načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Sladký život v Paříži - David Lebovitz

Sladký život v Paříži
-15%
sleva

Kniha: Sladký život v Paříži
Autor:

Tak jako mnozí další, známý autor kuchařek a cukrář David Lebovitz snil o životě v Paříži od chvíle, kdy toto kouzelné město poprvé navštívil. Nyní se mu to konečně povedlo a ... (celý popis)
Titul doručujeme za 3 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  299 Kč 254
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
8,5
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

ukázka z knihy ukázka

Titul je dostupný ve formě:
tištěná forma elektronická forma

hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9%hodnoceni - 72.9% 83%   celkové hodnocení
3 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2017-02-15
Počet stran: 320
Rozměr: 125 x 205 mm
Úprava: 316 stran
Vydání: Vydání první
Spolupracovali: přeložila Jana Drápalíková
Vazba: brožovaná lepená s chlopněmi
ISBN: 9788026708315
EAN: 9788026708315
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

David Lebovitz začínal jako umývač nádobí a postupně se vypracoval až na kuchaře slavné restaurace Alice Watersové Chez Panisse. Když odešel, začal psát kuchařské knihy a usadil se v Paříži. Pohledem rodilého Američana je zábavným a poučným způsobem líčen život v hlavním městě módy a gurmánství. Lebovitz popisuje překonávání obtíží, uvykání na zcela odlišný život, ale i vtipné historky, které mohou potkat cizince v Paříži. Čtenáře seznámí s francouzskou posedlostí módou, zvláštnostmi rodilých Pařížanů a také s recepty na výborná jídla a moučníky. Uvařit si můžete dušeného krocana, cizrnové palačinky, vepřová žebírka či zelný salát s buráky, jako dezert lze podávat pomerančový sorbet, čokoládovou pěnu nebo madlenky. Slavný americký kuchař vypráví o životě v Paříži a přidává recepty na své vyhlášené pokrmy.

Popis nakladatele

Tak jako mnozí další, známý autor kuchařek a cukrář David Lebovitz snil o životě v Paříži od chvíle, kdy toto kouzelné město poprvé navštívil. Nyní se mu to konečně povedlo a začíná nový život v hlavním městě Francie, ale brzy odhalí, že žít v Paříži není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Naštěstí má tajný recept na přežití – své kuchařské dovednosti. Žádný protivný francouzský úředník totiž neodolá čokoládovému dortíku… David s vtipem a nadhledem vypráví o svých zážitcích v tomto úchvatném, občas šíleném městě, o tom, jak se do Paříže zamiloval a jak se jí pokoušel porozumět. Jeho zábavné historky jsou prokládány autentickými recepty na sladké i slané pochutiny, jako jsou vepřová pečeně s glazurou z hnědého cukru a bourbonu, krocan dušený v Beaujolais Nouveau se sušenými švestkami, koláč se slaninou a sýrem s modrou plísní, čokoládovo-kokosové marshmallows, čokoládové dortíky s mandlemi nebo madlenky s citronovou polevou. David Lebovitz pracoval v oblasti pohostinství už od svých šestnácti let. Začínal jako umývač nádobí a postupně se vypracoval až na pozici kuchaře v restauraci Chez Panisse v Berkeley, kde strávil třináct let, než v roce 1999 odešel, aby se stal spisovatelem kuchařských knih a splnil si sen o životě v Paříži. Napsal sedm knih, všechny jsou mezi čtenáři velmi oblíbené a uznávané i v kuchařském světě. Jeho první dvě knihy, Room for Dessert a Ripe for Dessert, byly kritikou výborně přijaty a dnes už téměř nejsou k sehnání. Další kniha, The Great Book of Chocolate, je ódou na oblíbenou ingredienci – čokoládu. Slouží jako průvodce čokoládovými recepty i producenty čokolády. The Perfect Scoop provází čtenáře domácí výrobou zmrzliny a sorbetů a patří mezi nejprodávanější autorovy knihy. Sbírkou nejlepších a nejoblíbenějších receptů je kniha Ready for Dessert. Poslední Davidovo dílo, My Paris Kitchen, obsahuje sladké i slané recepty a historky nasbírané během let nakupování, pečení a vaření v Paříži.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
David Lebovitz - další tituly autora:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

( 46 )

NEJDŮLEŽITĚJŠÍ SLOVA,

KTERÁ MUSÍTE V PAŘÍŽI ZNÁT

Takže jste v Paříži a něco potřebujete.

Řekněme, že chcete koupit, co já vím – rukavice. Nebo kladivo. Nebo tkaničky do bot, novou baterii do telefonu. Nebo jen baguette ordinaire. Cokoli. Ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, jestli je to malé nebo velké. Vstoupíte do obchodu, ale nikde nevidíte to, pro co jste přišli, a tak oslovíte prodavačku, která tam je zdánlivě proto, aby vám pomohla – jako důležitému zákazníkovi.

Nedočkáte se odpovědi, jen réception glaciale,mrazivého odmítnutí. Cestou ven přemýšlíte, proč jsou Pařížané tak hnusní.

Možná to bude tím, že jste je urazili – těžce –, i když vám to třeba připadá divné, protože jste šli rovnou k věci a vznesli svůj dotaz. V tom je jádro problému.

Je nezbytně nutné znát dvě nejdůležitější slovafrancouzského jazyka: Bonjour, monsieur nebo Bonjour, madame – naprostá nutnost, hned jak s někým navážete oční kontakt. Jakmile vstoupíte do obchodu, restaurace, kavárny, nebo dokonce i do výtahu, musíte pozdravit jakoukoli další osobu, která se tam s vámi nalézá. Každý tady pozdraví bonjour, když vstoupí do čekárny ulékaře. Nezapomeňte pozdravit v lékárně, dokonce i letištní kontrolu, která po vás chce, abyste si sundali pásek,prodavačku, která vám odmítne uznat reklamaci naběračky na zmrzlinu, co nevydržela už první použití, stejně jako


( 47 )

trhovce s děravým úsměvem, který se vás právě chystá

ošidit.

Při oslovení nezadané ženy se používá Bonjour, mademoiselle. Když jsem se jednoho Francouze ptal, jak mám poznat, že je nezadaná, řekl mi, že tak mámoslovovat ženy, které ještě neměly sex. Vážně nevím, jak se tohle dá poznat, ale on mě ujistil, že Francouz to pozná.

Jedinou výjimkou jsou les grands magasins,několikaatrové pařížské obchodní domy, kde jsou službyvětšinou ještě horší než katastrofální. Zdejší prodavači nevidí v zákaznících hosty nebo návštěvníky, ale jen otravy,kteří je zdržují od psaní textové zprávy, kterou právě tvořili. Nebo od důležitého rozhovoru s kamarádkou orozchodu s přítelem. Občas je vnímají aspoň jako rozptýlení při nekonečném čekání na další kuřáckou pauzu.

Američané si navždy zafi xovali přesvědčení, žeFrancouzi jsou protivní. Při každé mé návštěvě Spojených států padla jako první otázka: „A vážně Francouzi Američany nenávidí?“

Ne, to není pravda. Oni jen nemají rádi nezdvořáky. (Nedivím se jim, ani já ne.) Pokud chcete, aby vásnepovažovali za hrubiány a chovali se k vám zdvořile,musíte dodržovat zdejší pravidla slušného chování.Američanům to někdy připadá trapné, protože jsou zvyklí vrazit do obchodu a zase odejít, aniž by se obtěžovalipozdravit. Když dnes jdu ve Státech nakoupit, rozloučím se při odchodu se všemi: s pokladními, prodavačkami i sostrahou, která podezřívavě sleduje mé počínání. Musím s tím přestat. V Houstonu ve Walgreens se krátce po mémpříchodu, spojeném s obvyklým hello celému osazenstvu, z reproduktorů ozvalo jen mírně maskované varování.

V Paříži je největší hrubostí, jakou můžete spáchat(věřte mi, povedlo se mi jich dost), ignorovat přítomnostprodávajícího personálu.


( 48 )

Jednoho dne jsem šel nakupovat do fantastického obchodu s čokoládou na rušném levém břehu. Doobchodu nakráčel americký pár v šortkách, na nohou rozvázané tenisky a na hlavě baseballové čepice (naštěstí je neměli kšiltem dozadu). Oba třímali venti latte z nedaleképobočky Starbucks. V Paříži to je něco takového jako vejít se džbánkem mléka k Tiff anymu na Fifth Avenue a mohutně si z něj zavdávat. Stačilo už jejich oblečení a to, jakrozrazili dveře dokořán a vtrhli dovnitř, už to bylo dost špatné. Jenže oni šokované prodavačce, která je přišla přivítat, neřekli ani bú a protáhli se kolem ní dovnitř. Při odchodu jsem se za ně omluvil, protože mi moc zá leží na zlepšování zdejší pověsti Američanů.

Ze začátku to může být člověku trapné, jako by pařížské obchody byly zároveň něčím domovem. Představte si, že by k vám někdo přišel na návštěvu, vy byste ho vítali u dveří a on by nevšímavě vtrhl kolem vás dovnitř. Tak tomu bych nechtěl nabízet své čokoládky. Jenže titoturisté s kávou v ruce ve skutečnosti nechtěli být hrubí,chovali se prostě tak, jak byli při podobné příležitosti zvyklí chovat se v Americe. Sakra, víte, že se najdou i lidé, kteří jdou v teplácích třeba vyhodit odpadky? No věřili byste tomu?

GATEAU THERESE

ČOKOLÁDOVÝ DORT

8–10 porcí

Všechny Francouzky, které znám, milují čokoládu natolik, aby do

svého repertoáru zařadily čokoládový dort. Dovedou ho připravit po

paměti a během chvilky. Tenhle recept mi dala Th érèse Pellasová,


( 49 )

která žije na stejném bulváru jako já, jen přes ulici. Když jsem její

dort poprvé ochutnal, málem jsem omdlel blahem z bohatéhořkosladké čokoládové chuti – a nutně jsem potřeboval mít recept.

Madame Pellasová důrazně trvá na tom, že dort je třeba připravit dva dny před podáváním a nechat ho odležet, protože to prý zlepšuje chuť čokolády. Zdá se, že sýru Brie, který pobývá ve stejné skříňce, společnost nevadí. (Z nějakého záhadného důvodu dort nikdynenačichne a chutná jen a jen jako velká porce čokolády.) Používá na něj čokoládu Lindt, tu mají všude a ve Francii je velice oblíbená. Kdykoli madame potkám, výmluvně jí trčí z kabelky známý balíček, což by mohlo znamenat, že i ona křečkuje a občas ulomí díleček a mlsá.

250 g hořké čokolády, nasekané

8 lžic (120 g) nesoleného másla

⅓ šálku (65 g) cukru

4 velká vejce pokojové teploty, oddělte bílky od žloutků

2 lžíce mouky

špetka soli

1. Předehřejte troubu na 180 °C. Vytřete máslem formu o průměru asi 23 cm, podél bočnice položte dostatečně dlouhý proužek pergamenového papíru.

2. Ve větším hrnci zahřejte vodu, na něj usaďte kulatou kovovou mísu a v ní zahřívejte čokoládu a máslo, dokud se nerozpustí a nevytvoří dokonale hladkou hmotu.

3. Sundejte mísu z tepla a vmíchejte do čokoládypolovinu cukru, pak žloutky a mouku. (Není nutné odměřit přesně polovinu cukru. Tvařte se prostě, že jsteFrancouzka vařící ve vlastní kuchyni, a neřešte to.)

4. Elektrickým šlehačem nebo metlou ušlehejte bílky se špetkou soli. Šlehejte tak dlouho, až sníh začne tvořit špičky. Postupně zašlehejte zbytek cukru. Sníh by měl být tak tuhý, že po zvednutí metly bude držet tvar.

5. Gumovou stěrkou nahrňte třetinu sněhu do


dové hmoty a zamíchejte, aby byla hmota nadýchanější.

Nakonec zamíchejte do hmoty i zbytek sněhu, měl by

se dokonale spojit tak, aby na povrchu nezůstaly bělavé

proužky.

6. Nalijte všechnu čokoládovou hmotu do připravené formy, uhlaďte povrch. Pečte dort asi 35 minut, uprostřed by měl jen ztuhnout. Pozor, ať ho nepřepečete.

7. Dort nechejte vychladnout ve formě, teprve pak podávejte. Skladování: Dort vydrží až tři dny. Madame Pellasová ho schovává do své skříňky, vy ho však raději dejte po skleněný poklop. Dort můžete i zmrazit, pokud ho dobře zabalíte do fólie, třeba až na měsíc.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist