahnala do vlaku. Na náměstíSophie-Charlotte objevila na jednom domě hnízdo orlovce. A taky viděla, jak

při mši otec Radeke hladil Konstanz ret, když jí dával hostii. Greta

sklopila hlavu, ale ne oči. Neřekla to nikomu, dokonce ani Berni.

***

„Tohle je ono,“ řekla nejistě Berni. Zastavily se před dvoukřídlýmiskleněnými dveřmi obchodního domu Fiedles.

Gretin zrak se stočil na obrovskou budovu. Její okna vypadala jako

nějaká šifra: řada trojúhelníků, řada kruhů a řada čtverců. „Obchodní

dům?“

Berni pokrčila rameny. „Jasně,“ řekla, i když Greta viděla, jak je

nejistá.

Mezi křídly dveří stály stráže v černozlatých uniformách. V lesklém

skle Greta zahlédla svůj smutný odraz: seprané modré šaty a zplihlé

světlé copy. Berni byla skoro o třicet centimetrů vyšší. Vedle ní siGreta připadala jako chudokrevný trpaslík, jako žába albín, kterouobjevili v příkopu a kterou každou chvíli sezobne nějaký pták, jak říkávala

Berni. Ve třinácti vypadala skoro stejně jako v devíti. Sestra Josefína

nazvala Gretu opožděným kvítkem. „I Berni dospívala později, apodívej, jak narostla,“ říkávala. Tím ale Gretu neuklidnila. Věděla, ženikdy nebude tak vysoká jako její sestra.


CAROLINE WOODSOVÁ

25

„Jdeme,“ řekla Berni a stiskla naleštěnou kulatou kliku na dveřích.

Než se Greta zmohla na protest, ocitly se uvnitř obchodního domu.

Chvíli zůstaly bez hnutí stát a rozhlížely se po řadě stolůpotažených sametem. V měkkém světle se leskly nádherné šperky, křišťál a kůže. Uprostřed mramorové podlahy stála ve fontáně bronzovábohyně, která držela váhy. Berni ukázala nahoru. Ve výšce tří poschodí se klenul strop z barevného skla. Greta zahlédla, jak se jedna zprodavaček malátně natáhla pro hedvábný šátek. Měla pocit, že všichni se pohybují jako ve snu. Jako boháči, kteří nikam nespěchají. Chvíli trvalo, než zjistily, kdo je živý člověk a kdo figurína. Tolik se sobě podobali.

„Podívej se tamhle,“ vykřikla Berni, a než se Greta stačila zeptat kam, Berni se dala do pohybu. Na druhém konci haly Greta uviděla výklenek a nad ním nápis zlatým písmem: Dary z Ilýrie. Zrychlil se jí dech. Možná, že boháči přece jen mají přístup ke kouzelným lektvarům.

Musely projít tunelem z exotických květin a kapradí, které vybízelo k pohlazení. Vzduch voněl po květinách a ovoci, sladce a silně.Návštěva toalet u dívčích ložnic bude po tomto zážitku příšerná! Když Greta otevřela oči, Berni stála před skleněným pultem v jakémsi výklenku plném květin. Za ním byla mladá žena ve stejném černozlatémkloboučku, jaký viděli u vrátných, navíc však měla hedvábné punčochy a sako ve stejných barvách. Utírala si tmavě rudé rty kapesníčkem a tvářila se znuděně.

Berni položila ruce na pultík, ve kterém byly skleničky všech tvarů a velikostí. Některé měly dlouhé štíhlé krky, jiné rozprašovače sestřapcem. Greta na nich neviděla nic magického. Místo lektvaru štěstí nebo elixíru odvahy tam byly myrtový parfém a šeříková esence.

Prodavačka pilníčkem na nehty odstrčila Berniny ruce z pultíku. Zůstaly na něm matné otisky. Prodavaččiny vlasy měly nepřirozeně lesklou červenou barvu. Určitě nebyly pravé. Nos měla pohrdavěnakr

SLEČNA M.

26

čený. Greta si s hrůzou uvědomila, že chudáka Berni někdo napálil.

Tady si bohaté dámy kupovaly parfémy, nic víc. V minulosti se nikdy

nestalo, aby se za Berni styděla. Většinou to bylo naopak. Teď měla

pocit, že svět se obrátil naruby.

„Berni,“ zašeptala. Prodavačka si olízla zuby a čekala. „Mělyby

chom odejít.“

Berni si odkašlala a poklepala nehtem na sklo. „Kde mátelektva

ry?“

Prodavačka se nadechla a ztuhla, pak se zeširoka usmála a ukázala

zažloutlé křivé zuby. „Všechno to jsou lektvary. Chcete si vyzkoušet

orientální šeříkový nektar?“ Při řeči měla mezi horními a spodními

řezáky proužky slin, které připomínaly pavoučí síť. Vytáhla tmavěfia

lovou lahvičku se zátkou ve tvaru květiny.

„Co to dělá?“

Prodavačka nakrčila čelo. „Co to dělá?“ Strčila do lahvičky kapátko

a pak ho dvakrát stiskla nad Berniným zápěstím. „Tenhle parfémvyli

sovali z květů, které rostou kolem Tádžmahalu.“ Měla hluboký hlas,

mnohem hlubší než jiné ženy. Greta pozorovala její rty a zjistila, že

slyší její hlas mnohem lépe než Bernin. Prodavačka kápla parfém i na

její zápěstí. „Chcete vědět, kolik stojí?“

Greta na chvíli zaváhala a pak si čichla k zápěstí. Parfém, obyčejný

parfém. „Berni...“

Berni přiblížila nos k ruce a nasála vzduch. „Pěkný. Ale ne, nechci

vědět, kolik stojí.“ Bylo jí šestnáct a byla příliš stará na to, aby věřila na

kouzla. Její hlas však zněl tak zoufale, že by se Greta nejradši propadla.

„Chci vědět, kde jsou skutečné lektvary!“

Prodavačka naklonila hlavu a Greta konečně uviděla její hnědé oči

schované pod kloboučkem. „Konečnou vůni ucítíte až za chvíli.Musí

te nechat rozvinout buket.“

„Povězte mi, kde schováváte pravé zboží.“ Berni položila svojitěž

kou paži Gretě kolem ramen. „Co nám dáte na ztrátu sluchu?“

CAROLINE WOODSOVÁ

27

Greta cítila, jak se jí pod zářivkami rozpálily tváře. Tak tohle byl

pravý důvod Berniny výpravy. Měla to tušit. V Berniných očích se

zračila lítost. Přiložila Gretě dlaň k tváři a řekla: „Cožpak ty bysnechtěla slyšet sestru Marii při ústní zkoušce z latiny?“

Greta zavřela oči. Uvědomila si, že kdykoliv Berni měla nějakýproblém, vždycky se ho snažila za každou cenu vyřešit. Tyrani bylipotlačeni, překážky odstraněny. Když Greta nevěděla, jak problémrozlousknout, Berni se ho vždycky chopila a vyřešila ho, jako kdyby to

bylo peříčko. Jediná věc, kterou nikdy nedotáhla do konce, bylnormální sluch pro Gretu.

Prodavačka se zatvářila překvapeně. Opatrně si přejela rukou po

rudých vlasech, jako kdyby se chtěla ujistit, že jsou na svém místě.

„Podívejte,“ řekla. „Už jsem se vám věnovala dost dlouho.“

„Berni, tohle je hloupé.“ Greta šťouchla sestru do břicha takovou

silou, že jí vytryskly slzy. Berni ztuhla a podívala se na ni. Ve tváři

měla vepsané zklamání a Greta si na chvíli přála, aby se to povedlo.

Kdyby ji tak Berni mohla vyléčit. Otevřela ústa, aby něco řekla, ale co

vlastně mohla dodat? A pak uslyšela klapot vysokých podpatků na

mramorové podlaze.

Objevila se světlovlasá žena a prodavačka se narovnala. Žena měla

krátké červené sako a černé kožené rukavice. Její oči byly tmavé jako

její rukavice. Kulaté a drzé. „Drahoušku,“ prohlásila a přistoupila

k prodavačce. „Jak se daří v nové práci?“

Tvář prodavačky získala stejnou barvu jako její vlasy. „Niczvláštního.“

„Nemůžu se dočkat, až na mě přijde řada,“ řekla světlovlasá žena

a zdvořile se usmála na Berni a Gretu.

„My jsme hotové,“ vyštěkla prodavačka. „Ony nic nekupují, mám

pravdu?“

„Ne, nekupujeme,“ odpověděla Berni. Hlas se jí trochu zadrhnul.

„Nemáte to, pro co jsme přišly.“


SLEČNA M.

28

Světlovlasá žena se na ně pozorně podívala. Zaznamenala si, že na sobě mají oprané šaty a onošené boty, a její tvář zrůžověla rozpaky. Berni zkřížila paže. Greta si všimla, že prodavačka odněkud vylovila telefon ve slonové a zlaté barvě. Vytočila číslo, ale Greta neslyšela, co zamumlala do sluchátka.

„Berni,“ zašeptala a zatahala sestru za tmavý cop. „Už musíme jít.“

„Mám pro tebe jeden dobrý vtip,“ řekla světlovlasá žena prodavačce a vzala do ruky žlutou lahvičku. „Proč mají úderné oddíly hnědéuniformy?“

Prodavačka zaváhala, ale Berni odpověděla za ni. „Má to něcospolečnýho s fleky od hoven?“

Greta překvapeně otevřela pusu. Žena se rozesmála, ale pak se objevil jeden z vrátných. Byl to obrovský chlap se světlým obočím a růžovou pletí. Zvedl bradu a podíval se na prodavačku, kteráukázala hlavou na Berni a Gretu. Světlovlasá žena se otočila, jako kdyby si chtěla stříknout parfém na krk, a sledovala, jak popadl obě dívky za paže a táhl je ven. Gretě se zdálo, že řekla: „Ach, pro všechno na světě!“

Greta pevně zavřela oči, aby se nemusela dívat na zvědavéprodavače a zákazníky, a klopýtala vedle něj. Potichu si opakovala látku na test

z latiny. Decem, viginti. Trentrigintata.

„Zvedej nohy.“ Z mužova dechu byla cítit šunka. „Já tě do schodů

neponesu.“

Ozval se Bernin hlas: „Já ji můžu nést.“

Octoginta. Nonaginta. Budou mít pěkný průšvih. Po tomhle Berni nikdy nevyberou na akademii.

Berni se rozkašlala. Hrdelní zvuk, jako od nějakého zvířete, serozlehl skleněným prostorem. Muž ji okřikl, aby sklapla. Drobný déšť venku se podobal spíš mlze. Vrátný pustil Gretu, která se přikrčila za Berni, ale pořád pevně svíral Berninu paži. Ta dostala záchvat kašle a rychle si přikryla ústa, aby ztlumila otřesy svých plic.

CAROLINE WOODSOVÁ

29

„Holky jako... dobře znám...“ V hluku ulice Greta neslyšelavšechno, co muž říkal, ale zděšeně sledovala, jak poklepal na víko Berniny

bílé krabice.

„My nic neukradly.“ Bernin chraplavý hlas se ozval těsně vedleGretina levého ucha. „To jsou hostie. Pečeme je ve Svaté Luise a pak je

roznášíme po kostelech.“

Muž se na ni nevěřícně podíval. Greta si dokázala představit reakci

sester, až je do sirotčince přivede policie. Utíkej, Berni, chtělo se jívykřiknout, prostě utečeme! Ale nemohla dostat slova z úst. Navíc věděla,

že útěk by jim moc nepomohl. Všechno bylo ztracené. Jedno špatné

rozhodnutí zničilo všechny Berniny sny, veškerou její snahu. Pročneměla dost sil, aby jí řekla ne?

Vtom muže přerušil nějaký hlas, Greta však neslyšela, co říkal.

Otočila se a zjistila, že na chodníku vedle nich stojí ta plavovlasá žena

v červeném kabátě. „Není třeba ty dívky trápit.“ Naklonila se mezi

Berni a Gretu. „Nemusíte mu nic ukazovat, slečno,“ řekla. Její pleť

voněla po citrusech. „Nemůže vám to přikázat.“

„Nepleťte se do toho, není to vaše věc,“ křikl vrátný. Z markýzy nad

nimi stekla na jeho tvář sprška vody a Berni se zasmála. Muž se ušklíbl.

„Každou chvíli tu chytíme nějakého zloděje.“

„Dobrá, pokud něco ukradly, já to za ně zaplatím. Mám spoustu

peněz a můžu se o ně podělit.“ Žena otevřela bílou obdélníkovoukabelku a vytáhla z ní malou peněženku.

„My nic neukradly!“ Berni prudce otevřela kartonovou krabici

a rukou prohrábla kulaté oplatky. „Jsme na cestě do kostela Svatého

Matthiase. Přísahám na bibli.“

Greta přitiskla ruce k ústům. Nebyla si jistá, co je horší. Přísaha,nebo znesvěcení hostií. Žena se podívala na Gretu: „To je v pořádku, zlato.

Bůh vás nepotrestá. Konec konců, vždyť to je jen pár oplatek v krabici.“

Oplatky v krabici? Ale tak to není. Tohle je přece nejvyšší dar.Greta se zamračila s pohledem sklopeným k Berniným nohám.


SLEČNA M.

30

„V té červené plechovce je jen pár marek a spousta feniků,“ dodala

Berni. „Dělejte, přepočítejte si to. Byly bychom ty nejchudší zlodějky

na světě.“

Vrátný se ohlédl na své kolegy, ale ani jeden mu nepřispěchal na

pomoc. Nakonec mávl rezignovaně rukou a řekl něco, co Gretanemohla slyšet.

„Půjdeme,“ prohlásila Berni a objala ji tak pevně kolem ramen, že

musela vykročit zároveň s ní. V tu chvíli se spustil prudký déšť. Cítila,

jak jí voda stéká po hlavě. Před nimi se tyčily dvě špičaté věže kostela

Memorial, zahalené v mlze. Berni si povzdechla a Greta si uvědomila,

že se nedívá na kostel, ale na kino Gloria-Palast. Skrz oblouk vchodu

zahlédla nádherné koberce a křišťálové lustry, nad dveřmi do kavárny

visel obrovský sádrový preclík.

Když se blížily ke stanici podzemní dráhy Kurfürstendamm, někdo jim zastoupil cestu. Žena v červeném. V podpaží svírala svoji bílou kabelku a usmívala se. Na předloktí jí visel deštník.

Berni odskočila od Grety a udělala pukrle. „Děkujeme za pomoc.“

Neznámá si sundala rukavičku a zvedla jí bradu. „Odkud jste, vy dvě?“

„Z útulku u Svaté Luisy.“

„To znamená, že jste sirotci.“ S úsměvem vytáhla rukavičku azačala soukat prsty do kůže. „Myslela jsem si to. Vypadáte tak.“ Poklepala si dvakrát na tvář, a jako by čarovala, objevil se v ní dolíček. „Co jste dělaly u Fiedlera, jestli se můžu zeptat? Náhlé rozhodnutí? Zoufalství? Trochu od každého?“

„Sháněly jsme lektvary,“ odpověděla Berni.

Po ženině tváři se rozlil úsměv. „Kouzelné lektvary?“ Chystala se otevřít deštník, pak ho však podala Berni. „Vezmi si ho. Já to mám kousek.“

Greta s údivem zírala na nádherné modré hedvábí a představovala

si, co řeknou sestry, až se s ním objeví v sirotčinci. „Ach, díky, ale to

nejde,“ řekla Berni a odkašlala si do rukávu.


CAROLINE WOODSOVÁ

31

„Já vám nenabízím, abyste si ho nechaly. Přijdu vás navštívit a pak

mi ho vrátíte. Svatá Luisa, je to tak? A jmenujete se?“

„Bernadetta Metzgerová. Tohle je Margareta Metzgerová, mojesestra.“

„Já jsem slečna Schmidtová. Těší mě.“ Strčila deštník Berni doruky, usmála se, a než se vzpamatovaly, byla pryč, takže už jí nemohly odporovat. Greta si trochu oddechla.

„Je moc krásná,“ poznamenala Berni, když sledovaly, jak slečna Schmidtová rychle kráčí ke stanici podzemní dráhy. Měla úzkou sukni a kroutila zadkem ze strany na stranu. Když zmizela, Berni otevřela deštník a obě chytily lesklé držadlo.

Greta se zhluboka nadechla. „Co řekneme sestře Marii, až si ta paní přijde pro deštník?“

„Ale, Greto, ona nikdy nepřijde,“ ujistila ji Berni.

Gretě se ulevilo. Sledovala, jak se Berni zbožně podívala na nádherné modré hedvábí a kovové dráty. Mrzelo ji, že slyšela Berni přísahat, ještě víc jí však vadilo, jak se Berni rozzářila, když neznámou ženu rozesmála. Chvíli zůstaly stát a točily nad sebou deštníkem. Pak Greta svoji sestru donutila, aby se konečně vydaly ke Svatému Matthiasovi.

BERNI, 1931

„Tak tedy, Bernadetto Metzgerová! Asi tě zajímá, proč jsem tě zavolala.“

„Ano, matko představená.“ Berni se posadila na židli, která stála před

stolem sestry Marie, a strčila ruce pod sebe. Její nohy pod ní podupávaly

a kroutily se, jak se snažila udržet horní část těla v klidné a zdvořilépoloze. Kancelář a její tmavé stěny si vždycky spojovala s tresty. Přivzpomínce, jak tu klečela na rýži, ji začala pálit kolena.

Sestra Marie zvedla širokou kostnatou ruku, která vypadala jako

kachní chodidlo. To gesto Berni připadalo jako jakési požehnání

a zadržela dech. „Budeš hrdá, až ti povím, že jsme se tě, možná vrozoru s veškerou soudností, rozhodly poslat studovat na akademii

k voršilkám.“

Berni se musela soustředit na obraz Panny Marie nad krbem, aby

nezačala výskat radostí. Boží rodička vypadala ve svém modrém plášti

klidně jako hladina rybníka. Její roztažené ruce připomínaly křídla

holubice. „Děkuju, sestro Marie. Já vás nezklamu.“ Berni se podařilo

mluvit nevzrušeným hlasem, i když měla pocit, že v jejím nitrurozkvétají květiny a poletují ptáci.

Sestra Marie se tvářila vážně. Stáhla dolů horní ret, takže vypadal

jako želví tlamička. „Víš, proč ve Svaté Luise učíme dívky latinu ahistorii, Bernadetto? Všude jinde se děvčata učí jen šití a vedenídomácnosti. Většina lidí říká, že širší vzdělání je pro chlapce.“

Berni zavrtěla hlavou. Klouby na rukách ji tlačily do stehen. Pořád

nemohla uvěřit, že ji vybraly. Nejradši by vyskočila ze židle, aby to

mohla říct Gretě. Pak vyběhne na dvorek a štěstím se roztancuje.

„Rada se už před delší dobou rozhodla, že i dívky musí dostat

šanci. Měly by mít možnost studovat předměty určené mužům.Většina z vás je nikdy nepoužije. Přesto předpokládáme, že ty z vás, jež


CAROLINE WOODSOVÁ

33

budou studovat u voršilek, budou úspěšné. Co myslíš, jak použiješ

svoje vzdělání ty?“

Na to byla snadná odpověď. „Založím školu pro hluché,“ prohlásila

Berni.

Sestra Marie se naklonila nad stolem a její širokou tvář ozářilo světlo.

„Aha.“ Výjimečně se tvářila laskavě, i když v jejím výrazu bylo něco

divného. „Nebudu ti nic tajit. Nevybrala jsem tě za dobré chování. To je

příšerné. Ale nemůžu přehlížet tvoje studijní výsledky. Při zkouškách sis

vedla velmi dobře a dobře víš, že na akademii se dívky připravují na

zkoušky na univerzitu. A ty jsou stejné, jaké dělají chlapci.“

Univerzita. Berni rázně přikývla.

„Každá mladá dívka, která propadne u zkoušky,“ pokračovalasest

ra Marie, „dává za pravdu německým mužům, kteří tvrdí, že ženyne

mají právo na vyšší vzdělání. Chápeš?“

„Ano, chápu.“ Berni se začala potit. Matka představená jí pořád

opakovala, že musí brát školu vážně.

„Dobrá. Věřím, že budeš schopná ovládat svoji nezkrotnou povahu.“

„Budu.“ Na jazyku však měla ještě jednu otázku. Věděla, že by ji

měla nechat na jindy, ale nemohla si pomoct. Muselo to ven. „A Greta?

Když odejdu, vyberete za dva roky taky ji? Je mnohem lepší studentka

než já.“

Sestra Marie se odtáhla a schovala ruce pod svým hávem. „Chudák

Greta. Když neudělala poslední zkoušku z latiny, zeptala jsem se jí,

jaký je její nejoblíbenější předmět. A její odpověď? První pomoc.Ne

bylo by správné tlačit ji do studia, nemyslíš, Berni?“

Berni se snažila mluvit klidně. „Kdo na ni tlačí?“

Sestra Marie pokrčila rameny. „Nepotřebuješ diplom, aby sesspeci

alizovala na děti, kuchyň, kostel, a my obě dobře víme, že přesně tam

Greta směřuje. Je moc citlivá.“

Berni cítila, jak se jí rozpálily tváře. „Líbí se jí první pomoc,proto

že se zajímá o medicínu. Nechce být jen manželkou.“


SLEČNA M.

34

„Neříkej ,jen‘ manželkou, Bernadetto. Na jejím výběru není nic

špatného. Greta má smysl pro prostý život, jak všichni vidíme. Apo

kud nenajde manžela, může zůstat tady.“

Po první dobré zprávě Berni pořád brněly prsty a špičky uší, ale

najednou měla pocit, že má v žaludku kamení. „Zůstat tady?“

„Ano. Budeme šťastné, když se přidá k našemu personálu. Ty, se

svojí nezdolnou energií, si možná myslíš, že tohle je nejhorší místo na

světě, ale já tě ujišťuju, že Greta to má jinak.“ Sestra Marie ukázala

nahoru. „Bůh má s každým z nás své plány, velké i malé. Kdo jiný by

měl opylovat květiny, když ne čmelák?“

Jenže my nejsme žádní čmeláci. My jsme Metzgerovi. „Greta je víc než

schopná. Ona špatně slyší, ale jen na jedno ucho.“ Ulevilo se jí, když to

vyslovila nahlas. Berni čekala, že sestra Marie bude nějak reagovat, ta

však ani nemrkla okem.

„Proto její hlas zní tak divně,“ zvýšila hlas Berni, „a proto jí to ve

třídě tak nejde. Kdybyste se na ni víc soustředila, zjistila byste, že čte

i píše líp než já.“

Lampa zablikala. „Já o tom vím,“ řekla krátce sestra Marie. „Proto

ji povzbuzuju, aby si hledala jinou cestu.“

V tu chvíli Berni připadalo, že Panna Marie ve zlatém rámu se

dívá někam za ni. Přikryla si dlaněmi tvář, pak uši. Snažila se zahnat

tichý hlas ve svém nitru, který jí říkal, že sestra Marie má pravdu.

Greta by se na akademii stáhla do sebe, měla by strach. Berni se

zrychlil dech. Takže matka představená to věděla. Musela jí to říct

sestra Lioba. Všechny věděly o Gretině špatném sluchu, a nikdy s tím

nic neudělaly.

„Berni. Podívej se na mě. Nemůžeš ji kvůli svým ambicím odsoudit

k nezdaru.“

„Vy jí ubližujete!“ řekla konečně Berni. Znovu strčila ruce podko

lena, aby jimi nezačala rozhazovat. „Jak můžete Gretě ubližovat za to,

že špatně slyší?“


CAROLINE WOODSOVÁ

35

„Ubližovat!“ Matka představená odstrčila židli. Její i Berniny oči se stočily do kouta, kde ležela rákoska. „Tady, ve Svaté Luise, se k vám chováme vlídně. Oběma jsme vám nabídly střechu nad hlavou, jídlo a vzdělání. Sirotci žijí na ulicích a častou jsou z nich prostitutky. Právě jsem ti řekla, že u nás může zůstat tak dlouho, jak bude potřebovat, a ty mě obviňuješ z toho, že jí ubližujeme?“

Berni zavrtěla hlavou. Celý život věřila, že pro Gretu a pro ni někde existuje to pravé místo. Domov s teplým krbem. Bude jen jejich, a až ho jednou najdou, všechno bude už navěky skvělé.

Postavila se na roztřesené nohy. „Jestli budete Gretu kvůli jejínemoci odstrkovat, tak já – já už nikdy nepůjdu na mši.“

Sestra Marie překvapeně otevřela pusu. Berni slyšela, jak jí v ústech hvízdá vzduch. „Ty by ses upsala ďáblu, kdybys měla pocit, že to tvojí sestře pomůže?“ Obešla stůl. „Děvče, nenič morálku svojí sestry.“

„Já že ji ničím?“ Berni najednou vyschlo v krku. „Já ne! Já ne!“

„Pojď ke mně, dítě.“ Sestra Marie sevřela Bernin loket železnýmstiskem a snažila se jí zvednout sukni. Byla silná, ale Berni taky. Berni napjala stehna a při pokusu vytrhnout se ze sevření zkroutila sestře Marii paži.

„Ani se nehni, ty zaprodanče ďábla!“

V místnosti se setmělo a Berni napadlo, že si pro ni skutečněpřiletěl čert. Sestra Marie se natáhla pro rákosku, jenže Berni se k nídostala první. Zůstala stát s rozkročenýma nohama, v pravé ruce drželarákosku a byla připravená bojovat. Matka představená ji sledovala se

strachem v očích.

Berni chtěla sestru Marii jen zastrašit a udělat rámus, aby ukázala,

kdo tu teď velí. Praštila rákoskou do okraje stolu, její konec však zasáhl

jeptiščin obličej. Švihl ji do ucha a přes celou tvář. Ruka sestry Marie

vylétla vzhůru, oči se jí rozšířily a vytryskly z nich slzy. Chvíli na sebe

bez hnutí zíraly. Berni si vzpomněla na batolata v mateřské školce,

která plakala po výprasku od jeptišek. V té chvíli si uvědomila, žesestra Marie je jenom člověk, stejně jako všechny sestry.


SLEČNA M.

36

V nastalém tichu Berni došlo, že v jediné krátké chvilce všechnozničila. Všechno, na čem pracovala, všechny svoje naděje pro sebe i pro

Gretu. Nahrbila se a zahodila rákosku. Než ji sestra Marie stačila chytit

za paži, kopla do stolu. Lampa prskla a spadla. Berni se rozběhlachodbou ke schodišti. Cestou si vzpomněla na černou skvrnu, kterou její bota

zanechala na stole. Bude ji muset vyčistit některá z dívek.

***

Po tom, co Berni švihla sestru Marii, nemohla v noci usnout. Greta

tušila, že se něco stalo, ale Berni se k ní otočila zády a až do svítání bez

mrknutí zírala na řadu postelí. Věděla, že ráno ji zavolají zpátky do

kanceláře a potrestají ji. Vlastně se jí uleví.

Ale když vyšlo slunce, nic se nestalo. Berni si roztřeseně vzpomněla,

že snídaně začne modlitbou. A ona přísahala, že se nebude modlit,

pokud se sestra Marie neslituje a nepustí Gretu na akademii. „Běžnařed,“ řekla nechápavé Gretě. „Přijdu za minutku.“ Místo toho se celý

den bez cíle procházela. Zazvonil zvonek a Berni si poprvé uvědomila,

jak celý dům duní pod stovkami chodidel a pak najednou běhemmodliteb, každodenních povinností a jídel znovu utichne.

V břiše jí kručelo. Vzduch v ložnici zhoustl. Ve čtyři hodiny, během

času na odpočinek, seběhla na dvůr. Doufala, že najde Gretu dřív, než

se dozví, co se stalo. Dívky, které míjela, se vyhýbaly jejímu pohledu.

Možná, že se jí to jen zdálo. Doufala, že ano.

Vyšla ze dveří, neudělala však ani dva kroky, když ucítila, jak jí

někdo pevně sevřel paže. Otočila se a uviděla Hannelore Haasovou,

která celé roky čekala, že se Berni pomstí za ukradený školní kornout.

Věděla, že teď ji nic nezastaví.

„Nech mě,“ řekla jí Berni. Do očí jí vyhrkly slzy.

Hanneloriny rány přišly rychle. První dopadla na Bernin spánek,

druhá, s hlasitým mlasknutím, na její oko. Berni odskočila hlavadozadu a ona v první chvíli viděla jen tmu a hvězdičky.


CAROLINE WOODSOVÁ

37

Ležela v posteli s mokrým hadrem na oku, když přišla Greta astiskla jí ruce.

„Že to není pravda, Berni?“ Rty měla bílé strachem. „Tohle jsineudělala.“

„Je to tvoje vina,“ vykřikla Berni. V oku jí zaškubalo. Mokrý hadr jí

spadl do klína a Greta zalapala po dechu. „Proč jsi říkala sestře Marii, že

máš ráda první pomoc? Uvědom si, jaká to bude katastrofa, kdyžnepřijdeme na to, jak se osamostatnit. Úplně osamostatnit, chápeš?“

Greta o několik kroků ustoupila. Rty se jí třásly. Bernina zlost však

mezitím vyprchala. Natáhla ke Gretě ruku. „Nevadí, vrabčáčku. Je mi

to líto. Prostě to nebude akademie, ale něco jiného. Já to zařídím.“

Cítila, jak se Greta třese. „Nedělej si starosti.“

***

Příští den začal úplně stejně. Když sestra Odi zapískala před ložnicí na

píšťalku, všechny dívky vyskočily z postele a postavily se na studenou

podlahu. Všechny, kromě Berni. Sestra Odi si jí nevšímala. Bernizůstala stočená na polštáři, oči pevně zavřené, dokud neucítila, jak na

její matraci dopadl někdo velký a měkký. Uslyšela zavrzání kolensestry Josefíny.

„Moje drahá Berni. Moje odvážné dítě. Ještě není pozdě na lítost. Ta hloupá hádka mezi tebou a matkou představenou... neměla bys dovolit, aby zničila tvoji duši.“

Na bolavém krku ucítila studenou dlaň. „Hloupá hádka? Ona je proti nám. Proti Gretě a mně. Vůbec ji nezajímáme. Proč bych měla při mši sedět za ní a předstírat, že je svatá?“ Proč bych to měla být já, kdo to vzdá, pomyslela si Berni a zabořila se do pokrývek.

Ruka se odtáhla. Zdálo se, že sestra Josefína přemýšlí. Konečně řekla: „Chtějí tě v kanceláři. Bylo mi řečeno, že máš přinést svůjschovaný kontraband. Dobře si to rozmysli, Berni. Pokud si nechceš vzít k srdci moji radu, udělej aspoň tohle. Rozmysli si to.“

SLEČNA M.

38

Berni počkala, d



       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist