načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Kniha: Sladká pomsta - Nora Roberts

Sladká pomsta
-15%
sleva

Kniha: Sladká pomsta
Autor:

I nejtvrdší detektiv může podlehnout kouzlu krásné zlodějky Adrianne, dcera vyhlášené hollywoodské krasavice a proslulého arabského šejka, žije pozoruhodný dvojí život. Všichni ji ... (celý popis)
Titul doručujeme za 4 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 31.8%hodnoceni - 31.8%hodnoceni - 31.8%hodnoceni - 31.8%hodnoceni - 31.8% 10%   celkové hodnocení
1 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Médium / forma: Tištěná kniha
Rok vydání: 2016-08-31
Počet stran: 464
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 462 stran
Vydání: Vydání druhé, v nakladatelství Motto první
Spolupracovali: přeložila Božena Chovancová
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788026706854
EAN: 9788026706854
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis / resumé

Odehrává se v současnosti a je jednou z těch knih, která využívá motivu střetu muslimského vztahu k ženám a současné západní kultury. Hrdinka žije utajený dvojí život: veřejnost ji zná jako společensky atraktivní dívku, zatímco v tajnosti je nejhledanější zlodějkou své doby. Když se však po jejích stopách vydá proslulý detektiv Interpolu, zdá se, že dívčina zlodějská kariéra je u konce a bude následovat přiměřený trest, ale hrdinčin uhrančivý půvab přiměje i tohoto ostříleného vyšetřovatele k hledání mírnějšího východiska. Romantický ženský román s napínavým dějem vypráví o pomstě zavržené dcery ropného šejka a americké filmové hvězdy.

Popis nakladatele

I nejtvrdší detektiv může podlehnout kouzlu krásné zlodějky Adrianne, dcera vyhlášené hollywoodské krasavice a proslulého arabského šejka, žije pozoruhodný dvojí život. Všichni ji znají jako princeznu, lehkomyslnou moderní dívku, která přes den poletuje po dobročinných akcích a večer z jednoho luxusního večírku na druhý. Nikdo netuší, že právě ona je Stín, největší zloděj současnosti. Daří se jí to tajit, dokud se neobjeví jeden z nejtvrdších detektivů Interpolu Philip Chamberlain, v minulosti také sám pověstný zloděj. Muž se však dopustí jedné osudové chyby – podlehne Adrianninu kouzlu… NORA ROBERTS Narodila se 10. října 1950 v Silver Spring v Marylandu jako Eleanor Marie Robertson (zkrácením jména si vytvořila svůj spisovatelský pseudonym Nora Roberts). Chodila do katolické školy, kde se od jeptišek naučila disciplíně, která jí později ve spisovatelské kariéře velmi pomohla. Až do února 1979 pečovala o rodinu a malou farmu. Zlom v jejím živote nastal jednoho večera, kdy se přihnala sněhová bouře a uvěznila ji spolu s dětmi na týden v dome. „Už ani nevím, co mě to napadlo, že jsem vzala tužku a začala psát příběhy, které jsem mela v hlavě. Možná to bylo i z pudu sebezáchovy a ve jménu uchování zdravého rozumu. V té chvíli jsem ani v nejmenším nepocítila ambice stát se spisovatelkou.“ Rukopis, který tehdy vznikl, sice nakladatelé odmítli, Nora se však nedala odradit a¬ psala dál. První román s názvem Irish oroughbred (Irský plnokrevník) jí vyšel v roce 1981. Jednoho dne si objednala u místního truhláře knihovnu. Bruce Wilder přišel, postavil ji, poté opravil nábytek v dome a pak už u Nory zůstal, protože se do sebe vášnivě zamilovali. Nora Roberts patří v současné době mezi nejplodnější spisovatele planety – na svém kontě má více než dvě stě titulů (včetně knih, které napsala pod pseudonymem J. D. Robb), které vyšly v celkovém nákladu tři sta milionů výtisků.

Předmětná hesla
Kniha je zařazena v kategoriích
Zákazníci kupující knihu "Sladká pomsta" mají také často zájem o tyto tituly:
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9

1. kapitola

New York, 1989

Stuart Spencer svůj hotelový pokoj přímo nenáviděl. Pobyt

v New Yorku skýtal pouze jedinou výhodu – manželka

byla v Londýně, a nemohla tudíž svým ostřížím zrakem

dohlížet nad jeho dietou. Objednal si proto u pokojové

služby ohromný sendvič a spokojeně vychutnával každé

sousto.

Stuart Spencer byl podsaditý, se sklonem k pleši,postrádal však typické žoviální projevy mužů tohoto vzhledu. Trápil ho puchýř na patě a rýma. Zhluboka si lokl čaje a jako zatvrzelý britský šovinista konstatoval, že ať seAmeričané snaží sebevíc, nejsou nikdy schopni připravitchutný čaj.

Zatoužil po horké koupeli, šálku lahodného čaje Earl Grey a hodince klidu. Obával se však, že ten neklidný muž u okna ho přinutí odložit uskutečnění všech tajnýchpřání... možná do nedohledna.

„No, tak mě vnímej, jsem tady, sakra,“ zabručel káravě a sledoval, jak Philip Chamberlain trhnutím rozhrnul záclonu.

„Příjemný výhled,“ poznamenal Philip při pohledu na zeď protější budovy. „Dodává pocit úžasné útulnosti.“

„Philipe, cítím nutnost ti znovu připomenout, jak nemám rád, když musím v zimě cestovat přes Atlantik.


10

Navíc mám v Londýně hromadu nedodělaných papírů,

část kvůli tvé nesystematické práci. Takže pokud pro mě

máš nějaké informace, prosím tě, vyklop je. A nejradši

hned, smím-li žádat.“

Philip se stále díval z okna. Byl nervózní z výsledku schůzky, kterou si sám vyžádal, ale při jehochladnokrevné povaze to neznamenalo víc než pocit lehkého napětí.

„Skutečně musíme zajít na to představení, když už jsi v New Yorku, Stuarte. Je to muzikál. Je z tebe čím dál větší tvrdohlavec, starouši.“

„Běž do háje.“

Philip zatáhl záclonu a ladně vykročil k muži, jenž byl posledních pár let jeho nadřízeným. Philipovo povolání vyžadovalo sebevědomou, atletickou graciéznost. Bylo mu teprve pětatřicet, ale měl za sebou už čtvrt stoletíprofesionální zkušenosti. Narodil se v jedné z chudých londýnských čtvrtí a už ve velice mladém věku dovedl lstí a úskoky získávat pozvání na večírky lepších společenských kruhů, což byl nemalý úspěch v době, kdy si Británie zakládala na přísném třídním rozvrstvení, než bariéry povolily pod prudkým náporem umírněných a rockerů. Philip věděl, co je to hlad, ale stejně dobře znal pocit nasycenosti. Aprotože měl rád kaviár, chtěl si zařídit takový život, aby měl dostatek. Ve své branži byl dobrý, skutečný profesionál, ale úspěch nepřicházel zadarmo.

„Položím ti předběžnou otázku, Stuarte.“ Philip seposadil a nalil mu další šálek čaje. „Chci se tě zeptat, zda jsem ti za posledních pár let byl vůbec nějak užitečný.“

Spencer si kousl do sendviče a doufal, že si jím aniPhilipem nenaruší trávení. „Narážíš na zvýšení platu?“

„To není špatný nápad. Ale to není zrovna ono, co jsem měl na mysli.“ Philip dovedl předvést patřičně účinný


11

úsměv, když se rozhodl a situace to zrovna vyžadovala,

a to bylo právě v tomhle okamžiku. „Zajímalo by mě, zda

stojí Interpolu za to mít na výplatní listině zloděje.“

Spencer popotáhl, vyndal kapesník a vysmrkal se. „Čas od času.“

Philip si uvědomil, že tentokrát nepoužil přívlastku „vysloužilý“ před slovem „zloděj“, a uvažoval, zda to postřehl i Stuart, když jej neopravil. „Nepřetrhneš se s komplimenty.“

„Nepřiletěl jsem s tebou laškovat, Philipe. Chci jen vědět, co jsi k čertu považoval za tak veledůležitého, že jsem se uprostřed té prašivé zimy musel hnát do New Yorku.“

„Co bys řekl dvěma?“

„Čemu dvěma?“

„Zlodějům, Stuarte.“ Philip vzal do ruky trojúhelník sendviče. „Zkus raději celozrnné.“

„Kam míříš?“

Philip cítil důležitost několika příštích minut. Většinu svého dosavadního života prožíval v očekávání budoucího, jež při jeho profesi záleželo na zlomcích okamžiků, často krkolomně rizikových. Býval zlodějem, vynikajícímprofesionálem. A často zavedl kapitána Stuarta Spencera a jeho muže do slepých uliček a k otevřeným koncům. OdLondýna do Paříže, z Paříže do Maroka a z Maroka kamkoli, kde čekal nějaký skvost. Pak náhle otočil a začal pracovat pro Spencera a Interpol, místo proti nim.

Bylo to čistě obchodní rozhodování, vzpomínal Philip. Spočítal si tenkrát možný zisk a šance. Nyní šlo výhradně o osobní nabídku.

„Řekněme, dejme tomu, že znám obzvlášť chytrého zloděje, kterému se dařilo vodit Interpol deset let za nos a který se teď rozhodl zanechat své aktivní činnosti a jít


12

na odpočinek. A chtěl by nabídnout své služby výměnou

za shovívavost.“

„Máš na mysli Stína.“

Philip si pečlivě odstraňoval z konečků prstů drobky. Vždycky byl nesmírně pečlivý. Ze zvyku i z nutnosti. „Pravděpodobně.“

Stín. Spencer zapomněl na bolestivý puchýř i nanevolnost po dlouhém letu. Neznámý zloděj, který má na svém kontě krádeže šperků za miliony dolarů. Deset let po něm Spencer šel, pronásledoval ho jako honicí pes a vždycky ho znovu ztrácel. Posledních osmnáct měsíců Interpolzintenzivnil pátrání a nasadil zloděje na zloděje – PhilipaChamberlaina, jediného člověka, o němž Spencer věděl, že by mohl nad Stínem vyhrát. Nasadil muže, jemuž důvěřoval, pomyslel si v návalu vzteku Spencer.

„Krucinál, ty víš, kdo to je. Už dost dlouho. A taky víš, kde ho můžem najít.“ Spencer se opřel rukama o stůl. „Deset let. Deset let už po něm jdem. A tebe, ničemu,platím osmnáct měsíců za to, abys nás vodil za nos. Celou dobu jsi věděl, kdo to je a všechno kolem!“

„Možná ano.“ Philip pomalu natáhl své dlouhé, obratné prsty. „Možná ne.“

„Nejradši bych tě zamknul do klece a klíč hodil do Te m ž e .“

„Ale to neuděláš, máš mě za syna, kteréhos nikdy neměl.“

„Mám syna, sklapni.“

„Jenže ne takového, jako jsem já.“ Philip se pohodlně opřel ve své židli a pokračoval: „Navrhuju stejnoudohodu, jakou jsme my dva uzavřeli před pěti lety. Tenkrát jsi hlásal teorii, že je mnohem výhodnější si mistra najmout než ho pronásledovat.“


13

„Tys byl pověřený toho chlapa chytit, a ne za něhovyjednávat. Pokud máš jeho jméno, chci slyšet jméno. Pokud máš popis, sem s ním. Fakta, Philipe, žádné hypotetické návrhy.“

„Nemáš nic,“ přeruši l ho stroze Phi lip. „Po deseti letech absolutně nic. Pokud bych odešel z téhle místnosti, stále nebudeš mít nic.“

„Mám tebe,“ řekl Spencer a kategorickým tónem ukončil diskusi. Philip přimhouřil oči. „Člověk tvého stylunebude považovat kriminál za nejpříhodnější místo pobytu, Philipe.“

„Vyhrožuješ mi?“ Philip ucítil v zádech krátké, alecitelné zamrazení. Založil si ruce na prsou a hleděl zpříma,přesvědčen, že Spencer jenom blafuje. Sám mínil vše vážně. „Shovívavost, pamatuješ? To byla naše dohoda.“

„Jenže jsi to ty, kdo porušil pravidla. Řekni mi to jméno, Philipe, a nech mě dělat mou práci.“

„Uvažuješ malicherně, Stuarte. Proto se ti takypodařilo najít jen několik diamantů, zatímco já jsem jich ukradl tolik. Když zašiješ Stína do basy, nebudeš mít nic víc než zloděje v base. Skutečně doufáš, že najdeš byť jen zlomek toho, co bylo ukradeno za posledních deset let?“

„To je záležitost spravedlnosti.“

„Ano.“

Spencer postřehl, že Philip změnil tón a poprvé od začátku rozhovoru sklopil zrak. Ne však hanbou. Znal ho natolik dobře, aby věděl, že hanba či pocit provinění jsou to poslední, co tenhle muž momentálně může cítit.

„Je to věc spravedlnosti a promluvme si o tom.“ Philip znovu vstal. „Když jsi mě pověřil tím případem, ujal jsem se ho, protože právě ten zloděj mě zajímal. Na tom se nic nezměnilo. Vlastně bys mohl říct, že můj zájem podstatně


14

vzrostl.“ Nebylo vhodné Spencera příliš do něčeho nutit.

Je pravda, že se za léta mezi nimi vytvořila jakási forma

zdráhavého obdivu, ale Spencer vždycky tíhl a budetíhnout ke slušným, bezúhonným způsobům. „Připusťme,

stále jen hypoteticky, že vím, kdo je Stín. Připusťme dál, že

jsme spolu celou záležitost prodiskutovali a já mám důvod

doufat, že bys mohl využít zkušeností a talentu té osoby

a na oplátku poskytnout malou protislužbu vymazáním

její minulosti.“

„Cože? Malou protislužbu, říkáš? Vždyť ten grázl toho nakradl víc než ty.“

Philip prudce vytáhl obočí a pak si zamračeně lehce oprašoval drobky z rukávu. „Nemyslím si, že by bylo zrovna vhodné mě urážet. Nikdo neukradl šperky ve vyšší celkové hodnotě, než se to podařilo mně za celou mou kariéru.“

„Jsi na sebe pyšný, co?“ Spencer nebezpečně zrudl. „Osobně bych se nechlubil životem zloděje.“

„No a v tom je ten rozdíl mezi námi.“

„Lézt okny a pak provozovat tajné obchody vpostranních uličkách –“

„Prosím tě, rozlítostňuješ mě. Ne, Stuarte, radši počítej do deseti. Nechci být zodpovědný za tvůj zvýšený krevní tlak.“ Opět sáhl po konvici s čajem. „Snad přišel ten pravý okamžik, abych ti prozradil, že zatímco jsem likvidoval zámk y, budova l jsem si k tobě si lný respekt. Jsem si jist ý, že bych doposud makal někde paklíčem, kdybys mi nebyl za každým dílem stále těsněji v patách. Nelituju života, jaký jsem žil, o nic víc než toho, že jsem změnil stranu hřiště.“

Stuart se už uklidnil natolik, že do sebe nalil celý šálek čaje, který mu Philip nabídl. „Tohle není momentálněpodstatné.“ Musel vša k přiznat, že mu Phi lipova poslední slova zalichotila. „Faktem je, že teď pracuješ pro mě.“


15

„Nezapomněl jsem.“ Philip znovu zabloudil pohledem k oknu. Byl mrazivý, jasný den a on zatoužil po jaru. „No, pokračujme,“ obrátil se prudce a znovu upřel zrak na Stuarta, „jako loajální zaměstnanec cítím povinnost získat pro tebe dalšího schopného spolupracovníka.“

„Lupiče.“

„Ano. Excelentního zloděje,“ zasvítil Philip úsměvem. „A navíc, jsem ochotný se vsadit, že tví a ani jiní ochránci zákona nebudou mít nejmenší tušení o jeho skutečnéidentitě,“ na k loni l se Phi lip ke Stuar tov i už s vážnou t vá ří. „Ani teď, ani kdykoli jindy v budoucnu, Stuarte. To ti slibuju.“

„Dá se znovu do pohybu.“

„To se nestane. Buď klidný.“

„Jak si tím můžeš být jistý?“

Philip si založil ruce. Na prstě mu matně svítil svatební prsten. „Osobně na to dohlédnu.“

„V jakém vztahu je k tobě?“

„Je to těžké vysvětlit. Poslyš, Stuarte. Pět let jsem pro tebe pracoval. Pracovali jsme bok po boku. Pár případů bylo pěkně špinavých a ještě víc jich bylo špinavých a navíc nebezpečných. Nikdy jsem tě o nic nežádal, až teď. Žádám tě o shovívavost pro mého hypotetického zloděje.“

„Stěží mohu zaručit –“

„Tvoje slovo je dostatečnou zárukou,“ přerušil ho Philip. „Na oplátku ti získám zpátky Rubense. A ještě líp, věřím, že ti zajistím kořist, která bude mít dostatečnou politickou váhu, aby zklidnila napjatou situaci.“

Spencerovi okamžik trvalo, než si to dal dohromady. „Na Středním východě?“

Philip dopil čaj a pokrčil rameny. „Předpokládejme.“ V každém případě hodlal Stuarta dovést k Rubensovi a k Abduovi. Ale nikdy nevykládal karty na stůl před


poslední výzvou. „Dá se uvažovat, že na základěinformací, které ti poskytnu, by mohla Anglie přitlačit tam, kde to

pro ni bude nejvíc užitečné.“

Spencer se na něj upřeně zadíval – tak neočekávaně se dostali v diskusi daleko od diamantů a rubínů, od zločinu a trestu. „To přeháníš, Philipe.“

„Jsem rád, že mým slovům věnuješ pozornost,“ kvitoval s povděkem Philip a opět se posadil, protože vycítil, že se zčeřená hladina uklidňuje. „Přísahám ti, že vím naprosto přesně, o čem mluvím.“

„Rozehráváš velice křehkou hru.“

Tu nejkřehčí, upřesnil ho Philip v duchu. Tu nejdůležitější. „Ale můžeme ji oba vyhrát, Stuarte.“

Spencer lehce zasupěl, vstal a otevřel lahev skotské.Nejdřív nalil trochu do jedné sklenice, okamžik zaváhal a pak nalil do druhé. „Řekni mi už konečně, co máš na srdci, Philipe. Uvidím, co se dá dělat.“

Philip okamžik čekal a zvažoval. „Vložím do tvých rukou záležitosti, na kterých mi záleží jako na vlastním životě. Pamatuj si to, Stuarte.“ Odsunul stranou šálek čaje a přijal sklenici skotské. „Když jsem byl v klenotnici Abdua, krále jaquirského, viděl jsem tam Rubense.“

„A co jsi proboha svatého dělal v králově klenotnici?“ vykulil Spencer své obvykle nevýrazné oči.

„Je to dlouhý příběh,“ přiťukl si Philip se Stuartem a zhluboka se napil. „Nejlepší bude začít od začátku, od Phoebe Springové.“




Nora Roberts

NORA ROBERTS


10. 10. 1950

Nora Roberts (tento její pseudonym je zkráceninou jejího vlastního jména Eleanor Marie Robertson) se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: " Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu."

Vdala se mladá a usadila se v Keedysville v Marylandu. Krátce pracovala jako právní sekretářka. "Uměla jsem psát rychle, ale neuměla jsem hláskovat. Byla jsem nejhorší právní sekretářka vůbec," říká dnes. Když se jí narodili synové, zůstala doma a zkusila každé řemeslo, které se nahodilo.

Vánice v únoru 1979 ji přinutila najít jiné východisko. Zůstala doma zasněžená se svými syny. Mladšímu byly tři roky, staršímu šest let. Neměla tehdy žádnou možnost poslat je do školky. Během vánice vytáhla tužku a zápisník a začala psát jeden z příběhů. Tehdy začala její kariéra spisovatelky. Několik jejích rukopisů však bylo zamítnuto, ale později přeci jen uspěla. Její první kniha, Irský plnokrevník (Irish Thoroughbred), vyšel v nakl. Silhouette v roce 1981.

Se svým druhým manželem Brucem Wilderem se seznámila, když ho najala, aby jí postavil domácí knihovnu. V červenci 1985 se vzali. Od té doby rozšířili svůj dům, hodně cestovali po světě a otevřeli spolu knihkupectví.

Během svého života byla Nora vždycky obklopená jen muži. Nejen že byla nejmladší ze všech svých sourozenců, ale byla dokonce jediná dcera. A právě život strávený mezi muži dal Noře docela dobrý pohled na mužskou mysl, který dnes její čtenáři tolik obdivují.

V roce 2007 se 4 její knihy dočkaly filmového zpracování.

Nora je členem několika spisovatelských skupiny a vyhrála nespočetné ceny od jejích kolegů a nakladatelského průmyslu.

Dalším jejím velice známým pseudonymem je J.D. Robb, který byl samostatně představen zde. Nora psala také pro magazín příběhy "Melodie of Love" pod pseudonymem Jill March. Ve Velké Británii je známá také jako Sara Hardesty.




       
Knihkupectví Knihy.ABZ.cz - online prodej | ABZ Knihy, a.s.
ABZ knihy, a.s.
 
 
 

Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2019 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist