načítání...
nákupní košík
Košík

je prázdný
a
b

Sladká pomsta - Nora Roberts

-15%
sleva

Kniha: Sladká pomsta
Autor:

I nejtvrdší detektiv může podlehnout kouzlu krásné zlodějky Adrianne, dcera vyhlášené hollywoodské krasavice a proslulého arabského šejka, žije pozoruhodný dvojí život. Všichni ji ...
Titul doručujeme za 2 pracovní dny
Vaše cena s DPH:  399 Kč 339
+
-
rozbalKdy zboží dostanu
11,3
bo za nákup
rozbalVýhodné poštovné: 39Kč
rozbalOsobní odběr zdarma

hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%hodnoceni - 0%   celkové hodnocení
0 hodnocení + 0 recenzí

Specifikace
Nakladatelství: » MOTTO
Rok vydání: 2016-08-31
Počet stran: 464
Rozměr: 130 x 200 mm
Úprava: 462 stran
Vydání: Vydání druhé, v nakladatelství Motto první
Spolupracovali: přeložila Božena Chovancová
Vazba: vázaná s pap. potahem s lam. přebalem
ISBN: 9788026706854
EAN: 9788026706854
Ukázka: » zobrazit ukázku
Popis

I nejtvrdší detektiv může podlehnout kouzlu krásné zlodějky Adrianne, dcera vyhlášené hollywoodské krasavice a proslulého arabského šejka, žije pozoruhodný dvojí život. Všichni ji znají jako princeznu, lehkomyslnou moderní dívku, která přes den poletuje po dobročinných akcích a večer z jednoho luxusního večírku na druhý. Nikdo netuší, že právě ona je Stín, největší zloděj současnosti. Daří se jí to tajit, dokud se neobjeví jeden z nejtvrdších detektivů Interpolu Philip Chamberlain, v minulosti také sám pověstný zloděj. Muž se však dopustí jedné osudové chyby – podlehne Adrianninu kouzlu… NORA ROBERTS Narodila se 10. října 1950 v Silver Spring v Marylandu jako Eleanor Marie Robertson (zkrácením jména si vytvořila svůj spisovatelský pseudonym Nora Roberts). Chodila do katolické školy, kde se od jeptišek naučila disciplíně, která jí později ve spisovatelské kariéře velmi pomohla. Až do února 1979 pečovala o rodinu a malou farmu. Zlom v jejím živote nastal jednoho večera, kdy se přihnala sněhová bouře a uvěznila ji spolu s dětmi na týden v dome. „Už ani nevím, co mě to napadlo, že jsem vzala tužku a začala psát příběhy, které jsem mela v hlavě. Možná to bylo i z pudu sebezáchovy a ve jménu uchování zdravého rozumu. V té chvíli jsem ani v nejmenším nepocítila ambice stát se spisovatelkou.“ Rukopis, který tehdy vznikl, sice nakladatelé odmítli, Nora se však nedala odradit a¬ psala dál. První román s názvem Irish oroughbred (Irský plnokrevník) jí vyšel v roce 1981. Jednoho dne si objednala u místního truhláře knihovnu. Bruce Wilder přišel, postavil ji, poté opravil nábytek v dome a pak už u Nory zůstal, protože se do sebe vášnivě zamilovali. Nora Roberts patří v současné době mezi nejplodnější spisovatele planety – na svém kontě má více než dvě stě titulů (včetně knih, které napsala pod pseudonymem J. D. Robb), které vyšly v celkovém nákladu tři sta milionů výtisků.

Kniha je zařazena v kategoriích
Recenze a komentáře k titulu
Zatím žádné recenze.


Ukázka / obsah
Přepis ukázky

9
1. kapitola
New York, 1989
Stuart Spencer svůj hotelový pokoj přímo nenáviděl. Pobyt
v New Yorku skýtal pouze jedinou výhodu – manželka
byla v Londýně, a nemohla tudíž svým ostřížím zrakem
dohlížet nad jeho dietou. Objednal si proto u pokojové
služby ohromný sendvič a spokojeně vychutnával každé
sousto.
Stuart Spencer byl podsaditý, se sklonem k pleši,
postrádal však typické žoviální projevy mužů tohoto vzhledu.
Trápil ho puchýř na patě a rýma. Zhluboka si lokl čaje
a jako zatvrzelý britský šovinista konstatoval, že ať se
Američané snaží sebevíc, nejsou nikdy schopni připravit
chutný čaj.
Zatoužil po horké koupeli, šálku lahodného čaje Earl
Grey a hodince klidu. Obával se však, že ten neklidný muž
u okna ho přinutí odložit uskutečnění všech tajných
přání... možná do nedohledna.
„No, tak mě vnímej, jsem tady, sakra,“ zabručel
káravě a sledoval, jak Philip Chamberlain trhnutím rozhrnul
záclonu.
„Příjemný výhled,“ poznamenal Philip při pohledu na
zeď protější budovy. „Dodává pocit úžasné útulnosti.“
„Philipe, cítím nutnost ti znovu připomenout, jak
nemám rád, když musím v zimě cestovat přes Atlantik.





10
Navíc mám v Londýně hromadu nedodělaných papírů,
část kvůli tvé nesystematické práci. Takže pokud pro mě
máš nějaké informace, prosím tě, vyklop je. A nejradši
hned, smím-li žádat.“
Philip se stále díval z okna. Byl nervózní z výsledku
schůzky, kterou si sám vyžádal, ale při jeho
chladnokrevné povaze to neznamenalo víc než pocit lehkého napětí.
„Skutečně musíme zajít na to představení, když už jsi
v New Yorku, Stuarte. Je to muzikál. Je z tebe čím dál větší
tvrdohlavec, starouši.“
„Běž do háje.“
Philip zatáhl záclonu a ladně vykročil k muži, jenž byl
posledních pár let jeho nadřízeným. Philipovo povolání
vyžadovalo sebevědomou, atletickou graciéznost. Bylo mu
teprve pětatřicet, ale měl za sebou už čtvrt století
profesionální zkušenosti. Narodil se v jedné z chudých
londýnských čtvrtí a už ve velice mladém věku dovedl lstí a úskoky
získávat pozvání na večírky lepších společenských kruhů,
což byl nemalý úspěch v době, kdy si Británie zakládala
na přísném třídním rozvrstvení, než bariéry povolily pod
prudkým náporem umírněných a rockerů. Philip věděl, co
je to hlad, ale stejně dobře znal pocit nasycenosti. A
protože měl rád kaviár, chtěl si zařídit takový život, aby měl
dostatek. Ve své branži byl dobrý, skutečný profesionál, ale
úspěch nepřicházel zadarmo.
„Položím ti předběžnou otázku, Stuarte.“ Philip se
posadil a nalil mu další šálek čaje. „Chci se tě zeptat, zda jsem
ti za posledních pár let byl vůbec nějak užitečný.“
Spencer si kousl do sendviče a doufal, že si jím ani
Philipem nenaruší trávení. „Narážíš na zvýšení platu?“
„To není špatný nápad. Ale to není zrovna ono, co jsem
měl na mysli.“ Philip dovedl předvést patřičně účinný





11
úsměv, když se rozhodl a situace to zrovna vyžadovala,
a to bylo právě v tomhle okamžiku. „Zajímalo by mě, zda
stojí Interpolu za to mít na výplatní listině zloděje.“
Spencer popotáhl, vyndal kapesník a vysmrkal se. „Čas
od času.“
Philip si uvědomil, že tentokrát nepoužil
přívlastku „vysloužilý“ před slovem „zloděj“, a uvažoval, zda
to postřehl i Stuart, když jej neopravil. „Nepřetrhneš se
s komplimenty.“
„Nepřiletěl jsem s tebou laškovat, Philipe. Chci jen vědět,
co jsi k čertu považoval za tak veledůležitého, že jsem se
uprostřed té prašivé zimy musel hnát do New Yorku.“
„Co bys řekl dvěma?“
„Čemu dvěma?“
„Zlodějům, Stuarte.“ Philip vzal do ruky trojúhelník
sendviče. „Zkus raději celozrnné.“
„Kam míříš?“
Philip cítil důležitost několika příštích minut. Většinu
svého dosavadního života prožíval v očekávání budoucího,
jež při jeho profesi záleželo na zlomcích okamžiků, často
krkolomně rizikových. Býval zlodějem, vynikajícím
profesionálem. A často zavedl kapitána Stuarta Spencera a jeho
muže do slepých uliček a k otevřeným koncům. Od
Londýna do Paříže, z Paříže do Maroka a z Maroka kamkoli,
kde čekal nějaký skvost. Pak náhle otočil a začal pracovat
pro Spencera a Interpol, místo proti nim.
Bylo to čistě obchodní rozhodování, vzpomínal Philip.
Spočítal si tenkrát možný zisk a šance. Nyní šlo výhradně
o osobní nabídku.
„Řekněme, dejme tomu, že znám obzvlášť chytrého
zloděje, kterému se dařilo vodit Interpol deset let za nos
a který se teď rozhodl zanechat své aktivní činnosti a jít





12
na odpočinek. A chtěl by nabídnout své služby výměnou
za shovívavost.“
„Máš na mysli Stína.“
Philip si pečlivě odstraňoval z konečků prstů
drobky. Vždycky byl nesmírně pečlivý. Ze zvyku i z nutnosti.
„Pravděpodobně.“
Stín. Spencer zapomněl na bolestivý puchýř i na
nevolnost po dlouhém letu. Neznámý zloděj, který má na svém
kontě krádeže šperků za miliony dolarů. Deset let po něm
Spencer šel, pronásledoval ho jako honicí pes a vždycky ho
znovu ztrácel. Posledních osmnáct měsíců Interpol
zintenzivnil pátrání a nasadil zloděje na zloděje – Philipa
Chamberlaina, jediného člověka, o němž Spencer věděl, že by
mohl nad Stínem vyhrát. Nasadil muže, jemuž důvěřoval,
pomyslel si v návalu vzteku Spencer.
„Krucinál, ty víš, kdo to je. Už dost dlouho. A taky
víš, kde ho můžem najít.“ Spencer se opřel rukama o stůl.
„Deset let. Deset let už po něm jdem. A tebe, ničemu,
platím osmnáct měsíců za to, abys nás vodil za nos. Celou
dobu jsi věděl, kdo to je a všechno kolem!“
„Možná ano.“ Philip pomalu natáhl své dlouhé, obratné
prsty. „Možná ne.“
„Nejradši bych tě zamknul do klece a klíč hodil do
Te m ž e .“
„Ale to neuděláš, máš mě za syna, kteréhos nikdy
neměl.“
„Mám syna, sklapni.“
„Jenže ne takového, jako jsem já.“ Philip se pohodlně
opřel ve své židli a pokračoval: „Navrhuju stejnou
dohodu, jakou jsme my dva uzavřeli před pěti lety. Tenkrát jsi
hlásal teorii, že je mnohem výhodnější si mistra najmout
než ho pronásledovat.“





13
„Tys byl pověřený toho chlapa chytit, a ne za něho
vyjednávat. Pokud máš jeho jméno, chci slyšet jméno. Pokud
máš popis, sem s ním. Fakta, Philipe, žádné hypotetické
návrhy.“
„Nemáš nic,“ přeruši l ho stroze Phi lip. „Po deseti letech
absolutně nic. Pokud bych odešel z téhle místnosti, stále
nebudeš mít nic.“
„Mám tebe,“ řekl Spencer a kategorickým tónem ukončil
diskusi. Philip přimhouřil oči. „Člověk tvého stylu
nebude považovat kriminál za nejpříhodnější místo pobytu,
Philipe.“
„Vyhrožuješ mi?“ Philip ucítil v zádech krátké, ale
citelné zamrazení. Založil si ruce na prsou a hleděl zpříma,
přesvědčen, že Spencer jenom blafuje. Sám mínil vše vážně.
„Shovívavost, pamatuješ? To byla naše dohoda.“
„Jenže jsi to ty, kdo porušil pravidla. Řekni mi to jméno,
Philipe, a nech mě dělat mou práci.“
„Uvažuješ malicherně, Stuarte. Proto se ti taky
podařilo najít jen několik diamantů, zatímco já jsem jich ukradl
tolik. Když zašiješ Stína do basy, nebudeš mít nic víc než
zloděje v base. Skutečně doufáš, že najdeš byť jen zlomek
toho, co bylo ukradeno za posledních deset let?“
„To je záležitost spravedlnosti.“
„Ano.“
Spencer postřehl, že Philip změnil tón a poprvé od
začátku rozhovoru sklopil zrak. Ne však hanbou. Znal ho
natolik dobře, aby věděl, že hanba či pocit provinění jsou
to poslední, co tenhle muž momentálně může cítit.
„Je to věc spravedlnosti a promluvme si o tom.“ Philip
znovu vstal. „Když jsi mě pověřil tím případem, ujal jsem
se ho, protože právě ten zloděj mě zajímal. Na tom se nic
nezměnilo. Vlastně bys mohl říct, že můj zájem podstatně





14
vzrostl.“ Nebylo vhodné Spencera příliš do něčeho nutit.
Je pravda, že se za léta mezi nimi vytvořila jakási forma
zdráhavého obdivu, ale Spencer vždycky tíhl a bude
tíhnout ke slušným, bezúhonným způsobům. „Připusťme,
stále jen hypoteticky, že vím, kdo je Stín. Připusťme dál, že
jsme spolu celou záležitost prodiskutovali a já mám důvod
doufat, že bys mohl využít zkušeností a talentu té osoby
a na oplátku poskytnout malou protislužbu vymazáním
její minulosti.“
„Cože? Malou protislužbu, říkáš? Vždyť ten grázl toho
nakradl víc než ty.“
Philip prudce vytáhl obočí a pak si zamračeně lehce
oprašoval drobky z rukávu. „Nemyslím si, že by bylo zrovna
vhodné mě urážet. Nikdo neukradl šperky ve vyšší celkové
hodnotě, než se to podařilo mně za celou mou kariéru.“
„Jsi na sebe pyšný, co?“ Spencer nebezpečně zrudl.
„Osobně bych se nechlubil životem zloděje.“
„No a v tom je ten rozdíl mezi námi.“
„Lézt okny a pak provozovat tajné obchody v
postranních uličkách –“
„Prosím tě, rozlítostňuješ mě. Ne, Stuarte, radši počítej
do deseti. Nechci být zodpovědný za tvůj zvýšený krevní
tlak.“ Opět sáhl po konvici s čajem. „Snad přišel ten pravý
okamžik, abych ti prozradil, že zatímco jsem likvidoval
zámk y, budova l jsem si k tobě si lný respekt. Jsem si jist ý, že
bych doposud makal někde paklíčem, kdybys mi nebyl za
každým dílem stále těsněji v patách. Nelituju života, jaký
jsem žil, o nic víc než toho, že jsem změnil stranu hřiště.“
Stuart se už uklidnil natolik, že do sebe nalil celý šálek
čaje, který mu Philip nabídl. „Tohle není momentálně
podstatné.“ Musel vša k přiznat, že mu Phi lipova poslední slova
zalichotila. „Faktem je, že teď pracuješ pro mě.“





15
„Nezapomněl jsem.“ Philip znovu zabloudil
pohledem k oknu. Byl mrazivý, jasný den a on zatoužil po jaru.
„No, pokračujme,“ obrátil se prudce a znovu upřel zrak
na Stuarta, „jako loajální zaměstnanec cítím povinnost
získat pro tebe dalšího schopného spolupracovníka.“
„Lupiče.“
„Ano. Excelentního zloděje,“ zasvítil Philip úsměvem.
„A navíc, jsem ochotný se vsadit, že tví a ani jiní ochránci
zákona nebudou mít nejmenší tušení o jeho skutečné
identitě,“ na k loni l se Phi lip ke Stuar tov i už s vážnou t vá ří. „Ani
teď, ani kdykoli jindy v budoucnu, Stuarte. To ti slibuju.“
„Dá se znovu do pohybu.“
„To se nestane. Buď klidný.“
„Jak si tím můžeš být jistý?“
Philip si založil ruce. Na prstě mu matně svítil svatební
prsten. „Osobně na to dohlédnu.“
„V jakém vztahu je k tobě?“
„Je to těžké vysvětlit. Poslyš, Stuarte. Pět let jsem pro
tebe pracoval. Pracovali jsme bok po boku. Pár případů
bylo pěkně špinavých a ještě víc jich bylo špinavých a navíc
nebezpečných. Nikdy jsem tě o nic nežádal, až teď. Žádám
tě o shovívavost pro mého hypotetického zloděje.“
„Stěží mohu zaručit –“
„Tvoje slovo je dostatečnou zárukou,“ přerušil ho Philip.
„Na oplátku ti získám zpátky Rubense. A ještě líp, věřím,
že ti zajistím kořist, která bude mít dostatečnou politickou
váhu, aby zklidnila napjatou situaci.“
Spencerovi okamžik trvalo, než si to dal dohromady.
„Na Středním východě?“
Philip dopil čaj a pokrčil rameny. „Předpokládejme.“
V každém případě hodlal Stuarta dovést k
Rubensovi a k Abduovi. Ale nikdy nevykládal karty na stůl před





poslední výzvou. „Dá se uvažovat, že na základě
informací, které ti poskytnu, by mohla Anglie přitlačit tam, kde to
pro ni bude nejvíc užitečné.“
Spencer se na něj upřeně zadíval – tak neočekávaně se
dostali v diskusi daleko od diamantů a rubínů, od zločinu
a trestu. „To přeháníš, Philipe.“
„Jsem rád, že mým slovům věnuješ pozornost,“ kvitoval
s povděkem Philip a opět se posadil, protože vycítil, že se
zčeřená hladina uklidňuje. „Přísahám ti, že vím naprosto
přesně, o čem mluvím.“
„Rozehráváš velice křehkou hru.“
Tu nejkřehčí, upřesnil ho Philip v duchu. Tu
nejdůležitější. „Ale můžeme ji oba vyhrát, Stuarte.“
Spencer lehce zasupěl, vstal a otevřel lahev skotské.
Nejdřív nalil trochu do jedné sklenice, okamžik zaváhal a pak
nalil do druhé. „Řekni mi už konečně, co máš na srdci,
Philipe. Uvidím, co se dá dělat.“
Philip okamžik čekal a zvažoval. „Vložím do tvých
rukou záležitosti, na kterých mi záleží jako na vlastním
životě. Pamatuj si to, Stuarte.“ Odsunul stranou šálek čaje
a přijal sklenici skotské. „Když jsem byl v klenotnici Abdua,
krále jaquirského, viděl jsem tam Rubense.“
„A co jsi proboha svatého dělal v králově klenotnici?“
vykulil Spencer své obvykle nevýrazné oči.
„Je to dlouhý příběh,“ přiťukl si Philip se Stuartem
a zhluboka se napil. „Nejlepší bude začít od začátku, od
Phoebe Springové.“






Nora Roberts

NORA ROBERTS


10. 10. 1950

Nora Roberts (tento její pseudonym je zkráceninou jejího vlastního jména Eleanor Marie Robertson) se narodila 10. října 1950 v Silver Springu v Marylandu jako nejmladší z pěti dětí. Navštěvovala nějaký čas Katolickou školu, kde se jí dostalo jisté disciplíny od jeptišek. Ona sama dnes říká: " Můžeš mít všechen talent světa, ale když nebudeš mít disciplínu sednout si a psát, nepovede se ti napsat a publikovat žádnou knihu."

Vdala se mladá a usadila se v Keedysville v Marylandu. Krátce pracovala jako právní sekretářka. "Uměla jsem psát rychle, ale neuměla jsem hláskovat. Byla jsem nejhorší právní sekretářka vůbec," říká dnes. Když se jí narodili synové, zůstala doma a zkusila každé řemeslo, které se nahodilo.

Vánice v únoru 1979 ji přinutila najít jiné východisko. Zůstala doma zasněžená se svými syny. Mladšímu byly tři roky, staršímu šest let. Neměla tehdy žádnou možnost poslat je do školky. Během vánice vytáhla tužku a zápisník a začala psát jeden z příběhů. Tehdy začala její kariéra spisovatelky. Několik jejích rukopisů však bylo zamítnuto, ale později přeci jen uspěla. Její první kniha, Irský plnokrevník (Irish Thoroughbred), vyšel v nakl. Silhouette v roce 1981.

Se svým druhým manželem Brucem Wilderem se seznámila, když ho najala, aby jí postavil domácí knihovnu. V červenci 1985 se vzali. Od té doby rozšířili svůj dům, hodně cestovali po světě a otevřeli spolu knihkupectví.

Během svého života byla Nora vždycky obklopená jen muži. Nejen že byla nejmladší ze všech svých sourozenců, ale byla dokonce jediná dcera. A právě život strávený mezi muži dal Noře docela dobrý pohled na mužskou mysl, který dnes její čtenáři tolik obdivují.

V roce 2007 se 4 její knihy dočkaly filmového zpracování.

Nora je členem několika spisovatelských skupiny a vyhrála nespočetné ceny od jejích kolegů a nakladatelského průmyslu.

Dalším jejím velice známým pseudonymem je J.D. Robb, který byl samostatně představen zde. Nora psala také pro magazín příběhy "Melodie of Love" pod pseudonymem Jill March. Ve Velké Británii je známá také jako Sara Hardesty.




       

internetové knihkupectví ABZ - online prodej knih


Knihy.ABZ.cz - knihkupectví online -  © 2004-2018 - ABZ ABZ knihy, a.s. TOPlist